(15.00 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za faktickou poznámku i dodržení času. Pokračujeme diskusí a vystoupením pana poslance Jiřího Štětiny. Připraví se kolega Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Štětina: Dobrý den. Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážený pane ministře, dámy a pánové, když jsme v prvém čtení poslouchali projev pana ministra, tak jsem zářil nadšením a musím říci, že jsem tedy pana ministra hladil po srsti, byť jenom obrazně. Od té doby uplynulo mnoho dní, bylo podáno mnoho pozměňovacích návrhů. Došlo k několika změnám.
Já bych se rád vyjádřil ke dvěma věcem. Za prvé to je Institut pro další vzdělávání lékařů, takzvaný IPVZ, v minulosti bylo základní vzdělávací centrum, jedno bylo v Praze pro lékaře, druhé bylo v Brně pro střední zdravotnický personál, a myslím, že ten systém byl dobrý. Teď nebudu hovořit o tom, jaké byly výsledky, jestli lékaři byli kvalitnější nebo sestry byly kvalitnější nebo jestli nám odcházelo více nebo méně lékařů do zahraničí. To vůbec ne. Ale myslím si, že systém výuky, způsob zkoušení, udělování atestací prvního a druhého stupně byl naprosto jasný a transparentní.
Nejsem spokojen, a tím nechci říct, že tento zákon nepodpořím, to v žádném případě, s § 2, kde jaksi tato instituce není vyjmenovaná a je to formulováno jakýmsi vágním způsobem - bude to právnická osoba. S tím mám problém, protože po roce 2006, a já se obávám, že mnoho lidí z tohoto období se pomalu a jistě vrací na Ministerstvo zdravotnictví, bylo jaksi doporučeno, že IPVZ nebude a že se to bude vzdělávat na základě nějaké soukromé organizace - teď nebudu říkat dohady, kdo to měl vést. Já jsem stále přesvědčen o tom, že v zákoně by měla být formulace IPVZ jakožto vzdělávací centrum. A teď je jedno, jestli to bude příspěvková organizace, nebo to bude obecně prospěšná společnost, ale tato formulace by tam měla být. Pokud ovšem nebude jaksi dohoda, a to bohužel je věc koaličních poslanců, tak se s tím prostě smířím, ale už nebudu tak nadšeně plédovat pro pana ministra.
Druhá věc je věc taxativního vyjmenování oboru. Pokud si vzpomínám, tak jsem zde hovořil o tom, že původní návrh specializačních oborů se mi líbil, že jich bylo podstatně méně a že jsem doporučoval, že bych si dokázal představit ještě pracovní lékařství. Tady ještě musím říct, že za nikoho nikdy nelobbuji, nikdo mě nepřesvědčí, nikdo mě neuplatí, to v žádném případě, ale stále považuji pracovní lékařství za velmi důležitý obor. Je to v podstatě obor, který spojuje jak medicínu preventivní, tak medicínu kurativní a k tomu ještě i administrativní. A samozřejmě jsem jednal s mnoha koaličními poslanci - říkali: nemáme s tím problém. Ale v novém seznamu prostě není.
Já dokážu své názory změnit a zcela veřejně to řeknu a přiznám se. Já jsem ve svém projevu v prvém čtení také říkal, že si myslím, že má být pediatrie jedna. Já jsem svůj názor změnil, myslím si, že pediatrie, která je nemocniční, může být klidně i ambulantní, takže v tomto svůj názor měním. Podporuji zde kolegu, který hovořil přede mnou. A myslím si, že když jsme byli schopni dát do seznamu takzvanou maxilofaciální chirurgii a nedáme tam ani zmínku o dětském lékařství pro děti a dorost jakožto ambulantní složku, tak se na mě nezlobte, ale já tu medicínu nedělám dlouho, jenom 52 let, ale stále nevím, a byl bych rád, kdyby mě někdo vysvětlil, co to maxilofaciální chirurgie je, kolik to dělá lékařů a jestli nejsme schopni ve fakultních nemocnicích a v jiných nemocnicích, kde máme specializovaná pracoviště, si s takovýmito úrazy poradit.
Toto jsou mé změny, ke kterým jsem došel, ale samozřejmě nakonec musím říct i to, co zde říkali kolegové, že je dobře, že tento zákon je připraven. A budu rád, když tento zákon bude schválen a přijat, abychom nemuseli čelit argumentu lékařů, že protože je špatné vzdělávání, tak odcházejí do zahraničí. Oni tam neodcházejí kvůli vzdělávání, oni tam odcházejí pouze jenom kvůli finančnímu zajištění.
Já vám děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Štětinovi. Než budeme pokračovat přihláškou pana poslance Ludvíka Hovorky, s faktickou poznámkou kolega Pavel Plzák. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Pavel Plzák: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, já zareaguji na předřečníka. Je tu velký lobbing za zachování vzdělávání v oboru praktický lékař pro děti a dorost. Bylo zde řečeno, že bychom měli tuto ambulantní složku, přestože v podstatě, kolega mě opraví, tak 90 % možná toho, co dělá pediatr v terénu, je stejných, jako může dělat pediatr v nemocnici, ale představte si ten příklad, že bychom u každého oboru oddělili ambulantní a nemocniční složku. Já jako chirurg můžu říct, že na to, abych vykonával ambulantní lékařskou péči v oboru chirurgie ambulantní, tak mi stačí, abych ošetřoval excize nějaké névy, nikdy nebudu operovat, nebudu v nemocnici, a kdyby se mi zúžil vzdělávací obor jenom na to, co dělá ambulantní chirurg, tak by se mi ten obor tak zúžil a nebyl bych nahraditelný, nemohl bych sloužit v nemocnici. Prosím vás, nedělejme to. Je jedno dítě, jsou jedny dětské choroby a já si myslím, že je jeden pediatr. Děkuji. (Potlesk poslance Jaroslava Krákory.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Plzákovi. A nyní budeme pokračovat vystoupením pana poslance Ludvíka Hovorky. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, s tímto návrhem zákona bylo spojeno velké očekávání, že dojde k nápravě změn ve vzdělávání lékařů, které se udály v roce 2004. Já si dovolím pochybovat, že k tak velké nápravě nedochází.
Dovolím si připomenout legislativní pravidla vlády, která říkají v článku 10 odst. 5: Součástí materiálu, kterým se předkládá návrh zákona k projednání vládě a Legislativní radě, je i předkládací zpráva a dále návrh prováděcího předpisu, návrh nařízení vlády nebo návrh vyhlášky nebo teze prováděcího předpisu, pokud návrh zákona obsahuje zmocnění k vydání prováděcího předpisu a tento prováděcí předpis má nabýt účinnosti současně se zákonem, a text zákona nebo jeho části v platném znění s vyznačením navrhovaných změn, jde-li o návrh novely zákona. Návrh prováděcího předpisu se v této fázi předkládá bez projednání v připomínkovém řízení a v pracovních komisích.
Samozřejmě že vyhlášky alespoň v podobě tezí se předkládají už s vládní verzí návrhu zákona, tedy už do prvního čtení. Smyslem tohoto ustanovení je totiž to, abychom si jako poslanci mohli udělat představu, jak bude vypadat navržený zákon v praxi. A samozřejmě pokud Ministerstvo zdravotnictví připraví v součinností s pár poslanci výboru komplexní pozměňovací návrh, což samo o sobě je hrubé obcházení legislativních pravidel, například se tím zcela ztratí smysl institutu připomínkového řízení a snižuje se i význam tripartity, mělo by ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu dopracovat i prováděcí vyhlášky a zdůvodnění.
Když shrnu výsledek legislativní práce, tak se to dá taky říct takto - že ministerstvo a poslanci sepsali po dvou letech dohadování mezi ČLK, lékařskými fakultami, významnými profesory, odbornými společnostmi a podobně seznam kvalifikačních oborů a specializací, ale přitom nemají ani tu základní představu, k jakému konkrétnímu rozsahu činnosti budou tyto kvalifikace lékaře po jejich získání opravňovat. ***