(16.20 hodin)
Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, odvážím se odpovědět zlidovělým výrokem "pláčete hezky, ale na špatném hrobě". Došlo tu k jistému nedorozumění. Ministerstvo spravedlnosti dostalo nevděčný úkol ten registr řekněme v šibeniční lhůtě zprovoznit a provozovat prostřednictvím rejstříku trestů. To je ovšem to jediné, co s ním máme společného. Otázka přestupků, a tedy i úprava existence registru přestupků, zvážení potřebnosti toho registru je věcí Ministerstva vnitra. My jsme prostě dostali tento úkol, ten jsme splnili. Jsem hrdý na to, že jsme opravdu dokázali nemožné a registr zprovoznili v té zákonem předvídané lhůtě, ačkoliv původní ředitel rejstříku trestů za mnou přišel a řekl, že to prostě není možné. Jsem rád, že to funguje, a máme s tím spoustu práce. Ale i kdybych chtěl, nemám žádnou pravomoc k tomu jakkoliv tu úpravu měnit. Omlouvám se za to.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Svou odpovědí vyčerpal interpelujícího i téma.
Prosím, 26. interpelaci přednese taktéž na pana ministra spravedlnosti Roberta Pelikána paní poslankyně Jitka Chalánková ve věci Lanzarotské úmluvy. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Jitka Chalánková: Vážený pane ministře, dne 27. května loňského roku dala Sněmovna svůj souhlas k ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o ochraně dětí proti sexuálnímu vykořisťování. Tato takzvaná Lanzarotská úmluva vstoupila pro Českou republiku v platnost letos od 1. září, tedy před šesti týdny. Během prvního i druhého čtení jste výslovně ujistil Sněmovnu, že úmluva je - cituji - již dnes plně plněna, její ratifikací tedy České republice nevzniknou žádné nové povinnosti, které by musela splnit tím, že by něco promítala do svého právního řádu. Obdobné ujištění dal zahraničnímu výboru váš náměstek Petr Jäger. Nyní byl Sněmovně předložen pozměňovací návrh číslo 4506 k návrhu novely trestního zákoníku, sněmovní tisk 588, který s odvoláním právě na nutnost provést ustanovení Lanzarotské úmluvy v českém právním řádu prolamuje povinnou lékařskou mlčenlivost a nově kriminalizuje pouhé neoznámení trestného činu pohlavního zneužívání. Mezi tímto pozměňovacím návrhem a vašimi vyjádřeními je zjevný rozpor a já bych ráda měla ve věci zcela jasno.
Vážený pane ministře, můžete mně i celou Sněmovnu ještě jednou výslovně ujistit, že Lanzarotská úmluva nevyžaduje žádné další změny českých zákonů a že uvedený pozměňovací návrh jde nad rámec jejich požadavků? Mimochodem nestačilo by, aby lékaři měli pouze možnost, ale nikoliv povinnost oznamovat trestné činy na dětech? Jsem připravena předložit návrh novely zákona o zdravotních službách, který by toto umožnil. Ale nutit lékaře oznamovat pouhé podezření a neoznámení dokonce kriminalizovat považuji za silně přehnané. Tento návrh, o kterém jsem hovořila, mám k dispozici.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, mohl bych odpovědět jediným slovem: ano. Skutečně jsme přesvědčeni o tom, že úmluva nevyžaduje, aby došlo k zavedení této povinnosti, či dokonce ke kriminalizaci jejího nesplnění, a z tohoto důvodu také ten pozměňovací návrh nikterak nepodporujeme. Domníváme se, že nejenže se neopírá ve skutečnosti o Lanzarotskou úmluvu, ale zároveň jej považujeme i za věcně nesprávný, neboť se obáváme, že by mohl vést k tomu, že se těm poškozeným nedostane ani lékařské pomoci, a to proto, že tu bude obava právě z nahlášení takového chování. Domníváme se, že pro trestněprávní ochranu zcela dostačuje, že lékař v rámci svého uvážení bude moci doporučit buď zákonnému zástupci, nebo dítěti samému, aby se samo obrátilo na policii, popřípadě mu s tím nějak pomoci. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Paní poslankyně má doplňující otázku. Prosím.
Poslankyně Jitka Chalánková: Velmi děkuji, pane ministře. Hovoříme stejnou řečí. Mám doplňující otázku. Vážený pane ministře, Sněmovna loni na jaře maximálně urychlila projednávání úmluvy. Uvedl jste tehdy, že prodléváme s ratifikací, tak je velice důležité z hlediska naší mezinárodní image, abychom co nejdříve konečně tuto smlouvu ratifikovali.
K tomu dvě otázky. Za prvé: Proč Úmluva do dnešního dne nebyla vyhlášena ve Sbírce mezinárodních smluv? A za druhé: Má Ministerstvo spravedlnosti nějaké poznatky, zda se tuto velmi důležitou úmluvu v dohledné době konečně chystají ratifikovat i Norsko a Velká Británie, respektive znáte důvody, proč tak Norsko a Velká Británie dosud neučinily? Je v tomto směru vyvíjen na Norsko a Velkou Británii nějaký tlak obdobný tlaku, který byl před ratifikací vyvíjen na Českou republiku?
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Děkuji. Nejprve poznamenám, že ratifikační listina byla uložena u depozitáře 2. 5. 2016, to znamená, na té mezinárodní scéně již je známo a zřejmé, že jsme úmluvu ratifikovali. Přiznám se, že v tuto chvíli nevím, proč dosud nebyla publikována ve Sbírce. Zjistím to a dodatečně vás budu informovat. Zrovna tak osobně nevím, proč oba zmíněné státy dosud úmluvu nepodepsaly. Zase zjistím, zda o tom něco neví Ministerstvo, a s nadhledem a morálním kreditem země, která již ratifikovala tuto úmluvu, zajisté budeme tlačit i na tyto země. (Poslankyně Chalánková mimo mikrofon: Děkuji.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. On je takový stručný a efektivní.
Další interpelaci přednese paní poslankyně Pavla Golasowská, která bude interpelovat přítomnou ministryni práce a sociálních věcí Michaelu Marksovou ve věci rozdělování potravinových balíčků. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Pavla Golasowská: Děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, interpeluji vás ve věci rozdělování potravinových a hygienických balíčků. Je chvályhodné, že MPSV pamatuje na chudé a jejich obtížnou situaci alespoň částečně řeší formou potravinových a hygienických balíčků. Nicméně z rozhovorů s institucemi a organizacemi, které balíčky rozdávají, vyplývá, že k této činnosti neexistuje přesná metodika a pevná kritéria, pomocí nichž se pomoc rozdává.
Zde je několik podnětů k neefektivnosti rozdělování: Klienti mohou balíček získat opakovaně, pokud si obejdou několik výdejních míst. Balíčky zpeněžují. Vyberou obsah, který se jim líbí, a zbytek vyhodí. Odkládají řešení tíživé situace na pozdější dobu a spoléhají, že tato pomoc bude trvalá. A rozhodnutí, komu se tato pomoc poskytne, je pouze na daném pracovníkovi. Ve většině případů je tato pomoc demotivující, klientovi zbude víc peněz na alkohol, hazard a cigarety.
Vážená paní ministryně, ráda bych vám položila tyto otázky. Za prvé: Je si MPSV vědomo skutečnosti, že takto poskytovaná pomoc klienty neaktivizuje, ale naopak je učí, že dostávat potraviny zdarma je samozřejmost, a pokud ano, jak chce tuto situaci řešit? Za druhé: Jak probíhá kontrolní činnost ze strany MPSV k rozdělování potravin a kolik pracovníků ji provádí? A za třetí: Na jak dlouhé období je tato potravinová pomoc naplánována? Děkuji za vaše odpovědi.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni. Prosím, paní ministryně, máte slovo.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, poslankyně a poslanci, já musím říci, že se vlastně poprvé setkáváme s informací, že by snad tato pomoc měla být nějak zneužita. Takže jestli má paní poslankyně ty zprávy, tak bychom je rádi získali, abychom to mohli prošetřit.
Je potřeba říci, že ta pomoc není distribuována přímo lidmi z Ministerstva práce a sociálních věcí, ale prostřednictvím partnerských organizací typu Charita České republiky, Armáda spásy, prostě prostřednictvím těch organizací, které dlouhodobě pracují s lidmi, kteří skutečně jsou v chudobě. A vlastně je to na těchto organizacích, aby určily, komu ty potravinové balíčky dají. Já sama jsem byla přítomna jednomu vlastně z prvních předání, které se odehrávalo v azylovém domě v Plzni. Dostávaly to tudíž maminky, které tam jsou, samoživitelky. A je také dobré si říct, že ty balíčky jsou trošku jiné, jestli jsou určeny třeba opravdu lidem bez domova, anebo třeba právě maminkám samoživitelkám. V balíčku třeba pro ty samoživitelky jsou takové věci jako mouka, rýže, myslím nějaké luštěniny, nevím, třeba jedna masová konzerva, sušené mléko. Ten balík pro tu jednu jednotku nebo pro jednu maminku není nijak jako velký. Je to, já nevím, takhle objemově tady ukazuji rukama. (Naznačuje velikost balíčku pohybem rukou.) To znamená, že představa, že by třeba ty maminky vykšeftovaly mouku nebo kilo rýže, je téměř nereálná, protože by za to moc nezískaly.***