Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Petr Gazdík)

219.
Informace členky Evropské komise Věry Jourové

Prosím paní eurokomisařku. (Vyčkává příchodu eurokomisařky.) Paní eurokomisařka je přítomna a prosím ji tedy, aby se ujala slova. Prosím, paní eurokomisařko, máte slovo.

 

Evropská komisařka pro spravedlnost, spotřebitele a rovnost žen a mužů Věra Jourová: Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane předsedající, na začátku mi dovolte poděkovat vám za možnost tady dnes promluvit, protože je to pro mě čest a zároveň příležitost ne vám vydat svědectví o tom, co jsem dělala dva roky v Komisi, to možná někdy jindy, ale spíš se s vámi dnes podělit o svoje myšlenky o tom, co udělala Evropská unie pro Čechy, co Češi dali Evropské unii a jak bychom měli pokračovat dál. Měla by to být poměrně obecná řeč o Evropě.

Myslím si, že se shodneme na tom, že Evropská unie, a vždycky jsme to brali jako takovou frázi, byla a je úspěšným projektem, který měl a má v Evropě udržet mír. Dnes tato slova získávají zvláštní naléhavost a myslím, že to je jeden ze silných důvodů, abychom i my Češi podporovali Unii a byli jí i platným členem a silným, pozitivním hlasem.

Víte, že zrovna v tuto chvíli se chystá summit, který bude řešit mj. dvě zásadní otázky, a to otázku migrace a otázku, jak dál pro brexitu. Myslím si, že to jsou otázky, které jsou závažné především tím, že se na nich i lámou hodnoty. Že si musíme vzájemně říct, jaké máme představy o společných sdílených hodnotách v Evropě.

Vím o tom a samozřejmě sleduji zprávy z České republiky, že z Česka tak jako z některých dalších zemí zaznívají kritické hlasy vůči Evropské unii. Některé jsou spravedlivé, některé méně. Já musím říct, že s tím sama při své práci často bojuji, že to uvažování celku, to, jak vidí Evropa společné věci, je někdy vzdálenější tomu, jak to vidíme my Češi. A tak jako já, když jsem v této funkci, musím se nutit k tomu, abych viděla věci z hlediska celku, tak bych o to chtěla požádat i vás. Což neznamená, že by měly utichat kritické hlasy, pokud jsou namístě a pokud jsou podloženy fakty.

Způsob uvažování v Evropě, v Bruselu je skutečně v něčem posunut oproti českému. A musím vám říct, že jedna z mých frustrací, které zažívám v Bruselu, je to, že v Bruselu nejsem schopna mj. vysvětlit velikost Járy Cimrmana.

Chtěla bych mluvit o přínosech, které má Evropa. A samozřejmě hned na začátku musím říct, že já osobně jsem přesvědčená, že nejsme v Evropě takzvaně kvůli těm penězům, tak jak to někdy slýcháme i od některých českých představitelů. Jsem z těchto vyhlášení, že jsme v Unii kvůli těm penězům, vždycky zaskočena a zarmoucena, protože jak říkám, není to můj názor. V určitém momentu toho zaskočení jsem se vrátila zpátky k projevu Václava Havla, který měl před vstupem do Unie. A on tam jasně píše: "Pokud bychom vstupovali do Evropské unie jenom jako do klubu prosperujících bohatých zemí, abychom taky byli prosperující a bohatí, tak je to málo. Nemůže to být jenom o těch materiálních výhodách. Evropa se zkrátka nemůže jen vyplácet."

Já bych se chtěla teď věnovat věcem, které se takzvaně počítají, těm, které jsou vyjádřitelné v ekonomických kategoriích. A vrátím se na konci své řeči k tomu, co považuji za tu hodnotu, která pro nás v Evropě spočívá. Začnu o penězích.

Vy víte, že jsem původně pracovala vlastně skoro 20 let v oblasti evropských fondů, takže mohu jenom s potěšením konstatovat obrovský finanční efekt, který evropské fondy, tedy fondy z příspěvků členských států, které protekly evropským rozpočtem do České republiky, obrovský efekt, který tyto peníze přinesly. V roce 2015 činila čistá pozice, tzn. onen přebytek, přes 150 mld. korun, téměř 4 % HDP. Od začátku našeho členství do poloviny tohoto roku je to v souhrnu téměř 630 mld. korun. To jsou peníze, které jsme z Bruselu dostali navíc. To znamená v rámci jakési evropské solidarity, kdy se, když to řeknu úplně banálně, bohatým bere a chudším dává.

Díky strukturálním fondům je tedy dnes český HDP o 4 % vyšší, než by byl jinak, což je hodně vzhledem k tomu, že v posledních deseti letech činil růst v průměru méně než 1 %. Několik výsledků: Bylo postaveno více než 300 km nových silnic, přes 2 000 km silnic bylo zrekonstruováno a bylo zmodernizováno 370 km železničních tratí. Téměř půl milionu českých občanů bylo nově napojeno na kvalitnější čističky odpadních vod. A znovu říkám, já můžu jmenovat řadu velmi dobrých projektů tím, že jsem v té branži pracovala, a věřím tomu, že i vy sami, když se zamyslíte, tyto věci kolem sebe vidíte.

Dalším přínosem je jednoznačně otevření prostoru pro domácí podnikatele, rozšíření jejich prodejních příležitostí. Obchodní přebytek roste, minulý rok téměř 7 % HDP. A domácí podniky prokázaly coby součást jednotného trhu Evropské unie svoji odolnost. Existuje prostor k posunu hodnotovým řetězcem směrem vzhůru k vytváření více domácí přidané hodnoty i prostřednictvím větších inovací k větší internacionalizaci malých a středních podniků a k rostoucímu podílu služeb.

Jak tady před vámi stojím, mohu s vámi sdílet další pozitivní věc. Jsem velmi hrdá na české podniky, na malé a střední především, protože se velmi dobře prosazují na evropském trhu. Mám na starost i část agendy v jednotném digitálním trhu. Mám velmi dobrá čísla o tom, jak se české firmy na tomto společném digitálním trhu prosazují a jak se budou prosazovat lépe, pokud odstraníme některé bariéry. Já jsem pyšná na Seznam.cz. Velmi často se mě ptají kolegové a lidi z této oblasti, jak je to možné, že Google v Česku nemá většinu trhu. Co to je ten Seznam? A já říkám: to je česká firma, která se prosadila a která expanduje, která dělá velice dobré věci. Předevčírem jsem se sešla s mladým českým podnikatelem, který rozvíjí firmu, která už je dneska úspěšná v šesti evropských zemích. Tento mladý člověk z Brna mi říkal: prosím vás, řekněte jim, ať s tou Unií nehazardují, my potřebujeme společný trh bez bariér, abychom mohli podnikat a růst. Toto je reflexe mladých českých mozků, kterým bychom měli taky pomáhat tím, že nebudeme zabíjet společný evropský trh.

Další přínos. Oblíbená destinace přímých zahraničních investic, kterou se Česko stalo hned po vstupu. Jestli si na to pamatujete, rating se zvedl a důvěra investorů k tomu, aby přišli podnikat a usídlili se v České republice, enormně vzrostla. Proč? Protože Česko se jako členská země Evropské unie stalo zemí se stabilním právním prostředím a zemí, kde se mohli spolehnout na to, že je nebudou čekat neblahá překvapení.

Míra zaměstnanosti. Myslím si, že nemusím vypočítávat čísla, jak nám i Evropská unie pomohla k tomu, abychom zvyšovali zaměstnanost, abychom zvyšovali kvalifikace, abychom posilovali českou pracovní sílu, abychom jí dali taky možnost vycestovat do Evropy a vydělávat peníze mimo. Já jsem byla osobně účastna několika projektů, kde jsme se zaměřovali na posílení české pracovní síly. A k tomu taky potřebujeme Schengen. Schengen, který je skloňovaný mnohokrát v souvislosti s migrační krizí. Schengen, za který se bojuje na vnější hranici Unie. Schengen, který umožňuje, aby i čeští lidé, čeští občané, čeští studenti, cestovali po Evropě a nacházeli nové příležitosti a někdy se i vraceli a vrátili republice, co třeba do nich vložila během studií.

To jsou všechno mimořádně pozitivní věci. Já jsem ráda, že jsem nedávno prosadila odbourání zásadních byrokratických překážek pro to, když lidi jezdí do zahraničí, do jiné členské země, aby už nemuseli předkládat notářsky ověřené listiny. Je to obrovská úleva pro lidi, kteří se pohybují po celé Evropě.

Uvedla jsem několik pozitivních příkladů vlivu, které díky svému členství máme. Musíme v Evropě hrát svou významnou roli. Vůbec to nemusí být role někoho, kdo má 2 % obyvatel. Vůbec se nemusíme držet tohoto limitu. Můžeme být daleko významnější. Je to velká výzva pro českou diplomacii. Myslím si, že v dnešní době mnoho lidí, kteří do toho takzvaně vidí, chápe Českou republiku jako zemi, která může být velmi racionálním, ne černobílým viděním postižena, středoevropskou zemi, která může přemostit i dialog Západu s Východem. Já bych si velmi přála, aby toto česká diplomacie zvládla, a má k tomu velkou šanci. Myslím si, že význam České republiky může paradoxně vzrůst právě v této oblasti v době, takzvané Evropě po brexitu, kdy víme, že odchod Velké Británie bude znamenat určité přeskupení sil v Evropě. Pojďme v takto silově přeskupené Evropě být silným hlasem.

Já bych se chtěla vyjádřit k tomu, že nemůžeme vidět tyto věci jenom pozitivně. Já jsem zažívala zejména na začátku takovou tu tradici, že česká strana velmi často odmítala návrhy s tím, že tohle nechceme, na shledanou. Myslím si, že i toto se zlepšuje, čeští zástupci přijíždějí do Bruselu s protinávrhy a prosazují jejich schvalování.

Chtěla bych říct, že považuji za nespravedlivé, že tato Komise, jejíž jsem členkou, je napadána a kritizována za to, že chrlí nesmyslné množství nesmyslných předpisů. Máme heslo, že máme regulovat jen velké věci, a to tam, kde máme silnou kompetenci. Velmi často ve svém portfoliu zvažuji a proháním testem všechny návrhy na nové regulace, které ke mně přicházejí z různých stran, není to jenom z Evropského parlamentu nebo z národních parlamentů. Tím testem je řešit celoevropsky závažný problém, který přinese pozitivní dopad na normální běžné lidi a na firmy a který je zároveň podchycen velmi silnou evropskou kompetencí. Toto je test, kterému podrobujeme všechny návrhy, a mluvím tady i za kolegy z Komise. Já vás nebudu unavovat čísly, ale skutečně počet nových návrhů na nové regulace, které vzešly z této Komise, je násobně menší než to, jak Komise zásobovala evropský legislativní prostor v minulosti.

Je tady ještě jedna věc. My jsme jasně na začátku řekli, že pro nás národní parlamenty jsou zásadní komunikační linkou. Proto jsem tady dnes, proto tady už bylo 15 komisařů, ne na plénu, ale ve výborech, od začátku mandátu. Proto já osobně jezdím do národních parlamentů, které mi daly žlutou kartu na evropského prokurátora. Jezdím tam opakovaně, protože chci dialog a chci přesvědčit, že je to dobrý návrh. Myslím si, že je to i o vzájemném respektu a vzájemné úctě.

Poslední věc, kterou bych chtěla říct k řekněme institucionálním záležitostem. Ráda bych apelovala na všechny strany, které budou stavět kandidáty do evropských voleb za dva a půl roku, aby si na číslo jedna dali kandidáta na komisaře a aby si toho člověka už teď začali připravovat. Mohu vás ujistit, že ten člověk toho má umět velmi mnoho. A neříkám to jenom proto, že mám sama tu autentickou zkušenost a ještě si pamatuji na velmi těžké začátky. Myslím si, že mají lidé pravdu, když říkají: Komise je nevolená. Myslím si, že je potřeba, aby kandidáti na komisaře během voleb vysvětlili, jaká je jejich představa o Evropě a co tam budou dělat. Ne co tam budou dělat za svou zemi, protože víte, že komisaři nesmí vystupovat za svou zem, ale myslím si, že volby by měly lidi proklepnout a že bychom měli vědět, koho tam posíláme. To je můj apel, který nemusí vyústit v legislativní změnu volebního systému. Je to na džentlmenské dohodě stran.

Teď ke špatným věcem. Všechny nás otravuje byrokracie, délka procesů a tak dále. Právem je Evropská unie kritizována. Osobně jsem za velmi odvážnou reformu procesů institucí, osobně budu vždycky prosazovat zrušení Štrasburku jako druhého místa pro jednání Evropského parlamentu. Myslím si, že je načase se podívat na efektivitu toho, jak fungujeme, kritika je naprosto namístě. Zároveň, přiznejme si, tato kritika je namístě, i když jde o systémy státní. I tady si pamatuji jako ministryně, byla jsem z toho zoufalá, v podstatě neznám nikoho, kdo by neříkal, že je to špatně.

Velmi se mě dotýká, když je Unie kritizována za to, že reguluje tzv. blbosti. Pan prezident rád dává k dobru, že jsem mu mezi čtyřma očima sdělila, že pracuji na směrnici o kvalitě inkoustu do tiskáren. Já vám tady říkám, není to pravda, a takováto kritika je velmi nespravedlivá. Evropa potřebuje velké množství technických norem pro společný trh, ale zároveň Evropa řeší spoustu věcí, které kumulativně mají přinést velký posun dopředu, například úspory energie, ale potřebuje to součinnost domácností. A říkat, že Evropa řeší jednu žárovku jedné domácnosti je prostě demagogie non plus ultra. Myslím si, že je potřeba to ale lépe vysvětlovat.

Ráda bych zmínila několik problémových věcí a krizí, které všichni řešíme. Složité je téma migrace. Věřím, že na to dostanu otázku. Chtěla bych říct, že je potřeba se kriticky podívat na návrhy, které Unie připravila, protože ty návrhy jsou daleko širší než jen tzv. kvóta, o které se tady, a nejenom tady, vedla vášnivá debata. Je tam celá řada velmi závažných rozhodnutí a posunů, ať je to zostření kontroly vnější hranice vytvořením Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž, ať je to velmi zásadní náběh na návratovou politiku, ať je to konání EU vně hranice, evropsko-turecký deal nebo teď nově aktivita, kterou směřujeme v podobném duchu vůči Africe. Já to nebudu vypočítávat všechno. Jenom se zastavím u té nešťastné kvóty.

Možná jste zaznamenali, že já jsem přišla s ojedinělým hlasem v rámci Komise, kdy jsem chtěla znovu zvážit automatický mechanismus, který by přiděloval uprchlíky do členských států. Nikdo mi za to hlavu netrhal, mohla jsem říct svobodně tento názor, říkala jsem to do médií a stojím si za ním a jsem ráda, že dnes se ta věc posunula k tomu, že se bavíme o dobrovolném konání členských států v rámci solidarity, a jsem velmi ráda, že v tom návrhu je plný respekt k suverenitě států, který má dvě zásadní role v této věci: zajistit bezpečnost svým lidem i lidem, kteří přicházejí, a zajistit integraci těch, kteří přijdou a mají zůstat na území. Myslím si, že je to zásadní, abychom zde nezasahovali do suverenity států. Proto jsem také proti té kvótě vystoupila. Nebylo to z pozice toho, že ČR má na to odlišný názor. Chtěla jsem se k tomu vyjádřit z hlediska základního pojetí rozdělení kompetencí a respektu k suverenitě národních států.

Jinak si ale myslím, že migrace je tak zásadní problém, že to skutečně nelze řešit z národní úrovně. Proto bych chtěla vyzvat všechny, kteří k tomu máte co říct, abyste přispěli s pozitivními návrhy, jak tuto věc řešit společně z evropské úrovně.

Mohla bych tady mluvit velmi dlouho, a nechci příliš protahovat ten projev, vím, že má být prostor na dotazy. Ale otázka bezpečnosti, otázka terorismu, otázka deradikalizace, otázka rekrutování džihádistů na internetu, to jsou věci, které mám z velké části já na stole v rámci svého portfolia. Jsou to všechno velmi závažné věci a jsem přesvědčena o tom, že Evropa přichází se zásadními návrhy a zároveň pomáhá členským státům v boji proti terorismu. Vy budete asi brzo schvalovat směrnici nebo zapracování směrnice proti terorismu v této Sněmovně. Velmi bych prosila o rychlý proces, protože je to něco, co nutně potřebujeme. Osobně se zasazuji o to, aby měly bezpečností orgány elektronické systémy k včasnému sdílení informací, otisky prstů odsouzených osob, nejenom občanů členských států, ale i občanů třetích zemí. Myslím si, že to jsou všechno kroky správným směrem.

Ze svého portfolia bych chtěla zmínit návrh na řízení evropského prokurátora. Pro mě to je v tomto pololetí absolutní priorita, kdy bych byla ráda, aby i ČR vnímala evropského prokurátora jako jediný možný nástroj - jediný možný nástroj - na efektivní vyšetřování a stíhání přeshraničních velkých podvodů na dani z přidané hodnoty. My máme konzervativní odhad, že každoročně Evropa ztrácí 50 mld. eur jenom tím, že nestíhá mezinárodní gangy a mezinárodní sítě po léta vytvořené, po léta beztrestně operující v Evropě, po léta se nám smějící, že nejsme schopni přijít s efektivním nástrojem. Věřím tomu, že evropský prokurátor jím je. Zároveň má vyšetřovat velké korupční kauzy a podvody na strukturálních fondech a na zemědělských fondech. Myslím si, a je to pro mě i určitá symbolika, že pro mě toto je tak silné téma, že je velmi dobře, že se snažím evropského prokurátora prosadit v té největší možné kompetenci.

Práva spotřebitelů je další oblast, kterou mám na starost. Reflexe z Bruselu vůči Čechám. Vážení přátelé, čeští spotřebitelé jsou pořád ti trpěliví, kteří se neumí hlásit o svoje, kteří si nechají štípat dříví na hlavě. Myslím si, že je potřeba i trošku osvěty a informovanosti. I o to se snažím. Snažím se o sladění pravidel pro obchodování na internetu. Předtím jsem mluvila o velmi nadějných českých podnikatelích, kteří na to skutečně čekají, protože je tady obrovský potenciál. Když neodbouráme různé systémy pro reklamace a možnosti ukončení smluv, tak se lidé budou bát nejenom obchodovat v zahraničí a využít celý potenciál evropského společného trhu, ale také se tam budou bát nakupovat. Tohle je můj úkol pro příští rok, abych prosadila sladění smluvních podmínek pro obchodování na internetu.

Již velmi stručně. Mám za sebou dva úspěchy, kdy jsem prosadila velkou reformu ochrany dat. Teď se budu snažit o to, aby se v členských státech nevylilo dítě i s vaničkou a nevytvořili jsme monstrum, které bude drtit podnikatele velkou zátěží. Asi jste i slyšeli o tom, že jsem dotáhla nekonečná jednání se Spojenými státy o ochraně dat evropských občanů na americkém území.

Dámy a pánové, toto mi odpusťte, musela jsem se tu trošku pochválit.

My se snažíme společně s členskými státy, s Evropským parlamentem, se všemi lidmi, kteří mají pozitivní smýšlení, hledat účinná řešení všech krizí, která se na Evropu valí. Řada z nich přichází zvenčí, řadu jsme si vyrobili uvnitř. Chtěla bych vás požádat o to, abyste i vy byli konstruktivní a pozitivně ladění a přicházeli se silným hlasem s dobrými návrhy.

Zároveň chci říct, že ve světle migrační krize, terorismu, všech těchto zásadních věcí někdy působí, že se zabýváme věcmi, které nejsou tak důležité. Mluvila jsem o tom předtím. Já tvrdím, nesmíme rezignovat na ochranu životního prostředí, na ochranu spotřebitele, na spoustu pozitivních věcí, které Evropa potřebuje. Musíme pokračovat v těchto věcech dále a nezastavit se. My si myslíme, že máme dnes povinnost protáhnout Evropu všemi těmi krizemi tak, aby neutrpěla v globálním měřítku, a samozřejmě globální konkurence je pro nás další velkou výzvou. Mohla bych tady mluvit o stávajícím jednání o evropsko-kanadské smlouvě o obchodní spolupráci, která se zadrhává v jednání s členskými státy. To je jedna z věcí, kterou musíme prosadit, a doufám, že se to podaří.

Já jsem říkala na začátku, že budu vypočítávat přínosy EU, které se tzv. dají vyčíslit, ekonomické přínosy. Pokusila jsem se o to. Teď mi dovolte se chvilečku zastavit na tom, že Evropa se nesmí jen vyplácet, protože to nemůže být jen o penězích. Vždycky při všem, co budeme dělat, budeme v určitém dilematu mezi pragmatismem a idealismem. Já tomu říkám, že to je i dilema mezi přecpanými břichy a čistým svědomím. Myslím si, že to je i podtónem současné debaty v české společnosti o dalajlámovi.

Pro mne je velmi zásadní, že Evropa není jenom o těch penězích, ale i o těch věcech, o kterých Jan Patočka řekl, a ptal se neustále, co je to za věci, za které stojí za to trpět. Myslím si, že jsou to ty hodnoty, které se někdy stávají klišé, pokud se neustále omílají bezobsažně. Pro mě znamená Evropa obranu důstojnosti a svobody člověka, právní stát, rovnost.

Věřte mi, že když jsem v Komisi začínala a dostala jsem do agendy otázku rovnosti, byla jsem z toho značně nervózní, protože si dobře pamatuji dobu v pětadvaceti letech mých končící, kdy jsme měli vnucenou rovnost, rovnost vnucenou totalitním státem. A já jsem velmi ostražitá v Evropě, protože i vnucená rovnost přepjatou politickou korektností je něco, proti čemu se musíme stavět. Pro mě ta zarážka je rovnost před zákonem, a znovu opakuji, důstojnost každého jednotlivého člověka a jeho svoboda. Myslím si, že ta totalitní zkušenost je něco, čím mohou dnes Češi a další státy, které se v roce 1989 staly demokratickými státy, přispět společné Evropě. Je to zkušenost nesdělitelná, je nemožné ji úplně detailně ilustrovat, pokud si to někdo neprožije. Já se o to snažím. Snažím se vysvětlovat, že i v některých věcech, které dnes v Evropě děláme, vidím prvky, na základě kterých bychom měli být ostražití.

Dovolte mi se ještě zastavit u jedné hodnoty, která pro mě je podivně opomíjená, a to jak v Čechách, tak v Bruselu, a to je pravda. Možná je to tak abstraktní téma, abstraktní pojem, mnozí řeknou, že pravda je relativní, ale myslím si, že pokud se o ni nebudeme snažit, pokud budeme malovat situaci narůžovo, pokud budeme přiživovat mýty, pokud budeme účelově lhát - a platí to jak pro Brusel, tak pro Prahu -, tak nejenom že se chováme nemorálně, ale zároveň už je to i nebezpečné, uvážíme-li, v jaké jsme dnes v Evropě situaci.

Dovolte mi proto zakončit svůj dnešní projev citátem - ověřeným citátem - Ferdinanda Peroutky z Přítomnosti z roku 1927: "Lež, která se povede, plodí nové lži. Musíme vše vynaložiti na to, aby lhaní nebylo bez rizika a aby usvědčení lháři byli postaveni na pranýř opovržení." A dále se Peroutka ptá: "Má tato společnost dosti síly, aby dala pocítit lhářům svůj hněv, nebo má tolik síly, aby ještě cítila hněv nad lží?" Otázky platné víc dnes než kdykoliv předtím.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré odpoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Děkuji za projev paní eurokomisařce Věře Jourové a otevírám rozpravu, do které mám tři přihlášky s přednostním právem, a to pana poslance Marka Černocha, Petra Fialy a Zbyňka Stanjury. Žádám tedy pana poslance Marka Černocha, aby se ujal slova. Řádně přihlášen je Ondřej Benešík. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Marek Černoch: Dámy a pánové, děkuji za slovo. Na začátek bych chtěl říci, že mě mrzí, že tady mimo dvou ministrů není žádný jiný, protože ta zpráva z Evropské unie je, myslím, natolik důležitá, že by si zasloužila přítomnost dalších členů vlády. Tím také bych trochu kritizoval postup, jakým jsme byli obeznámeni s vaším vystoupením, paní eurokomisařko. Bylo to v úterý, kdy jsme se dozvěděli, že vystoupíte, nebo že žádáte o možnost vystoupení v Poslanecké sněmovně. Když jsme se ptali, na jaké téma, tak nám nikdo nebyl schopen odpovědět, protože všichni říkali - my nevíme. Považuji to za chybu, protože to téma je natolik obsáhlé a závažné, že by bylo dobré mít čas se na to připravit, ne aby na to byly dva dny, kdy není možnost v rámci toho času a té práce se na to opravdu do hloubky nějakým způsobem připravit.

Já musím říci, že mě zklamalo vaše vystoupení, protože jste začala svůj projev tím, že jste hrdá na Českou republiku - když to teď zkrátím, abych dal ještě prostor dalším řečníkům - že jste hrdá na Českou republiku, ale z toho projevu, z toho, co jste říkala, tak spíše zaznívala obhajoba Evropské unie, obhajoba evropských institucí, lidí jako je šéf Evropské komise Juncker, který z mého pohledu obrovským způsobem přispěl například k odchodu Velké Británie z Evropské unie, protože to, jak se choval, jakým způsobem ještě pár dnů před referendem co říkal za věty, že Brity to bude bolet, ať zůstanou, nebo odejdou. Já kdybych byl v roli Brita, tak bych v té chvíli dal svůj hlas odchodu, protože bych rozhodně nechtěl, aby mi člověk, kterého nikdo nezvolil, říkal, že mě něco bude bolet, protože si myslím, že Británie byla opravdu velmi silným státem, který měl v Evropě velké slovo. Je to škoda.

To je věc, která mě na tom asi zaujala nejvíce. Nemyslím tím samozřejmě jenom pana Junckera, myslím tím například paní eurokomisařku Mogherini, která je zodpovědná za bezpečnost a migraci, řešení migrační krize. Byla tady zhruba před tři čtvrtě rokem a měli jsme možnost s ní mluvit. Musím říci, že když se zeptáte eurokomisaře, jednoho z nejvyšších lidí v Evropské unii, jakým způsobem bude vypadat migrační krize, odpovědi jsou: Já nevím, uvidíme. Když jsem se ptal, jaký pohled má na sexuální útoky, ke kterým docházelo v Kolíně nad Rýnem na Silvestra, ona se smíchem odpověděla, ať to zase moc nepřeháníme, že přece tady se také plácají holky po zadku. To není odpověď nejvyšší komisařky v Evropě v rámci imigrace. Byl jsem tam, takže to není z druhé ruky, není to z médií. Považuji to nejen za nehoráznost a urážku lidí v Evropě, ale za nekompetenčnost v rámci jejího postavení a její pozice.

Říkala jste, že jste hrdá na české firmy, střední, malé, na podnikatele. Ti, se kterými jsem já mluvil, naopak kritizují českou nejenom vládu, ale i lidi, kteří jsou v Evropské unii. Říkají: My bychom chtěli, ale té byrokracie je naopak čím dál více. Není tam cesta k odstranění byrokracie, je tam spíše cesta k tomu, že překážek v rámci obchodu, exportu a importu je stále více a že Evropská unie funguje v rámci obchodu spíše pro vyvolené, v čemž jim bohužel musím dát za pravdu v rámci zkušeností, které mám i v rámci jednání s evropskými institucemi a v rámci různých seminářů a jednání, která probíhají v Bruselu.

Když jste říkala, že se postavilo 370 km silnic, tak nedávno tady byly krajské volby a jedno z hlavních témat krajských voleb byly silnice. Já bych se tedy chtěl zeptat, kde je těch 370 km silnic nebo dálnic tady v České republice. Nejsou tady. Naopak my tady teď řešíme, nebo budeme řešit, problém s nebezpečným úsekem dálnice, s tím, že jestliže přicházejí peníze sem k nám do České republiky, tak asi přicházejí někam jinam, než by přicházet měly. Kam, to je otázka. Ale těch peněz určitě do České republiky přichází hodně, bohužel se někde na cestě ty peníze ztrácejí.

A jedná se samozřejmě i o různé neziskovky, kterých je čím dál víc a které velmi často čerpají peníze na věci, které rozhodně nepatří do nějaké pracovní náplně lidí, kteří říkají: chceme se starat o ty, kteří to potřebují, a abychom mohli pracovat, tak je tady vytvořena nějaká nezisková organizace. Dneska těch neziskových organizací je spousta a opravdu jsou to většinou neziskovky, nebo ne většinou, ale je tam spousta neziskových organizací, kde peníze jenom mizí. Bohužel.

Co se týče práva na rovnost před zákonem. Já tedy musím říct, že se zeptám na otázku, jestli to myslíte, paní eurokomisařko, vážně. Rovnost před zákonem je to, co si myslím, že každý rozumný a inteligentní člověk by si strašně přál a co by tady mělo být, ale rovnost před zákonem rozhodně není. Vymahatelnost práva pro všechny rozhodně není. A myslím si, že každý, kdo se nad tím jenom trochu zamyslí, tak mi dá za pravdu. A bylo by to to, co si myslím, že by mělo opravdu fungovat, protože jestliže se bavíme o právním státu, jestliže se bavíme o právní společnosti, tak právo je něco, na co by měl každý člověk mít opravdu bez toho, v jaké je pozici, právo. Ale bohužel nefunguje to.

Migrace. Dnes jsme měli výbor evropských záležitostí, kde byl pan premiér před jednáním v Evropské unii. Ptali jsme se na spoustu věcí, na některé jsme dostali odpovědi, na některé jsme nedostali odpovědi. Já se tím tématem opravdu zabývám. A nechci teď jakékoliv populistické řeči, ale fakt jezdím do té Evropy, jezdím na semináře, na konference, a ta realita je úplně jiná. Evropská unie do dneška nebyla schopna udělat téměř nic mimo dohody s Tureckem v rámci řešení migrační krize. Je to dva roky, kdy jsme se bavili o hotspotech. Dodnes to skoro nefunguje. A dnes jsme slyšeli: mělo by to fungovat a musíme dělat všechno pro to, aby to fungovalo. Dva roky to je, kdy v Bruselu padla slova: od října to bude fungovat a všechno bude v pořádku. Nefunguje. To samé platí o společné pohraniční stráži, jak řekl dneska kolega, pobřežní hlídce. O té se mluvilo před rokem a půl. Před rokem a půl jsme byli přesvědčováni, že teď už to pojede a že bude a že to bude fungovat. Rok a půl se o tom mluví a dnes jsme se dozvěděli, že bude mít 1 500 lidí na délku hranice, vnější hranice. Tisíc pět set lidí je nic. Beru to jako začátek s tím, že se to bude rozšiřovat. Ale dodnes vlastně není žádná efektivní forma, protože když i pohraniční stráž někoho vyloví, tak stejně, kam ho odveze? Odveze ho sem do Evropy a bude to vlastně fungovat dál stejně. Nehledě na problémy, které budou nastávat mezi jednotlivými státy, mezi Řeckem, mezi Itálií. Dodnes to bohužel brání nějaké spolupráci, kdy jeden stát něco udělá a druhý mu na to odmítne dát posvěcení. Takže rozhodně si nemyslím, že by Evropská unie byla efektivní, že by měla pokračovat dál v tom systému, který do dnešního dne funguje a který se nezměnil ani po tom vykřičníku s brexitem, kdy dnes spousta lidí v České republice opravdu říká, že v Evropské unii být nechtějí. Kdyby tam byl alespoň náznak změny systému, kdyby tam byl náznak toho, že se to bude dělat jinak.

A na výboru evropských záležitostí vy jste říkala, že nejsou směrnice a nařízení. Jsou. Vidíme to tam, dostáváme je a velmi často s nimi už nelze nic dělat a je to hodnoceno jako pouze informace. Ale jestliže to je jako informace, tak v té chvíli to bereme jako nějaké nařízení. Jestli to prochází přes vás, to už je druhá věc, ale tady v České republice na výboru, který je zodpovědný za evropskou politiku, tak už je to pouze v rámci nařízení, se kterým se nedá nic dělat.

A úplně na závěr. Evropská unie tím směrem, kterým bude asi kráčet dále, protože žádná změna není vidět, tak rozhodně si nemyslím, že by byla přínosem, pokud to bude tak, jak to je teď. Teď jsme se vrátili z Rady Evropy. Ačkoliv to není výkonná moc, výkonná instituce Evropské unie, je to instituce, která má obrovskou váhu a velký vliv, a kde se schvalovala rezoluce, že jsme ne povinni, ale abychom využili a podpořili imigrační krizi lidí z Afriky a ze Středního východu pro populační vlnu v Evropské unii a zaplnění pracovních míst. Místo aby evropské státy vytvářely opravdu prorodinnou politiku, aby vycházely vstříc mladým lidem, aby jim dávaly důvod mít děti a hlavně tu jistotu, že je uživí, tak přichází Rada Evropy s touto rezolucí. Kolegové, kteří tam byli se mnou, byli svědky, byli jsme jediní, kteří byli proti. Zbytek poslanců tleskal a děkoval ostentativně za návrh takové rezoluce. To považuji za cestu do pekla a ne k těm hodnotám, o kterých jste mluvila.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Černochovi. Nyní faktická poznámka pana poslance Stanislava Grospiče, potom řádně přihlášený pan předseda Petr Fiala. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Já samozřejmě nebudu zdržovat a chtěl bych se vaším prostřednictvím paní eurokomisařky zeptat, nebo položit jí pár takových otázek, které mě vedly v jejím vystoupení k zamyšlení. Na rozdíl možná od vás kolegů mě její vystoupení nepřekvapilo, ani mě nepřekvapilo to, že nebylo avizováno tematicky, obsahově zaměření jejího vystoupení, protože si myslím, že tomu odpovídá její profil a její zaměření a faktická práce v Evropské komisi. Chtěl bych se zeptat, zda vlastně hájí národní zájmy České republiky, zda má zájem vážně řešit emigrační krizi, která může potenciálně velice ohrožovat i Českou republiku, zda má zájem o to, aby byly ukončeny válečné konflikty, které vyvolaly Spojené státy americké za aktivní účasti západoevropských velmocí včetně Evropské unie, a zda také v tento moment cítí více svou sounáležitostí s Evropskou unií, nebo s Českou republikou. Pokud je tomu jinak, tak pak samozřejmě je to velice dobrý obraz, který si mohou voliči udělat o hnutí ANO.

Děkuji za pozornost. (Ojedinělý potlesk z levé části jednacího sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Mám tady další faktické poznámky, pana poslance Benešíka a pana poslance Gabala. Takže vážení pánové, pan kolega Benešík, faktická poznámka.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, paní eurokomisařko, vážení členové vlády, jenom velmi technicky. To, co tady se ptal pan předřečník kolega Grospič. Paní eurokomisařka nemůže hájit zájmy České republiky, protože je to eurokomisařka. Bylo by dobré, abychom si předtím, než vstoupíme do této diskuse, nastudovali, kdo za co odpovídá. Paní eurokomisařka a každý eurokomisař z podstaty věci má hájit zájmy Unie jako celku, nikoliv české národní zájmy. To, že je delegována českou vládou, podpořena českým Parlamentem a nakonec schválena Evropským parlamentem, který reprezentuje občany Evropské unie, neznamená, že by měla hájit zájmy České republiky. To je prostě technicky vyloučeno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času. Nyní faktická poznámka pana poslance Gabala. Pan ministr také faktickou poznámku? Dobře, tak v tom případě nyní pan poslanec Gabal, pan poslanec Grospič a potom pan ministr obrany. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji. Vážené kolegyně, kolegové, pane předsedající, paní komisařko, já bych si dovolil spíš položit dvě otázky, nebudu tady pokračovat v tom nářku. (Hlas z pléna: To není faktická poznámka.) Tak ta faktická je. Prosil bych paní komisařku: detailnější informace o průběhu jednání se Spojenými státy o obchodní smlouvě. To je jedna věc. A druhá věc: postup reorganizace direktoriátu Evropské komise. A dovolím si ještě třetí: pokud dojde k novému formátu spolupráce s národními parlamenty. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak, já bych prosil pány kolegy, aby nezneužívali faktické poznámky k rozpravě, kde jsou řádně přihlášeni lidé.

Nyní tedy faktická poznámka pana poslance Grospiče, poté pan ministr obrany. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Já ji myslím nezneužiji. A dovedu si reálně prakticky představit, že člen Evropské komise musí primárně také samozřejmě vyjadřovat politiku Evropské komise, ale od toho je koneckonců ten klíč, kdy každý členský stát Evropské komise deleguje svého komisaře do této Evropské komise proto, aby mimo jiné také zohledňoval i zájmy toho státu, za který je tam vyslán. A to je ten základní klíč této otázky. A pokud tady padla otázka třeba smlouvy TTIP, tak samozřejmě by mě zajímalo, jak dalece tato jednání pokročila, nebo jak dalece jsou tato jednání mrtvá.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan ministr Stropnický, poté ještě jednou pan poslanec Benešík. Prosím tedy opravdu ... Na faktickou poznámku, pane ministře, jsou ano dvě minuty. Faktická poznámka reaguje na průběh rozpravy. Prosím, pane ministře.

 

Ministr obrany ČR Martin Stropnický Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pokusím se to stihnout. Já jsem rád, že tady zaznělo od paní eurokomisařky, co tady zaznělo. Tím myslím především to, že EU nejsou jenom strukturální fondy. Možná že bychom si měli konečně připustit, že my jsme EU. A vzpomeňme si na naši rétoriku a vzpomeňme si vůbec na ty předpřístupové pohovory nebo na ta vyjednávání. On po nás nikdo neprahnul, přátelé. Dalo to strašnou práci a nakonec ta práce byla korunována úspěchem, jakkoli jsme říkali, že se rozpustíme jako kostka cukru, jakkoli jsme říkali, že to Evropě osladíme, jakkoli jsme ji různě přes tlumočníky a chatrnou angličtinou poučovali, co má Evropská unie dělat.

I to, že naše členství nemá alternativu, častá fráze, která se v souvislosti s naším členstvím v EU objevuje, mi přijde docela půvabná. Je to, jako kdyby si člověk odvedl nevěstu k oltáři a tam řekl: Ano, beru si tě, protože jsem nikoho lepšího neschrastil. To mně přijde docela zvláštní. Je nedokonalá. Samozřejmě. Evropská unie je nedokonalá, jako my jsme nedokonalí, možná zde s několika výjimkami, jako svět je nedokonalý. Ale snad naší ambicí, a nutnou ambicí, je, abychom maximálně přispěli k tomu, aby se lepšila, abychom získávali spojence pro své rozumné návrhy, abychom byli schopni je získávat a abychom byli vůbec schopni je formulovat a definovat. Já doufám, že taková je pozice České republiky jako aktivního člena Evropské unie, protože bych hrozně nerad, abychom chtěli být nějakým samostatným, takzvaně samostatným sultanátem. To bych skutečně nerad. A rád bych, když někdo říká Evropské unii ne - tak čemu říká ano? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Poslední faktická poznámka pana poslance Benešíka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, vážení členové vlády, paní eurokomisařko. Prostřednictvím pana předsedajícího k panu kolegovi Grospičovi. Opravdu bylo by dobré, abychom se předtím, než řešíme takovou diskusi, seznámili s tím, kdo za co odpovídá, kdo nese jakou odpovědnost. Zájmy občanů České republiky v institucích Evropské unie hájí především premiér na Evropské radě - koneckonců měli jsme s ním předtím, a proto jsme se i zdrželi v tomto jednání, před Evropskou radou výbor pro evropské záležitosti -, a ministři na radě ministrů neboli na Radě Evropské unie, kde zasedá 12 formací. Skutečně to tak je. Zájmy občanů má hájit Evropský parlament a zájmy unie jako celku Evropská komise. Tak je to prostě rozdělené, tak by to mělo být. Čili tvrdit, že eurokomisařka vyslaná Českou republikou, nebo švédská eurokomisařka vyslaná Švédským královstvím má hájit Švédské království, a česká eurokomisařka má hájit Českou republiku, skutečně neodpovídá realitě.

Omlouvám se za tuto politologickou vložku, ale považoval jsem ji v této diskusi za důležitou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Vrátíme se do rozpravy vystoupením s přednostním právem pana předsedy Petra Fialy. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Petr Fiala: Děkuji. Dámy a pánové, vážená paní eurokomisařko, já jsem samozřejmě také nevěděl, s čím a proč zde chce paní komisařka Jourová vystupovat. Úplně jasné mi to není ani po jejím vystoupení. Snad by se to dalo chápat jenom tak, že Evropská komise dala komisařům zadání, ať vystoupí v národních parlamentech s předem připravenou jakousi reklamou na to, co Evropská unie dělá a co dělá Evropská komise. Jinak si to vysvětlit nedovedu.

Slyšeli jsme tu, a já musím říct, že jsem z toho opravdu zklamán, velké množství frází v jakémsi eurojazyku, které lze těžko sledovat. Myslím, že míra obecnosti, se kterou tady vystoupila paní komisařka Jourová, byla vyšší, než když o evropských záležitostech mluví pan premiér, a ten dosahuje vysoké míry obecnosti.

Já jsem si z toho odnesl pár poznatků, za které jsem rád, například, že člen Evropské komise může svobodně projevit svůj názor a nic se mu nestane, to je opravdu dobré. Dále jsem si z toho odnesl pobídku, abychom konstruktivně kritizovali a pozitivně se dívali na ty věci. To samozřejmě děláme. Pak jsem se třeba dozvěděl, že je tu problém s migrací, že ten problém musíme řešit celoevropsky, že musíme hledat řešení a ať se zapojíme do té celoevropské debaty. Tak já vás ujišťuji, že do té celoevropské debaty se samozřejmě zapojujeme, ale že ta debata probíhá i docela konkrétně, a možná bychom se raději měli bavit o těch konkrétnostech.

A abych se nedržel té vámi zvolené formy a nezůstával pouze na povrchu a u obecných výhrad, tak vám ukážu na vašem portfoliu, kde si myslím, že Evropská komise, a tedy i Evropská unie, jde špatným směrem, a co jí vytýkáme. A chci jasně zdůraznit a několikrát to budu podtrhovat a opakovat, že když někdo kritizuje současný směr Evropské unie a evropské integrace, tak to zdaleka neznamená, že nechce být v Evropské unii, že ji chce rozbít, že má nějakou jinou alternativu. Ne. My jenom opakovaně a dlouhodobě říkáme, že Evropskou unii je potřeba reformovat, že se nevyvíjí dobrým směrem. A teď nám bohužel, bohužel vývoj dává za pravdu.

Ale když se podívám na to, co vy řešíte v rámci svého portfolia jako členka Evropské komise, tak mám hned příklad toho, co by se v Evropě nemělo dělat. Vy jste řekla: Mým hlavním tématem a prioritou je vznik úřadu evropského prokurátora. A já spolu s mnoha jinými lidmi v Evropě, mnoha parlamenty a zeměmi mám názor, že taková instituce je úplně zbytečná, jenom zkomplikuje institucionální strukturu Evropské unie, že pro to nejsou v Evropě podmínky, že je to další oslabení pravomocí národních států, a hlavně je to příklad směru, kterým se v Evropě nemá postupovat. Máme jednotku EU pro justiční spolupráci, máme Evropský policejní úřad, máme Evropský úřad pro boj proti podvodům. A najednou řekneme no, tyto úřady to nezvládají, ony možná nemají dost kompetencí nebo tam něco nefunguje, takže řešení je, že zřídíme další úřad. To je přesně ta špatná cesta, kterou Evropská komise nemá jít a která vede k tomu, že lidé v evropských zemích se vůči Evropské unii cítí stále více odcizeni. Záměrně tu používám tento v podstatě hlavně levicí oblíbený pojem. Ano, jsou odcizeni. A budou i nadále. Protože nemáte pravdu, paní komisařko, ani v tom, že v Evropě nejsou zbytečné regulace. Samozřejmě že jsou. A nemusíme se bavit o žárovkách, můžeme se bavit o desítkách dalších příkladů, kterými teď nechci zdržovat, ale které vám klidně předložím, kde Evropská unie reguluje úplné nesmysly do posledního detailu. A samozřejmě i to vyvolává nespokojenost a kritiku lidí.

Ale já mnohem větší problémy vidím právě v tom rozvoji, o kterém tady mluvím, v tom vývoji - že dobře, tak se nám něco nepovedlo, když jsme to zintegrovali, nefunguje to, tak řešení není, že to zase dezintegrujeme, což by napadlo každého člověka uvažujícího zdravým rozumem, když to nefunguje. Ne, tak to budeme integrovat ještě více a ještě vytvoříme další integrované úřady, které to vyřeší. No samozřejmě že to nevyřeší. Vytváří jenom systém, ve kterém se potom v Evropě nedá žít a který nás všechny dusí a který přebíjí v očích občanů všechny ty pozitivní věci, které Evropská unie nepochybně s sebou nese. Když tady byl zmíněn brexit a že se máme vyjadřovat k tomu, jak si představujeme Evropskou unii, tak musím říct - tady přece jasné představy už dlouho leží na stole, my je zastáváme. My, a nejenom my, naše frakce v Evropském parlamentu dávno s představou reformy přišla. Ale jediné, co se děje, je, že se o ní nediskutuje, že ta reforma žádným způsobem ani nezačala, že jsme zůstali na evropské úrovni u frází a že ty kroky, které by pomohly Evropskou unii udělat zase akceschopnou a zajímavou pro národní státy a pro občany, ty kroky se nedějí. Mezi ty kroky samozřejmě patří opuštění dogmatu stále užší Unie, které ovšem z vašeho projevu tak trochu pořád zaznívalo, alespoň já jsem ho tam cítil. K těmto krokům také patří zrovnoprávnění států, které jsou vně a uvnitř eurozóny. K těmto krokům samozřejmě také patří přestat integrovat další a další oblasti.

Teď zrovna - a to by mě také třeba zajímal váš názor - leží na stole návrh Evropské komise na další integraci azylové a migrační politiky, který mimo jiné skrytě předpokládá integraci sociální politiky, co pokládám za fakticky nemožné. Ale pokud by se to povedlo, tak extrémně nebezpečné. Ale k těm reformním krokům také patří například odpolitizování Komise, což je jedna z věcí, ke které by fungování Evropské unie určitě povedlo.

Myslím si, že více a důležitější - a teď se obracím na kolegyně a kolegy v tomto sále - více, než se tady bavit o takových obecných reklamních projevech ve prospěch Evropské komise, by bylo užitečné, abychom se tady bavili o naší české představě o tom, jak má vypadat reformovaná Evropská unie. Co chceme společně prosazovat, co budeme dělat, jakým způsobem budeme postupovat, abychom dosáhli prosazení společné české národní pozice, na které se nejprve ale musíme shodnout. A já souhlasím s jednou věcí, kterou řekla paní komisařka. Že síla státu v rámci Evropské unie nemusí odpovídat procentnímu zastoupení, nebo počtu obyvatel, ale může být i vyšší. Ano, může být i vyšší, pokud ten stát ví, co chce, pokud má srozumitelnou a jasnou zahraniční a evropskou politiku, pokud se klíčové politické síly shodnou na tom, co jsou české národní zájmy, a pokud je budou všichni prosazovat.

Opakovaně jsem vyzýval pana premiéra, ať uspořádá takovou debatu. Ať jsme potom, v rámci diskuze o budoucnosti Evropské unie, aktivní, ať víme, co chceme, ať jsme schopni zastávat národní zájmy silně, ať za tím všichni stojíme. Nic takového se nestalo a obávám se, že v rámci diskuzí o reformě Evropské unie to zase nebude Česká republika, která bude schopna říct, jaké má zájmy, jakou Unii si představuje, co vlastně v Unii chci dosáhnout.

Dámy a pánové, nemohu si pomoci, ale pan ministr obrany tady řekl - slyšeli jsme, co jsme slyšeli, a já jsem rád, že jsme to slyšeli. Já tedy rád nejsem, ale nevím, co slyšel pan ministr obrany, když tu většinu toho vystoupení paní komisařky vůbec nebyl. Jak máme vést nějakou smysluplnou debatu o Evropské unii - a takovou debatu by mohl odstartovat i třeba nepříliš konkrétní projev paní komisařky - když tu z členů vlády je jeden po většinu celé té debaty? Takto se k ničemu nedostaneme.

Já v tomto směru činím vládu odpovědnou za to, že nedokážeme lépe prosazovat svoje zájmy v Evropě, že ani nevíme, jaké ty zájmy jsou, že nejsme schopni mít nějakou pozici, která by odpovídala tomu, co Česká republika chce. Když si to tady ani nevydiskutujeme, když se o tom nebavíme, když žádné jednání neprobíhá, tak žádnou pozici mít nebudeme a všichni na to doplatíme. Můj apel tedy je i na členy vládních politických stran, aby se pokusili přesvědčit svoje zástupce ve vládě, aby takovou debatu vedli, abychom mluvili jedním hlasem, abychom se domluvili na těch základních věcech. Protože jinak to špatně dopadne. Za Občanskou demokratickou stranu říkám, my jsme k tomu připraveni, máme konkrétní pozici, máme konkrétní návrhy. Chceme Evropskou unii, není pro nás žádná alternativa bez Evropské unie. Ale chceme Evropskou unii, která se reformuje a která bude schopna přežít. Evropskou unii, jakou nám tady teď představila paní komisařka Jourová, takovou Evropskou unii dál rozvíjet opravdu nechceme, protože to je Evropská unie, která se za chvíli zhroutí sama do sebe. (Potlesk z řad poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Fialovi. Dovolte mi, abych ještě konstatoval došlé omluvy. Od 14.30 do 19.00 se omlouvá pan poslanec Leoš Heger a na zítřek se omlouvá pan poslanec Jiří Štětina.

Nyní faktická poznámka pana ministra Pelikána. Poté přednostní právo pana kolegy Stanjury. Prosím, pane ministře, máte slovo k faktické poznámce.

 

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, na rozdíl od pana poslance Fialy se nedomnívám, že by projev paní komisařky byl špatně zacílený nebo příliš obecný. Jsem přesvědčen, že reakce pana poslance Grospiče nám naopak ukázala, že byl velmi dobře zacílený a velmi potřebný. Že možná naopak měl být ještě obecnější. Protože skutečně nejprve, předtím než budeme přemýšlet o tom, jaká má být Evropská unie, jak se má v nějakých detailech formovat či reformovat, musíme přemýšlet o tom, jak moc chceme Evropskou unii. A poznámka, která okamžitě zdůraznila národní zájmy, a dokonce chtěla, aby evropská komisařka prosazovala národní zájmy, ukázala, že v tomto docela jasno nemáme. Chci také zdůraznit, že pokud by paní komisařka skutečně řekla, že hájí v komisi národní zájmy, tak by zároveň mohla rovnou podepsat také demisi, protože to je přesně to, co dělat nesmí. Myslím si, že bychom za to měli být rádi, protože těch komisařů je přece 28 a my přece nechceme, aby ti ostatní hájili svoje národní zájmy. My chceme, aby hájili zájmy Evropské unie, protože, a to je to, co chci zdůraznit a čím skončím, naším národním zájmem je přece fungující Evropská unie. A o to se má starat paní komisařka. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru Pelikánovi. Budeme pokračovat v rozpravě. Pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Upozorňuji, pane předsedo, že ve 13 hodin vás tak jako tak budu muset přerušit. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Nemusíte, ale můžete. Řekněme si to otevřeně. Zákon neříká, že ve 13.00 končíme, ale zvykové právo ano.

Už moji předřečníci řekli - ostuda takzvané proevropské vlády. Mně se projev paní komisařky nelíbil, ale chtěl bych s ní debatovat. Ne takhle nedůstojně. Že dostaneme na rozpravu 38 minut, ona už nebude mít čas reagovat. K čemu to je, co to je za debatu? A to já jsem alespoň navrhoval, že původní představa byla, že paní komisařka nám řekne své a odejde. A my budeme dělat zprávu ČTK za rok 2015. A tak je to pořád dokola. Od brexitu vám nabízíme debatu, a nic. Proevropský premiér - dneska ho omlouvám, jasně - jel na Evropskou radu. Může za to Tusk, který to svolal asi, že ano. Dobře. Ale vláda má 17 členů, i když někteří nejsou poslanci. Jak nás tady pan ministr školí, co máme poslouchat a co ne. Tak kde je těch 15 členů proevropské vlády, abychom vedli skutečně vážnou debatu?

Obecnou floskuli, pane ministře, že chceme Evropskou unii, která funguje, to podepíšeme všichni. Možná kromě jednoho nebo dvou klubů, které říkají, že tam být nechtějí. A co? A půjdeme domů? Zprávy ČTK, a budeme věřit, že se to samo stane, v tom Bruselu? Jaká je pozice české vlády?

Podívejte se na tuto schůzi. Doporučuji paní komisařce, aby se její lidi podívali na naše tisky. V každém druhém materiálu je napsáno - pokud nebudete ratifikovat do zítra, pozítří... hrozí nám... Pořád nám někdo hrozí. Infringement, pokuta... A my se vůbec neptáme - potřebujeme to? Je to dobře pro české občany? Argument ministrů, kteří jsou celí vyděšení, až přijedou do Bruselu - co když nám v tom Bruselu někdo něco řekne? Ale máme to mít naopak. Nabízíme debatu, co máme prosazovat.

Prosím vás, já jsem byl na vojně ještě v době komunismu a vím, co je to politické školení mužstva. Tak kdo chce školit komunisty, co může eurokomisař, ať to nedělá tady za pultem, ale někde individuálně. Ale buďme realisté. Jestli někteří z vás, jako pan ministr Pelikán nebo pan předseda Benešík, věří tomu, že eurokomisaři, zejména starých zemí, nehájí chytře, inteligentně, skrytě, neotevřeně zájmy svých členských zemí, tak žijí v jiné Evropě než my.

Dneska ráno jsme debatovali, jen tak mimochodem, detail - francouzská minimální mzda pro české řidiče. Jasné porušení základních principů svobody pohybu osob, zboží, kapitálu a služeb. A co? Kolikrát to už Evropská komise řešila? Kolikrát jste se tím zabývali? Co jste v tom udělali? A nic se neděje a naše firmy platí pokuty. Ale všichni chceme, a to my také, ale trošku to ironizuji, Evropskou unii, která funguje. Ale my přece chceme vést debatu tady u nás, co to znamená. Jak má fungovat. A ne že budeme čekat, co máme ratifikovat, a pak se budeme dočítat v těch materiálech a tady budeme od mikrofonu slyšet: No musíme to udělat, protože nám hrozí pokuta. Těmi fondy jak nám pořád vyhrožují. Neuděláte tohle, nedáme vám ty peníze. Kontrola těch fondů. Myslím, že ze 60 procent je zaměřena na to, najít chybu a neposlat je. Ale to jsou detaily.

Je mi fakt líto paní eurokomisařky, že v tak nedůstojném termínu, v tak nedůstojně krátkém čase máme vést tu debatu. Já jsem rád, že tady je. Je to poprvé, co jsem poslanec, že je tady český eurokomisař, že máme šanci se ptát na představu Komise, členky Komise, o tom, jak dál. Asi nemá smysl říkat všechno dozadu, co bylo před šesti lety, pěti, čtyřmi, sedmi, co kdo říkal, jak se to změnilo. Ale my tu debatu nevedeme.

A teď se ptám vládních poslanců: To se nestydíte za ty prázdné lavice a za průběh této debaty? Já ano! A to jsem opoziční poslanec. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovu klubu ODS, že jsem ho nemusel přerušit, že respektoval to, co jsem řekl. Já jsem chtěl také vystoupit s přednostním právem, ale měl jsem větší smůlu než každý z vás, protože mě neměl kdo vystřídat. Takže přerušuji jednání o tomto bodu, a to tak, že jsme ho neukončili, protože je to otevřený bod.

Děkuji paní eurokomisařce Věře Jourové. Pravděpodobně na pokračování tohoto bodu nebude mezi námi, což bude ke škodě věci, ale třeba přijde víc členů vlády, což bych si výrazně přál.

Přeji vám tedy dobrou chuť a sejdeme se ve 14.30 hodin na plánované interpelace jak na předsedu vlády, tak ministry vlády České republiky. Dobrou chuť.

 

(Jednání přerušeno ve 13.02 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 14.31 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, přeji pěkné odpoledne. Vítám vás na odpoledním jednání Poslanecké sněmovny. Na začátek dovolte, abych přečetl omluvy, které ke mně dorazily. Dnes od 14.30 do konce jednacího dne z osobních důvodů se omlouvá pan poslanec Leo Luzar, dále dnes od 14.30 do konce jednacího dne se omlouvá pan poslanec Kolovratník, dále ve dnech 20. 10. až 21. 10. z důvodu jednání se omlouvá pan poslanec Radim Fiala.

 

Dalším bodem našeho jednání jsou

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.