(10.50 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Koneckonců podobné myšlenky vyslovil v roce 2002 v Praze i americký prezident Bush. Jsou rovněž založeny na pozoruhodných znalostech. Velmi mne pobavilo třeba to, že Severoatlantická aliance vznikla v roce 1949 kvůli Varšavské smlouvě, která, jak je všeobecně známo, byla založena v květnu 1955. Bush byl zřejmě jiného názoru. Nejdříve prý vznikla Varšavská smlouva a poté Severoatlantický pakt. Škoda, že z několika set svých poradců si nevzal s sebou alespoň jednoho průměrně vzdělaného učitele dějepisu ze základní školy, který by mu třeba v letadle řekl, jak to bylo a jak ta posloupnost vlastně vypadá. Nejspíš by se dozvěděl, že to, co odstartoval počátkem roku 1946 premiér britské vlády Winston Churchill v americkém Fultonu, co začalo vznikem Severoatlantické aliance 4. dubna 1949 a pokračovalo po 31. březnu 1954, kdy Aliance odmítla žádost Sovětského svazu ke vstupu do NATO a Churchill veřejně přiznal, že ke konci druhé světové války pomýšlel na vyzbrojení německých vojáků proti Sovětskému svazu, vyvrcholilo v květnu 1955 začleněním a znovuvyzbrojením postfašistické Spolkové republiky Německo.
V lednu letošního roku šéf Evropské rady Donald Tusk prohlásil, že Evropská unie má jen dva měsíce na řešení uprchlické krize, jinak se může schengenský systém zhroutit a Evropská unie jako politický projekt skončit. O několik měsíců později prohlásil předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker: Přehnali jsme to, lidé už mají Evropy dost. K tomu také dodal, že mnohým se už přejídají všechny ty normy a směrnice, kdy Brusel zcela zbytečně zasahuje do kompetence národních parlamentů.
Každému nepochybně slouží ke cti, je-li schopen přiznat svoji chybu. Český premiér k tomu zatím nenašel odvahu. A tak s jistou nadějí sleduji raději vystoupení papeže Františka, který nedávno prohlásil, že Západ by si měl položit otázku, jaké následky má vývoz západní demokracie do území jako Irák či Libye. K tomu pak dodal: Tváří v tvář islámskému terorismu bychom se raději měli tázat na způsob, jakým byl příliš západní model demokracie vyvezen do zemí jako Irák, kde předtím působila silná vláda, nebo do Libye, kde přežívá kmenová struktura. Nemůžeme takto pokračovat, aniž bychom brali v potaz tyto kultury. Na otázku, zda má Evropa kapitálu přijmout tolik migrantů, papež František odpověděl: Není možné otevřít vlastní dveře iracionalitě. Důležitější ale je se zeptat, proč je nyní tolik uprchlíků. A za důvod označil války, nedostatečný rozvoj a světový ekonomický systém, který propadl zbožňování peněz.
Jistě, od papeže se očekává konzervativní chování. On však říká, jak je kapitalismus špatný a jak je třeba jej zásadním způsobem měnit. Je tedy větším kritikem nešvarů stávajícího kapitalismu než česká Sobotkova sociální demokracie či jeho koaliční vláda. Ano, v dané věci je pro mne, a netajím se tím, že jsem tolerantní ateista, momentální inspirací nikoliv český premiér, ale katolický papež.
Americký prezident Barack Obama alespoň uznal, že chaos v Libyi je následkem největší chyby, kterou ve své vrcholné funkci učinil. Prostě nepředvídal, že po svržení vlády zavládne v zemi bezvládí. Ano, další země je v rozvalinách, život milionů lidí se propadl do chaosu a zástupy uprchlíků směřujících do Evropy výrazně zhoustly. Totéž, čeho se Obama údajně omylem dopustil v Libyi, se však za velice podobných okolností odehrálo předtím v Afghánistánu a Iráku. Dnes se to děje i v Sýrii. Když byl likvidován režim Kaddáfího, zdůvodňovalo se to snahou ochránit civilní obyvatelstvo Libye před občanskou válkou. Nicméně občanská válka tam i v dalších zemích probíhá a tamní obyvatelstvo před ní prchá do Evropy.
A jen tak pro pořádek, Spojené státy vedou permanentní válku. Prezident Obama, který chtěl údajně změnit politiku svého předchůdce, vedl více válek než Bush. Za Obamy vedly či vedou Spojené státy sedm válek. Ne, opravdu nevím, za co získal Nobelovu cenu míru.
Když se předseda české vlády v lednu a poté v souvislosti s výzvou místopředsedy Sněmovny na jednání k migrační krizi i v březnu letošního roku vyhnul odpovědi na celou řadu podstatných otázek, bylo to sice nepoctivé a vzhledem k bezpečnostním zájmům republiky a občanů nepříliš odpovědné, mohl jsem se ale tehdy domnívat, že premiér se záměrně vyhýbá odpovědi na ty otázky, protože se na ně odpovědět bojí. Mohl jsem se tehdy domnívat, že mlčí o tom, o čem nechce lhát. Nebyl by v tom ostatně první ani poslední z nestatečných, z těch, kdo jsou ve střetu zájmů, když mají plnit povinnosti vůči občanům a republice. Bohužel jsme častěji, než je zdrávo, svědky toho, jak někteří političtí kšeftaři dávají přednost pochvalám svých sponzorů a protektorů před zájmem českých občanů na bezpečné Evropě a mírovém světě, na včasném a důsledném řešení příčin migrační krize. Na jedné straně je zde nesporný zájem občanů naší republiky na tom, aby skončila doba přípravy převratů, podněcování válek a následných humanitárních katastrof a migrační krize, a na druhé straně je tu otrocká servilita mnoha českých politiků k těm, kdo tyto krize vyvolávají a kdo ohrožují bezpečnost Evropy a světa.
Ne, cestou k řešení humanitárních katastrof a migračních krizí a k omezení bezpečnostních rizik není dodatečné uplácení Turecka ani rozdělování uprchlických kvót nebo placení pokut a příspěvků za hříchy jiných. A vláda a premiér to nemohou nevědět.
Do válek, převratů a do vývozu zbraní, do výcviku a vyzbrojování potenciálních i skutečných teroristů byly v uplynulých dvou desetiletích investovány desítky až stovky miliard dolarů ročně. A čelit jen důsledkům, nepojmenovat a neřešit příčiny znamená počítat s těmito krizemi jako s trvalou realitou pro dnešek li pro budoucnost.
Předseda vlády předvedl v odpovědi na mou písemnou interpelaci nedůstojnou roli příslovečného pštrosa, který namísto hledání skutečných řešení strká hlavu do písmu. Ano, řeč je a musí být o tom, že migrační vlny přicházející do Evropy mimořádně zesílily a mění se jejich povaha. A dnes by už jen politik zcela nezodpovědný nebo jen člověk hloupý a slepě loajální ke svým zahraničním protektorům popíral, že tyto hrozby vznikly nebo zesílily v důsledku silové politiky, agresí a okupací organizovaných Spojenými státy a jejich partou ochotných. Ano, mluvím o velmocenských ambicích, o agresích a válečných zločinech podporovaných nebo spoluorganizovaných členskými zeměmi Severoatlantického paktu, či chcete-li, aby to znělo lépe, Severoatlantické aliance. Jistě, když v listopadu 1990 po úspěšně završených vídeňských odzbrojovacích jednáních mezi státy NATO a Varšavské smlouvy bylo vydáno prohlášení o konci studené války - ***