(18.50 hodin)
(pokračuje Fiala)
Druhá věc, která s tím souvisí. Mně se nezdá, že bychom prosazovali svoje stanoviska a že bychom dosáhli nějaké velké shody. Já třeba sleduji jednání států Visegrádské čtyřky a vůbec nejsem svědkem toho, že byste dosáhli nějaké úplné shody, měli jednotný postoj, dokázali ho prosazovat na evropské úrovni. V něčem ano, ale ve spoustě věcí ne. A mě to nepřekvapuje. Já nejsem přesvědčen o tom, že už třeba geopolitické zájmy států V4 jsou ve všech směrech společné. Ale ani tam se nedaří ten společný postoj najít. A znovu opakuji. Těžko budete prosazovat zájmy České republiky, když je neznáme. Když jsme se o nich nebavili. Když jsme se na nich nesjednotili.
Vy jste tady řekl: přece nemůžete polemizovat s posílením evropské spolupráce v oblasti obrany. S tím já nepolemizuji. Byl jsem to já, kdo upozorňoval na to, že musíme sledovat i změny v americké zahraniční a obranné politice, že se musíme připravit na to, že Evropa bude muset víc investovat do obrany, že má Evropská unie smysl, pokud posílíme právě spolupráci v bezpečnosti a obraně. Ale pane premiére, to je něco úplně odlišného od společné evropské armády. To přece není jedno a totéž, aby ve chvíli, kdy vám vyčtu to, že jste vypustil do světa myšlenku evropské armády, aniž jste ji tady projednal, aniž bychom věděli, čí je to pozice, tak mně na to řeknete, ale přece evropská obranná spolupráce, to je něco, co stojí za to posilovat. Ano, ale to vůbec není společná evropská armáda.
Já se na závěr znovu vrátím k tomu, co jsem říkal ve svém úvodním vystoupení, a řeknu to ještě jednou a jasněji. Teď budeme v Evropské unii na tomto summitu a na všech dalších jednáních řešit otázky, které se týkají budoucnosti Evropy ne za dva měsíce, ne za pět měsíců, ne za rok, ale za dva roky, za tři, za pět. A to jsou evidentně otázky, které překračují mandát této vlády. Má-li být Česká republika silná, máme-li být schopni něco prosadit, tak musíme být sjednoceni na české národní pozici, musíme vědět, jakou chceme Evropskou unii, co chceme dělat s migrací, jak chceme posilovat bezpečnost, jak chceme posilovat evropskou obrannou spolupráci, jakou pozici budeme zastávat při vyjednávání s Velkou Británii, jaký chceme mít výsledek toho jednání, co je pro nás ideální pozice, jak chceme zapojit Velkou Británii do Evropy atd. atd. Jestli nebudeme mít na tyto otázky společnou českou pozici, tak náš hlas nebude v Evropě slyšet, nebudeme schopni nic prosadit. A vy to můžete třikrát někde říct a nikdo to nebude brát vážně, protože váš vicepremiér řekne něco jiného, prezident řekne něco jiného, představitel opoziční strany řekne něco jiného a každý v té Evropě si řekne: teď říkají to, za pár týdnů bude jiná vláda a budou říkat něco jiného. Takto se nedá postupovat.
Znovu vás vyzývám, pojďme si sednout ke stolu, představitelé politických demokratických politických stran, a pojďme se domluvit na české národní pozici. Uvidíte, jak lépe se budete cítit při těch jednáních v Bruselu a na úrovni Evropské unie, a uvidíte, jak se vám bude snadněji prosazovat český národní zájem. Já jsem smutný z toho, že v Evropě se teď odehrávají obrovské historické změny, Evropa bude za dva roky úplně jiná, než je teď, a my tady v Poslanecké sněmovně se bavíme o nějakých technokratických otázkách. Za mnou nesedí skoro všichni členové vlády, kteří by tu sedět měli, debata probíhá na základě nějakých náhodných iniciativ poslanců, není iniciovaná ze strany vlády, není iniciovaná ze strany premiéra, není to debata politických sil, které budou určovat politiku v této zemi ne měsíc, ne rok, ale v dalších letech. Takto ničeho nedosáhneme. Budeme potom v Evropě realizovat zájmy někoho jiného, a ne české národní zájmy. Protože kdo nezná své zájmy, ten je není schopen prosadit.
Ještě máme šanci, pane premiére. Znovu vás vyzývám, svolejte schůzku klíčových politických sil a pojďme se domluvit na českém národním konsenzu, ať jste i vy dobře připraven na ta jednání, která budou v příštích měsících probíhat.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu předsedovi Fialovi. Nyní s přednostním právem pan premiér Bohuslav Sobotka. Prosím, pane premiére.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážené poslankyně, vážení poslanci, já myslím, že ta debata je v ledasčem zajímavá, protože ona ve finále ukazuje, kdo je schopen navrhnout nějaké reálné, konkrétní kroky, které mohou mít výsledky, pokud jde o zastavení nelegální migrace, a kdo vlastně jenom vrší politické deklarace a kritiku. Já samozřejmě vnímám legitimní právo opozice, koalice tady diskutovat na půdě Poslanecké sněmovny o tom, jak se řeší migrační krize, ale uvítal bych, pokud zejména opoziční strany kritizují vládu, kdyby také někdy přišly s nějakým konkrétním, reálným návrhem. Ale s něčím, co se dá skutečně vzít, provést a zvýší to bezpečnost České republiky. Já bohužel v té debatě, tak jak tady dneska byla vedena, jsem nenašel ani jediný konkrétní návrh, který by umožnil české vládě, aby přispěla k řešení migrační krize a zvýšila bezpečnost našich občanů. Můžeme samozřejmě diskutovat dál.
Zazněla tady celá řada věcí. Já bych se rád vyjádřil ještě k jedné z nich, na kterou jsem nestihl reagovat. Jinak já jsem na chvíli odešel z této sněmovny během cirka dvou hodin, kdy tady vedeme diskusi, protože jsem telefonoval. A skutečně jsem nechtěl telefonovat tady na půdě Poslanecké sněmovny, abych rušil toho, kdo vystupuje, a myslím si, že to je standardní postup. Pokud mám telefon jako předseda vlády, který musím vyřídit, tak si ho vyřídím mimo Poslaneckou sněmovnu, abych tady nerušil ty, kdo tady v Poslanecké sněmovně hovoří. V okamžiku, kdy jsem ten telefonický rozhovor dokončil, tak jsem se vrátil do Poslanecké sněmovny a jsem tady stále během bodu, který se mě týká.
Já bych jenom k tomu Maďarsku a k tomu vyjádření lucemburského ministra zahraničí, protože několikrát se to téma tady dnes objevilo. Já si myslím, že tohle je přesně ten styl vyjadřování, který si osvojili někteří politici ze starších členských zemí Evropské unie, a přesně v tomto duchu byly neseny ty návrhy, které navrhovaly trvalé kvóty a povinné přerozdělování. To je prostě tento úhel pohledu. On bohužel v řadě zemí Evropské unie skutečně existuje. Jediné, co s tím můžeme udělat, je jednoznačně takovéto návrhy od samého počátku odmítnout. Prostě nikdo nemá právo, aby kohokoliv vylučoval z Evropské unie, nemá na to právo ani ministr zahraničí Lucemburska.
A druhá věc, která je myslím důležitá. My přece teď potřebujeme v rámci sedmadvacítky v okamžiku, kdy se Británie rozhodla, že vystoupí, potřebujeme hledat věci, které nás spojují v rámci Evropy, aby Evropa mohla vůbec fungovat a mohla řešit vážné problémy, které dneska před ní stojí. Proto jsem říkal, že podle mého názoru trvalé kvóty míří pomalu na smetiště. Míří pomalu na smetiště, protože my jsme je jednoznačně odmítli. Celá řada zemí řekla, že tohle není cesta, a pokud někdo bude otevírat trvalé kvóty teď znovu v této situaci po brexitu, tak jednoznačně jde proti tomu, abychom udrželi soudržnou Evropskou unii. Pokud někdo bude navrhovat vylučování nějakých jiných členských států z Evropské unie, tak jde proti tomu, abychom udrželi funkční, efektivní, soudržnou Evropskou unii. A já jsem se dnes proti tomu samozřejmě jako předseda vlády České republiky ohradil, protože takovýto způsob komunikace v rámci Evropské unie možný a rozumný rozhodně není.
Pokud jde ještě o dohodu s Tureckem, asi stojí za to připomenout fakta. Chci připomenout, že vláda schválila mandát pro to, aby Česká republika se na té dohodě zúčastnila společně se všemi dalšími členskými zeměmi Evropské unie, a pro ten mandát hlasovali členové vlády jednomyslně. To znamená, tam nebyl žádný spor ve vládě, který se týkal tohoto mandátu, a po pravdě řečeno drtivá většina mandátů, se kterými odjíždím na jednání Evropské rady, je schvalována ve vládě jednomyslně včetně mandátu, se kterým jedu v pátek na jednání v Bratislavě.
Možná ještě stojí za to připomenout to usnesení, které tady několikrát bylo citováno a týká se usnesení Poslanecké sněmovny ze 42. schůze z 22. března 2016. Myslím, že stojí za to, abychom se k tomu usnesení vrátili a řekli si, jak to s tím usnesením vypadá. ***