Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

53.
Návrh poslanců Radky Maxové, Jana Hamáčka, Jany Pastuchové,
Jaroslavy Jermanové, Jany Hnykové, Soni Markové, Jany Černochové,
Františka Váchy, Margit Balaštíkové, Martiny Berdychové, Marka Černocha,
Radima Holečka, Pavla Ploce, Jiřího Dolejše a dalších na vydání zákona,
kterým se mění zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství
a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
a další související zákony
/sněmovní tisk 320/ - prvé čtení

Předložený návrh uvede zástupkyně navrhovatelů paní poslankyně Radka Maxová, kterou žádám, aby přišla ke stolku zpravodajů. Paní kolegyně Pastuchová ji vystřídá? Dobře, čili paní kolegyně Pastuchová. Zpravodajem pro prvé čtení je pan poslanec Radek Vondráček, ale ten je řádně omluven z dnešního jednání. Takže pan kolega Pleticha se hlásí jako zpravodaj. O tom budeme muset rozhodnout v hlasování ještě před zahájením jednání.

 

Ptám se tedy, kdo souhlasí, aby zpravodajem pro prvé čtení tisku 320 byl pan poslanec Lukáš Pleticha.

Zahájil jsem hlasování číslo 232 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 232, z přítomných 132 pro 119, proti 1. Návrh byl přijat.

 

Kolegu Pletichu požádám, aby se dostavil ke stolku zpravodajů, a zároveň požádám zástupkyni navrhovatelů paní poslankyni Janu Pastuchovou, aby se ujala slova. Paní kolegyně, prosím.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji. Zastoupím zde navrhovatelku -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ještě vás přece jen jednou přeruším. Vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, myslím, že je důležité, abychom v klidu vyslechli zástupce navrhovatelů a pokusili se vnímat tento návrh. Pokud vedete diskusi o něčem jiném, v tom případě v předsálí. Děkuji.

Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji. Zastoupím zde kolegyni Radku Maxovou, která je předkladatelkou, ale já jsem jedna ze 27 předkladatelů této novely zákona o registrovaném partnerství, která by měla umožnit osvojení dítěte partnerky či partnera v registrovaném partnerství. Než začnu hovořit o samotném obsahu návrhu, dovolte mi nejprve vysvětlit důvody, které nás k jeho předložení vedly.

Stávající právní úprava neumožňuje, aby si partner či partnerka osvojili dítě svého registrovaného partnera či partnerky, se kterým žijí ve společné domácnosti a na jehož výchově a výživě se podílejí, a to obdobně, jako si může osvojit například manžel dítě své manželky, které má z předchozího vztahu.

Stejnopohlavní rodičovství je obvykle spojeno s otázkou, zda gayové a lesby mohou být dobrými rodiči a zda by měli vychovávat děti. Rodičem dítěte myslím je ten, kdo vychovává dítě a pečuje o něj. Realitou i v České republice je, že existuje stále více rodin, kde oba rodiče mají stejné pohlaví. Navíc přibývá dětí, které se přímo stejnopohlavním, především lesbickým, párům rodí. Tyto děti jsou již od svého narození oproti dětem narozeným v heterosexuálních svazcích znevýhodněny, neboť právo jako rodiče neuznává osobu, kterou oni jako svého rodiče přijímají. Právní neuznání nebiologického rodiče přináší dětem i jejich rodičům v životě celou řadu menších i velkých komplikací. Nebiologický rodič nejenže není zákonným zástupcem dítěte, a ačkoli ho obvykle od narození vychovává, není oprávněn rozhodovat o jeho životě ani řešit každodenní věci, jako je omluvenka do školy, rozhodování u lékaře.

Nemá ani vyživovací povinnost vůči dítěti. Rodič ani prarodiče dítěte nemají právo na styk s dítětem v případě rozpadu partnerství. A takto bych mohla pokračovat poměrně dlouho a vyjmenovávat zde celou řadu problémových a rizikových situací, do nichž se dítě a jeho rodiče dostávají.

Každý z vás, kdo máte děti, si zkuste představit, že nejste právními rodiči svých dětí a navzdory tomu, že byste pro ně udělali úplně všechno na světě, podle práva nejste vůbec nic. (Velký hluk v sále. Poslankyně Pastuchová se obrací k předsedajícímu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vám rozumím, paní kolegyně. Přestože vnímám, že diskuse se vedou i na jiná témata, prosil bych, aby diskuse v tomto sále probíhala k otevřenému bodu, tedy k tisku 320, a aby hovořil jen ten, kdo má udělené slovo. Děkuji. Pokračujte.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Já také děkuji. Můžeme říci, že některé právní věci rodiny se dají vyřešit i smluvně. To je skutečně pravda, ale rodičovství přece není o smluvních vztazích. Rodičovství je o pochopení, vzájemné odpovědnosti a právech a povinnostech z rodičovství plynoucích. Právní uznání nebiologického rodiče tak pomůže překonat nejen právní problémy rodiny, kde oba rodiče mají stejné pohlaví, ale přispěje k faktickému uznání této rodiny ze strany společnosti.

Předložený legislativní záměr stanoví výjimku ze zákazu osvojení pro registrované osoby, kdy si nově budou moci partneři osvojit dítě svého partnera. Nepůjde tedy o osvojení cizího dítěte z náhradní ústavní péče, které je právě volné, ale o osvojení dítěte, které ve stejnopohlavní rodině žije s partnerem jeho rodiče.

Dále bych vám k tomu ještě chtěla říci, že pokud má dítě druhého rodiče uvedeného v rodném listě, bude jeho osvojení registrovaným partnerem podle § 809 občanského zákoníku možné pouze se souhlasem tohoto rodiče. Například tedy pokud bude mít dítě v rodném listě uvedenou matku i otce, bude moci partnerka matky dítě osvojit pouze s výslovným souhlasem otce. V případě, že bude dítě starší 12 let, bude v souladu s § 806 občanského zákoníku nezbytný také jeho souhlas s osvojením. Pokud dítě ještě nedosáhlo 12 let věku, bude podle § 807 občanského zákoníku souhlas s osvojením dávat opatrovník dítěte, přičemž opatrovníkem je obvykle soudem jmenován orgán sociálně-právní ochrany dětí. I osvojené dítě mladší 12 let soud vyslechne a vezme na jeho vyjádření zřetel s ohledem na stupeň jeho duševního vývoje. Soud se bude muset při svém rozhodování řídit nejlepším zájmem rodiny.

Ještě nakonec bych chtěla říci, že Česká republika by přijetím tohoto návrhu nezaváděla žádnou světovou novinku. Existuje řada zemí, kde je adopce dítěte partnera či partnerky možná. Uvedu zde například Finsko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie, Rakousko a další. Z postkomunistických zemí je umožňuje například Slovinsko a Estonsko. Navíc šetření Centra pro výzkum veřejného mínění ukazují, že i Česká republika je na uznání stejnopohlavních rodin připravena. Podle sčítání provedeného v červnu 2014 podporuje možnost osvojení dítěte partnera nebo partnerky 58 % osob.

Já bych vás tímto za všechny předkladatele chtěla požádat o schválení a vaši podporu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Janě Pastuchové jako zástupkyni předkladatelů a žádám pana zpravodaje Lukáše Pletichu o jeho zpravodajskou zprávu. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Lukáš Pleticha: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, vyslechli jsme zprávu ke sněmovnímu tisku 320, která pochází někdy z léta z doby před dvěma lety. Já bych vás na tomto místě rád seznámil s aktuálním vývojem, protože byť to všechno, co zde řekla paní zástupkyně předkladatelů, je pravda, bylo v té době aktuální, tak i legislativní vývoj poněkud pokročil a zrovna tuto problematiku před necelým měsícem rozhodoval Ústavní soud, který na plenárním zasedání dospěl k závěru a rozhodnutí tak, že ten § 13 odst. 2 zákona 115/2006 o registrovaném partnerství se ruší dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. To znamená, že v momentě, kdy vlastně tento nález bude publikovaný, tak celá překážka, která dnes je, která se měla tímto řešit, odpadne, a tím pádem se stane tento zákon nadbytečný. Čili já bych dal na zvážení, jestli by předkladatelé tento tisk nestáhli, nebo abychom ho zamítli, protože skutečně bude během několika dnů zbytečný. A to, co vlastně chcete opravovat, co jste přednesla, tak to všechno bude vlastně nadbytečné a už vyřešené.

Takže tolik z mé strany v tuto chvíli.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji za zpravodajskou zprávu, ve které ozřejmil pravděpodobně řadě kolegů, včetně navrhovatelů, současný právní stav po nálezu Ústavního soudu České republiky. Je samozřejmě jenom na navrhovatelích, jestli návrh stáhnou nebo ho... (Domluva mimo mikrofon.) Ale já musím otevřít rozpravu po zpravodajské zprávě a tu také otevírám.

První přihlášená je paní poslankyně Jana Hnyková do rozpravy. Připraví se paní poslankyně Nina Nováková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, já budu přistupovat k této novele tak, jak byla předložena před dvěma lety, protože i to, co nám tady zpravodaj přednesl, se bude muset legislativně upravit. Pokud je tam ten paragraf nadbytečný, tak stejně to bude muset projít Poslaneckou sněmovnou. Já bych se chtěla podělit o svůj pohled na tuto novelu.

Když se na nás v komisi pro rodinu, rovné příležitosti a národní menšiny obrátili představitelé Platformy pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu - PROUD a požádali nás o podporu a převzetí jejich návrhu o osvojení dítěte stejnopohlavními rodiči, moje první otázka směřovala k tomu, pokud dojde k osvojení dítěte, co se stane, když dojde k rozpadu registrovaného partnerství. A byla jsem ubezpečena, že v návrhu novely je zakotveno, že po zrušení partnerství se použijí ustanovení o výkonu rodičovské odpovědnost po rozvodu manželství, což je upraveno v § 13a odst. 4, které upravuje vzájemná práva a povinnosti mezi partnery. V takovém případě se bude postupovat obdobně jako v případě rozvodu manželství. V případě ukončení partnerství bude muset soud nejprve rozhodnout o tom, který z rodičů bude o dítě nadále pečovat. Soud, pokud se rodiče nedomluví, se bude muset při svém rozhodování řídit nejlepším zájmem dítěte a to je pro mě velmi důležité ustanovení.

Vím, že tato novela vyvolává různé emoce a postoje občanů k této problematice a velmi často se toto osvojení zaměňuje s adopcí cizího dítěte, což musíme ale rozlišovat. Navrhované ustanovení § 13a umožní registrovanému partnerovi osvojit si dítě jeho partnera, partnerky obdobně jako manžel může osvojit dítě své manželky. Nejedná se tedy o osvojení jako formu náhradní rodinné péče. A znovu musím upozornit na odpovědnost rodičů vůči svému dítěti. Nejen že mají právo dítě vychovávat... (V sále je velký hluk.)

Pane předsedající, já chápu, že nezajímá mé kolegyně a kolegy výchova dětí, ale já bych se chtěla podělit s vámi o tento názor.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já se pokusím, paní poslankyně. (Posl. Hnyková: Děkuji.) Ještě jednou žádám kolegy a kolegyně, aby diskuse, které se netýkají tohoto tisku, přenesli do předsálí, a pokud se chtějí přihlásit do rozpravy, mají možnost, protože rozprava je otevřena. Ještě chviličku vydržíme. Pokusím se zrušit jeden hlouček vpravo.

Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji. Já začnu tento odstavec znova, abyste to měli v celku. Musím upozornit na odpovědnost rodičů vůči svému dítěti. Nejen že mají právo dítě vychovávat, ale i o něj pečovat a to vede k odpovědnosti rodičů a bude to tak platit i u stejnopohlavních rodičů. Navrhované ustanovení umožní registrované partnerce či partnerovi, aby prostřednictvím osvojení právně upravili vztah k dítěti, které obvykle od jeho narození fakticky vychovávají, vyživují a milují, aby měli právo také na informace ve škole, o zdravotním stavu, ale řeší se tím i pozůstalostní řízení v případě úmrtí jednoho z partnerů.

Velmi často slyším námitky, že to neodpovídá tradiční rodině. Ano, je to jiný druh rodinného modelu a zaměříme se na varianty, které se vyskytují v naší společnosti, kdy se o dítě stará osamělý rodič, vyrůstá například dítě ve vícegenerační rodině, vychovává se dítě nesezdanými páry nebo páry s jedním rodičem dlouhodobě žijícím v zahraničí. A žádný z modelů nevede automaticky k tomu, že dítě má nějaký patologický vývoj nebo výraznou dysfunkci. Často slýchávám, že dětem bude chybět mužský nebo ženský vzor. Ale jsou to rodiče odpovědní - a zdůrazňuji odpovědní -, kteří povedou své dítě k utváření vlastního názoru a budou ho vést, aby mu pomohli nacházet vzory ve svém okolí díky kontaktům s různými příbuznými, přáteli a vrstevníky dětí.

Víte, jsem přesvědčena, že pokud dítě vyrůstá v prostředí, kde jsou lidé, co ho mají rádi, lidé, kteří mají k sobě láskyplný vztah, fungující komunikaci, sdílejí dobré, vidí i přirozené projevy nepohody a řešení problémů. To je přece to nejlepší pro rozvoj dítěte. Přece tito rodiče nebudou dělat nic výjimečného, budou se starat o domácnost, péči a výchovu. Budou chodit nakupovat, dělit se o domácí práce, vodit děti do kroužků, vydělávají, platí účty, chodí na návštěvy. Také se hádají a usmiřují nebo si projevují city. Vzhledem k tomu, že děti ve stejnopohlavních rodinách jsou plánované, jsou i funkčnější co do rodinného života. Především rodiny lesbických matek ve srovnávacích výzkumech dosáhly výrazně více bodů, co se týká spolupráce a rodinné pohody. Stovky výzkumů realizovaných již více než 30 let dokazují, že děti mající stejnopohlavní rodiče neprospívají hůře ani nemívají horší kázeň. Jediná jinakost těchto dětí ve výzkumu těchto dětí je vyšší míra tolerance -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní kolegyně, já vás ještě jednou přeruším a skutečně požádám sněmovnu o klid. Myslím si, že přes poměrně pokročilou hodinu můžeme mít každý dostatek úcty k tomu, kdo hovoří. Pokud máte jiné diskuse, prosím opravdu v předsálí! Nikdo vás nenutí tady u toho být. Děkuji. Pokračujte.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Jediná jinakost těchto dětí ve výzkumu je vyšší míra tolerance a citlivost vůči diskriminaci. Podle výzkumů s dnes dospívajícími či dospělými dětmi, které vyrůstaly s rodiči stejného pohlaví, vyplývá, že děti své rodiny jako nenormální nevnímají. Někdo z vás by mohl oponovat, že dětem hrozí šikana od ostatních dětí. Pak je nutné se zeptat, jestli je to problém toho dítěte, nebo těch rodičů, že je okolí vnímá negativně, i obecně společnosti a školního prostředí dětí. A to můžeme změnit i my svým postojem například k této novele zákona. Posměšky a šikana v dětských kolektivech můžou mít jakýkoliv důvod. Buď je dítě moc chytré, tlusté nebo brýlaté atd.

Vážené kolegyně a kolegové, máme tu novelu zákona v prvém čtení. Požádala bych vás o propuštění do druhého čtení a vyzvala bych vás, abychom si v klidu popřemýšleli o této novele a měli především na mysli zájem dítěte a rodičů, i když stejného pohlaví, jak se chtějí odpovědně postavit k výchově a péči o dítě. Pořád si myslím, že tato novela je lepší řešení než to, co teď probíhá médii, kdy ministryně Marksová prosazuje oplodnění ženy bez souhlasu muže.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Janě Hnykové a s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Roman Procházka. (Omyl.) Ne? Tak odmazávám. Faktická poznámka pana poslance Štěpána Stupčuka a potom kolegy Jaroslava Borky. A znovu žádám sněmovnu o klid. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Štěpán Stupčuk: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já myslím, že bychom neměli přehlédnout tu skutečnost, kterou uvedl pan zpravodaj, tedy že je tady nějaký nález Ústavního soudu. Jestli jsem dobře porozuměl jeho obsahu a významu, tak nález Ústavního soudu tady vlastně odstraňuje tu legislativní překážku zvláštní úpravy ve vztahu k obecné úpravě, která je obsažena v občanském zákoníku. Jinými slovy, pokud platí nález Ústavního soudu, odstraní se ta překážka ve zvláštní právní úpravě, v zákoně o registrovaném partnerství, a veškeré jednopohlavní páry budou v režimu obecné právní úpravy občanského zákoníku a budou mít stejná práva jako oboupohlavní páry. Můžeme mít na to různý názor, jestli to je dobře, nebo ne, v každém případě nelze hovořit o tom, že by za takovéto právní situace byl kdokoliv diskriminován.

Říkám to jenom proto, že si možná můžeme ušetřit tu složitou diskusi, nemusíme zde hledat zase nějakou jinou zvláštní právní úpravu, která by nakonec mohla vyústit v to, že menšina tady bude mít víc práv než většinová společnost oboupohlavní. Jinými slovy, tvrdím, že úprava obecního (?) zákoníku je dostačující a dostatečně pokrývá práva i jednopohlavních párů. To je vše. Děkuji. (Potlesk části poslanců ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní paní poslankyně Nina Nováková v rozpravě. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, někteří předřečníci již říkali, že tento návrh je částečně zbytečný. Já se pokusím přidat k tomu jiný aspekt. My teď tady hovoříme o tom, že dvojice stejného pohlaví uzavře registrované partnerství. Už jako bychom zapomněli na to, když před léty se to projednávalo ve Sněmovně, já jsem tady nebyla, ale tu kauzu jsem sledovala, tak tehdy tyto páry říkaly: to je poslední, co chceme. My chceme být jaksi plnocennými členy společnosti v tom, že chceme dokázat, že jsme schopni uzavřít stálá partnerství. To je jeden aspekt. A teď mně se zdá z debat, které jsou třeba i na Facebooku atd., si uvědomuji, že tady dochází k mýlce.

Tento návrh řeší situaci, kdy lidé žijí spolu v registrovaném partnerství a jeden z nich je biologickým rodičem - biologickým rodičem dítěte. Ten druhý spolu s ním, když žije ve stejné domácnosti, pohlíží se na něj - podle občanského zákoníku se na něj pohlíží jako na osobu blízkou, jako na osobu, která vůči tomu dítěti má povinnosti. To znamená, vyživovací povinnosti, povinnosti ho vychovávat. A já, protože jsem ze školství, jsem si už navykla z opatrnosti - tady paní kolegyně Hnyková tak jako free o tom mluví, že je někdo rodič, pro mě ještě pořád je rodič jako biologický rodič, a pak je někdo, koho mohu mít velmi ráda, protože mě vychovává. A je to de facto jako moje matka, de facto jako můj otec.

A teď znovu, vraťme se k této situaci. Ve škole, protože je zmatek, kdo je biologický rodič atd., jsme si navykli používat pojem zákonný zástupce. A to je právě ten, který, jak říkala paní kolegyně Hnyková, nese odpovědnost za výchovu a za přiměřenou péči o to dítě. Tomuto zákonnému zástupci náleží informace ze strany školy atd. a jedná se s ním jako by - kdyby to byl - tedy v uvozovkách - rodič. Je to zákonný zástupce. A když žijí lidé v registrovaném partnerství, jeden z nich je biologickým rodičem, druhý má ten status, který se rovná vlastně zákonnému zástupci neboli člověku, který má povinnosti vůči tomu dítěti, je osobou blízkou, tak kdyby náhodou nastala situace, že například ten biologický rodič zemře, tak zcela určitě ten, kdo je osoba blízká, bude jako první ve hře, aby mohl to dítě adoptovat.

A teď tady motáme ten nález Ústavního soudu. Tam se jednalo o to, a to skutečně bylo trošku nevyrovnané, že člověk, který je řekněme sexuálně orientován na stejné pohlaví, mohl, když žil sám, adoptovat dítě. Ale když žil v registrovaném partnerství, tak ne. A o to se jednalo teď v tom nálezu Ústavního soudu. Ale teď se bavíme opravdu o něčem jiném. My to skutečně nepotřebujeme. Ten, který žije ve stálém partnerství, o to dítě pečuje, odpovídá za jeho výchovu, odpovídá za jeho výživu, je vlastně ve stejném postavení, jako je zákonný zástupce. Proto je to skutečně zbytečné zasahování do toho, že dítě zkrátka má biologického otce a biologickou matku, a pak mohou být samozřejmě jiní lidé, kteří ho vychovávají.

Prosím také, abyste vzali v potaz, že se tím vůbec nijak neklade do kontrastu - dítě vyrůstá v registrovaném páru, tedy v domácnosti, kde je registrovaný pár, a vyrůstá v ústavní péči. A tady když řekneme lépe je dítěti, že žije v domácnosti, v láskyplném prostředí, o tom také to není. Tam to je prostě jenom o tom, a nezlobte se, já si pořád ještě myslím, že žijeme ve společnosti, kdy je mi divné, že v rubrice otec bude otec i matka, bude prostě nějaký pán a v rubrice otec a matka budou tedy dvě dámy. Já si myslím, že to zatím opravdu nepotřebujeme a není to proti zájmu dítěte.

Proto prosím, nepodporujme to, byť je to třeba dobře míněný návrh. (Potlesk z různých skupin v sále.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní mám sérii faktických poznámek. První faktickou poznámku paní poslankyně Jana Lorencová. Připraví se s druhou faktickou poznámkou Štěpán Stupčuk. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslankyně Jana Lorencová: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já musím na úvod říci, že mám mezi jinak orientovanými, tedy sexuálními páry řadu přátel. Znám je důvěrně a mohu říct, že jedni žijí spořádaně, druzí se rozešli. Ale to není tak podstatné. Chci říct hlavně to, myslíte si, že my tady v tom 21. století, když to nenapadlo nikoho z našich předků, jsme až natolik chytří, abychom rozhodovali o těchto věcech? Myslíte si, že na to máme pouvoir, abychom rozhodovali o tom, jestli bude chlapec nebo děvčátko říkat jednomu z rodičů - v uvozovkách - stejného pohlaví maminko, komu bude říkat tatínku, jak to bude vysvětlovat spolužákům! Kde jsme se to ocitli, co to tady řešíme! (S důrazem:) Co si to dovolujeme!

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Lorencové. Nyní faktická poznámka kolegy Stupčuka. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Štěpán Stupčuk: Já bych chtěl faktickou poznámkou reagovat na svoji předřečnici paní poslankyni Novákovou, protože mám pocit, že se trošku motáme v těch pojmech a ve výkladu toho, co ty pojmy znamenají. Samozřejmě že je rodič, ten je jasně daný biologickou vazbou na dítě. A současně platí, že je nejčastěji on tím zákonným zástupcem. Ale zákonným zástupcem může být samozřejmě i někdo jiný. Ať už to je osvojitel, nebo prostě babička, pokud nemá atd. Tak jenom abychom si to vysvětlili. Současně ale platí, že ten partner, který žije v tom jednopohlavním vztahu, automaticky není zákonným zástupcem toho dítěte. On právě není vůbec nadán žádnými právy a povinnostmi k tomu dítěti, ač jej fakticky může vyživovat, či nikoliv. To může nastat pouze za situace, že ten rodič část těch svých rodičovských práv a povinností deleguje na toho partnera, který s ním sdílí společnou domácnost. Pak se on například může prokázat tím delegovaným výkonem rodičovských práv, když jde vyzvednout dítě do školy či jinam.

Takže já bych chtěl vyvrátit to, co tady hlavně bylo tvrzeno, že automaticky ten partner je nadán těmi zákonnými - těmi právy k tomu dítěti. A podotýkám tedy zcela na závěr a znovu to opakuji, ta obecná úprava v občanském zákoníku je naprosto dostačující, je nediskriminační a myslím si, že bychom neměli tady řešit nic nějakým speciálním zákonem, protože bychom tady zase vytvářeli zvláštní režimy, odchylky, které by se mohly ve finále ukázat, právě ony, jako diskriminační. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Stupčukovi i za dodržení času k faktické poznámce. Další faktická poznámka pana poslance Jiřího Zlatušky, připraví se s faktickou poznámkou pan kolega Pavel Plzák. Prosím sněmovnu o klid. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já k tomu, co tady říkala paní poslankyně Nováková, kdy říkala: na jedné straně je toto dítě žijící v tom partnerství s příslušným zastupováním apod. a na druhé straně ústavní péče, a potom z toho vyvozovala, že není potřeba žádná zvláštní úprava. Tak bych k tomu upozornil, že i kdyby tady tohle byla pravda, tak to nebude pravda v okamžiku, kdy ten rodič zemře a ta situace se změní. V takovém případě zůstává ten druhý partner bez jakéhokoliv vztahu k dítěti a ten ústav, na který paní poslankyně Nováková ukazovala, ten se stane domovem dítěte. Je to pro stabilitu toho dítěte. Je to potřebné proto, aby se vytvářelo prostředí, ve kterém opravdu tady tohleto může fungovat.

A když už jsem tady, tak bych si dovolil ještě poznámku k tomu, jestli vytváříme instituty, které zde stovky let předtím ještě nebyly. Před stovkou, dvěma sty let bylo naprosto nemožné, aby například žena mohla získat vysokoškolské vzdělání, aby se mohlo říct "paní doktorko" nebo něco takového. Připadalo by to také nemožné. Přesto se to změnilo a nepřipadá nám na tom dneska nic divného. Nebojme se toho takovéhle tradice měnit.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegu Zlatuškovi. Nyní pan kolega Pavel Plzák, připraví se paní poslankyně Helena Válková. Všichni s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Plzák: Děkuji, pane předsedající. Ale já si myslím, že pan kolega Zlatuška nemá pravdu, protože když zemře biologický otec v registrovaném partnerství, tak sociální pracovnice by měla zhodnotit poměry a doporučit věci v nejlepším zájmu dítěte. A doporučit soudu, který rozhodne. To neznamená přece, že každé dítě, kterému umře biologický otec, nebo biologický rodič v registrovaném partnerství, půjde okamžitě do ústavu. To si myslím, že není pravda.

A druhá věc je už to zmatení pojmů tady babylonské. Takže pravdou je, že jsem se tím nezabýval, ale teď jak slyším tu diskusi - chcete tedy říct, otázka na předkladatele, že dvě ženy žijící v lesbickém páru, jedna biologickou matkou dítěte, biologický otec bude souhlasit s tím, aby druhá žena adoptovala to dítě, do kolonky "otec" bude zapsáno to ženské jméno? Představte si, že to dítě, dokud je malé, tak nic se neděje, ale pak mu bude čtrnáct, patnáct, oni se zeptají: Kdo je tvůj tatínek? A on řekne: Vlasta Nováková. (Smích v sále.) To pro to dítě musí být docela traumatizující. Já nevím. Možná se bude hlásit k tomu svému biologickému otci, kterého měl předtím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Ještě budu konstatovat omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny. Pan poslanec Petr Adam od 17.45 se omlouvá do konce jednacího dne.

Slova se ujme paní poslankyně Helena Válková k faktické poznámce a předám řízení schůze. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, já bych se jenom chtěla připojit k těm hlasům konzervativnějších možná poslankyň a poslanců, kteří si myslí, že to, o čem tady diskutujeme, už částečně vyřešil minimálně v té podstatné části, o které tady diskutujeme, nález Ústavního soudu, a že řada těch diskusí tedy je zbytečná.

A potom bych chtěla podpořit svého předřečníka, vaším prostřednictvím, pana poslance Plzáka, protože opravdu všichni známe spoustu rozvodových sporů a víme, že soudy, teď obzvlášť už ne automaticky, nesvěřují biologickému otci, ale vždycky se zjišťují konkrétní poměry toho dítěte, a platí ta dobrá stará zásada z Úmluvy o právech dítěte, kterou je samozřejmě Česká republika vázána, že to musí být v zájmu dítěte.

Takže ten případ, který tady byl citovaný, že zemře třeba biologická matka a ta lesbická partnerka by měla zájem o další výchovu dítěte, které s ní vyrůstalo deset roků, pochopitelně není ohroženo nedostatkem právní úpravy. A pochybuji, že by soud v takovém případě to dítě přikázal, respektive by rozhodl ve prospěch biologického otce.

Takže za sebe - ještě jsem se teď dívala taky na ten nález - si myslím, že zbytečně tady diskutujeme o úpravě, která není nutná. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. To byly faktické poznámky. Nyní prosím k mikrofonu paní poslankyni Nytrovou s řádnou přihláškou do rozpravy. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Pavlína Nytrová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, připojuji se k názoru konzervativních poslanců. Zaštítila jsem petici proti adopci dětí homosexuálům. Jsem zásadně proti novele zákona o registrovaném partnerství, která by umožnila registrovaným párům osvojit si dítě svého protějšku, pokud je v rodném listě dítěte uveden pouze jeden rodič, případně pokud jeho druhý rodič o dítě nepečuje a dá souhlas k osvojení dítěte.

Zákon o registrovaném partnerství prošel v roce 2006 jen těsnou většinou pouze o jeden hlas, a to proto, že nerozhodnutá část poslanců byla ubezpečena v tom, že si homosexuální páry nebudou klást žádné další požadavky. Dnes vidíme, že svému slibu nedostály a nyní požadují zmíněnou adopci. Sliby chyby, slibem nezarmoutíš.

Co se týče registrovaných partnerství, je nutné upozornit na jednu skutečnost. Jak už zde bylo řečeno, není pravdou, že pokud biologický rodič dítěte zemře, že toto dítě je automaticky umístěno do dětského domova. Dnešní soudní praxe potvrzuje, že pokud biologický otec dítěte zemřel, pak je dítě homosexuálního partnera dáno do výchovy pozůstalému partnerovi, který by se stal pěstounem nebo poručníkem, pokud je to v nejlepším zájmu dítěte. Z toho plyne, že uzákonění adopce, o něž propagátoři zákona usilují, je z tohoto hlediska absurdní. V těchto specifických situacích by se z praktického hlediska jednalo pouze o několik málo výjimečných případů, a jak z výše uvedeného vyplývá, tyto mohou být uspokojivě vyřešeny v rámci současné stávající legislativy.

Hlavní stránka tohoto problému však spočívá v naprosto jiné skutečnosti. Otevírá se zde totiž možnost, že všichni lidé hlásící se k homosexuálnímu způsobu života si budou moci adoptovat dítě. A ta petice, kterou jsem zaštítila, je právě proto, aby hájila zájmy těch, kteří se sami hájit nemohou - práva nevinných dětí. Naší povinností je usilovat o to, abychom vytvořili co nejlepší podmínky pro výchovu dítěte, a nevytvářet jiné alternativy, které nikdy nemohou nahradit základní buňku rodiny, již tvoří jeden otec a jedna matka. Naopak vytvářením nových, alternativních variant můžeme snadno dospět k výraznějšímu zpochybnění a postupnému rozmělňování základního modelu rodiny. Tento model je třeba mít v úctě, chránit jej, aby zůstal i nadále pevným pilířem naší společnosti.

Známou skutečností zůstává, že právě homosexuální páry se v drtivé většině vyznačují vysokou formou promiskuity, která je mnohonásobně vyšší než u běžných heterosexuálních párů. To znamená, že zde rozhodně nelze mluvit o stabilním prostředí, v němž by dítě mělo vyrůstat. To potvrzují i sami mnozí homosexuálové, případně samotné pochody pride (vysloveno sprajt) pochodů. V tomto případě lze spíše mluvit o neuváženém experimentování na dětech než o upřímnou snahu hájit práva těchto snadno zranitelných dětí.

Chci zdůraznit, že ta petice a mé vystoupení není namířeno proti homosexuálům jako takovým. Je namířena proti absurdnímu uzákonění adopce dětí těmito páry. Homosexuální lobby usiluje plíživými postupnými kroky ničit staletí osvědčený model, fungující model rodiny. Ze strany homolobby jde o systematický postup, jak změnit fungování naší společnosti. Odstrašujícími případy by pro nás mohly být praktiky z Velké Británie, Francie, Holandska a severských zemí. Na půdě Sněmovny jsme už několikrát diskutovali o praktikách v Norsku.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Paní kolegyně, moc se omlouvám, ale poprosím kolegy, pokud si mají co říct, aby tak učinili v předsálí. Děkuji. Pokračujte.

 

Poslankyně Pavlína Nytrová: Děkuji. Takže několikrát jsme na půdě Sněmovny diskutovali o tzv. norských dětech a o tom, jaké prakticky v Norsku v dnešní době existují. A myslím si, že toto je pro nás pro všechny odstrašující případ. My nejsme někde na začátku. My už se můžeme poučit z praxe v jiných zemích.

Jaká je konkrétní praxe zavedení homosexuálních rodin? Homolobby má několik etap, které přesně podle svého programu plní. Nejprve gay pochody. Získává negativní reakce. Označují se za utlačovanou skupinu a potřebují mít svou ochranu. Když mají antidiskriminační zákony, chtějí registrované partnerství, údajně z důvodu zjednodušení právních norem, komplikací při soužití, informacích o zdravotním stavu. Dalším krokem, když mají registrovaná partnerství, chtějí adopci dětí. Nejprve adopci dětí biologického partnera a potom chtějí adopci dětí z dětských domovů. Chtějí rovněž umělé oplodnění, které je hrazené ze zdravotního pojištění. A když už mohou adoptovat děti, tak najednou dochází ke stavu, že ve společnosti je málo adoptovatelných dětí, a tak je musí někde získat. A takhle začínají praktiky juvenilní justice. Začíná odebírání dětí heterosexuálním párům. Určitě všichni z vás dostáváte maily od tzv. ruské matěry, které přesně dokumentují ve svých mailech, kolika ženám byly v Norsku ukradeny děti z naprosto nesmyslných důvodů. Takže to jsou praktiky, ze kterých my se můžeme poučit.

Do toho se vkliňují samozřejmě požadavky, aby se sexuální výchova a homosexuální výchova dostávala do škol, a snižuje se věk dětí, které jsou s těmito praktikami a s touto výukou seznamování. A nakonec posledním krokem je prosazování snižování věku pro sexuální styk. Homosexuálové se budou snažit zrealizovat sex s dětmi. (V sále se ozývají výkřiky.) Mluvím o tom, jak už to v podstatě opravdu v některých zemích funguje.

Rizikové faktory života dětí v homosexuálních rodinách, které mohou být vystaveny, dětí vychovávaných homosexuálními páry - je tam vysoká promiskuita, vysoký výskyt pohlavních a jiných chorob, nadprůměrný sklon k alkoholu a drogám ve srovnání s heterosexuální společností, vyšší míra výskytu duševních a mentálních poruch, výrazně kratší věk dožití, výrazně vyšší výskyt násilného chování u homosexuálů.

Vážení kolegové, já jsem přesvědčena o tom, a uznávám lidskou důstojnost všech, odmítám ale měnit zákony přirozenosti a přírody. Jsem přesvědčena o tom, že jedině muž může zplodit a jedině žena může porodit dítě, a proto se jedině muž a žena mohou stát rodiči.

Jsem si jistá, že základem každé společnosti je spořádaná a pevná rodina. Muž a žena jsou biologicky odlišní ve své stavbě těla a mají odlišné sociální role. Proto nesouhlasím s novelou zákona o registrovaném partnerství a navrhuji tuto novelu zamítnout. Uvědomuji si, že je nutné chránit především zájmy nevinných dětí a je nutné usilovat o nejlepší a stabilní podmínky pro výchovu dítěte a nevytvářet alternativy, které nikdy nemohou nahradit základní model rodiny.

Proč neřešíme otázku podpory rodiny a mateřství ve významu zakládání rodin? Proč komise pro rodinu neřeší právě, jak pomáhat dnešním rodinám, dnešním manželstvím a dnešním krizím? Proč vytloukáme klín klínem? Proč trváme na rovnosti mužů a žen? Vždyť přece muž i žena jsou si rovni, ale každý z nich má jiné fyziologické a biologické přednosti.

Podpora rodiny u mě není zakládání lesních školek, dětských skupin a podobně. Podpora rodiny je to, aby ženy mohly zůstat co nejdéle se svými dětmi a věnovat jim svou péči a lásku a nebyly nuceny nastoupit o nejdříve do zaměstnání. Toto je u mě ta pravá podpora rodiny. Takže bojuji za obnovu manželství a navrhuji zamítnutí této novely.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Eviduji tři faktické poznámky. První prosím k mikrofonu pana poslance Dolejše, připraví se pan poslanec Stupčuk a pak pan poslanec Šrámek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Máme tři čtvrtě hodiny do 19. hodiny. Tento bod sice určitě nezmění chod České republiky, ale vyvolal debatu, která není asi úplně překvapivá. Zažil jsem to, když jsme tu diskutovali o zákonu o registrovaném partnerství, a potvrzuji jedno - že každý jsme nějak formovaní a ne vždycky je to dáno konfesí, tedy vírou, nebo stranictvím, což koneckonců potvrzuje, že civilizační vývoj od středověku do 21. století nešel vždycky rovně, nešel vždycky napřímo, ale někdy klikatou cestou a chvíli to trvá, než některé věci prostě projdou vědomím nejen jednotlivců, ale celé společnosti. Ale jde to. Koneckonců tak katolická země jako Španělsko má právě tento navrhovaný model. To je první poznámka.

Druhá poznámka - zájem dítěte. Zájem dítěte je především, aby vyrůstalo v nějakých podmínkách, kde ho budou mít lidi rádi. A upřímně řečeno, heterosexuální tatínek či maminka, která chlastá, která je na to dítě agresivní, je mnohem horší rodič než ten, který si vezme homosexuálního partnera biologického rodiče. Já si to myslím. A kdyby náhodou se některé z mých vnoučat nebo pravnoučat dostalo do této situace, věřím, že se budu rozhodovat na základě zájmu tohoto dítěte a ne podle určitých floskulí.

Poslední poznámka. Má smysl projednat ten zákon, proto si nemyslím, že ho musíme teď zamítnout, byť rozhodne většina. Pochopitelně. Ale ten Ústavní soud zrušil jenom určitý problém, tu diskriminační bariéru, ale jak tady slyšíte z různých právních názorů, zdaleka není vyrovnána ta situace, situace skutečného rodiče, byť adoptivního, a o to koneckonců jde. A možná na to právě instinktivně někteří reagují, protože tohle se jim nelíbí. Ale já si myslím, že i to je legitimní krok, a myslím si, že to má cenu prodiskutovat ve druhém čtení, a proto prosím, podpořte to, abychom mohli dále jednat. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Nyní prosím s faktickou pana poslance Stupčuka. Připraví se pan poslanec Šrámek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Štěpán Stupčuk: Děkuji. Já myslím, že to základní, co bychom měli mít na paměti při projednávání tohoto návrhu zákona, je to, co máme vepsáno do Ústavy a do Listiny základních práv a svobod, že lidé jsou si rovni v právech a povinnostech bez ohledu na barvu pleti a pohlaví. V tomto případě tím kritériem pro posuzování je to pohlaví. Já tvrdím, že za současné legislativní situace a našeho právního řádu neexistuje žádná diskriminace a bariéra. Proto ten zákon je zbytečný v tuto chvíli. Rozumím důvodům předkladatele, když ho navrhovali za situace, kdy ta věc nebyla judikována Ústavním soudem.

Nemůže obstát ani ten argument při úmrtí jednoho z těch dvou rodičů, protože analogicky ve stejné situaci se může ocitnout heterosexuální pár, kde se maminka rozvedla před x lety s tím manželem, našla si jiného partnera, toho si vzala, ale rodičovská práva zůstala tomu původnímu otci zachována, přestože třeba deset patnáct let spokojeně spolu žijí v manželství, maminka zemře, rodičovská práva má však ale ten původní otec, přitom to dítě je dávno vychováváno a citově poutáno k tomu druhému tatínkovi. A to je situace, ve které se samozřejmě mohou ocitnout i ty lesbické páry či páry dvou mužů.

Prosím, abychom tady nehledali řešení toho problému. Toto řešení bychom měli případně hledat v rodinném právu, v obecné úpravě občanského zákoníku. A paní profesorka Válková to tady říkala. Tím kritériem je vždycky citlivé posuzování soudu, co je v nejlepším zájmu dítěte. Ale přijímat tady nějakou speciální úpravu, legislativu a dělat tady nějakou složitou architekturu, já před tím varuji, protože bychom nakonec zjistili, že tím diskriminujeme a znevýhodňujeme většinovou heterogenní společnost. A prosím, abychom toto měli na paměti. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji za dodržení časového limitu. Eviduji další čtyři faktické poznámky - pana poslance Šrámka, připraví se pan poslanec Černoch, poté paní poslankyně Hnyková.

 

Poslanec Pavel Šrámek: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Víte, že se pohybuji nejen mezi lidmi, ale i mezi zvířaty a rostlinami. Znám význam jednopohlavní květiny nebo plodiny, ale mohl by mi tu někdo vysvětlit, co jsou to jednopohlavní rodiče? Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Černocha. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Černoch: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, já si myslím, že tento návrh je o tom, aby se děti měly lépe. Není to návrh, který by měl řešit nějaké nové mechanismy. Já sám jsem zastáncem tradiční rodiny. Myslím si, že chování norských úřadů je absolutně skandální v rámci odebírání dětí. Nechci si zvykat na nové mechanismy, o kterých mluvil pan kolega Zlatuška, vaším prostřednictvím, na co bychom si měli zvykat. Nebudu si zvykat ani na to, že se některý komunální politik nechá zbičovat důtkami a bere to, jako že to je normální. Myslím si, že to není normální.

Ale tady ten návrh je pro dobro dětí. Je pro dobro dětí a myslím si, že jakékoliv jiné diskuse jsou trochu mimo. A myslím si, že by si rozhodně zasloužil, aby tento návrh byl propuštěn do druhého čtení a tam se o něm diskutovalo. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Já děkuji. Nyní prosím k mikrofonu paní poslankyni Hnykovou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji, paní předsedající. Já bych si dovolila zareagovat na svoji předřečnici paní kolegyni Nytrovou, prostřednictvím vás, paní předsedající. Když tady mluvila o komisi, tak já do té komise chodím docela dost pravidelně. Mluvíme tam o rodině, o tom, jak by se podmínky měly zlepšit.

Já se zase znovu musím vrátit. Komise přece není od toho, aby připravovala legislativu na podporu rodiny. To je přece vaše paní ministryně, která by měla pro to udělat maximum. Proto teď, když to tady slyším, je to pro mě velmi zarážející a musím na to upozornit, protože si myslím, že odtamtud, z Ministerstva práce a sociálních věcí, by měly především vycházet věci. A my na to i ve výboru pro sociální politiku upozorňujeme, aby podpora rodin byla daleko větší. A mluvím o tradiční rodině.

Dneska se tady rozpoutala debata. Týká se to dětí u rodičů, které - jak tady říkal kolega, stejnopohlavního - ono to je zjednodušené, abychom věděli, o kom mluvíme. Ale já si myslím, že i tyto děti si zaslouží pozornost a právní úpravu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji a prosím k mikrofonu s faktickou poznámkou pana poslance Fiedlera. Připraví se pan poslanec Jakubčík. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Dobrý večer. Děkuji za slovo. Prosím vás kolegové, poslouchejme ty naše kolegy poslance právníky, kteří asi vědí, co říkají. Tím mám na mysli zejména kolegu pana poslance Stupčuka. Řešíme tady už dlouhou dobu tento bod. Všichni se zaklínají starostmi dítěte, starostmi dětí, nebo péči o děti. Já s tím naprosto souhlasím. Co kdybychom ten čas věnovali jiným starostem o děti. O matky, které marně vymáhají alimenty, nemohou se jich dočkat, nevědí, jak zaplatí nájem, jak koupí dětem pomůcky do školy. Co kdybychom se starali o těch 10 procent dětí, jejichž rodiče nemají na obědy v družinách? To bychom ten čas, který tady marníme tímto nesmyslem, využili daleko lépe! (Potlesk z levé strany sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Jakubčíka. Prosím vaše dvě minuty.

 

Poslanec Igor Jakubčík: Paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Chtěl bych reagovat na pana kolegu Černocha vaším prostřednictvím. My tady tvrdíme, nebo někteří tady tvrdí, že bychom měli přesvědčovat naše i islámské spoluobčany, eventuálně lidi z islámu (?), kteří k nám chodí, aby dodržovali naše zákony, že musí dodržovat naše zákony. Všechno dle našich zákonů.

Nechápu jednu věc. Proč se neustále bere do úst Norsko? Proč měříme dvojím metrem? Když někdo nedodržuje zákony v zemi, kde bydlí, je za to trestán. To znamená, příklad Norska a dětí je přece naprosto stejný jako příklad České republiky a řekněme islámu (?). To je úplně to samé. My chceme, aby byly dodržovány české zákony, ale když se mají dodržovat norské zákony, tak se tady křičí, tak se tady volá, sepisují se petice, dělá se všechno možné. Dodržujme zákony my a nechme dodržovat ostatní státy svoje zákony. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. To byly v tuto chvíli faktické poznámky. Nyní prosím k mikrofonu s přednostním právem paní ministryni Marksovou, připraví se pan poslanec Mihola. Prosím máte slovo.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, poslankyně a poslanci, jsem ze stejné strany jako jedna z předřečnic, paní poslankyně Nytrová, a cítím opravdu velkou potřebu tady prohlásit, že se absolutně distancuji od toho, co tady říkala. Nechci tady plynule hovořit půl hodiny nebo 45 minut, abych jedno po druhém vyvracela to, co tady bylo z jejích úst řečeno. Ale jsem opravdu přesvědčena - jak v tom oboru pracuji dlouho -, že snůška těch nesmyslů byla opravdu dlouhá.

Jinak jsem chtěla říci, že opravdu pro mě osobně je nejdůležitější, aby ty děti vyrůstaly v rodině, která je miluje. Jestli ta rodina je úplná a takzvaně tradiční, nebo je neúplná. A to je česká realita. My nemůžeme cílit jenom na tradiční rodinu, protože tady půlka rodin prostě tradiční není. Protože to jsou osamělí rodiče. Taková je prostě situace. Ať se nám to líbí, nebo ne. Anebo jestli ta rodina je s dvěma rodiči, kteří jsou stejného pohlaví. Myslím, že ten pojem je docela jasný. Tak mně je to úplně jedno. Pro mě je opravdu podstatné, aby dítě bylo v bezpečí, mělo své rodiče, ať je to kdokoliv, rádo a ti rodiče měli rádi to dítě. To si myslím, že je to, oč tady běží.

Já osobně několik takových párů znám, náhodou. Opravdu náhodou, jak jsem šla životem, tak jsem prostě takové potkala. Znám i takové, kde jsou dva muži a dítě. Znám i takové, kde jsou dvě ženy a dítě. A prostě chci jim pomoci aby když nastane nějaká špatná situace, abychom si byli jisti, že to dítě bude v komfortní situaci. Protože rozhodování jak soudů, tak i našich OSPODů může být velice nejednotné. Můžou se tam objevit najednou nějací příbuzní, kteří budou říkat no jo, ale my jsem tady heterosexuální rodina, my to dítě chceme. Přitom to dítě je vidělo třeba velice zřídka ve svém životě a prostě s nimi žít nechce. Je zvyklé na toho druhého, třeba nebiologického rodiče - když se něco stane tomu biologickému. Opravdu bych chtěla zaručit, aby dítě, které je v té určité rodině zvyklé, bylo v pohodě, aby mu nikdo neubližoval. A to si myslím, že bychom měli mít na mysli všichni. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Nyní se vypořádáme se zatím třemi faktickými poznámkami. S první prosím k mikrofonu pana poslance Černocha. Připraví se pan ministr Jurečka a po něm pan poslanec Fiedler. Prosím vaše dvě minuty.

 

Poslanec Marek Černoch: Děkuji. Mě stačí možná i minuta. Já jenom vašim prostřednictvím panu kolegovi Jakubčíkovi. Vy jste koukal celou době na mě, ale s Norskem začala vaše stranická kolegyně. Ale je to pravda. Ano, ať se dodržují v Norsku zákony, které tam mají. Ať si je Norové dodržují. Nikdo nemá právo Norům říkat, jaké mají mít zákony. To je jejich věc. Na druhou stranu zákony, které jsou v Norsku, a parametry, které jsou nastaveny v Norsku, tak si myslím, že tady nemají co dělat, v České republice.A je to bohužel v rámci některých organizací, které jsou - a myslím si, že příklad dětí Michalákových je toho jasným příkladem. Kdy celou dobu se snaží dostat své děti zpátky. A jakým způsobem to probíhá, ví asi každý.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana ministra Jurečku. Připraví se pan poslanec Fiedler. Prosím máte slovo.

 

Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka Děkuji. Vážená paní předsedající, milé kolegyně, kolegové, ta diskuze je tady poměrně dlouhá a já se pokusím být velice stručný. Chtěl bych navázat na paní ministryni Marksovou, že není jenom důležité, aby to byla milující rodina, milující rodiče, ale také aby to byla rodina, která dobře zvládá výchovu a která nastavuje dobré vzory do života těch dětí.

Jsou další aspekty, které bychom měli brát v úvahu. A o těch se tady nehovořilo. Takže byl bych velice rád, abychom neoslabovali tradiční rodinu, o které tak často hovoříme, že rodina je základ státu. Nevytvářejme další argumenty pro to, jak tuto rodinu posílat do stále horší situace ve společnosti.

A možná by také bylo dobré, když se tak argumentuje zájmy těch dětí, prosím pěkně - a mluví se často o dětech, které jsou v dětských domovech. Ptal se jich někdo? Má ministerstvo či předkladatel nějakou studii, kterou by opřeli o fakta, že tyto děti by opravdu chtěli být takto osvojovány a v takovýchto svazcích vychovávány? Já jsem nic takového v té diskuzi neslyšel. Dokud tyto věci také nemáme fakticky ověřené, nezaklínejme se tím, že pro dítě je takováto forma osvojení dobrá.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Nyní prosím s faktickou pana poslance Fiedlera. Připraví se pan poslanec Kudela a po něm pan poslanec Ondráček. Všechno faktické poznámky. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji panu ministru Jurečkovi za nahrávku. Myslím to slovo v dobrém, pane ministře. A teď k paní ministryni Marksové. Vy jste tady, paní ministryně, říkala před chvilkou, já to zopakuji tedy ještě jednou do toho mikrofonu, že prostě pro dobro těch dětí. Vy jste ministryně práce a sociálních věcí. Tak dělejme něco pro ty sociálně potřebné děti. Udělejme něco pro ty, tak jak říkal kolega Dolejš - teď ho tady nevidím. Klasický manželský pár otec žena. Muž holduje alkoholu, žena by ráda mu zabezpečila klidný domov bez hádek, bez křiku. Nemůže.

Nemůže si dovolit bydlet samostatně, nemůže si dovolit častokrát matka toho dítěte odejít, protože to pro ni ekonomicky není průchozí. Nemůže si dovolit koupit byt nebo si nemůže dovolit koupit drahý nájem, protože jako samoživitelka nebo žena, která třeba pracuje, manžel ne, dělá u pokladny za pár peněz, nemůže si to dovolit. Tohle bychom měli řešit. Tyto sociální případy bychom měli řešit. Říkám to ještě jednou.

A ještě jednu věc k tomu. Kolik je takovýchto případů? Deset procent dětí, jejichž rodiče nemají na zaplacení obědů. Jaký je to počet dětí? Co tady řešíme? Týká se to jakého segmentu společnosti? Kolik je těch homosexuálních párů, kolik z těch homosexuálních párů potká ten případ, že jeden z těch rodičů zemře a bude se muset řešit? (Silným hlasem:) Nicotné procento! To tady řešíme! Tím se zabýváme! A tím, kolik tisíc, deset tisíc dětí žije ve složitých podmínkách, to tu neřešíme!

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Poprosím pány kolegy a kolegyně, aby nekřičeli, je všechno dostatečně slyšet. Je to velmi třaskavé téma, nicméně si myslím, že bychom měli ještě zvládnout své emoce držet na uzdě.

Nyní poprosím k mikrofonu pana poslance Kudelu s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Kudela: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, nejsem ze stejné strany jako paní poslankyně Nytrová, ale jsem ze stejného kraje. S jejími slovy jsem souhlasil, byť i na mé gusto byla příliš silná. Domnívám se, že pokud by byly dětské domovy a kojenecké ústavy prázdné, pokud by tam nebyly děti, pak nemusíme řešit ani tento návrh zákona.

Paní ministryně, skutečně, postarejme se o to, aby rodiny chtěly děti, aby děti, které přijdou na svět, přicházely do prostředí, které je bude rádo přijímat, a aby děti nebyly odkládány do kojeneckých ústavů a dětských domovů, a potom nemusíme řešit tyto návrhy zákonů. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. A nyní prosím k mikrofonu pana poslance Ondráčka, také k faktické poznámce. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, paní předsedající. Kolegy a kolegové, já jsem jako obvykle nechtěl k této věci vůbec vystupovat, ale to, co zde zmínila paní ministryně, mě buď utvrzuje v tom, že jste v životě neviděla nový občanský zákoník, nebo jste ho aspoň nečetla. Protože pokud by se tak stalo, tak to, co tady říkáte, nemůžete nikdy vypustit ze svých úst. Prosím, přečtěte si ten nový občanský zákoník, instituty náhradní rodinné výchovy, a uvidíte, že současná právní úprava to dostatečně upravuje. A pokud chcete dělat speciální zákon pro svých x kamarádů, kteří žijí v tomto svazku, a kvůli tomu nám tady zabíráte čas, abychom řešili některé důležitější věci, tak zavzpomínejte, proč třeba nejste ochotna už více než pět týdnů nebo pět zasedání Sněmovny ve čtvrtek odpovědět na moji interpelaci, právě co se týká institutu náhradní rodinné výchovy, kdy pěstouni čekají na tzv. volné dítě přes dva roky. A nejste schopni pro to udělat vůbec nic, protože vy s těmi dětmi jenom kšeftujete a jste rádi, když je v těch ústavech máte. Takže prosím vás, podívejme se do nového občanského zákoníku a držme se toho zákoníku, který tam je, protože úprava je dostačující a odpovídá všem potřebám toho dítěte. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Dovolte mi načíst dvě omluvy. Od 18.30 do konce dnešního jednacího dne se z osobních důvodů omlouvá paní poslankyně Matušovská a pan poslanec Pavera se omlouvá z dnešního jednání mezi 18.00 a 19.00 hodin taktéž z osobních důvodů.

Nyní prosím s přednostním právem k mikrofonu pana poslance Miholu, po něm pana ministra Dienstbiera. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mihola: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, klub KDU-ČSL byl přesvědčen ještě před touto diskusí, že současná právní úprava je dostatečná, nakonec to tady potvrdil i zmíněný nález Ústavního soudu. Rád bych také zdůraznil, že někteří zde před zhruba deseti lety, ti, co zde byli, my všichni jsme tady nebyli, slyšeli přísežná prohlášení, že jde pouze o registrované partnerství a žádné další kroky, snahy a usilování nebudou následovat. Tak tady dobře vidíme, jak platí některé sliby, přísahy a já nevím, co všechno. Prostě bohužel, nedá se ničemu takovému věřit.

Pro KDU-ČSL je na prvním místě zájem dítěte, zatímco žádné právo na adopci neexistuje. Autoři zákona neuvedli, v čem podle nich současná právní úprava nedostatečně chrání práva dětí žijící s registrovanými partnery. Co se týká úmrtí biologického rodiče, je už dnes možné, aby ho pozůstalý partner adoptoval, pokud je to v zájmu dítěte. Co se týká povinnosti podílet se na výchově dítěte, tu má partner rodiče již dnes, pokud žijí ve společné domácnosti.

K tomu je potřeba dodat, že návrh tohoto zákona přichází nedlouho před volbami, bez řádné celospolečenské diskuse. Ta debata naposledy proběhla při přijímání zákona o zmíněném registrovaném partnerství, a jak už jsem říkal, obhájci tehdy výslovně ujišťovali, že v oblasti výchovy dětí nemá v žádném případě tento návrh konkurovat manželství. Snaha o adopci dětí partnerem v homosexuálním páru je pokusem tento konsenzus prolomit s vidinou dalšího postupu a takto salámovou metodou přiblížit registrované partnerství institutu manželství. Přitom na rozdíl od práva na adopci, které není nikde zakotveno, výsadní postavení rodiny tvořené mužem a ženou chrání článek 32 Listiny základních práv a svobod. Předložený návrh toto postavení rodiny relativizuje. Argument, který zde také zazníval, že tradiční rodina je beztak ohrožena, pro nás rozhodně není důvodem k tomu, proč jí zasadit další politicky motivovaný úder.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dávám návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona a prosím o vaši podporu. Děkuji. (Potlesk některých poslanců.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Nyní eviduji dvě faktické poznámky. S první prosím k mikrofonu paní poslankyni Nytrovou, připraví se pan poslanec Zlatuška. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Pavlína Nytrová: Panem ministrem Jurečkou tady byl položen dotaz, jestli vůbec existuje nějaká analýza či rozbor na to, jestli ty děti z těch dětských domovů chtějí do homosexuálního partnerství dřív za nějakých podmínek než zůstat v dětském domově. Taková analýza, takové dotazy byly podány na Slovensku. Dětem z dětských domovů nebylo povoleno, aby byly dotázány děti, které jsou zrovna v dětském domově, takže ti dotazující se ptali už dospělých lidí, kteří opustili dětský domov, zda by upřednostňovali dětský domov, anebo homosexuální rodinu. A ty děti odpověděly, že dětský domov. Takže tady tato analýza už byla provedena a děti, které vzešly z dětského domova, tak odpověděly všechny, tam nebylo nějaké procento, ale všechny odpověděly, že raději by chtěly vyrůstat v dětském domově než v homosexuálním vztahu.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Zlatušku, připraví se paní poslankyně Pastuchová, všechno faktické poznámky. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Vážená paní předsedající, dámy a pánové -

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Já se omlouvám, pane kolego, ale poprosím sněmovnu o klid. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já jsem v té době, kdy byl přijímán zákon o registrovaném partnerství, byl v Senátu, vyjadřoval jsem se pozitivně v tom, že bych už tehdy preferoval, aby to bylo rozšířeno tady tímto způsobem, takže není úplně pravda, že takové hlasy nezazněly. Ale sledoval jsem tehdy tu debatu a nepostřehl jsem to, o čem zde mluvil kolega Mihola. Nepostřehl jsem nikoho přísahajícího. Domnívám se, že jestli někdo vykládal zkazky o přísahách, tak se mohlo stát, že to byli prostě jenom lidé, kteří měli vidiny. Silně pochybuji, že někdo v tom stavu dávání přísah byl.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu paní poslankyni Pastuchovou s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji. Já bych zde jenom znovu zopakovala jak kolegyni Nytrové prostřednictvím paní předsedající, tak panu poslanci Miholovi. Tady nehovoříme o adopci dětí z ústavní péče a z ústavu. Je to osvojení dětí páru, kteří spolu žijí. Tady vůbec o ústavech a adopci cizích dětí homosexuálními páry - o tom se tady nebavíme. Tady se bavíme úplně o něčem jiném. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu s přednostním právem pana ministra Dienstbiera. Prosím, máte slovo.

 

Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já jsem tady jenom na část rozpravy a musím říct, že i ta vypovídá o tom, že někteří z přítomných si pravděpodobně návrh zákona ani nepřečetli a netuší, o čem diskutují. To, co tady teď už zaznělo, to je první poznámka, kterou jsem chtěl učinit i já, že zákon se vůbec netýká adopcí dětí, které jsou v ústavech, ale pouze dětí, které už žijí v rodinách tvořených párem rodičů stejného pohlaví, kdy jeden z toho páru je biologickým rodičem toho dítěte. Čili to je realita, která už v naší společnosti existuje. Tento zákon ji nechce vytvářet. Tento zákon pouze akceptuje realitu a jeho cílem je zajistit, aby děti v těchto rodinách měly stejná práva jako ostatní děti. Například aby ten druhý z partnerů mohl vyzvednout dítě ve školce nebo ve škole, aby mohl získat přístup k informacím o zdravotních záležitost, a ano, i v tom extrémním případě, když zemře biologický rodič, tak aby to dítě mělo upraven vztah k tomu druhému partnerovi, ke kterému může mít stejně silný vztah jako k biologickému rodiči, který je schopen v té domácnosti, kde to dítě s oběma partnery žije, zajistit pro dítě nejlepší možné podmínky, to dítě je na něj zvyklé. A díky tomu, že tam není ten právní vztah, tak ten zákon doopravdy není o tom, že se ty děti budou brát z ústavů, ale v tomto extrémním případě naopak dítě, které v takové rodině žije, může v tom ústavu skončit, přestože by v té původní rodině i bez toho biologického rodiče mělo ty nejlepší podmínky pro svůj rozvoj.

Stejně tak mimo realitu jsou ty poznámky, které argumentují proti zákonu nálezem Ústavního soudu z před několika dnů, protože ani nález Ústavního soudu se vůbec nedotýká té problematiky, kterou upravuje navržený zákon. Nález Ústavního soudu se týká situace, kdy osoba homosexuální orientace podle dosavadní právní úpravy před nálezem Ústavního soudu mohla bez omezení osvojit dítě jako jednotlivec. To platilo po celou dobu. Přijetím zákona o registrovaném partnerství byla přijata zároveň úprava, že tato samá osoba nemůže osvojit dítě v momentě, kdy uzavře registrované partnerství. To nemá žádný racionální základ. Je to omezení práv, které není vyváženo žádným jiným relevantním zájmem, který by takovéto omezení práv umožňoval. To také jasně řekl Ústavní soud. A tento zákaz individuálního osvojení, nebo adopce, jak chcete, proto zrušil. Konstatoval, že to je diskriminační, že to popírá princip rovného zacházení a že to je i nepřípustný zásah do ústavního práva na ochranu soukromého života. A to je úplně něco jiného, než co je v tom navrženém zákoně, protože to se vůbec netýká individuálního osvojení, ale řeknu to těmito slovy - přiosvojení toho dítěte tím druhým partnerem, než je biologický rodič, v již existující rodině, kde to dítě je.

To znamená není to o braní dětí z ústavní péče a není to ani nijak věcně spojeno s tím nálezem Ústavního soudu.

Na druhou stranu na nález Ústavního soudu je potřeba reagovat, upravit právní řád do podoby, aby vyhovoval nálezu Ústavního soudu. Z tohoto důvodu do návrhu zákona, který jsem předložil vládě spolu s ministrem spravedlnosti, zapracujeme i úpravu, která bude reagovat na nález Ústavního soudu. Přespříští týden by vláda měla tento návrh zákona projednat. Ten návrh obsahuje jak věcně totožnou úpravu s dnes projednávaným návrhem, tak právě i reakci na nález Ústavního soudu, tak aby úprava registrovaného partnerství a osvojení dětí byla v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

Děkuji za pochopení.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Eviduji šest faktických poznámek. S první prosím k mikrofonu pana poslance Kasala. Připraví se pan poslanec Fiedler. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec David Kasal: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych se vyjádřil i opravdu z praktické stránky. Tady bylo řečeno a prostřednictvím paní předsedající, paní poslankyně Nytrová, omlouvám se, ale váš proslov byl pro mě velmi homofobní. Můžu vám říct to, že problém třeba ve zdravotnictví, a říkal to můj předřečník, je opravdu velký, protože děti, které tam leží, všichni se tady zaštiťujete, že se jedná o děti a že pro ně chcete to nejlepší, ale ty děti, pokud jsou v nemocnici u konkrétně těchto párů, tak my nemůžeme podat žádné informace o zdravotním stavu, my ty děti nemůžeme propustit domů, pokud ten partner je nemocen, nebo je odjetý. Můžeme samozřejmě požádat soud. Soud musí reagovat do 24 hodin. Všichni tady hovoříme o tom, aby se pobyty v nemocnicích zkracovaly a tohleto k tomu nevede.

A ještě na margo tradiční rodiny. Já ji samozřejmě taky podporuji a myslím si, že to je to nejlepší. Ale myslím si, že jsme rovnoprávní všichni. Ale chtěl bych říct, že v porodnicích, odkud odcházejí šťastní rodiče, existují statistiky, že 10 % dětí nemá svého biologického otce. (Hluk v sále.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Fiedlera. Připraví se pan poslanec Schwarzenberg. Všechno faktické poznámky. Poprosím kolegyně a kolegy, aby se ztišili.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji, paní předsedající. Navážu na slova pana kolegy poslance Kasala, který tady řekl určitý pohled na věc. Ale chci hlavně reagovat na to, co tady řekl pan ministr Dienstbier. Prostřednictvím paní předsedající pane ministře, když chce člověk vyzvednout dítě z družiny, nepotřebuje tady k tomu tenhle statut. Představte si, že bohatě stačí, když nahlásíte v družině, když rodič nahlásí jména osob, které to dítě mohou vyzvednout. Proboha, neblázněme. Neblbněte ty lidi. Neuvádějte tady takové nesmysly! Prosím vás, to opravdu nejde. To, co tady říkal pan kolega Kasal, to beru. Ale to, co jste říkal vy, to byl naprostý nesmysl.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Schwarzenberga k faktické poznámce. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně a poslanci, předtím jsme byli poučeni, že jde o rovná práva dětí. Já jsem tu diskusi sledoval a měl jsem spíše dojem, že zde jde o rovná práva dospělých, nikoliv dětí. Ale snad se mýlím. (Tleská několika poslanců v pravé části sálu, několika poslanců ve středu sálu a paní poslankyně Nytrová.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k faktické poznámce pana poslance Ondráčka. Připraví se pan poslanec Korte. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Ještě jednou děkuji, paní předsedající. Asi budu lehce reagovat na pana ministra Dienstbiera, protože to bylo sice hezké a srdceryvné, ale on už to kolega Fiedler zmínil. Opravdu nepotřebujete, když chcete vyzvednout dítě ze školy nebo z družiny, tam stačí nějaká ta delegace a škola se s tím spokojí. Takže je plná moc. Pokud chcete a žijete v takovém páru, dáte tu plnou moc, to, aby informace mohla být poskytnuta té konkrétní osobě, kterou uvedete do plné moci a do té legace, tak tu informaci také dostanete. Nebo dostane ten druhý z toho páru. A pokud mluvíme o tom, že si ho pak osvojí. Přece jsou i jiné instituty náhradní rodinné výchovy. Pokud by došlo k takové situaci, že biologický rodič zemře a dítě zůstane takzvaně s tím druhým partnerem, tak existuje poručenství. To je na tu rychlou pomoc v dané věci. Pak je pěstounská péče.

Nevím, proč za každou cenu chcete docílit toho, aby došlo k osvojení. Osvojení je vztah, kdy mezi osvojitelem a osvojencem vzniká stejný vztah jako mezi rodiči a dětmi. A osvojenec je potom zapsán do rodného listu osvojovaného dítěte. Ptám se, koho budete vyškrtávat? Zemřelou matku a napíšete tam tu novou ženu, anebo místo otce napíšete paní, která žila s předchozí matkou? Je to prostě trošku pokřivené. A máme instituty, jak jsem zmínil, podle současného nového občanského zákoníku. Držme se jich a nevymýšlejme tady něco nového. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji a prosím k mikrofonu pana poslance Korteho a připraví se pan poslanec Stupčuk. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Daniel Korte: Děkuji za slovo. Já jsem chtěl reagovat na pana ministra Dienstbiera, který ovšem mluvil tak dlouho, že jsem zapomněl začátek, a tudíž jsem nepochopil konec. (Smích v sále.) Nicméně bych se ho rád zeptal, pana ministra pro lidská práva, jestli by mi mohl definovat, co je to rodina. Protože to tady ještě nepadlo.

Pane ministře pro lidská práva, co je to rodina?

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Stupčuka, připraví se pan poslanec Hovorka. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Štěpán Stupčuk: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, my už se tady druhou hodinu bavíme o tom a přesvědčujeme se, že ten zákon buď je potřeba, anebo že je zbytečný. Já jsem tady uváděl důvody, pro které se domnívám, že je zbytečný, vyplývající tedy z té skutečnosti, že zde byl a je zde onen citovaný nález Ústavního soudu. To znamená, tady se nestalo nic špatně. Tady Ústavní soud pouze řekl, že homosexuální páry mají mít přesně tolik práv a povinností, kolik mají všichni ostatní. A já jsem překvapen, že tedy slyším, že by se zde měl přijímat nějaký zvláštní zákon, který by se měl připravovat jako snad vládní návrh novely. Takže bych rád slyšel důvody, právní důvody, které by měly odstraňovat jakousi nějakou asi případnou diskriminaci. Protože v tuhle chvíli jsem přesvědčen, že tady žádná diskriminace homosexuálních párů v tuto chvíli není. A pak taky jsem tedy zvědavý na diskusi, jak budete argumentovat ve vztahu k dětem, že vlastně některé děti jsou vhodné pro to, aby je adoptovaly homosexuální páry, to jsou ty, které mají jednoho biologického rodiče, a pak jsou tedy děti ostatní, které si adoptovat nemůžou ty homosexuální páry.

Tak se chci zeptat, co je legitimním důvodem téhle distinkce, protože jsem přesvědčen, že za stávající obecné úpravy občanského zákoníku po judikátu Ústavního soudu mají homosexuální páry práv právě mnohem víc. Mimo jiné i proto, že mohou adoptovat všechny ty děti. Tak jako kdokoli jiný. Ne jenom ty, u nichž je jeden z partnerů biologickým rodičem. Díky.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Hovorku k faktické poznámce. Připraví se pan poslanec Kalousek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já si rovněž dovoluji požádat pana ministra Dienstbiera, aby definoval, co to je rodina, protože s tím měl problém už na našem poslaneckém klubu a nebyl nám to schopen vysvětlit.

Chtěl bych říct, že navrhovaná úprava prolamuje smysl a účel tradičních společenských institutů a vazeb. Nový institut registrovaného partnerství byl zařazen do právního řádu teprve nedávno, v roce 2005. A to bylo za opakovaného ujišťování, že v oblasti hlavní funkce rodiny, kterou je výchova dětí, se nejedná o institut konkurující manželství. Tak jak to říkal kolega Mihola. Tato skutečnost se následně promítla i do úvodních ustanovení zákona o registrovaném partnerství, který v § 1 hovoří toliko o společenství dvou osob stejného pohlaví. To je nepochybně podstatně rozdílné postavení od institutu rodiny, rodičovství a manželství, které podle § 3 odst. 2 písm. b) nového občanského zákoníku požívají zvláštní zákonné ochrany, jež je dále rozvinuta v § 655 nového občanského zákoníku, podle nějž hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Předložený návrh lze z toho hlediska obtížně interpretovat jinak než jako pokus o přiblížení registrovaného partnerství institutu manželství, a to navzdory původním střízlivým legislativním očekáváním spojovaným se samotným zákonem o registrovaném partnerství. A jenom pro připomenutí roku 2005 a toho zákona. V důvodové zprávě v § 13 říká důvodová zpráva: Osvojení dítěte registrovanými partnery, resp. kterýmkoli z partnerů v době trvání partnerství, bude zakázáno. Důvodem je preference náhradní výchovy dítěte heterosexuálním párem.

Proto děkuji i paní kolegyni Nytrové za její osobní postoj a za její petici.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Nyní prosím s faktickou pana poslance Kalouska. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji, paní předsedající. Chci být velmi stručný, ale také velmi jasný. Pan poslanec Korte tady položil jednoznačnou otázku a žádal o definici rodiny. Což je myslím důležité, protože všechny naše politické strany mají v programu podporu rodiny. Máme dokonce zákon o rodině. A když to máme definovat, tak někteří z nás s tím, zdá se, mají trochu problém. Chtěl bych tedy za TOP 09, konzervativní stranu, říct zcela jednoznačně, že TOP 09 vnímá rodinu jako legitimní svazek ženy a muže, kteří společně, pokud možno, vychovávají děti. Bez alternativy vůči tomuto modelu. Se vší úctou a respektem ke všem, kteří v takovémto modelu žíti nemohou. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji panu poslanci. V tuto chvíli přerušuji projednávání tohoto bodu. Prosím, abyste ještě chvilku vydrželi. Musíme se vypořádat s úpravou programu.

 

V tuto chvíli bychom měli hlasovat o návrhu na vyřazení všech neprojednaných bodů z programu 48. schůze.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, zmáčkněte tlačítko a zvedněte ruku. Proti?

Hlasování končím. Je to hlasování s pořadovým číslem 233, do kterého je přihlášeno 145 přítomných, pro 80, proti 20. Konstatuji, že návrh byl přijat.

 

V tuto chvíli končím 48. schůzi Poslanecké sněmovny a všem vám přeji krásné léto.

 

(Schůze skončila v 18.58 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.