(17.10 hodin)
(pokračuje Bendl)
To, co dneska nejvíc malé obce typu do 15 tisíc obyvatel trápí, je, kde sehnat finanční prostředky na to, aby byly silnice, aby byly chodníky, aby bylo osvětlení atd. To jsou největší problémy obce. Ne to, jak bude zvolen starosta. To nakonec v té obci stejně postupně, zvlášť v těch malých, téměř všichni vědí. Lidé vědí, kdo je tam populární, kdo bude kandidovat atd. Ta zastupitelstva jsou dostatečně moudrá na to, aby si vybrala. Když si lidé vyberou špatně, tak holt fajn, jedno volební období bude takové či onaké. Ale problém v praxi není navolit starostu, ale taky se zbavit někoho, kdo se zblázní z té funkce. A to se občas opravdu taky stává, že někdo vypadá strašně sympaticky, a pak mu všechno stoupne do hlavy a najednou začnou boje. Začnou praktické boje o to, jestli starosta má pravdu v předloženém rozpočtu. Anebo zastupitelstvo... Těch lidí, kteří, když to potom sečtete, potom reprezentují větší počet hlasů, které dostali v zastupitelstvu atd. Je tam prostě obrovská spousta detailů a problémů, které občan vlastně vůbec nevidí a neřeší, pokud se nezajímá o to, co se v tom zastupitelstvu děje. A co si budeme namlouvat, jako davy na zastupitelstva nechodí, občas nějaké jednotlivosti, které hýbou městem, když se dělá nová kanalizace a čistička nebo se tam dělá nová elektrifikace a sundávají se dráty ze vzduchu do země a podobně, něco, co se týká všech, nebo se zavádí nový systém svážení odpadů a poplatků, tak to se komunikuje, že tam přijde víc lidí. Ale jinak si myslím, že přímá volba není tím největším problémem obcí. Spíš je to, kde sehnat finance na to, co má obec poskytovat lidem za služby.
Velmi bych plédoval za to, abychom tenhle experiment nezkoušeli, a už vůbec ne na malých obcích. Abychom raději hledali společně způsob, jak situaci zlepšit po finanční stránce. Považuji stávající fungování podle zákona o obcích, který vznikl tuším v roce 1992, ten úplný základ, který je různě modelován a modifikován až do dnešního dne, jako jeden z nejlepších zákonů, který přetrval velmi dlouhou dobu. A jak tady říkal pan kolega Adamec, nerýpejme do věcí, které relativně fungují. A fungují docela dobře na to, jak obrovské množství problémů musí vstřebávat a každodenně řešit.
Koncept fungování krajů v minulosti - někteří z vás u toho možná byli, a já byl jeden z těch, kdo se podílel na formování zákonů reformy veřejné správy týkající se vzniku krajů, využili jsme konceptu fungování obcí. Myslím si, že to je taky systém, který funguje, který nepotřebuje zásadní změny. A tady už bychom šli salámovou metodou, že sáhneme do celého systému fungování veřejné správy, a podle mě nezodpovědným způsobem.
Pojďme si zkusit říct, že tohle je pokus, který nestojí za to, abychom ho dále rozebírali, a pojďme ho shodit, nebo ho odmítnout již v prvním čtení. Připojuji se k tomu návrhu na zamítnutí v prvním čtení.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Bendlovi a pokračujeme v rozpravě vystoupením pana poslance Jana Zahradníka. Připraví se pan poslanec Martin Kolovratník. Prosím, pane poslanče, máte slovo
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, stará dobrá zásada říká, že není dobré rušit věci, které trvají. Tento návrh, který kolegové předložili, se mi zdá natolik zásadní, že mi trochu možná v té diskusi chybí nějaký hlas na jeho podporu. Ale bohužel musím se přiznat, že jakkoliv bych se chtěl takovým hlasem stát, tak se mi nedaří najít v tom návrhu patřičné dobré stránky.
Zastupitelská demokracie má u nás dlouhou tradici a po celou dobu jejího trvání v naší moderní historii přicházejí čas od času návrhy, jak ji nějakým způsobem pozměnit. Někdy jsou ty návrhy z levé strany politického spektra, tradičně komunisté předkládají třeba návrh, aby v radách velkých měst nebo v radách krajů bylo poměrné zastoupení stran zvolených do zastupitelstva, a tedy aby odpadla nezbytnost dohadovat se na vytvoření patřičné koalice. Nyní přichází návrh řekněme ze středové nebo pravostředové části politického spektra na přímou volbu. Naše země učinila zkušenost s přímou volbou, a to konkrétně na tom nejvyšším místě naší politické hierarchie. Máme přímo zvoleného prezidenta, zvoleného v přímé volbě výraznou většinou. Výsledek volby je předmětem mnohé kritiky. Je zajímavé, že největšími kritiky přímo zvoleného prezidenta jsou ti, kteří před časem byli největšími zastánci a podporovateli přímé volby, kteří ji vlastně zavinili.
Nyní tady máme přímou volbu starostů. Jaksi bylo opomenuto navrhnout také přímou volbu hejtmanů, jak zmínil kolega Bendl. Zákon o krajích vychází z naprosto stejných principů jako zákon o obcích. Možná by bylo hezké volit přímo hejtmana. Já zde uvedu svoji zkušenost, kterou mám ze svého působení v politice za 25 let. Jeden můj přítel, starosta středně velkého města na Dunaji, na hranici s Maďarskem, je přímo volený primátor. V tom městě žijí dvě třetiny Maďarů, třetina Slováků. Polovina Maďarů a Slováci volí toho mého přítele Slováka primátorem. Ale ve volbě zastupitelstva již Maďaři jsou svorní a zvolí mu zastupitelstvo, s kterým se naopak velmi těžko na jakýchkoli politických principech dohaduje. Nemyslím, že by měl potíž s dorozuměním. Ten přítel mluví samozřejmě plynně oběma jazyky.
Vezměme si příklad malých obcí. Já jsem také v konfliktu zájmů jako kolega Bendl. Jsem 26 let členem Zastupitelstva města České Budějovice, od samého vzniku této naší novodobé samosprávné demokracie. A hrozně si vážím principu obecního zastoupení, obecní samosprávy. Měl jsem možnost sledovat, ať už jako hejtman, nebo jako kandidát ve volbách, kdy jsem objížděl jednání zastupitelstev obcí, někde je konsenzus, někde je spor. Ale to je politika. Taková je politika a i na té nejmenší obci se vlastně jedná o jakési politické rozhodování, politické klání. A po pravdě řečeno, na malých obcích mnohdy voliči jakoby volí starostu. Oni vědí, kdo z těch nabízených sestav kandidátních listin je ten kandidát na starostu. A začasté se rozhodují právě podle jména tohoto špičkového, vrcholného kandidáta na daných kandidátkách.
Po pravdě si myslím, že by tato změna zaběhnutého systému nic dobrého nepřinesla, a připojuji se k podpoře návrhu na zamítnutí tohoto zákona.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Zahradníkovi a prosím zatím posledního přihlášeného do rozpravy, pana poslance Martina Kolovratníka, aby se ujal svého slova. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Kolovratník: Dobrý podvečer. Děkuji za slovo. Mně je skoro, kolegyně a kolegové, líto se připojit k té silné frontě, která se tu pouští do kritiky ctěné kolegyně navrhovatelky, ale nemohu jinak, protože to tak cítím. I já jsem zastupitelem, zastupitelem krajského města Pardubice teď od těch posledních voleb. Takže snad i já už do té debaty mohu vložit tu svoji znalost problematiky. A možná je to velmi cenné porovnání té demokracie, toho systému rozhodování tady u nás ve Sněmovně a právě na obcích v komunálním zastupitelstvu.
Argumenty kolegů, které tu padly, a jsou to všechno lidé s mnohem delší praxí než já, mohu zmínit Ivana Adamce - dlouholetého starostu Trutnova, pozorně jsem vnímal také Jana Chvojku, který působí podobně v Chrudimi, tak já se pod tyto argumenty musím podepsat a musím s nimi souhlasit. Možná to budu opakovat, ale připomenu tu možnost, ten jiný systém voleb do komunálních zastupitelstev, kde si lidé, občané, obyvatelé těch měst už dnes přece mohou vybírat právě napříč jednotlivými stranami. Někdy se používá ten termín, že si mohou takzvaně namixovat zastupitelstvo podle sebe. ***