Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Bartošek)

1.
Vládní návrh zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2017
/sněmovní tisk 921/ - prvé čtení

Tento bod je přerušen v obecné rozpravě a já požádám pana ministra i pana zpravodaje, aby zaujali místo u stolku zpravodajů.

Tímto otevírám přerušenou obecnou rozpravu. Eviduji faktickou poznámku pana poslance Urbana. Pane poslanče Urbane, eviduji faktickou poznámku. Ne, nehlásíte se do rozpravy. Dobře.

Nyní vystoupí řádně přihlášený pan poslanec Opálka a připraví se pan poslanec Vilímec. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji vám, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové, vážení páni ministři. Co považuji za potřebné zdůraznit předem? To, že velká část společnosti čekala od této vlády, že se postupně, ale razantněji vyrovná s asociálními dopady politiky předchozích pravicových vlád. Kroky vlády však jsou v této oblasti někdy jen symbolické, například u pomalého růstu minimální mzdy, někdy dokonce překračují přitvrzení, například u novel týkajících se rodičovské dovolené či třetího pilíře důchodového systému, ale většinou se v této oblasti toho moc zásadního neodehrává, i když pan premiér ve vystoupení vyjádřil jiný názor.

Stále máme víceméně rovné zdanění fyzických a právnických osob a pro stát nevýhodné vyvádění peněz do ciziny, tedy málo zdaněné dividendy a spekulativní vnitropodnikové ceny. Roste počet těch, kteří využívají daňových rájů. Česká národní banka pokračuje ve srážení kurzu koruny atd. Tyto a další příklady potvrzují vysávání nemalé části nově vytvořené hodnoty na území České republiky do zahraniční, a tedy i menší příjmy do státního rozpočtu.

Legislativní změny jsou často koaličně vydřené, jak často slyšíme, a to zejména díky tvrdému postoji ANO. První místopředseda vlády a ministr financí se přirozeně chová jako podnikatel a zaměstnavatel a de facto je tak ve střetu zájmu, neboť každé udržení předchozího pravicového řešení, případně jen mírný posun, šetří i jeho kapsu a vytváří mu větší zisk. Ale jeho prezentace sama sebe jako ochránce proti plýtvání a zároveň jako jediného spravedlivého, který to má ve vládě a v Parlamentu těžké, na veřejnost stále účinně působí. To je třeba bez závisti uznat. Nevadí ani asociální a rozporuplné postoje a obraty o 180 stupňů a pak zase obhajoba původního postoje a stížnost na tlaky koaličních partnerů. Otázka zní: jak ještě dlouho bude tato politika úspěšná u voličů?

Dodávám, že osobně fandím všem krokům vlády, které vedou k eliminaci šedé a černé ekonomiky a korupce, a chci věřit tomu, že se v této zanedbané oblasti blýská na lepší časy. Ale pravdu teprve uvidíme.

Nyní několik poznámek k rozpočtové politice a předloženému zákonu o novém státním rozpočtu z mého pohledu jako člena sociálního výboru, tedy z pohledu trochu na střeva státního rozpočtu v kapitole Ministerstva práce a sociálních věcí, ale nejen tam.

Často jednostranně kritizovaný nárůst platů ve státní, ale i ve veřejné sféře a růst minimální mzdy a tarifů, což ovlivňuje růst mezd i v podnikatelském prostředí, ale nakonec i růst důchodů je skutečně jedinou perspektivní cestou, jak ještě více rozhýbat hospodářský růst, zvýšit spotřebu a konečně se přiblížit statisticky rozvinutým zemím. Ale těmito slepičími kroky, kterými kráčí současná vládní koalice, se rozvinutým zemím zatím nepřibližujeme.

Zaměstnavatelé si často stěžují na vysoké procento odvodů na pojistné, ale zamlčují, že jde o procenta z nízkých základů. Celkové sdružené náklady na pracovní sílu jsou v České republice dlouhodobě na úrovni 30 až 50 % rozvinutých zemí, kde jsou daleko více využívány další benefity a stát se výrazněji spolupodílí na vícezdrojovém financování například důchodů. Za uplynulé čtvrtstoletí jsme se nikterak výrazně v odměňování zaměstnanců, ale ani v produktivitě práce rozvinutým hospodářstvím nepřiblížili. A to bylo řečí, vzpomínáte? Zaměstnavatelé dnes důrazně protestují, neboť se nechtějí solidárně spravedlivěji dělit se svými zaměstnanci a státem o svůj zisk. Ale vyšší příjmy občanů znamenají vyšší obraty prodejců a vyšší výrobu producentů, tedy i jejich růst. Umožní tak konečně zvednout v zemi sražené marže, neboť zdravá inflace je prospěšná a potřebná. Tímto přesměrováním nakonec ušetří i stát na vyplácení sociálních dávek. Není přece normální, aby zaměstnanec díky svým nízkým příjmům potřeboval svou spotřebu domácností dorovnávat s podporou státu. Jeho rodina musí být zabezpečena jeho prací a dostatečnou mzdou nebo platem či odměnou pro malého živnostníka.

Ale je pravdou, že každý chce nízké daně, z toho ještě výjimky, odpočty, a z čeho pak má stát nakonec na tyto vygenerované sociální dávky brát? Musíme přece vycházet z toho, že i pracovní síla, zaměstnanec, má svou cenu stejně jako suroviny či energie. Jinak tržní prostředí díky zneužívání variability ceny pracovní síly křivíme a vytváříme stálý sociální dumping na úkor příjmů našich občanů i státního rozpočtu.

Z tohoto pohledu jsem přesvědčen, že je rozumné vzhledem k aktuální situaci na trhu práce více využívat peníze na aktivní politiku zaměstnanosti. Máme přes 378 tisíc registrovaných nezaměstnaných a z toho armádu cca 150 tisíc dlouhodobě nezaměstnaných.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Omlouvám se, pane poslanče, že vám vstupuji do vašeho projevu, ale požádám vás, kolegyně a kolegové, o ztišení. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji. Tuto armádu dlouhodobě nezaměstnaných bychom měli úspěšně aktivovat. Hovořil o tom i pan premiér ve svém vystoupení. Počet neregistrovaných je také nemalý a ročně odchází do předčasných důchodů kolem 30 tisíc lidí, kteří nezaměstnanost snižují na úkor důchodového účtu. Neplatí odvody, ale již čerpají. Na druhé straně by se však neměla v příštím roce očekávat zásadní potřeba vyšších výdajů na pasivní politiku zaměstnanosti. Krizi snad nikdo nepředpokládá. Ale rozpočet je nastaven takto zcela opačně, to mi nezní moc logicky.

Jsou i pochopitelné tlaky, aby se po pěti letech valorizovalo životní a existenční minimum, dávky, které mají prostřednictvím koeficientu vliv i na růst dalších sociálních dávek státní sociální podpory či dávek v hmotné nouzi. Zde musím konstatovat, že je třeba více rozevřít nůžky mezi minimální mzdou a životním minimem. V tom jsem s vládou zajedno. Ale nechat dlouhodobě výši sociálních dávek na stejné nominální úrovni, protože mzdy rostou pomalu, znamená, že klesá reálná hodnota těchto sociálních dávek a roste počet osob zasažených příjmovou chudobou a ohrožených sociálním vyloučením. A to asi nebude náš cíl. Nebo že by ano?

Rozpočtovaný růst výdajů na důchody díky ve vládě vydřené výši valorizace sice zajišťuje udržování nominálního poměru průměrného důchodu k průměrné mzdě nad 40 %, ale růst reálné hodnoty důchodu se zpomaluje. Hovořil o tom i místopředseda Vojtěch Filip. Já ještě dodávám, že jsme zcela rezignovali na dvourychlostní valorizaci, tzn. na vyrovnávání (nesrozumitelné) důchodu u starodůchodců, zejména těch s nejnižšími důchody.

U nemocenského pojištění je evidentní, že příjmy by pokryly i zvýšení nemocenských dávek u dlouhodobě nemocných, což však vláda paragrafovým zněním návrhu zákona nesignalizuje, a využívá tak přebytek - a ten není malý - pro jiné účely stejně, úplně stejně jako v uplynulých letech.

Jsem přesvědčen, že důrazněji bychom měli řešit zejména zastavení reálného obchodu s chudobou, zejména náklady na bydlení. Tam utíká hodně peněz, které bychom mohli využít například ve prospěch zdravotně postižených a znevýhodněných. Za tři roky vládní koalice v podstatě k uspokojivému řešení nepřistoupila, což stojí státní rozpočet nemalé výdaje a vyhovuje spekulantům z řad podnikavců, ne tedy z řad sociálně potřebných. Takovéto dojení státního rozpočtu privátem je ukázkou neochoty či neschopnosti problém radikálně a rychle vyřešit. A zákon o sociálním bydlení je v nedohlednu.

K zamyšlení mě vede i zvyšování nákladů na pěstounskou péči, zejména u pěstounů na přechodnou dobu. Kde jsou ty sliby, kde bylo jedním z hlavních argumentů, že změna přijde stát levněji? Ale to je na jinou diskusi.

Na závěr jsem si nechal dlouhodobý problém sociálních služeb, které můžeme jednou potřebovat i my. Posunuli jsme rozhodovací procesy na úroveň krajů, ale peníze rozdělujeme stále z centra. To nepokládám za špatné. Velké a dlouhodobé pnutí na úrovni obcí to však nikterak neovlivnilo. Založení těchto služeb v minulosti většinou na bázi neziskového sektoru vytváří problém s jeho pravidelným a dostatečným financováním. Rostou potřeby, rostou kapacity, ale nerostou úměrně rozpočtované peníze, což často vede k nevybíravému konkurenčnímu boji o dotace či granty mezi spolky. Rozpočtové organizace jsou na tom nepoměrně lépe. Není výjimkou, že spolky řeší své potřeby v prvním čtvrtletí překlenovací komerční půjčkou, pro kterou ale nemají jiné krytí než krytí vlastní fyzickou osobou. Ale to nám nikomu nevadí. Přál bych vám zažít, jaké trauma někteří vedoucí těchto spolků prožívají. Rostou dále problémy s jistotou udržení služby, resp. jistotou peněz na služby v delším časovém období, protože vlastně peníze nevíme z roku na rok, jaké budou, zejména po dlouhodobě nutné udržitelnosti. Chybí peníze na mzdy atd. atd.

Toto je dlouhodobě neřešený, ale citlivý, přitom systémový problém, který se brzy dle mé prognózy, pokud nebude zodpovědně rozpočtově a legislativně vyřešen, projeví jako časovaná bomba. Musím však spravedlivě dodat, že na druhé straně jsou i poskytovatelé, kteří v tom chodit umí a úspěšně v tomto odvětví podnikají, neboť mají potřebné vazby a volné peníze. Proto varuji a žádám, aby vláda tento problém znovu posoudila a hledala cesty k nápravě a ke zvýšení rozpočtovaných prostředků a nutných legislativních úprav. Nevím, zda připravovaná velká novela zákona o sociálních službách tento problém vyřeší.

Předpokládám závěrem, že i výbor pro sociální politiku tyto mé apely vyslyší a přijme potřebná usnesení. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Další řádně přihlášený je pan poslanec Vilímec a připraví se pan poslanec Dolejš. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, jeden z nejdůležitějších zákonů pro fungování státu, obcí a krajů, alespoň pro příští rok, doputoval do Sněmovny, je opět na jednacím stole a tady je poklidná atmosféra oproti tomu, jak jsem vnímal vždy projednávání rozpočtu v minulých letech. Kdyby ten návrh rozpočtu počítal s vyrovnaným hospodařením nebo alespoň s mírným schodkem maximálně do těch 30 mld., tak bych se tomu nedivil. Ale vláda a pan ministr předložili do Sněmovny rozpočet, který počítá se 60miliardovým schodkem. Od pana ministra jsme se tady dozvěděli mnoho údajů, koneckonců většina těch údajů je z důvodové zprávy, ale ať jsem poslouchal, jak jsem poslouchal, tak jsem neslyšel odůvodnění, proč pan ministr předkládá takový deficit rozpočtu, 60 mld., když alespoň v současné době to vypadá, nebo to tak asi bude, že rozpočet skončí v letošním roce přebytkem. Koneckonců k 20. 10. - pan ministr bude mít určitě ještě aktuálnější data - pokladní plnění letošního roku tvoří 83,226 mld. plus. Nevím, co se stane v příštím roce, jestli nás postihne nějaká ekonomická krize. Nesvědčí o tom ani predikce, která je součástí nebo podkladem pro sestavení rozpočtu.

Já nechci letošní rok rozebírat a nechci tady debatovat o tom, nakolik se na letošním vývoji podepisuje neschopnost některých resortů rozpočtované prostředky efektivně využít, tedy jakási existence vzdušných zámků při sestavování výdajů příslušných rozpočtových kapitol v minulém roce, nebo zda to je skutečně dáno vývojem ekonomiky, nebo - jak s oblibou tvrdí pan ministr - pozitivním působením některých opatření z hlediska příjmů státního rozpočtu, opatření, která já považuji v mnoha případech spíše za šikanózní.

Když se podívám v letošním roce alespoň na inkaso DPH, nebo aspoň do těch čísel, která jsou podkladem pro sestavení návrhu rozpočtu na příští rok, tak oproti letos schváleným přísunům rozpočtu u DPH se spíše očekává nižší plnění. Byť jsem přesvědčen, že hlavní vliv letošního roku mají především nafouknuté výdaje kapitol a vývoj ekonomiky, nemám skutečně ambici to nějak blíže analyzovat. To bude úkol pro závěrečný účet, který většinou se tak schvaluje pouze s minimálním zájmem hlavně médií, a možná především úkol pro ekonomické analytiky. Přesto, a myslím, že to je také potřeba zde zdůraznit, tak výrazný rozdíl mezi tím rozpočtem, který byl schválen v minulém roce, se 70miliardovým schodkem, a skutečností, také o něčem svědčí. Svědčí ne úplně o nějaké zodpovědnosti, pečlivosti a možná i odbornosti při sestavování rozpočtu v letošním roce.

Při pohledu na letošní čísla a při vědomí toho, že v příštím roce se skutečně predikuje zhruba stejný růst ekonomiky ve výši 2,4 %, by snad každý soudný člověk v této zemi očekával návrh státního rozpočtu skutečně někde na úrovni vyrovnaného rozpočtu, nebo alespoň minimálně schodkového rozpočtu. Situace je však jiná. Pan ministr a potažmo vláda předkládají do Poslanecké sněmovny návrh rozpočtu se schodkem 60 mld. Buď další zvyšování běžných výdajů v příštím roce, v roce konání parlamentních voleb, skutečně dramaticky zhorší fiskální rovnováhu, anebo si ministr financí a potažmo vláda z rozpočtu dělají pouze jakýsi výčet čísel, o kterých již dopředu vědí, že s reálným vývojem nemají pražádnou souvislost. Pak ale skutečně nemusíme vůbec rozpočet schvalovat.

Nevím, jak by reagovalo zastupitelstvo kterékoliv obce nebo kraje, v nichž také již ANO bude mít své poměrně výrazné zastoupení, pokud by hejtman nebo jeho ekonomický náměstek s takovým rozpočtem přišli do zastupitelstva. Nevím. Myslím, že by se potázali se zlou.

Když si představím, kolik tisíc stran má onen rozpočet včetně jednotlivých kapitol, tak je to skutečně vyloženě mrhání prací lidí, časem i dalšími náklady. Já nevím, jestli by toleroval pan ministr takové počínání ve svých firmách. Myslím, že zcela jistě ne.

Když se podívám na příjmovou stránku rozpočtu - nechci to zde úplně rozebírat, poněvadž mnohá čísla zde již padla -, tak pan ministr zjevně hodně očekává v příštích dvou letech od EET, elektronické evidence tržeb, od vývoje daní z příjmu fyzických osob vybraných na základě přiznání, od skutečnosti 1,3 mld. Kč v roce 2015 až na 8 mld. v roce 2018 v tom vývoji, a to se jedná pouze o podíl státu už bez té motivační složky, kterou pan ministr nechal zrušit od 1. ledna, tedy nikoliv o další podíl obcí a krajů.

Pokud si vybavíte debatu, pane ministře a vážené kolegyně a kolegové, kterou jsme zhruba asi teď před rokem zde vedli u novely zákona o rozpočtovém určení daní, tak tehdy padalo z úst, teď nemyslím přímo pana ministra, ale ve výborech, v rozpočtovém a jiných, že vlastně inkaso této daně se snižuje, že je to vlastně pro obce nevýhodné. Pamatuji si, jak zde vystupoval pan senátor Martínek, který ten návrh prosadil. Když se podíváme na to, co předpokládá pan ministr, tak předpokládá úplně jiná čísla. Na těch číslech, pokud se naplní predikce rozpočtu v roce 2017 u této daně, vybírané na základě daňového přiznání, je evidentní, že tehdy to byla chyba, že se zrušila ta 30procentní motivace a že obce v zásadě byly podvedeny.

Existují tady tři tisky. Jeden je návrh Libereckého kraje, druhý Pardubického kraje, jeden je návrh Občanské demokratické strany. Ale dobře, víte, že se to už do 1. ledna nestihne projednat, to znamená, že obce o poměrně slušné peníze, daleko větší, než se tehdy prognózovalo, od 1. ledna přijdou.

Když se podívám na výdajovou stranu rozpočtu, tak skutečně kapitálové výdaje, o kterých mluvil pan ministr i pan Kalousek, v součtu s evropskými a národními činí těch 103,7 mld. Kč. V roce 2012, také to zde již padlo, kdy byla ekonomika v krizi, ještě měla vlastně víceméně negativní hospodářský vývoj, tak činila skutečnost 113,6 mld. Kč. Takže zaklínat se tím, že tento rozpočet navyšuje investice, skutečně nelze. On je prostě nenavyšuje.

Já zde nechci hodnotit minulý rok ani rok 2015 v tomto smyslu, ale také mi nepřipadá úplně normální, když plnění kapitálových výdajů - na to se můžete všichni podívat - bylo o 132 % vyšší, než tehdy počítal rozpočet, který byl schválen. Vím, že v tom roce 2015 bylo poslední období, kdy bylo možné čerpat finanční prostředky z Evropské unie, že víceméně to bylo proplácení výdajů, které již v mnoha případech stejně byly použity v letech předchozích. Ale kladu otázku, jestli je normální, když v jednom roce činí plnění 132 %, tzn. o 100 mld. více, než tehdy předpokládal státní rozpočet. Mluvím, pane ministře, o roku 2015. Není to normální.

Velkou pozornost v těch výdajích si zaslouží samozřejmě mandatorní výdaje. Opět zde již o tom také bylo debatováno. Podíl mandatorních výdajů v celkových výdajích - a tady chci být objektivní - se o 1,2 % snižuje, ale oproti roku 2007, když se podíváte, je ten podíl vyšší o 2,6 procentního bodu. Výrazně se skutečně zvýšily také kvazimandatorní výdaje, to jsou platy a mzdy v organizačních složkách státu a příspěvkových organizacích. A vlastně poprvé, když se podíváte na ta čísla, poprvé včetně pojištění ty platy činí více než 200 mld. korun, což je téměř 1/6 příjmů. Já to nechci vztahovat k výdajům, protože tam je ještě 60miliardový deficit, ale téměř 1/6 příjmů celého rozpočtu.

Nechci zde opakovat to, co již zaznělo. Vláda počítá se zvýšením počtu zaměstnanců v příštím roce o 7 637 pracovních míst. Ano, je v tom také 900 lidí, kteří budou administrovat projekty spolufinancované s Evropskou unií. Přesto došlo v průběhu té současné vlády skutečně k mimořádně vysokému navýšení pracovních míst o těch zhruba 31 300 míst. Mám takovou obavu, že vláda nemá vůbec žádnou koncepci ve věci limitu rozumného počtu zaměstnanců. Ministerstvo financí předpokládá dalších 607 míst. Dostáváme se skutečně do situace, kdy je skutečně nejvýhodnější usednout na teplé místečko ve státní správě, nejlépe chráněné služebním zákonem. Jenže pan ministr by si měl uvědomit, a asi si to uvědomujeme všichni, že stát není firma, nevydělává, ale pouze přerozděluje prostředky, které vybere od občanů. Na chod státu skutečně velkou měrou vydělávají malí, střední podnikatelé i velcí podnikatelé, lidé zaměstnaní v soukromém sektoru. Pouze to umožňuje, abychom tyto prostředky z vybraných daní mohli rozdělovat.

V souvislosti s rozpočtem - a teď chci upozornit také na velmi nebezpečný trend, kdy se v rozhodování o utrácení státních peněz pomalu a postupně vytěsňuje volený Parlament - vystoupil zde pan předseda vlády Sobotka. Velmi si pochvaloval, že vláda postavila kompetenci sama svým rozhodnutím zvyšovat důchody o maximálně 2,7 %. Děkoval Poslanecké sněmovně. Možná si vybavíte debatu, kterou jsme tady vedli, kdy jsem se nemýlil. Tehdy jsem říkal ano, pokud se to schválí, tak určitě vláda přistoupí k tomu, že zvýší důchody o 2,7 %. Stalo se. Já teď nezpochybňuji to, že se zvedly ty důchody, ale upozorňoval jsem na to, že je lépe tam žádný limit nedávat, protože jakmile se limit dá, tak vláda se rozhodne ten limit naplnit. Takže se naplnil, 2,7 %, dělá to 10 400 mil. Paní ministryně práce a sociálních věcí tady není, ale tehdy se zaklínala tím, že vláda je možná zodpovědnější, nebo určitě zodpovědnější než Poslanecká sněmovna, než Parlament a že v dobách, kdy vláda to oprávnění měla, dokonce bez toho limitu, tak k tomu přistoupila pouze mimořádně asi ve dvou případech někdy před deseti patnácti lety. A jaká byla realita? Poté co to bylo schváleno, tak po několika měsících vláda to zmocnění v maximální výši využila. A já to nezpochybňuji. Těch 308 korun... Když se podíváte do těch čísel, a mluvil o tom i pan kolega Opálka, tak v zásadě i přes to zvýšení se snižuje relace průměrného vypláceného starobního důchodu k hrubé mzdě o 0,4 %.

Nejde mi teď o to samotné zvýšení, ale jde mi o styl, jakým vláda jedná, jakým zcela obchází Parlament. A není to jediný případ, to můžeme vzít státní dluhopisy apod. Je třeba, abychom si uvědomili, že na konci volebního období bude mít Parlament mnohem menší kompetence než na jeho začátku. Návrh tohoto rozpočtu je vlastně obdobným příkladem. Po Poslanecké sněmovně se chce, aby odkývla rozpočet s mimořádně velkým schodkem, pro nějž já jsem tedy nenašel důvod. Pan ministr mi ho nesdělil. Pouze mluvil o tom, že je to jakýsi kompromis koaliční vlády. Pan ministr několikrát - nemyslím dnes, ale do médií - v zásadě tvrdil, že jej vlastně čísla rozpočtu tolik nezajímají, rozhodující je skutečné plnění.

Na konci svého vystoupení bych se chtěl ještě vrátit k jedné věci. Víte, v minulém týdnu vládní koalice proválcovala zákon o pravidlech rozpočtové zodpovědnosti. Nehledě na vážné pochybnosti, zda zejména ve vztahu k územním samosprávným celkům je možné bez ústavního zmocnění zasahovat takovým způsobem do jejich práv běžným zákonem. Když jsem se skutečně podíval, protože součástí té rozpočtové zodpovědnosti nebyl pouze ten samotný zákon, ale i novely navazujících zákonů, když jsem se na ně podíval, tak jsem zjistil, že jedním ze zákonů je také úprava zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, která vlastně podle toho textu byla jen velmi málo spojena s tzv. rozpočtovou zodpovědností. Naopak změna rozpočtových pravidel územních rozpočtů, tak jak byla schválena, pokud ji Senát nevrátí zpátky, vyžaduje od každého, i toho sebemenšího návrhu rozpočtového opatření jeho zveřejnění na úřední desku alespoň po dobu patnácti dnů před jejich projednáním. Při počtu rozpočtových opatření, která musí provádět např. kraje, kde také budou hejtmani za ANO, mám obavu, že dojde k úplné paralýze činnosti těch krajů. A říkám to s velkou vážností, protože mi není jedno, jak se s tím budou potýkat kraje nebo i obce. A dávám to do souvislostí i s tím, jak provádí stát rozpočtová opatření. Na základě zmocnění vlády pan ministr provádí rozpočtová opatření v nějakém tom limitu. Nevšiml jsem si, že by patnáct dnů před rozpočtovým opatřením ten návrh visel někde na stránkách Ministerstva financí nebo na stránkách jednotlivých resortů. Zatímco stát to dělá víceméně neveřejným způsobem, po samosprávách, krajích i obcích se vyžaduje úplně něco jiného.

Poslední poznámku k tomuto návrhu, už to nechci protahovat, učiním ještě k výši prostředků na výkon státní správy obcí a měst. V roce 2011, aspoň pro ty, kdo si to pamatují, se v podmínkách ekonomické krize snížil tento příspěvek o zhruba 17 až 18 % použitím tzv. koeficientu 0,824 na vypočtený příspěvek. Po pěti letech zažíváme ekonomický růst, který se ve vztahu k tomuto příspěvku projevil jeho zvýšením o 1 % v roce minulém a v příštím roce zvýšením o navrhovaných 5 %. To je do těch necelých 18 % poměrně ještě dlouhá cesta. Nepovažuji za slušné vůči obcím a městům, aby činnosti, které zajišťují pro stát, dělaly zčásti zadarmo. Navíc se musí vyrovnat i s povinným zvyšováním tarifních platů svých zaměstnanců zhruba o 4 % v příštím roce, na což také žádné prostředky navíc nedostaly.

Vážené kolegyně a kolegové, vůči tomuto návrhu rozpočtu mám skutečně zásadní výhrady. To není rozpočet jako takový. To jsou víceméně čísla na papíře, která stejně nebudou možná odpovídat realitě. Z tohoto důvodu ani nemohu v žádném případě podpořit ty základní rozpočtové ukazatele, příjmy, výdaje a předpokládaný schodek. Považoval bych to za nezodpovědné. Proto se připojuji k návrhu, který tady padl z úst pana Kalouska, na vrácení rozpočtu k přepracování. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S přednostním právem pan zpravodaj. Prosím.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, chtěl bych reagovat na pana kolegu Vilímce. On tady řekl, že obce byly poškozeny tím, že se jim odejme 30procentní motivační složka z daně z příjmu fyzických osob z daňových přiznání. No, poškodila - poškodila. Já myslím, že nepoškodila, protože si myslím, že motivační složka nebyla spravedlivá. Nebyla spravedlivá z jednoho důvodu, že byla vázána na bydliště podnikatele. Pochopil bych - a nevím, proč to tak bylo nastaveno -, kdyby byla vázána na to, kde ten podnikatel má provozovnu. Protože tam působí třeba problémy, znečišťuje komunikace, hlukem atd. Prostě působí trošku té obci nějakou škodu, se kterou se obec musí vyrovnávat. Ale to, že je to jenom pro obce, které mají na svém území, katastru toho podnikatele, má tam bydliště a nemá tam provozovnu, tak to považuji za nesmyslné. Jinak se to samozřejmě přesouvá. Oni o ty peníze nepřijdou v globále, protože dostanou více na svém podílu z daně z přidané hodnoty od roku 2017. A to jsou zhruba dvě miliardy korun. A navíc, protože je větší výběr DPH, tak i jejich podíl na DPH bude samozřejmě tím pádem také větší.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Prosím, pan poslanec Vilímec s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Děkuji. Chci jenom drobně zareagovat, byť je to spíš záležitost na nějakou expertní debatu. Teď nechci posuzovat spravedlivost té motivace. Samozřejmě někdo na území obce eviduje nebo má podnikatele, někdo nemá podnikatele. Pro ty, kdo podnikatele mají, samozřejmě zrušení motivace je velký problém. To je skutečně velký problém. A nechci to tady teď nějak rozšiřovat, ale chci zareagovat na kupecké počty, nemyslím to teď kriticky. Dvě miliardy plus a miliardu minus. Podívejte se, kolik pan ministr počítá s nárůstem výběru daně z příjmu fyzických osob. Počítá daleko více, než se před rokem uvažovalo. Takže když si ty kupecké počty dáte dohromady, odečtete si je, tak v zásadě zjistíte, že obce na tom spíše ztratí.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní tedy řádně přihlášený pan poslanec Dolejš a připraví se paní poslankyně Semelová. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Příjemné odpoledne, milé kolegyně, vážení kolegové. Když pohlédnu na lehce prořídlé naše lavice, jako kdybychom ani neprojednávali jeden z nejdůležitějších zákonů v tomto roce. Možná že někteří si myslí, když máme většinu, je vymalováno, a proč vůbec zdržujeme při prvním čtení nějakými debatami. Ale já si myslím, že ty debaty mají smysl. Mají smysl, protože kdy jindy si máme vyříkat to nejzákladnější, co si od rozpočtové politiky vůbec slibujeme? A pochopitelně že v těch nejzákladnějších přístupech se objevují nejenom věcné, ekonomické, ale i politické rozdíly těchto přístupů, které mají nějakou historii, nějakou argumentaci a které stojí při rozhodování, zda skutečně chceme změnit rozpočtovou politiku, anebo podle toho, jak se ekonomika vyvíjí, jednou je nahoře, jednou je dole, víceméně jedeme ve vyjetých kolejích. A já aspoň za sebe a za naši frakci takto ten problém vnímáme. A když dovolíte, i když už je jasno, každý deklaroval své pozice, jak bude hlasovat nad základními čísly státního rozpočtu, tak právě ten koncepční způsob debaty, vedení argumentace, považuji za důležitý, a proto si vás chvilku dovolím obtěžovat. Včetně vlády samotné. Počítám, že jsou tady tři, to už je kolektiv. To už je kolektiv, tak snad to nezapadne.

Především si myslím, že třetí návrh rozpočtu této vlády, ten úplně první nepočítám, to museli v podstatě jenom dodělat, co předhotovila prozatímní vláda, tak je do značné míry promarněnou příležitostí. Proč? Protože vláda nastoupila v situaci, kdy měla hodně zjednodušenou situaci. Kdy ekonomika šla do konjunktury, dokonce v jednom roce, v tom loňském vykazovala čísla nadprůměrná. Jedna z nejlepších v EU, byť sama přiznává, že ne díky své píli, ale čerpání evropských peněz. Tím se vytvořil určitý prostor pro manévr. Pro zásadnější narovnání některých věcí z minulosti, pro založení některých strategických iniciativ do budoucnosti, protože se daleko snáz tyto věci dělají, když ten manévrovací prostor máte. A ten manévrovací prostor je samozřejmě dán výkony ekonomiky a s tím přicházejícími nadprůměrnými příjmy. A troufnu si říct, že se tak nestalo. Koneckonců i zástupci koaličních řad hovoří o tomto rozpočtu jako opatrném, konzervativním, použil bych slovo tradičním. Je naší ambicí být nepochybně uvážliví. Ale je-li tou tradicí zůstat v určitém kolejišti, které tady je nastavené už mnohá léta, a jenom se střídají kulisy, popř. rámec fáze hospodářského cyklu, anebo chceme něco jiného, něco víc? Protože evidentně se nedaří to, aby se Česká republika na té mapě politicko-ekonomické, sociální umístila někde víc vepředu, kdy konvergenční proces je zpomalený, ne-li zabrzděný, kdy Česká republika zůstává někde na ocásku vyspělejších zemí a není ani připravena na podstatné změny, které nepochybně přijdou.

Kdo z vás si dal tu práci a nastudoval si třeba studii Průmysl 4.0, tak nepochybně vnímá, že některé věci přijdou. Buď dříve, nebo později. A jsme na ně připraveni? Samozřejmě, předpokládám, že z pravicových lavic bych slyšel: Ano, připravit se je třeba, ale není povinností státu se na takové věci připravovat. To je věcí šikovnosti soukromého sektoru a stát nemá překážet. No a pochopitelně tady už jsme u těch koncepčních přístupů. My se nedomníváme, že úlohou státu je nepřekážet. Úlohou státu je pomáhat. Pomáhat strategickým iniciativám. Pokud má někdo takovou vizi - já ji nesdílím - ale pokud má někdo takovou vizi řídit stát jako firmu, je-li ta firma velká, copak nevyžaduje, aby měla vlastní strategii? A nechce, aby tu strategii ovlivnila a řídila? Tak ten stát to pochopitelně potřebuje také. Samozřejmě strategie v politickém procesu mají svá specifika, jak je formulovat a ovlivňovat, ale troufnu si říct, že strategické myšlení je setsakra zapotřebí.

Takže rozpočet nevyužil příležitosti. Rozpočet byl napsán v poměrně dobrých časech. Padla tady slova, že republika, ekonomika je v dobré kondici, a že tudíž vlastně je to v klídku, nic bezprostředně nehrozí, občané dostali ne vánoční, ale předvolební dárky a všichni jsou spokojeni minimálně na nejbližších několik měsíců. Vše je v pořádku, brambory v řádku. Ale je otázka, jestli takto setrvačná rozpočtová politika nás připravuje za prvé na to, co přijde, a za druhé, pokud ta ekonomika tak šlape, tak zda přece jenom by z toho nemělo mít obyvatelstvo přece jenom trochu víc. Zda benefity z toho vzestupu neslízává jenom někdo. Občan si to myslí, protože logicky ho zajímá jeho peněženka, jeho domácí rozpočet, to, jestli má jistotu práce dlouhodobější, anebo momentálně se daří, ale za rok nemusí vědět, jak bude splácet hypotéky, et cetera, et cetera.

Proto je namístě si říct, jestli takto nastavený rozpočet vytváří předpoklady do budoucna. A tady musím říci, a to už se dostávám k polemice nikoliv vládní, ale s přístupy jinými, že nemůžeme podpořit ani tu optiku, kterou tady sděluje opakovaně pochopitelně pravicová opozice, která volá po seškrtání tohoto rozpočtu o dalších 30 mld. Ono zdánlivě by to šlo, technicky to nepochybně je možné, zejména pokud na konci roku zjistíme, že jsme se v těch číslech minimálně o 30 mld. netrefili a že vlastně brnkačka. Škrtneme to už teď. Sice na konci roku nebudeme slavit, protože na konci roku nebude co, ale vyjde nám to. Účetně nám to vyjde.

Je tohle smysl rozpočtové práce? Nestane se nám náhodou tím, když seškrtáme takto rozpočet v tuto chvíli, a dokonce to budeme argumentovat provozními položkami, což nepochybně v rámci bující byrokracie s v tom provozu se jistě dá najít, ale pokud teď ty peníze seškrtáme, tak nepochybně nebudeme mít na ty strategické priority, po kterých já volám. A pokud politická preambule tohoto rozpočtu říká, že se plní určité vládní priority, tak já jenom říkám, že koaliční kompromis má nějaké formulované, formálně formulované priority, ale ty priority nepovažuji za dostatečně strategicky cílené. Bohužel koaliční kompromis, o kterém tady teď hovořím, je jistým spojením nespojitelného, nebo obtížně spojitelného. Dohodli se, tak spojitelné to nepochybně je. Ale obtížně spojitelné. Na jedné straně sliby div ne skandinávské perspektivy úspěšného sociálního modelu, na druhé straně manažersko-podnikatelská rétorika o volném trhu div ne amerického střihu. Jak tohle smontovat dohromady? Jak se vyhnout tomu, abychom nakonec neskončili u upřímně artikulovaných pravicovou opozicí škrtů, ale díky těmto tupým škrtům abychom se nedostali do situace, kdy se nám opět vrátí sociální deprivace, která vedla ještě před dvěma třemi roky k velké nespokojenosti populace?

Takže si myslím, že není proč být happy. Myslím si, že není důvod si myslet, že všechno v dočasně klidných časech, že se můžeme spokojit s takto tradičně a formálně nakoncipovaným rozpočtem.

Když se podíváme na ekonomický vývoj, už tady bylo řečeno, že v roce 2015 to bylo vybočení, že to není nic stabilního a dlouhodobého a že v letošním, ale i budoucím roce se už vracíme k nějakým nízkým, evropským nízkým číslům, a že dokonce ten trend konjunktury jakoby vychládá, zpomaluje. Takže když se podíváme dokonce za kopečky k sousedním Slovákům, tak že ti plánují a také plní daleko větší přírůstky ekonomiky. Jak je to možné, když jsou zhruba ve stejném hospodářském prostoru? Když mají stejné makroekonomické a mezinárodní podmínky? Že by měli šikovnějšího premiéra a ministra financí? Být vámi, tak si takové otázky také kladu, protože nepochybně podobné srovnání se nabízelo v době, kdy místo abychom krizi řešili, tak jsme ji u nás prohlubovali. Takže toto téma. Tedy jistého prognostického realismu. A konjunktura skutečně do značné míry vychládá a my to neřešíme, neakcelerujeme ten problém, ale spíše tou pasivitou ho činíme chronickým.

Další věc, která mě trošičku trápí - přiznávám, že ano, je to trošku věc politického marketingu. To chápu. Ale způsob argumentace toho, že tento rozpočet je přeci jenom kvalitní, protože nějaká ta těšítka se podařilo do rozpočtu dát. Jistěže je v pořádku, že se začaly narovnávat propady platů ve veřejné sféře. Jistěže je v pořádku, že se zvýšila platba za státní pojištěnce, že se více přidalo na důchody, aspoň ty tři stovky, protože to konečně dorovnalo ta čísla, která požadovala Rada seniorů. To všechno je v pořádku. Ale když si uvědomíme, jak se to vůbec stalo, a mluvil o tom tuším už kolega Opálka, to znamená obrovská nechuť ve vládě ze strany ministra financí, pak pružný ústupek, aby těsně před volbami se z toho dělala zásluha a těsně po volbách se řeklo: oni mě ti koaliční partneři nutí k iracionálním ústupkům. Teď jsem před chvílí slyšel něco podobného od kolegy předsedy hospodářského výboru pana poslance Pilného. Čili jak to tedy je? A jak mám brát vážně sliby pana premiéra, který by rád ten politický benefit z těch slibů stáhl opět na sebe, ale furt jsme v rovině slibů? Jeho koaliční partner říká už něco jiného. Takže jak to vnímat, pokud jde o onu rozpočtovou odpovědnost?

Praktická data, pokud jde o to, kdo získává ony benefity. Ano, lékařům, sedí tady mezi námi, je to nepochybně vážené povolání a určitě jejich současné platy nejdou srovnávat s nejbohatšími zeměmi Evropy, bylo přidáno 10 %, jestli se nepletu. Některým profesím ve veřejné sféře mnohem méně a v soukromém sektoru samozřejmě podle toho, jak dopadnou kolektivní vyjednávání. Ale důchodcům bylo přidáno 2,7 %, to jsou ty tři stovky. Zkuste se zamyslet, kdybyste z toho měli žít, kolik si toho za tři stovky měsíčně koupíte, a přitom v České republice o 8 %, tedy poměrně značný skok za ten rok, přibylo dolarových milionářů. To je jasný signál, kdo ty benefity jaksi inkasuje, a že byť v dobrých časech nedochází k absolutnímu zbídačování dolních deseti procent populace, tak k relativnímu zbídačování nepochybně ve společnosti dochází. A pak je velmi platonické debatovat o tom, jestli budeme hledat těžiště sociální spravedlnosti u městské populace, jestli máme více přidat na postmateriálních hodnotách. To jsou velmi platonické úvahy, protože daleko praktičtější je, že nám tady tiká jistá sociální bomba, kterou my odmítáme v tuto chvíli vidět.

Ano, zlepšil se dialog tripartity. To je jistá zásluha. Ale samozřejmě ten dialog je velmi konfliktní záležitost. Pochopitelně, protože každý účastník tripartity tam hájí svou zájmovou pozici a není automatické, že to, na čem se dohodnou, je to optimum, ale je to prostě vektor sil. A výsledkem je, že celá řada námětů z tripartity zůstala pod stolem, byť máme jakousi křivku konjunktury poměrně na jaksi vysoké úrovni. Připomenu existenční a životní minimum. Připomenu problematiku karenční lhůty a finančních rezerv na proplácení nemocenské. Připomenu, a to si myslím, že by mohli vnímat i hospodáři, připomenu problematiku strukturálního nesouladu na trhu práce. Protože jestli se momentálně radujeme z toho, že čísla o nezaměstnanosti jsou poměrně dobrá, tak regionálně to rozhodně není pravda a není to pravda, pokud jde o profesní záležitost. A když k tomu připočtu perspektivu tlaku konkurence z pohledu vývoje nové verze průmyslové výroby, tak je jasné, že na to nejsme připraveni. A opět: necháme to na volném trhu, nebo tomu pomůžeme s pomocí jasných, i rozpočtových nástrojů státní hospodářské politiky? Takže sem je třeba také nepochybně nasměrovat pozornost.

Výdaje by měly být samozřejmě chytré, tedy zbytečně neplýtvat, přesně cílit, dosáhnout řešení problémů a multiplikačních efektů. V tom se nepochybně shodneme. Já ale mám bohužel pocit, když se podívám na výdajovou strukturu, že tady dominuje spíše přístup: Když už ty peníze máme, tak je přece utratíme. A když už je utratíme, tak to zkontrolujeme systémem řekněme účetně evidenčním. Ale to je opět problém. Navíc si myslím, že není založeno na řešení hlubších strukturálních problémů. To, že tato vláda, já si to troufnu odhadnout, na to nepotřebuji moc věšteckou kouli, ale nevyřeší penzijní systém, aby byl udržitelný a aby klientům penzijního systému, tedy drtivé většině našich penzistů, zajistil důchod, který je pro důstojné přežití nezbytný.

Byrokratizace státní správy. Mohl bych pokračovat. Pochopitelně že oblast investic, státních investic, je specifická záležitost, protože investice mohou být vnímány jako konkurenční soukromým investicím. Ale jsou oblasti, kde je vláda nezastupitelná, a nestačí se radovat z toho, že investice jsme si vyčlenili víc než v uplynulém období, poslali jsme je zejména k tomu největšímu napucánkovi, tedy Státní fond dopravní infrastruktury, i když se opakovaně zjišťuje, že ty peníze někdy neumíme ani dočerpat, vyčerpat, že kulhá investiční připravenost, což je mimochodem jeden z důsledků toho, že letošní čísla jsou tak dobrá. To není o tom, že nám astronomicky vyskočily příjmy, ale že nám zbude na straně výdajů. To všechno jsou faktory, které jsou varující.

A pochopitelně nejsou jenom dopravní stavby. Jak ekonomicky, tak sociálně je důležitá oblast mít jistou střechu nad hlavou. Když se podíváme na osud jiného státního fondu, Státního fondu rozvoje bydlení, tak ten dožívá. Ještě nějaké funkce má, na nějaký snížený úrok někde něco poskytne, ale moc peněz nemá. Jeho programy byly výrazně redukovány. Ale přece rozvoj bydlení zejména v oblasti startovacích bytů, kdy spousta lidí právě na stará kolena, ale i mladé rodiny nemají šanci na startovací byty a hypotéka pro ně může být krokem k exekuci, pokud přijdou o pravidelný příjem, to smysl má. Znamenalo by to ale za prvé dát tam peníze a za druhé revitalizovat původní představy, funkce, které tento fond měl.

Na straně výdajů nepochybně je nad čím přemýšlet a já věřím, že kolegové ve druhém čtení nejen z naší frakce, ale pochopitelně fandím svým, ale také každému rozumnému návrhu, že s něčím přijdou, jak přece jenom zkorigovat výdajovou strukturu. Opravdu si uvědomme, že některé věci se nedají řešit dílčí korekcí ve druhém čtení, že jsou tady jisté pastičky, které sklapnou. Jednou z pastiček je, že nemůžeme donekonečna konkurovat světu levnou prací a že musíme změnit i strukturu naší ekonomiky v duchu onoho konceptu Průmyslu 4.0. A to bude zhoršovat ještě ten fakt, pokud vyjde slib představitelů České národní banky, že na konci příštího roku už by mohli spustit odchod od intervence měnového kurzu, protože sice se cíl zvýšit inflaci moc nepodařil, ale na druhou stranu ani nebyla příliš inflace dovezena, což je u řady komodit spíše dobře. Rozhodně to zafungovalo jako exportní polštář. A pokud o pouhé dvě koruny změníte tuto relaci, tak pro některé firmy to opravdu bude těžké, pokud by to bylo skokové, se na to adaptovat. Někde jsem četl, mám pocit, že podobnou úvahu připustil i pan guvernér, který nepochybně toto vnímá jako jeden z velmi těžkých úkolů v prvním roce své nové kariéry.

Příjmy, ano, příjmy se plní. Je otázka, do jaké míry zejména do budoucna. Lepší plnění příjmů je taženo růstem ekonomiky, protože pochopitelně s růstem ekonomiky se shledá zdanitelný základ a víme, že každý jeden procentní bod HDP hodí aspoň 15 mld. korun do rozpočtu, ale do jaké míry je adekvátní, či naopak spíše přeceňované opatření v oblasti daňové správy a hlavně jak to bude do budoucna, protože některé kroky přinesou přechodný efekt a je jasné, že pokud v tomto rozpočtu jsou plánovány příjmy skoro k 6 %, tak to jsou čísla, která srovnávají plán proti plánu. Když si vezmete odhad příjmů za letošní rok, tak jste rázem na pouhých 2 % nárůstu příjmů a to zcela koresponduje s růstem ekonomiky. Tam zjevně přínos procesních opatření nepochybně není. A nabízí se otázka, proč tomu tak vůbec je, proč jsou čísla podstřelená, či do značné míry virtuální. Jestli to není o tom, že je snazší se na konci období pochlubit přebytkem a pak nad rámec složité rozpočtové procedury a politického schvalování moci o těchto miliardách rozhodovat.

V příjmové oblasti je nad čím přemýšlet. A právě proto, že teď jsme v konjunkturálně vzestupné fázi stále ještě, byť už pomalejší, si myslím, že byl prostor, a ten byl promeškán, zvážit zásadnější ovlivnění daňové struktury. Připomínám fousatý návrh, a to zdaleka nejen náš, na daňovou progresi, a to zdaleka ne jenom u fyzických osob. Já jsem mluvil o benefitech, kdo z čeho co má. V republice, objektivně měřeno, je míra zdanění kapitálu podprůměrná a zdanění korporací je tabu, zřejmě z politických důvodů. Je to škoda, protože tady bychom mohli opět získat nějaké prostředky navíc, aby tady manévrovací prostor pro skutečnou změnu rozpočtu byl.

Nebojte, už jdu do finále.

Proč se tady vůbec snažíme nastolovat tato témata, když je jasné, že věřím, že si ve večerních hodinách zahlasujeme o usnesení k prvnímu čtení rozpočtu. Proto, aby nezapadlo, že třetí cesta, tedy setrvačná, restriktivní, a cesta, která vychází z určitého promyšleného rozpočtového aktivismu, je možná, kritika není produktem jakéhosi negativismu, a že tato témata by měla být nejen otevírána, ale přenášena do veřejné diskuse, ať již laické, či odborné.

My jsme pochopitelně podpořili někdy už rozpočet státní, ale musíme pro to mít velmi dobrý důvod. Připomenu pro ty, kdo historii státního rozpočtu této republiky nemají v hlavě, že frakce KSČM hlasovala pro rozpočet v roce 1999. Ta logika byla prostá. Vládla menšinová vláda, tedy Miloše Zemana, aby bylo jasno, a tato menšinová vláda v prvním roce svého vládnutí neměla ještě v této oblasti pevnou opoziční smlouvu a hrozilo, že politické vydírání bude mít ten efekt, že dojde k rozpočtovému provizoriu. Já si myslím, že je to poměrně racionální a státotvorný krok, pokud jsme tehdy hlasovali. Ale pokud není řešena rozpočtová filozofie, o které tady celou dobu mluvím, a politický kompromis se posouvá směrem opět k rozpočtové restrikci, tak tam už porozumění schází, a už v roce 2000, kdy už opoziční smlouva byla, kdy se vracel z tohoto důvodu rozpočet k přepracování pod taktovkou kolegů z ODS, tam už naše hlasy tento rozpočet získat nemohl.

Já si myslím, že teď, byť je daleko klidnější situace, vláda má bezpečnou většinu a kolegové zprava se vymezují, protože to cítí jako povinnost vůči svému náboženství volného trhu a minimalizace státu, tak přesto si myslím, že ty zásadní alternativy je třeba postulovat, diskutovat o nich. A to je přesně ten důvod, proč jsem dneska mluvil. Tímto zásadním zdůvodněním vlastně směřuji k tomu, že nejde podpořit tento rozpočet ani v prvním čtení. Není to zdržování, je to pokus o to, aby tento stát měl nejenom strategickou vizi, ale také strategičtější rozpočtovou politiku.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Další řádně přihlášenou je paní poslankyně Semelová. Připraví se pan poslanec Karamazov. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, ve svém vystoupení bych se chtěla vyjádřit především ke dvěma oblastem, které jsou mi blízké, a to je oblast školství a sociální, ke kapitolám Ministerstva školství a MPSV.

Pokud jde o kapitulo 333, tedy Ministerstva školství. Na první pohled se zdá, že s rozpočtem kapitoly můžeme být spokojeni, že rozpočet je přijatelný, alespoň pokud ho srovnáme s minulým rokem. Souhlasíme určitě s navýšením peněz pro školství o téměř 14 miliard korun s tím, že si zhruba o 8,4 miliardy, tedy o téměř 9 %, polepší regionální školství. Souhlasíme s navýšením o 1 miliardu 150 milionů korun pro vysoké školství, s růstem platů pedagogických a nepedagogických pracovníků škol. Je dobře, že bude pokračovat program Rozvoj výukových kapacit mateřských a základních škol zřizovaných územně samosprávnými celky, v rámci kterého jsou realizovány akce tzv. fondu rozvoje kapacit mateřských a základních škol. S povděkem v té souvislosti beru, že část prostředků bude určena pro realizaci vybraných projektů základních škol v prstenci kolem Prahy, kde je situace opravdu kritická, a doplácejí na to děti a rodiče ve středních Čechách i v hlavním městě. Na druhou stranu při podrobnějším prostudování si kladu otázku, zda v souvislosti se změnami ve školství je toto navýšení dostatečné.

Z mezinárodního srovnání zemí OECD, což je mezinárodní organizace 34 ekonomicky nejrozvinutějších států světa, vyplývá, že Česká republika patří mezi ty země, které dávají na vzdělání nejmenší část svého hrubého domácího produktu. Nejvíce se šetří na základních a středních školách, na které dává z celé OECD s výjimkou Maďarska vůbec nejméně. Průměr podílu školského rozpočtu v zemích EU na HDP je zhruba 6,1 %, u nás něco málo přes 3 %. Přitom bude růst počet žáků základních škol, počítá se o 2,9 %, tedy o více než 25 100 žáků, růst je očekáván i v oblasti středního a vyššího odborného školství. To znamená, že bude nutno navýšit počet pedagogických i nepedagogických pracovníků a rozšířit prostory, budovy, učebny, školní družiny apod. Učitele ale těžko získáme, pokud nebudou platy navýšeny tak, jak to požadují školské odbory. V té souvislosti poznamenávám, že v základních školách učí pouze 16 % mužů, že chybí učitelé matematiky, fyziky, chemie, ICT, odborného výcviku. Tady už jde opravdu o velký problém, protože každý rok odchází do důchodu víc učitelů, než kolik jich přichází po ukončení studia, navíc na technické obory učitelství se hlásí málo uchazečů, z nichž mnozí ještě po dokončení studia jdou mimo školství.

Další problém je inkluze. Potvrzuje se, že peníze nestačí, že ředitelé musí dofinancovávat asistenty z navýšených platů učitelů, že nejsou vytvořeny odpovídající podmínky, že narůstá administrativa, chybí speciální pedagogové, psychologové, poradenští pracovníci, metodisté, preventisté, někde nemohou sehnat asistenta, jinde ho mají, ale narušuje jim to výuku. Přes sliby, že se speciální školy rušit nebudou, k tomu začíná docházet a do vážné situace se dostávají speciální poradenská centra.

Pokud jde o vysoké školy, rozpočet vysokých škol celkem činí 21 miliard 527 milionů korun, což je o 1 miliardu 150 milionů korun pro vysoké školy více oproti roku 2016. Přes tuto pozitivní skutečnost se při porovnání s rozpočty předchozích let jedná o čtvrtý nejnižší rozpočet za posledních deset let. Nejvíce měly vysoké školy v roce 2009. Podíl navrhovaných výdajů na vysoké školství na rok 2017 mimo vědu a výzkum a inovace a bez prostředků EU vůči odhadovanému HDP představuje 0,44 %. Návrh rozpočtu tak neumožňuje průběžně pokrývat rozšiřující se nároky na vysoké školství, jako je podpora oborů stomatologických, všeobecného lékařství, pedagogiky, technických odborů, podpory škol v regionech apod. Přitom víme, jak je kvalita vzdělávacího procesu jako taková důležitá pro konkurenceschopnost naší ekonomiky.

Teď pokud jde o kapitolu 313, tedy Ministerstva práce a sociálních věcí. Přes navýšení financí například na mandatorní výdaje, především na dávky důchodového a nemocenského pojištění, zůstává v tomto resortu mnoho nedořešených věcí. Výše výdajů na politiku zaměstnanosti, dostupnost bydlení, sociální bydlení, startovací byty, nízké důchody, ohrožené sociální služby, to jsou jen některé příklady toho, čím je potřeba se zabývat a co je nutné také zafinancovat. Rozpočet kapitoly MPSV však těmto potřebám neodpovídá.

Konkrétně. Pokud jde o nezaměstnanost, i když se snižuje, neznamená to, že není. Je třeba to řešit. Průměrný počet uchazečů o zaměstnání v prvním pololetí letošního roku byl 433 tisíc, v jeho průběhu se nově zaevidovalo 274 uchazečů o zaměstnání, což je pouze o 5,1 % méně než před rokem. Jinak evidence je zkreslená. Nezaměstnaných je mnohem víc. Každý měsíc je vyřazeno zhruba 20 tisíc nezaměstnaných, kteří práci dál nemají.

Velkým problémem je dlouhodobá nezaměstnanost, která vede k chudobě a bezdomovectví a k dalším negativním jevům. Z celkového počtu lidí bez práce bylo těch, kteří jsou nezaměstnaní déle než 12 měsíců, 40,8 %, to je celkem 154 273 osob. Průměrná délka nezaměstnanosti činí 721 dní, a tito lidé a s nimi celé rodiny se tak dostávají do velmi špatné situace. K tomu podporu v nezaměstnanosti pobíralo v předchozím měsíci 85 782 lidí, tzn. jen 22,7 % všech uchazečů vedených v evidenci. Ostatní nezaměstnaní podporu nemají. Jen pro doplnění, její výše je v průměr, 6 564 korun.

Co mě v té souvislosti zaráží, je, že rozpočet počítá oproti letošnímu roku se snížením částky výdajů na aktivní politiku zaměstnanosti o 5,5 miliardy korun. Přitom vytváření pracovních míst je nesmírně důležité. Pochopitelně neméně důležité je to, aby potřebám pracovního trhu odpovídaly obory vzdělávání tak, aby absolventi škol nezůstávali bez práce nebo aby se nemuseli okamžitě po ukončení profesní přípravy, která stojí nemalé peníze, rekvalifikovat. I když se počet těchto nezaměstnaných meziročně snížil, neznamená to, že 12,5 % mladých do 25 let bez práce je zanedbatelné číslo. K 30. září 2016 bylo na úřadech práce 17 514 bývalých studentů a celkem bylo v evidenci 21 054 absolventů všech škol a mladistvých. Myslím, že není potřeba zdůrazňovat, jaký význam má pro člověka, pro mladého člověka, získávání a upevňování pracovních návyků a získaných znalostí a dovedností, a to ihned po škole.

Další skupinou ohroženou nezaměstnaností jsou lidé ve věku 50 a více let. Ze statistiky úřadu práce vyplývá, že na konci září letošního roku bylo mezi evidovanými 121 354 lidí nad 50 let věku a na celkové nezaměstnanosti se tak podíleli více jak 32 %.

Takže znovu musím zopakovat, že mě v souvislosti s tím, co jsem uvedla, zaráží navrhované snížení výdajů na aktivní politiku zaměstnanosti.

K sociálním službám. Už tady bylo řečeno dost, nicméně pár slov. Potřeba sociálních služeb vzhledem ke stárnutí populace stoupá. Ovšem jako každý rok, i letos jsou sociální služby finančně podhodnoceny, což může ohrozit jejich fungování. Některé sociální služby se dlouhodobě nacházejí v kritické finanční situaci. Jsou nuceny výrazně omezovat svoji činnost, zhoršují se pracovní podmínky sester, které mají za velmi náročnou práci zoufale nízký plat. Hrozí - ale ono se to projevuje už nyní - že zdravotní sestry v domovech seniorů, v domovech s pečovatelskou službou a dalších sociálních zařízeních, kde je jejich přítomnost vzhledem k nemohoucnosti a stupni nemoci a postižení klientů bezpodmínečně nutná, budou propouštěny, protože nejsou peníze na jejich plat. Kdo se bude o tyto lidi starat? Říkáme si to tady každý rok. V průběhu každého roku se také sociální služby musí dofinancovávat, a to jak ze státního rozpočtu, tak z rozpočtu krajů. Neustálé dohady vedou k nejistotě a stresování zaměstnanců i klientů. Letos je na ně vyhrazeno 9,27 mld. V roce 2016 byl konečný rozpočet, tedy rozpočet po změnách k 31. 8. 2016, 9,19 mld. korun. Tedy máme zde návrh na navýšení de facto o pouhých 80 mil. korun, což situaci neřeší. Rozpočet je potřeba navýšit o půl miliardy korun.

Na závěr obecně, pokud jde o rozpočet. (Řečnici vyschlo v krku.) Já se omlouvám. (Mpř. Bartošek: V pořádku. Prosím, pokračujte.) Děkuji.

Vítáme zvýšení platů pedagogických a nepedagogických pracovníků, zdravotníků, hasičů, policie, stejně jako zvýšení odvodů za státní pojištěnce a růst důchodů. Tady se ale musím zastavit. Navýšení důchodů o 308 korun měsíčně, které mělo být původně ještě nižší, 200 korun, je hrozně malé. Průměrný starobní důchod bude činit 11 776 korun, to je v reálné hodnotě zvýšení o 1,5 %. To se tedy naši senioři fakt rozšoupnou! A to ještě mnoho z nich na průměrnou výši zdaleka nedosáhne. Kromě toho vláda nezvyšuje základní výměru důchodů. Ta se zvýší jen o 110 korun, což je pro nízkopříjmové důchodce nevýhodné. Protože se jedná o průměr, dostanou někteří přidáno více, jiní méně.

Další ohroženou skupinou jsou ti, kteří sice pracují, ale za tak mizerný plat, že se propadají do chudoby a sociálního vyloučení. Navýšení minimální mzdy, k němuž vláda přistoupila, na 11 tis. korun je zcela nedostačující. Naše představa o její výši je zcela jiná. My chceme postupně zvyšovat minimální mzdu až na 14 tis. korun, tedy na zhruba 50 % průměrné mzdy, aby lidé mohli žít důstojněji. Vláda bohužel nebyla schopna ani vyjít vstříc odborům a navýšit ji alespoň ještě o dalších 500 korun, přitom prostředky na to by se jistě našly. Stačilo by vzít v úvahu dlouhodobé návrhy KSČM, a bylo to tady už řečeno Jiřím Dolejšem, například na progresivní zdanění.

Konečně jako pražská poslankyně bych se chtěla zeptat, zda vláda počítá s naplněním slibu premiéra, že jeho vláda pomůže dořešit dostavbu Pražského okruhu, což by pomohlo nejen obyvatelům hlavního města a Středočechům, ale všem, kteří do Prahy cestují nebo jí projíždějí.

Na úplný závěr chci uvést, že pokud jde o některé oblasti, které jsem zmínila, vrátím se k nim v průběhu druhého čtení, kdy předložím pozměňovací návrhy. Jinak v této podobě, a zaznělo to tady už od mých předřečníků z našeho klubu, nelze tento návrh rozpočtu podpořit. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní řádně přihlášený pan poslanec Karamazov a připraví se pan poslanec Marek Černoch. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Simeon Karamazov: Vážené kolegyně, vážení kolegové, mnohé tu už zaznělo z úst mých předřečníků, přesto mi dovolte ještě pár slov. Hned v úvodu musím říct, že pokud někteří kolegové byli návrhem rozpočtu překvapeni, já překvapen rozhodně nejsem. Vzhledem k řadě předchozích kroků stávající socialistické vlády, která dlouhodobě likviduje podnikatelské prostředí, už nikoho nemůže překvapit rozpočet, který je opět doslova projídací. Ačkoliv i pro příští rok vláda očekává vcelku slušný růst HDP ve výši 2,7 %, deficit má dosáhnout stále závratných 60 mld. korun, což je pouze o 10 mld. méně než původní vládní plán pro rok letošní. V důvodové zprávě k návrhu rozpočtu na rok 2015 jsme se mohli před dvěma lety dočíst, že se ČR závažným způsobem odchýlí od cesty ke zhruba vyrovnanému hospodaření sektoru vládních institucí. S politováním mi nezbývá než konstatovat, že se toho na tomto směru mnoho nezměnilo. Pokud by vláda pokračovala současným tempem, dočkali bychom se vyrovnaného rozpočtu někdy za šest či sedm let, a to kdo ví jestli vůbec. To skutečně není výsledek, na který by ministři měli být pyšní.

Abych nebyl pouze kritický, musím říci, že návrh zákona o státním rozpočtu obsahuje i světlejší kapitoly. Jednou z nich jsou oddíly 31 a 32, které jsou v rámci odvětvového členění představovány výdaji na vzdělávání a školské služby. Ty by měly příští rok stoupnout o více než 7 mld. korun, což představuje meziroční růst o zhruba 5,5 %. Většinu tohoto nárůstu přitom představuje zvýšení platů učitelů a nepedagogických pracovníků. Není myslím sporu, že učitelé i nepedagogičtí pracovníci jsou za svoji práci dlouhodobě podhodnoceni a že bylo na čase s tím konečně něco udělat, za což určitě patří vládě poděkování. Doufám však, že zvýšení platů nedopadne stejně, jako dopadlo často v minulosti, kdy sice byly učitelům zvednuty tabulkové platy, obratem však učitelé ve stejné výši přišli o svá osobní ohodnocení.

Čemu ovšem v rámci školské kapitoly nerozumím, je plánovaný nárůst běžných výdajů Ministerstva školství o více než 10 %, a to k hranici téměř 400 mil. korun. Znamená to jediné - učitelům sice přidáme, sami však rozházíme ještě víc. Nejsem si jist, zda jde o směr, kterým bychom se měli vydat. Efektivní fungování státní správy rozhodně nevybudujeme tím, že posílíme běžné výdaje na úkor těch investičních.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, jakkoliv jsem se snažil na návrhu státního rozpočtu najít i některá pozitiva, již počtvrté v tomto volebním období jsem nucen konstatovat, že navrhovaný rozpočet není prorůstový, nýbrž spotřební. Vláda v mnoha ohledech využívá ekonomického růstu k plýtvání penězi namísto toho, aby vytvářela podmínky pro další růst naší ekonomiky, a tím i lepší budoucnosti pro všechny občany. S tím principiálně nemohu souhlasit. Odmítám, abychom si užívali na úkor budoucnosti našich dětí. Odmítám, abychom bezhlavě plýtvali penězi, protože těmi, kdo na takový přístup jednou doplatí, budou nakonec všichni občané ČR bez výjimky.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Než budeme pokračovat, přečtu omluvy. Dnes od 16 do 17 hodin ruší pan poslanec Komárek svoji omluvu. Dále od 15.05 do konce jednacího dne z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Karel Pražák a dále od 16 hodin ze zdravotních důvodů a celý zítřejší jednací den také ze zdravotních důvodů se omlouvá pan poslanec Vojtěch Adam.

A nyní tedy vystoupí pan poslanec Marek Černoch a připraví se pan poslanec Michal Kučera. Prosím.

 

Poslanec Marek Černoch: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, přeji vám hezké odpoledne. Za stranu Úsvit vyjádření k návrhu státního rozpočtu.

V době trvalého ekonomického růstu je z našeho pohledu tak veliký schodek absurdní. Ve skutečnosti bychom museli zapátrat hodně dávno do minulosti, abychom našli návrh, který by byl stejně nezodpovědný. Navrhovat schodek v situaci, kdy ekonomika dlouhodobě roste, je nezodpovědnost a také amatérismus, protože i amatér rozumí tomu, že v době konstantního hospodářského růstu, kdy se koruny do státního rozpočtu jen sypou proudem, a v okamžiku, kdy letošní hospodaření dopadne minimálně jako vyrovnané, nelze předpokládat rozpočet se 60miliardovým mankem. Ptám se, co potkalo Českou republiku za malér, že i v době, kdy tu zrovna naštěstí nemáme ani hospodářskou recesi, ani velkou živelní katastrofu, nejsme schopni hospodařit vyrovnaně. Ptám se, kdy jindy než právě dnes máme mít vyrovnaný rozpočet.

Při podrobném zkoumání státního rozpočtu zjistíme, že fiskální politika vlády spočívá v plýtvání a veselém utrácení příjmů plynoucích z hospodářského růstu. Naprosto mě fascinuje rezignace na vyrovnané hospodaření i ve střednědobém horizontu. V roce 2018 má být schodek 50 mld. V roce 2019 31 mld. A to všechno přesto, že ministerstvo i nadále kalkuluje s robustním ekonomickým růstem.

Tímto tempem nedosáhneme vyrovnaného rozpočtu nikdy. Opakuji, nikdy. Zásadní chybou letošního rozpočtu, na kterém se shoduje většina odborníků, je nedostatek investic. Přitom investice jsou jedinou částí rozpočtu, která by plánovaný schodek mohla alespoň teoreticky obhájit. Problém ale je, že daně občanů mizí v provozních výdajích ministerstev a úřadů. Tedy přesně v těch výdajích, které nám pan ministr Babiš před volbami sliboval jako největší úspory.

Za všechna konkrétna státního rozpočtu vyberu jedno. Obrovskou chybou je, jak vláda zaspala v přípravě dopravních staveb. Je to problém, který se táhne celým volebním obdobím. A je selháním vlády, že to nedokázala vyřešit a stále se jen na něco vymlouvá.

Nicméně zpět k základním parametrům rozpočtu. Za stranu Úsvit shrnuji, že nemůžeme podpořit státní rozpočet s mankem 60 mld., protože by to bylo krajně nezodpovědné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji. Nyní pan poslanec Michal Kučera a připraví se paní poslankyně Jana Hnyková. Prosím.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolím si navázat na slova svého předřečníka. A přímo se zeptám pana ministra Andreje Babiše: Pane ministře, jaký by musel být příjem státního rozpočtu, abyste dokázal sestavit vyrovnaný rozpočet? Jaké je to číslo? 1,5 bilionu, 2 biliony? Vypadá to, že při číslech, které se tady uvádějí, nejste schopen sestavit vyrovnaný rozpočet. A to je pro mě překvapení, protože pokud jsem něco očekával, tak jsem očekával právě tyto finanční manažerské schopnosti, které, jak se ukazuje, jsou pravděpodobně, aspoň z těchto čísel, slovy.

Další moje otázka je, na co si ty peníze půjčujete. Vy jste se rozhodl půjčit na příští rok 60 mld. korun. 60 mld. korun si půjčujete, pane ministře Babiši, na platy státních úředníků. Na platy státních úředníků a na další výdaje si půjčujete 60 mld. korun. Myslím si, že je to skutečně neobhajitelné. A kdy jindy než v této ekonomické situaci měl ležet na stole vyrovnaný státní rozpočet, ne-li státní rozpočet přebytkový? Protože, znovu se ptám, jak velký by musel být příjem, abyste byl schopen sestavit rozpočet vyrovnaný. Plánovaný schodek státního rozpočtu pro rok 2017 je 60 mld. korun. Jak už jsem říkal, výše schodku je vzhledem k úrovni ekonomického růstu neobhajitelná. Aktuálním ekonomickým parametrům by slušel spíše vyrovnaný, ne-li přebytkový rozpočet. Musíme si připomenout, a to už tady možná zaznělo, že výdaje jsou o 30 mld. vyšší, než si vláda nechala Sněmovnou schválit před rokem ve střednědobém rámci. To nechápu. Proč? Podle slov pana ministra financí se nám daří neuvěřitelně dobře. Letošní rok bude jeden z nejúspěšnějších roků vůbec v historii České republiky. A přesto jsou plánované výdaje o 30 mld. vyšší než v před rokem schváleném střednědobém rámci.

Vláda neúměrně zvyšuje výdaje rozpočtu, které v budoucnosti, až ekonomika neporoste tak rychle jako nyní, způsobí závažné problémy. Myslím si, že si to uvědomuje každý, kdo aspoň půl roku řídil nějakou firmu a viděl aspoň jeden plán nebo jeden rozpočet. Myslím si, že si to velice dobře uvědomuje i pan ministr Babiš. Jenom nám to tady nechce otevřeně říct. Jejich opětovné snížení bude nepopulární a bolestivé. Stejně jako v roce 2011 až 2012. A tady samozřejmě se bavím např. o důchodech, na které vláda úplně rezignovala. Na jakoukoliv úpravu v tomto směru.

Výdaje na důchody budou v roce 2017 více než 410 mld. korun. 410 mld. korun. Samozřejmě já nerozporuji tuto výši. Mně k tomu chybí ale jakékoliv další opatření, které je ze strany vlády nulové. Vláda taktéž neúměrně zatěžuje nebo zvyšuje výdaje na platy státních úředníků. O 2,5 mld. korun na celkových 30 mld. korun v roce 2017. Jednak jim přidává 4 % v tarifech, ale hlavně plánuje v roce 2017 opět zvýšit počet státních úředníků na 1 044 (?!). Za působení současné vlády již počet státních úředníků se zvýšil o více než 10 tis. úředníků. Teď mluvím čistě o úřednících. Nebavím se samozřejmě o učitelích, hasičích atd. To je naprosto neobhajitelné číslo. Jestli jsem něco očekával od pana ministra Andreje Babiše, tak právě opačný krok, opačný trend. To znamená racionalizace, úspory, zefektivnění. My jdeme opačnou cestou, resp. vláda jde opačnou cestou. To znamená, za tři roky o 10 tis. státních úředníků více.

Samozřejmě je správné, že se přidává pedagogům. Tady bych chtěl vládu pochválit. Otázka je, zda to navýšení je dostatečné a zda řeší nízkou kvalitu českého školství. To znamená růst platů o 8 %, tarify o 6 %. Pokud vím, tak ve zdravotnictví se zvyšují platy o 10 %. Myslím si, že školství by si zasloužilo, nebo růst platů pedagogů by si zasloužil minimálně stejný, ne-li vyšší nárůst, což je v tomto plýtvavém rozpočtu nepochopitelné, proč se nenašly tyto peníze na pedagogy, když si půjčujeme 60 mld.

Dalšími položkami zvyšujícími výdaje státu jsou např. vyšší výdaje na platbu zdravotního pojištění za státního pojištěnce - o 3,6 mld. korun. Otázka je, zda by to nešlo řešit lepším hospodařením. Ale to si myslím, že od této vlády ani od pana ministra Andreje Babiše se nedočkáme.

Je správné navýšení výdajů na vědu, tam samozřejmě to musíme hodnotit pozitivně, o 3,75 mld. korun. Zvýšení rozpočtu Ministerstva vnitra směřující do posílení bezpečnosti o 4 mld. korun. Tam mi k tomu chybí nějaké další aktivity ve směru lepší organizace na Ministerstvu vnitra. A samozřejmě správné navýšení rozpočtu Ministerstva obrany o 4,75 mld. korun. Zvýšení rozpočtu Ministerstva kultury směřující na posílení živé kultury o 0,1 mld. korun mi připadá spíše směšně nízké.

V krátkosti se tady ještě dotknu jednoho rozpočtu, nebo jednoho ministerstva, které je tragicky podfinancováno, a to je samozřejmě Ministerstvo životního prostředí. Chci říct, že angažovanost státního rozpočtu na financování ochrany životního prostředí, nebo obecně životního prostředí, je naprosto tragická, pro rok 2017 se jedná o 3,4 mld. korun. Chci říct, že je nižší v roce 2010 a je nižší než v roce 2011. Tedy v dobách hluboké krize angažovanost státního rozpočtu je podstatně nižší. Samozřejmě vím, že financování probíhá z jiných zdrojů, že probíhá z evropských fondů a z dalších zdrojů, ale struktura je prostě nezdravá, je špatná. V okamžiku, kdy financování je samozřejmě z evropských fondů, je vázáno na konkrétní projekty, není možno s ním dále pracovat na rozvoji obecně ochrany životního prostředí.

Ministerstvo životního prostředí říká, že se podařilo zastavit trend poklesu výdajů státního rozpočtu na rok 2010 až 2019. To znamená, na další roky je trend pozastaven. Já bych to tak optimisticky neviděl. Stále jsme zase hluboko pod rokem 2010, 2011, a to i ve srovnání s rokem 2019. Takže je to spíše jenom taková proklamace. Kdybychom se chtěli podívat, kolik tvoří financování z daňových příjmů Ministerstva životního prostředí, tak je to 0,42 % z daňových příjmů. 0,42 % z daňových příjmů tvoří financování Ministerstva životního prostředí. Z toho další 34 % jsou to emisní povolenky a 64 % příjmy z Evropské unie. Naprosto nezdravé. A myslím si, že to pan ministr Babiš ví a že se mnou souhlasí. To, že pro tuto vládu není priorita ochrana životního prostředí, je celkem jasné i z dalších výstupů a z dalších grafů. Tomuto tématu se budu více věnovat ve druhém čtení.

Chtěl bych vyzvat i ke spolupráci jak ministra financí, tak ministra životního prostředí, aby se nad tímto faktem zamysleli a případné pozměňovací návrhy, které přijdou ve druhém čtení, aby také podpořili, protože věřím, že tato kapitola znamená budoucnost, ve které tady budeme žít, zda budeme dýchat čerstvý vzduch, zda budeme pít čistou vodu, zda budou naše děti vyrůstat ve zdravém prostředí, bude prioritou i Andreje Babiše a Richarda Brabce, nejenom nějaká proklamace na papíru, jak to je do dnešní doby.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré odpoledne. Děkuji panu poslanci Kučerovi. Dalším řádně přihlášeným do obecné rozpravy je paní poslankyně Jana Hnyková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, přeji vám krásné odpoledne a dovolte mi pár slov k rozpočtu říci také. Chtěla jsem původně tady rozebrat kapitolu 313, ale myslím, že na to budeme mít dostatečně velký prostor na výboru pro sociální politiku. Proto jsem se zaměřila na jednu kategorii v sociální oblasti a to jsou zaměstnanci.

Prvního listopadu 2011 jsou jim navýšeny platy o 4 %. Myslím si, že tato částka je nízká. Při svých návštěvách pobytových zařízení se opakovaně setkávám se stesky nejen zaměstnanců, ale i ředitelů příslušných zařízení. Na pracovníky v přímé péči jsou kladeny vysoké nároky nejen na osobnostní vlastnosti, ale i odborné nároky. Stávají se klíčovými pracovníky. Musí se vzdělávat a přizpůsobovat změnám v přístupu k péči o člověka. Znovu opakuji - s uvedením zákona č. 108/2006 Sb. uvrhl a snížil velmi výrazně platové ohodnocení těchto pracovníků, a přitom v péči musí dodržovat stejné postupy jako v ošetřovatelské péči.

Ano, záměr byl snížit platy a přijmout více pracovníků do sociálních služeb. Vývoj skladby uživatelů v pobytových službách se však za tyto roky výrazně změnil. Jsou tam přijímáni lidé se stupněm tři a čtyři a to je spojené s velikou péčí, ale platy těchto pracovníků zůstaly na velmi nízké úrovni a zůstaly až úplně na chvostu? Průměrný plat v roce 2015 činil u pracovníků v sociálních službách 18 136 Kč, ale průměrný plat pracovníků v přímé péči, to znamená těch, kteří jsou u těch lůžek, byl jen 17 952 Kč. Průměrná mzda činila 26 467 Kč, rozdíl tedy činí 8 515 Kč právě u pracovníků v přímé péči. Mnohé kolegyně v přímé péči odcházejí a odcházely do starobního důchodu a s bídou dosahovaly na průměrný starobní důchod, který činí 11 331 Kč. A musím si povzdechnout, že jim jednou tento důchod nebude stačit ani na platbu v pobytovém zařízení, která činí dneska 330 Kč na jeden den, to znamená za měsíc 10 230 Kč. Kdyby jim zůstalo 15 %, která jsou ze zákona jim dána, tak jim zůstane pouze na léky, na osobní potřeby, ale na platbu v tomto zařízení nebudou mít. To znamená, že vlastně tu péči, kterou vykonávaly v minulosti pro jiné, si nebudou moci ani jednou dovolit. Nechci ve vás vyvolat lítost ani soucit, chci jenom upozornit na tuto tristní situaci zaměstnanců, po kterých chceme, aby vykonávali svoji práci kvalitně, dobře a ve prospěch jiných lidí.

Chápu, že sociální služby potřebujeme až v závěru, kdy nám nezbývá příliš sil, abychom bojovali za pracovníky, kteří se o nás starají. Vím, že to není důležité i pro tuhle společnost, protože by se jinak k těmto zaměstnancům postavila jinak. My všichni zestárneme a budeme rádi, když se o nás někdy někdo postará, kdo bude empatický, kdo s námi bude slušně zacházet a kdo nám také poskytne odbornou péči. Proto si myslím, že v době, kdy ekonomika je ve velmi dobré kondici, by se dala tato práce ocenit a zaplatit tyto zaměstnance. Přijde mi navýšení - a znovu opakuji - 4 % za velmi nízké. Věřím, že kapitola 313 by mohla mít jinou strukturu, kdybychom zde měli třeba účinný zákon o sociálním bydlení. Ušetřilo by se ve vyplácení a doplatcích na bydlení a mohlo by se přidat právě těmto pracovníkům. Ale bohužel za tři roky vlády se nedošlo k tomu, aby tento zákon byl vůbec uveden, a kdo ví, jak to s ním bude dále.

Vážený pane předsedo vlády, pokud byste tu byl, tak byste to slyšel, pane ministře Babiši a paní ministryně Marksová, která tu také není - (poznámka z pléna). Mluvím o paní ministryni Marksové. Navýšení 4 % je směšné za práci, která je tak potřebná a bude stále nutná. Začíná se už také projevovat nedostatek pracovníků v této oblasti. Není divu. Kdo by to za ty peníze taky chtěl dělat.

Takže vás, vážené koaliční poslankyně a poslanci, žádám, abyste se nad tímto problémem zamysleli. Prostřednictvím svých ministrů můžete změnit toto odměňování, a tak do budoucna zajistit kvalitní péči v sociálních službách, protože ji budeme potřebovat všichni. O platech hasičů, policistů a vojáků bych také mohla mluvit dlouho. Vždy je potřebujeme, když se ocitáme v nouzi. Nechci, aby to znělo, že je tu chci opomenout, ale dovolila jsem si upozornit na zaměstnance, kteří patří k nejhůře odměňovaným v naší společnosti. Prosím, udělejte s tím něco, ať máme do budoucna zajištěnou kvalitní péči v sociálních službách.

Já vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji Paní poslankyni Hnykové. Dalším řádně přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych se ve svém vystoupení v prvém čtení zaměřit na kapitolu rozpočtu, která je díky mému zaměření a příslušnosti výboru pro životní prostředí mně tedy osobně nejbližší, a to je kapitola Ministerstva životního prostředí - 315.

Musím říci, že se ztotožňuji se slovy, která tady řekl můj kolega Vilímec, který kritizoval formální tvorbu rozpočtu. Také si neumím představit, že kdyby mi takový rozpočet navrhl úředník na Jihočeském kraji nebo krajského úřadu, že bych byl s jeho návrhem spokojen. Je poměrně neprůhledný a měřítko, které tady je zvoleno, je velmi hrubé, neposkytuje možnost hlubšího vhledu do jednotlivých položek tohoto rozpočtu.

Konkrétně co se týká kapitoly Ministerstva životního prostředí, tak tady máme čtyři hlavní výdajové bloky. Ty se dále člení na výdajové okruhy a na jednotlivé programy a podprogramy. Tady už to končí, dál už ta podrobnost nesměřuje a jednotlivé podrobnější výdajové položky si již neumíme ztotožnit s příslušnými částkami a čísly.

Nejprve tedy k tomu, jak vypadají výdaje. Příjmy nechci komentovat, to už tady, myslím, dělal kolega Kučera. Já se spíše zaměřím na výdaje. Tady dochází k tomu, že oproti loňskému roku zaznamenáváme nárůst výdajové položky v našem rozpočtu zhruba z 9,4 mld. Kč na 16,9 mld. Kč, tedy vlastně skoro o 80 % ve srovnání s rozpočtem kapitoly v loňském rozpočtu. To by jistě bylo možné kvitovat s nadšením, ale je to samozřejmě proto, že teprve v tomto roce začínají naplno - aspoň doufám - fungovat fondy Evropské unie a finanční mechanismy a že snad bude resort schopen začít čerpat prostředky z fondů Evropské unie. A musíme si uvědomit, že v příštím roce se ocitneme už v polovině programového období. Zatím nečerpáme nic, zatím jsme vyčerpali necelých 10 %, dokonce myslím, že ani ne 10 % ze všech možných prostředků, které nám Unie na programové období přidělila. Hrozí, že budeme v závěru opět honit finanční čerpání, že budeme opět plni obav o to, zdali stihneme finanční prostředky vyčerpat.

Co se týká prvního výdajového bloku, to je ochrana přírody a krajiny, tady bych chtěl upozornit na věc, která mě trošku zaujala a znepokojila. Tady se vyskytuje vlastně ve třech položkách otázka čerpání peněz na soustavu Natura 2000. Jednak tady je speciální položka 3.1.1.3, tam je 20 mil. Kč, pak je to dále ještě v podprogramu 115162, který je určen na zajišťování opatření k podpoře ochrany ptačích oblastí a evropsky významných lokalit, což vlastně jsou území patřící do soustavy Natura, čili podruhé Natura. Konečně potřetí v podprogramu 115315, ochrana a péče o přírodu a krajinu s celkovou dotací 1,302 mld. Kč, je zde také ještě počítáno s penězi na implementaci soustavy Natura, ale tady už na rozdíl od toho prvního případu, který jsem uváděl, v těch dalších podprogramech, které jsou sice tematicky rozepsány, jsou tady jednotlivé položky nazvány svými názvy, ale úplně tady chybí, jaké finanční prostředky budou v rámci těchto podprogramů čerpány, což znemožňuje komukoli z nás, kdo by chtěl předkládat pozměňovací návrhy, aby vůbec tyto návrhy mohl předložit.

Čili to je moje první kritická připomínka. Chybí podrobnější rozpis jednotlivých podprogramů, ze kterých se skládají jednotlivé programy příslušných výdajových bloků a výdajových paragrafů.

Pak tady mám další příklady. Technická ochrana životního prostředí, to je další blok 3.2. Tady bych chtěl upozornit zase na to, že zde úplně chybí rozpis položek čtyř hlavních oblastí podpory v rámci podprogramu zlepšování kvality vody a snižování rizika povodní. To je obrovsky důležitý podprogram. Je zde 2,8 mld. Kč na to vyčleněno. Velká většina z toho bude z fondů Evropské unie. Opět tady nemáme upřesněno, jakými položkami budou dotovány výzvy v těchto jednotlivých programech.

Pak tady technicky musím zaznamenat, a to spíše považuji za omyl tvůrců zpracování rozpočtu v tištěné podobě, že zde sice avizují na stránce 15 ve výdajovém bloku 3.2 technická ochrana životního prostředí podprogram omezování průmyslového znečištění a environmentálních rizik, ale tato položka zde není přímo rozpracovaná.

Ochrana klimatu a ovzduší. U toho bych se chtěl zastavit. Máme tady dnes na pořadu rozpočet, ale podle programu - bude-li dodržen - máme zítra schvalovat Pařížskou dohodu, která je výsledkem klimatické konference, která proběhla v Paříži na závěr minulého roku. Ta konference stanovila určité závazky pro signatáře té dohody. Ale já musím říci, že se mi nepodařilo v našem rozpočtu najít žádné prostředky, abychom mohli tu pařížskou dohodu nějak reflektovat, pokud se k její ratifikaci přidáme. To je otázka. Pan ministr životního prostředí už ji podepsal, vzal na sebe velké břímě odpovědnosti, ale my jsme ji ještě neratifikovali. Čeká nás to, půjde-li všechno dobře, zítra. Počítáte vy, vládní koalice, s tím, že ji asi budete ratifikovat, ovšem v rozpočtu se tady na to nijak příliš nemyslí.

Chtěl bych zmínit ještě jednu věc. Já celkem s potěšením vidím, že se snažíte v rozpočtu alokovat peníze na energetické úspory, ale v podprogramu 115316 energetické úspory 2,1 mld. Kč se chcete zaměřit na snížení energetické náročnosti u veřejných budov, čili u budov, které budou stavět všechny složky veřejné správy. Pak tady ale ještě máte další podprogram Nová zelená úsporám zhruba 2,8 mld. Kč, který by už měl být zaměřen na energetické úspory pro veřejnost, pro rodinné domy. Ale i zde nárokujete 30 % zdrojů tohoto programu na veřejné budovy, tedy v podstatě další miliardu korun, což znamená, že pomalu 3 mld. schlamstne veřejný sektor a občané tady jaksi budou ve svých nárocích, na které čekají, kráceni.

Já bych ještě zmínil poslední věc, kterou tady mám, a to je výdajový blok 3.4 ostatní činnosti v životním prostředí. Tady to mě vždycky jaksi zajímá. Tady se dají najít dotace, které posíláme všem možným neziskovým organizacím v oblasti životního prostředí, ať už je tu DUHA, Děti země, Calla, nebo tedy Frank Bold, dříve Ekologický právní servis, jehož dcera, Rekonstrukce státu, vás obtěžuje různými požadavky na to, jak máte hlasovat. Tady je na neinvestiční dotace neziskovým organizacím plánováno 20 mil. Kč, což si myslím, že je zhruba stejné, jako bylo loni, čili určitě se tam někde peníze pro tu Duhu najdou. Je zde 15 mil. Kč pro programy na podporu projektů nevládních neziskových organizací. Ty projekty mají být v rozmezí od 30 tisíc do maximálně 200 tisíc korun na jeden projekt. Kolik to bude projektů? Jsou vůbec ty neziskovky schopné tolik projektů vyprodukovat?

Další můj dotaz směřuje k tomu, zdali se nedá náhodou také prostor pro podporu těchto neziskovek najít v té poslední položce - podpora výzkumu, vývoje a inovací, kde je nově do rozpočtu zařazeno asi, tady koukám, 153 mil. korun na institucionální podporu výzkumu. To tam od roku 2011 nebylo. Teď se to tam dává. A vy tady uvádíte, že se to bude dávat České geologické společnosti, CENIA, Výzkumný ústav hospodářský TGM a Výzkumný ústav Silva Taroucy. Což to poslední, ta spojka, a dává najevo, že jsou to tyhle čtyři v tom výčtu. To tedy na vědu a výzkum na každou z nich bude 38 mil. korun? Budou oni vědět, za co to utratí? Jenom na vědu a výzkum? Oproti normálnímu svému fungování, tak jak to vyplývá z jejich poslání?

A na úplný závěr poslední položka, opět jsem to myslím loni také kritizoval, transfery mezinárodním organizacím 280 mil. korun. Tady možná by stálo za to si udělat revizi, inventuru toho, jaký přínos pro nás, pro naši republiku, má členství v těchto mezinárodních organizacích, že si zaslouží, aby na ně bylo vydáváno každoročně na příspěvky 280 mil. korun.

Já samozřejmě budu podrobněji rozpočet ještě studovat a budu se snažit předložit nějaké pozměňovací návrhy, zejména takové, které by ubraly těm měkkým projektům a zase pomohly projektům, které budou právě směřovat k tomu, co nás nejvíc zajímá, to je boj proti suchu, příp. pro nějaké krizové řízení v oblasti životního prostředí, zlepšení vodohospodářské funkce krajiny atd. Čili určitě se opět přihlásím o slovo ve druhém čtení zákona o státním rozpočtu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Bohuslav Svoboda. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, v rozpočtu, který nám dnes vláda předkládá, je jednoznačně k rozpoznání, že se blíží volby. Kabinet totiž vůbec neřeší dlouhodobý výhled, jen se chystá utrácet peníze, aby se zalíbil veřejnosti. Bohužel jako lékař vím, kam takovéto postupy vedou. Sledoval jsem mnoho nemocnic, které se rozhodly řídit krátkodobým prospěchem a zapomněly na pravidla dobrého hospodaření. Nyní se tyto nemocnice topí v dluzích a nenabízejí lidem dobrou péči. Mám obavu, že pokud se bude tímto způsobem dále chovat stát, nenabídne svým občanům dobré služby a naše ekonomika nebude konkurenceschopná.

Celý život se věnuji vědě. Proto mi vadí, že výdaje do této oblasti vzhledem k HDP se snižují. Hlavně že máme funkci místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovace. Jdeme tak přesně opačným směrem, místo abychom se starali o to, zda máme kvalitní podmínky pro výkon výzkumu, a zřizujeme pro to nové úřady. Čísla mluví jednoznačně. Výdaje na vědu a výzkum od roku 2013 klesly z 0,97 % HDP na letošních 0,76 % a ani v příštím roce se nevrátí na úroveň, kterou dříve měly, protože v dlouhodobém výhledu se počítá s 0,83 %. V době ekonomického růstu je to opravdu ostudné. Musím přiznat, že mě, v uvozovkách, fascinuje argument, podle kterého přes pokles investic do výzkumu a vědy dostanou více peněz. A opakovaně je tady za to vláda chválena. Ti, kteří toto tvrdí, už zapomínají dodat, že důvodem je růst ekonomiky, které se daří díky osobnímu nasazení podnikatelů, živnostníků a zaměstnanců.

Ekonomika neroste díky vládě. Hospodářství se daří spíše vládě navzdory. Snad dosud neuplynul měsíc, aby Sobotkův kabinet nepřišel s opatřením, které aktivním a pracovitým lidem svazuje ruce ať už novou administrativou, nebo dalšími náklady. Pokud ekonomika roste, máme jedinečnou příležitost dát víc peněz do oblastí, které nám zajistí dobrou budoucnost. Jen díky kvalitnímu výzkumu můžeme v naší zemi vyrábět výrobky s vysokou přidanou hodnotou a strhnout tak nálepku montovny, která konkuruje i jen levnou pracovní silou. Budoucnost nelze vidět jen optikou této vlády, která se snaží přežít rok od roku do voleb. Ptejme se, jak se bude v České republice žít našim dětem, až dospějí, zda budou mít šanci plnit své sny.

Nedostatečné investice na vědu a výzkum nejsou zdaleka jedinou chybou návrhu rozpočtu pro příští rok. Když jsem zjistil, že v době, kdy firmy mají potíže sehnat zaměstnance, se výdaje na podporu v nezaměstnanosti zvýší o 7 %, myslel jsem si, že je to nějaký zvláštní druh humoru. Ale skutečně takový nesmysl návrh rozpočtu na rok 2017 obsahuje.

Takových nedostatků je v rozpočtu víc. Je jich možné nalézt celou řadu. Mrhání penězi, které vydělali jiní, je totiž disciplína, ve které vláda vyniká. Jde ale o přístup, který nikdy nevedl k prosperitě. Peníze, které tak vláda velkopansky rozhazuje, totiž nerostou na stromech. Do státního rozpočtu přispívají všichni občané ze svých daní. Nerozvážné hospodaření tak nakonec zaplatíme všichni.

Přestože je to hlas volajícího na poušti, vyzývám tuto Sněmovnu, aby odmítla populisticko-levicový návrh rozpočtu a vrátila ho k přepracování.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu poslanci Svobodovi. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Radim Holeček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Radim Holeček: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážená vládo, při projednávání rozpočtu na rok 2017 mám smíšené pocity. Mne jako vysokoškolského pedagoga samozřejmě nejvíce zajímá oblast vědy, výzkumu a inovací. Mohl bych se na tomto místě zaradovat. Opravdu máme v tomto rozpočtu nárůst financí z 29,1 mld. na 32,8 mld. - ale stále je to méně než v roce 2012. Celé mi to trochu připomíná tu židovskou anekdotu, jak jde Kohn za rabínem, že má málo místa v bytě. Rabín mu postupně radí pořídit si kočku, psa, kozu, králíka. Poté to již Kohn nemůže vydržet, protože se jich v tom bytečku těsná hodně, tak mu rabín jako konečné řešení poradí dát pryč kočku, psa, kozu a králíka. A Kohn se zaraduje, kolik mají najednou v bytě místa. Podobně, ale v obráceném gardu jste to udělali v průběhu vaší vlády s výdaji na vědu, výzkum a inovace. Řečeno pletařskou terminologií, dvě očka jste vypárali, abyste v posledním roce tři upletli.

Podíl výdajů na výzkum, vědu a inovace se v letech 2012 a 2013 za vlády ODS pohyboval v rozmezí 0,97 až 0,98 HDP. Z hlediska podílu na HDP ale výdaje na výzkum, vědu a inovace neustále klesají, a to až na v současnosti vládou navrhovaných 0,83 % HDP. Dle mého názoru není jiný čas na investici do naší budoucnosti než teď, kdy ekonomika vzkvétá a předpokládá se pokračující ekonomický růst. Namísto toho vláda potenciál ekonomického vzestupu rozpouští v neinvestičních výdajích, přebujelém státním aparátu. Za současné vlády narostl počet státních zaměstnanců o neuvěřitelných 28 tisíc. A hlavně mě nenechává klidným nárůst 604 nových úředníků na Ministerstvu financí, kteří budou mít na práci kontrolní hlášení a EET.

Kromě absolutní výše navrhovaného deficitu, který je s ohledem na míru hospodářského růstu ekonomicky neobhajitelný, tedy stejně jako v loňském roce na tomtéž místě protestuji proti nízké podpoře výzkumu, vědy a inovací a za sebe říkám, že projídací rozpočet ani v tomto roce nepodpořím.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Holečkovi. Zatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Zdeněk Ondráček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl jsem si své vystoupení nechat až na odbornou debatu spíš do druhého čtení. Ale když jsem tak poslouchal pana premiéra při jeho dopoledním vystoupení, jak se zde - promiňte mi ten výraz - prsil, jak všechno vzkvétá a všechno je výborné, tak jsem se zastavil nad jednou částí, kterou se zabývám, a tou je bezpečnost. A nedalo mi to, abych i v tomto prvním čtení trochu nevystoupil.

Pan premiér ve svém dopoledním vystoupení uvedl: V tomto státním rozpočtu, který máte před sebou pro rok 2017, počítáme s výrazným navýšením platů učitelů v regionálních školách, na základních školách, ve středních školách. Počítáme díky tomu, že stát přispívá na vyšší platy za státní zaměstnance, tak počítáme s navýšením platů lékařů a sester od 1. ledna příštího roku. Ano, to je všechno pravda a víme, že dostanou navýšeno o 8, 10 % svých základních tarifů. Pan premiér pokračoval: Rostou také platy dalších zaměstnanců veřejného sektoru. Hasičů, policistů, lidí, kteří pracují v sociálních službách, nepedagogického personálu ve školách. Tito státní zaměstnanci dostanou své platy navýšeny, tak jak říká pan premiér, o 4 %.

Já se zmíním pouze o příslušnících bezpečnostních sborů. Hasiči a policisté nedostanou, pane premiére, přidáno. Vy jim vracíte to, co jim bylo Nečasovou-Kalouskovou vládou odebráno v roce 2010. Jejich reálné mzdy stále nebudou dosahovat platů, které měli před rokem 2010. Takže mluvme pravdu. Vy nic nepřidáváte. Vy postupně procento po procentu vracíte to, co bylo odebráno.

A abychom věděli, jak si tato vláda váží práce příslušníků bezpečnostních sborů, těch hasičů, policistů, celníků a příslušníků Vězeňské služby. Víte, o hasičích se třeba říká, že odkud všichni utíkají, tak tam jdou hasiči. A je to pravda. Je to jedno z nejnáročnějších povolání, které v této republice je. Policisté, o tom bych mohl mluvit možná do konce tohoto jednacího dne. Ale nebudu o té práci mluvit. Zmíním pouze to, že nastupující příslušník Policie České republiky od vás, vládo České republiky, dostane nástupní plat 16 tis. korun brutto, hrubého. Pokud pracuje v Praze, dostane rizikový příplatek a dostane se se vším všudy na 22 až 23 tis. hrubého. Příslušník Policie ČR, který podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů je povinen odpracovat ročně 150 hodin zadarmo, a většina z nich to také odpracuje, protože jejich nadřízení toho umějí velice dobře využívat, tak tento policista, tento příslušník má plat několik tisíc pod celorepublikovým průměrem. Podotýkám, že příslušník musí mít určité vzdělání, splňovat určité požadavky a také je ze zákona v mnoha věcech omezen.

Pokud bychom šli jenom na ty věci, které musí splňovat, tzn. zdravotní a fyzická způsobilost a vzdělání, tak ty požadavky jsou stejné také pro strážníky městské policie. A pokud vy, kolegyně a kolegové, jezdíte zde po Praze městskou hromadnou dopravou, tak si můžete všimnout, že v prostředcích MHD jsou reklamy, nábor na strážníka Městské policie v Praze. Strážník Městské policie v Praze dostane nástupní plat 28 až 30 tis. hrubého. K tomu lítačku zadarmo, k tomu příspěvek na bydlení, k tomu příspěvek na stravu a další. Strážník městské policie má tu jedinou výhodu - pokud on začne svoji práci dělat zde v Praze, tak bude sloužit v Praze tak dlouho, dokud neodejde z pracovního poměru. Pokud příslušník Policie ČR nastoupí v Praze, může být během pár dnů, pár týdnů odvelen k výkonu služby na druhou stranu republiky. Bez ohledu na to, kde má svoji rodinu, kde má svoje zázemí. S nástupním platem, který je o 6 až 7 tis. nižší, než je strážníka Městské policie v Praze.

Pokud nebudeme mluvit o Praze, ale o okresech, třeba takový, jako je ten můj na severu, tak policista nemá hrubý plat ani 20 tis. korun hrubého. Pracuje v sobotu, v neděli, ve svátek, venku při minus dvaceti, v dešti. Mohl bych dál pokračovat.

Chci jenom říct, že tato vláda se zde chlubí, co dělá pro bezpečnost této země a jak navyšuje platy. Ne. Ohodnocování příslušníků bezpečnostních sborů je žalostné. A proto nejste schopni ani dělat ten nábor. Protože nikdo se vám za ty peníze k bezpečnostním sborům nehlásí. Proto vám chybí ve Vězeňské službě 400 příslušníků Vězeňské služby. A můžete klidně navyšovat tabulky o dalších 250 tabulek, protože vám to zůstane neobsazené. Protože ti lidé to nebudou chtít za ty peníze dělat.

Policisté vám odcházejí ze služby, hasiči taky. A vy to moc dobře víte. Pokud nedojdete k tomu závěru, že je potřeba příslušníkům bezpečnostních sborů navýšit platy tak razantně, jako jste to dokázali udělat u pedagogů, u zdravotníků, tak se můžeme dočkat situace, kdy v této zemi nebude bezpečno, protože tu bezpečnost nám nebude mít kdo zajišťovat.

Takže vážená vládo, já v rámci druhého čtení určitě budu navrhovat nějaké přesuny do kapitoly Ministerstva vnitra. Vím, že vy to většinově asi neschválíte, ale vaše bezpečnostní politika, kterou děláte, vás jednou doběhne. A byl bych nerad, aby to postihlo všechny občany České republiky.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Ondráčkovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Jaroslav Holík, po něm pan předseda Stanjura s přednostním právem. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, dobrý den.

Pane ministře, když jste nastupoval, řekl jste, že tento stát povedete jako firmu. Já samozřejmě nemám firmu jako Agrofert, mám malinkou firmičku, kde jsem jediným zaměstnancem. Ale pokud se mi daří, tak buď peníze utrácím, nebo je akumuluji čili ukládám. A neberu si půjčky. Půjčku si beru jedině tenkrát, když chci koupit novou technologii, která výrazně zvýší moji produktivitu. Z toho důvodu nebudu hlasovat pro tento rozpočet a žádám, aby byl přepracován.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Holíkovi. S přednostním právem pan předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Hezké odpoledne, milé kolegyně, milí kolegové, vážený pane premiére i vážený pane ministře. Vy jste tak přišli do sálu jako byste už očekávali brzké hlasování. Tak tomu se říká optimismus.

Chtěl bych poté, co vystoupilo několik mých kolegů, říct definitivní stanovisko našeho klubu k návrhu státního rozpočtu. Začal bych prosincem roku 2015, kdy jsme projednávali státní rozpočet na rok 2016. Já a mí kolegové jsme jménem našeho klubu předložili pozměňovací návrhy, které měly uspořit 30 miliard a snížit plánovaný schodek ze 70 na 40. Ruku v ruce jste je všechny odmítli s tím, že je to potřeba. Včera pan ministr financí oznámil, že bude přebytkový, nebo nejhůře vyrovnaný státní rozpočet v roce 2016. Tak sami zvažte, kdo měl pravdu loni v prosinci. My, kteří jsme chtěli uspořit 30 miliard? A když k tomu připočtu například propad investic za prvních devět měsíců 37 miliard, tak je to skoro ten přebytek, který je ke konci září. 30 plus 37 je 67. Myslím, že na konci října bude přebytek zhruba kolem 70 miliard podle slov pana ministra, která včera přednesl na televizní obrazovce.

Letos opět přijdeme se sadou pozměňovacích návrhů, které budou snižovat výdaje. A stejně jako loni je navrhneme přesunout do vládní rozpočtové rezervy, protože jiná možnost v zásadě už není v rámci druhého a třetího čtení. A bohužel jsem si skoro jist, že scénář se bude opakovat, že vládní koalice ruku v ruce odmítne všechny návrhy na úspory ve výdajích, abychom příští rok v srpnu nebo v září v ostré volební kampani slyšeli: To sice byl schodek 60 miliard, ale my hospodaříme mnohem lépe.

Myslím, že zodpovědnější přístup je, až přijdou ty pozměňovací návrhy, je poctivě posoudit a pokud možno je schválit bez ohledu na to, kdo je přednese. Protože jestli ta chyba za rok 2016 mezi plánem a skutečností bude v objemu 70 až 80 miliard, tak to už je významná chyba a významně chybný odhad. Pokud je to v jednotkách miliard, a uvědomíme si, že je 1 250 miliard výdajů přibližně, tak 1,25 miliardy je jedno promile. To se prostě stane. To nikdo nemůže říkat, že se dají naplánovat příjmy a výdaje státního rozpočtu lépe než s chybou jednoho promile. Ale v okamžiku sedmdesáti osmdesáti miliard už nejste v promilích, ale jste v procentech někde zhruba kolem 5 %. A to už je chyba, která se při dobrém sestavení rozpočtu dělat nemá.

Vycházím opět ze slov pana ministra, který říkal, jaký bude pravděpodobný výsledek hospodaření státního rozpočtu v roce 2016. Současně když se podíváte do součástí předloženého materiálu, který se jmenuje Makroekonomická prognóza, a je to základní materiál, se kterým každá vláda, každé Ministerstvo financí přichází, a na základě této prognózy sestavuje návrh rozpočtu, odhaduje daňové příjmy, ale také například dávky nezaměstnanosti a podobně, tak zjistíte, že podle této prognózy, a na tom se shoduje nejenom Ministerstvo financí, ale i ostatní renomované instituce, růst bude větší než 2 % HDP. A teď si položme jednoduchou otázku. Letos vyrovnaný státní rozpočet. Příští rok nás čeká ekonomický růst. A jaký je plán? Logicky by měl být přebytkový. Možná mírně, ale přebytkový. A vláda naprosto nelogicky přináší schodek, nebo návrh schodku ve výši 60 miliard.

Je škoda, že zatím se do debaty nezapojil nikdo z vládních poslanců, s výjimkou pana premiéra, pana ministra financí a pana zpravodaje předsedy rozpočtového výboru. Jako by nikdo z vás neměl k rozpočtu co říci. Například obhajovat tu nelogičnost, kterou vidíme my, že letos nula, příští rok růst a plán minus 60 miliard. Já tomu i rozumím, protože se to velmi těžko obhajuje v takhle jednoduchém pohledu, protože první čtení slouží k tomu, abychom projednali ty základní parametry, určitě bude dostatek času v druhém čtení, abychom podrobně rozebrali zejména plánované provozní výdaje. A tam ta úspora je obrovská, nebo možná úspora obrovská. (Zvyšuje se hladina hluku v sále. Poslanci se mezi sebou baví, někteří hlasitě telefonují.)

Když jsem poslouchal pana premiéra, tak on měl pravdu, když říká, že v plánu na příští rok je o 25 miliard investic víc než v roce letošním podle plánu. To nikdo nemůže zpochybnit. Tabulka je k dispozici všem. Je to tabulka Ministerstva financí. (Ukazuje papír.) Ale podívejme se, jak to vypadá od roku 2012 s investicemi. Na letošní rok byl totiž ten původní návrh, pak už byl v průběhu roku upraven, mimořádně nízký. 78,5 miliardy. Tak to není žádný problém to navýšit o 25 miliard. Patřím k těm, kteří hodnotí výsledky státního rozpočtu skutečně až v prvním lednovém týdnu, protože jednotlivé dílčí měsíce jsou sice nějakým vodítkem, ale nedávají úplný obraz o hospodaření státu. Já na rozdíl od pana ministra, který má zřejmě k dispozici k včerejšímu nebo předvčerejšímu datu, mám poslední data k dispozici, ta, která publikovalo Ministerstvo financí na začátku října, s výsledkem za prvních devět měsíců. Jsou to data veřejně přístupná a věřím, že mnoho poslanců s nimi pracuje a pravidelně si ty zprávy pročítá a porovnává...

Možná bych požádal ty, které to nebaví, že by mohli mluvit jinde.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já plně souhlasím. Prosím o klid v Poslanecké sněmovně. Přeneste prosím své hovory do kuloárů. Děkuji.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Vím také, že mnohé investice se účtují na konci roku, na konci stavební sezóny. Ale můžu vyjít jenom z těch prvních devíti měsíců. A tam byl propad proti loňskému roku 37 miliard investic. Nebo nenaplněnost 37. To plnění bylo mimořádně nízké. A přestože jsem příznivec přebytkových a vyrovnaných rozpočtů, tak si nemyslím, že by to bylo tím, že zaškrtíme investice. Čísla z materiálu Ministerstva financí hovoří jasně. V roce 2013, kdy ještě doznívala celosvětová ekonomická krize, byla skutečnost 113,6 miliardy. V roce 2013, kdy opět ještě ten rok se dá charakterizovat jako poslední rok krize, stagnace, recese, jak to nazvěte, 102,3 miliardy. A dneska pan premiér vlastně po čtyřech letech ekonomického růstu slavnostně oznámí, že na příští rok se to zvyšuje, sice oproti loňsku o 25 miliard, ale ta cifra je 103,7 miliardy, což je o celých - já bych řekl směšných - 1,5 miliardy více než v roce 2013. 1,5 miliardy více na investice oproti roku 2013. V položce mzdy pro státní zaměstnance, v této jediné položce, je proti roku 2013 plus 28 miliard. A myslím, že pro českou ekonomiku by bylo dobře, kdyby už připustil tento schodek, aby ta čísla byla naopak, aby investice proti roku 2013 například vzrostly o 28 miliard. To by byla určitě dobrá zpráva a byl by to jeden z argumentů, které byste mohli používat jako vládní poslanci, proč je ten navržený schodek tak vysoký. Bohužel to tak není. A bohužel taky platí, že v té debatě jsou to jenom čísla.

Dal jsem si tu práci a porovnal jsem si tiskové zprávy Ministerstva dopravy z minulých tří let s tou letošní. Každý rok zahajujeme ty samé stavby - podle plánu tedy, musíme si říct. Myslím si, že to mají v počítači, v tom Wordu, control shift ins, pozor, změňte letopočet, ať to není na sobotu. A je to tam. (Pobavení některých v sále.) A my přece všichni chceme, aby se ty stavby zahájily. Nepřeme se, které dálnice. Možná se přeme o prioritě, která má být první. Já mám oblíbenou R35 a potom silniční okruh kolem Prahy. To si myslím, že jsou dvě nejdůležitější stavby pro celou republiku. Ale je to pořád dokola. A vy se sice smějete, ale k smíchu to moc není. Bohužel. Navazující zákon, který budeme projednávat v prvém čtení, by tomu mohl pomoci. Uvidíme, jaký bude závěrečný tvar. Ale je to jedna z příčin dlouhodobých.

Abych byl spravedlivý, není to minus pouze této vlády, ale i těch vlád předchozích, že se nám nedařilo zjednodušit stavební řízení. A uvidíme, jak dopadne tento pokus, protože odpor bude veliký. Ty ideologické skupiny, které v zásadě brání kvůli svému ideovému pohledu na svět každé stavbě, se nebudou chtít smířit s tím, že budou moci například vstupovat pouze jednou do toho řízení, protože jim vyhovuje stávající stav, že do toho vstupují opakovaně - územní plán, zásady územního rozvoje, územní rozhodnutí, stavební povolení, EIA. Určitě byste mě ještě doplnili, kde všude to je. Ty procesy se opakují a stavby se oddalují a oddalují.

Já už beru trošku s rezervou seznam staveb. Já tomu rozumím, že je to politicky výhodné, a dělá to každá vláda, v této větě jsem kladl důraz na slovo každá. Ale je fakt rozdíl, jestli dálnici začneme dělat v říjnu 2017, nebo v dubnu 2017. To se asi shodneme. A zase říkám, že každá vláda říká, že je to 140 km nových dálnic, i kdyby příští rok najely u D11 jenom bagry, jak tam byl pan premiér, a pak zase bagry odjely a tři měsíce se nic nedělo, jestli si vzpomínáte. Ale to je už hrozně dávno, když tam byly bagry poprvé, ale už tehdy jsme mohli říct, že jsme zahájili x kilometrů nové dálnice. Mnohem důležitější parametr je, kolik kilometrů nových dálnic se otevře, to si myslím, že je mnohem důležitější.

A zase, kdo se v tom trošku vyzná od stavebního zákona přes projektovou přípravu, soutěž, realizaci, tak ví, že žádná vláda neotevírá tu stavbu, kterou zahajuje. Za čtyři roky se to stihnout objektivně nedá. Takže pokud řekneme, že se letos otevřelo málo úseků dálnic, nechci říkat, že je to absolutní nula, nejsem si v tuto chvíli úplně jistý, ale mám pocit, že tomu tak je, tak to je samozřejmě věc, která nebyla způsobena v loňském roce. To, že jste díky EIA odložili mnohé další stavby, a teď nemluvím o těch deseti, devíti, které mají v této chvíli výjimku, ale mluvím o ostatních devadesáti, tak ty budeme zahajovat podle tiskových zpráv Ministerstva dopravy v roce 2017, 2018, 2019, 2020. Kdyby to byla pravda, tak vlastně za pět let máme asi dalších patnáct set kilometrů dálnic. Takový plán ani není ani celkem, kolik dálnic může vzniknout.

Kolegové mluvili o výdajích na vědu a výzkum. A opět se tady ukazuje, jak je hezká věda, statistika a matematika, je dobře, že bude povinná maturita, protože vždycky záleží na tom, který ukazatel zvolíte. Ano, pan premiér má pravdu, v absolutních číslech se zvyšují výdaje na vědu a výzkum proti roku 2016. Ano, mí kolegové, jako pan docent Svoboda, mají pravdu, protože v poměru k HDP se výdaje na vědu a výzkum neblíží roku 2013. Oba výroky jsou pravdivé a záleží jenom na nás, kterou statistiku, který pohled chceme akcentovat. Vláda logicky akcentuje srovnání s loňským rokem, opozice logicky akcentuje srovnání s rokem 2013. Pokud bychom se blížili 1 % HDP, tak zjednodušeně je to někde 15,5 mld., když vyjdu z čísla Ministerstva financí, jak odhaduje výši HDP na letošní rok. A není to dobrá zpráva pro Českou republiku.

Myslím si, že mnohem důležitější je ten ukazatel k HDP. Protože v okamžiku, kdy ekonomika roste, my to sice zvedáme v absolutních číslech, ale relativně, to znamená poměrově, to klesá, znamená to jediné - pro vládu to má nižší prioritu než ostatní výdaje. Už jsme se tady bavili, že celkové výdaje rostou o 130 mld. proti roku 2013. Z toho 1,5 mld. na investice a 135 mld. na něco jiného. A bohužel to není věda, výzkum a inovace. To je zase věc, která by se dala podpořit, a ta částka je nesmyslně vysoká, to víme všichni, že kdyby se tam napsala, tak reálně se proinvestovat příští rok nedá.

Já na těch dvou příkladech jenom poukazuji, jak se míjejí slova s čísly a s fakty. A bohužel priority vlády jsou jiné než investice a výdaje do vědy, výzkumu a inovací.

Vím, že šance je poměrně malá, ale myslím si, že návrh na vrácení vládě k dopracování si zaslouží podporu. A opravdu se těším možná na poslední schůzi tohoto volebního období v září příštího roku, kdy budeme mít před sebou výsledky hospodaření státu za osm měsíců, a můžeme si docela jistě prognózovat, zda bude příští rok schodek 60 mld., nebo nižší, a kdo měl pravdu v debatách. A to si přejeme i jako opozice, aby se příští rok v oblasti kapitálových výdajů a investic dařilo mnohem lépe než v letošním roce.

To, že budeme v polovině funkčního období a ta je vyčerpanost peněz poměrně malá, mě nepřekvapuje. Je to takový evergreen, pravidla jednak bruselská, jednak naše jsou poměrně složitá a je to vlastně obdobná situace jako v roce přibližně 2010, když si vezmeme programovací období 2007-2013. A zase přijdou hasiči, zase přijdou zachránci, kteří v roce 2020, 2021 a 2022 budou zachraňovat tu 80, ministr životního prostředí 100 mld., ministr dopravy 50, a budou to zachraňovat. Místo abychom tuhletu falešnou optiku opustili, bavili se, proč máme tolik měkkých projektů, zda je to pro českou ekonomiku a Českou republiku to pravé a jestli ty tvrdé investiční projekty jsou ty správné a jestli byly efektivní. To je mnohem důležitější debata než to, jestli jsme vyčerpali 10, nebo 11 procent, nebo 9. A měli bychom naši debatu a pozornost upřít k efektivitě výdajů.

Já se budu opakovat, říkal jsem to tady asi už třikrát nebo čtyřikrát, nepřipravujeme se na období po tomto programovacím období. Je to naposled. Takže ještě tato, příští nebo přespříští vláda budou zachraňovat evropské miliardy, ale od roku 2023 už nebude takřka co zachraňovat. A například výdaje v oblasti dopravní infrastruktury skokově spadnou, možná na polovinu. Řešení by mělo být postupné, jak nahradit tyto evropské fondy, protože skokové řešení bude buď bolestivé pro uživatele infrastruktury, anebo dramaticky poklesnou investice a peníze na opravu a údržbu dopravní infrastruktury. Nic mezi tím.

Opakovaně jsem vyzýval pana ministra dopravy, ať zahájíme debatu, kterou nemůžeme ani ukončit v tomto volebním období. Dokud se nedohodneme na základních principech, jak to bude od roku 2023 v dopravní infrastruktuře, tak pak už bude pozdě. A ta debata nebude jednoduchá, bude složitá a bude trvat dlouho. Protože jednoduché řešení v této oblasti neexistuje.

Na několika číslech a na vybraných parametrech jsem vám ukázal, že ten rozpočet je skutečně předvolební. Je to docela logické. Já to nijak příliš nekritizuji.

A skončím poznámkou. Pan ministr financí Andrej Babiš je velmi často považován dnes za nejsilnějšího politika v České republice podle různých průzkumů, komentářů tady z kuloárů. Já myslím, že to neslyší poprvé ani naposled. Kdyby to byla pravda a kdyby skutečně stál o vyrovnaný rozpočet, tak si ho prosadil. 60 mld. schodek je ukázka slabosti ministra financí v naší ekonomické situaci! (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. S přednostním právem pan předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové František Laudát. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, dámy a pánové, jenom velice krátce.

Co mě na tomto rozpočtu vadí nejvíce, když je ekonomický boom, tak se asi má přidávat učitelům a výkonným složkám, vojákům, policii a podobně, ale co mi vadí, a už to tady zaznělo mnohokrát, pan premiér se chlubí, ale pravda je opačná, a to je to, že tato vláda neumí investovat, není schopna investovat a zřejmě neví, co se děje.

Velmi často se čeští občané ptají, proč nemají platy, jako mají Němci, když pracují stejně intenzivně, dávají do toho stejnou fyzickou námahu. Hospodářský výbor byl předminulý týden v Bavorsku. Navštívili jsme tam skutečně špičková pracoviště, která organizují koordinaci a spojku mezi vědou, výzkumem, vývojem, inovace a podobně. Upozorňuji vás, že když se podíváte jejich optikou, tím, co se tam děje, na náš rozpočet, tak pane premiére, vy nejdete vstříc těmto inovacím, této moderní společnosti, této bohaté společnosti, ale posíláte celou společnost prostřednictvím rozpočtu přesně opačným směrem.

Bohužel pan vicepremiér vlády v této věci není kvalifikován, zjevně už to do konce volebního období nedohoní. My se tady asi pokusíme znovu udělat nějakou legislativní iniciativu, Zbytečně jenom kvůli nějakým koaličním mindrákům jste zabili pokus o novelu stotřicítky, na které se podíleli kupodivu topáci a členové hnutí ANO.

Zabili jste zcela zbytečně, a tím jste i umrtvili poměrně ojedinělý pokus o to, aby se tato oblast někam pohnula. Doporučoval bych vám, abyste si sedli všichni do autobusu, členové vlády, a do toho Bavorska se na ta pracoviště dojeli podívat.

Co se týká dopravy, to už je velmi smutná kapitola. Toto období navzdory tady vicepremiérovým prohlášením bude, co se týká uvedení do provozu nových dálnic zřejmě nejhorším vůbec od začátku výstavby dálniční sítě v bývalém Československu a následně České republice, které začalo v roce 1970, protože když vezmu toto období, tak z těch hrubých čísel v roce 2014 to byla dokončovačka, bylo uvedeno 7,3 km tehdy ještě rychlostní silnice z Hrádku nad Nisou na státní hranici, je to ten tah Liberec-Žitava. O rok později byla uvedena ta podivná stavba, tj. na Karlovarské, dneska D6, 4,1 km, a v letošním roce, pokud vám to odjede dolů do Labe ze svahu Středohoří, tak otevřete asi 12,5 km D8, takže suma sumarum to bude nějakých necelých 25 km. 25 km bylo najednou otevíráno v červnu 2013 dálnice, dva úseky D3 mezi Táborem a Veselím nad Lužnicí. Tak jenom abychom si řekli, jak že konečně investujete do dálnice. Tady je skutečně vytvářen matrix, protože stejné stavby jsou pořád aplikovány, jak je rozestavěno, jak se zahajuje, akorát to nějak nemá žádné konce a chybějí ty dokončené dálnice.

Zase dneska ve vašich médiích vyběhla atraktivní mapka, jak bude Česko jedním velkým staveništěm. Ale ta realita je přesně opačná a čísla stavebního průmyslu mluví jasně. V takovémto ekonomickém rozpuku v minulých měsících přes léto byl meziroční propad stavební výroby 13,5 %, teď jásáte, že to kleslo na 6,5 %. To je opravdu výsledek minus 6,5 %. Inženýrské činnosti se dramaticky propadly téměř o polovinu, 43 % meziročně. Takže čísla z toho sektoru jsou naprosto jasná. Domnívám se, že veřejnost by už měla mít právo na pravdu, co se v tomto resortu opravdu děje.

A to, že máte přebytky. Vždyť z oficiálních zdrojů si je najděte, jak katastrofálně nevyčerpali Státní fond dopravní infrastruktury jeho dva klíčoví investoři, a to je Ředitelství silnic a dálnic a SŽDC, železniční stavby, jak katastrofálně nevyčerpali miliardy v loňském roce, a ty se převádějí. Takže pořád se holedbáte přebytky, ale tahle země a občané se zabíjejí na vyasfaltovaných polních cestách, které byly narýsovány za c. a k. Rakouska. To je ta skutečná realita. Tři roky, a kdo ví, jak by to dopadlo, kdybychom to tady netlačili a nepožadovali naléhavé předložení novely stavebního zákona a novely EIA, na to je usnesení tady ze Sněmovny. Vy jste tady, pane vicepremiére, nebyl, tak snad ani v tomhle období se už podle těch zákonů, které by to zrychlily, a my to budeme podporovat, tak bychom se asi za čtyři roky nedočkali. To je ta skutečná tvář této republiky.

A já vás naléhavě, pane vicepremiére žádám, už tady zase není, abyste skutečně ještě po zbytek tohoto funkčního období přestali tady tlačit ekonomiku minulého století a skutečně nasměrovali Českou republiku na technologické, moderní, inovativní společnosti. Zatím jste pro to neudělali nic a dáváte na to méně peněz, je tam horší situace, než byla v době krize. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Dále se do obecné rozpravy přihlásil pan poslanec Michal Kučera. Prosím, pane poslanče. Už ne, už to přešlo. To byl zatím poslední přihlášený do rozpravy. Ptám se, jestli ještě někdo další se hlásí do rozpravy. Pokud se nikdo další do obecné rozpravy nehlásí, končím obecnou rozpravu.

Ptám se na závěrečné slovo pana ministra. Pan ministr má zájem. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Takže vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, začal bych asi od pana předsedy Stanjury prostřednictvím předsedajícího.

Nevím, vy nemáte radost, že ten výsledek je vždy úžasný? Já jsem šťastný, že jste to predikoval. Já se těším, že budeme mít vyrovnaný rozpočet. Ta debata tady je taková, že kdybychom plánovali i přebytkový rozpočet, nebo vyrovnaný, tak byste říkali, že má být přebytkový, a kdyby byl přebytkový sto miliard, tak byste říkali dvě stě miliard, takže to je taková zvláštní debata. Takže ano, my od nástupu naší vlády neplníme deficity. A já se strašně těším, protože ve firmě, a hlavně rodinné firmě, když plánujete ztrátu a potom máte nižší, tak všichni jsou šťastní. A já se taky těším, strašně moc se těším, že pokud skončíme tento rok přebytkově, tak to bude pecka a budeme slavit. Takže v roce 2014 bylo 112 miliard, skončili jsme 77, v roce 2015 100 miliard, skončili jsme 62,8. No není to úžasné? Že neproděláváme peníze? To je úžasné. A tento rok máme minus 70, a když budeme na nule, tak to je přece pecka. A ještě snižujeme dluh. No co si více přát?

Pan Laudát se ptá, kam směřujeme. No směřujeme do špičky Evropy v zadlužení. Jedno z nejnižších. A deficit taky. Já bych si přál, abychom se dostali do první pětky. Takže pane předsedo prostřednictvím pana předsedajícího, i ten růst přece nebyl takový. Kdo udělal ten růst dva čtrnáct? Proč jsme měli třikrát větší růst než Německo? Všichni makro. Vždycky říkali: Německo roste, my rosteme. A je zajímavé, že jsme rostli asi třikrát více, nebo 2,5krát víc. Ale proč? Protože když jsme nastupovali, tak bylo ohrožení čerpání evropských fondů 90 miliard. A neměli jsme zákon o státní službě. Brusel říkal: Nemáte zákon, nebude žádné čerpání. Takže já myslím, že jsme jako vláda předvedli skvělý výkon, snížili jsme těch ohrožených 90 miliard na nějakých 22. A bylo to skutečně krizové řízení rodinné firmy.

Potom je debata o těch stavbách. Nevím, proč říkáme, že když nebudou evropské fondy, tak my nebudeme stavět? Všichni tady mluvíte o stavění. A proč jste nepostavili tu základní dálniční síť do roku 2000? Než vznikly kraje? Házejí nám do toho vidle, jako je Jihomoravský, za osm let neudělal plán rozvoje, takže Ťok nemůže stavět Brno-Vídeň. A než jsme vstoupili do Evropské unie, která nám tady dává ty skvělé EIA? Investice Nexen stojí, protože nějací dva ekologičtí teroristé je vydírají. Měla to být největší fabrika na zpracování kaučuku ve střední Evropě. Například. Takže my to samozřejmě musíme postavit a dostavět, ale ten rozdíl mezi námi a vámi je v tom, že já jsem jasně řekl, že neexistuje, aby ministr Ťok měl nějakou stavbu připravenu, že na to nebudou peníze, jak to bylo za vás. Proto jsme zdědili 560 km dálnic a silnic, 119 projektů v hodnotě 260 miliard, které se z minulosti neudělaly, protože nebyly peníze. A proč nebyly peníze? To nevím.

Je to jako zábavné vás poslouchat, že ty peníze, peníze. Vy všechno děláte proti tomu, aby ten stát měl peníze. Byli jste proti kontrolnímu hlášení, které funguje, a výborně funguje, a proti EET samozřejmě. Takže já skutečně nevím, o čem je tady řeč. A my jsme nikdy neřekli, že bychom zaškrtili investice. My jsme ten růst nastartovali, my jsme udělali ta 4,5 %. To byl náš růst.

Takže já bych teď rád něco k té mantře. Pan bývalý ministr Kalousek prostřednictvím předsedajícího stále mluví o strukturálním deficitu. Já bych se tedy rád ohradil proti té kritice, protože my jsme stále kritizováni, že máme špatné strukturální saldo. Vraťme se do minulosti a řekněme si výsledky v období 2007-9 a následně 2011-13. Rok 2007 a 2008 jsou příkladem nezodpovědného hospodaření. V této době ekonomika dynamicky rostla. V roce 2007 byl růst 5,5 % a v roce 2008 2,7 %. Tady odezněla různá čísla dneska. Růst, prosím vás, příští rok je predikován na 2,2 a tento rok na 2,4. Tak zkuste používat správná čísla. Takže tehdy - 2007, 2008 - byl růst 5,5 a 2,7 a naše ekonomika byla na vrcholu cyklu, ale strukturální deficity byly vysoké. Bylo 1,8 % a 3,4 % HDP. A i tehdy se přitom na ČR vztahovala povinnost udržovat strukturální deficity maximálně na úrovni střednědobého rozpočtového cíle, tedy pod 1 % HDP. Zhoršení v roce 2009 lze pochopit a uznat, nicméně kvůli rozvolněnosti předkrizové fiskální politiky byla úroveň strukturálního salda tehdy nesmyslně vysoká a neustálé odvolávání se na krizi neobstojí.

Urputná snaha o návrat ke střednědobému rozpočtovému cíli od roku 2010 byla jednou z hlavních příčin ekonomické recese v letech 2012-13. Během této konsolidace docházelo mj. k výrazným škrtům i v oblasti investic a k problematickému čerpání evropských fondů. Došlo sice k výraznému zlepšení strukturálního salda, ale za jakou cenu? Pokud by v roce 2008 dosáhl tehdejší ministr financí alespoň střednědobého rozpočtového cíle, konsolidace mohla být mnohem nižší. Nemuselo se nikdy přepjatě strašit řeckým scénářem a nemuselo se do takové míry škrtat důchodcům nebo v investicích a přibližně 14 tisíc lidí nemuselo ztratit práci. Srovnáme-li tyto výsledky s působením současné vlády, tak fiskální politika konečně funguje, jak má. Nejen že je střednědobý rozpočtový cíl plněn v každém roce, ale výše strukturálního deficitu se soustavně snižuje a pohybuje se v desetinách procenta HDP. V roce 2014 bylo dosaženo výsledku minus 1,1 % HDP, dle metodiky Evropské komise dokonce minus 0,8 % HDP, a v roce 2015 dosáhlo strukturální saldo hodnoty minus 0,6 % HDP a nejnovější odhad pro rok 2016 je minus 0,4 % HDP.

Kritika návrhu státního rozpočtu na rok 2017 z hlediska strukturálního salda není z podstaty věci oprávněná. Srovnávání hodnot strukturálního salda mezi aktuálním rokem a rozpočtovým rokem je zavádějící. Odhad aktuálního roku vychází z očekávání na základě skutečností za osm měsíců, zatímco údaje o roce 2017 jsou postaveny na navrženém rozpočtu. Je nutné zdůraznit, že rozpočet je koncipován jako nepřekročitelný plán. Jsem přesvědčen, že rok 2016 skončí rozhodně ještě lépe než předchozí velmi úspěšný rok. V důsledku plánovaného snižování schodku státního rozpočtu se výsledky hospodaření budou dále zlepšovat.

Hospodaření veřejných financí není pouze o deficitu. Je nutné si všímat i dluhu. Dluh sektoru vládních institucí se snížil v letech 2014 a 2015 o více než 4,5 procentního bodu z rekordních téměř 45 % HDP v roce 2013. V letošním roce očekáváme další pokles o téměř dva procentní body. Primární zásluhu na tomto vývoji měl státní dluh, který se díky efektivnějšímu řízení disponibility, likvidity státu podařilo snížit za stejné období o 23 mld. korun, a tím jsme dosáhli také výrazných úspor úrokových výdajů na obsluhu státního dluhu. Ano, vážení, my jsme ušetřili za dobu naší vlády 17 mld. korun na obsluze státního dluhu. V roce 2017 je očekávána přinejhorším stabilizace státního dluhu v poměru na HDP, který nepřekročí 35,5 %. Takže pokud mluvíme o strukturálním deficitu, mám tady takovou tabulku... Pan poslanec Kalousek vždy mluví jenom o strukturálním deficitu. A víte, kdo je jeden z nejlepších států z hlediska strukturálního deficitu v Evropě? Div se světe, Řecko! Řecko je na čtvrtém místě. To je skvělé, ne? Ale když mluvíme o strukturálním deficitu, tak máme mluvit o dluhu. A tam už na tom Řecko není tak dobře. Takže když si vezmeme tuto tabulku (ukazuje), tak nejlepší strukturální deficit má kdo? Lucembursko, Kypr, Estonsko, Německo, Rakousko, Řecko. My jsme sedmí. Jsme lepší než Nizozemsko, Itálie, Portugalsko, Francie atd., ale když k tomu přidáme ten dluh, tak potom jsme třetí nejlepší v Evropě a před námi jsou pidistáty - Lucembursko a Estonsko. A my jsme třetí. Takže toto je strukturální deficit! A ne to vytrhovat z kontextu. Takže to bych byl strašně rád, kdybychom si zapamatovali, o čem to je.

Já bych se dále chtěl vyjádřit - mě strašně pobavilo vystoupení pana Kučery. Skutečně pan Kučera prostřednictvím pana předsedajícího by si měl uvědomit vlastně, co to je deficit a co to je dluh. To jsou úplně jiné kategorie. Takže my si nebudeme půjčovat 60 mld. My si příští rok půjčíme asi 300 mld. A my si půjčujeme jako rodinná firma - výhodně. Takže například 19. října 2016 jsme si půjčili 8 mld. za minus 0,558 a vydělali jsme na jednu ránu 123,5 mil. korun. Dneska jsme si půjčili 6,22 mld. korun za minus 0,608 procenta. Také jsme vydělali. Tento rok už jsme vydělali 600 mil. My to totiž řídíme jako rodinné finance. A od minulého roku jsme si napůjčovali 205 mld. za nulový nebo negativní úrok. A na tom jsme vydělali víc než miliardu. A to naše portfolio z hlediska půjčených dluhopisů, a ještě jednou zopakuji, že si půjčujeme a někdo nám za to dá peníze, takže on nám půjčí a ještě nám zaplatí - to je úžasné! -, tak podíl na celkovém dluhu je 12,3 % už z nuly. V srpnu 2015 jsme začali a dneska máme 12,3 % podíl -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se velmi omlouvám, pane ministře, ale prosím sněmovnu o klid. Projednáváme návrh zákona o státním rozpočtu. Děkuji.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: My jsme ušetřili tento rok na obsluze státního dluhu 10,7 mld. korun.

Někdo tady kritizoval rozpočtové opatření. Ano, to byla úspora kapitoly Ministerstva financí, ale vláda rozhodla o tom, kam ty peníze šly. Proto jsme mohli navýšit platy pedagogů od 1. září a ostatních státních zaměstnanců od 1. listopadu a pan ministr Ťok dostal 3 mld. a paní ministryně Šlechtová a hasiči atd. a vysoké školy. Paní ministryně Valachová dostala 700 mil., co jsme ušetřili, a vláda o tom rozhodla.

Takže pokud pan Kučera prostřednictvím pana předsedajícího říká, že jsem neschopný manažer, tak já už bych to nechal asi na lidi, nechť to tedy posoudí. Stejně jak byla debata - pan Stanjura prostřednictvím předsedajícího říkal, že jsem slabý ministr. Tak asi ano. Když máme šest ministrů a byl jsem přehlasován na vládě na navýšení vědy a výzkumu. To bylo o 3,7 mld. To byla ta stovka pro ty důchodce. A tady někdo mluví o HDP a o tom, že na vědu a výzkum je málo? Původně, dobře víte, že výdajové rámce nebyly takhle vysoké, byly podstatně nižší. Takže věda a výzkum dostala nejvíc. A na státní pojištěnce jsem měl také názor, ale jsme v koalici, tak jsem to akceptoval. Ano, souhlasím, že jsem slabý ministr, že nemám na to, abych přehlasoval vládu, ale dobře, je to nějaká situace.

Teď bych k investicím prosím vás. Už jsem toto četl, ale vy samozřejmě to účelově vytrhujete z kontextu. Zopakoval bych jen výdaje na dopravní infrastrukturu. V roce 2013 to bylo 49,2 mld. V roce 2014, kdy jsme zdědili rozpočet a nastoupili jsme v únoru, to bylo 52,2 mld. A v roce 2015 91,4 mld. Jenom u železničních drah se navýšil rozpočet v roce 2014 z 25 mld. na 50 mld. Tak samozřejmě když vy porovnáváte rok 2017 vůči 2016, tak můžu porovnat 2013. 2013 bylo 49. Skutečnost 2015 byla 92 mld., takže to je nárůst, nevím o kolik, o 80 %. A schválený rozpočet 2016 je 65 mld. A rozpočet 2017 je 82 mld. Takže 82 mld. versus 49 mld. Tak neříkejte, že neinvestujeme. (Ukazuje.) Vždyť to není pravda.

A já nemůžu za to, že stát takto plánuje investice. To je neuvěřitelné, jak to funguje. To znamená, že v roce 2015 schválený státní rozpočet byl 75,8 mld. A konečný rozpočet byl 246. A skutečnost byla 165 mld. Tak to plánuje stát. Ne, to je metodika. Tak to tady plánujete od revoluce, to je metodika. Pro člověka z byznysu, z rodinné firmy, je to nenormální. Ale já to nezměním. Takže vy samozřejmě to vytrhujete z kontextu a říkáte: je nízký plán. Ano je nízký plán. Ale plnění bude podstatně vyšší. A neříkejte, že jsme neinvestovali. Kolik skončily investice 2013? 102,3 mld. A 2015 to bylo 175,7 mld. Takže rozdíl je kolik? No 73,4 mld. navíc! Tak neříkejte, že neinvestujeme. Investujeme! A jednoznačně jsme řekli, že na všechny investice budou peníze.

Paní kolegyně Semelová tady mluvila o školách. Ano, ještě jako člen rozpočtového výboru jsem byl překvapen, že stát zjistil, že kolem Prahy jsou nové satelity a že tam bydlí mladí, a dokonce mají děti. No to si dovolili hodně tedy! Akorát někdo zapomněl na školy. A v červnu 2014 Ministerstvo financí, které to nemá vůbec v kompetenci, otevřelo program výstavby regionálních škol. Doposud to čerpá 90 obcí a jsou tam 3 mld. A také jsem řekl, že vždy tam budou peníze. A také teď s paní ministryní Valachovou spolupracujeme na novém projektu velkých škol kolem Prahy. Tam jsou vyčleněny další peníze asi jedné miliardy. Takže neříkejte, že neinvestujeme, když investujeme.

Investujeme, ale něco jsme tady zdědili, ano. A máme nějaké zákony. A samozřejmě se čeká na ten nejdůležitější zákon, který dneska je na programu. Ale já tedy zásadně odmítám, že bychom neinvestovali. Myslím, že se skutečně čísly dá prokázat.

Z dalších diskutujících... Byl jsem překvapen rétorikou pana Opálky. Ono mi to připomíná rétoriku opozice na začátku této Sněmovny. Nevím, jestli jsou to nějaké závěry z krajských voleb. Ale já vím, že zaměstnanci mají cenu. To je to nejcennější, co podnikatel má. Protože v rodinné firmě - to je ta rodina. Tam si ten podnikatel váží zaměstnanců. Stará se o ně. Vím to dobře. To, že máme 388 tisíc nezaměstnaných - no proč je máme? Kolik z nich pracuje načerno? Kolik z nich bere takovou dávku, že se mu nevyplatí jít do práce? A proč naše firmy omezují výrobu? Proč máme podivné praktiky při povolování pracovních povolení na Ukrajině a ve Vietnamu? Kolik firem mi to říká. Ukrajinské šičky se těší, že půjdou pracovat do Čech, ale nemůžou, protože je to nějaký podivný systém. Ale to řešíme v rámci vlády a doufejme, že to vyřešíme, protože tady úřady práce nemají co nabídnout. Tady vězni jsou skvělá pracovní síla. I na Mostecku jsem byl ve firmách, kde úřad práce nemá co nabídnout. A jsou rády ty firmy, že tam vězni chodí a pracují. Takže to určitě řešíme.

Pan Vilímec tady mluvil o DPH. Nevím, kam chodí na ta čísla. Já bych jenom připomněl, že všichni žijeme z daní. I když samozřejmě samosprávy vždy říkají, že jsou samostatné. Ano, jsou samostatné. Ale žijí z daní všech a z evropských peněz. Jsou to dva příjmy, které se rozdělují. A samozřejmě my jsme upravovali rozpočtové určení daní pro kraje. A kraje dostaly 3,7 mld. navíc. A plán DPH na rok 2016 - rozpočet je 352,6 mld. A v roce 2015 byl 321,6 mld.

Tady je samozřejmě debata vůbec - jsme kritizováni, jak se plánuje to saldo, pane předsedo Stanjuro prostřednictvím předsedajícího. No, jak my plánujeme ty evropské peníze? No šul nul. A kdo to tedy odhadne přesně? Ale podívejte se, jak plánujeme výběr daní, a tam uvidíte, že moji kolegové mají rozptyl maximálně 1 až 2 %. Takže to plánují exaktně. Exaktně to plánují. A evropské peníze? Ano, samozřejmě. To nové programové období. My jsme přece nastoupili a bylo tam 90 mil. ohrožených a to jsme chtěli maximálně vyčerpat. Fakturace ministra Ťoka v prosinci 2015 byla 24 mld. za jeden měsíc. A počítám, že také teď bude velká fakturace a že plán DPH splníme, který je ambiciózní díky tomu kontrolnímu hlášení.

Byl bych strašně rád, kdybychom si vzpomněli na začátky, jak jsme přišli. Ohrožené fondy, nebyl zákon. Dědictví České exportní banky nás bude stát 18,6 mld. za naši vládu. Ono to tak vzneseně kolegové nazývají - podpora exportu. To není žádná podpora exportu. To jsou prodrbané peníze našich předchůdců v České exportní bance! Ty katastrofální úvěry, které nemůžeme vydobýt. To je ono. Takže abychom věděli, jak jsme začínali, co jsme dělali. Rozumím tomu, že vy všechno kritizujete. Ale já si určitě nemyslím, že jsme socialistická vláda, jak tady říkal pan kolega Karamazov.

Pan předseda Filip tady apeloval, že bychom měli navyšovat daně. A proč bychom měli navyšovat daně? Kdo tady co udělal pro výběr daní? Kdo! Kdo tady dovezl daňovou Kobru a kontrolní hlášení a prokazování původu majetku a EET a nový zákon o hazardu a centrální registr účtů, který jste chtěli a nedotáhli atd.? A ono to funguje. My jsme snížili daně. My jsme zrušili daň pro pracující důchodce. My jsme zavedli školkovné. Třikrát jsme snížili daně pro pracující rodiče. A to nás stálo 22,5 mld. Takže proč bychom měli navyšovat daně, když si myslím, že bychom měli nejdříve nastavit ten systém, že je vybereme. No a samozřejmě příští sněmovní volby si každá strana dá do programu svůj daňový program. Ale myslím, že naše vláda dělá změny, které tady nikdo nedělal. A samozřejmě že to má dopad na podnikatelskou sféru. Ale já myslím, že ti rozumní podnikatelé, kteří vidí, že peníze z toho se skutečně vybírají a že se potom použijí na prospěšné věci.

Tady dneska odznělo plno čísel, kolik jsme vzali nových zaměstnanců. Myslím, že pan Kalousek mluvil 30 tisíc. Potom tady padlo nějaké číslo. Je to 23 tisíc. Není to ani 30, ani 27, je to 23. A drtivá většina jsou to pedagogové, ano, asi 11 tisíc je jich, a 5 tisíc vojáků a myslím 2,5 tisíce policistů. A taky finanční úřad jsme museli posílit. Vy jste tady vytvořili Prahu - daňový ráj. Tady chodila kontrola jednou za dvě stě let. Tak musíme mít nějaké lidi, kteří budou kontrolovat ta nová opatření, která se snažíme zavést. Já myslím, že je to logické.

A já neříkám, že nejsou úspory. Určitě jsou úspory. A to je samozřejmě na každém ministrovi. Dneska v Hospodářských novinách je titulek, kolik odešlo z ministerstva lidí. Ano, já jsem zracionalizoval ministerstvo. Mimochodem, tam není ani jeden člen hnutí, ti mají zákaz vstupu. A dneska je to skvělý tým na ministerstvu, který má výsledky. Má výsledky. A my musíme posilovat Finanční správu i Celní správu, protože to jsou oni, kteří bojují proti podvodům s daněmi, a myslím, že úspěšně, a proto to taky funguje.

Takže bych byl strašně rád, kdybychom skutečně používali ta správná čísla, správné informace a bavili se o tom skutečně objektivně. Ale já souhlasím s tím, že 60 miliard - ale i v těch firmách se nějak plánuje. Každý manažer chce mít všechno hezké. A to je stejný vztah. Takže já na tom nevidím nic špatného, podstatný je ten výsledek. Podle čeho je Česká republika hodnocena? No podle výsledků. A pokud budeme mít vyrovnaný rozpočet a přebytkový, no tak budeme mít skvělý výsledek a podle toho budeme hodnoceni. A teď nám všechny agentury potvrdily náš rating. Říká, že jsme premiant východní Evropy. Ano, funguje to. Někdo tady dával za příklad Slovensko. Ale bavme se o všem, nejenom o růstu. Růst není vše. Všechno je o penězích a je to o cash flow a o deficitu a o zadlužování.

Takže skvěle se daří i veřejným rozpočtům krajů, obcí a měst. Ony mají k 30. 9. plus 56,7 miliardy. A taky mají pokles investic. Ale start toho nového programového období, my jsme ho nezapříčinili, i Evropská komise měla zpoždění. To nebyl náš problém a mají pokles investic 28,6 miliardy, logicky. 43 % oproti roku 2015. A mají růst daňových příjmů plus 16,1 miliardy. A zůstatky na účtech 156 miliard - kraje, obce, města. A dluhy 105. Ale nemají cash pooling, jako mají rodinné firmy. To je škoda. To bychom mohli započíst a potom bychom byli absolutně špička Evropy. To bychom měli ještě nižší ten poměr zadlužení vůči HDP. Ale samozřejmě když mají dlouhodobé úvěry a mají peníze na účtech, tak čekají a budou samozřejmě investovat.

Takže si skutečně nemyslím, že ten rozpočet je rozhazovačný. Důchody jsou nízké, to je objektivní. Ano, já bych si přál, aby důchody byly podstatně vyšší. Myslím si, že my se snažíme. Dali jsme 205, 140, 308. Ano, je potřeba se zamyslet nad tím, jestli skutečně to procentuální navýšení je to správné a jestli nějakým způsobem ten systém nezměnit. Ale různí experti samozřejmě na to mají různé názory.

A platy? Ano, jsou nízké. Jsou nízké platy. Ano. Mě to mrzí. Ale dneska ty platy jdou nahoru, protože je takový trh. A dneska firmy samozřejmě se perou o ty zaměstnance.

Takže tady pan kolega Opálka mluvil o tom, že cucají... nebo jak to říkal? Vyvádění dividendy. Prosím vás, jaké vyvádění dividendy? My máme tady tisíce zahraničních investorů, kteří sem přišli a tady podnikají, zaplatí daně - a já souhlasím s vámi, že proč ta Finanční správa před mým nástupem to nekontrolovala? Ty základy daně, ty optimalizace, že ty jejich matky si optimalizují a fakturují fíčka a takovou reklamu atd. A my jsme se na to soustředili. A výsledek je - za půl roku dodanění 800 milionů korun velkých firem. To je víc než za posledních pět let. Takže my honíme daně všude. U těch velkých samozřejmě, ale těžko jim můžeme říct, když přišly k nám podnikat, že teď jim zdaníme dividendy. No asi těžko. Kolik odešlo dividend z naší země za posledních deset let? 1 920 miliard. A kolik přišlo? 85. Proč mají čeští podnikatelé firmy v Holandsku a na Kypru? A víte, kolik přišlo z těch 85 mojí firmě? 25 miliard za těch deset let. To je to zlepšení hospodaření, co jste kritizovali. Z Německa a ze Slovenska 85 miliard za deset let všechny firmy české, aby bylo v tom jasno, kdo jak podniká. Kolik z těch 15 000 offshorů jsou za tím naši podnikatelé, nebo možná i politici? Já nevím. Takže to jsou ty věci a my těžko asi to řekneme teďka, že z těch 260 miliard teďka vám to zdaníme. Asi potom by k nám nikdo nepřišel. 90 % investorů je z Evropské unie. Jsme součástí Evropské unie a myslím si, že to je dobře. Takže o tom to je a bylo by dobře, abychom to skutečně pojmenovávali, jak to je.

Myslím si, že ten rozpočet je dobrý. My jsme určitě udělali maximum pro to. Ministerstvo školství dostalo 14,5 miliardy navíc, všichni dostali. Sport a tak dále. Ale já určitě budu rád, a budu strašně rád, když dojde na slova pana kolegy Stanjury, že bude zase vyrovnaný. To bude velká oslava.

Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To bylo závěrečné slovo pana ministra financí. Ptám se pana zpravodaje, zdali má zájem o závěrečné slovo. Pan zpravodaj nemá zájem o závěrečné slovo.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Prosil bych Sněmovnu o klid. Jsme na konci prvého čtení zákona o státním rozpočtu, což je velmi významný okamžik.

Připomínám, a pan zpravodaj to jistě sledoval celou dobu, že v průběhu rozpravy padl návrh, který je přípustný podle zákona o jednacím řádu, a to návrh pana poslance Miroslava Kalouska, který navrhuje vrátit návrh zákona o státním rozpočtu vládě k přepracování a do 20 dnů s tím, že sníží výdaje o 30 miliard a sníží tím i saldo o 30 miliard korun. Podle zákona o jednacím řádu ten termín 20 dnů je přesný, čili je to hlasovatelný návrh. Pane zpravodaji, je to tak?

 

Poslanec Václav Votava: Ano. Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Byl podán jeden pozměňovací návrh od pana kolegy Kalouska. V podstatě nevím, jestli ho mám číst znovu, ale řekl jste přesně, co obsahuje.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vás všechny odhlásím, požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami. Myslím, že je potřeba, abychom v takto důležitém bodě zjistili přesnou účast poslanců a poslankyň ve sněmovně. Rozhodneme o návrhu.

 

Poslanec Václav Votava: Pane místopředsedo, omlouvám se, že vám do toho vstupuji. Možná že by stálo za to znovu ten pozměňovací návrh přečíst.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane zpravodaji, je to nejen vaše právo, i povinnost. Prosím, předneste ten návrh.

 

Poslanec Václav Votava: Návrh na usnesení, který byl předán panem kolegou - omlouvám se, návrh na usnesení. (Domluva mezi poslanci mimo mikrofon.) Už jsme si to ujasnili, pane kolego.

Návrh na usnesení, který předal pan kolega Kalousek, zní: "Poslanecká sněmovna návrh zákona o státním rozpočtu vládě vrací s následujícím doporučením: za prvé výdaje snížit minimálně o 30 miliard korun, za druhé o stejnou částku snížit saldo, za třetí termín 20 dnů."

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Rozhodneme v hlasování číslo 215, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 215. Z přítomných 163 poslanců pro 39, proti 122. Návrh nebyl přijat.

 

Poslanec Václav Votava: Já jsem ten návrh přečetl již ve své zpravodajské zprávě. Nevím, jestli jej mám znovu opakovat, ale všichni jej mají jako tisk.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já myslím, že je lepší, aby byl přednesen. Přece jen jde o velmi významný návrh zákona.

 

Poslanec Václav Votava: Dobře. Poslanecká sněmovna schvaluje základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2017 podle sněmovního tisku 921, kterými jsou výše příjmů stanovená částkou 1 249 272 037 180 Kč, výše výdajů stanovená částkou 1 309 272 037 180 Kč, rozdíl mezi příjmy a výdaji, saldo, je tedy 60 mld. Kč.

Způsob vypořádání salda těmito financujícími položkami a) zvýšení stavu státních dluhopisů do výše 60 403 400 000 Kč.

Změnou stavu na účtech státních finančních aktiv, a to zvýšením o 403 400 000 Kč.

Dále jsou zde číselně uvedeny - s dovolením nebudu číst - finanční vztahy státního rozpočtu k rozpočtům krajů, finanční vztahy státního rozpočtu k rozpočtům obcí, finanční vztah státního rozpočtu k rozpočtu hl. m. Prahy, zmocnění ministru financí v § 2 odst. 1, 2, 3.

Poslanecká sněmovna bere na vědomí, že návrh státního rozpočtu České republiky na rok 2017 a) obsahuje finanční vztahy k rozpočtu Evropské unie, číselně vyjádřeno, b) stanoví rozsah pojistné kapacity Exportní garanční a pojišťovací společnosti, číselně vyjádřeno.

Poslanecká sněmovna přikazuje k projednání jednotlivé kapitoly a okruhy vládního návrhu státního rozpočtu na rok 2017 podle jednotlivých výborů, zase uvedeno, kterou kapitolu jaký výbor bude projednávat.

Tolik tedy návrh na usnesení.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Myslím, že to je všem zřejmé podle konkrétního usnesení rozpočtového výboru.

Rozhodneme v hlasování pořadové číslo 216, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 216, z přítomných 165 pro 95, proti 67. Návrh byl přijat.

 

Konstatuji, že usnesení bylo schváleno. Schválili jsme základní čísla státního rozpočtu. Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodaji a končím bod číslo 1 naší 50. schůze.

 

Ještě než budeme pokračovat, došla omluva předsedovi Poslanecké sněmovny a jedno zrušení. Od 17.45 hodin do konce jednacího dne se omlouvá pan poslanec Herbert Pavera a paní poslankyně Rutová ruší svoji omluvu od 15 hodin. Tolik tedy ještě procedurální záležitosti a můžeme pokračovat.

 

Dalším bodem našeho jednání je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.