Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jaroslava Pokorná Jermanová)

257.
Informace předsedy vlády o skutečném postoji k migraci
a k dohodě Evropské unie s Tureckem

Navrhovatelem tohoto budu je poslanec Zdeněk Soukup, k podání informace byl vyzván předseda vlády Bohuslav Sobotka. Prosím, aby se navrhovatel a předseda vlády dohodli, kdo vystoupí s úvodním slovem. (Premiér přistoupil k mikrofonu.) Pane premiére, já bych vás poprosila, jestli se můžete dohodnout, protože je navrhovatel a vy jste byl vyzván také. Jestli na dohodě... Dobrá, tak s přednostním právem premiér. Prosím, pane premiére, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. No, vzhledem k tomu, že ten bod se jmenuje Informace předsedy vlády o postoji k migraci a k dohodě EU s Tureckem, tak možná by pan poslanec mohl něco říci za mě v této věci, ale obávám se, že by se to nestalo, nebo by se to stalo způsobem, se kterým bych možná ani nesouhlasil, takže raději bych se toho, vážené poslankyně a vážení poslanci, ujmul sám, to znamená, že bych navrhoval, abychom postupovali originálně, tedy že by Informaci předsedy vlády o postoji k migraci a k dohodě EU s Tureckem přednesl předseda vlády na půdě Poslanecké sněmovny.

Dámy a pánové, dovolte mi, abych se ve svém vystoupení soustředil zejména na faktické údaje, které dokumentují aktuální situaci v oblasti migrace v ČR a také v Evropě. Naposledy jsem zde na toto téma mluvil v březnu letošního roku po uzavření dohody EU s Tureckem. Rád bych také uvedl několik faktů, které přiblíží účinnost této dohody a také její fungování v praxi.

Nejprve tedy k aktuálním číslům, která se týkají migrace v ČR. Česká republika nadále není součástí žádné dominantní evropské migrační trasy. Počet zajištěných nelegálních migrantů je v ČR dlouhodobě nízký. Jde o řádově desítky lidí měsíčně, kteří přes naše území projíždějí do jiných cílových zemí, zpravidla do Německa. ČR tedy i nadále není cílovou zemí migrace, i nadále nejsme hlavní tranzitní zemí migrace, i nadále jsme pouze okrajovou tranzitní zemí, pokud jde o ten současný migrační tok.

Na konci srpna bylo v našich detenčních zařízeních 107 osob, to znamená v zařízeních, která provozuje Ministerstvo vnitra a která slouží k detenci, bylo 107 osob. Pokud jde o složení, odkud ti lidé byli: z Ukrajiny 35, z Iráku 33 a v mnohem menších počtech pak šlo o osoby z Afghánistánu - sedm. Byly tam i osoby z Vietnamu - sedm, nebo třeba z Ruska.

Co se týče žádostí o azyl. Od začátku roku u nás požádalo o mezinárodní ochranu 995 osob, azyl byl do konce července udělen v případě celkem 132 žádostí. Čili opět číslo, které, myslím, dokumentuje, jak vypadá reálná situace v oblasti migračního tlaku na ČR. O azyl požádalo 995 osob, 132 osobám byl azyl udělen. Doplňková ochrana pak byla poskytnuta ve 270 případech.

Dlouhodobě nejpočetnější skupinou žadatelů o azyl u nás zůstávají Ukrajinci. Bylo to 328 žádostí od začátku roku. S velkým odstupem pak následují žádosti lidí z Iráku, z Číny, Kuby a Sýrie.

Protože jsem požádal Ministerstvo vnitra o to, abych dostal přesná čísla, která se týkají žadatelů o azyl v České republice, po jednotlivých měsících, mám zde tedy shrnutí ke konci srpna letošního roku. A myslím si, že bude také namístě, abych zde zmínil jednotlivé počty žadatelů o azyl a také zemi, ze které tito žadatelé o azyl pocházejí.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, z Ukrajiny - jak už jsem zmínil, to je nejpočetnější skupina lidí, kteří žádají o azyl v České republice, jsou Ukrajinci - z Ukrajiny požádalo od začátku roku o azyl 329 lidí. Pokud jde o žadatele o azyl z Iráku, tak je to výrazně menší číslo, je to 132 žadatelů. Na třetí místo v letošním roce se propracovali žadatelé z Číny o azyl, to znamená, na třetím místě jsou to Číňané, kterých požádalo o azyl od začátku roku 64. Na čtvrtém místě jsou žadatelé o azyl z Kuby, to znamená Kubánci, těch je 58. Pak jsou žadatelé ze Sýrie, Vietnamu, Arménie, Ruské federace, Gruzie. To jsou ty nejpočetněji zastoupené skupiny, pokud jde o žadatele o azyl v České republice.

Chtěl bych také připomenout, že v srpnu vláda schválila vypsání veřejné zakázky na generálního poskytovatele integračních služeb v České republice. Ministerstvo vnitra vypíše otevřené výběrové řízení, na jehož základě vybere poskytovatele těchto služeb pro nadcházející tři roky. Tímto zajistíme naplňování státního integračního programu v souladu s platným zákonem o azylu, tedy vytvoříme podmínky pro integraci všech lidí, kterým bude u nás v následujících třech letech udělen status azylanta.

Roční náklady na integrační služby odhaduje Ministerstvo vnitra na cca 137 milionů korun. Většinovou část nákladů, 127 milionů korun ročně, pokryje Azylový migrační a integrační fond. Financování bude vázané na skutečný počet osob, kterých se tato věc bude týkat. Vláda tedy připravila kapacity pro potenciální potřebu integrovat lidi, kteří v souladu se zákonem o azylu budou mít v České republice nárok na udělení mezinárodní ochrany.

Ani poslední měsíce ovšem nepřinesly pro Českou republiku žádnou dramatickou změnu situace z hlediska jejího profilu a pozice v otázce migrace. Počet lidí, kteří k nám přicházejí žádat o azyl, je konstantní. Pohybuje se kolem sta žádostí za měsíc, to znamená zhruba sto lidí za měsíc, a více než třetina žádostí o azyl v České republice pochází od občanů Ukrajiny. Na mezinárodní ochranu má podle dosavadních statistik nárok v průměru zhruba každý sedmý žadatel.

Pokud jde o dohodu s Tureckem, jsem přesvědčený o tom, a objektivní čísla to jasně ukazují, že dohoda s Tureckem vedla k omezení nelegální migrace do Evropy. Na evropské úrovni došlo k výraznému uvolnění migračního tlaku. Týká se to zejména některých evropských států, které se potýkají s námořními migračními trasami. Česká republika dlouhodobě klade důraz na opatření, která by snížila samotný příliv uprchlíků do Evropy. Vedle toho usilujeme o zlepšení efektivity procesu návratu pro ty z migrantů, kteří v Evropské unii nemají nárok na mezinárodní ochranu.

Součástí této naší snahy zastavit tlak nelegální migrace na Evropu byla i podpora uzavření dohody s Tureckem v březnu tohoto roku. Dohodu s Tureckem podpořily všechny členské země Evropské unie. Tato dohoda si od samého počátku kladla za cíl zamezit ilegální migraci a rozbít obchodní model pašeráků lidí, který řadu měsíců fungoval zejména na námořní řecko-turecké hranici. Připomenu, že tato dohoda byla přijata na jednání Evropské rady s Tureckem 18. až 20. března. Podle ní se řídí postup úřadů při zacházení s uprchlíky, kteří nelegálně přijedou z Turecka na řecké ostrovy.

Jak už jsem řekl, cílem dohody bylo omezit počet nelegálních příchodů z Turecka na území Evropské unie. Jaká jsou reálná čísla. V důsledku přijetí této dohody se v první řadě výrazně snížil počet lidí, kteří nelegálně přecházejí z Turecka do Řecka. Zatímco loni v srpnu přešlo nelegálně řecké hranice přes sto tisíc lidí, loni v srpnu sto tisíc lidí, v letošním srpnu přešlo nelegálně řecko-turecké hranice 2 800 osob. Je to tedy obrovský rozdíl. V době, kdy dohoda nefungovala, tak za měsíc srpen, za jeden měsíc v loňském létě, sto tisíc lidí. V okamžiku, kdy dohoda byla uzavřena, tak za jeden měsíc v srpnu letošního roku 2 800 osob. Počet nelegálních vstupů se snížil o 97 tisíc jenom za měsíc srpen. Za celý srpen tak překročilo hranice s Řeckem tolik lidí, kolik jich ještě počátkem roku přicházelo denně. Rád bych připomněl, že na začátku března tohoto roku Řecko hlásilo, že přijíždí až 2 500 lidí denně. Nyní se bavíme spíše o jednotlivcích nebo o desítkách.

Součástí dohody mezi Evropskou unií a Tureckem bylo i stanovení jasných pravidel, jak s příchozími do Řecka pracovat. Všichni lidé, kteří do Řecka nelegálně přijedou z Turecka, musí projít standardním procesem. Zpravidla tedy požádají o azyl. V následném řízení musí prokázat, zda splňují kritéria pro přidělení statusu azylanta. Pokud tato kritéria nesplní, mají být podle dohody navráceni do Turecka. V této části sice komplikuje naplňování dohody administrativní kapacita Řecka, ale návraty podle dohody začaly probíhat. Důležité je, že se dodržují pravidla dohody a že dále nestoupá tlak v důsledku každodenního příchodu tisíců lidí.

Chtěl bych připomenout, že tato dohoda má velký význam pro to, aby se rozbil právě onen obchodní model, se kterým pracovali pašeráci lidí, kteří získávali své klienty v Turecku. V okamžiku, kdy uprchlíci nejen ze Sýrie, ale i dalších zemí zjišťují, že poté, kdy se dostanou ilegálně z Turecka do Řecka, tak už dále nemohou volně pokračovat směrem do Evropy, v okamžiku, kdy zjišťují, že jsou zadržováni v uprchlických táborech, v okamžiku, kdy zjišťují, že mohou být vráceni do Turecka, a že jsou velmi přísně a striktně posuzovány jejich žádosti o azyl, tak logicky klesá motivace těchto lidí platit pašerákům lidí za něco, co pro ně nemá žádný praktický smysl. A tady si myslím, že byl klíčový cíl této dohody, to znamená motivovat uprchlíky, aby neplatili dále za ilegální dopravu do Řecka prostě proto, že tato cesta pro ně nebude úspěšná.

Chci také připomenout, že součástí řešení mezi Evropskou unií a Tureckem bylo také zastavení nelegální migrace na hranici mezi Makedonií a Řeckem, výrazné zpřísnění kontrol na hranicích Srbska, Chorvatska, Slovinska a Rakouska. Chci také připomenout, že to byla vláda České republiky, která během letošního roku opakovaně podpořila ochranu hranic s Makedonií tím, že tam působí naši policisté. Pomohli jsme hlídat hranice ve Slovinsku a pomáháme také hlídat vnější schengenskou hranici v Maďarsku. Takže Česká republika se prostřednictvím svých policistů podílí na posílení kontrolního režimu na hranicích, zejména na té balkánské migrační trase.

Myslím si, že dohoda s Tureckem nemůže znamenat komplexní řešení celé migrační krize. Je to jenom jeden z dílčích nástrojů k tomu, abychom snížili tlak nelegální migrace do Evropy. Důležité je, abychom přijali dlouhodobě opatření, která jednoznačně podpoří ochranu vnější schengenské hranice. Proto jsem taky rád, že v rámci Evropské unie se prosadila myšlenka, kterou Česká republika od samého počátku podporovala.

My jsme od samého počátku podporovali vznik společné evropské pohraniční a pobřežní stráže. Potřebujeme, aby tato instituce, která vznikla, na které se evropské země dohodly, posílila své kapacity a reálně mohla přispívat k regulaci migrace na vnější schengenské hranici. Chci také připomenout fakt, že v Egejském moři proběhla i operace, na které se podílela Severoatlantická aliance. Bylo to i v důsledku tlaku evropských členských zemí NATO a byla to také Česká republika, která operaci NATO v Egejském moři podpořila právě proto, abychom zesílili tlak na té trase, tlak proti pašerákům lidí.

Dohoda s Tureckem také ukazuje, že pokud se skutečně naplní a bude fungovat i v příštích měsících, mohl by to být model pro obdobné dohody, které by Evropská unie mohla uzavírat s dalšími evropskými zeměmi, to znamená dohody, které budou postaveny na navracení nelegálních migrantů do zemí, odkud tito lidé přišli.

Vedle toho je důležité, aby pokračovala pomoc Evropy, která bude směřovat k tomu, aby se vytvořily pro uprchlíky co nejlepší podmínky přímo v regionu Blízkého východu. Pro nás je myslím důležité, aby lidé, kteří utekli ze Sýrie před válkou, aby lidé, kteří utíkají dneska z Afghánistánu před válkou, nepokračovali dále do Evropy, abychom je stabilizovali v zemích, ve kterých v tuto chvíli jsou. Těmito zeměmi je Turecko, je to Jordánsko, je to Libanon, jsou to některé další státy v oblasti Blízkého východu. To znamená, potřebujeme uprchlíky stabilizovat v těchto zemích, aby dále nepokračovali do Evropy, a Česká republika k tomu aktivně přispívá. V rámci naší pomoci, kterou poskytujeme, jsme připraveni podpořit ubytovací kapacity pro uprchlíky zejména v Jordánsku. Vláda schválila poskytnutí pomoci pro vybudování kapacity pro dva a půl tisíce uprchlíků na severu Jordánska. Jsou to lidé, kteří utekli ze Sýrie, a jde o to, aby neodcházeli dále z Jordánska do Evropy, a proto my konkrétně přispíváme k tomu, aby se v těchto regionech stabilizovali.

Myslím si, že je důležité, aby Evropa, Evropská unie vystupovala jednotně. Abychom našim partnerům nabízeli jasná pravidla spolupráce. Jednotná pozice Evropské unie je naší silnou pozicí, a pokud se nám podaří vynutit si dodržování pravidel, která se týkají migrace, po dohodě se sousedními státy v okolí Evropské unie, tak to může jednoznačně vést k tomu, že se sníží migrační tlaky směrem k Evropě.

Důležité také je, aby Evropa pokračovala v přijímání systémových opatření, která povedou k posílení ochrany vnější schengenské hranice. Tady jsem rád, že diskuse, která se dneska vede po brexitu, která se vede o tom, jak změnit Evropskou unii, se dotýká také ochrany vnějších hranic. Že tuto věc už dneska nikdo v Evropě nezpochybňuje, že to dávno už není jenom Česká republika nebo další země V4, které komunikují o ochraně vnější schengenské hranice, ale že se k tomu dnes přidávají i další evropské země. Stejně tak si myslím, že je důležité, že se posílila debata a výrazně zintenzivnila debata o obranné spolupráci v rámci Evropské unie. My jsme viděli, že realizovat vojenské operace ve Středozemním moři v kooperaci s NATO je velmi zdlouhavá záležitost, a podle mého názoru, pokud bychom měli vlastní evropské síly, tak bychom byli schopni zasahovat proti pašerákům lidí výrazně efektivnějším a rychlejším způsobem.

Myslím si, že je také zřejmé, že v současné debatě, která se v Evropě vede, ubývá zemí a ubývá těch, kdo se snaží prosadit nějakým, řekněme, striktním způsobem změny v evropské azylové politice. My jsme tady strávili v Poslanecké sněmovně řadu debat, řadu dlouhých debat, diskusí o povinných kvótách, o povinném přerozdělovacím mechanismu, který by se týkal distribuce uprchlíků v rozporu s tím, jaká jsou dnes pravidla Schengenu a jaká jsou dnes pravidla Dublinu. Já jsem přesvědčený o tom, že v rámci Evropy ubývá zastánců toho, aby se tady diktovalo nějaké řešení, že přibývá zastánců hledání shody uvnitř Evropské unie.

Já si myslím, že cestou pro to, abychom se dohodli a společně zvládli migrační problém, je otázka flexibilní solidarity. A to je téma, o kterém bych tady dneska chtěl mluvit na půdě Poslanecké sněmovny. Flexibilní solidarity, na které bychom měli spolupráci v Evropě postavit.

Je myslím zřejmé, že kompetence a pravomoci, které se týkají azylové politiky, by neměly být přenášeny na evropskou úroveň. Postoj české vlády, České republiky je v tomto stále stejný. Nechceme, aby pravomoc, která se týká migrace, azylové politiky, byla soustředěna v rámci jednotné evropské politiky. Za druhé. Já jsem přesvědčený o tom, že jednotlivé země by si samy měly zvolit formu a cestu, jakou budou pomáhat při řešení migrační krize. Když mluvím o flexibilní solidaritě, tak mluvím o tom, že jsou státy, které nemají problém s tím, aby přijímaly relokované uprchlíky. Jsou státy, které nemají problém s tím, aby poskytly finanční prostředky na zajištění péče o uprchlíky v Turecku, Jordánsku nebo v Libanonu. Jsou státy, které nemají problém s tím, aby vyslaly policisty nebo vojáky na ochranu vnější schengenské hranice. Myslím si, že pravidla pro řešení takových krizových situací by v rámci Evropské unie měla být nastavena tak, aby si každá země mohla zvolit, jakou formou a v jakém rozsahu projeví svoji solidaritu a bude se podílet na společném řešení. A jestliže některé evropské země, jako třeba země V4, nepreferují přijímání uprchlíků v rámci relokačních schémat, tak tyto země mohou výrazně pomoci finančně nebo mohou pomoci při konkrétní ostraze vnější schengenské hranice nebo i při ostraze v oblasti migračních tras u těch zemí, které nejsou součástí Evropské unie. Myslím si, že namísto kvót, které pokládám za mrtvé řešení, které pokládám za slepou uličku, bychom měli jít cestou flexibilní solidarity v rámci Evropské unie a hledat možnosti, jak společně zvládnout migrační krizi a čelit těm tlakům, které dneska na Evropskou unii jsou. Vedle toho je potřeba dodržovat pravidla pro fungování schengenského prostoru a nepřipustit, aby migrační krize jako taková Schengen poškodila, aby znemožnila dodržování základních svobod, které v rámci Evropské unie fungují, včetně svobody pohybu.

Česká republika je země, která je velmi silně závislá na exportu. Jsme silně závislí na volném pohybu zboží a služeb v rámci společného evropského trhu a jakékoliv poškození, narušení Schengenu by nás mohlo připravit o velké množství pracovních míst tady v České republice a způsobit nám vážné hospodářské škody. I proto v rámci migrační krize musíme mít jako Češi zájem na tom, aby se podařilo udržet Schengen. Ale neudrží se Schengen, pokud nebude silnější ochrana právě vnější hranice, pokud všechny státy, které leží při vnější hranici, nebudou řádně plnit své povinnosti, to se týká i Řecka, to se týká Itálie, a pokud zde nebudou uzavřeny jasné dohody s okolními státy, které budou zajišťovat návrat ilegálních uprchlíků, kteří nedostanou v Evropě azyl nebo mezinárodní ochranu.

Je také důležité koordinovat zahraniční pomoc, rozvojovou pomoc, mezinárodní pomoc do zemí Blízkého východu a severní Afriky a více navázat poskytování této pomoci právě na to, abychom s těmito zeměmi měli uzavřeny jasné a vynutitelné readmisní dohody. To je myslím cesta, kterou bychom byli schopni z dlouhodobého hlediska regulovat ten tlak, zastavit nelegální migraci a postupovat jenom v rámci pravidel, která definují mezinárodní dohody.

Já chci znovu připomenout, že takovýmto způsobem řešilo migrační tlak Španělsko před několika lety, kdy také zde byl velký tlak ze zemí severní Afriky, které sousedily se španělskými hranicemi nebo se španělskými vodami, a Španělsko ten problém vyřešilo, aniž by vyžadovalo zásah ze strany Evropské unie, aniž by vyžadovalo zásah ze strany ostatních členských zemí, tím, že se mu podařilo uzavřít readmisní dohody s okolními zeměmi. Začalo vracet nelegální uprchlíky, a tím pádem se výrazně snížila motivace dostávat se nelegálním způsobem do Španělska. Podobnou cestu bychom měli zvolit i vůči ostatním zemím. A proto si myslím, že ta dohoda s Tureckem může být modelový příklad.

Samozřejmě že není úplně jednoduché, aby došlo k plnému naplnění této dohody. Chci zmínit otázku, která je myslím velmi důležitá, a to je otázka vízové liberalizace, to znamená umožnění tříměsíčního pobytu na území Evropské unie bez víz. Myslím, že není žádným tajemstvím, že Turecko doposud nesplnilo podmínky pro zavedení této vízové liberalizace. Česká republika patří mezi země, které trvají na tom, aby vízová liberalizace byla realizována vůči jakékoliv zemi pouze tehdy, pokud budou splněny všechny potřebné podmínky. Poslední vývoj v Turecku v posledních týdnech a měsících potom, co se v Turecku odehrál neúspěšný pokus o vojenský puč, spíše Turecko vzdaluje od naplnění všech podmínek, které jsou spojené s vízovou liberalizací. Čili tady musíme měřit stejným metrem. A jestliže Evropa dneska jedná o vízové liberalizaci s několika zeměmi, připomínám jenom dohodu s Ukrajinou nebo dohodu s Gruzií, také vůči Turecku je potřeba postupovat na základě stejných pravidel a vynutit si dodržení té dohody, která tady je.

Pokud jde o finanční aspekty té dohody, která byla uzavřena, tady je to věc, která je z velké části financována ze společného evropského rozpočtu. Jednotlivé členské země definovaly také svůj příspěvek a já doufám, že poskytnutí těchto finančních prostředků Turecku umožní udržet uprchlíky na tureckém území do doby, než se vytvoří eventuální podmínky pro jejich návrat. Pořád je to lepší řešení než čelit tlaku stovek tisíc lidí, kteří by se nadále snažili dostat na evropské území.

Tolik tedy velmi stručně k aktuálnímu vývoji v oblasti migrace. Jsem samozřejmě připraven odpovídat a reagovat na věci, které tady ještě zaznějí v diskuzi. Nechci příliš prodlužovat úvodní vystoupení, proto jsem se soustředil na základní fakta.

Pokud to tedy na závěr shrnu, Česká republika nečelí většímu migračnímu tlaku, než tomu bylo loni. Ten tlak je výrazně menší. Za druhé, nejsme cílovou ani tranzitní zemí migrace. Ležíme na okraji migračních tras. A za třetí, dohoda s Tureckem, tak jak byla koncipována, výrazně snížila počet nelegálních migrantů, kteří přes turecké území přicházejí do Evropy. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Eviduji dvě přihlášky s přednostním právem. První prosím k mikrofonu pana poslance Černocha. Připraví se místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip a poté předseda ODS pan poslanec Fiala. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Marek Černoch: Dámy a pánové, vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Budu mluvit natvrdo, přímo a bez politické korektnosti, která sem myslím vůbec nepatří.

Dohoda s Tureckem není nic jiného než vydírání. Prezident Erdogan chytil Evropu pod krkem a vy mu, pane premiére Sobotko, ještě tleskáte. Cíl Turecka je jediný. Vymáčknout z Evropské unie co nejvíc, ať už v penězích, nebo v politických dohodách. Víme to všichni.

Evropská unie místo toho, aby řešila migrační krizi rázným krokem ochrany vnější hranice, díky své neschopnosti řešila tuto krizi uzavřením smrticí smlouvy s Tureckem, kterou jste podepsal i vy, pane premiére. Arogantní tón, se kterým s námi Ankara jedná, má jediný účel, a to je vyždímat maximum. Bohužel se jí to díky slabým politikům, jako je kancléřka Merkelová, předseda Evropské komise Juncker, vysoká komisařka Mogherini, či dokonce i bohužel vy, pane premiére, daří. Samotný Erdogan si dokonce před deseti dny otevřeně stěžoval, že mu Evropa posílá málo peněz, že jsme mu poslali pouhých pět miliard, a to ještě prostřednictvím Dětského fondu OSN.

Kategoricky odmítáme závěry posledního jednání z Bratislavy, z něhož vyplynulo, že pokračuje naplňování dohod o zrušení vízového styku. Stalo se tak přesto, že Turecko opětovně vyhrožovalo zrušením migrační dohody. Ministr zahraničí Zaorálek hovořil po této konferenci o tom, že jsme na jedné lodi, ale to odmítáme, protože na jedné lodi nejsme a ani nechceme být se státem, který nás vydírá.

Nezkreslený postoj Turecka k migrační dohodě odhalil v rozhovoru pro deník Die Welt turecký velvyslanec v Německu, když jasně řekl, že liberalizace vízového styku musí přijít ještě před koncem letošního roku. Rok 2017 není pro Turecko dle jeho slov přijatelný. Otevřeně pohrozil, že pokud Turci bezvízový styk nezískají, Ankara přestane plnit březnovou dohodu s Evropskou unií o společném řešení migrační krize. Fascinuje mě, že jedním dechem dodal, že konečným cílem Turecka je vstup do Evropské unie, a to, dámy a pánové, ještě před rokem 2023.

Nikdo už nemůže v dnešní době pochybovat, že teroristické útoky v Evropě přímo souvisí s islámským radikalismem. Turecko má téměř 80 mil. obyvatel, z čeho tvoří 99,8 % muslimové. Uvnitř této komunity se pohybují tisíce radikálů. Tito útočníci dnes musí hledat složité cesty, jak se dostat do Evropy, vydávají se za uprchlíky, složitě verbují členy mezi přistěhovalci v Evropě, což teroristické útoky ztěžuje. Opatřit si ale falešný pas v Turecku je otázka chvíle. Přijetí takového státu znamená další krok k tomu, aby se z Evropanů stala lovná zvěř. Říkáme to opakovaně - bezvízový styk pro Turecko znamená bezvízový styk pro islámské radikály a nelegální imigranty, kteří dnes v Turecku jsou. To, pane premiére a vládo, opravdu chcete? Dát Turecku bezvízový styk se rovná podepsání rozsudku smrti nad lidmi, kteří zahynou v důsledku islámského terorismu. Pokud tomu, pane premiére Sobotko, nezabráníte, budete mít na rukou krev těchto obětí.

Byla to naše strana Úsvit, která jako první otevřeně řekla, že Turecko do Evropy nepatří. Navrhl jsem začátkem tohoto roku a prosadil na výboru pro evropské záležitosti usnesení proti zavedení bezvízového styku s Tureckem. Stejné znění, tedy odmítnutí bezvízového styku s Tureckem, bylo následně schváleno také na půdě Poslanecké sněmovny. Pokud je mi známo, vláda v naší zemi je odpovědná právě Poslanecké sněmovně. Právě to je jeden z principů naší parlamentní demokracie. Jak je tedy vůbec možné, že premiér Sobotka následně přes média vzkázal, že se tímto usnesením nebude řídit? V tom případě podobné usnesení z Poslanecké sněmovny pro něj znamená pouze cár papíru.

Snahy o zavedení bezvízového styku s Tureckem či hlasy podporující jeho vstup do Evropské unie jsou výrazem jasného šílenství. A znovu opakuji, Turecko do Evropy prostě nepatří. Musí dojít k okamžitému zastavení rozhovorů o vstupu této země do Evropské unie a o zavedení bezvízového styku. Naše strana udělá vše pro to, aby k zavedení bezvízového styku s Tureckem nedošlo. Skutečně hájíme zájmy České republiky a bezpečnost občanů České republiky. Budeme navrhovat usnesení, které pak navrhnu v podrobné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. S dalším přednostním právem prosím místopředsedu Sněmovny Vojtěcha Filipa. Prosím máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, paní místopředsedkyně. Trochu mě mrzí, že pan premiér odešel.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Ne, je tady. (Premiér Sobotka je v sále.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Už ho vidím, děkuji.

Děkuji panu premiérovi za hezkou statistiku, ale to vůbec neříká nic o tom, jaká je pozice české vlády vůči té krizi, která je provázena právě tou velkou migrací. Vy jste, pane premiére, hovořil o tom, že je potřeba ochrana schengenského prostoru a že pro schengenský prostor platí určitá pravidla. No ale to by musela platit. Ta neplatí. Protože schengenský prostor není zabezpečen a místo toho, abychom za 6 mld. eur aktivovali jednotlivé země, které mají na starost hranice schengenského prostoru, například Slovensko s Ukrajinou nebo Řecko s Tureckem či Itálii s Libyí nebo Egyptem, tak dáváme peníze do Turecka a hrozně si libujeme nad tím, že sem Turci nepustili další migranty. Takže migrační krize probíhá jiným způsobem. Vrátili jsme se na trasu z Libye do Itálie a Itálie čelí dalšímu náporu, stejně tak jako ostatní země včetně Řecka, ale z jiného směru.

To nemění tu pozici. Protože Evropská unie včetně České republiky neřeší to základní, tzn. příčinu krize. O tom jste, pane premiére, neřekl ani slovo. To mě mrzí ze všeho nejvíc. Protože migrační vlnu můžeme zastavit, zpomalit apod., ale nemůžeme ji řešit bez řešení toho problému. Na čí stranu jsme se přidali jako Česká republika? Na stranu Turecka? Které nám vyhrožuje a vydírá nás? Nebo jsme se přidali na stranu těch, kteří to řešit nechtějí? V tomto ohledu je mi opravdu líto, ale ani na zasedání NATO ve Varšavě jste neřekli a nevyvrátili panu Stoltenbergovi jeho úplně nesmyslná slova! Dovolte, abych citoval. Pan generální tajemník Jens Stoltenberg řekl: "Pokud se týká operace NATO ve východní části Egejského moře, pak raději vyčkejme. Je otázkou, zdali přinese opakování slavné italské operace mezi Libyí a Itálií." Prosím vás, to jste mu nemohli říct, že to je úplně smrtící pro Evropu? Že tedy v tom případě NATO nemá žádný smysl?! To jste mu nemohli říct, že v tom případě neplní to základní, co od něj občané České republiky očekávali?! Vždyť se stalo samotné prohlášení generálního tajemníka NATO absolutně zbytečné! Protože nechrání ten prostor, který chránit má! (Vše hlasitě a emotivně.) A jestliže to neumíme říct, tak nám vysvětlete - ne jako politikům, ale vysvětlete nám jako občanům České republiky, proč tam setrváváme, k čemu nám to je dobré a proč si pochvalujeme, jak dopadl varšavský summit. Vždyť to dopadlo fiaskem! Vždyť nedošlo k žádné shodě mezi Tureckem a Řeckem. Nedošlo k žádnému kroku, který by vedl k posílení bezpečnosti občanů Evropy, toho schengenského prostoru, o kterém jste tak hezky mluvil, pane premiére.

Jestliže tedy neplatí pravidla schengenského prostoru, protože ta vnější hranice není chráněná a jednotlivé země, já se jim nedivím - nerad bych si představoval, že tady znovu budeme vytvářet vnitřní hranice, protože to by opravdu vedlo k tomu, že Evropská unie se rozpadne, nebudeme muset z ničeho vystupovat, nebude žádný czexit, brexit bude dávno zapomenut - protože v podstatě to, co se očekává od Bruselu ať už z pohledu Evropské unie, nebo od NATO, tak je, že bude chráněna vnější hranice. A ta chráněna není. Pro to jsme neudělali - promiňte mi, jako Česká republika, v tom, co nám vykládali, jaký na to budeme mít vliv - nic. A ta slova generálního tajemníka NATO jasně dokazují, že NATO neslouží zájmům evropských členských zemí, že slouží něčemu jinému. Že slouží chaosu v Evropě a k tomu, aby se opakovala situace, která tady byla za první světové války, za druhé světové války, že válčiště bylo v Evropě a vydělávaly na tom americké koncerny. No to přece ale není možné! Přece nejsme po sto letech zpátky někde, kde budeme platit my životy občanů České republiky za to, že někdo bude vydělávat! To nemůžete myslet vážně.

Prosím tedy, pane premiére, abychom se vrátili k tomu, že ano, existuje migrační krize, my musíme řešit jak následky, ale zejména příčiny. Já chci vědět, jakým způsobem se bude Česká republika podílet na řešení příčin té migrační krize, tzn. o válce v Sýrii, o tom, jestli budeme, nebo nebudeme v rámci např. středomořské iniciativy Evropské unie řešit situaci v Libyi, aby tam bylo vůbec s kým jednat, jestli tam bude nějaký pronajatý prostor u nějakého přístavu, kam se budou moci vracet migranti, aby se neutopili v moři, ale aby také nezaplavovali Evropu. To přece je zásadní otázka. Tu mi pokládají lidé každé pondělí v poslanecké kanceláři a já na ni neumím odpovědět těmi slovy, která jste tady řekl - že máme ve statistice tolik Ukrajinců, tolik Kubánců, tolik Číňanů atd. To neřeší tu otázku, které se lidé obávají. Protože samotné přerozdělení v těch kvótách se zase má obejít. Má se obejít absolutně nesmyslným řešením, kdy Evropská komise z našich peněz, které jsme tam odvedli, nám dá 10 tis. eur na jednoho migranta... No, to jsme se zbláznili?! To znamená, že oni řeknou - ale my vám to platíme? Kde ty peníze, těch 10 tis. eur na jednoho migranta, vezmou? Jaké jednotlivé projekty Evropské unie budou zrušeny, jaké budou omezeny a co s tím budeme dělat, jestli budeme ty peníze dostávat na to, že nám je sem vnutí?

Proč jste, pane premiére, neodpověděl kancléřce Merkelové, když řekla, že se nejdřív spolkové země také bránily kvótám a nyní že se nebrání. My nejsme žádná spolková země! My jsme suverénní stát. Angela Merkelová se tím provinila vůči českému národu!!! Měli jste ho vrátit hned! (Potlesk poslanců KSČM.) Takovou drzost, kterou řekla Angela Merkelová vám, pane premiére, jsem nezažil od žádného německého politika od doby, kdy jsem vůbec v politice. To si nedovolil opravdu ještě nikdo! A vy jste mlčel! Copak je to možné?

Tak prosím, pane premiére, ještě jednou. Já bych rád věděl, jakým způsobem se Česká republika na svých jednáních v rámci NATO, v rámci Evropské unie bude podílet na tom, že se budou řešit primárně příčiny krize, a jakým způsobem budeme schopni a také ochotni se podílet na zajištění vnější hranice schengenského prostoru. Na to jste neodpověděl a vaše vystoupení mi připadá, promiňte mi, nedůstojné premiéra České republiky. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji a nyní prosím s přednostním právem předsedu ODS pana poslance Petra Fialu. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Fiala: Děkuji, vážená paní předsedající. Pane premiére, já jsem velmi pozorně opět poslouchal vaši řeč. Dozvěděl jsem se spoustu dat a analýz, ne snad taková data a takové analýzy, které bych neznal. Ale bohužel jsem se nedozvěděl to podstatné a to je politická pozice české vlády, politická pozice České republiky, co budeme dál v Evropě prosazovat, jak se k těm problémům, které tady máme, budeme stavět.

Před námi je bratislavský summit a já myslím, že nikomu nemusím říkat, že to je začátek nové etapy Evropské unie. Že nejpozději za dva roky Evropská unie nebude taková, jak ji teď známe, a že je nesmírně důležité, abychom měli nějakou představu o tom, čeho chce Česká republika dosáhnout a v jaké Evropské unii chce být.

Vy jste tady, pane premiére, řekl, že je potřeba, aby Evropská unie vystupovala jednotně. Já si myslím, že to je trochu iluze, trochu zbožné přání. Zvlášť když si třeba poslechu dnešní výroky lucemburského ministra zahraničí na adresu Maďarska, a ty se týkají migrace, tak představa o tom, že Evropská unie bude postupovat jednotně, mně připadá do značné míry iluzorní. Ale dobře, připusťme, že to chceme a že něco takového je možné. Ale pak já říkám, ještě důležitější pro nás je, aby Česká republika vystupovala jednotně. My můžeme být silní v Evropské unii jenom tolik, nakolik jsme doma sjednoceni. A my vůbec nejsme jednotní v tom, jaké jsou české národní zájmy, jaká je česká pozice ke klíčovým otázkám. My je ani neznáme, protože jsme se o nich nebavili. Vyhýbala se tady vláda debatám v Poslanecké sněmovně, otázkám zahraniční politiky, evropské migrace, migraci. Vždycky musela opozice takové jednání vyvolávat. A hlavně neproběhlo žádné politické jednání představitelů klíčových politických sil v této zemi, na kterém bychom si řekli, na čem jsme se schopni sjednotit, co chceme prosazovat, jak chceme vystupovat v Evropě.

A myslím, že smutným příkladem je postup ve věci dohody s Tureckem. Byl to výbor pro evropské záležitosti, který je pověřen tím, aby projednával mandát předsedy vlády, který odmítl dohodu s Tureckem před summitem. Byla to tato Poslanecká sněmovna, která svým usnesením odmítla dohodu s Tureckem. To znamená, že v naší zemi přinejmenším u rozhodující většiny v parlamentu neexistuje podpora pro tuto formu dohody, a přesto ji Česká republika uzavřela a přesto ji tady chválíte.

Já moc nerozumím té chvále. Ano, do jisté míry došlo k tomu, že se omezil počet uprchlíků, nebo do značné míry, kteří přicházeli z Turecka do Řecka. Ale otevřely se nové cesty a ten problém se nevyřešil.

A navíc tu máme velké komplikace, pokud se týká Turecka, protože Turecko, a někteří z nás, kteří byli proti té dohodě, varovali už dávno před pučem, že Turecko představuje v mnoha směrech problém. Problém z hlediska našeho chápání demokracie, ale také problém z hlediska bezpečnosti. A teď tu máme Turecko po puči, které rozhodně nepředstavuje stát, se kterým by Evropská unie mohla spolupracovat tak, že mu otevře přístupová jednání nebo že bude uvažovat o liberalizaci vízové politiky.

Pokud jsem správně informován, ale nevím to od vás a rád bych se to dozvěděl i od vás, tak na neformální summit do Bratislavy jedete s takovou představou, že jednoticím prvkem veškerých kroků v Evropské unii by měla být bezpečnost. Ale pokud je to tak, a s tím já do značné míry mohu souhlasit, tak pak přece jakékoli oživování úvah o liberalizaci vízové politiky nejenom s Tureckem, ale třeba i s Gruzií nebo Kosovem, je opravdu v protikladu s tímto cílem a v této chvíli by k tomu Evropská unie neměla přistupovat. Já bych očekával od české strany nebo od české vlády, že takovou pozici bude na summitu tlumočit. A to, že se ta liberalizace víz s Tureckem neustále oživuje nejrůznějšími kličkami, jako je třeba záchranná brzda, suspenzivní režim atd. atd., to je přece pravda. A to jde i proti druhému záměru české vlády, a to je depolitizovat činnost Evropské komise. Ale jestliže se otevírají tato opatření, jako je suspenzivní režim, tak samozřejmě tento cíl nemůže být naplněn.

A Turecko, a to jste, myslím, řekl i vy sám, neplní podmínky k vízové liberalizaci. Nastal tady jakýsi oddechový čas do konce roku. Nemusíme se bát, že by nám sem Turecko poslalo uprchlíky v této fázi, protože mezitím na ně dostalo velké finanční prostředky, na stavbu infrastruktur, škol, nemocnic, silnic atd., a to, co se pravděpodobně stane, je, že ten oddechový čas využijí Turci k tomu, aby nadále vydírali Evropskou unii a řekli si o další balík peněz, požadovali urychlení liberalizace vízové povinnosti a požadovali otevření přístupových kapitol. A to je podle mě politika, kterou je nemožné realizovat a ke které by se česká vláda neměla v žádném případě připojit. Jsem přesvědčen, že kdybychom se bavili o tom, opravdu bavili o tom, jaká bude pozice České republiky, že zrovna na tom bychom se mohli sjednotit a váš mandát v této věci by mohl být mnohem silnější a mnohem jasnější.

Ale nechme Turecko Tureckem a vraťme se na chvíli k migraci. Už jsem tady řekl, že ty cesty, kterými jdou uprchlíci do Evropy, jsou jiné, samozřejmě jiné než ty, které byly, když jsme neměli tu dohodu s Tureckem, to připouštím, ale příliv uprchlíků do Evropy se významným způsobem neoslabil. Dokonce i tlak na Řecko, který se snížil, se znovu oživuje prostřednictvím egyptské cesty a dalších cest, které se tady nově objevují. V této souvislosti a s ohledem na tento tlak se vlastně ukazuje jako nejúčinnější nikoli forma řešení, jako byla dohoda s Tureckem, ale třeba kaskádovitá ochrana hranic Makedonie, Bulharsko, Maďarsko atd. Tyto instrumenty. Ale stejně to neřeší ten problém, protože ti uprchlíci na evropské území přicházejí, Evropa zatím nebyla schopna udělat to, o čem jsme se bavili, což jsou třeba hotspoty na území severní Afriky a jinde, abychom ten problém neřešili až tady.

A když to takhle všechno je a když to takto všechno víme, tak nám musí být jasné, že ty kvóty, které teď nefungují, jsou pořád ještě nebezpečím, které je na stole a které se týká i České republiky. A já vám, když jste tady říkal ta čísla, jak podle kvót do České republiky skoro nikdo nepřichází, tak samozřejmě máte pravdu a mohu vám dát další číslo, že z těch 160 tisíc lidí, které se měli v Evropě přemístit podle kvót, se jich přemístily asi čtyři tisíce, takže je jasné, že ty kvóty teď nefungují. Ale to neznamená, že ta hrozba kvót při dalším tlaku nebude sílit. Z tohoto hlediska já také považuji za chybu a také to považuji za důsledek toho, že jsme nehledali sjednocenou českou pozici, že jsme nepodali žalobu proti kvótám, tak jak to udělaly některé jiné země, protože bychom měli do budoucna silnější argumenty. A já jsem přesvědčen, že kdybyste hledal tu podporu napříč politickým spektrem, takže byste ji pro jasný postoj i v této věci nakonec získal.

Ale je tu jiná otázka, která mi připadá v této souvislosti podstatná a na kterou se vás musím zeptat, a to je, jak budeme postupovat ve věci těch návrhů, které leží na stole a týkají se nové azylové a migrační politiky. Chápu a doufám, že některé věci tam pro českou vládu jsou nepřijatelné, ať už oživování kvót, nebo ten mechanismus, že budeme platit za někoho, koho nepřijmeme, ale že jsou tam nepřijatelné i další věci, jako je sjednocování sociálních podmínek pro uprchlíky a další a další věci. A pokud se shodneme na tom, že tyto věci jsou nepřijatelné, tak bychom měli mít nějaký plán, jak se budeme snažit tomu zabránit, jak se budeme snažit zabránit tomu, abychom nebyli v této věci znovu přehlasováni, abychom si třeba vyjednali výjimku.

Znovu říkám, nabízím a vyzývám, pane premiére, svolejte jednání, ale ne úředníků, ne úředníků, vrcholných reprezentantů hlavních politických sil v této zemi a pojďme najít společnou pozici. Budete mnohem silnější a my vám dáme všichni mandát překračující volební období této vlády na jasný postup v evropských záležitostech. Protože ty problémy, které tu jsou, překračují mandát vaší vlády a je potřeba, aby Česká republika tady měla jednotnou, jasnou pozici a mohli jsme postupovat a mluvit v Evropě silným hlasem. V azylové a migrační politice, tak jak je ten návrh dnes na stole, vidím velké nebezpečí pro budoucnost České republiky, ale i Evropské unie, a jsem přesvědčen, že musíme udělat všechno pro to, abychom v této věci buďto nebyli přehlasováni, nebo si vyjednali výjimku, nebo měli nějakou jinou strategii. Ale pojďme se na té strategii domluvit a pojďme v této věci jednat.

Pokud jde o flexibilní solidaritu, tam jsem připraven k nějaké debatě, ale musím za sebe říct, že jsem v této věci velmi skeptický a nejsem si jist, jestli na tomto principu můžeme v Evropě problém migrace nebo nějaký další problém řešit. Ale já mám opravdu obavy o to, jak se bude na bratislavském summitu a na všech dalších jednáních, která už nebudou neformální a budou opravdu o něčem rozhodovat, chovat Česká republika, česká vláda, s čím tam pan premiér pojede, o čem tam bude mluvit, a hlavně, čí to budou názory.

Dámy a pánové, teď bez ohledu na to, ze které části politického spektra jste, přece si musíme všichni uvědomit, že v příštích měsících a letech, pardon. (Premiér Sobotka odešel, poslankyně Černochová ukazuje poslanci Fialovi papír, kde ho upozorňuje, že ve sněmovně není nikdo z vlády.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Nechtěla jsem vás přerušovat. (Poslanec Fiala: To je správné přerušení.) Vidím, že tady nemáme zástupce vlády, tak já v tuto chvíli přerušuji jednání do přítomnosti někoho z vlády, někoho z ministrů.

 

(Jednání přerušeno v 17.59 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 18.00 hodin.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Již vidím zástupce vlády v sále. (Do sálu právě vstoupil ministr Dienstbier, chvíli po něm i ministr Herman.) Poprosím pana předsedu ODS, zda by mohl pokračovat.

 

Poslanec Petr Fiala: Chápu, že možné je všechno a že už jsme hodně otrlí. Ale já tak otrlý nejsem. Jsem v politice krátce. Mluvím tady o vážných věcech, které se týkají této země a její budoucnosti, a premiér uprostřed mé řeči, kde mu kladu otázku a vyzývám ho k nějakému jednání, tak odejde. Za těchto podmínek prostě pokračovat nebudu a hlásím se o slovo, až se vrátí pan premiér. (Potlesk poslanců ODS a TOP 09.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Pan předseda klubu KSČM pan poslanec Kováčik. Prosím.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Dobrý podvečer, paní předsedající, paní a pánové. Je zarážející, že v této době, kdy zakrátko proběhnou krajské volby, ale copak to je to poslední, v této době, kdy celá Evropa řeší zásadní otázky spojené právě s tématem, o kterém v tomto bodě jde, o kterém má pan premiér nejen informovat, ale také vyslechnout debatu, která se od tohoto bodu odvíjí, a má přijmout nějaké závěry, protože v parlamentní demokracii pořád ještě platí, že vláda je odvíjena od Poslanecké sněmovny, nikoliv obráceně, tady není pan premiér, jehož jméno a jehož funkce je v tom bodě obsažena. A při vší úctě k zástupcům vlády, kteří zřejmě mají dokonce i písemné pověření, že se vláda usnesla, že budou případně vládu zastupovat při jednání Poslanecké sněmovny, dovolil bych si trvat na tom, aby zde pan premiér přítomen byl. Víte, že jsem tolerance sama, že premiérské křeslo, post a povinnost s sebou nese velkou zátěž, ale není mnoho témat, kde by skutečně přítomnost premiéra Sněmovnou, nejen tedy jedním či dvěma kluby, vyžadována být měla. Omlouvám se všem, komu nejde moje řeč pod fousy. Ale vzpamatujme se konečně a u skutečně vážných témat, kterým bezesporu otázka postoje k migraci, otázka dohody Evropské unie s Tureckem, otázka toho, jak se chová Turecko ke zbytku Evropy, jak se chová pan prezident Turecka směrem k Evropě, k Evropské unii, tak přeci jenom si myslím, že by tu nejen pan premiér sám, ale celá vláda měli pečlivě sedět, protože toto je jeden ze zlomových bodů, kdy má probíhat kontrola Poslaneckou sněmovnou, kontrola vlády Poslaneckou sněmovnou.

Zakrátko, možná za několik málo týdnů začne poté, co si možná trošku oddechneme po krajských volbách, naplno kampaň do Poslanecké sněmovny. Jsem přesvědčen o tom, že už nebudou předčasné, že už budou v řádném termínu. A toto, co dnes probíhá, je přesně jeden z okamžiků, kdy by se všichni, kdo sledují tuto debatu, měli vážně zamyslet nad tím, jestli vládní poslanci a vládní představitelé, ministři a podobně jsou vážným tématům přítomni, a nesou tedy tu zodpovědnost, kterou jim volič předal, anebo nenesou a je třeba se příště rozhodnout jinak. Všem vládním stranám sázím rovným dílem, aby bylo jasno.

Děkuji za pozornost. (Tleskají poslanci KSČM a také poslanec Chalupa a poslankyně Lorencová z hnutí ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Eviduji tady několik přihlášek s přednostním právem. Ale v tuto chvíli, když dovolíte, bych dala přednost panu předsedovi ODS, který má projev rozjednaný. Prosím, pane předsedo, máte slovo. (Premiér již sedí v sále na svém místě.)

 

Poslanec Petr Fiala: Děkuji. Už to udělám velmi krátce, i když samozřejmě bych mohl celý projev zopakovat, aby bylo jasné, o čem jsem mluvil. Ale věřím, že si to pamatujete a že si to pamatuje i pan premiér.

V závěru své řeči jsem se chtěl dostat znovu k nutnosti vytvořit si jasnou společnou českou pozici, protože v zahraničí můžeme být silní jenom tolik, nakolik jsme doma sjednoceni. A mám z řady vystoupení představitelů české vlády pocit, že nejenom nejsme sjednoceni napříč politickým spektrem, aspoň v tom minimu českých národních zájmů a v tom, co chceme prosazovat, ale že ani vláda nebo vrcholní ústavní činitelé nejsou si vědomi nějaké společné pozice. A pak, nezlobte se na mě, v zahraničí často vypadáme opravdu směšně.

Jsou věci, na které bych se vás také, pane premiére, rád zeptal. Například když mluvíte o migraci a kvótách a budoucnosti azylové a migrační politiky, máte tu na návštěvě kancléřku Merkelovou, nejezdí sem často, jednou za čtyři roky, jistě to byla příležitost jí třeba říct, co Česká republika chce, že chce výjimku, jak bude postupovat, co nechceme. Ale od vás třeba zazněla věta, že v oblasti migrační politiky máme s Německem společné zájmy. A to je třeba věta, které já příliš nerozumím, protože si myslím, že my společné zájmy nemáme. V řadě jiných ano, ale v této věci ne. Naším zájmem přece je, a já jsem tak pochopil i to vaše úvodní vystoupení, aby se nás problémy bezpečnosti a jiné spojené s migrací týkaly co nejméně, zatímco německým zájmem zcela prokazatelně je, aby důsledky své chybné přistěhovalecké politiky rozdistribuovalo do celé Evropy, tedy abychom se i my podíleli na tom, co se Německu nepovedlo. Já tady nevidím žádný společný zájem. Já vidím zájmy diametrálně - diametrálně - odlišné.

Když mluvím o společné české pozici a o nutnosti jejího vytvoření, nebo abychom se aspoň o tom bavili, tak se mi objeví třeba zase jiný váš nápad, a to je, že bychom měli mít společnou evropskou armádu. A já se ptám, co to je za politický postoj. Je to postoj Bohuslava Sobotky? Je to postoj České strany sociálně demokratické? Je to postoj české vlády? Je to něco, co opravdu chceme, co považujeme za realistické? Je to vydiskutováno, když to prosazujeme v rámci Evropy? Víme, co by to znamenalo? Jaké by to mělo finanční dopady? Víme, jaká je obranyschopnost Evropy bez NATO? Jsme si vědomi toho, jaké problémy třeba měly evropské státy při bombardování Libye, materiální a další? Víme, jaké by to mělo dopady? Je to vůbec realistické? Bavili jsme se o tom, jak v praxi vypadá EU Battle Groups a všechny tyhle pokusy? Co to je za nápad? Myslím si, že když s takovými nápady přicházíme, můžeme s takovými nápady přicházet do Evropy, ale jedině tehdy, pokud jsme si jisti, že to je pozice České republiky, že to má podporu napříč politickým spektrem a že i váš nástupce za rok bude něco takového prosazovat. Pokud ne, tak je to směšné.

Dnes v médiích čtu o tom, jak prezident Zeman při podle mě nevhodném přijetí prezidentského kandidáta v Rakousku Hofera mluví o nějaké své představě střední Evropy v Evropě. Vy na to namítnete, že takto to nemůže být, že máme jinou koncepci Visegrádu. Ale pane premiére, i tohle dohromady vytváří navenek slabost České republiky. Co si o nás mají myslet naši zahraniční partneři, kolegové? Co to je za signál? Co tedy chce Česká republika? Jakou bude mít další pozici při projednávání budoucnosti Evropské unie? A to jsou jenom příklady.

Já to svoje vystoupení chci zakončit tím, čím jsem ho začal, a to je apel, výzva, prosba: svolejte jednání vrcholných reprezentantů českých politických stran a pojďme se bavit o tom, na čem jsme se schopni sjednotit a co jsme v Evropě schopni společně prosazovat. Jinak budeme prohrávat jeden boj za druhým a ničeho nedosáhneme. Navenek můžeme být jenom tak silní, jak jsme doma jednotní. My jsme se o to sjednocení názorů ani nepokusili. To je promarněná šance.

Pane premiére, pojďme to změnit. (Potlesk z řad poslanců ODS.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Eviduji čtyři přihlášky s přednostním právem. První pan premiér, poté pan poslanec Stanjura, poté pan poslanec Laudát a pak pan poslanec Černoch. Všechno přednostní práva. Jenom upozorňuji, že není otevřená rozprava. Prosím, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, víte, já přemýšlím - my jsme přece postupovali naprosto pragmaticky. Těžko někdo může obvinit českou vládu, že během celého řešení migrační krize v posledních dvou a půl letech nepostupovala naprosto a ryze pragmaticky.

Výsledkem je fakt, že nejsme země, která by přitahovala nelegální uprchlíky. V okamžiku, kdy krize začala, jsme postupovali striktně podle pravidel Schengenu a postupovali jsme striktně podle pravidel Dublinu. Je pravda, že to kritizovalo Rakousko, Německo, kritizovaly to i některé další země, ale byla to Česká republika, která trvala na tom, že nikdo Dublin nezrušil, že nikdo Schengen nezrušil a že pravidla pro nás platí. V okamžiku, kdy do České republiky přišel někdo bez platných dokladů, to znamená, byl to nelegální uprchlík, který přišel do České republiky, tak byl umístěn do detenčního zařízení a postupovalo se v souladu s Dublinem. V okamžiku, kdy se prokázalo, že vstoupili do Evropské unie na půdě jiného státu, tak jsme tyto lidi vraceli. Vraceli jsme je na Slovensko, do Rakouska, do sousedních států, přes které k nám přišli.

To znamená, že česká vláda na rozdíl od některých jiných nesuspendovala pravidla, trvali jsme na jejich dodržování. Já si vzpomínám, jak nás kritizovali - a vzpomeňte si na tu fotku, která obletěla evropské noviny - uprchlíci na nádraží v Břeclavi a naše příslušnice cizinecké policie jim píše čísla na ruku, aby bylo možné tyto lidi evidovat, protože neměli u sebe vůbec žádné doklady. Vzpomeňte si na fotku, jak Česká republika byla kritizována za to, že se snaží zasahovat proti nelegální migraci a udržet v České republice pořádek a pravidla. Tento náš striktní přístup, ve kterém jsme trvali na dodržení Dublinu, ačkoliv v té době Německo říkalo, že Dublin je mrtev, my jsme nikdy neřekli, že Dublin je mrtev, ale trvali jsme na dodržování pravidel, na kterých jsme se dohodli, tak díky této striktní politice se Česká republika nestala místem tranzitu ani cílů migrace.

Samozřejmě že pašeráci lidí, když prodávají své služby uprchlíkům z Blízkého východu nebo ze severní Afriky, tak jim doporučují trasu. Doporučují jim trasu, po které jsou schopni se velmi dobře a rychle dostat do své cílové země. V okamžiku, kdy na trase třeba leží Česká republika a je známo, že když přijde nelegální uprchlík do České republiky, tak je zadržen, je zkontrolován, je tady snaha o jeho identifikaci, může pobývat v detenčním zařízení, nemůže se volně pohybovat, tak to samozřejmě vytváří informaci, která slouží tak, že Česká republika není země, která by byla vyhledávána pašeráky lidí, a není vyhledávána ani ilegálními migranty. Prostě u nás platí pravidla, fungují pravidla a i díky tomu počet uprchlíků, kteří přišli do České republiky, byl nízký.

Za druhé. Myslím, že máme společný zájem v Evropě a máme společný zájem i s Německem, Rakouskem, Slovenskem, Maďarskem, Polskem, aby do Evropy nepřicházeli nelegální uprchlíci, aby tady nebyla nelegální migrace, abychom ji zastavili, abychom ji regulovali. Na tom přece máme společný zájem. Já nejednám jenom s Angelou Merkelovou, jednám také s předsedy vlád jednotlivých spolkových zemí, třeba Saska nebo Bavorska. Prostě máme společný zájem. To jsou země, které s námi sousedí, máme s nimi společné hranice, se Saskem, Bavorskem máme společný zájem, aby tady nebyl problém nelegální migrace a platila pravidla. Myslím si, že máme společný a stejný zájem také s německou vládou na spolkové úrovni.

Naše názory, návrhy, které prezentovala Česká republika, česká vláda, se postupně staly součástí mainstreamu v Evropské unii. Na začátku to, co říkala V4, bylo vnímáno jako něco okrajového, dneska je to součástí hlavního proudu. Když se debatuje o tom, o čem bychom měli mluvit teď v pátek v Bratislavě na jednání o budoucnosti Evropské unie, tak to je přece náš úspěch, že bezpečnost je na prvním místě. Nebo se snad domníváte, kolegové a kolegyně, že bezpečnost by neměla být jednou z priorit Evropské unie? Když lidé v Evropské unii viděli, co se odehrává na Blízkém východě, když vidí atentáty ve Francii nebo atentáty v Belgii? Přece zajistit našim lidem bezpečí musí být klíčová priorita Evropské unie. Proto jsem pojmenoval jako jednu z klíčových priorit Evropské unie zajistit bezpečnost. A bezpečnost je vnitřní a vnější. Pokud jde o tu vnější, tak je přece naprosto legitimní se zeptat, jestli bychom nemohli lépe spolupracovat v oblasti obrany. Jak jsem slyšel odpověď nejenom od předsedy maďarské vlády, ale teď také od ministrů obrany Francie a Německa: ano, je tady cesta k posílení spolupráce v oblasti obrany.

Já už jsem na to odpovídal při interpelacích. Tohle přece není o tom nahradit Severoatlantickou alianci. My zůstáváme členy NATO. Já si myslím, že je to dobře. Je to pro nás velká garance bezpečnosti. Ale nejsme jako evropské země jediným členem NATO. V NATO je také Kanada, Spojené státy, je tam Turecko. Může nastat situace, kdy budeme mít jiné priority i v rámci Severoatlantické aliance. A ta situace nastala. Když jsme chtěli, aby NATO udělalo operaci v Egejském moři, tak o tom byla příliš dlouhá debata, než se to podařilo zorganizovat. Posílení spolupráce v Evropě v oblasti obrany je podle mě naprosto legitimní směr úvahy, když se bavíme o tom, že chceme posílit bezpečnost. Evropa nemůže být spojována s chaosem. Evropa nemůže být spojována s teroristickými útoky. Evropa nemůže být spojována s tím, že nikdo nekontroluje migraci na hranicích. Evropa musí být spojována s bezpečností. To je to, co budu říkat v Bratislavě v pátek, a doufám, že se v tom nelišíme, že se na tom shodneme, že bezpečnost je dneska klíčový úkol, pokud jde o evropskou spolupráci.

Druhá věc - k Turecku. No samozřejmě, já myslím, že turecký prezident a turecká vláda, turecký režim nám v Evropě není příliš sympatický. Aby byl? To, co se odehrává po puči, ty rozsáhlé represe, čistky, to je přece věc, ke které nemůžeme mlčet a také nemlčíme. To je přece zřejmé. Ale já jsem přesvědčený o tom, že i Turecko má zájem na tom, aby tady existovala dohoda s Evropou, že to není jednostranná věc. Protože představte si, čím se Turecko stalo v posledních měsících. Turecko se stalo trychtýřem, který z celého Blízkého východu nasával ilegální uprchlíky z Afghánistánu, z Íránu, Iráku, ze Sýrie, z Jordánska, dokonce ze severní Afriky, trychtýř, který nasával ilegální uprchlíky a s nimi spojený organizovaný zločin, který se týká pašování lidí. Kdybyste byli v turecké vládě, chtěli byste, aby vaše země byla místem, které nasává organizovaný zločin a ilegální uprchlíky z celého Blízkého východu? Je zřejmé, že Turecko také potřebuje dohodu s Evropou, protože nemůže být trvale místem, které vzbuzuje šance, že přes něj se dostanete bez problémů do Evropy. A navíc už dneska to ani není pravda.

Já jsem velice rád, že zde zaznělo ocenění toho, jak důležité bylo zastavení nelegální migrace v oblasti Balkánu. Vzpomeňte si na to, že to byla V4, že to byla Česká republika. Kdy jsme předsedali V4, tak jsme tady v Praze udělali schůzku, kam jsme pozvali makedonského prezidenta, pozvali jsme bulharského předsedu vlády a jednali jsme o tom, jak zastavit balkánskou migrační trasu. Česká republika, ale také naši partneři ve V4 jsme se intenzivně zasazovali o to, aby se balkánská migrační trasa uzavřela, nejenom na jednání Evropské rady, ale také při jednání s našimi partnery na Balkáně. A to, že se uzavřela, spolu s dohodou s Řeckem, vedlo k tomu, že se tato migrační cesta do značné míry zastavila.

Ano, přicházejí uprchlíci do Itálie z Afriky, ale podle analýz, které máme k dispozici, to nejsou lidé, kteří by tam přišli z Turecka, že by z Turecka přišli do Libye a odtud se plavili do Itálie. Vesměs zdrojem migrace, která přichází z Libye do Itálie, je bohužel střední a subsaharská Afrika. To je zcela samostatná migrační trasa, která má své vlastní zdroje, které tolik nesouvisí s válkou v Sýrii, ale souvisí bohužel se střety s islamisty ve střední Africe a souvisí s klimatickými změnami a obecně s chudobou. Ale i tam potřebujeme mít na africké straně partnery, se kterými se dohodneme, a budeme nelegální uprchlíky vracet. Vracet zpátky. Prostě není možné, aby Evropa měla politiku založenou na legalizaci nelegální migrace. Naše politika musí být postavena na regulaci migrace a zastavení nelegální migrace. Tohle byla od samého začátku pragmatická priorita české vlády.

Já si velmi vážím toho, že jsme podle mezinárodních statistik, Česká republika, šestou nejbezpečnější zemí na světě. To přece není špatný výsledek. Nebo se domníváte, že ano? To, že jsme šestá nejbezpečnější země na světě? To je přece výborný výsledek. To je výborná známka toho, že v naší zemi máme dobrou bezpečnostní politiku. Že se o bezpečnost občanů dokážeme navzdory už dva roky běžící migrační krizi postarat. Takže naše země je bezpečná země. Vláda se snaží o to, aby to tak zůstalo. Včetně toho, že investujeme do bezpečnosti, že investujeme do protiteroristických preventivních opatření, že jsme stabilizovali policii, že jsme stabilizovali armádu. Tohle všechno jsou naprosto konkrétní kroky, za které naše vláda dva a půl roku se rozhodně před touto Poslaneckou sněmovnou ani před občany České republiky nemusí stydět. Protože jak pevně věřím, shodujeme se všichni, že to je bezpečnost, na které nám musí především záležet. Takže važme si toho. Jsme šestá nejbezpečnější země na světě. Starejme se o to, aby to tak zůstalo. A já doufám, že i tato Poslanecká sněmovna k tomu bude svým rozhodováním a svým vystupováním přispívat.

Samozřejmě že my tady ve středu Evropy, pokud chceme zastavit nelegální migraci na vnějších schengenských hranicích, my tady ve středu Evropy musíme spolupracovat s těmi zeměmi, které na hranicích jsou. A jestliže máme společný schengenský prostor, společný schengenský prostor v rámci Evropské unie, tak logicky bychom také měli pomáhat při řešení migrační krize.

Pan předseda Filip tady mluvil o tom, že se nestaráme o příčiny migrační krize. Že nepřispíváme k tomu, aby se migrační krize vyřešila. Myslím, že my jsme jedna ze zemí, která je velmi aktivní na mezinárodním poli. Připomínám, že jsme možná už jediná země z Evropské unie, která má stále funkční ambasádu v Damašku. To je věc, která hodně přispívá k tomu, abychom byli schopni za prvé poskytovat informace spojencům o tom, co se reálně v Sýrii odehrává, a za druhé pomáhat řešit třeba humanitární problémy přímo na území Sýrie.

Chci připomenout, že jsme země, která je velmi aktivní, pokud jde o řešení humanitárních krizí. Pokud jde o řešení negativních důsledků, které přinesla několik let trvající válka v Sýrii. My jsme země, která je aktivní. A opět, nemusíme se stydět za to, co všechno děláme a co všechno jsme udělali pro to, abychom řešili příčiny migrace a snížili obrovský migrační tlak, který na Evropu je. Který na Evropu je, protože bohužel okolí Evropy není bezpečné. A dokud se nezvýší stabilita v bezprostředním okolí Evropy, tak migrační tlaky budou pokračovat a my si s nimi budeme muset poradit, tak abychom zajistili bezpečnost našich občanů a tak aby Česká republika patřila k zemím, které budou schopny jasně ve spolupráci s dalšími členskými státy Evropské unie migrační krizi vyřešit.

Pokud jde o dohodu s Tureckem jako takovou, znovu připomínám, že tato dohoda je dohodou všech členských států Evropské unie, podpořily ji všechny země Visegrádské čtyřky. A pokud jde o liberalizaci vízového režimu, ta nenastala a v nejbližší době zřejmě nenastane, protože trváme na tom, aby byly splněny všechny podmínky, které se týkají toho, aby něco takového vůbec mohlo nastat. Myslím, že debata o členství Turecka v Evropské unii je mimo prostor a čas. Není to něco, čím bychom se aktuálně zabývali. A nemyslím si, že by se tím měly zabývat i následující vlády, které přijdou po nás. Zejména v souvislosti s tím, co se dneska v Turecku aktuálně po tom neúspěšném puči odehrává.

Takže tolik jenom několik reakcí na diskusi, která tady proběhla. Já bych skutečně chtěl požádat o to, abychom přistupovali k řešení migrační krize racionálně, abychom vnímali národní zájmy, které tady Česká republika má, abychom také vnímali realitu, která tady je. Abychom nepopírali realitu v zájmu možná jenom nějaké politické propagace. Protože každý, kdo říká, že dohoda s Tureckem nemá výsledky, tak neříká pravdu. Dohoda s Tureckem reálně snížila migrační tlaky. A běžte se zeptat do Makedonie, do Srbska, do Chorvatska, do Slovinska, o kolik se jim snížil počet přicházejících migrantů v důsledku dohody s Tureckem. Čili ta dohoda výrazně snížila migrační tlaky a poskytla nám čas k tomu, abychom se sami připravili na zajištění vnější schengenské hranice a abychom jako Evropská unie pro ostrahu vnějšího Schengenu a fungování vnitřního Schengenu udělali více, než tomu bylo v minulosti.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Dříve než předám slovo dalšímu, dovolte mi načíst několik omluv. Z dnešního jednání od 17.30 do konce jednacího dne se omlouvá pan poslanec Okamura. Pan poslanec Vojtěch Adam se od 18 hodin do konce jednacího dne omlouvá ze zdravotních důvodů. Pan poslanec Karel Fiedler se omlouvá z dnešního dne od 17.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů. A paní poslankyně Matušovská od 18 hodin do konce jednacího dne z osobních důvodů.

A nyní již prosím k mikrofonu pana poslance Stanjuru. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Vážený pane premiére, pane jeden ministře, kolegyně, kolegové, já jsem z té debaty fakt smutný. Podívejte se na tu tabuli: ten bod má číslo 257. Neznám důležitější bod, než o kterém bychom měli v Poslanecké sněmovně hovořit a hledat společnou pozici České republiky. Opravdu ne. A abych nekritizoval ty, kteří jsou přítomni, tak tento bod navrhl poslanec za hnutí ANO. Nevím z hlavy, kolik máte ministrů. Šest? Šest ministrů? Šest členů vlády máte? Kolik jich tady sedí? Ani jeden! Ani jeden! Jaký mají respekt k vám jako k vládnímu poslanci? Jaký mají respekt k nám - opozičním poslancům? Co je tak důležitého, že tady nemohou sedět? Ani ministr obrany, ani ministr zahraničních věcí, ani vicepremiér, váš předseda, který z migrace dělá volební téma v krajských volbách, podle mě nesmyslně. Nikdo z nich tu není.

A naše debata o Evropské unii v tomto volebním období, to je karikatura! Vzpomeňte si, čerpali jsme, nečerpali jsme. Zachránili jsme miliardy, nezachránili jsme miliardy, musíme přijmout, musíme schválit, neschválíme - bude sankce. To je jediné, co tady slyšíme z vládních úst. A to je zatraceně málo! A když tady opakovaně opozice nabízí premiérovi a celé vládě, abychom hledali společné české národní zájmy, tak tady mám v této chvíli - a už se vystřídali - dva členy vlády. Chtěl jsem říct, že už se zvýšila účast na tři. Dovedete si představit v demokratické zemi při tak důležité debatě, že tu z vlády není skoro ani noha? Já teda ne.

A co jsme slyšeli? Pochopení pro tureckou vládu, pro Makedonii, pro ty, pro Německo, pro Rakousko. Ale my jsme zvoleni v České republice! Mě zajímá pozice České republiky. A mají naši občané obavu z vývoje v Evropě? Mají! Každý, kdo provozuje poslaneckou kancelář, to musí slyšet každý týden. A nemá cenu bagatelizovat tyto obavy nebo je kritizovat. Od toho tady nejsme.

Hledáme společnou pozici? Ne. Zase slyšíme aroganci z Bruselu: To je dobře, že ti Britové jsou pryč, tak jim to ještě osolíme! To bude zábava, až to těm Britům dáme v těch jednáních. Jeden za druhým arogantní hlas z Bruselu. Když jsme tady z tohoto místa, pan předseda Fiala vyzýval, abychom po brexitu zkusili společně, opravdu společně definovat české národní zájmy, tak odpovědí je, že si vynutíme bod 257 po parlamentních prázdninách. To znamená, že 256 bodů mělo větší přednost. Neúčast naprosté většiny členů vlády, přehršel statistických dat toho, co se stalo. Sebechválu pana premiéra, jak to dělá dobře.

Ale pane premiére, my nechceme dělat ze zahraniční politiky vnitropolitický střet. Myslím, že máme dostatek témat na to, abychom vládu kritizovali kvůli daním, regulaci, EET, kontrolnímu hlášení. Ale v té zahraniční a bezpečnostní politice je přece naším úkolem hledat společnou pozici, a vy se o to ani nesnažíte. Jinak pokud byste se o to snažil, tak byste zaprvé dávno svolal jednání zástupců politických stran z Poslanecké sněmovny, případně ze Senátu. Tento bod by navrhla vláda a debatovali bychom o tom minulé úterý jako první bod. A ne že tím zdržuje opozice, protože máme plno jiných bodů, které musíme projednávat. Já je ani nebudu citovat. Musíme dneska debatovat o ombudsmanovi? Naprosto zbytečný zákon, který většina poslanců nechce, jenom pan ministr Dienstbier si chce udělat zásek na té svojí pažbě, že už bude mít čtyři zákony, ne tři? To přece není normální.

Poslanecká sněmovna většinou odmítne dohodu s Tureckem. A vy to takhle hodíte a řeknete no to je věc Sněmovny, ale my, jako vláda, máme jiný názor. Já se ptám vládních poslanců. Vám to nevadí? To přece nebylo opoziční hlasování. Bez vládních hlasů by to přece neprošlo. A premiér vaší vlády a vláda jako celek se tím neřídí Tak máme o tom debatovat, nebo nemáme? My říkáme ano, jsme na to připraveni, jsme připraveni hledat ten průsečík našich zájmů a našich názorů a pak ho prosazovat v Evropě.

Ale opravdu, pane premiére, nezlobte se na mě, sen o evropské armádě, to je jenom mlha, odvádění pozornosti. To přece nemůžete myslet vážně! Navíc to logicky zpochybňuje NATO. A můžete stokrát říkat, že ne, tak budeme mít dva pakty. Je to normální? Není. Kolik zemí Evropy neplní závazky vůči NATO? My jsme mezi nimi, takže já nechci prstem ukazovat na ostatní. Ale zdaleka nejsme jediní. Zdaleka nejsme jediní. Ale to zní tak dobře, milí občané, zřídíme evropskou armádu. No nezřídíme. Ani ty malé skupiny nefungují. Ony tedy fungují - papírově, cvičí. Byly už někde nasazeny? No nebyly. Na papíře fungují. A stejně tak budeme ztrácet čas nesmyslnou debatou, pokud to bude pozice české vlády, ale ne České republiky! Tak si o tom tady veďme debatu a pak hlasujme o tom, zda podporujeme ideu vzniku evropské armády v nejbližších letech. Podle mě to nemá žádný smysl, ztratíme tím energii. Místo abychom se soustředili na jasné odmítnutí společné azylové a migrační politiky, na jasné odmítnutí toho vyhrožování - nevezmeš si ilegální migranty, budeš platit!

Říkáte, že bodujeme, že máme stejné zájmy. Máme stejné zájmy i s Lucemburskem? Mě by to docela zajímalo, když jejich ministr chce vylučovat Maďarsko z EU. Ani nevím, jak se to dělá, vylučování z EU. Ale přesně tito, tito lidé rozkládají EU. Ne my, kteří ji chceme reformovat k tomu, aby sloužila občanům i České republiky a všem ostatním. A já jsem to říkal u jiného bodu. My jsme EU! Tak si tam prosazujme svoje zájmy. Nechci odbočovat a rozmělňovat tu tematiku jednotlivými oblastmi, kterými takzvaně ustupujeme Bruselu neustále. Ale klidně vám to začnu ode dneška počítat, vystoupení ministrů, kdy musíme implementovat a nebudeme, budeme potrestáni. A už jsme poslední a předposlední a už to nemají jenom tři. No a co? No a co se děje? Nic! Nebo přijmeme za své ten bonmot, který se roky vykládá, že EU je seskupení zemí, které dodržují svá pravidla, pokud to vyhovuje Německu a Francii? Kolik let jsme slyšeli o tom, že máme vyšší deficit, než jsou maastrichtská kritéria? Jak to, že ho mají vyšší ti, kteří to euro mají, a nic se neděje?

Ale vrátíme se zpátky do ČR. Svolejte to jednání, zkusme najít společnou pozici. A vzpomeňte na slova Petra Fialy, který tady opakovaně říkal, že venku budeme tak silní, jak jsme doma sjednocení. Bez toho to prostě nebude fungovat. A to jsem rezignoval na to, že byste našli dohodu s panem prezidentem. Ale tady tu dohodu hledat prostě můžeme, máme. A já jsem přesvědčen, že naprostá většina Poslanecké sněmovny se shodne na tom, co jsou české národní zájmy, co chce ČR v nejbližších letech v EU prosazovat, a že k tomu najdeme i spojence. Nejenom ve V4, ale i někde jinde. To je ten bod. Vy to vždycky chápete, bohužel, že opozice tím kritizuje vládu nebo zdržuje projednávání o těch klíčových 256 bodech, které jsme měli na programu. Ale tak to vůbec není. Matete veřejnost, vypouštíte mlhu. My vás opakovaně vyzýváme, abychom zkusili společně definovat české národní zájmy, shodli se na nich a pak je společně prosazovali. (Potlesk z lavic poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezký dobrý podvečer, milé kolegyně, milí kolegové. Jsme před zahájením všeobecné rozpravy, ještě nebyla zahájena. A další přednostní právo má předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové František Laudát. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo, dámy a pánové. Když tady chvilku nebyl premiér, tak se tady ozývalo téměř až štěkání (?). Nebudu tak emotivní. Kde je premiér? Kde je premiér? Já se ptám, kde je Babiš. Přijde vám normální v takhle zásadních věcech, a skutečně problematika migrace je zásadní věc, že pobíhá po náměstích a tváří se jako že on nic, a pak rozdává chytrosti a říká přesně opačné věci, než ve skutečnosti vláda dělá? Protože jaksi populisticky ví, co chce ulice slyšet, čeho se ulice bojí, takže říká přesný opak. Jaký má smysl? Já předpokládám, že když tady bude informace předsedy vlády, tak že to bude nějaké stanovisko za vládu, že tady minimálně budou sedět alespoň tedy oba vicepremiéři koaličních stran. Jako jsou koblihy nebo rozdávání koblih, nebo já nevím, co je důležitější než tyhle zásadní věci. Já bych byl rád, kdyby už jednou konečně tady vystoupil pan předseda a majitel hnutí ANO a řekl tady svůj názor, co tedy platí. To, co vykládá lidem a do svých médií, anebo to, co potom, pro co hlasuje ve vládě? Vy se tady vymezujete, protože je to bod, který navrhl pan kolega Soukup, který se probral ve třetím roce své vlastní koaliční vlády, to může antimultikulti, ale já skutečně nevím, co vy vlastně chcete. Tady jste tleskali, půlka z vás, panu Filipovi z KSČM. Já skutečně nevím. Tak už jako přestaňte mlžit, jako mlžíte například u dopravních staveb. Lžete lidem, protože to je naprosto neuvěřitelné, co se děje. Já jsem zvědav, jestli zítra se aspoň dostaví... Vy si klidně něco vykládáte, tady už prostě zaznělo, už dneska neplatí Prachařova novela, protože se podle ní nedá vykoupit ani mez, natož vyvlastnit, tak se to muselo předělávat, ale to vašemu předsedovi a dalším a Faltýnkům vůbec nebrání v tom, abyste lhali lidem. Protože kdo se v tom orientuje a kdo je schopen pochopit všechny ty konsekvence? A já se domnívám, že já prostě znám postoj pana premiéra, ale já chci slyšet také postoj tedy prostě druhé nejsilnější vládní strany. Tak se k té odpovědnosti už konečně přihlaste. Proč si hrajete pořád na permanentní opozici, když už téměř za chvíli tři roky budete spoluvládnout? Takže vy chcete okopávat a nechcete nést zodpovědnost? Co je tohle za chování? Mě v životě nenapadlo, že takovou faleš si někdo dovolí permanentně dělat. Tak ať prostě se dostaví, protože tohle potom skutečně nemá smysl.

A také když se tady takto dohadujeme, tak předpokládám, že někdo má připravené usnesení. Minimálně ten, kdo navrhl tento bod. My jsme pro něj nehlasovali, protože vaše předchozí debaty tady sloužily jenom k tomu, že až na vzácné výjimky - prostě někdy v únoru, v březnu, kdy my jsme přicházeli s touto problematikou a navrhovali jsme nějaké konkrétní kroky, z nichž si myslím, že 99 % nebylo překonáno do dneška, a že by bylo dobré, kdyby vláda prosazovala jejich realizaci vzhledem k tomu, že často to byla konsenzuální usnesení, tak se snaží asi tu politiku prosazovat. Ale co tedy alternativně nabízíte? Já jsem velmi zvědavý, co tady navrhne navrhovatel bodu. Když navrhuje, tak také má prostě prosazovat nějaké řešení. A skutečně já nevím, jaký má smysl, abychom se tady dohadovali, překřikovali, když tady není vicepremiér vlády, když tady není vicepremiér druhé koaliční strany. Tak čí je to stanovisko?

Je to tedy stanovisko jenom pana premiéra osobní, nebo vlády? bych velmi rád slyšel. A národ má právo na pravdu. Národ se bojí. Vy zneužíváte politiku strachu. Vytváříte politiku strachu, znervóznili jste občany, to funguje. Dělá to pan prezident, dělá to Babiš a další. A to nebudu mluvit o malých opozičních stranách.

Tak konečně řekněte, jaké řešení nabízíte. Vy nevíte, co jsou české národní zájmy? To je mi líto. Tak je řekněte, jaké jsou z vašeho pohledu české národní zájmy. Když pak samozřejmě je slyšet, že klidně můžeme zchudnout o 30 % - ono by to nebylo o 30 %. Nemluvě o tom, jaká tedy je potom výchozí situace.

Dávám procedurální návrh, aby tento bod byl přerušen do přítomnosti alespoň obou vicepremiérů vlády. Děkuji. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. To je procedurální návrh, o kterém budeme hlasovat bez rozpravy. Je to návrh pana předsedy Laudáta. Odhlašuji vás všechny. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

 

Je tady návrh, aby byl tento bod přerušen do doby přítomnosti obou vicepremiérů.

O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro, abychom tento bod přerušili do přítomnosti obou vicepremiérů, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování 153. Přihlášeno je 110 poslankyň a poslanců, pro 33, proti 61. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším řádně přihlášeným s přednostním právem je pan předseda Černoch, po něm pan předseda Fiala, po něm pan premiér. Všechno přednostní práva před zahájením rozpravy. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Marek Černoch: Děkuji za slovo. Vrátím se zpět k tomu, kdy pan premiér opustil jednací sál Poslanecké sněmovny a nezůstal tady vůbec nikdo. Považujeme to za projev absolutní arogance vůči vám, kolegové, levá, pravá strana, prostředek. Za aroganci vůči občanům tohoto státu, protože se tady projednává bod, který může jednoho dne nevratně a zcela změnit Evropu, a tím také Českou republiku, protože jsme součástí Evropy a protože pan premiér připodepsal smlouvu o bezvízovém styku s Tureckem.

Z toho, jak tady pan premiér hájí Turecko a všechny možné jiné vlády, tak pan kolega Stanjura o tom mluvil a má naprostou pravdu - tohle je Parlament České republiky a my nemůžeme za to, jakou má demografickou polohu Turecko, jestli je trychtýřem, nebo není trychtýřem. My hájíme Českou republiku a hájíme zájmy občanů České republiky a jejich bezpečnost. Přiznám se, že mě opravdu nezajímá, co se děje v turecké vládě. Nejsme členy turecké vlády, jsme poslanci Parlamentu České republiky. Z toho hájení mi opravdu přijde, že pan premiér bude brzy točit reklamu "Turek do každé rodiny".

Trychtýř - Turecko je trychtýřem pro teroristy a organizovaný zločin. Máte pravdu, pane premiére, a je to věc, na kterou upozorňujeme. V případě, že tento trychtýř, jak vy nazýváte Turecko, přijmeme do Evropské unie, tak v té chvíli ten organizovaný zločin a ti teroristé, kteří tam jsou, se budou moci zcela volně a bez problémů pohybovat po Evropě, tedy i v České republice. To je to, čemu se snažíme zabránit. Ne že by měl někdo nějaké další námitky vůči jiným státům, ale jestliže to je stát, který má opravdu osmdesátimilionovou muslimskou komunitu, ve které se pohybují tisíce radikálů, kde je opravdu organizovaný zločin, tak přece těmto lidem nemůžeme dát volnou vstupenku do České republiky.

Dalším bodem, který by v uvozovkách - nechci říct zaujal, protože to považuji za velmi nebezpečná slova - migrační tlaky. Migrační tlaky jsou, je to pravda. Ale co se stane ve chvíli, kdy jim tedy pan premiér Sobotka a česká vláda podlehne a přistoupí na bezvízový styk a přistoupí také na členství Turecka v Evropské unii? Opět se dostáváme k té první otázce a to je, že se sem dostávají a budou dostávat lidé, kteří můžou ohrozit bezpečnost českých občanů a budou tady mít zcela volný pohyb.

Vy jste říkal, pane premiére, že jsme šestá nejbezpečnější země na světě, což je velmi dobře a my si toho opravdu vážíme. Ale vaše politika, pane premiére, a jsem rád, že stojíte tady vlevo, že vám vidím do očí, že nesedíte za mnou, protože to myslím ne jako populistické řeči strany, ale myslím to zcela vážně. Mám taky děti a nechci, aby se pak musely tady jednoho dne bát. Vážím si toho, že je Česká republika šestou nejbezpečnější zemí na světě, ale tato politika, kterou vy i pan kolega ministr Dienstbier provozujete, může tuto situaci změnit a můžeme se jako republika posouvat hodně dolů. A víte to všichni, víme to velmi dobře. A já jenom nechápu ten důvod, proč dále proklamujete tuto velmi nebezpečnou politiku.

Migrační krize neskončila. V Libyi jsou opravdu další lidé, kteří jsou připraveni na cestu do Evropy. A Turecko vyhrožuje. Víme to, víte to vy, víme to my, Turecko vyhrožuje, má tvrdou vládu, tvrdé vyjednávací pozice, tvrdé politiky. A ve chvíli, kdy proti nim stojíme my jako Česká republika nebo vláda České republiky a ustupujeme, tak samozřejmě Turecko bude tlačit a bude chtít další a další ústupky.

Z toho, co jste tady říkal, pane premiére, tak se omlouvám, ale opravdu mi přijde jako arogance vůči Poslanecké sněmovně. To, že jste odešel v bodě, který se jmenuje Informace předsedy vlády o postoji k migraci a k dohodě Evropské unie s Tureckem, ani jste se neomluvil, vy jste tady měl své vystoupení po tom, co jste se vrátil, tak opravdu považuji za aroganci ne vůči ani tak nám, na to už jsme si možná zvykli, ale hlavně vůči občanům České republiky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Černochovi. Další s přednostním právem přihlášeným je pan předseda Občanské demokratické strany Petr Fiala. Prosím, pane předsedo. Po něm pan premiér.

 

Poslanec Petr Fiala: Děkuji, pane místopředsedo. Budu reagovat v několika bodech na vystoupení pana premiéra.

Myslím, pane premiére, že v jedné věci jste polemizoval s něčím, co tady nikdo nezpochybňoval, a to je to, že skutečně prvořadým úkolem těchto dní je v Evropě bezpečnost. A já dokonce jsem připraven podpořit tu vaši tezi, že všechno musíme poměřovat - nebo jednoticím prvkem všech současných kroků EU musí být téma bezpečnosti. Tu pozici bych podpořil, kdybych ji znal jinak než z nějakých náhodných informací, ale třeba od vás na nějakém jednání, kde bychom se sjednotili na české národní pozici.

Já bych ale chtěl přece jenom polemizovat nebo položit aspoň otázky, které se týkají věcí, které jste vy tady zmínil. Vy jste řekl: Česká republika je díky naší politice v evropském mainstreamu. A já to pořád slyším od začátku působení vaší vlády, hlavní proud Evropské unie, chceme být jeho součástí, teď nějaký evropský mainstream. Já se přiznám, že nevím, co to je, a dokud mi to nebudete definovat, tak mám docela vážné pochybnosti, jestli být v nějakém mainstreamu evropském je v zájmu České republiky.

A znovu opakuji, v migrační krizi nemůžeme mít stejné zájmy. Dokonce z vašich slov to vyplývá. Nemůžeme mít stejné zájmy jako státy, které čelí tomu největšímu migračnímu tlaku ať už kvůli své geografické poloze, nebo kvůli tomu, že měly chybnou přistěhovaleckou politiku a ty lidi si tam pozvaly. Vždyť uvažujme logicky. Jestliže řeknu za a) hlavní prioritou je bezpečnost a jsem hrdý na to, že Česká republika je na šestém místě, pokud jde o bezpečnost v rámci všech zemí na světě, tak pak nemohu za b) říct, že mám ve věci migrace stejné zájmy jako Německo. Nemám! Protože s migrací souvisí problémy s bezpečností a Německo má problémy s velkým počtem migrantů, které přijalo na své území, a které se snaží ty problémy rozdistribuovat do ostatních zemí. Tady žádný společný zájem nemůže být, pokud řeknu "chci zachovat to, co je na České republice dobré", a to se shodneme, to je, že jsme bezpečná země. A takto přece musím v té evropské politice uvažovat, jinak se dostanu do špatných konců.

Takže podle mě není žádný mainstream Evropské unie, v kterém my bychom měli být, a bylo to v našem národním zájmu. Možná je, ale já nevím, co to je.

Druhá věc, která s tím souvisí. Mně se nezdá, že bychom prosazovali svoje stanoviska a že bychom dosáhli nějaké velké shody. Já třeba sleduji jednání států Visegrádské čtyřky a vůbec nejsem svědkem toho, že byste dosáhli nějaké úplné shody, měli jednotný postoj, dokázali ho prosazovat na evropské úrovni. V něčem ano, ale ve spoustě věcí ne. A mě to nepřekvapuje. Já nejsem přesvědčen o tom, že už třeba geopolitické zájmy států V4 jsou ve všech směrech společné. Ale ani tam se nedaří ten společný postoj najít. A znovu opakuji. Těžko budete prosazovat zájmy České republiky, když je neznáme. Když jsme se o nich nebavili. Když jsme se na nich nesjednotili.

Vy jste tady řekl: přece nemůžete polemizovat s posílením evropské spolupráce v oblasti obrany. S tím já nepolemizuji. Byl jsem to já, kdo upozorňoval na to, že musíme sledovat i změny v americké zahraniční a obranné politice, že se musíme připravit na to, že Evropa bude muset víc investovat do obrany, že má Evropská unie smysl, pokud posílíme právě spolupráci v bezpečnosti a obraně. Ale pane premiére, to je něco úplně odlišného od společné evropské armády. To přece není jedno a totéž, aby ve chvíli, kdy vám vyčtu to, že jste vypustil do světa myšlenku evropské armády, aniž jste ji tady projednal, aniž bychom věděli, čí je to pozice, tak mně na to řeknete, ale přece evropská obranná spolupráce, to je něco, co stojí za to posilovat. Ano, ale to vůbec není společná evropská armáda.

Já se na závěr znovu vrátím k tomu, co jsem říkal ve svém úvodním vystoupení, a řeknu to ještě jednou a jasněji. Teď budeme v Evropské unii na tomto summitu a na všech dalších jednáních řešit otázky, které se týkají budoucnosti Evropy ne za dva měsíce, ne za pět měsíců, ne za rok, ale za dva roky, za tři, za pět. A to jsou evidentně otázky, které překračují mandát této vlády. Má-li být Česká republika silná, máme-li být schopni něco prosadit, tak musíme být sjednoceni na české národní pozici, musíme vědět, jakou chceme Evropskou unii, co chceme dělat s migrací, jak chceme posilovat bezpečnost, jak chceme posilovat evropskou obrannou spolupráci, jakou pozici budeme zastávat při vyjednávání s Velkou Británii, jaký chceme mít výsledek toho jednání, co je pro nás ideální pozice, jak chceme zapojit Velkou Británii do Evropy atd. atd. Jestli nebudeme mít na tyto otázky společnou českou pozici, tak náš hlas nebude v Evropě slyšet, nebudeme schopni nic prosadit. A vy to můžete třikrát někde říct a nikdo to nebude brát vážně, protože váš vicepremiér řekne něco jiného, prezident řekne něco jiného, představitel opoziční strany řekne něco jiného a každý v té Evropě si řekne: teď říkají to, za pár týdnů bude jiná vláda a budou říkat něco jiného. Takto se nedá postupovat.

Znovu vás vyzývám, pojďme si sednout ke stolu, představitelé politických demokratických politických stran, a pojďme se domluvit na české národní pozici. Uvidíte, jak lépe se budete cítit při těch jednáních v Bruselu a na úrovni Evropské unie, a uvidíte, jak se vám bude snadněji prosazovat český národní zájem. Já jsem smutný z toho, že v Evropě se teď odehrávají obrovské historické změny, Evropa bude za dva roky úplně jiná, než je teď, a my tady v Poslanecké sněmovně se bavíme o nějakých technokratických otázkách. Za mnou nesedí skoro všichni členové vlády, kteří by tu sedět měli, debata probíhá na základě nějakých náhodných iniciativ poslanců, není iniciovaná ze strany vlády, není iniciovaná ze strany premiéra, není to debata politických sil, které budou určovat politiku v této zemi ne měsíc, ne rok, ale v dalších letech. Takto ničeho nedosáhneme. Budeme potom v Evropě realizovat zájmy někoho jiného, a ne české národní zájmy. Protože kdo nezná své zájmy, ten je není schopen prosadit.

Ještě máme šanci, pane premiére. Znovu vás vyzývám, svolejte schůzku klíčových politických sil a pojďme se domluvit na českém národním konsenzu, ať jste i vy dobře připraven na ta jednání, která budou v příštích měsících probíhat.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu předsedovi Fialovi. Nyní s přednostním právem pan premiér Bohuslav Sobotka. Prosím, pane premiére.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážené poslankyně, vážení poslanci, já myslím, že ta debata je v ledasčem zajímavá, protože ona ve finále ukazuje, kdo je schopen navrhnout nějaké reálné, konkrétní kroky, které mohou mít výsledky, pokud jde o zastavení nelegální migrace, a kdo vlastně jenom vrší politické deklarace a kritiku. Já samozřejmě vnímám legitimní právo opozice, koalice tady diskutovat na půdě Poslanecké sněmovny o tom, jak se řeší migrační krize, ale uvítal bych, pokud zejména opoziční strany kritizují vládu, kdyby také někdy přišly s nějakým konkrétním, reálným návrhem. Ale s něčím, co se dá skutečně vzít, provést a zvýší to bezpečnost České republiky. Já bohužel v té debatě, tak jak tady dneska byla vedena, jsem nenašel ani jediný konkrétní návrh, který by umožnil české vládě, aby přispěla k řešení migrační krize a zvýšila bezpečnost našich občanů. Můžeme samozřejmě diskutovat dál.

Zazněla tady celá řada věcí. Já bych se rád vyjádřil ještě k jedné z nich, na kterou jsem nestihl reagovat. Jinak já jsem na chvíli odešel z této sněmovny během cirka dvou hodin, kdy tady vedeme diskusi, protože jsem telefonoval. A skutečně jsem nechtěl telefonovat tady na půdě Poslanecké sněmovny, abych rušil toho, kdo vystupuje, a myslím si, že to je standardní postup. Pokud mám telefon jako předseda vlády, který musím vyřídit, tak si ho vyřídím mimo Poslaneckou sněmovnu, abych tady nerušil ty, kdo tady v Poslanecké sněmovně hovoří. V okamžiku, kdy jsem ten telefonický rozhovor dokončil, tak jsem se vrátil do Poslanecké sněmovny a jsem tady stále během bodu, který se mě týká.

Já bych jenom k tomu Maďarsku a k tomu vyjádření lucemburského ministra zahraničí, protože několikrát se to téma tady dnes objevilo. Já si myslím, že tohle je přesně ten styl vyjadřování, který si osvojili někteří politici ze starších členských zemí Evropské unie, a přesně v tomto duchu byly neseny ty návrhy, které navrhovaly trvalé kvóty a povinné přerozdělování. To je prostě tento úhel pohledu. On bohužel v řadě zemí Evropské unie skutečně existuje. Jediné, co s tím můžeme udělat, je jednoznačně takovéto návrhy od samého počátku odmítnout. Prostě nikdo nemá právo, aby kohokoliv vylučoval z Evropské unie, nemá na to právo ani ministr zahraničí Lucemburska.

A druhá věc, která je myslím důležitá. My přece teď potřebujeme v rámci sedmadvacítky v okamžiku, kdy se Británie rozhodla, že vystoupí, potřebujeme hledat věci, které nás spojují v rámci Evropy, aby Evropa mohla vůbec fungovat a mohla řešit vážné problémy, které dneska před ní stojí. Proto jsem říkal, že podle mého názoru trvalé kvóty míří pomalu na smetiště. Míří pomalu na smetiště, protože my jsme je jednoznačně odmítli. Celá řada zemí řekla, že tohle není cesta, a pokud někdo bude otevírat trvalé kvóty teď znovu v této situaci po brexitu, tak jednoznačně jde proti tomu, abychom udrželi soudržnou Evropskou unii. Pokud někdo bude navrhovat vylučování nějakých jiných členských států z Evropské unie, tak jde proti tomu, abychom udrželi funkční, efektivní, soudržnou Evropskou unii. A já jsem se dnes proti tomu samozřejmě jako předseda vlády České republiky ohradil, protože takovýto způsob komunikace v rámci Evropské unie možný a rozumný rozhodně není.

Pokud jde ještě o dohodu s Tureckem, asi stojí za to připomenout fakta. Chci připomenout, že vláda schválila mandát pro to, aby Česká republika se na té dohodě zúčastnila společně se všemi dalšími členskými zeměmi Evropské unie, a pro ten mandát hlasovali členové vlády jednomyslně. To znamená, tam nebyl žádný spor ve vládě, který se týkal tohoto mandátu, a po pravdě řečeno drtivá většina mandátů, se kterými odjíždím na jednání Evropské rady, je schvalována ve vládě jednomyslně včetně mandátu, se kterým jedu v pátek na jednání v Bratislavě.

Možná ještě stojí za to připomenout to usnesení, které tady několikrát bylo citováno a týká se usnesení Poslanecké sněmovny ze 42. schůze z 22. března 2016. Myslím, že stojí za to, abychom se k tomu usnesení vrátili a řekli si, jak to s tím usnesením vypadá.

Za prvé. Poslanecká sněmovna i nadále důrazně odmítá zavedení povinného přerozdělovacího mechanismu běženců. - Takovýto postoj vyjádřila Poslanecká sněmovna. Mohu potvrdit Poslanecké sněmovně, že ve všech pozicích české vlády, pokud jde o jakékoliv jednání o migrační politice, je tento postoj obsažen. Čili tady se neliší postoj Poslanecké sněmovny a vlády České republiky.

Za druhé. Poslanecká sněmovna žádá prosazování takových opatření, která budou zohledňovat podmínku zajištění bezpečnosti zemí Evropské unie a současně vytvoření dostatečné humanitární kapacity pro pomoc uprchlíkům mimo území Evropské unie, například v utečeneckých táborech v Jordánsku. - Čili druhé usnesení Poslanecké sněmovny, které jste tady schválili. Připomínám, že naše vláda podporuje vytváření dostatečných humanitárních kapacit, zejména kapacit v Jordánsku. To znamená, v Jordánsku je několik konkrétních uprchlických táborů, kde jsou lidé, kteří utekli ze Sýrie, které my podporujeme. Takže i tento druhý bod Poslanecké sněmovny v jejím usnesení vláda ve své politice realizuje.

Za třetí. Sněmovna považuje za zásadní, aby byla zajištěna především kontrola vnější hranice schengenského prostoru, a proto je nezbytné, aby společná pohraniční a pobřežní stráž byla zřízena v takové kapacitě, která tento cíl bude schopna zajišťovat. - Opět česká vláda od samého začátku podporovala zřízení společné evropské pohraniční a pobřežní stráže a navrhujeme posílení kapacity společné evropské pobřežní a pohraniční stráže. I třetí bod usnesení Poslanecké sněmovny má jednoznačný odraz v politice vlády.

Za čtvrté. Žádá vládu, aby analyzovala aktuální změny postojů a následné kroky členských států Evropské unie, zejména Německa, v otázce řešení migrační krize. - Samozřejmě že tyto postoje analyzujeme a i na základě této analýzy jsem vás informoval dnes odpoledne tady při debatě v Poslanecké sněmovně o tom, že se pozice těchto zemí mění a že se přibližují postojům, které zaujímaly v migrační krizi země Visegrádské čtyřky.

Za páté. Sněmovna ukládá vládě, aby připravila všechna potřebná opatření, kterými bude adekvátně reagovat pro případ změn migračních tras s přímým dopadem na Českou republiku. - K takovým změnám migračních tras nedošlo. Navzdory tomu vláda přijala potřebná opatření. Byla organizována i společná cvičení v některých částech naší hranice, zejména s Rakouskem, a vláda také zajišťuje dostatečné kapacity, které se týkají integrace uprchlíků a také detence uprchlíků na našem území. To znamená ano, připravili jsme se i na eventuální zhoršení migrační krize, ale jsem rád, že nic takového nenastalo. Čili pátý bod. Vláda na něj reagovala ve své praktické politice.

Šestý bod. Vyzývá vládu, aby prosazovala tyto principy při všech jednáních na všech úrovních a v oblastech své národní i mezinárodní působnosti. - Opět vláda ve všech mandátech, ve všech jednáních Evropské rady, V4, zaujímá tyto postoje. To znamená odmítnutí kvót, podpora uprchlíků v zemích původu a ochrana vnější schengenské hranice. V každém mandátu, a ty mandáty jsou k dispozici výboru pro evropské záležitosti této Poslanecké sněmovny, v každém mandátu najdete tyto pozice vlády jednoznačně obsaženy. Takže bod šest, i tady je shoda. To znamená, zatím to máme šest bodů usnesení Poslanecké sněmovny, které vláda plní.

Sedmý bod. Poslanecká sněmovna odmítá dohodu předsedů vlád členských zemí Evropské unie, která se týká zrušení vízového režimu pro turecké občany nejpozději do konce června roku 2016. - Chci informovat Poslaneckou sněmovnu, že víza zrušena nebyla. To znamená, do konce června roku 2016 víza zrušena nebyla. Nebyla zrušena v důsledku toho, že Turecko nesplnilo podmínky, které v té úvodní dohodě byly stanoveny.

Za osmé. Poslanecká sněmovna považuje ochranu vnějších hranic schengenského prostoru za prvořadý úkol vlád jednotlivých členských zemí Evropské unie. - Tak to je asi zřejmé. Předpokládám, že Česká republika jako země, která není při vnější hranici schengenského prostoru, může podpořit ty země, které jsou při vnější hranici schengenského prostoru, a my jsme to aktivně udělali.

A za deváté. Poslanecká sněmovna konstatuje, že státy, které nejsou schopny plnit své závazky a chránit vnější hranici schengenského prostoru, mají tento prostor opustit, neboť ohrožují bezpečnost občanů všech zemí Evropské unie. - Opět Česká republika trvá dlouhodobě při všech příležitostech na tom, že kdo je členem schengenského prostoru, má plnit své povinnosti. Ať už je to Řecko, Itálie, má plnit své povinnosti. A od toho tady je Evropská komise jako někdo, kdo má být politicky neutrálním strážcem dodržování evropských smluv. Evropská komise v této věci musí konat a já jsem se koneckonců obracel i na předsedu Evropské komise, aby v této záležitosti konal. Takže tady si myslím, že vláda České republiky opět vychází z tohoto usnesení Poslanecké sněmovny.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, přečetl jsem tady teď usnesení této Poslanecké sněmovny, které bylo přijato v březnu letošního roku, a myslím, že jednoduchá kontrola plnění tohoto usnesení ukazuje, že tady není žádný zásadní rozpor mezi tím textem, který vy jste tady vtělili do toho usnesení, a politikou vlády a tím, jakým způsobem vláda navenek vystupuje. Myslím si, že to je spíše pozitivní zpráva pro tuto Poslaneckou sněmovnu. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu premiérovi. Poslední dvě přednostní práva na základě dohody předsedů poslaneckých klubů po těchto dvou přihláškách ukončím jednání dnešního dne Poslanecké sněmovny. Pan předseda Stanjura. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Pane premiére, skutečně nevím, jestli jste poslouchal vystoupení předsedy občanských demokratů Petra Fialy a následně mé. Alespoň tedy za nás, občanské demokraty. My jsme nekritizovali vládu. My jsme nabídli hledání společného zájmu a společné hájení českých národních zájmů. Jestli to považujete za kritiku, jsem překvapený, ale ta kritika tady nebyla.

Nejdříve krátký komentář k tomu, co jste řekl. Teď jste byl jako chytrá horákyně. Já ani náš klub jsme původně nechtěli navrhovat žádné usnesení k tomuto bodu, protože my považujeme za cennou i tu debatu, kde hledáme, nebo měli bychom hledat společnou pozici. Ale pokud se chytáte toho slovíčka, že bezvízový styk s Tureckem nebyl dohodnut, či uskutečněn do konce června, málem to vydáváte za svůj úspěch, tak dobře, myslím, že tady najdeme většinu, že to datum odtud vyhodíme a že většina poslanců odmítne tento institut. A je jedno, jestli to bude v listopadu 2016, nebo v lednu 2017, nebo v březnu 2017. Ale pokud jste tak pinktlich a hrál jste si skutečně na tu chytrou horákyni, dobře, to usnesení, až bude rozprava, určitě navrhneme.

Ale teď k tomu, co jste řekl. Vy jste nás obvinil z toho, že vás kritizujeme, což není pravda. A pak jste řekl, že jsme nenavrhli nic, co by přispělo k bezpečnosti občanů České republiky. A to je lež! A já vám vyjmenuji v krátkosti čtyři body, o kterých jsme opakovaně mluvili, které by, pokud by to bylo, jak chcete vy, snížily bezpečnost občanů České republiky.

To první je bezvízový styk s Tureckem. Pokud to přijmeme, snížíme jednoznačně bezpečnost v České republice. Takže první rada, jak ochránit bezpečnost našich lidí, je odmítnout bezvízový styk s Tureckem.

Za druhé, jasně říkáme, abyste odmítli společnou azylovou a migrační politiku. Když ji přijmete, snížíte bezpečnost občanů České republiky. Takže to je druhá rada, jak udržet bezpečnost minimálně na stejné úrovni.

Úplně stejně nebezpečný je nápad, že se sjednotí sociální dávky pro ilegální migranty. Pokud to odmítnete, ano, zůstane situace stejná. Pokud to neodmítnete, bezpečnostní situace v České republice se zhorší. To už je třetí nápad.

Čtvrtý, který by přispěl ne možná ke snížení bezpečnosti, ale určitě ekonomické úrovně, je to, že budeme platit za odmítnuté ilegální imigranty. Když to přijmete, nebo se necháte přehlasovat, sníží to opět bezpečnost, protože naše země se v tom okamžiku stane více atraktivní. A to přece není v zájmu České republiky. Naopak je to v zájmu jiných členských zemí, například sousedního Německa. A neříkejte, že ne! Přesvědčil jste německé politiky, že českým národním zájmem je, aby nám sem nikoho neposílali? Máme jejich podporu pro tento náš názor, který je naprosto většinový v Poslanecké sněmovně? Nemáme.

Takže pane premiére, za tři minuty jsem vám vyjmenoval konkrétní čtyři kroky, u kterých může dojít ke snížení bezpečnosti občanů ČR, pokud česká vláda nebude konat tak, jak má. A pokud za kritiku považujete to, že nabízíme, že se na tom shodneme, na odmítnutí těchto principů, a vy budete vybaven mandátem nejenom koaličních stran, i když minimálně jedna to zpochybňuje vždycky dodatečně, ale i opozičních stran, tak přece vaše pozice bude mnohem silnější. Jestli to považujete za kritiku, já ne. Já to považuji za nabídnutou ruku. A je to už podruhé nebo potřetí v evropské politice a vy to odmítáte. A to je podle mého názoru hrubá chyba. To přece není žádná kritika. Co se nám může stát? Maximálně se neshodneme. Ale jak znám názory v Poslanecké sněmovně, tak se shodneme. Pokud nebudeme papouškovat věci mimo Českou republiku, které k nám chodí, a bude to autentický názor poslankyň a poslanců českého parlamentu, tak jsem přesvědčen, že na těch čtyřech věcech a na mnoha dalších jsme schopni se shodnout, nejenom vás, ale vládu jako celek vybavit tímto silným mandátem, a můžete říkat nejenom my, ale i opozice. To je skutečně názor relevantních politických sil v ČR. A to nám neuškodí u nikoho z našich voličů. Zapomeňte, že za tři týdny jsou volby. Ten problém se za tři týdny nevyřeší. Budeme ho řešit i za čtyři týdny, za pět týdnů. Čím dřív tu pozici najdeme, tím lépe pro nás a tím lépe, a to je to nejdůležitější, pro české občany. (Potlesk poslanců ODS a některých z řad ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Poslední přednostní právo pan předseda Černoch. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Marek Černoch: Ještě jednou děkuji za slovo. Vy jste rozdělil, pane premiére, debatu na z vašeho pohledu tu, která se vám líbila, a tu, která se vám nelíbila. Mně je úplně jedno, jestli se vám má slova líbila, nebo nelíbila, protože si myslím, že jsem vás nenapadal žádným způsobem a že jsem hlavně neříkal nepravdy a neříkal nerelevantní věci. Naopak se snažíme v tomto směru přistupovat k tomu konstruktivně, ať se jedná o výbor evropských záležitostí, který fakt maká naplno a který ta usnesení přijímá a snaží se v tomto směru udělat maximum, ale prostě s bezvízovým stykem nesouhlasíme. Trvám si na tom.

Ještě jedna malá ukázka pokrytectví, které jste tady, pane premiére, předvedl o tom, že něco jiného říkáte a něco jiného konáte. Odůvodnění veřejné zakázky na generálního poskytovatele integračních služeb, tedy generálního integrátora v hodnotě 520 mil. korun. Opomenu to, že to neschvalujeme. Do této doby probíhala integrace také a nemuselo to stát více než půl miliardy. Přečtu vám větu a tím budu končit. V odůvodnění se píše, že v souladu se schváleným národním programem z Azylového, migračního a integračního fondu může ČR získat 544 mil. korun za přesídlení 40 osob a relokaci 2691 osob z Řecka a Itálie, a to v případě jejich přesídlení či relokace do 26. září roku 2017. Nejedná se ani o Řeky, nejedná se ani o Italy, mluví se tady o nelegálních migrantech, kteří jsou tlačeni do toho, aby byli přijati do České republiky. Nesouhlasíme s tím a považujeme to za ukázku pokrytectví. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí Úsvit a některých poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. A to byla na základě dohody předsedů poslaneckých klubů poslední přihláška dnešního dne. Já přerušuji tuto schůzi Poslanecké sněmovny. Přeji vám hezký večer, milé kolegyně, milí kolegové. Schůze Sněmovny bude pokračovat zítra ráno bodem číslo 211 a já přerušuji jednání Sněmovny do zítřka 9 hodin ráno. Hezký večer.

 

(Jednání skončilo v 19.14 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.