(19.10 hodin)
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane místopředsedo. Víte, já jsem vždy rád četl Perryho Masona. A Perry Mason říkal, že není možné sníst koláč a chtít, aby na tom talířku zůstal. A to se mi připomnělo, když jsem poslouchal některé argumenty, které tady padají, a to volání po návratu před Lisabonskou smlouvu a před Maastricht dokonce, to je novum, a současně ve stejném vystoupení slyším volání po posílení evropské bezpečnosti či akceschopnosti Evropské unie na světové scéně. To prostě není kompatibilní.
Podívejme se, co bylo výsledkem Lisabonu. Posílení právě role Evropy na světové scéně, vytvoření mechanismů, které umožňují Evropě konat na světové scéně. A pokud tady voláme po nějakém návratu k národním státům nebo k nějakému volnému uskupení, tak to podle mého názoru jde přímo proti tomu zájmu, aby Evropská unie byla akceschopná při řízení těch velkých témat, kterým tady čelíme. A jestli si myslíme, že vyřešíme migraci na nějakém formátu volné kooperace národních států, to prostě nevyřešíme. To potřebujeme řešit na evropské úrovni, potřebujeme evropská řešení.
Takže já bych uvítal věcnou diskusi, ale i diskusi racionální s argumenty, které jsme schopni si odůvodnit, a ne pouze jakési volání a výstřely do vzduchu: zrušme Lisabon, zrušme Maastricht, ono se to vyřeší. Nevyřeší. Protože prostě nebudou smluvní mechanismy k těm politikám, které potřebujeme.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Martin Novotný, po něm pan poslanec Petr Fiala, po něm pan poslanec Jiří Dolejš. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Martin Novotný: Pěkný večer. Já bych chtěl zareagovat na vystoupení pana předsedy Poslanecké sněmovny takovou jednoduchou otázkou. Myslíte si, pane předsedo, že euroatlantická civilizace, náš západní svět, ke kterému jsme v tu dobu ještě nepatřili a dnes patříme, byly silnější v řešení problémů a prosazování své vůle ve světě v různých ohniscích nebezpečí, potenciálních zdrojů imigrací, v době, kdy za tento západní svět mluvili nejvyšší představitelé samostatných a autonomních evropských zemí, jako byla Margaret Thatcherová, Helmut Kohl nebo Francois Mitterrand? Anebo je to v době dnes, kdy za tento západní svět mluví lidé, které v té Evropě skoro nikdo nezná, s pochybnou demokratickou legitimitou, kteří neprošli ohněm žádných voleb, nelegitimizovali svoji politiku kontaktem s občany, lidé, jako jsou Jean-Claude Juncker nebo paní Mogherini apod.? Já jsem přesvědčen, že ten západní svět v prosazování svého vlivu na planetě jako celku v různých ohniscích nebezpečí byl mnohem silnější, akceschopnější, ještě než prezident Barack Obama oslabil svou politikou tuto euroatlantickou vazbu a než oslabila Evropa sama sebe svou překotnou integrací. Myslím, že historický vývoj to prokazoval. Pro mě je naprosto nepochopitelné, že to spousta lidí nevidí.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Faktickou poznámku pan poslanec Petr Fiala, po něm pan poslanec Jiří Dolejš, potom pan předseda Hamáček. Prosím, pane předsedo.
Poslanec Petr Fiala: Moje faktická poznámka je také reakcí na vystoupení pana předsedy Poslanecké sněmovny. No, ona realita vás, prostřednictvím pana předsedajícího, opravdu ale usvědčuje z pravého opaku. Ta Lisabonská smlouva neumožňuje Evropské unii ani být silnější, ani být akceschopnější, a dokonce ani nalézat žádná řešení. A právě na příkladu migrační krize jsme velmi zřetelně viděli, že všechna řešení, která byla nalezena a byla prohlašována za evropská řešení, byla řešení, která přijaly státy na mezistátní úrovni, dokonce napříč státy, které jsou a nejsou členy Evropské unie. Prostě Evropská unie, tak jak se vyvinula, proces evropské integrace, tak jak jsme ho kodifikovali do smluv, včetně Lisabonské, k žádnému posílení akceschopnosti Evropy, řešení problémů, před kterými stojíme, nepřispěla.
A věcně k tomu, o čem jsem mluvil já. Já jsem nemluvil o tom, že se máme někam vracet, protože když se tady používají různé citáty, tak jeden starý bych taky připomněl. Nevstoupíš dvakrát do téže řeky. A to je v tomto případě naprosto jasné. Ale to, že se otevřou smlouvy, i když to třeba teď někteří představitelé státu i Unie popírají, to je zcela evidentní. A když se otevřou, tak bychom je měli chtít změnit a měli bychom chtít v nich změnit to, co v nich nefunguje. A Lisabonská smlouva je hlavním kandidátem na změnu. Neznám jediný příklad něčeho, co by opravdu fungovalo lépe než dříve na základě Lisabonské smlouvy.
A pokud jde o bezpečnost a obranu, o které mluvím já, tam tu spolupráci lze mezi evropskými zeměmi aktivně rozvíjet a nepotřebujeme k tomu Lisabonskou smlouvu ani ta ustanovení, která v ní jsou. Můžeme to dělat i na mezistátním principu. Stejně budeme muset (upozornění na čas), pokud Spojené státy změní svůj přístup k obraně Evropy.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Jiří Dolejš, po něm pan předseda Hamáček, po něm pan předseda Černoch. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Dolejš: Je podvečer a řešíme budoucnost Evropy. Já si myslím, že bychom se aspoň měli pokusit dát tolik námětů, aby někdo - a myslím si, že je k debatě kdo kromě vládních stran, které mají určitou odpovědnost - připravil něco, s čím půjde česká reprezentace na ten summit v září pravděpodobně v Bratislavě. A pokud tady je debata o smluvním základu Evropské unie, tak si přiznejme, že tak podstatná změna se nemůže nedotknout smluvního základu Evropské unie. A zúžit to pouze na změnu geometrie evropského rozhodování je absurdní. To od nás občané Evropské unie neočekávají.
Takže ano, Lisabonskou smlouvu jsme ratifikovali. Mám pocit, že pro tu ratifikaci hlasovali kolegové z ODS, jak se říká modus desperandi, tenkrát to nešlo jinak. Ale mnohé z těch, kteří hlasovali pro ratifikaci Lisabonské smlouvy, hodně bolela ruka.
Přiznejme si, že tam asi není všechno v pořádku, že ta revize je na stole, ale do toho září přinejmenším bychom si měli vyříkat, jestli chceme revizi Lisabonské smlouvy směrem k liberalizaci a couvnutí Evropské unie někam k free agreement, anebo jestli chceme lépe nastavit balanci rozhodování tak, aby v Evropě konečně byl evropský občan rovný, evropské státy malé nebo velké byly rovné a evropské národy byly rovné. O to jde! Zkontrolovat a dohnat k odpovědnosti bruselskou byrokracii! O tom se tady teď bavíme. Protože kdyby toho nebylo, tak možná nebyl ani problém toho brexitu.
A nezpochybňujme - kolega Gabal - britské referendum. Ano, bylo to jenom 48 % lidí. (Předsedající upozorňuje na čas.) Ale byl tam milionový rozdíl. Je to legitimní a troufnu si říct, že ani v kolébce demokracie v britském království nebudou zpochybňovat toto referendum. A ureferendovat se k smrti, dokud nevyjde - (Předsedající se omlouvá a znovu upozorňuje na čas, ale poslanec Dolejš pokračuje, takže předsedající vypíná mikrofon. Zbytek řeči mimo mikrofon.) - tím správným výsledkem, tak to není dobrá vizitka pro demokracii.
Děkuji, že jste mě vypnul. Nebyl jsem k zastavení. Uznávám to.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Nebyl jste k zastavení. Pan předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček, po něm pan předseda Černoch.
Předseda PSP Jan Hamáček: Já se pokusím zareagovat. Za prvé, dá se souhlasit s tím, co říká kolega Dolejš, že by opravdu stálo za to vytvořit nějakou diskusní platformu nad tím, s čím Česká republika pojede do Bratislavy. To si myslím, že je samozřejmě věcný argument, věcný návrh. Myslím si, že vláda na to adekvátně zareaguje, i ve Sněmovně myslím na úrovni výboru pro evropské záležitosti tuhle tu diskusi můžeme vést.
K tomu, co říkal pan kolega Novotný. Víte, ony vždycky ty historické analogie trošku kulhají. Je potřeba se podívat na situaci v té dané době a na problémy, které ti lidé řešili. A já nevím, jak by Ronald Reagan řešil migrační krizi. To je čistě hypotetická otázka. A pokud se bavíme o efektivitě řešení krizí, tak se asi shodneme na tom, že jednou z nejefektivnějších metod byla ta diplomacie dělových člunů. To dělala Velká Británie v 19. století. Když byl někde problém, tak tam poslala dělový člun a vyřešili to. Ale my jsme v 21. století a prostě některé nástroje nepoužíváme a ani nemůžeme použít. Takže ty historické analogie dle mého názoru se musí používat velmi opatrně.
A k tomu smluvnímu rámci. Tak samozřejmě že můžeme zahájit debatu o novelizaci smluvního rámce. Ale musíme se také ptát, jak ta debata bude vypadat a jaký bude předpokládaný výsledek. A já nemyslím, že v Evropě je většina států, které jsou připraveny se vrátit před Lisabon nebo před Maastricht. Tudíž jediným výsledkem této debaty, resp. diskuse o otevření smluvního rámce může být nějaká dvourychlostní Evropská unie, kdy to silné jádro přijde s nějakým svým řešením a teď nás postaví před volbu - buď ho budete akceptovat, nebo se s vámi nepočítá. A to je přece to, co my nechceme.
Tudíž já bych velmi varoval před nějakým otevíráním této debaty, protože podle mě nemůže dopadnout dobře. ***