Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

23.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb.,
o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti
a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání
lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 723/ - druhé čtení

Požádám pana ministra Svatopluka Němečka, ministra zdravotnictví, aby předložený návrh uvedl. Ještě, než mu udělím slovo, požádám, aby místo u stolku zpravodajů zaujal pan poslanec David Kasal, který je zpravodajem tisku. (Silný hluk v sále.)

Pane ministře, stále vám neudělím slovo. Trvám na tom, aby se sněmovna uklidnila. Pokud vedete jiné diskuze, než je otevřený bod 23, prosím v předsálí. Nebo vyhlásím přestávku. Děkuji. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych uvedl projednávání vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon číslo 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, v rámci jeho druhého čtení.

Chtěl bych na úvod opětovně zdůraznit, že předkládaný návrh zákona si klade za cíl především stabilizovat a zkvalitnit sytém specializačního vzdělávání a vzdělávání v nástavbových oborech lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, neboť stávající nastavení systému vzdělávání bylo vyhodnoceno jako jeden z důvodů odchodu zejména čerstvých absolventů do jiných států, kde jsou podmínky pro účastníky vzdělávání nastaveny příznivěji, například kratší délkou specializačního vzdělávání.

Podrobně byl obsah návrhu prodebatován již při prvním čtení. Nebudu tedy znovu popisovat všechny změny, které přináší. Chtěl bych se však vrátit k jednomu snad z nejvíce diskutovaných témat, které zaměstnalo i výbor pro zdravotnictví, a tím je obor praktické lékařství pro děti a dorost. V první řadě jsem nucen znovu uvést, že nejde o zrušení oboru praktické lékařství pro děti a dorost, jak je toto téma, zejména ve sdělovacích prostředcích, diskutováno. Tento obor bude spojen s oborem pediatrie a bude vytvořen jeden společný vzdělávací program pediatrie jak pro lékaře v nemocnicích, tak v ambulancích. Institut registrujícího poskytovatele zdravotních služeb, jak je upraven zákonem o zdravotních službách, zůstává zachován. Na ambulantní péči o naše děti se tedy pro rodiče nic nezmění. Už dnes lékař ve specializační přípravě v oboru praktické lékařství pro děti a dorost absolvuje tři roky na dětských lůžkových odděleních a jeden rok praxe v zařízení praktického lékaře.

Z více než dvou tisíc praktických lékařů pro děti a dorost v České republice je pro specializační vzdělávání akreditováno přibližně jen dvě stě ambulancí praktických lékařů. Takto není dostatečným způsobem zajištěna praxe v ambulanci praktického lékařství ani pro lékaře ve specializační přípravě v základním oboru praktické lékařství pro děti a dorost, a to ani přes poskytování dotace na rezidenční místo. K tomuto tématu chci též podotknout, že lékaři, kteří dnes působí v ordinaci praktického lékaře pro děti a dorost, absolvovali dřívější stupeň vzdělávání, kdy existovala jednotná pediatrie.

Závěrem bych rád zmínil, že výbor pro zdravotnictví, který návrh projednal, k němu přijal usnesení, kterým Poslanecké sněmovně doporučuje vyslovit souhlas s tímto vládním návrhem ve znění jím přijatého komplexního pozměňovacího návrhu, který však původní návrh nepřepracovává zásadním, ale spíše jen dílčím způsobem.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru zdravotnictví Svatopluku Němečkovi a konstatuji, že návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro zdravotnictví jako výboru garančnímu. Usnesení výboru vám byla doručena jako sněmovní tisky 723/1-3. Proto teď žádám zpravodaje výboru pro zdravotnictví pana poslance Davida Kasala, aby nás informoval o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji, pane předsedající. Vážená vládo, vážení poslanci, vážené poslankyně, dovolte, abych vás seznámil s usnesením výboru pro zdravotnictví z 39. schůze ze dne 7. září 2016 k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 723.

Po úvodním slově pana doktora Radka Policara, náměstka ministra zdravotnictví pro legislativu a právo, a zpravodajské zprávě poslance Davida Kasala a po rozpravě výbor pro zdravotnictví

I. doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, aby vyslovila souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 95/2014 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 723, ve znění přijatého komplexního pozměňovacího návrhu;

II. doporučuje Poslanecké sněmovně na začátku rozpravy ve druhém čtení hlasovat o tom, aby za základ dalšího projednávání byl vzat komplexní pozměňovací návrh obsažený v usnesení výboru;

III. zmocňuje zpravodaje výboru, aby na schůzi Poslanecké sněmovny podal zprávu o výsledcích projednávání tohoto návrhu zákona na schůzi výboru pro zdravotnictví;

IV. zmocňuje zpravodaje výboru, aby ve spolupráci s legislativním odborem kanceláře Poslanecké sněmovny provedl příslušné legislativně technické úpravy.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji za zpravodajskou zprávu. Ještě než otevřu rozpravu - kolegyně Hnyková, která byla omluvena do 16 hodin, ruší svou omluvu od 14.20, kdy dorazila.

Můžeme pokračovat. Otevírám obecnou rozpravu a mám tu několik přihlášek. Jako první se přihlásil pan poslanec Leoš Heger, dále se hlásí s řádnou přihláškou pan zpravodaj David Kasal a další kolegové a kolegyně. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená vládo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přeji vám hezké odpoledne. Dovolte mi, abych řekl nejprve pár slov obecných a potom představil některé další pozměňovací návrhy.

Příprava novely zákona č. 95/2004 Sb., zabrala téměř dva roky a ty roky byly provázené velmi efektivní, byť dlouhou diskusí, která vyústila nakonec v podání komplexního pozměňovacího návrhu již zde jmenovaných poslanců. A já za sebe musím říct, že s tím návrhem z velké části souhlasím a myslím si, že zlomil ty největší ostny, i když ne úplně všechny, ale přece jenom celou řadu z těch velmi podstatných. Věřím, že budeme moci jako klub TOP 09 a Starostové pro tento zákon nakonec hlasovat, i když možná se někde názory budou ještě trochu lišit.

Já jsem podával na zdravotní výbor celkem osm pozměňovacích návrhů, které se týkaly spíš drobnějších úprav zákona, ne těch nejpodstatnějších, které reprezentuje struktura oborů, která se dostává do zákona, a z ní je potřeba mít obrovský respekt a založit ji dobře a dlouhodobě. A to zatím vypadá velmi dobře. Další návrhy se týkaly některých věcí drobnějších. A protože z velké většiny, nebo zcela unisono byly ve výboru přehlasovány, tak jsem si dovolil jeden z těchto návrhů mírně upravit a předložit znovu. Jeden jediný z těch osmi předkládám ještě jednou s doplněnou argumentací a jeden je nový. A já bych si je dovolil krátce představit.

První návrh se týká funkčních kurzů, které jsou součástí toho komplexního pozměňovacího návrhu. Dovolil jsem si tam v § 21i v odst. 3 přidat jeden poznatek, na který upozornila Česká stomatologická komora. Ten poznatek se týká projednávání způsobu, jakým se zavedou funkční kurzy do registru kurzů. U stomatologů speciálně a v některých asi vzácnějších případech i v jiných oborech dochází k situaci, že funkční kurzy budou moci být organizované pro lékaře s odbornou způsobilostí, nikoliv tedy se specializovanou, ale odbornou, protože stomatologové mohou samostatně s touto odbornou způsobilostí pracovat již po promoci po nějaké krátké praxi. A tam dochází k tomu, že v té standardní proceduře, která je navržena v citovaném § 21i, ministerstvo před rozhodnutím vyžaduje posouzení akreditační komise. Pro odbornou způsobilost nejsou akreditační komise zřízeny, a proto navrhuji, aby v takovémto případě ministerstvo mělo pravomoc požádat příslušnou profesní komoru, v tomhle případě stomatologickou, o vyjádření namísto té komise akreditační. To je zhruba všechno k tomuto návrhu.

Další návrh se týká souběhu vzdělávání. Vedla se poměrně kontroverzní diskuse o tom, jestli se má povolit tak trošku nad rámec evropské směrnice o vzdělávání v našem prostředí po absolvování odborného kmene možnost studia nástavby nad kmenem pro dva specializační obory najednou. Já jsem byl velmi proti, celá řada kolegů a kolegyň však s tím neměla problém, takže tato verze, že souběžné obory budou, prošla v komplexním pozměňovacím návrhu. A já jsem si dovolil trošku zpřísnit zaměstnavatelské podmínky, za kterých tento režim by mohl být povolen. Ty podmínky spočívají zejména v tom, že lékař by musel pracovat na plný úvazek. Protože jinak se může vzdělávat v tom specializačním vzdělávání až jenom na poloviční úvazek, a dokonce v některých případech, které se týkají mateřských nebo otcovských dovolených, by se mohl vzdělávat na úvazek 0,2. Já si myslím, že souběh dvou specializací bude tak náročné studium, že by mělo být limitováno pouze na plný úvazek. Bude se pravděpodobně týkat stejně jenom několika velmi málo jedinců, byť schopných. Ale získávání zkušeností ve specializačním studiu spočívá nejenom v teoretických znalostech, ale v získávání dovedností při jednotlivých výkonech a také zejména získávání zkušeností a ty musí být získávány nad velkým množstvím pacientů.

Třetí pozměňovací návrh se týká kontrolní činnosti Ministerstva zdravotnictví. Ministerstvo souhlasilo v rámci komplexního pozměňovacího návrhu, aby byly kontrolní pravomoci rozšířeny i na akreditační komise, pokud s tím bude ministr souhlasit. A já navrhuji, aby se toto zmocnění mohlo týkat i zástupců příslušných pověřených organizací, které vzdělávání organizují.

Tolik tedy mé tři pozměňovací návrhy a přihlásím se k nim v podrobné rozpravě podle čísel v systému. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Leoši Hegerovi a nyní s řádnou přihláškou pan poslanec David Kasal. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Připraví se paní kolegyně Pastuchová.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji, pane předsedající. Vážená vládo, vážení kolegové a kolegyně, dovolte, abych se také zpočátku nejdříve obecně vyjádřil k celkovému návrhu a k němu potom následně vyplývajícím pozměňovacím návrhům, se kterými za vámi přicházím a kterém potom načtu v podrobné rozpravě.

Základní a hlavní změnou, proč byl vlastně tento zákon měněn, je vyřešení požadavku na redukci původně vysokého počtu základních oborů - těch bylo 96. V pozměňovacím návrhu je jich 43 a důležité je také to, že budou zaznamenány přímo v zákoně jako takovém.

Vycházelo se z hlediska kompatibility z evropské směrnice 2005/36/ES, která jasně stanovuje, jaké obory jsou kompatibilní po Evropě, a je to důležité pro vzdělávání našich lékařů a jejich uplatňování v zahraničí. Současné ukotvení základních oborů přímo v zákoně přispěje ke stabilitě a přehlednosti celého systému. Společně s redukcí počtu základních oborů bylo přikročeno také k racionálnímu zkrácení doby vzdělávání většiny oborů i s ohledem na pokračující feminizaci zdravotnictví, která problémy ve zdravotnictví ještě více zvýrazňuje.

Nesmírně důležitou součástí změn je také zjednodušení a zefektivnění systému akreditací, k němuž slouží nově zřizované vzdělávací rady lékařů a paritní zastoupení odborníků v nově složených akreditačních komisích, na kterém se podílejí jak fakulty, lékařská komora, tak i ministerstvo na návrh odborných společností. Ty se budou odpovědně podílet na vývoji daného oboru jako celku a ne jen úzké skupiny odborníků.

Nyní ještě k některým dalším změnám, které zákon přináší. Délka vzdělávání v základním kmenu bude prodloužena na třicet měsíců a bude ukončena zkouškou podobně, jako tomu bylo v bývalém systému prvního a druhého stupně atestace. Lékaři po složení zkoušky získají odpovídající kompetence pro práci v daném zařízení. Důležitou změnou, která bude reflektovat již zmíněnou feminizaci, bude umožnění vzdělávání osobám na rodičovské dovolené, kdy jejich rozsah pracovní doby musí odpovídat úvazku 0,2.

Součástí návrhu je také upřesnění činnosti lékařů s odbornou specializací a s odbornou způsobilostí ve vztahu k institutům odborného dohledu a dozoru, tzn. to, aby se lékaři, kteří jsou po fakultě, nastoupí do nemocnice, mohli podílet na fungování daného zařízení, mohli být zařazování do služeb, a i ti, kteří nad nimi jaksi dozírají a školí je, tak aby to pro ně nebyla otročina, protože řada školitelů v menších nemocnicích sama slouží pět až služeb měsíčně a k tomu zajišťuje příslužby u těchto lékařů ve službách, takže z tohoto pohledu je velmi důležití zaměřit se i na toto.

Dovolím si zmínit se i mírně o problému s praktickými lékaři pro děti a dorost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane kolego, já vás opět přeruším a požádám sněmovnu znovu o klid. Jde o obecnou a podrobnou rozpravu ve druhém čtení a rád bych, abychom se vzájemně respektovali a poslouchali se. Pokud diskutujete něco jiného, tak prosím v předsálí. Děkuji. Pokračujte.

 

Poslanec David Kasal: Jenom dva argumenty ohledně tohoto oboru. Jistě jste všichni slyšeli argumenty o tom, že obor PLDD, resp. spojení pediatrie do jednoho oboru, bude mít za následek zrušení PLDD jako takového a zrušení praktických lékařů. Ostatně mnoho poplašných mailů jsem dostal nejen já, ale myslím si, že i vy na své mailové adresy.

Chci tady jasně říci, že se bavíme o zákonu o vzdělávání lékařů. Nejedná se a nemluvíme zde o struktuře péče o vzdělávání. Aby ale bylo úplně jasno a abych rozptýlil obavy, jak vás kolegů, tak i lékařů, po domluvě s Ministerstvem zdravotnictví budu iniciovat přijetí zákona, po kterém volali i kolegové praktičtí lékaři pro děti a dorost, zákona o péči o dítě a o matku, který bude zachycovat strukturu péče v naší republice, tzn. jak péče primární, která je nedílnou součástí péče o naše děti, péče nemocniční a péče ve specializovaných ordinacích. To, co je psáno, že naženeme pacienty do nemocnic, to vám můžu s klidným srdcem říci, že pokud by se to mělo opravdu stát, tak ty nemocnice už v tuto chvíli to zvládají jen s vypětím všech sil, takže není to pravda a tímto nabízím pomocnou ruku, abychom vyřešili tento problém.

Podstatné ale je to, že ta změna odpovídá i duchu celého zákona. V celém zákonu jde o to, aby došlo k zjednodušení a zastupitelnosti a prostupnosti jednotlivých oborů. V současné době nemohou lékaři z nemocnic pracovat v terénu, nemohou pracovat v ambulanci. Zajímavé ale je, pokud si praktický lékař pro děti a dorost potřebuje vybrat dovolenou, tak mu jsou vhodní i lékaři z oddělení, kteří nemají ani kmen, tzn. mají třeba rok praxe. Naopak praktický lékař pro děti a dorost nemůže dle platné legislativy samostatně pracovat v nemocnici, což je velký problém při zajišťování např. pohotovostních služeb v nemocnicích, a tím péče o naše pacienty v nočních hodinách.

Na závěr, protože si myslím, že jsou vždycky důležitá čísla. Jsou to čísla, která jsou získána z IPVZ. Tak jak vystupují lékařky a zastupují dva tisíce lékařů praktiků pro děti a dorost, tak k dnešnímu dni, 13. 9., bylo podle nového schématu z roku 2004 vyškoleno 224 lékařů. Všichni ostatní do těch dvou tisíc byli vyškoleni podle starého systému, kdy byla jedna atestace, která jednak opravňovala lékaře sloužit v terénu, a současně opravňovala, že mohli jako sekundární lékaři pracovat v nemocnicích. Tady si myslím, že je z toho jasně patrno, za jaké množství lékařů je v tuto chvíli hovořeno. Protože to obrovské množství lékařů, kteří jsou školeni podle starého systému, zajišťuje onu péči o naše děti, což je pro nás to nejdražší.

Ještě se lehce dotknu funkčních kurzů. Funkční kurzy jsou důležitou součástí vzdělávacího schématu a jejich znovuzavedení do systému vzdělávání bylo z toho důvodu, že mají mít hlavně dva významy. Chtěli jsme řešit problematiku revizních lékařů a revize jako takové, protože ta velmi pokulhává. Po domluvách, které běžely během měsíce srpna, jsme došli ke konsenzu dalšího vzdělávání a prohlubování vzdělávání těchto lékařů, abychom mohli naopak umožnit otevření tohoto oboru i např. pro ženy na mateřské dovolené nebo pro kolegy, kteří mají nějakým způsobem hendikep a nemohou už pracovat na plný úvazek, aby se mohli tohoto vzdělávání zúčastnit. To je první část, proč byly znovu zavedeny funkční kurzy.

Druhá část je ta, že medicína se samozřejmě vyvíjí a je důležité zavádět novinky do daného oboru. V tom případě máme k tomu k dispozici tyto funkční kurzy, z toho důvodu byla zkrácena jejich délka na jeden až šest měsíců a je tam jasně delegováno, že tímto funkčním kurzem se získá zdatnost a zkušenost, ale nezavdává to náklady zdravotního systému, tzn., že ty obavy, že si nějaká úzká skupina profesorů udělá funkční kurz na pravou nebo levou nohu a pak to bude chtít vyžadovat po pojišťovně, tak to v žádném případě není úmyslem předložených návrhů.

Z toho hlediska bych se teď dotkl jednotlivých pozměňovacích návrhů, se kterými za vámi přicházím ve druhém čtení. Dovolil bych si ještě poznamenat změny, které se týkají oblasti farmaceutické a oblasti získávání specializované způsobilosti v nástavbovém oboru nemocniční lékárenství. I když tato změna byla na výboru zamítnuta, znovu si ji dovolím načíst. Odůvodnění je jednoduché. Navržená změna by měla zlepšit možnost a rozšířit možnost dalších lékárníků stát se vlastně vedoucím lékařem v nemocnicích a dalších zařízeních k tomu směřujících.

Další pozměňovací návrh, který řeší funkční kurzy, jak už jsem se před chvílí o tom zmínil, tak účelem této změny bude prohlubování znalostí a dovedností, nelze jím nahradit získání kvalifikace, jak správně konstatuje druhá věta navrhovaného textu v § 21i odst. 1 návrhu. Podle první věty však mají zdravotničtí pracovníci absolvováním kurzu získat způsobilost k činnostem vyjmenovaným v příslušném vzdělávacím programu. Získání způsobilosti však není jejím prohloubením. První věta tak je v rozporu s větou druhou předmětného ustanovení i proklamovaným účelem navrhovaného institutu funkčních kurzů. Rozpor je proto nutno odstranit. Navrhuji tedy vypuštění první věty navrhovaného textu bez náhrady. Změnu je třeba promítnout potom do § 21j odst. 4. Odlišné doby trvání funkčních kurzů pro lékaře a ostatní zdravotnické pracovníky nejsou z tohoto pohledu odůvodněny.

Důležitým faktorem, o kterém jsem se také zmínil, je dohled a dozor nad lékaři, kteří ještě nemají způsobilost. Návrh tohoto pozměňovacího návrhu je odůvodněn tím, že upřesňuje činnosti lékaře s odbornou způsobilostí ve vztahu k institutům odborného dohledu a dozoru, a to tak, aby v průběhu specializačního vzdělávání mohl být brán větší zřetel na individuální schopnosti a znalosti jednotlivých školenců. Máme samozřejmě školence, kteří jsou velmi schopní, i se připravovali více v rámci pregraduálního vzdělávání, a jsou samozřejmě školenci, kterým nebude stačit ani ta doba, která by je opravňovala k tomu, aby mohli samostatně sloužit a pracovat.

Bude tedy na školiteli, aby určil, které činnosti je již jeho školenec schopen vykonávat pouze pod odborným dohledem, nikoli jen odborným dozorem. Tato úprava může současně vést k menšímu zatížení lékařů se specializovanou způsobilostí, kteří nyní musejí vykonávat dozor nad lékaři s odbornou způsobilostí i v případech, kdy ho není ve skutečnosti potřeba.

Dále na rozdíl od komplexního pozměňovacího návrhu, který umožňoval výkon revizní činnosti lékařů s odbornou způsobilostí pouze pod odborným dozorem nebo dohledem, umožní tento pozměňovací návrh vykonávat revizní činnost lékařů s odbornou způsobilostí, kteří mají certifikát absolvování základního kmene bez odborného dohledu. Výkon dohledu by v rámci praxe zdravotních pojišťoven nešel vždy naplnit. Navíc vzhledem k činnosti, kterou revizní lékaři vykonávají, není dohled u lékaře s praxí ani důvodný. Pokud jde o výkon odborného dozoru, nevyžaduje se, aby byl v tomto případě prováděn lékařem se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru, ale v jakémkoli, a to ze stejných důvodů.

Ohledně předposledního pozměňovacího návrhu, kterým je věc, která bude vycházet a pomáhat jaksi hlavně lékařkám v oblasti pediatrie, kterou doufám všichni pediatričtí pracovníci přivítají, protože feminizace v oboru pediatrie se blíží 90 až 95 procentům, tak je v zásadě doplnit ustanovení o to, že pokud taková lékařka má ve své péči dítě, o které se stará, míněno že ho porodí, tak díky tomu, že vlastně to, co se naučila včetně například laktační poradny, včetně zjišťování infekcí u malých dětí a kojenců, tak se počítá se započtením určité doby, co bude pečovat o tyto děti, do jejich vzdělávání. Účelem je tedy přispět k lepšímu sladění profesního a rodinného života lékařů zařazených ve specializačních vzděláváních oborů pediatrie.

A poslední věc je velmi krátká. Jde o potvrzení kurzů, kdy je tam drobná změna v článku dvě, kdy se v bodě 6 ve druhé větě doplní za slova "v kvalifikačním kurzu" slova "a vydává potvrzení o absolvování kurzu". Důvodem je pouze stanovit osobu, která vydává potvrzení o absolvování kurzu.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Davidu Kasalovi. Ještě než budeme pokračovat, budu konstatovat omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny, a to od poslankyně Ivany Dobešové.

Nyní vystoupí paní poslankyně Pastuchová. Připraví se pan poslanec Svoboda. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych objasnila svůj pozměňovací návrh, který následně načtu, nebo ke kterému se přihlásím, pardon. Jde o to, aby bylo v novele zákona 95 zařazeno pracovní lékařství, protože zachování oboru pracovního lékařství v základních specializačních lékařských oborech je ve většině zemí Evropské unie.

Pracovní lékařství jako obor primární prevence poškození z práce je specifické tím, že je vázáno na podnikovou sféru. Je to jediný obor, jehož základ tkví v pracovním prostředí, je specifický svým zaměřením na vztah práce a zdraví, a proto bývá vnímán zkresleně. Kromě pracovnělékařských služeb zajišťuje i diagnostiku nemocí z povolání podle zvláštních právních předpisů. Vzdělávání v tomto oboru není možné podle mezinárodní komise zdraví při práci jako certifikovaný kurz či nástavbu na jiné obory právě také pro specifickou vazbu na zaměstnaneckou sféru. Tato skutečnost vedla Radu vlády pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, aby již v roce 2008 schválila v národním akčním plánu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v opatřeních ke zkvalitnění dohledu státu nad zdravím zaměstnanců podle směrnice Rady 89/391/EHS a úmluvy mezinárodní organizace práce č. 161 zařazení oboru pracovní lékařství mezi základní specializační lékařské obory. Toto řešení má i nadále podporu nejen všech rozhodujících mezinárodních institucí včetně evropských, ale i akademických kruhů, resortu sociálních věcí, sociálních partnerů i zaměstnavatelů. Rada vlády pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci nově znovu požaduje po resortu zdravotnictví zachování tohoto oboru v oborech základních.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Janě Pastuchové. Nyní vystoupí pan poslanec Bohuslav Svoboda. Připraví se pan poslanec Jiří Štětina. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, dovolte i mně, abych řekl několik slov k novele zákona o získávání způsobilosti k výkonu lékařského povolání. Je to zákon, který byl na stole velmi dlouho. Je to zákon, který je velmi potřebný. Je to zákon, se kterým jsme si skutečně ve zdravotním výboru víc než vyhráli. Chtěl bych na tomto místě poděkovat všem členům zdravotního výboru, kteří připravovali komplexní pozměňovací návrh, protože jsem přesvědčen o tom, že ten komplexní pozměňovací návrh dostal podobu, která je akceptovatelná, s určitými výhradami.

Pro mě stále zůstává výhradou problematika praktického lékařství pro děti a dorost. Jsem pevně přesvědčen o tom, že to je svébytný obor, který sice nemá takovéto začlenění v celé Evropské unii, ale že to je zrovna začlenění, které nám zbytek Evropské unie závidí. Ta varianta samostatného výkonu tohoto povolání skutečně by měla zajistit to, že praktičtí lékaři budou fungovat, budou fungovat dobře. Proto jsem si dovolil znovu předložit pozměňovací návrh k této otázce k vašemu posouzení. Vyjádřím se k němu potom v rozpravě podrobné.

Jinak musím konstatovat, že finální podoba návrhu zákona je podoba, kterou můžeme jako klub ODS v celém rozsahu podpořit. Chtěl bych poděkovat jak panu ministrovi, tak kolegovi Kasalovi za to, že vlastně všechny věci, které byly problematické, byly vyčištěny na úrovni diskuse ve zdravotním výboru, a že to je cesta, kterou bychom měli vlastně všechny zákona řešit, vydiskutovat to na klubech, vydiskutovat to potom na výboru a sem přijít s variantou, která už je akceptovatelná. Samozřejmě že zazní ještě další pozměňovací návrhy, ale myslím si, že ta základní médie je tak kvalitní, že se pro ni můžeme vyslovit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Bohuslavu Svobodovi. Ještě před řádně přihlášeným Jiřím Štětinou s faktickou poznámkou pan kolega Radim Holeček. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Radim Holeček: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, nechci zdržovat, chtěl bych jenom zareagovat na svého předřečníka Bohouše Svobodu s tím, že bych vás chtěl poprosit o podporu jeho pozměňovacího návrhu. S tím návrhem souvisí petice Iniciativy za zachování oboru praktické dětské lékařství. K té petici se připojilo 104 364 petentů a to si myslím, že je natolik velká váha kritiky, která se vznesla na to, aby tento obor byl zachován. 26. dubna proběhlo veřejné projednávání za účasti petentů a tam byli i petenti, i předkladatelé. Myslím, že jsme se tam dobrali některých závěrů.

A já osobně žádám o podporu toho pozměňovacího návrhu i za sebe, jelikož jsem byl původně spoluautorem toho pozměňovacího návrhu, ale nějakým způsobem moje jméno vypadlo v tom parlamentním šumu. Takže i tak abych učinil za dost sobě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za faktickou poznámku i dodržení času. Pokračujeme diskusí a vystoupením pana poslance Jiřího Štětiny. Připraví se kolega Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Štětina: Dobrý den. Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážený pane ministře, dámy a pánové, když jsme v prvém čtení poslouchali projev pana ministra, tak jsem zářil nadšením a musím říci, že jsem tedy pana ministra hladil po srsti, byť jenom obrazně. Od té doby uplynulo mnoho dní, bylo podáno mnoho pozměňovacích návrhů. Došlo k několika změnám.

Já bych se rád vyjádřil ke dvěma věcem. Za prvé to je Institut pro další vzdělávání lékařů, takzvaný IPVZ, v minulosti bylo základní vzdělávací centrum, jedno bylo v Praze pro lékaře, druhé bylo v Brně pro střední zdravotnický personál, a myslím, že ten systém byl dobrý. Teď nebudu hovořit o tom, jaké byly výsledky, jestli lékaři byli kvalitnější nebo sestry byly kvalitnější nebo jestli nám odcházelo více nebo méně lékařů do zahraničí. To vůbec ne. Ale myslím si, že systém výuky, způsob zkoušení, udělování atestací prvního a druhého stupně byl naprosto jasný a transparentní.

Nejsem spokojen, a tím nechci říct, že tento zákon nepodpořím, to v žádném případě, s § 2, kde jaksi tato instituce není vyjmenovaná a je to formulováno jakýmsi vágním způsobem - bude to právnická osoba. S tím mám problém, protože po roce 2006, a já se obávám, že mnoho lidí z tohoto období se pomalu a jistě vrací na Ministerstvo zdravotnictví, bylo jaksi doporučeno, že IPVZ nebude a že se to bude vzdělávat na základě nějaké soukromé organizace - teď nebudu říkat dohady, kdo to měl vést. Já jsem stále přesvědčen o tom, že v zákoně by měla být formulace IPVZ jakožto vzdělávací centrum. A teď je jedno, jestli to bude příspěvková organizace, nebo to bude obecně prospěšná společnost, ale tato formulace by tam měla být. Pokud ovšem nebude jaksi dohoda, a to bohužel je věc koaličních poslanců, tak se s tím prostě smířím, ale už nebudu tak nadšeně plédovat pro pana ministra.

Druhá věc je věc taxativního vyjmenování oboru. Pokud si vzpomínám, tak jsem zde hovořil o tom, že původní návrh specializačních oborů se mi líbil, že jich bylo podstatně méně a že jsem doporučoval, že bych si dokázal představit ještě pracovní lékařství. Tady ještě musím říct, že za nikoho nikdy nelobbuji, nikdo mě nepřesvědčí, nikdo mě neuplatí, to v žádném případě, ale stále považuji pracovní lékařství za velmi důležitý obor. Je to v podstatě obor, který spojuje jak medicínu preventivní, tak medicínu kurativní a k tomu ještě i administrativní. A samozřejmě jsem jednal s mnoha koaličními poslanci - říkali: nemáme s tím problém. Ale v novém seznamu prostě není.

Já dokážu své názory změnit a zcela veřejně to řeknu a přiznám se. Já jsem ve svém projevu v prvém čtení také říkal, že si myslím, že má být pediatrie jedna. Já jsem svůj názor změnil, myslím si, že pediatrie, která je nemocniční, může být klidně i ambulantní, takže v tomto svůj názor měním. Podporuji zde kolegu, který hovořil přede mnou. A myslím si, že když jsme byli schopni dát do seznamu takzvanou maxilofaciální chirurgii a nedáme tam ani zmínku o dětském lékařství pro děti a dorost jakožto ambulantní složku, tak se na mě nezlobte, ale já tu medicínu nedělám dlouho, jenom 52 let, ale stále nevím, a byl bych rád, kdyby mě někdo vysvětlil, co to maxilofaciální chirurgie je, kolik to dělá lékařů a jestli nejsme schopni ve fakultních nemocnicích a v jiných nemocnicích, kde máme specializovaná pracoviště, si s takovýmito úrazy poradit.

Toto jsou mé změny, ke kterým jsem došel, ale samozřejmě nakonec musím říct i to, co zde říkali kolegové, že je dobře, že tento zákon je připraven. A budu rád, když tento zákon bude schválen a přijat, abychom nemuseli čelit argumentu lékařů, že protože je špatné vzdělávání, tak odcházejí do zahraničí. Oni tam neodcházejí kvůli vzdělávání, oni tam odcházejí pouze jenom kvůli finančnímu zajištění.

Já vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Štětinovi. Než budeme pokračovat přihláškou pana poslance Ludvíka Hovorky, s faktickou poznámkou kolega Pavel Plzák. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Pavel Plzák: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, já zareaguji na předřečníka. Je tu velký lobbing za zachování vzdělávání v oboru praktický lékař pro děti a dorost. Bylo zde řečeno, že bychom měli tuto ambulantní složku, přestože v podstatě, kolega mě opraví, tak 90 % možná toho, co dělá pediatr v terénu, je stejných, jako může dělat pediatr v nemocnici, ale představte si ten příklad, že bychom u každého oboru oddělili ambulantní a nemocniční složku. Já jako chirurg můžu říct, že na to, abych vykonával ambulantní lékařskou péči v oboru chirurgie ambulantní, tak mi stačí, abych ošetřoval excize nějaké névy, nikdy nebudu operovat, nebudu v nemocnici, a kdyby se mi zúžil vzdělávací obor jenom na to, co dělá ambulantní chirurg, tak by se mi ten obor tak zúžil a nebyl bych nahraditelný, nemohl bych sloužit v nemocnici. Prosím vás, nedělejme to. Je jedno dítě, jsou jedny dětské choroby a já si myslím, že je jeden pediatr. Děkuji. (Potlesk poslance Jaroslava Krákory.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Plzákovi. A nyní budeme pokračovat vystoupením pana poslance Ludvíka Hovorky. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, s tímto návrhem zákona bylo spojeno velké očekávání, že dojde k nápravě změn ve vzdělávání lékařů, které se udály v roce 2004. Já si dovolím pochybovat, že k tak velké nápravě nedochází.

Dovolím si připomenout legislativní pravidla vlády, která říkají v článku 10 odst. 5: Součástí materiálu, kterým se předkládá návrh zákona k projednání vládě a Legislativní radě, je i předkládací zpráva a dále návrh prováděcího předpisu, návrh nařízení vlády nebo návrh vyhlášky nebo teze prováděcího předpisu, pokud návrh zákona obsahuje zmocnění k vydání prováděcího předpisu a tento prováděcí předpis má nabýt účinnosti současně se zákonem, a text zákona nebo jeho části v platném znění s vyznačením navrhovaných změn, jde-li o návrh novely zákona. Návrh prováděcího předpisu se v této fázi předkládá bez projednání v připomínkovém řízení a v pracovních komisích.

Samozřejmě že vyhlášky alespoň v podobě tezí se předkládají už s vládní verzí návrhu zákona, tedy už do prvního čtení. Smyslem tohoto ustanovení je totiž to, abychom si jako poslanci mohli udělat představu, jak bude vypadat navržený zákon v praxi. A samozřejmě pokud Ministerstvo zdravotnictví připraví v součinností s pár poslanci výboru komplexní pozměňovací návrh, což samo o sobě je hrubé obcházení legislativních pravidel, například se tím zcela ztratí smysl institutu připomínkového řízení a snižuje se i význam tripartity, mělo by ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu dopracovat i prováděcí vyhlášky a zdůvodnění.

Když shrnu výsledek legislativní práce, tak se to dá taky říct takto - že ministerstvo a poslanci sepsali po dvou letech dohadování mezi ČLK, lékařskými fakultami, významnými profesory, odbornými společnostmi a podobně seznam kvalifikačních oborů a specializací, ale přitom nemají ani tu základní představu, k jakému konkrétnímu rozsahu činnosti budou tyto kvalifikace lékaře po jejich získání opravňovat.

Z tohoto důvodu zákon je nedokonalý. Nelze totiž ani v hrubých rysech odhadnout jeho dopad na praxi. Za přípravu zákona samozřejmě nese přímou odpovědnost ministerstvo. A protože ani za 12 let od doby, kdy byl přijat zákon č. 95/2004 Sb., nedokázalo vydat vyhlášku o činnostech lékařů, ačkoliv je to jeho zákonná povinnost. Čili z toho pohledu to, co se očekávalo a co odborná veřejnost očekává od tohoto návrhu zákona, tak samozřejmě toto očekávání nebude splněno.

K té příloze k pozměňovacímu návrhu, který samozřejmě vychází z vládního návrhu, mohu říct jen tolik, že ze stávajících 46 oborů je nyní v návrhu 43 specializačních oborů. A to se na začátku říkalo, že dojde k zásadní změně a návratu před rok 2004. Zrušena byla angiologie, pracovní lékařství, praktické lékařství pro děti a dorost splynulo pod obor pediatrie. A traumatologie a nukleární medicína splynula do oboru radiologie a zobrazovací metody a přibyla maxilofaciální chirurgie.

Kromě velmi problematického a diskutabilního zrušení oboru praktické lékařství pro děti a dorost, které může mít zásadní dopad na zajištění péče pro děti a dorost v České republice, k avizované zásadní redukci počtu specializačních oborů prakticky nedošlo a žádná z těchto změn není blíže vysvětlena. Zrušení základního onkologického kmene není vysvětleno, přitom k chirurgickému kmeni přibyly kromě neurochirurgického a ortopedického také dva nové další kmeny, kardiochirurgický a maxilofaciálně chirurgický. Základní kmeny by rozhodně neměly být chápány jako bývalé první atestace a jejich počty by neměly být zvyšovány, ale naopak redukovány. Opět chybí jakékoli vysvětlení tohoto manévru. Například zavedení základního maxilofaciálního chirurgického kmene a maxilofaciálního oboru jako základního specializačního oboru nedává v kontextu novely zákona vůbec žádný smysl a je to svým způsobem zvláštní.

Jakkoliv tedy komplexní pozměňovací návrh zásadně ovlivňuje postgraduální vzdělávání v České republice, není zde ani významný náznak zlepšení, že by zlepšilo organizaci a koordinaci postgraduálního vzdělávání, které představuje nejpalčivější problém současného systému, kdy se nám začíná nedostávat lékařů, a po kterém lékaři, po těch změnách volají. Potřebu jednotné organizace, koordinace a administrace postgraduálního vzdělávání zcela jasně potvrdil průzkum České lékařské komory, kde se většina lékařů vyjádřila, že výkon atestačních zkoušek a stejně tak organizace postgraduálního vzdělávání by měla být vrácena zpět do kompetence Institutu pro vzdělávání lékařů.

Já jsem si z toho důvodu dovolil předložit několik pozměňovacích návrhů a jedním z důležitých z těchto pozměňovacích návrhů je samozřejmě organizace postgraduálního vzdělávání lékařů. Pokusím se říct krátké zdůvodnění.

Předložený vládní návrh novely zákona č. 95/2004 Sb. a ještě více jeho komplexní pozměňovací návrh vedou k závěru, že se nejedná o žádnou reformu ve vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, ale jenom o kosmetické úpravy. Pro odůvodnění stačí pouze symbolické snížení specializačních oborů ze 46 na současných 43. Přitom právě redukce oborů a jejich pevné zakotvení v zákoně mělo být jedním z pilířů reformy. Alespoň takto to bylo představováno celé dva roky, kdy se pracovalo na tomto návrhu. Největší problém se skrývá v předkládané organizaci celé postgraduální přípravy. Zákon by měl jasně stanovit, který subjekt organizačně zajišťuje postgraduální přípravu. Tedy evidenci školenců, jejich zařazování do oborů a výkon atestačních zkoušek. Návrh zákona tyto zásadní otázky ponechává na exekutivním rozhodnutí ministerstva, což je vzhledem k častým změnám ve vedení ministerstva nebezpečné, neboť individuálním rozhodnutím může dojít až k rozkladu systému. Dosavadní systém výkonu atestačních zkoušek na lékařských fakultách na principu tzv. vyvážené rotace se neosvědčil, neboť v praxi docházelo k uplatňování různých oborových nebo také regionálních zájmů a Ministerstvu zdravotnictví neposkytoval včas potřebné informace.

Potřeba jednotné organizace, koordinace a administrace postgraduálního vzdělávání byla jasně potvrzena průzkumem provedeným Českou lékařskou komorou, kde se k tomu jasně vyjádřila většina lékařů. V důvodové zprávě jde o odpovědi 6 467 lékařů, z nichž 61 % by svěřilo IPVZ organizaci vzdělávání, 19,9 % lékařským fakultám, 19 % České lékařské komoře, a odpověď stejného počtu lékařů, z nichž 56,5 % by zkoušení atestací svěřilo IPVZ, 30,8 % lékařským fakultám a necelých 13 % České lékařské komoře.

Specializační vzdělávání je nástrojem, kterým stát realizuje svoji odpovědnost za kvalitu a bezpečnost zdravotní péče. Získání specializované způsobilosti opravňuje lékaře k samostatnému poskytování zdravotní péče. Atestace je jakousi obdobou řidičského či pilotního průkazu, kdy stát přebírá záruku nad tím, že konkrétní osoba může činnost samostatně vykonávat a občané nebudou poškozeni na zdraví. Je tedy odpovědností státu vůči občanům, komu stát dovolí, aby samostatně vykonával zdravotní péči. Proto musí být celý proces získávání specializačního vzdělávání řízen jednotně, musí být transparentní, musí poskytovat státu kdykoliv aktuální přehled a současně musí být užitečný pro ty, kdo o získání specializované způsobilosti usilují, i pro ty, kdo je k tomu vzděláván.

Pro uchazeče je srozumitelné, když se na jednom místě ke vzdělávání přihlásí a na tom stejné místě v jednotném režimu vykonají závěrečnou zkoušku. Proto se navrhuje zákonem přenést kompetence k zařazování do oborů a výkon atestačních a ostatních zkoušek výhradně na právnickou osobu zřízenou Ministerstvem zdravotnictví, což je IPVZ. IPVZ je příspěvková organizace, která je zřízena právě k organizaci a administraci postgraduálního vzdělávání, a je tedy státní organizací, jejímž prostřednictvím je proces postgraduálního vzdělávání státem organizován. Návrh změn samozřejmě předkládá plně zachovat kompetence Ministerstva zdravotnictví, tedy jeho řídicí, kontrolní, legislativní, správní a metodickou činnost. Zařazováním školenců do všech oborů a výkonem jejich zkoušek na IPVZ získá Ministerstvo zdravotnictví okamžitý přehled o celé specializační přípravě lékařů, zubních lékařů a farmaceutů z jednoho centra a systém specializačního vzdělávání bude pro uživatele přehledný. Přitom u jmenování atestačních komisí se nic nemění. I nadále je v souladu s ustanovením § 21 jmenuje ministr zdravotnictví na základě návrhů univerzit, komor, odborných společností, akreditovaných a vzdělávacích zařízení. Vlastní vzdělávání bude i nadále probíhat tak, že všechny pověřené organizace, lékařské fakulty a komory na základě veřejnosprávních smluv a IPVZ a poskytovatelé zdravotních služeb mohou získat akreditaci ve smyslu ustanovení § 13 návrhu zákona a v rámci této akreditace vzdělávat. Zároveň mohou všechny pověřené organizace provádět zápočty praxe při plnění podmínek vzdělávacího programu, a to včetně zápočtu praxe z oboru do oboru a zahraniční praxe a u nástavbových oborů i doktorandského studia. Stručně řečeno, lékařským fakultám bude ulehčeno od nezbytné administrace při organizování postgraduální přípravy, aby se mohly více věnovat vlastní vzdělávací činnosti.

Tolik krátce ke zdůvodnění pozměňovacího návrhu, který má svěřit organizaci vzdělávání, zařazování studentů do oborů a zkoušení Institutu pro postgraduální vzdělávání lékařů.

Ještě bych se nyní krátce dotkl navrhovaného rušení vzdělávacího oboru praktický lékař pro děti a dorost. Myslím si, že toto není dobrý návrh, protože v tomto oboru působí dva tisíce lékařů. Dva tisíce lékařů, kteří poskytují kvalitní primární péči dětem a mládeži. Myslím si, že tento obor ukázal svoji životaschopnost, že se osvědčil, lidé, rodiče jsou spokojeni s tímto způsobem poskytování péče a že není žádná reálná potřeba tento systém měnit. V zásadě ani žádné zdůvodnění v návrhu zákona pro slučování s oborem pediatrie nebylo předloženo. Navíc by vlastně mělo dojít ještě k prodloužení vzdělávání ze čtyř na čtyři a půl roku a to při současné věkové skladbě samozřejmě znamená zpomalení obnovy lékařů, protože průměrný věkový rozsah je už dosti vysoký. Takže bych chtěl říct, že jsem si dovolil předložit i pozměňovací návrh, který zachovává tento obor v původní podobě.

A jenom připomínám, v redukci podle návrhu má dojít ze 46 na 43 oborů a v zásadě navrhuje se zřízení nového oboru maxilofaciální chirurgie, ve kterém počet lékařů je zhruba několik desítek ve srovnání s počtem lékařů v oboru praktičtí lékaři pro děti a dorost, kde působí dva tisíce lékařů. Je to obrovský nepoměr a vlastně ani jedna změna, to znamená to sloučení s oborem pediatrie, ani naopak zařazení toho maxilofaciálního oboru není řádně zdůvodněno. Proto se přimlouvám za to, aby obor praktický lékař pro děti a dorost byl zachován ke spokojenosti veřejnosti, rodičovské veřejnosti, kteří s tímto oborem a s působením lékařů jsou spokojeni.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ludvíku Hovorkovi. Než budeme pokračovat, tak mám dvě faktické poznámky pana poslance Roma Kostřici a Davida Kasala. Takže první faktická poznámka Roma Kostřici. Do řádné rozpravy se přihlásí paní kolegyně Soňa Marková. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Rom Kostřica: Děkuji za slovo. Vážení kolegové, já se na vás chci obrátit s upřímnou prosbou, abyste vyslechli pozměňovací návrh pana poslance Hovorky, kde se jedná o zrušení maxilofaciálního kmene samostatného. On to zde vysvětlil po stránce, že je tam velmi malý počet lékařů a podobně, což je jistě pravda. Já bych chtěl, abyste si to uvědomili ještě z toho medicínského hlediska. Protože pokud budete mít specialisty, kteří budou vychováni jako maxilofaciální chirurgové pouze se samostatným maxilofaciálním kmenem, pak naprosto odpadá jejich možnost vzdělat se v oblasti, která padá do jiných oborů chirurgie a zejména otorinolaryngologie. Dojde totiž k tomu, že ten maxilofaciální chirurg takto vzdělaný bude schopen ošetřit třeba vlastní nádor někde v té oblasti maxilofaciální, ale hluboké krční uzliny, kde jsou metastázy, a to jsou ty, které přivedou toho pacienta případně k relapsu toho onemocnění nebo případně k úmrtí, ty není schopen a nebude je schopen ošetřit. Čili toto je věc, kterou byste si měli uvědomit, že se tady jedná o to, aby tito lékaři skutečně museli projít těmi obory otorinolaryngologickými jako základním kmenem a kmenem, nebo kmenem chirurgickým, aby měli možnost a schopnost ošetřit tyto nemocné.

Podle mého názoru je tento návrh tak absurdní, že, nezlobte se, ale mně to hlava nebere. A věřte, že vím, o čem mluvím. Necelých deset roků jsem pracoval jako předseda Společnosti pro otorinolaryngologii a chirurgii hlavy a krku. A vím naprosto přesně, o čem mluvím. Tento zákon je opravdu naprosto absurdní a podle mého názoru zcela zlomocný. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Romu Kostřicovi za dodržení času k faktické poznámce. Nyní s faktickou poznámkou David Kasal a po něm pan poslanec Bohumil Svoboda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo. Já budu reagovat na svého kolegu pana poslance Hovorku prostřednictvím pana předsedajícího. Mně to připadá, že jsme asi oba dva byli na jiném zdravotním výboru. Protože, myslím si - tady co jsem zaslechl, tak nic nebylo vysvětleno, nic nebylo zdůvodněno a tak dále a tak dále.

Znovu zopakuji. Jestli si to kolego, vážený kolego, přečtete, prostřednictvím pana předsedajícího, bylo 96 oborů. Je to ze zákonu 2004. Tam si to přečtěte. Tak já nerozumím tomu číslu, které tady říkáte, 96 a 43 je výrazný pokles. Nevím, jak víc už to říct.

A co se týká jakoby dalších věcí, k těm se zmiňovat nebudu, ale ohledně vašeho vysvětlování a zdůvodňování, říkání, že se zruší obor praktického lékaře pro děti a dorost, ta čísla jsem tady řekl. A na to už pouze řeknu, je to marný, je to marný, je to marný.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Davidu Kasalovi. Nyní pan poslanec Bohuslav Svoboda také ve faktické poznámce a poté už řádně přihlášená paní kolegyně Soňa Marková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji. Já bych se vaším prostřednictvím, pane předsedající, chtěl obrátit ke kolegovi Kostřicovi. My jsme všechny tyto věci na zdravotním výboru probrali velmi podrobně. A já považuji za nefér hovořit o jiném oboru, že neumí vyndat uzliny nebo že to nedělá. Já také neříkám, že většina lékařů v oboru ORL vyplachuje uši nebo léčí angínu. Prostě obory mají svou určitou náplň a neměli bychom do toho zasahovat takovými dehonestujícími slovy. Ta argumentace by měla být věcná, odborná, říct ano, vím tolik a tolik případů, kdy to bylo uděláno špatně, tohle bylo uděláno dobře. Já jenom vím, že svět se vyvíjí tímto směrem, že tato problematika maxilofaciální chirurgie bude čím dál tím intenzivnější, ať co se týče oblasti úrazové, ať co se týče oblasti nádorové, a vím, že tato péče u nás není dostatečně zajištěna. Jestli vznikne 200 odborníků a pokryjí potřebu po celé republice, tak je to v pořádku. Není dobře, aby jich byly dva tisíce, kdyby ta potřeba taková nebyla. Počet není rozhodující, kvalita je rozhodující. A o to by se měl tento zákon o vzdělávání lékařů starat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Bohuslavu Svobodovi. A ještě jedna faktická poznámka pana poslance Roma Kostřici, pak už tedy paní kolegyně Soňa Marková. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Rom Kostřica: Děkuji za slovo. Já si dovolím reagovat na slova svého předřečníka pana docenta Svobody. Já vím velmi přesně, o čem mluvím. Já nechci říct, že v tomto oboru jsou špatní lékaři, to nechci říct. Chci jenom docílit toho, aby tito lékaři měli nejen možnost, ale nutnost se vzdělat v oborech, které jsou nutné pro výkon jejich praxe. Není to jenom oblast maxilofaciální, tam je oblast velkých slinných žláz, příušní žlázy, podčelistní. Tyto všechny mají tendenci metastázovat do hlubokých krčních uzlin. A já vám mohu skutečně říct, a za tím si stojím, že znám celou řadu případů, nebo znám případy, nechci říct jejich počet, protože to nevím, kdy ten řez na kůži naprosto jasně vylučoval možnost řádného ošetření krčních uzlin tak, jak by to ten pacient potřeboval. Pokud pomineme ty snahy, že jsme se dověděli, že někde v Malajsii jsou schopni vyndat nádory bez poškození kůže, pak nebylo možné z těchto chirurgických přístupů provést dokonalou revizi uzlin tak, jak by si to ten pacient zasloužil. A za tím si prosím stojím. Děkuji vám.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Žádné další faktické poznámky nevidím, takže se vrátíme k řádným přihláškám a slovo má - tak já se omlouvám, než jsem dokončil větu, tak se přihlásil pan poslanec Hovorka s faktickou poznámkou, takže mu dám prostor. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji za slovo. Já bych se chtěl krátce vyjádřit k té námitce, která tady zazněla, že všechno bylo vysvětleno. Já jsem řekl, že součástí toho návrhu nebyly prováděcí vyhlášky. A v podstatě i ten komplexní pozměňovací návrh postrádal důvodovou zprávu. To je to podstatné, co jsem říkal. Nebo tam, kde by byly vysvětleny změny, které se v tom komplexním pozměňovacím návrhu vyskytovaly.

A další věc, která podle mého názoru nebyla vysvětlena ani v tom původním návrhu zákona, v tom vládním sněmovním tisku 723, byl ten konkrétní důvod potřeby zrušení oboru praktický lékař pro děti a dorost. Pouze se říkalo, že je třeba zvětšit prostupnost mezi obory pediatrie a PLDD, a potom ani současně nebyla žádná zmínka ani vysvětlení, proč se nový obor maxilofaciální chirurgie zařazuje mezi obory. Trvám na tom, že toto vysvětleno nebylo, a k tomu směřovala moje výhrada, která tady zazněla v té řeči. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě pan poslanec Kasal - dvě minuty.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji, pane předsedající. Musím zareagovat pouze na jednu jedinou věc, co říkal můj předřečník pan kolega Hovorka. Důvodová zpráva byla přednesena na výboru pro zdravotnictví. Víc k tomu nebudu říkat.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: A pokud nejsou, a opravdu nejsou, faktické poznámky, tak má slovo paní poslankyně Soňa Marková a připraví se pan poslanec Marek Benda.

 

Poslankyně Soňa Marková: Přeji krásné odpoledne, vážené dámy, vážení pánové, vážený pane předsedo, členové vlády. Dovolte mi, abych se jenom krátce včlenila do učených disputací svých ctěných kolegů lékařů jako laik, který se dívá na zákony, které se předkládají Poslanecké sněmovně, z pohledu spíše pacientů a těch, kteří jaksi nemohou zasáhnout do odborných věcí, tak jak to tady zaznívá.

Chtěla bych se krátce vyjádřit za poslanecký klub Komunistické strany Čech a Moravy a zároveň se přihlásit k pozměňovacím návrhům, které jsem nepodala, které byly podány, protože si myslím, že není potřeba, abychom podávali pozměňovací návrhy opakovaně.

Prvním, ke kterému bych se ráda přihlásila, je pozměňovací návrh, který navrací praktické lékařství pro děti a dorost do základních oborů vzdělávání. Já jsem se tak vyjádřila i na výboru pro zdravotnictví, protože mi to prostě nedává smysl. Obory nebyly tak výrazně omezeny, jak se původně předpokládalo, a vezměme si a zavzpomínejme si na to, že jeden z důvodů pro předložení tohoto návrhu zákona mělo být řešení nedostatku lékařů v našich zdravotnických zařízeních a za hlavní problémy se udávalo to, že máme málo lékařů a máme nedostatečně ohodnoceny lékaře. K tomu je třeba říci, že s největší pravděpodobností - nebo ne s největší pravděpodobností - nedošlo k takovému výraznému omezení oborů, a proto mi nedává smysl to, že se vyřazuje právě tento obor, když péče o děti v ČR, tak jak je dnes nastavena, je považována za jednu z nejlepších v Evropě a možná i v celém světě a tady prostě není žádný relevantní důvod to měnit. Už k tomu bylo řečeno hodně, já nebudu dále zdržovat.

Druhým pozměňovacím návrhem, ke kterému bych se ráda přihlásila, je návrh, o kterém tady již také hovořil můj kolega Hovorka, a to je návrat kompetencí k postgraduálnímu vzdělávání Institutu pro vzdělávání lékařů. Já se domnívám, že i toto je jedna z věcí, která dobře fungovala, a bylo by dobře, aby to fungovalo po těch peripetiích, které byly zase znovu, tak jak to bylo.

Ještě bych se krátce vyjádřila k projednávání samotného návrhu zákona. I o tom jsem hovořila na jednání výboru pro zdravotnictví. Tento návrh zákona nevznikal určitě lehce. Byly k němu zřízeny i různé komise, zákon se projednával prakticky několik let, připomínková řízení proběhla atd. - a najednou ze dne na den se objeví komplexní pozměňovací návrh, který přináší zásadní změny. Asi ta nejzásadnější nakonec po velkém odporu byla z tohoto komplexního pozměňovacího návrhu vyřazena, to znamená povinné stáže lékařů v rámci svého vzdělávání. Já neříkám, jestli to je dobře, nebo špatně. Mně jde jenom o to, že určitě není dobře, abychom přijímali takhle důležitý zákon tak, že ze dne na den dostaneme komplexní pozměňovací návrh, máme možnost ho ve zdravotním výboru sice projednat, důvodovou zprávu dostaneme až na stůl, a to si myslím, že není důstojné a není dobré, protože jsou takto obcházeny právě ty připomínky v připomínkovém řízení, které jsou důležité. Protože kdo jiný by měl připomínkovat, než ti, kterých se ten zákon doopravdy týká? Takže tento způsob projednávání zákonů není důstojný a není dobrý pro to, aby tady z Poslanecké sněmovny odcházely dobré zákony, které budou skutečně sloužit jak těm, kteří zdravotní péči poskytují, tak také těm, kteří ji potřebují, a to jsou pacienti.

Co se týká podpory tohoto zákona, tak poslanecký klub KSČM se rozhodne skutečně až podle případně přijatých pozměňovacích návrhů, protože i když považujeme tento zákon za velmi potřebný, tak některé pozměňovací návrhy jsou hodny podpory, a pokud se změní důležité věci tak, jak si myslíme, že je to správné pro to, aby zdravotnictví v ČR dobře fungovalo, tak potom bychom tento zákon podpořili. Já vám děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, paní poslankyně. Slovo bude mít pan poslanec Benda, připraví se pan poslanec Kaňkovský... Pardon, omlouvám se, ještě faktická poznámka pana poslance Hegera . Ale než dorazí k mikrofonu, tak přečtu omluvu paní poslankyně Havlové, která se omlouvá z dnešního jednání z důvodu jednání ve volebním kraji.

Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo. Já bych si dovolil jenom kratičce komentovat to, co tady říkala paní předřečnice paní poslankyně Marková. Musím připomenout, že ten komplexní pozměňovací návrh v hrubé podobě se řešil už na předchozím výboru, a paradoxně to bylo právě v Náchodě, kde to organizovala paní poslankyně, a ona si velmi dobře pamatuje, jaká tam byla debata až příliš vzrušená. Já to neříkám jako kritiku paní poslankyně prostřednictvím pana předsedajícího, já to říkám jenom jako určité vysvětlení, protože tak jako v každém oboru, i v medicíně jsou mimořádně obtížné věci k rozhodování, jsou věci, které běží zvykově, historicky, anebo mají nějaké racionální důvody, a je tam spousta lidí, kteří jsou zainteresováni k tomu, aby si své dvorky chránili. Někdy je to dobře, někdy špatně, ale v každém případě to budí veliké, velikánské vzrušení.

A abych ještě dodal jednu věc, protože já jsem si kdysi vyslechl o tom, jak se předkládají komplexní pozměňovací návrhy a jak to likviduje legislativní proces, že on je to někdy takový důvod pro důvod, když se něco nechce prosadit. Chápu, že jsou lidé, kteří si myslí o pediatrii jednu věc, a lidé, kteří si myslí druhou věc. Ale zrovna to, co je tady ten nejbolestivější a nejvíce diskutovaný bod, tj. sloučení oboru praktické pediatrie a pediatrie, bylo již v původním vládním návrhu. (Předsedající: Čas.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Ještě faktická poznámka paní poslankyně Markové.

 

Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Já bych prostřednictvím pana předsedajícího jenom chtěla říct, že skutečně to neberu jako kritiku své osoby, nicméně vůbec mě nepřekvapuje, že pan kolega Heger brání způsob projednávání zákonů předkládanými návrhy ze dne na den, protože v době nedávno minulé, v době panování právě jeho politické strany, to bylo naprosto běžné ve zdravotním výboru. Dělalo se to skoro pokaždé. Takže mě to opravdu nepřekvapuje, že tento způsob projednávání se mu nezdá jako příliš neobvyklý, a dokonce ho schvaluje.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Nyní tedy má slovo pan poslanec Benda a připraví se pan poslanec Kaňkovský.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, poslední zbývající, vážené dámy, vážení pánové, zdá se mi, že získávání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnických povolání už nebaví skoro nikoho tady v této Sněmovně kromě těch pár doktorů, kteří jsou zainteresovaní, ale přesto pokládám za fér, protože budu pak v podrobné rozpravě předkládat jeden pozměňovací, tak abych ho v obecné rozpravě alespoň dílčím způsobem představil, protože samozřejmě povede - jako obvykle návrhy, které předkládám ve zdravotnické problematice - k možnému střetu zejména se stavovskými organizacemi.

Navrhuji, abychom v tomto zákoně odebrali pravomoc České lékařské komory, lékárenské komory a stomatologické komory k tomu, aby dávaly razítko na to, že někdo může být vedoucím pracovníkem příslušného zdravotnického zařízení. Myslím si, že je to chybná kompetence, která nepatří do kompetencí samosprávných komor. Zůstává samozřejmě v příslušných zákonech kompetence stanovit pravidla a podmínky pro výkon takového vedoucího postavení, ale nemyslím si, že to má být komora jako samosprávná organizace, která vydává štempl "ten a ten splnil". To je věc, kterou si má zajišťovat zaměstnavatel, kterou má samozřejmě podle pravidel schválených kontrolovat zaměstnavatel, a nemá být někdo ještě stojící mimo, ještě do značné míry bez zodpovědnosti, kdo dává takové razítko.

Takže to je návrh, ke kterému se přihlásím v podrobné rozpravě. Nevím, kolik vyvolá komplikací, ale předem předesílám, že nějaké komplikace vyvolat může při tom, jak víme, jak se chová předseda zejména lékařské komory. To je první věc.

Druhá věc, kterou jsem chtěl jenom lehce k té debatě praktický lékař pro děti a dorost. Pan zpravodaj ví, že to je debata mimořádně složitá, že i na výboru na rozdíl od řady jiných věcí, které byly hlasovány 4 : 16 nebo 18, tak tady ta hlasování byla 10 : 12. Je to věc, která myslím do značné míry souvisí s jistou mírou nevraživosti, možná někdy až osobní, mezi pediatry ze zařízení a pediatry v terénní službě, právě těmi praktickými lékaři pro děti a dorost.

Já jsem upozorňoval na výboru, že u mne jako zdravého člověka s více dětmi v podstatě jediný styk se zdravotnictvím, který mám, je právě přes prostřednictví těch praktických lékařů pro děti a dorost. To jsou ti, ke kterým opravdu musím chodit od kontrol, povinného očkování až po to, že někdy těm dětem něco je a někdy mají nějaké bolístky. A jestli bych si něco velmi nepřál, tak abychom tuto skupinu znejistili, abychom nějakým způsobem vytvořili pocit, že ona není tou vlajkovou lodí českého zdravotnictví, protože ona je tím prvním místem kontaktu. Nejsou to při vší úctě ke všem pánům profesorům a ke všem slovutným nemocnicím, to nejsou ty nemocnice. Je to tahleta první vlna, která má přímý kontakt s občanem. A velmi bych prosil, abychom - i když pan zpravodaj tady říká "provedeme nějaké úpravy do budoucna" - já jsem pro, proveďme je do budoucna. Ale v tuto chvíli nechme praktické lékaře pro děti a dorost ve vzdělávacím oboru tak, jak byli doposud. A pokud budeme chtít dělat nějaké změny, dělejme je až do budoucna, abychom teď nevytvořili nějakou míru nejistoty.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane poslanče. Prosím pana poslance Kaňkovského, který je také zatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy.

Pane poslanče, já se omlouvám - dobrá. Tak pan poslanec Hovorka souhlasí, že faktickou poznámku uplatní až po vašem vystoupení. Prosím.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Už tady byla dneska poměrně rozsáhlá diskuse o tom, jak probíhalo jednání k novele zákona č. 95/2004 Sb. na několika jednáních zdravotního výboru. Já už se toho dotknu velmi krátce.

Určitě jsme všichni cítili, že to projednávání nebylo úplně standardní a že bylo velmi komplikované. Na druhé straně názory na novelizaci zákona 95 jsou skutečně také velmi rozmanité, velmi rozdílné. V tomto případě si myslím, že jsme skutečně měli snahu zákon dovést do takové podoby, aby skutečně přinesl něco pozitivního pro naše mladé lékaře i pro české zdravotnictví.

Pokud se týká toho komplexního pozměňovacího návrhu, o kterém tady taky byla řeč, tady si myslím, že se až tak nic neporušilo. Měli jsme dvě jednání zdravotního výboru - jedno v už zmiňovaném Náchodě a jedno potom zde v útrobách Poslanecké sněmovny, kde jsme si předtím, než jsme odešli na dovolenou, řekli základní parametry toho, jak chceme, aby ten komplexní pozměňovací návrh vypadal, protože jsme všichni cítili, že změn, které je potřeba ještě v tom vládním návrhu udělat, je ještě poměrně velká řada. Parametry jsme si dohodli. Dohodli jsme si i termín, kdy ten komplexní pozměňovací návrh bude připraven. Ano, potom došlo k jisté kontroverzi ohledně bodu, který tam byl vložen na poslední chvíli a týkal se povinných stáží ambulantních lékařů v nemocnicích. Ano, byla okolo toho velmi vzrušená debata, ale nakonec - a já jsem za to předkladatelům vděčný - tento kontroverzní návrh byl stažen. A i když všichni cítíme, že by bylo dobře zlepšit komunikaci mezi ambulantní sférou a nemocnicemi, tak jsem přesvědčen, že tím způsobem, jak to bylo navrženo, by k tomu nedošlo. Naopak si myslím, že by negativní emoce mezi těmito dvěma segmenty ještě narostly.

Když vezmu ten komplexní pozměňovací návrh jako celek, tak jsem přesvědčený o tom, že je to v tuto chvíli materie, ze které lze rozhodně vycházet. A i když předpokládám diskusi ještě ohledně řady pozměňovacích návrhů jak z výborů, tak zde načtených ve druhém čtení, tak si myslím, že to je cesta k tomu, abychom zákon dotlačili do zdárného konce.

V podrobné rozpravě si ještě dovolím načíst jeden malý pozměňovací návrh, ale troufám si říci, že ne nedůležitý, který řeší požadavky na minimální úvazek lékařek, event. lékařů v přípravě k atestaci, kteří pečují o malé dítě či děti. Už jsme tady o tom hovořili v prvním čtení, že máme zejména lékařky, které se chtějí vrátit z lékařské dovolené postupně. To znamená, mají rodinné důvody k tomu, nenastoupily okamžitě na ten požadovaný poloviční úvazek, ale aby se vracely třeba po jednom, po dvou dnech.

Proto jsem také navrhl v pozměňovacím návrhu výjimku, která by se rozšířila nejenom na lékařky, případně lékaře na rodičovské dovolené, ale ještě na rodiče-lékaře, kteří pečují o děti do zahájení povinné školní docházky. Jsem přesvědčený, že to lépe postihne problematiku některých rodin, které mají třeba více malých dětí, ale už nespadají do kategorii rodičů na rodičovské dovolené. Myslím si, že při tom, jak voláme, a to napříč touto Sněmovnou, po podmínkách lepšího sladění rodinného a pracovního života, je toto jedna z možných cest. A jako lékař nemocniční, vlastně po celou dobu své kariéry jsem nemocniční lékař, mohu říci, že se v praxi s tímto problémem poměrně často setkáváme a lékařky na ten kratší úvazek toto vítají. Umožní jim to lépe se starat o své děti a přitom to nijak nenaruší jejich postgraduální přípravu. Naopak si myslím, že to vracení se zpět do pracovního procesu je pro ně jednodušší.

Tolik ke druhému čtení této novely. Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane poslanče. Prosím pana poslance Hovorku, který chce uplatnit faktickou poznámku.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane předsedo, děkuji za slovo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych jenom vysvětlit panu kolegovi Kasalovi prostřednictvím pana předsedy, že jsem měl na mysli základní obory, že dochází k redukci ze 46 na 43. Tolik na vysvětlenou.

Potom ještě jedna věc, která se týká oboru praktický lékař pro děti a dorost, že s tímto systémem péče jsou v podstatě spokojeni jak rodiče, tak pojišťovny a není žádná poptávka, žádný důvod pro to, aby se tento systém měnil.

Druhá věc, která se týká ještě prováděcích vyhlášek. Podle bodů 142 a 146 bude v § 37 upraveno zmocnění ministerstvu pro vydání vyhlášky o činnostech pro lékaře atd. Já bych se chtěl zeptat pana ministra, dokdy ministerstvo připraví vyhlášku o činnostech, to znamená, co lékaři v určitém stupni přípravy mohou konkrétně vykonávat, protože pan náměstek Policar řekl, že je problém to připravit, když není definitivní znění zákona. Chtěl bych se tedy zeptat, od přijetí zákona dokdy ministerstvo připraví tuto vyhlášku o činnostech. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Dvě faktické poznámky. Pan poslanec Plzák, potom pan poslanec Brázdil.

 

Poslanec Pavel Plzák: Děkuji, pane předsedo. Kolegové, kolegyně, já musím zase zareagovat na předřečníka. Jak to, že není žádná poptávka, aby se ten systém změnil? Dneska nám praktičtí lékaři sami avizují, že stárnou, kdo je nahradí. A za současné situace zkušený pediatr, který pracuje v nemocnici, nemůže jít pracovat na obvod, nemůže za současné situace nikoho nahradit a stává se nám potom to, že ta místa mohou zůstat neobsazená. Tímto se to přece řeší. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Brázdil. Poté ještě pan poslanec Hovorka.

 

Poslanec Milan Brázdil: Často slyším, že já jsem nechtěl vystupovat a že jsem si to rozmyslel. Já jsem chtěl, jenom jsem čekal kdy a nechtěl jsem moc zdržovat.

Projednávání tohoto zákona je od začátku liché. Přijde nějaká novela, návrh, mnoho lidí to projednává dva a půl roku. Přijde to Legislativní radě vlády, ta to vezme a řekne ano, projednávejte to. Pak náhle na uzavřeném jednání dojde k tomu, že my nevíme, co projednáváme, ještě je to uzavřené jednání, a pak to pokračuje dokonce na nějaký komplexní pozměňovací návrh, který ještě v den, kdy jsme to měli projednávat, nebyl ani v systému. My k tomu máme dávat pozměňováky. Já nejsem nějaký expert na to, já jsem tu tři roky, ale mně to přijde neprůhledné, nelíbí se mi to. A ono to tak vypadá, vždyť to vidíte. Ta diskuse. To prostě není nachystané. Proč Ministerstvo zdravotnictví nechává předložit čtyřem poslancům komplexní pozměňovací návrh, ke kterému vy se tady potom vyjadřujete? To to ministerstvo neumí udělat samo? Ne, to je jinak. Ono asi nechce. Ono to chce víc zamlžené. Ono se to chce udělat jinak než těch dva a půl roku, co se k tomu někdo vyjadřoval, tak neuspěl, tak my to uděláme. My to překopeme, a stejně byste se mohli scházet a dělat si, co chtěli. Mě to mrzí, chtěl jsem vám to říct, jenom jsem nechtěl příliš otravovat nějakým velkým vystupováním.

Díky, že jste mě vyslechli.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Hovorka a po něm ještě fakticky pan poslanec Kasal.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Já ještě k panu kolegu Plzákovi prostřednictvím pana předsedy. Tam samozřejmě ta prostupnost možná je. Tam se požaduje nějaká, pokud vím, rozdílová zkouška, protože je tam jiné vzdělávání v oboru, které je zaměřené na praktickou přípravu. Je tam odlišné vzdělávání mezi oborem pediatrie a dětský lékař pro děti a dorost, čili ta prostupnost možná je. A není to tak, že by ti lékaři, kteří jsou v terénu, byli úplně ti průměrem nejstarší nebo nejvíce stárnoucí. Naopak v té přípravě za poslední roky, pokud se týká třeba rezidenčních míst, tak tam bylo myslím 200 lékařů v přípravě. To jen na vysvětlenou, jak se to má s přípravou a s tou možností prostupnosti.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Kasal.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo. Mně to taky nedá. Já se vyjádřím ke dvěma předřečníkům. Začnu panem kolegou Hovorkou.

Vážený pane kolego prostřednictvím pana předsedajícího, to, aby mohl primář jít dělat do terénu, tak to není žádná rozdílová zkouška. Je tam požadavek šesti měsíců. Tak si to řekněme jasně. Ta průchodnost tam není.

A co se týká mého kolegy pana poslance Brázdila prostřednictvím pana předsedajícího, já si myslím, že na zdravotním výboru jsem vysvětlil, jakým způsobem ten zákon byl projednáván. Ano, byl projednáván prakticky dva roky. A jenom k tomu poznamenám - to, co jsem slyšel, kolego, z vašich úst, tak mi připadlo, že jsem slyšel Českou lékařskou komoru.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Antonín, rovněž faktická poznámka. Potom pan poslanec Brázdil. Já vás nechci nějak omezovat, ale chtěl bych poprosit, abychom směřovali k závěru obecné rozpravy. Tyto věci opravdu spíše patří podle mého názoru na zdravotní výbor, popřípadě do nějaké odborné debaty na jiném plénu než na plénu Poslanecké sněmovny. Ale samozřejmě, nechci vás nějak omezovat, pouze vás prosím o shovívavost.

Pan poslanec Antonín.

 

Poslanec Pavel Antonín: Řadu let jsme zjistili, že vzdělávání ve zdravotnictví lékařů není takové, jaké by mělo být. Řadu let s tím nebyl ochoten a schopen nikdo nic dělat. Když konečně toto ministerstvo našlo sílu se pokusit toto vzdělávání změnit, dva roky na tom pracuje a nyní na třech zdravotních výborech se to projednává a slabá místa, která mohla být sporem, změní a ustoupí, tak je to považováno za slabost a špatnost a neschopnost ten zákon řešit. To je úplně scestná úvaha.

A s těmi pediatry. Znovu mi dovolte říct stejné přirovnání. Jsem porodník a gynekolog, pracuji v ambulanci, pracuji na porodnici a operuji a teoreticky bych měl mít tři různé atestace podle tohoto způsobu uvažování, protože každá z těch činností je zcela, zcela zásadně jiná. Porodnictví, onkologická gynekologie, ambulantní gynekologie. Tři různé atestace.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Brázdil stahuje. Výborně. Děkuji za vstřícnost. Pan poslanec Štětina s řádnou přihláškou. Fakticky. Tak prosím.

 

Poslanec Jiří Štětina: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, já myslím, že bychom měli už pokročit dále, ale musím říct jednu věc. Mně se nelíbí, že zde napadáme některé instituce, které do našeho zdravotnictví patří. Já musím zde přítomnému kolegu Kasalovi prostřednictvím vás, pane předsedo, říci, že kolega Hovorka se nechová jako lékařská komora. Lékařská komora ze zákona číslo 220 má v § 2 v písm. d) napsáno - vydávat osvědčení o splnění podmínek. To je zákonem stanovené. Takže já si myslím, že bychom neměli jít touto cestou, jestli je to věc komory, jestli je to věc lékařské fakulty, jestli je to věc ministerstva. Posuňme se dále a dohodněme se na nějakém postupu, abychom tento zákon konečně měli. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Taky děkuji. Pokud se nikdo další nehlásí do obecné rozpravy, tak předtím, než ji ukončím, poprosím pana zpravodaje, abychom se vypořádali s jedním procedurálním nebo technickým návrhem.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji, pane předsedající. Jak již jsem načetl na úvod v usnesení výboru pro zdravotnictví, nyní bychom měli hlasovat o tom, abychom rozhodli, že za základ dalšího projednávání byl vzat komplexní pozměňovací návrh obsažený v usnesení výboru.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. Takže já nechám hlasovat o návrhu, který zde padl. To znamená, že za základ bude brán komplexní pozměňovací návrh, který je... (Hlas z pléna.) K tomu, pane poslanče? (Hlas: Chci dát protinávrh.) Samozřejmě je možné dát protinávrh, ale já dokončím zopakování.

To znamená, návrh je, abychom hlasovali o tom, že za základ pro podávání pozměňovacích návrhů bude brán komplexní pozměňovací návrh, který je obsažen v usnesení zdravotního výboru.

Pan poslanec Brázdil si přeje dát protinávrh. Prosím.

 

Poslanec Milan Brázdil: Kolegyně, kolegové, já bych dal protinávrh, abychom dále dávali pozměňovací návrhy k tomu vládnímu návrhu, tomu, který prošel Legislativní radou vlády, který byl sem daný. Vláda řekla ano, projednávejte ho. A ne komplexní pozměňovák čtyř poslanců. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. To je hlasovatelný protinávrh. Kolegyně, kolegové, prosím, usaďte se!

Já nejprve nechám hlasovat o protinávrhu, který přednesl pan poslanec Brázdil. Ten navrhuje, aby za základ byl brán původní vládní návrh. Zahajuji hlasování a ptám se, kdo... (Ze sálu se ozývají protesty, že nejsou přítomni všichni poslanci.) Já jsem už několikrát oznamoval... Takže hlasování prohlašuji za zmatečné, končím ho a upozorňuji, že jsem včas avizoval v předsálí, že se bude hlasovat. Takže ještě jednou.

 

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí s návrhem pana poslance Brázdila, aby se pozměňovací návrhy dávaly k tomu původnímu vládnímu návrhu, což je protinávrh návrhu pana poslance Kasala. Kdo je pro? Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 151. Přihlášeno je 165, pro jsou 4, proti 81. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní budeme hlasovat o... všechny vás odhlásím na žádost pléna. Prosím o novou registraci. A budeme hlasovat o původní... (O slovo se hlásí poslanec Stanjura.) Tak ještě s přednostním právem pan předseda Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já jenom propříště. Myslím si, že to hlasování, které zrovna proběhlo, se hlasovat nesmí a nemá. Takže nevadí, ale prostě není možné o tomhle hlasovat. Omlouvám se. O tom, o čem jsme zrovna hlasovali. To budeme příště hlasovat, že dneska je úterý. Já nevím. Prostě pane předsedo, vznáším námitku. Takové hlasování nemělo být vůbec spuštěno. O tom návrhu pana poslance Brázdila.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Samozřejmě byly dvě alternativy. Buď rovnou hlasovat o návrhu pana poslance Kasala, nebo dát možnost panu poslanci Brázdilovi uplatnit protinávrh. Přišlo mi jednodušší nechat to odhlasovat. Pokud trváte na své námitce, tak ji prosím zformulujte, pane předsedo Stanjuro. Je to námitka proti postupu předsedajícího, nebo... (O slovo se hlásí poslanec Benda.) Tak pan poslanec Benda.

 

Poslanec Marek Benda: Pane předsedající, pokoušel jsem se na vás mávat, ale neviděl jste mě. Toto hlasování pokládám za zmatečné a byl bych rád, aby z úrovně předsedajícího bylo prohlášeno za zmatečné. My můžeme hlasovat o tom, že vezmeme něco jiného jako podklad pro druhé čtení. Ale nemůžeme hlasovat o tom, že dodržíme zákon a vezmeme původní podklad. Představme si situaci, kdy by neprošel návrh pana poslance Brázdila a neprošel by ani návrh pana poslance Kasala. Tak jsme v úplném absurdistánu, protože nevíme, co projednáváme dál. Prostě může se hlasovat o tom, že se vezme za základ něco jiného, nemůže se hlasovat o tom, že se vezme za základ původní návrh, protože pokud to neprojde, dostáváme se do pasti, kterou nejsme schopni vyřešit.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, kloním se k tomuto výkladu. Omlouvám se. Možná jsem byl příliš benevolentní k návrhu pana poslance Brázdila, ale rozumím té vaší argumentaci, která mě přesvědčila. Příště se to nebude opakovat. To znamená, že hlasování prohlašuji za zmatečné a budeme hlasovat o tom původním návrhu pana poslance Kasala. To znamená, ještě jednou. Ještě zazvoním.

 

Jedná se o to, že komplexní pozměňovací návrh zdravotního výboru bude brán za základ pro podávání pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Je to hlasování 152. Přihlášeno je 135, pro 130, proti nikdo. Tento návrh byl přijat.

 

V této fázi tedy končím obecnou rozpravu a zeptám se na závěrečná slova po obecné rozpravě. Zda je zájem? Není tomu tak. Nemám tady poznámku od kolegy místopředsedy, že by padl návrh na vrácení návrhu zákona garančnímu výboru, takže v této fázi o ničem dalším hlasovat nemůžeme.

V tom případě otevírám podrobnou rozpravu a máme tady devět přihlášek. Prosím pana poslance Hegera a připraví se pan poslanec Kasal.

 

Poslanec Leoš Heger: Děkuji pane předsedo. Musím konstatovat, že po této rozpravě to vyžaduje jistou politickou odvahu tady přednášet pozměňovací návrhy. Leč dovoluji se přihlásit ke třem, které jsou v systému pod čísly 4883, dále 4884 a poslední 4885. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Prosím pana poslance Kasala.

 

Poslanec David Kasal: Souhlasím s kolegou Hegerem o té odvaze. Budu tedy pokračovat. V podrobné rozpravě se hlásím ke svým pozměňovacím návrhům pod číslem 4843, 4902, 4904, 4907 a 4908. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Pan poslanec Brázdil.

 

Poslanec Milan Brázdil: Také děkuji za slovo. Chtěl bych stáhnout jeden svůj pozměňovák. Protože ten jsme vyřešili v tom komplexním. Což byl 4788, tedy stáhnout. A přihlašuji se ke čtyřem svým pozměňovacím návrhům pod číslem 4882, 4789, 4786 a 4787. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Prosím paní poslankyni Pastuchovou. Připraví se pan poslanec Svoboda.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji. Přihlašuji se ke svému pozměňovacímu návrhu pod číslem 4828.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Pan poslanec Svoboda. Připraví se pan poslanec Hovorka.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Pane předsedající, také se chci zařadit ke statečným a přihlásit se ke svému pozměňovacímu návrhu 4529, který se týká praktických lékařů pro děti a dorost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Pan poslanec Hovorka. Po něm pan poslanec Benda.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane předsedo, vážené paní kolegyně a páni kolegové, hlásím ke svým pozměňovacím návrhům, které jsem vložil do systému pod číslem 4892. Jedná se o pozměňovací návrhy, které se týkají zachování oboru praktický lékař pro děti a dorost. Dále k omezení, které se týká § 36. Krátké odůvodnění. V návrhu zákona v důvodové zprávě se v § 36 uvádí, že u odst. 1 se jedná o zpřesňující dosavadní úpravu tohoto paragrafu, která ale neměla a ani dosud nemá žádné časové omezení. Institut povolení k výkonu zdravotnického povolání, zejména k provedení jednorázových výkonů, je běžně používán. Předvádět jednorázové výkony jezdí odborníci z celého světa. Nepožaduje se po nich naplnění požadavků tohoto zákona. Vzhledem k intenzitě a k obvyklé délce pobytu by šlo omezit tyto činnosti podle § 36 odst. 1 nejvýše na tři měsíce během jednoho kalendářního roku, což lze považovat za dostačující, a zároveň je to opatření, které znemožní případné zneužívání tohoto institutu.

Další pozměňovací návrh v § 5a se týká vypuštění výrazu maxilofaciálního chirurgického kmene. Krátké odůvodnění. K maxilofaciálnímu chirurgickému kmeni lze uvézt, že jako naprosté novum byl přidán mezi základní obory i obor maxilofaciální chirurgie. Vzhledem k marginálnímu počtu lékařů v tomto oboru, odhadem několik desítek lékařů, je takové zařazení mezi základní obory zjevně nesystémové. Je otázkou, co bylo skutečným důvodem pro takové zařazení. Navrhuje se proto převedení oboru maxilofaciální chirurgie mezi nástavbové obory se vstupní specializací v oboru chirurgie nebo ORL a zrušení maxilofaciálně chirurgického kmene.

Další pozměňovací návrh, který jsem uváděl podrobněji v obecné rozpravě, se týká § 43b, pověření k výkonu některých činností, kdy se navrhují následující změny podle tohoto pozměňovacího návrhu: Změna ustanovení v § 43b odst. 2, kde je definována pověřená organizace, se kterou může Ministerstvo zdravotnictví uzavřít veřejnoprávní smlouvu. Návrh umožňuje těmto právnickým osobám provádět vzdělávací činnost v rámci postgraduální přípravy. Ale administrativní činnosti, tedy zejména zařazování do oborů a organizaci atestačních zkoušek, ponechává u právnické osoby zřízené Ministerstvem zdravotnictví. Zde se tedy jedná o to, aby zařazování do oborů a organizace atestačních zkoušek byla ponechána IPVZ. Je to ověřená organizace, která se tímto zabývá od roku 1953. A podle toho, co jsem uváděl v podrobnějším zdůvodnění, je i poptávka mezi lékaři, aby jednak zařazováním do oborů a jednak výkonem zkoušek byl pověřen právě IPVZ.

To jsou moje pozměňovací návrhy, ke kterým se přihlašuji a které jsem vložil do systému pod uvedeným číslem 4892. Prosím, aby se o každém hlasovalo potom jednotlivě. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Prosím pana poslance Bendu, po něm pan poslanec Kaňkovský.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, chtěl bych se přihlásit také ke sněmovnímu dokumentu 4903, pozměňovacímu návrhu k tisku 723. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Pan poslanec Kaňkovský, po něm pan poslanec Štětina.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne ještě jednou. Dovolte mi, abych se přihlásil ke svému pozměňovacímu návrhu pod číslem sněmovního dokumentu 4890. Jak jsem už avizoval v obecné rozpravě, jedná se o rozšíření výjimky z minimálně stanovené týdenní pracovní doby nejenom na lékařky, lékaře na rodičovské dovolené, ale také na ty, kteří pečují o dítě před zahájením povinné školní docházky. Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Prosím pana poslance Štětinu a po něm pan poslanec Mihola.

 

Poslanec Jiří Štětina: Ještě jednou děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Já bych se dovolil poníženě přihlásit k pozměňovacímu návrhu č. 4532, který je v systému. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. Prosím pana poslance Miholu, který je zatím posledním přihlášeným do podrobné rozpravy.

 

Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovoluji si přihlásit se k pozměňovacímu návrhu svému a kolegy Ludvíka Hovorky, který je vložen do systému pod č. 4892. Krátký komentář k němu nebo odůvodnění: Je to pozměňovací návrh, který ponechává mezi základními obory obor praktického lékařství pro děti a dorost. V tomto významném oboru primární péče působí dva tisíce lékařů. Systém péče o děti se osvědčil. Funguje a není žádná reálná potřeba tento systém měnit.

V návaznosti se pak vypouští část přechodných ustanovení, která při zachování tohoto oboru mezi obory základními postrádají smyslu.

Délku vzdělávání ponechává pozměňovací návrh ve stávající délce, tj. čtyři roky oproti navrhovanému prodloužení v původním návrhu i komplexním pozměňovacím návrhu, kde se navrhuje prodloužení vzdělávání ze čtyř na čtyři a půl roku. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji a zeptám se, zda se ještě někdo hlásí do podrobné rozpravy. Pokud tomu tak není, podrobnou rozpravu končím.

Zeptám se pana ministra a pana zpravodaje na závěrečná slova. Není tomu tak. Pane zpravodaji, podle mých poznámek tady není nic k hlasování, můžeme tedy ukončit druhé čtení tohoto návrhu. (Souhlas.) Takže děkuji jak panu zpravodaji, tak panu ministrovi.

 

A budeme pokračovat bodem číslo

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.