(13.40 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Lukáši Pletichovi. Nyní paní poslankyně Jitka Chalánková, připraví se paní poslankyně Helena Válková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, chtěla bych za sebe vyslovit podporu pozměňovacímu návrhu pod č. 4769 paní poslankyně Válkové. Již mnohé předřečnice o tomto pozměňovacím návrhu podrobně hovořily. Já bych se k němu také ráda vyslovila a přidala k tomu možná ještě některé další konsekvence.
Je mi rovněž líto, že zde příslušné paní ministryně práce a sociálních věcí ani ministryně školství skutečně nejsou. Paní ministryně práce a sociálních věcí nám k tomuto pozměňovacímu návrhu do výboru pro sociální politiku poslala dopis, který je poměrně totožný i s některými maily, které dostáváme jako poslanci. Jsou úplně ze stejného pera, a to z pera pana Adama Křístka. Co se týká odbornosti, tak tento dopis je opravdu velmi těžce k diskusi, protože je absolutně neodborný.
Nyní k tomu vlastnímu pozměňovacímu návrhu. Návrh se snaží vrátit kompetence o přemisťování dětí, které soud - to podtrhuji - soud umístil do ústavní výchovy, zpět do diagnostických ústavů. Ty do přijetí nového občanského zákoníku tuto kompetenci měly. Tak se stalo, že nyní sice stále rozhodují soudy o nařízení ústavní výchovy, což je samozřejmě dobře, ale již není dobře, že jediným rádcem je orgán sociálně-právní ochrany dětí. Ten potom bez odborných podkladů navrhuje cílovou stanici, ačkoliv dítě neprošlo psychologickou a speciálněpedagogickou diagnostikou. Přitom pouze na základě diagnostiky je možné zodpovědně stanovit další vzdělávací a výchovné působení. Důsledkem tohoto údajně humánního přístupu je, že cílové zařízení, které mnohdy ani psychologa nemá, je ve své práci u komplikovanějších případů často bezradné, protože do diagnostických ústavů přicházejí pouze někteří podle zvážení orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Agresivní jedinci tak úspěšně rozvracejí celkem do té doby poklidně fungující dětské domovy a děti, které činí jen minimální výchovné problémy, jsou v pozornosti vychovatelů upozaděny, protože centrem jejich dění jsou agresoři zabírající jejich veškerý čas. Je třeba si uvědomit, že dětské domovy nejsou určeny pro společensky nebezpečné jedince s celkem předvídatelnou kriminální kariérou, ale pro děti, které, byť po narození vyrůstají v závadových rodinách, se dokážou z větší části úspěšně integrovat do běžné společnosti. Prostě struktura výchovných zařízení má posloupnost podle míry narušenosti a společenské nebezpečnosti: dětský domov, dětský domov se školou, výchovný ústav a zařízení pro děti s extrémními poruchami chování. A to může zodpovědně zajistit pouze pracoviště, které je odborně plnohodnotně vybavené.
Ráda bych upozornila vážené kolegy a vážené kolegyně, že maily, které jsme dostávali od různých lobbistů, mají stejného autora, stejné pero - pan Adam Křístek, který funguje v organizacích, jako je Poradna pro občanství, pro občanská a lidská práva, kde pracoval, dále jsou to různé jiné organizace, a zároveň je to také pracovník Ministerstva práce a sociálních věcí.
Abych to shrnula. Svěřování dětí správními orgány do předpěstounské a do předadopční péče bylo naprosto v pořádku. To je část zase, která se týká sociálně-právní ochrany dětí. Je nesmysl, že by to byl zásah do práv rodičů, protože do předadopční péče by se mohlo svěřit jen právně volné dítě, tedy takové, jehož rodiče soud zbavil rodičovské odpovědnosti nebo vyslovil nezájem, anebo v případě, kdy rodiče dali sami souhlas s adopcí. Do předpěstounské péče se mohlo dítě svěřit jen tehdy, když byla předtím nařízena ústavní péče soudem. Rozhodnutí správního orgánu vždy předcházel zásah soudu do práv rodičů. Naproti tomu dnes se dávají děti do přechodné pěstounské péče sice z rozhodnutí soudu, ale na předběžné opatření a často bez jakékoli sanace biologické rodiny.
Co se týká diagnostických ústavů. Návrh paní poslankyně Válkové má řešit tristní situaci větších dětí s výchovnými problémy, kdy soudy posílají děti do zařízení bez předchozí diagnostiky a podle toho, kde je aktuálně místo. Výsledkem je, že jsou v ústavech pohromadě děti, které tam spolu být nemají, a bez jakéhokoli kritéria vhodnosti. Pozměňovací návrh chápu jako reakci např. na Chrastavu a také na prosazování pěstounské péče na přechodnou dobu jako univerzálního řešení v ochraně práv dětí.
Ještě bych rád upozornila, že na půdě Poslanecké sněmovny pracuje pracovní skupina pro náhradní rodinnou péči napříč politickým spektrem. Říkám to z toho důvodu, že takovýto návrh, který se týká ochrany dětí, by neměl být politický. Měl by skutečně být podložen odborným hlediskem. Zde hovoříme o odborném problému a neměl by se nikdy z tohoto problému stát problém politický. A je opravdu s podivem, z jakého zvláštního ideového důvodu lobbisté tento návrh dehonestují.
Chtěla bych upozornit, že by bylo velmi nešťastné, a takhle už to vidíme, že je demontován systém, který byl fungující, a co se nepodařilo prosadit v jednom zákoně, se nám objevuje zase např. při předložení zákona jiného, a co by mohlo nastat při rozpadu tohoto doposud fungujícího systému. Právě proto pracovní skupina pro náhradní rodinnou péči chtěla vyhodnotit dopady novel, např. novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí, ale také občanského zákoníku a zákona o výkonu ústavní výchovy, tyto dopady vyhodnotit tak, aby mohlo dojít k nápravě. Jsou to rovněž výstupy z této pracovní skupiny, které předáváme členům výboru pro sociální politiku, který je bere na vědomí a přijímá k nim příslušná usnesení.
Nebezpečí, které zde hrozí, přestože stále hovoříme, že rozhoduje soud, a to i nyní rozhoduje soud, je, že se naprosto bez větší pozornosti i těch, kdo schvalují tyto zákony, které nyní platí a jsou účinné, děti postupně dostávají z dohledu státu. Protože soudy nemají dostatečné kapacity a budou si vyžadovat pouze doporučení, nebo mají doporučení orgánů sociálně-právní ochrany dětí a dalších, i neziskových organizací.
Proč na to chci upozornit? Také v Norsku existuje rozhodování samozřejmě posvěcené soudem. Nicméně ty první podklady připravují polosoukromé organizace, které si takzvaně - a teď cituji z opravdu veřejných zdrojů, které jsou k dispozici - kupují odborné podklady, posudky, a dokonce si kupují rozhodnutí. A ty soudy prakticky de facto v 97 % jen potvrzují právě tyto připravené, koupené - koupené, tento termín tam je v auditu Barnevernu, které si kupují tato rozhodnutí. A proto dochází k tomu, že tento systém přestává fungovat, a Norsko bohužel, bohužel, se dostalo do hledáčku také Parlamentního shromáždění Rady Evropy a Evropského soudu pro lidská práva. Pod tímto mezinárodním tlakem došlo k tomu, že norská ministryně Solveig Horne veřejně prohlásila, že musí dojít k nápravě tohoto systému, k nápravě toho, co nefunguje, protože nemůže vyloučit, že skutečně dochází k porušování práv rodičů a dětí. Proč o tom hovořím? Tato souvislost skutečně není náhodná a může se stát, že v kalných vodách se nejlépe loví.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Jitce Chalánkové. Nyní paní poslankyně Helena Válková v rozpravě. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, je nás tady málo. A ti nejdůležitější z nás pro tuhle problematiku, odpovědní v jednotlivých resortech za to, jak bude řešena, s výjimkou ministra spravedlnosti chybí. Nadto moje předřečnice, které se této problematice věnovaly, shrnuly ty nejpodstatnější důvody toho, k čemu bych tady řekla pár slov, čili mého pozměňovacího návrhu, který je můj jenom částečně. On je v podstatě všech, kteří pracují v oblasti náhradní výchovné rodinné péče, je všech těch, kteří se v současné době starají o děti, které nemají dobré rodinné prostředí nebo vykazují různé poruchy chování, jednoduše řečeno, které potřebují speciální zacházení v příslušných ústavních zařízeních. ***