(9.50 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Pane zpravodaji, já vám děkuji a nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj rozpočtového výboru pan poslanec Miroslav Kalousek, informoval nás o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Prosím, máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Dámy a pánové, rozpočtový výbor doporučuje Poslanecké sněmovně tento návrh přijmout s jedním pozměňovacím návrhem týkajícím se přechodného a závěrečného ustanovení, které upravuje účinnost zákona tak, že vstoupí v účinnost první den následujícího měsíce po dni vyhlášení. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji a otevírám obecnou rozpravu, do které eviduji tři přihlášky. S první prosím k mikrofonu pana poslance Šrámka, připraví se pan poslanec Bendl a po něm pan poslanec Kudela. Prosím, máte slovo.
Poslanec Pavel Šrámek: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Dámy a pánové, vládo, dovolte mi zde představit komplexní pozměňovací návrh číslo 4928 k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon 353/2003 Sb., sněmovní tisk 839, tzv. zelená nafta. Dovolte mi několik faktů předem a hlavně vysvětlit důvody, které mě vedly k tomu, proč jsme podali komplexní pozměňovací návrh, a abych tuto problematiku tedy komplexně vysvětlil.
V poslední době je hodně skloňované slovo živočišná výroba, krize v živočišné výrobě, nízké ceny mléka. Mnozí tvrdí, že krize živočišné výroby probíhá teď, a já tvrdím, že krize živočišné výroby trvá již posledních 25 let. Dovolte mi pár stručných čísel. V roce 1990 jsme měli stav skotu na úrovni 1,3 milionu kusů. Dnes, v roce 2016, 362 tisíc, zatímco naši sousedé v Německu počty téměř nezměnili za 30 let. Dokonce v poslední době Evropská komise připravila tzv. balíček na snížení produkce mléka, kdy pokud zemědělec částečně zlikviduje své stádo a sníží produkci mléka, dostane dotaci čtyři koruny na litr. Stavy prasat klesly ještě daleko více. Dnes dovážíme již 60 procent vepřového masa a v poslední době ceny začaly stoupat. Samozřejmě ceny v poslední době začaly stoupat proto, že dlouhá léta se sem vepřové maso dováželo za dumpingové ceny a v momentě, kdy import dosáhl určité dominance na trhu, tak i ti dovozci, tedy ti importéři nebo exportéři z jiných zemí, si konečně chtějí začít realizovat svoje zisky. Tak to ostatně probíhalo i v jiných oblastech zemědělství, např. v ovocnářství, zelenině i v bramborách. Dumpingové ceny opravdu likvidují naše prvovýrobce. Řekl bych přímo, že se dneska dokonává vlastně výsledek privatizace z 90. let, kdy mnoho zpracovatelů zkrachovalo a prvovýrobcům u těchto zpracovatelů zůstalo mnoho pohledávek, mnoho peněz z druhotné platební neschopnosti.
Při vstupu do Evropské unie byly vyjednány snad ty nejhorší podmínky ze všech deseti nových zemí, hůře na tom bylo snad už jenom Slovensko. Česká republika se bohužel nestala součástí evropské společné zemědělské politiky, ale troufám si tvrdit, že pouze odbytištěm výrobků nebo přebytků ze staré patnáctky, tedy z bývalé evropské patnáctky, a začal další útlum živočišné výroby, útlum klíčových komodit pro potravinářský průmysl.
Někteří si řeknou: Co bychom se starali o zemědělství a výrobu potravin a potravinovou soběstačnost, když si levnější potraviny dovezeme? Což říkají mnozí ekonomové, kteří si ale bohužel nevidí ani na špičku nosu. Vůbec si neuvědomují souvislosti s krajinou, s kvalitou půdy. Ale hlavně to, že nízké ceny budou trvat vždy jen do určité míry a po získání v dané kategorii určité dominance na trhu ceny raketově vzrostou. Vzpomeňme si např. na ovoce, zeleninu nebo na česnek. Jsme přece průmyslovou zemí, zemědělství, to je minulost, dnes je průmysl 4,0, budoucnost je v IT technologiích, řeknou si mnozí. Ale Holanďané a Němci, kteří jsou také velkou, silnou průmyslovou velmocí, tam živočišná výroba přímo kvete a výroba potravin také. Například Holanďané vyrábějí osmkrát více mléka na hektar než my v České republice. My v České republice jsme v mléce soběstační a bohužel přebytky ze západních zemí se za dumpingové ceny vozí k nám.
Co je tedy hlavní, klíčový problém našeho zemědělství? Tvrdím, že je to špatná struktura, nevyváženost zemědělské výroby, enormní nárůst rostlinné výroby na úkor živočišné a nesmyslná podpora často nicnedělajících tzv. zemědělců.
Již v prvním čtení jsem zde mluvil o tzv. systému SAPS, který jsme zavedli při vstupu do Evropské unie. Tento systém přijaly i ostatní země, je to tzv. platba na plochu, a ve všech ostatních zemích, např. i v Řecku, kde to bylo asi nejdramatičtější, dramaticky poklesla živočišná výroba. A dnes Řecko dováží přes 80 procent potravin. Samozřejmě z bývalé patnáctky. Dneska dovážíme už i přes 40 procent mléčných výrobků, a když se podíváte do obchodů, tak české máslo tam skoro už nevidíte, vidíte jen francouzské a německé. Tedy tvrdím, že nadměrný systém SAPS dlouhodobě vede k nevyváženému zemědělství, k brutálnímu poklesu živočišné výroby a výroby citlivých a pracných komodit. To má samozřejmě za následek i nesmyslný nárůst cen půdy, cen nájmu. A protože téměř 80 procent zemědělské půdy je dnes v nájmu, tak zemědělec se stává de facto jen průtokovým ohřívačem peněz z Evropské unie, kde velké množství končí právě u majitelů pozemků, kteří nemají vůbec nic společného se zemědělstvím. Tedy většina těch peněz nekončí v zemědělství.
Nicméně dalším klesáním počtu hospodářských zvířat nám klesá i kvalita půdy. Chybí organická hmota na polích, zvyšuje se eroze půdy a riziko sucha. Půda nezadržuje vodu v krajině, zvyšuje se riziko lokálních záplav a extrémního sucha. To vše si spojte dohromady a vůbec vás nepřekvapí, že dnes dovážíme přes 50 procent potravin a 80 procent lidí žijících na venkově dojíždí za prací do měst, protože živočišná výroba zaměstnává pětkrát více lidí než výroba rostlinná. Celý systém je tedy nemocný. A tento komplexní pozměňovací návrh, který jsme podali, by měl částečně vyléčit, ale opravdu jen částečně vyléčit, jakési distorze v českém zemědělství.
Někteří tady budou určitě namítat, že dochází k daňové distorzi. Proč mají zemědělci dostávat vratku daně, když ostatní podnikatelé tuto výhodu nemají? Ano, to je určitě pravda. A kdyby bylo na mně, tak já bych většinu dotací a většinu těchto daňových výhod zrušil. Ale zrušil bych je všude. Zrušil bych je samozřejmě u nás, ale hlavně v západních zemích. Pokud tyto výhody mají zemědělci v západních zemích a v zemích okolo nás, jako je Německo, Polsko a Rakousko, musíme je mít bohužel i my, protože jde o konkurenceschopnost zemědělství. O konkurenceschopnost zemědělství, i když z této daňové distorze nemám radost.
Dovolte mi tedy shrnout situaci ohledně tzv. zelené nafty. Dnes to funguje tak, že zemědělci dostávají 40 procent vratky spotřební daně na rostlinnou výrobu a nula procent na živočišnou výrobu. S tím jsou spojeny velké administrativní náklady, protože vy musíte pracně dokazovat, jaké práce jsou v rostlinné výrobě a jaké práce jsou v živočišné výrobě, takže de facto máte v podniku a farmě dvě vratky a musíte velmi striktně rozlišovat, které práce byly na polích a které ve stáji. Samozřejmě dochází i k tomu, že více strojů jezdí na poli než těch, které jezdí ve stáji, protože samozřejmě ta motivace k získání vratky je velmi silná.
Novela zákona předložená ministrem zemědělství tuto situaci částečně vyřešila a zavádí 40 procent vratky do živočišné výroby, čímž zavádí jednu vratku na celou farmu, což je samozřejmě obrovská výhoda v tom, že to bude méně administrativně náročné a prostě bude jedna sazba na celou farmu a nebude docházet ke spekulacím či podvodům. ***