(10.40 hodin)
(pokračuje Luzar)
Já bych rád přivítal, kdyby tady třeba zaznělo: ano, v současné situaci je to pro nás velký konkurenční problém, ale do tří, pěti let budeme postupně pracovat na tom, abychom srovnali mzdové úrovně mezi západní Evropou a Českou republikou. A já si myslím, že by to měl být cíl všech poslanců v této Poslanecké sněmovně, aby občan České republiky zvyšoval svou životní úroveň rychleji než doposud, abychom měli nějaký horizont, když už se někdy hovoří o přijetí eura, abychom euro přijali už jako ekonomicky rovnocenný, nebo aspoň sblížený do úrovně historických zemí Evropské unie. To bych viděl jako cíl, to bych viděl jako výzvu pro naši vládu, kterou by Poslanecká sněmovna měla podpořit, aby občan České republiky měl srovnatelný plat s občanem starých západních zemí. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan předseda Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Kdo by si to nepřál? To jsou takové obecné proklamace, proti kterým nikdo nemůže vystoupit. Ale ekonomika má svá pravidla a politici je neurčují. A ti, kteří si myslí, že poručí větru, dešti nebo trhu, dopadnou špatně. Já vždycky varuji v ekonomických debatách, abychom nepoužívali pouze jeden parametr, např. růst HDP nebo v tomto případě výši průměrné mzdy. Také je třeba říci, že ve Francii je skoro dvakrát větší nezaměstnanost než v České republice. I to musíme zvažovat.
Samozřejmě nepřirozené zvyšování mezd díky administrativním opatřením cizích států může vést, ano, ke zvýšení platů některých, ale současně to může vést ke ztrátě mnoha pracovních míst. Zaměstnavatelé i zaměstnanci mnohem lépe než my vědí, co si ten daný podnik může dovolit, aby jednak zvyšoval mzdy, ale současně aby ten podnik byl v zisku, aby vytvářel pracovní pozice, a ne že budeme snižovat počet zaměstnaných a současně vlastně na úkor toho zvyšovat mzdu těm, kteří zůstanou. Ale říkám, pokud je to rozhodnutí konkrétního českého podnikatele, je to naprosto v pořádku. Ale tady náklady českým firmám zvyšuje parlament jiné země. Tak jednoduché to je. A to bychom neměli připustit.
O tom, co dělat pro to, aby ekonomika rostla rychleji, a když roste ekonomika, rostou i mzdy, a teď mluvím o reálných mzdách, tak o to se právě přeme. To je ten pravolevý střed. Vy věříte více regulacím, my věříme více otevřenosti, méně byrokracii, to je legitimní, a o to se přeme celou dobu v demokratické České republice a o to se budeme přít i nadále.
Ale nemůžeme připustit, aby nám náklady zvyšoval někdo jiný. To je mimo naši národní debatu, mimo názory našich voličů, že jednou se přikloní k tomu modelu, jindy k tomu modelu, a podle toho se mění například daňové zákony nebo zákony v sociální oblasti nebo v pracovním právu. A to je naprosto v pořádku. A někdo ten souboj tady v Poslanecké sněmovně a Senátu vyhraje, někdo prohraje.
Ale cožpak my jsme měli šanci svést souboj o mzdu českých řidičů na území Francie? Neměli. Tak to neskrývejme za jiné dobré cíle. Nemám nic proti cíli, aby se zvyšovala životní úroveň, ba právě naopak. Ale dělejme si to sami v České republice, a pokud jsme v nějaké unii - a já jsem pro, abychom v ní byli - a jsou tam nějaká pravidla, tak je vyžadujme nejen po nových členech, ale i po těch starých. Ne že všichni jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější.
Bohužel se potvrzuje ten starý bonmot, že Evropská unie má systém opatření, která platí tak dlouho, dokud to vyhovuje Francii nebo Německu. A pak, když to nevyhovuje, tak jsou výjimky. A zrovna mluvíme o zemi, která dlouhodobě jako člen eurozóny porušuje maastrichtská kritéria. Tak si představte, co by se dělo, kdyby to byl nový člen Evropské unie. Bylo by tolik pochopení, bylo by tolik odkladů, a ještě rok a ještě dva a ještě tři a já nevím kolik let, my vás chápeme? No, nebylo. To je poctivá odpověď.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Fiedler: Dobré dopoledne. Děkuji za slovo, pane předsedající. Já myslím, že ta debata se trošku posouvá k problémům - a teď se omlouvám, že to zobecním - fungování Evropské unie. My tady řešíme nějaké anomálie. Já jsem byl v pondělí a v úterý na konferenci o hospodářské spolupráci, meziparlamentní konferenci v Bratislavě. Tam jsem slyšel jinou perlu. Ono to trošku souvisí s tímto problémem diferenciace. Plánuje se vytvořit společný evropský fond pro nezaměstnané, kam budeme všichni přispívat. Když v některém členském státě Unie nezaměstnanost vzroste, tak se to bude platit z tohoto fondu. Tady dávám otázku: bude se to platit v jaké výši? U nás, že tam přispíváme, nebo v dané zemi? Je to taková anomálie s Řeckem. Víme, že Řekové mají velké finanční problémy. Mají je proto, že tam mají vysoký tuhý socialismus, že mají vysoké důchody.
Tady se teď opravdu omlouvám, že ten problém trošku zobecňuji. Tady se dostáváme k tomu problému, že v Evropské unii není zdaleka tak jednoduché fungování, jak si myslíme. Co jsem také na té konferenci slyšel, prostě další centralizace, další předávání moci do Bruselu. To jsme už určitě někde jinde, než jsme byli v okamžiku, kdy jsme do Evropské unie vstupovali. A já nezastírám, že jsem ten, který má k Evropské unii spíše výhrady, že z ní nejsem zrovna nadšený.
Myslím si, že to, co nadnesl kolega Stanjura, je krásná ukázka toho, že to nejde, že plánovat nejde - a teď ať se na mě nezlobí kolega Luzar - něco naplánovat, direktivně nařídit. To nepůjde. Nepůjde ani, aby všude byla stejná nezaměstnanost, aby všichni přispívali do těch fondů rovnoměrně a stejně a aby i mzdy byly stejné.
Dostáváme se k podstatě věci, jestli ten moloch může vlastně fungovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Fiedlerovi. Ptám se, jestli se ještě někdo další hlásí do rozpravy. Jestliže nikdo takový není, rozpravu končím. Pan poslanec Zbyněk Stanjura nenavrhuje usnesení Poslanecké sněmovny k této odpovědi. Děkuji a končím tuto interpelaci.
Další písemnou interpelací je interpelace na ministra zemědělství. Ministr zemědělství Marian Jurečka odpověděl na interpelaci paní poslankyně Marie Pěnčíkové ve věci usnesení vlády č. 170 ze dne 18. září. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 916. Nicméně pan ministr není přítomen, je omluven. Navrhuji hlasování o přerušení této interpelace do doby přítomnosti pana ministra. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.
Zahajuji hlasování o přerušení této interpelace do přítomnosti pana ministra Mariana Jurečky. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?
Tento návrh nebyl přijat. Budeme tedy v interpelaci pokračovat i bez přítomnosti pana ministra. Kdo chce kam, pomozme mu tam. (Směje se.)
Je tady žádost o kontrolu hlasování. (Chvíli čeká na výsledek kontroly.) Chce někdo zpochybnit hlasování? (Nechce.)
Tak jinak. Já se omlouvám. Podle legislativy to měla navrhnout paní poslankyně Pěnčíková. Proto toto hlasování prohlašuji za zmatečné. Tím jsme se z toho dostali. O slovo se hlásí paní poslankyně Pěnčíková. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Marie Pěnčíková: Dobrý den. Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já už jsem si opravdu zvykla, že pan ministr zemědělství nám nechodí na interpelace a že vždycky má v tuto dobu spoustu jiných pracovních povinností pokud možno daleko od Poslanecké sněmovny, ale já jsem přesto optimistka a doufám, že do konce volebního období mezi nás aspoň jednou zavítá a já budu mít příležitost s ním svoji interpelaci projednat. Proto vás žádám o přerušení interpelace do přítomnosti pana ministra. Děkuji. ***