Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

39.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 477/2001 Sb., o obalech
a o změně některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 877/ - prvé čtení

Než požádám o slovo pana ministra životního prostředí Richarda Brabce, který uvedený návrh z pověření vlády předloží, požádám zpravodaje pro první čtení Josefa Nekla, aby zaujal místo u stolku zpravodajů.

Máte slovo, pane ministře.

 

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, hlavním cílem návrhu tohoto zákona je transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice o obalech a obalových odpadech, pokud jde o omezení spotřeby lehkých plastových nákupních tašek.

Jenom pro stručnou orientaci v tématu. Za účelem nezbytné transpozice směrnice je navrhováno v zákoně o obalech stanovit, že tzv. lehká plastová odnosná taška smí být spotřebiteli v místě prodeje výrobku poskytnuta minimálně za náhradu nákladů, které odpovídají nákladům na její pořízení. Tím by měl být naplněn požadavek směrnice, aby lehké plastové nákupní tašky nebyly v místě prodeje poskytovány bezplatně. Zároveň se navrhovaná povinnost v souladu s výjimkou umožněnou směrnicí nebude vztahovat na tzv. velmi lehké plastové odnosné tašky. To jsou hygienické sáčky neboli pytlíky, do kterých si balíme pečivo. Podle návrhu zákona by každý prodejce stanovil cenu plastových odnosných tašek sám. Musí však po spotřebiteli požadovat minimálně náhradu pořizovacích nákladů této tašky.

Navrhovaným zákonem se také zavádí ohlašování údajů z evidencí vedených tzv. autorizovanou obalovou společností prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí nebo datové schránky ministerstva.

Návrh zákona rovněž stanoví nové cíle recyklace a celkového využití obalového odpadu v příloze č. 3 zákona o obalech, neboť platný zákon upravuje tyto cíle pouze do roku 2016. Zdůrazňuji, že i po debatě se všemi dotčenými partnery i v rámci mezirezortního připomínkového řízení jsou tyto cíle stanoveny tak, aby zohledňovaly plnění stávající, tedy do letošního roku, byly motivační a přitom byly splnitelné. Česká republika ve většině těchto oblastí nemá s plněním těchto cílů problém, a v některých dokonce je evropským lídrem. (V sále je silný hluk.)

Navrhovaná úprava se rovněž dotýká ustanovení § 9 odst. 10, v němž je osobám uvádějícím do oběhu nápoje v obalech, které nejsou vratnými zálohovanými obaly, stanovena povinnost nabízet stejné nápoje rovněž ve vratných zálohovaných obalech, pokud jsou v nich tyto nápoje uváděny na trh. Tato povinnost se nevztahuje na osoby uvádějící nápoje do oběhu na prodejní ploše menší než 200 metrů čtverečních. Chtěl bych zdůraznit, že tato povinnost už je ve stávajícím zákoně. A i v rámci mezirezortu byla velká debata s příslušnými subjekty.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane ministře, já vás přeruším a požádám sněmovnu o klid. Diskutéry, kteří diskutují jiné téma, než je zákon o obalech, požádám o to, aby přenesli své diskuse do předsálí a nechali pana ministra v důstojné atmosféře předložit tento vládní návrh.

 

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Děkuji za podporu. Nechce se mi věřit, že by kolegyně a kolegy nezajímaly vratné lahve, ale budu se s tím muset smířit.

Namísto zrušení daného ustanovení, které i původně požadovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu, bylo posléze dohodnuto kompromisní řešení spočívající v zúžení působnosti předmětného ustanovení pouze na tři nejběžnější druhy piva.

Účinnost některých ustanovení návrhu zákona týkajících se povinnosti poskytovat spotřebiteli lehkou plastovou odnosnou tašku minimálně za náhradu nákladů odpovídajících pořizovaným nákladům a dále povinnost ohlašování údajů z evidencí vedených autorizovanou obalovou společností se navrhuje až k 1. lednu 2018. S ohledem na blízký transpoziční termín směrnice, tedy konec listopadu, bych vás rád požádal o zkrácení doby k projednání ve výborech na třicet dní.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru životního prostředí Richardu Brabcovi a žádám zpravodaje pro prvé čtení pana poslance Josefa Nekla, aby přednesl svoji zpravodajskou zprávu. - Pane zpravodaji, počkejte chviličku, já ještě budu konstatovat jednu omluvu, a to omluvu pana ministra Daniela Hermana od 15.30 z rezortních důvodů do konce jednacího dne.

Máte slovo, pane zpravodaji.

 

Poslanec Josef Nekl: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, pan ministr prakticky podrobně vysvětlil filozofii navrhované změny zákona o obalech s tím, že hlavní myšlenka je zamezit většímu výskytu plastových tašek mezi obyvateli. Ty, které dostávají zdarma - nevím, nepostřehl jsem, byl tady hluk. Možná jsou tam dvě zajímavá čísla, že do roku 2019 by neměl překročit prodej těchto tašek na jednu osobu a rok v naší zemi devadesát kusů a do roku 2025 čtyřicet těchto tašek.

Myslím si, že tady s tím problém nebude. Nebude problém ani s těmi dalšími věcmi. Možná že - ta směrnice je doplněna přílohou č. 3, kde asi dojde k diskusi ohledně navýšení limitů při sběru odpadů v určitých komoditách od dřeva přes papír, přes platy, přes kovy i přes sklo atd. Ale to určitě bude středem pozornosti diskuse v garančním výboru, popřípadě v jiných výborech.

Takže bych doporučil, abychom pustili tento návrh zákona do druhého čtení. A připojuji se i k návrhu zkrácení lhůty na třicet dní. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do níž jsou řádně přihlášeni dva poslanci. Nejdříve je pan poslanec Michal Kučera a připraví se pan poslanec Jan Zahradník. A opět požádám kolegy o klid, aby diskutující mohli řádně vystoupit. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, před sebou máme novelu zákona, respektive transpozici směrnice Evropské unie, která je naprosto zbytečná. Je to přesně ukázka tvorby z dílny Evropské unie, která bohužel, bohužel v očích občanů degraduje jinak dobrou práci Evropské unie jako takové. Tato norma myslím naprosto zbytečně zatíží náš právní systém a myslím, že celá záležitost se dala řešit úplně jiným způsobem než speciální novelou, která se bude týkat jakéhosi počtu nákupních tašek v nějakých supermarketech. Toto skutečně už je dle mého pohledu za hranicí smysluplnosti. Jak už tady řekl pan ministr a pan zpravodaj, my se tady budeme zabývat tím, kolik lehkých plastových tašek na člověka budeme moci v roce 2025 ročně spotřebovat. Jestli to bude devadesát lehkých plastových tašek do prosince 2025, nebo čtyřicet lehkých plastových nákupních tašek na osobu atd. To mi skutečně připadá poněkud podivné.

Chci říci - a uvádí se to i v důvodové zprávě a myslím, že to stojí za pozornost -, že v Česku nikdy nebyly prováděny přesné analýzy spotřeby lehkých plastových odnosných tašek. Tady cituji z důvodové zprávy: a vzhledem k absenci jednotné evropské metodiky není možno s jistotou konstatovat, zda Česko v současné době plní výše uvedené cíle, navržené předmětnou směrnicí. To prosím cituji z důvodové zprávy. My na to budeme přijímat samostatnou novelu.

Dále se zde píše, že za účelem nezbytné transpozice předmětné směrnice je proto navrhováno stanovit v zákoně o obalech opatření, které zajistí, aby za lehké plastové odnosné tašky spotřebitel v místě prodeje výrobku uhradil minimálně náklady, to znamená, aby za ty tašky platil. To znamená, že my tady zase předepisujeme něco, co je skutečně v režii toho daného podnikatele, zda se rozhodne, že tašku nebo cokoli jiného dá zákazníkovi jako bonus, anebo zda za ni bude muset zaplatit.

Já chci říci, že tato novela by skutečně spíše měla směřovat někam do nějakých rozvojových zemí, kde plastové tašky a obecně odpady jako takové jsou obrovským problémem. Kdo jste měli možnost se podívat někam do Afriky či do Indie, tak tam ty plastové tašky skutečně dramaticky zatěžují životní prostředí a vůbec celkové okolí. Myslím, že tohle vůbec není případ České republiky, že tady to se týká spíše cílů recyklace a následného využití odpadu jako takového, resp. toho, z čeho jsou plastové tašky vyráběny a jejich poločasu, v uvozovkách tedy, rozpadu.

Chci říci, že tato směrnice nebo tato novela přinese samozřejmě zase další administrativní náklady či administrativní náročnost pro dané subjekty, protože - tady bych se zase odvolal na důvodovou zprávu - navrhovaným zákonem se dále zavádí ohlašování údajů z evidencí vedených autorizovanou obalovou společností prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí. To znamená, že jakási další povinnost zde vyplyne, co se týká úřadů, co se týká podnikatelů atd.

Obecně si myslím, a tím bych své vystoupení ukončil a navázal na to, co jsem říkal na začátku, že celá tato směrnice spíše ukazuje nesmyslný krok ze strany Evropské unie, a je mi líto, že tímto způsobem se degradují některé kroky, které v oblasti životního prostředí jdou správným směrem. Z mého pohledu je to směrnice, která je absolutně zbytečná.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Michalu Kučerovi. Slova se ujme pan poslanec Jan Zahradník. Připraví se pan poslanec Simeon Karamazov. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, vážený pane ministře, já nebudu tak shovívavý jako evropský optimista kolega Kučera a nebudu tvrdit, že Evropská komise funguje naprosto bezvadně s touto jednou jedinou výjimkou. Není tomu tak. Samozřejmě nás Evropská unie zatěžuje celou řadou věcí, spočívajících v jejich sociálních inženýrstvích, a to plánování není jenom na dobu nějakých deseti let, ale dokonce plánují naše životy na celé probíhající 21. století až do jeho samotného konce.

Pravdou ale je, že zákon, který máme před sebou, je další ze série zákonů přijímaných pod tlakem, to znamená, že nám opět hrozí ten tajuplný infringement, ty sankce, které by při nesplnění a nepřijetí tohoto zákona mohly být vyčísleny v řádech tisíců a desetitisíců eur za den jako sankce proti naší republice, takže zřejmě zase není zbytí a musíme tento zákon přijmout.

Jediná jeho výhoda je v tom, že ze tří možností, které Evropská unie umožňuje, jak řešit ten problém nadbytku plastových tašek všude kolem nás, to znamená zakázat je - to je jedna možnost, za druhé někde je evidovat, měřit, vážit, shromažďovat, strašně administrativně náročně - to je druhá možnost. A ta třetí možnost je ze zákona je zpoplatnit, což je postup, který zvolilo ministerstvo. Tím bylo dosaženo toho, že se vlk nasytil a koza zůstala celá. Tak tomu je.

Podíváme-li se na ty definice, no tak samozřejmě definice pro nás podstatná je ta lehká plastová odnosná taška. Tady je třeba říci, že ta už se vlastně v supermarketech běžně prodává. Pak je to ta velmi lehká plastová odnosná taška, to je ten pytlík z tenkého plastu se dvěma uchy, do kterého si člověk dá dva nebo tři rohlíky, podle toho, jak se rozhodl, nebo dvě koblihy, a nemusí si kupovat celé balení koblih, sníst dvě a ty zbývající vyhodit. Tím je asi myšleno to, že použití těchto velmi lehkých tašek má zabránit plýtvání.

Tady je důležité to, že lehká plastová odnosná taška smí být poskytnuta pouze spotřebiteli, to jsme my jako ti zákazníci, minimálně za úhradu nákladů, které odpovídají nákladům na její pořízení. To neplatí, jde-li o tu velmi lehkou plastovou odnosnou tašku. Ty budou zdarma přímo na místě, kde to zboží je zřejmě vystaveno. Ty lehké budou poskytovány za úplatu na místě, kde člověk zaplatí svůj nákup. Otázkou je, jaká je pořizovací hodnota té tašky. Já mám takový pocit, že to není žádná drahá věc, že pořizovací cena je v řádu haléřů. Čili obchodník se bude moci rozhodnout, jak tu tašku zhodnotí, zdali si bude účtovat 4 koruny, nebo 20 haléřů. Podle mého názoru je to na něm.

Já samozřejmě doporučím svým kolegům v Občanské demokratické straně, abychom navzdory určité zbytečnosti toho zákona předešli těm drakonickým sankcím, které na nás Evropská unie hodlá uvalit, když to nepřijmeme, a propustili zákon do druhého čtení.

Ve druhém čtení nebude žádný extra velký prostor na nějaké změny. Jedině snad by bylo možné teoreticky zvažovat, zdali bychom neměli v rámci této novely, která tím otevírá zákon o obalech, zvažovat zpoplatnění plastových lahví. To je věc, která je velmi citlivá, protože před nedávnou dobou jsme tady řešili zákon o ochraně ovzduší, už to dnes zmiňuji po druhé, kde se chceme vlamovat lidem do domů a kontrolovat, jestli náhodou ty samé plastové lahve, naplněné možná různými přísadami, lidé nespalují ve svých kotlech a kamnech. A tady zazněl přímo v tomto místě názor, teď nevím, kdo ho tady řekl, jestli by nebylo dobré plastové lahve zálohovat, a tím motivovat lidi třeba i těch nižších příjmových kategorií, aby je odevzdávali, vraceli a za nějaký drobný peníz je mohli zhodnotit a nemuseli je pak spalovat ve svých topidlech. Ale to je věc, která nebude úplně jednoduchá, a nevím, zdali bychom zvládli - navíc tady pan zpravodaj s panem ministrem navrhují ještě ke všemu zkrácení doby na projednání na 30 dní, tak to by asi nestihl nikdo. Takže to bude spíše jen v otázce teorie.

Čeho je ale tady podle mého názoru třeba si povšimnout, a pan ministr ani pan zpravodaj se o tom kupodivu nezmínili. V zákoně je jako příloha číslo 3 tabulka stanovující požadovaný rozsah recyklace a celkového využití obalového odpadu. A tady si možná vzpomínáte, já tedy určitě, že zhruba před 2,5 lety jsme se zákonem o odpadech tady zabývali a tenkrát jsme zaznamenali právě velkou významnost této tabulky, která stanovila limity recyklace a limity celkového využití obalových materiálů. A zjistili jsme, že ministerstvo tedy navrhovalo naprosto šílené limity, šíleně vysoké limity, které kdybychom náhodou nebyli schopni plnit, tak bychom sami sebe vystavovali velkým pokutám a sankcím, které by se tomu neplniči limitů ze zákona musely uložit.

Tehdy se povedlo, a tenkrát jsme s panem kolegou Urbanem předkládali pozměňovací návrh, který ty limity v procentech vrátil do nějaké normální pozice. Tady ale se objevuje jedno číslo, které po roce 2020, od 1. ledna téhož roku, stanovuje celkové využití všeho odpadu na 80 %. To je číslo jako každé druhé, ale tady je hned uvedeno, že se počítá při jeho dosažení mimo jiné, a tady to musím přečíst, "jako jedna z forem také energetické využití a organická recyklace". Organická recyklace, to je nějaké kompostování. Ale energetické využití vyžaduje, aby u nás existovaly fungující spalovny. A když se podíváme, jak je to se spalovnami, tak vidíme, že se nám tedy nedaří je uvádět do provozu. I v Plzni je ta spalovna pořád zablokovaná nějakými ekologickými teroristy, kteří už ty vynaložené miliardy hodlají promarnit nebo zmarnit. Máme zákon o EIA, který komukoli, ať už vedle bydlícímu občanovi, který by to nakonec měl legitimní, ale také ekologovi s ideologickým programem zabránit všemu umožní prosazení té výstavby účinně zabránit. Takže nesmíme počítat s tím, že by v nějaké dohledné době - a 2020, to je za chvilku, že ano - bylo možné počítat s energetickým využitím odpadu, tedy včetně odpadu z obalů. Takže já myslím, že tady to číslo je podle mého názoru příliš vysoké, a to bude předmětem právě mé snahy formou pozměňovacího návrhu toto číslo vrátit někam z hlavy na nohy a do nějakých reálných dimenzí.

Čili na závěr, my nebudeme navrhovat zamítnutí tohoto zákona, podpoříme jeho postup do druhého čtení a ve druhém čtení potom se budeme snažit nějak ho napravit.

Děkuji vám, pane ministře, za pozornost a vám všem, kolegyně, kolegové, taky.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré odpoledne. Děkuji panu poslanci Zahradníkovi. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Simeon Karamazov. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Simeon Karamazov: Vážené kolegyně, vážení kolegové, obliba Evropské unie v posledních letech konstantně klesá a důvody tohoto trendu jsou nasnadě. Místo řešení vlastních ekonomických problémů otevírá Evropa svoji náruč milionům migrantů, o jejichž pozitivním přínosu pro ekonomiku si můžeme nechat leda zdát. Kdo nesouhlasí, je dehonestován a označen za xenofoba. Žádnou roli v politice Evropské unie nehraje ani hospodářská odlišnost jejích členů. Euro má být rozšířeno téměř na celý kontinent, a to bez jakékoli reflexe situace, v níž se nachází třeba Řecko a jež reálně hrozí i dalším státům. Když se ovšem obyvatelé menších států dožadují potravin stejné kvality, jaká je dostupná v západních zemích, je jim suše odpovězeno, že jejich chuťové preference jsou odlišné, a proto ani kvalita potravin nemusí být stejná. Češi a Slováci si tak mažou na chleba bezmasé paštiky a k hranolkům vychutnávají kečupy, které s rajčetem mají společnou pouze barvu. A aby toho nebylo málo, byrokratický aparát stále roste a z Bruselu se na nás usmívají desetitisíce eurohujerů, jejichž jediným cílem je co nejdříve splnit podmínky pro vysokou doživotní rentu. Do té doby však musejí vykazovat pracovní činnost, která spočívá zejména ve vymýšlení dalších a stále nesmyslnějších regulací.

Jednou z nich je i předkládaná novela zákona o obalech, která navazuje na směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2015/720. Ne snad že bych chtěl na tomto místě vystupovat proti ochraně životního prostředí, to určitě ne. Pozastavuji se však nad tím, jaké problémy Evropská unie řeší a které naopak ponechává bez povšimnutí. To si opravdu v Bruselu myslí, že je nezbytné regulovat spotřebu plastových tašek? Zřejmě ano. Podle směrnice má roční míra spotřeby plastových tašek do konce roku 2019 klesnout na 90 tašek na osobu, do konce roku 2025 pak na méně než polovinu. Ptám se vás, dámy a pánové, co přijde příště. Budou supermarkety za deset let povinně zaměstnávat kontrolory, kteří nám budou radit, kolik nákupu uneseme v rukou a na kolik si již smíme koupit tašku? Nebo nám budou pokladní nakupované tašky počítat a od dosažení limitu nám již žádnou neprodají? Já nevím, ale soudruzi v Bruselu možná odpověď znají.

Ať už jsou však budoucí plány Evropské unie v této oblasti jakékoli, myslím si, že nic dobrého nepřinesou. Jde o další z řady nesmyslných regulací, které pouze zatěžují soukromý život osob. Zatímco čínská ekonomika i řada dalších roste, Evropa zřejmě chce sama sebe uregulovat k smrti. Chápu, že k transpozici předkládané směrnice jsme povinni, nicméně zkusme se občas více zamyslet nad plody, které naše členství v Evropské unii přináší. Nedivme se proto občanům, kteří jsou Evropskou unií čím dál více odrazeni. Nedávné referendum ve Velké Británii bylo poslední šancí, aby Evropa svůj stávající směr přehodnotila. Selže-li v této roli, selže celý evropský projekt.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Karamazovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Michal Kučera. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Já bych jenom, pane kolego Karamazove prostřednictvím pana předsedajícího, ty bezmasé paštiky na chleba si nemažete kvůli Evropské unii, ty si mažete proto, že je někdo vyrábí, a proto, že je někdo kupuje. A samozřejmě si můžete koupit i paštiku, která má vysoký obsah nebo podíl masa. Za to opravdu nemůže Evropská unie.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy. Pan poslanec Ivan Adamec. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych byl docela rád, aby tady nezapadla myšlenka, kterou tady přednesl kolega Zahradník, a to je otázka tzv. PET flašek, PET lahví. Já si myslím a domnívám se, že to je daleko větší problém v současnosti než ty PET tašky, plastové tašky, protože na rozdíl od těch plastových tašek, které hoří velmi bídně, tak PET lahve hoří velmi dobře, zvlášť když se do nich něco dá. Tak samozřejmě pak máme ty problémy, že holt dýmy, které jdou z komínů, vypadají tak, jak vypadají, a že na každé vesnici, v každém městečku máme několik takovýchto týpků, kteří topí PET lahvemi naplněnými oleji, zbytky z kuchyní a podobně jenom proto, aby ušetřili pár korun, a ještě si zničí vlastní komín a vlastní kotel. To je moc netrápí, protože je jim to relativně jedno.

Nakonec kdo máte zkušeností s tříděním, separací odpadu, a víte, že ve městech dneska ty separační nádoby jsou prakticky všude, tak kdo se v tom pohyboval, tak byly také doby, kdy byl velký problém tyto vytříděné PET lahve vůbec udat, protože pokud vím, tak kdysi velkým odběratelem tohoto odpadu byla Čína, pak najednou odmítla a nikdo nevěděl, co s tímto odpadem budeme dělat. Nakonec samozřejmě určitě všichni viděli lavičky z recyklátu, ploty z recyklátu z těchto lahví, ale účel to není. Když se dneska podívám, jaký sortiment se prodává v PET lahvích různého typu, včetně piva, tak ten nárůst tady je obrovský a nebezpečí znečišťování životního prostředí je podstatně horší než u těch PET lahví (tašek?).

Řeknu vám osobní příběh z Amazonie. Když jsem byl před lety v Amazonii v džungli, tak i indiáni, domorodci, bohužel už používali PET lahve a problém je, že jejich vztah k životnímu prostředí je takový, že příroda si všechno vyřeší, co odhodí, tak prostě shnije, rozpadne se. A takto se chovají k těm plastovým PET flaškám. Prostě je pohazují po pralese a zůstává tam odpad prakticky na věky.

Já bych byl skutečně rád, kdyby se tady podařilo nastavit nějaký systém zpětného odkupu těchto PET lahví, protože bychom tím vyřešili spoustu problémů. Na druhé straně je potřeba ale také říci, že cena zálohy PET lahve nemusí odradit ty topiče, protože pořád je to levnější, než když si koupí kvalitní uhlí nebo dřevo. Byl bych rád, aby i tato problematika nezapadla, abychom se k ní případně mohli vrátit v dalších diskusích, protože osobně to považuji za větší problém, než jsou plastové tašky.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy. Jestliže nikdo takový není, končím obecnou rozpravu. Ptám se na závěrečná slova pana ministra, případně pana zpravodaje. Prosím, pane ministře.

 

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Děkuji za slovo. Jenom krátce reakce. Děkuji za to relativně příznivé přijetí i ve světle toho, že musíme plnit v tomto případě evropskou směrnici, o níž si také můžeme něco myslet. Já myslím, že Ministerstvo životního prostředí v této chvíli navrhlo řešení, které by mělo mít pozitivní dopady a v zásadě vychází z toho stávajícího stavu. Tedy z toho, že většina dnes už těch velkých hypermarketů nebo velkých prodejen zpoplatňuje nákupní tašky plastové, nebo ty takzvané igelitky, takže by to neměl být nějaký velký zásah. A musím říct, že po zpoplatnění v minulých letech nastalo naprosto dramatické snížení spotřeby lehkých plastových odnosných tašek, takže to jednoznačně přineslo svůj efekt a věřím, že tento efekt bude právě pokračovat s touto novelou.

Chci všechny ujistit, že samozřejmě záležitost případného zpoplatnění PET lahví je také něco, co zvažujeme, srovnáváme nebo uvažujeme, srovnáváme různé zahraniční modely, není to jednoduché. Určitě přivítám debatu, která bude ve výboru i následně, a samozřejmě jsme připraveni ve výboru i hájit výši recyklace celkového využití jednotlivých materiálů, tak abychom přesvědčili, že je to splnitelné, aniž by to znamenalo nějaké drakonické problémy pro zpracovatele nebo výrobce. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji. Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Josef Nekl: Děkuji, pane místopředsedo, já bych také zareagoval. Mí předřečníci pan Zahradník a pan Kučera tady hovořili i o té příloze číslo 3. Chci jenom říci, že jsem se o tom zmínil, ale teď to tady na tomto plénu rozebírat by nebylo efektivní. Určitě to v garančním výboru bude rozebíráno, i ta konečná čísla, třídění odpadu a jeho zpracování. Jsem si vědom také toho, že není v této zemi ještě koncepce výstavby zařízení na energetické využití odpadu. To znamená, že to závěrečné číslo 80 % je dosti ohroženo. A říkám, o tom můžeme potom diskutovat na výboru.

Já si myslím, že vše bylo řečeno. Jenom bych doplnil z osobní zkušenosti, já to mám rád. Je pravda, že ty tašky se většinou prodávají, ale minulou sobotu jsem byl donucen k něčemu, co ze srdce nemám rád, a to navštívit jedno velké nákupní centrum v Praze a udělat nějaké velké nákupy. Ať jsme vlezli do kteréhokoliv obchůdku s oděvy, s elektronikou, všude mi vnutili velkou tašku, i když jsem odmítal, ne, to mají jako reklamu, takže možná tak se to trošku zmírní a lidé to pochopí, že vše nemusí být dobré pro životní prostředí. To je jenom závěrem.

Chtěl bych připomenout, že jsem navrhl na základě doporučení nebo na základě dohody s panem ministrem, aby lhůta pro projednání byla zkrácena na 30 dnů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Budeme se tedy zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Předseda Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro životní prostředí jako garančnímu výboru. Má někdo jiný návrh na garanční výbor? Není tomu tak. Odhlašuji vás všechny. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

 

Budeme hlasovat o přikázání výboru pro životní prostředí jako výboru garančnímu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro přikázání tomuto výboru, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 321, přihlášeno je 115 poslankyň a poslanců, pro 110, proti žádný. Konstatuji, že jsme návrh přikázali k projednání výboru pro životní prostředí jako garančnímu.

 

Předseda Poslanecké sněmovny nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Má někdo návrh na přikázání? Není tomu tak. Protože neeviduji žádný další návrh, o kterém bychom měli hlasovat, končím prvé čtení tohoto návrhu.

Pardon, nemám to tu napsáno. Bylo navrženo. Omlouvám se, vracím zpět.

 

Byl jsem upozorněn, že ještě má být lhůta zkrácena, že bylo navrženo na 30 dní. Budeme tedy hlasovat o zkrácení lhůty o 30 dnů na 30 dnů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zkrácení lhůty, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 322, přihlášeno je 121 poslankyň a poslanců, pro 86, proti 21. Návrh byl přijat.

 

Konstatuji, že jsme tento návrh zákona přikázali výboru pro životní prostředí jako garančnímu a zkrátili jsme lhůtu na 30 dnů. Tím končím prvé čtení tohoto návrhu zákona. Děkuji panu ministrovi a panu zpravodaji.

 

Dalším bodem našeho jednání je bod

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.