Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

51.
Návrh poslanců Anny Putnové, Karla Schwarzenberga, Vlasty Bohdalové,
Heleny Langšádlové, Františka Váchy, Augustina Karla Andrleho Sylora,
Jany Fischerové, Bohuslava Svobody, Zbyňka Stanjury, Věry Kovářové,
Jana Zahradníka, Markéty Wernerové a Jaroslava Lobkowicze na vydání
zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním,
středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění
pozdějších předpisů a zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících
a o změně některých zákonů (zákon o pedagogických pracovnících),
ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 278/ - prvé čtení

Děkuji paní poslankyni Anně Putnové, která je zástupkyní navrhovatelů, že zaujala místo u stolku zpravodajů, a požádám o totéž kolegu Kořenka, který je také už na svém místě. Ještě konstatuji, že stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 278/1.

Nyní žádám paní poslankyni Annu Putnovou, aby návrh uvedla. Prosím, máte slovo. (V sále je velký hluk.)

 

Poslankyně Anna Putnová: Dobré odpoledne, vážený pane předsedající -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ještě vás přeruším, než začnete. Prosím, páni kolegové, paní kolegyně, o klid, aby mohla zástupkyně navrhovatelů přednést tento text. Prosím.

 

Poslankyně Anna Putnová: Děkuji, pane předsedající. Ještě jednou dobré odpoledne, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Předkládám novelu školského zákona, která už má poměrně dlouhou historii. Jejímu projednání v roce 2013 zabránily předčasné volby, takže podruhé jsme podali tuto novelu v červenci roku 2014. Nyní přichází tedy na pořad a já bych vás seznámila s principem upravované novely.

Jedná se o české školy bez hranic, čili jedná se o podporu dětí ze smíšených manželství, jejich výuku, rozvoj jejich dovedností a také podporu dětí, jejichž rodiče dlouhodobě pracují v zahraničí. V zahraničí žijí přibližně dva miliony českých státních občanů či cizích státních občanů českého původu. Je zřejmé, že z pohledu ČR je žádoucí, aby svoji sounáležitost s ČR prohlubovali. V zahraničí takovou možnost nabízejí tzv. české školy.

Řeknu, jaká je jejich současná právní úprava. Jako české školy lze označit instituce či aktivity, které v zahraničí zabezpečují potomkům českých občanů zachování znalostí českého jazyka a českých reálií, které by jim v budoucnu umožnilo vrátit se do ČR, případně vystudovat českou vysokou školu, uplatnit se na pracovním trhu, popř. jinak se zapojit do ekonomického či kulturního života v ČR. Konkrétně jde zejména o devět českých škol bez hranic, které jsou zároveň krajanskými spolky, koordinovaných českým občanským sdružením Česká škola bez hranic. Na ně navazuje síť spolupracujících škol, které také vyučují český jazyk a české reálie, ale v menším rozsahu, než vyžaduje vzdělávací program českých škol bez hranic, proto nejsou členy tohoto občanského sdružení a nepoužívají název česká škola bez hranic.

Koncept České školy bez hranic vznikl v roce 2003 v Paříži a postupně se rozšiřoval do dalších měst. Zahrnuje školy, které jsou zpravidla neziskovými organizacemi, občanskými sdruženími podle práva státu svého působení. Zároveň jsou Ministerstvem zahraničních věcí registrovány jako krajanské spolky, z čehož je zřejmé, že Ministerstvo zahraničních věcí je vnímá jako subjekty, jejichž aktivita je potřebná, prospěšná pro obraz ČR v zahraničí.

Hlavním cílem českých škol bez hranic je výchova česky mluvící mladé generace vyrůstající v zahraničí, která bude v dospělosti schopna nejenom číst a psát, ale také si zachová povědomí o svých kořenech a pocit sounáležitosti s českým národem a Českou republikou. Hluboká znalost češtiny pro ni bude dobrou motivací pro udržení vztahů se zemí svého původu. Česká škola bez hranic tak přispívá k posílení české identity v měnícím se globalizovaném světě.

České školy bez hranic jsou nyní financovány formou darů, a to ze soukromých zdrojů od sponzorů, zejména od rodičů dětí, z veřejných zdrojů od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy podle čl. 2 bodu 13 přílohy č. 2 usnesení vlády o zachování kulturního dědictví v zahraničí ze dne 13. června 2012 č. 414 a též Ministerstva zahraničích věcí podle usnesení vlády o zachování kulturního dědictví v zahraničí ze dne 13. června 2012 č. 414. V neposlední řadě se na financování podílejí také česká centra a zastupitelské úřady, které dávají k dispozici výukové prostory a propagují činnost škol.

České školy bez hranic vyučují podle vlastního vzdělávacího programu nazvaného Brána jazyků otevřená, který je v rozsahu požadavků Národního programu vzdělávání. Tento koncept vzdělávání je určen pro děti od 18 měsíců do 15 let, které pocházejí z bilingvního prostředí. Vzdělání je rozděleno na předškolní výchovu a školní výuku. Předškolní vzdělání pro nejmenší děti je rozděleno do tří věkových kategorií. V první kategorii jsou nejmladší děti od 18 měsíců do 3 let, které se zpravidla českému jazyku věnují nejméně jedenkrát týdně jednu hodinu. Další kategorií jsou děti od 3 do 6 let, které se učí nejméně jedenkrát týdně dvě hodiny, a poslední kategorií jsou školáci, kteří se učí čtyři hodiny týdně. Předškolní vzdělání pro nejmenší děti do 6 let je zaměřeno na porozumění českému jazyku, zlepšení slovní zásoby a vyjadřovacích schopností prostřednictvím hudby, kreslení, poslouchání příběhů, hraní her, které mají naučně-výchovný charakter.

Školáci, o kterých mluvím, plní svou každodenní vzdělávací povinnost na zahraniční škole a v rámci českých škol bez hranic se učí český jazyk, literaturu, dějepis, zeměpis českých zemí podle vzdělávacího programu Česká škola bez hranic, který byl v srpnu 2010 schválen. Jedná se tedy o sobotní školy. Výzkumným ústavem pedagogickým byl tento program doporučen a shledán v souladu s Národním programem vzdělávání.

Výuka ve školách České školy bez hranic je realizována alespoň jedním pedagogickým pracovníkem v každém stupni.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vás, paní kolegyně, ještě jednou přeruším a znovu požádám sněmovnu o klid. A to na levé i pravé části sněmovny. (Bez odezvy.) Myslím to úplně vážně. A pokud budete diskutovat o něčem jiném, tak v předsálí.

Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Anna Putnová: Tento pedagogický pracovník je označen jako garant, který přebírá zodpovědnost za úroveň výuky na daném stupni. Garant školní výuky pro první a druhý stupeň je přitom v ideálním případě absolvent oboru český jazyk a literatura, pro první stupeň to může být též učitel pro první stupeň. Vedle plně kvalifikovaných učitelů ideálně s dlouhodobou praxí se na výuce podílejí studenti vyšších ročníků pedagogických nebo filozofických fakult, případně pracovníci s jiným vzděláním, například absolventi uměleckých, hudebních a výtvarných oborů.

Je zřejmé, že nastíněný koncept českých škol bez hranic podporuje českou identitu a rozvíjí v dětech české kořeny. Rozvíjí je tam, kde žijí dočasně i trvale v zahraničí, a přispívá k rozšiřování českého jazyka a kultury také tím, že děti o svých zážitcích, schopnostech, o tom, co prožily v sobotní škole, mluví na svých domácích školách.

Problémem je, že tato záslužná činnost, která je svou podstatou veřejná služba, nemá potřebné právní zakotvení ani stabilní zdroje financování. Přecházím tedy k principům navrhované právní úpravy.

Vzhledem k výše uvedenému se jeví jako nezbytné zakotvit postavení poskytovatelů výše uvedeného vzdělání v zahraničí do českého právního řádu a zároveň je integrovat do veřejného financování. To je smysl té změny. V obecné rovině se tedy předpokládá, že zavedení nového školského zařízení, a to vzdělávacího zařízení v zahraničí, pro něž bude v základních rysech upraveno jeho právní postavení, včetně vztahů se zastupitelskými úřady, a zakotven titul pro financování ze státního rozpočtu. Bude tak užito stávající úpravy institutu zájmového vzdělání. Novela nijak nemění institut samotný, jak je zakotven v českém právním řádu, jen rozšiřuje výčet zařízení, která pod něj spadají.

Činnost vzdělávacího zařízení v zahraničí bude zčásti financována ze státního rozpočtu, ovšem v návaznosti na prokázané účelně vynaložené výdaje na zákonem stanovené položky v předchozím roce, čímž bude zajištěno, že stát neponese náklady na tzv. pilotní provoz. Financování uskutečňované na normativním základě, který předpokládá určité zprůměrovatelné náklady, se jeví jako těžce proveditelné.

Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a rovněž s politikou pomoci občanům České republiky v zahraničí, jakož i s politikou podpory zachování české kultury a vzdělanosti.

Návrh zákona neznamená významné zatížení státního rozpočtu. Jedná se o řády desítek milionů korun. Pokud by byly poskytnuty finanční prostředky všem dosavadním devíti školám, tak takový kvalitativní odhad, který jsme provedli na základě propočtu první české školy bez hranic v Paříži, činí 17 milionů ročně.

Domnívám se, že je to úprava, která by velmi podpořila a pomohla by stabilizovat instituce, které poskytují české vzdělání, prohlubují českou identitu v dětech, a budu velmi ráda, pokud nám umožníte projednat detaily této novely ve druhém čtení.

Tímto se také hlásím se svým přednostním právem po zpravodajské zprávě do obecné rozpravy.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak, paní kolegyně. Nyní zpravodaj Petr Kořenek, který je zpravodajem pro prvé čtení. A pokud mohu jenom komentovat, přednostní právo má zpravodaj a z navrhovatelů pouze ti, kteří přednostní právo mají ze zákona, to znamená ministři. Žel, ostatní navrhovatelé toto právo nemají. Ale vaši přihlášku samozřejmě eviduji ještě před přihláškou paní kolegyně Fischerové. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Petr Kořenek: Dobrý den ještě jednou. Děkuji, pane předsedající, za udělení slova. Já se budu snažit být stručný, protože to podstatné tady padlo. Pravdou je, že sám osobně jsem navštívil jednu školu v Londýně, kde jsem se seznámil s jejím provozem, tak to mi možná usnadňuje ten pohled. Pravdou také je, že zlepšení financování tady je určitě důležité, nicméně vnímám jako zásadní problém, že se dostáváme do zákona 561/2004 v platném znění, který je v současné době otevřen a kde řešíme financování. Tak je otázka, zda to nešlo řešit pozměňovacím návrhem právě při této novele. Nicméně myslím si, že to má více problémů.

Jedna věc je, že dáváme do zákona 561/2004, školský zákon, nové odstavce, které charakterizují vzdělávací zařízení v zahraničí, nicméně i na tyto nedostatky poukazuje zpráva vlády, která dala nesouhlasné stanovisko právě v tom, že se jedná o docela nedokonalý legislativní návrh. Co já ale vidím jako zásadní, tak je, že upravovat financování v rámci zákona 561 je docela problém, protože i dneska se podílí na financování Ministerstvo zahraničních věcí a myslím si, že by to tak mělo zůstat. Rozhodně by se nemělo stát, že by tím financováním mělo být zatíženo pouze Ministerstvo školství, protože ty prostředky na ministerstvu prostě nejsou.

Další legislativní problém vidím v tom, že pokud se budeme bavit o financování vzdělávacího zařízení v zahraničí, tak se osobně domnívám, že to patří do zákona 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve znění pozdějších předpisů.

Takže tady vidím ty nedostatky, nicméně znovu opakuji, že myšlenka je velmi bohulibá, potřebná, a myslím si, že je potřeba o tom vést i širší diskusi, která by se měla vést právě na výboru a případně v druhém čtení. To je zatím z mé strany všechno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji. Otevírám rozpravu, do které je jako první přihlášená paní poslankyně Semelová, potom paní poslankyně Putnová a paní poslankyně Fischerová. Ještě předtím, než dám slovo paní poslankyni Semelové, přečtu omluvu pana poslance Josef Šenfelda, který se omlouvá od 16.50.

Prosím, paní poslankyně, máte slovo v otevřené obecné rozpravě.

 

Poslankyně Marta Semelová: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, novela zavádí nové školské zařízení, vzdělávací zařízení v zahraničí, pro které má být upraveno jeho právní postavení včetně vztahů se zastupitelskými úřady. Vzdělávací zařízení v zahraničí může být jak českou, tak zahraniční právnickou osobou. Nepředpokládá se, že by se zřizovala u jiných než soukromých zřizovatelů. Nevidím tedy důvod, proč by měla být financována tato zahraniční zařízení ze státního rozpočtu. Obecně platí, že materiální zázemí zajišťuje zřizovatel a tato zásada by měla platit i pro vzdělávací zařízení v zahraničí. Financování vzdělávacích zařízení v zahraničí tak nepatří do školského zákona, jak už tady řekl i pan zpravodaj, ale do zákona o poskytování dotací soukromým školám.

Kromě toho i kdybych tyto argumenty pominula, je poněkud zvláštní, že navrhovatelé chtějí poskytovat finanční prostředky ve výši 50 % prokázaných účelně vynaložených výdajů v předchozím roce. Jenže pokud by měly být finanční prostředky poukazovány podle prokázaných loňských výdajů, musel by být nastaven nějaký mechanismus kontroly těchto výdajů. A ten nastaven vůbec není. Není ani definováno, co lze považovat za účelně vynaložené výdaje. Co se týče kontroly, nejde o jediný nedostatek v zákoně. Chybí zde i mechanismus kontroly dodržování povinností vzdělávacích zařízení v zahraničí. Není jasná vazba poskytnutí finančních prostředků na dodržení povinností stanovených těmto vzdělávacím zařízením.

Nyní k personálnímu zajištění chodu českých škol v zahraničí. Podle navrhovatelů není možné po nich chtít, po těchto školách, aby měli požadovanou pedagogickou kvalifikaci pracovníci. Podle návrhu stačí pouze jeden pedagogický pracovník, který je v rámci vzdělávacího programu české školy bez hranic označován jako garant a přebírá odpovědnost za úroveň výuky. Ovšem to je podle zákona o pedagogických pracovnících zcela nepřípustné. Požadavek, aby vzdělávání ve školských zařízeních zajišťovali pedagogičtí pracovníci, platí bez výjimky dokonce i pro školní družiny, tedy zařízení pro zájmová vzdělávání. Navrhovaná změna zákona o pedagogických pracovnících, článek dvě návrhu zákona, je zcela nepřijatelná, i pokud jde o to, že se ustupuje od podmínky splnění předpokladů potřebných obecně pro výkon činnosti pedagogického pracovníka, tedy jako je svéprávnost, odborná kvalifikace, bezúhonnost a zdravotní způsobilost.

Rozumím tomu, že pro české rodiny žijící v zahraničí, případně tamější obyvatele s českým původem, je důležité udržování českého jazyka, kontaktů a povědomí o České republice. Za správné považuji záměr rozvíjet kulturu, český jazyk a informace o naší zemi. Na druhou stranu však nelze souhlasit s navrhovaným způsobem financování, které jde dokonce za rámec podpory podmínek financování soukromých škol v České republice. Stejně tak nepřípustná je i zmíněná rozvolněnost požadavků na kvalifikaci osob zajišťujících vzdělání a fakt, že zde neexistuje žádná možnost kontroly vzdělávacího procesu ze strany České školní inspekce. Z tohoto důvodu nemůže Komunistická strana Čech a Moravy zákon v předložené podobě podpořit.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Martě Semelové. Nyní paní poslankyně Anna Putnová už v rozpravě. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Anna Putnová: Děkuji. Chtěla bych přiblížit situaci českých škol bez hranic, tak jak jsme je měli možnost s některými z vás v reálu vidět. V roce 2011 jsem navštívila v Paříži tuto školu, která funguje ve velmi skromných podmínkách. Organizuje ji tam paní doktorka Lucie Boucher, která je zakladatelkou této sítě, a ona nám sdělovala problémy, se kterými se potýkají. Naprostá nepředvídatelnost financování. Nemají možnost dohodnout si nasmlouvat si učitele, protože nevědí, jaké finanční zdroje budou mít. Nemají možnost připravit si rozvojové plány. Žijí vlastně z darů, z té minimální podpory, kterou dostávají z České republiky, a je to vlastně zájmová činnost. Domnívat se, že se jedná pouze o děti českých rodičů, by byl omyl, protože největší procento dětí je ze smíšených rodin. A tehdy mě zcela dostalo její vyjádření, když řekla, že není úplně jednoduché v cizím prostředí udržet si češtinu, to češství podporovat a podporovat to v rodině, kde jste jediným česky mluvícím člověkem, a předat to další generaci. A ona tehdy doslova řekla: Není to jednoduché, když otec nerozumí u večeře česky. Bylo to velmi dojemné setkání. My jsme viděli, jaké pokroky ty děti dělají. Ukazovali nám jejich práce, jejich písemné práce na začátku školního roku, na konci.

Já znovu podotýkám, že se jedná o sobotní školy. Dovedete si představit režim té rodiny, která musí podrobit celý svůj program víkendový tomu, aby děti v sobotu mohly jít se učit česky? A pokud máte děti nebo vnoučata, tak víte, že dnešní děti nedostanete někam, kam nechtějí chodit. A ty děti tam chodí rády.

Takže jsme slíbili, bylo nás tam tehdy několik, že se pokusíme vytvořit lepší podmínky pro fungování. I zašla jsem na Ministerstvo zahraničí, protože jsem vůbec neměla ambici tento nejednoduchý úkol zvládnout poslaneckou iniciativou, a požádala jsem o spolupráci. Tam mě odkázali na Ministerstvo školství. Na Ministerstvu školství řekli, abych s tím navštívila Ministerstvo zahraničí. Když jsem sdělila, že už mě odkázali na ně, tak mi řekli, že to nejde. No tak nezbývalo než se do toho pustit v rámci poslanecké iniciativy.

A já jsem si tehdy vzpomněla na pana profesora Delonga, který říkal: "Když něco nejde, dejte to mladým lidem, protože oni ještě nevědí, že to nejde, a oni to vyřeší." Tak jsem se obrátila na mladé právníky z Masarykovy univerzity a oni připravili jistě ne dokonalý, ale životaschopný návrh. Body, tak jak je přednášíme, mají svoji logiku. A teď je otevřený školský zákon, takže je možné, že bychom projednávali to financování českých škol bez hranic v rámci změn financování regionálního školství. Myslím, že to dává smysl. Myslím, že stojí za to podpořit ty lidi, kteří se opravdu snaží nejenom o to, aby se vnoučata žijících prarodičů v České republice s nimi domluvila, ale kteří se snaží o to, aby česky uměla opravdu dobře, aby byla schopna tady studovat, případně jednou žít.

Není to tak dávno, co jsme se v USA setkali s paní Evou Zucker - myslím, že se jmenovala, pokud jsem jí zkomolila jméno, tak se jí na dálku omlouvám - která mluvila o tom, jak je důležité, aby měly možnost tyto děti skutečně přijít do českých škol, aby neměly zpoždění, aby nebyly hendikepovány. Navíc ten synergický efekt, který je daný tím, že děti se vrátí v pondělí po víkendu a mluví se svými spolužáky o tom, co zažily, o tom, jak si připomínaly česká města, českou historii, české zvyky, tak to jsou vlastně malí ambasadoři v cizině.

Takže znovu žádám, zvažte podporu a nechte nás pracovat na zlepšení a dotažení do konce tohoto návrhu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Anně Putnové. Nyní paní poslankyně Jana Fischerová. Pardon, paní kolegyně, omlouvám se. Mám tady dvě faktické poznámky, které naběhly ve chvíli, kdy jsem vyslovoval vaše jméno, a to pana poslance Ivana Pilného a paní poslankyně Langšádlové, takže udělím dvě faktické poznámky.

Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, já jsem měl také možnost se seznámit s těmi nadšenci, kteří provozují české školy v mnoha zemích, například ve Spojených státech. Já si myslím, protože tady už bylo zmíněno, že několik desítek tisíc nebo set tisíc rodin českých nebo ze smíšených manželství žije v těchto zemích, že věc jako udržování národní identity, vlastenectví a jazyka nemůže být omezováno jenom na nějaká představení nebo na nějaké semináře, které by to nějakým způsobem doprovázely. A určitě nechceme tu českou identitu a vlastenectví nechat jenom na Jágrovi nebo lidech, kteří propagují svým způsobem češství v těch zemích. Je to prostě otázka udržování národní identitity, je to otázka udržování jazyka. Prostředky, které se na to navrhují, jsou velmi mírné a přiměřené tomu, čeho chceme dosáhnout.

To, že se nám podařilo vytvořit jakési legislativní špagety, takže tento problém může zasahovat do různých zákonů, je možné. Také předkladatelé tohoto návrhu nemohli předpokládat, že paralelně s tím se ten zákon bude otevírat jako takový, protože s těmi opozičními návrhy nevíme nikdy, kdy to přijde.

Tohle jsou všechno věci, které se určitě dají vyřešit. Ta nejistota financování, které je v podstatě drobným problémem, je velmi velký problém pro lidi, kteří to provozují, a provozují to opravdu, já jsem se s tím mohl sám seznámit, s nadšením.

Já bych se velmi přimlouval za to, abychom tento návrh pustili do legislativního procesu a odstranili případné nedostatky a vazby, které jsou v něm skryty, protože si myslím, že to je možné, když budeme vedeni více dobrou vůlí než byrokratickým procesem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ivanu Pilnému i za dodržení času k faktické poznámce. Nyní paní poslankyně Helena Langšádlová také k faktické poznámce. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, naše společnost má mnoho dluhů, ale jeden z dluhů, které máme, je vztah k našim krajanům. Jsme v tomto výjimeční. Mnoho dalších zemí v Evropě má své krajany a udržuje s nimi velmi pevné a intenzivní kontakty. V České republice je to jedna z oblastí, kterou jsme podcenili. Je nás deset milionů, a jak tady zaznělo, dva miliony českých krajanů žijí mimo území České republiky. Je potřeba těchto kontaktů využívat. Mnozí z nich jsou úspěšní, jsou na univerzitách, podnikají, jsou velmi ctěnými občany, obyvateli jiných států. Já jsem přesvědčena, že máme tento dluh napravit, že máme s našimi krajany udržovat, případně nově navazovat podstatně pevnější vztahy a využívat této jejich zkušenosti a jejich kontaktů v zahraničí. Jsem přesvědčena, že z těchto kontaktů a z toho, co oni umějí, by vzešlo mnoho dobrého i pro nás samotné, kteří zde žijeme.

Tento návrh je jenom takovým malým kamínkem k tomu, jak jim pomoci, jak je podpořit, jak je podpořit v tom, aby posilovali českou identitu u svých dětí, aby posilovali jejich znalost českého jazyka. Proto bych vás chtěla moc poprosit, abychom propustili tento návrh zákona do druhého čtení a opravdu vážně v širších souvislostech o něm diskutovali. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Langšádlové. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Rom Kostřica, potom s přednostním právem předseda klubu sociální demokracie Roman Sklenák. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Rom Kostřica: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já bych se chtěl připojit k tomu, co tady řekla moje předřečnice paní poslankyně Langšádlová, a to z pozice předsedy podvýboru pro styk s krajany zahraničního výboru.

Je zde celá řada krajanů, mám teď na mysli zejména Spojené státy americké, kde je zájem o to, aby jejich děti získaly dobrou znalost češtiny. Ono to není problematické ve velkých centrech, jako jsou New York, Chicago a jiné, ale jsou tam i menší komunity a města a tam možnost studia českého jazyka je velmi problematická. Setkal jsem se už s několika případy, kdy nás žádali, jestli by bylo možno aspoň zejména v období tamních letních prázdnin umožnit dětem z těchto českých menšin studium i v České republice, sice krátkodobé, ale bylo by to rozhodně s výhodou. Myslím si, že i tento argument by zněl pro to, abychom propustili tento zákon do druhého čtení. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kostřicovi. Nyní s přednostním právem předseda klubu sociální demokracie Roman Sklenák. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, já vůbec nechci zpochybňovat obsah předložené novely. Ostatně mezi předkladateli jsou i zástupci klubu sociální demokracie. Nicméně jak už zde zaznělo, v současné době projednáváme novelu školského zákona. Včera jsme zahájili první čtení vládního návrhu. Víte, že Poslanecká sněmovna je i terčem kritiky, že měníme zákony příliš často. Novely přicházejí skutečně jedna za druhou. Já si myslím, že není ani praktické, abychom projednávali dvě novely školského zákona současně. Již zde zaznělo, že je vůle na straně Ministerstva školství nějakým způsobem zapracovat tuto problematiku do školského zákona. Přijde mi rozumnější soustředit se na jeden tisk, zapracovat to do projednávané novely školského zákona a neprojednávat dvě novely současně.

Já v tuto chvíli ještě nenavrhuji zamítnutí tohoto návrhu, ale chtěl bych, aby se zástupkyně předkladatelů vyjádřila k této možnosti, jestli to není i z toho praktického pohledu projednávání lepší varianta.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Romanu Sklenákovi. Paní kolegyni Fischerovou ještě požádám o strpení, protože jsou tady tři faktické poznámky. První Ivan Gabal, poté Anna Putnová, potom Ivan Adamec. První s faktickou poznámkou tedy pan kolega Ivan Gabal. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji, pane předsedající. Já jenom čistě ze zkušenosti. Je fakt, že Česká republika ztrácí zpravidla děti našich občanů, kteří pracují dlouhodobě v zahraničí ať už ve státní službě, nebo v privátních společnostech, protože ty děti, jak procházejí zahraničním školstvím, ztrácejí kontakt s českým jazykem a pak se už nedokážou vrátit na naše školy. To znamená, že podpora je tady namístě.

Otázka, kterou bych měl, zda bychom dokázali do projednávaného zákona skutečně to, co bylo navrženo, tuto věc začlenit, nebo zatím to propustit do dalšího čtení a nechat na školském výboru, aby se pokusil tu věc integrovat. To by se mi zdálo jako na jedné straně řešení věcného problému, který opravdu máme ztrátou mladší generace a zpravidla těch velmi schopných, a na druhé straně příslušnou legislativou.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času k faktické poznámce. Nyní paní poslankyně Putnová také s faktickou poznámkou.

 

Poslankyně Anna Putnová: Já bych se chtěla vyjádřit k návrhům, které vypadají poměrně logicky. Nás samozřejmě napadlo v minulosti vzít tento materiál jako pozměňující návrh, protože školský zákon byl několikrát otevřen, ale nám se to nezdálo korektní, protože ta úprava je poměrně velká a my jsme přesvědčeni, že pokud se dělá taková změna, měla by to být samostatná novela. Čili já přiznávám, že jsem v rámci čistého legislativního procesu dala přednost této podstatně složitější a pro mě méně komfortní situaci a podávám to jako novelu.

Myslím si, že by bylo dobré, pokud školský výbor ve druhém čtení uzná za vhodné to integrovat, tak to samozřejmě můžeme spojit, ale v tuto chvíli bych považovala za korektní, aby to byla samostatná novela.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Putnové. Ještě než se slova ujme pan kolega Adamec, přečtu omluvy došlé předsedovi Sněmovny. Pan poslanec Vojtěch Adam od 16.30 do konce jednání ze zdravotních důvodů, od 16 do 19 hodin pan poslanec Augustin Karel Andrle Sylor a pan kolega Šarapatka od 16.30 do konce jednacího dne.

Prosím, pane poslanče, máte slovo také k faktické poznámce.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já tady budu reagovat na pana předsedu Sklenáka. On de facto říká, že nechce dát návrh na zamítnutí v prvním čtení, ale celé to vystoupení tak vyznělo. Já bych bral jeho návrh jako korektní, kdyby tady byla paní ministryně školství, která by se k tomu vyjádřila, zda chce toto implementovat nebo integrovat, nebo jak bychom to nazvali, do stávající otevřené novely školského zákona. Pak bych to tak vnímal. Ale v tuto chvíli tuto informaci nemáme a ani jiný další příslib, tak já osobně bych podporoval propustit to do druhého čtení a ať si s tím školský výbor po dohodě s paní ministryní poradí.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Karel Fiedler také s faktickou poznámkou. A ještě jedna faktická poznámka kolegy Zlatušky. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo, pane předsedající. Myslím si, že to, co tady zaznělo od pana předsedy Romana Sklenáka je rozumný návrh, pospojovat to dohromady. Nicméně si kladu otázku. Jestliže - a zase to, co říkal předřečník - paní ministryně tady nebyla, tak že to zase nemá takovou váhu.

Ale kladu si otázku. Pokud by to Ministerstvo školství a paní ministryně opravdu myslely vážně s tím, že to zapracují do té vládní novely, proč už tak neučinily? Vždyť přece určitě vědí, že tento sněmovní tisk s pořadovým číslem 278 je v systému už dlouho. A kdyby to opravdu Ministerstvo školství a paní ministryně myslely seriózně a vážně, že se tímto chtějí zabývat, že berou, že to je rozumný návrh, a že ho chtějí implementovat do toho zákona, proč už tak neučinily v novelách, které byly předkládány později? Měly k tomu nejlepší možnosti.

Takže asi optimální varianta je to, co tady už zaznělo od mých předřečníků, k té se přikláním, propustit to do druhého čtení a nechat na školském výboru, aby to tam zůstalo. Eventuálně potom dát návrh na přerušení jednání. Ale určitě bych se na základě toho argumentu, který jsem řekl, nepřikláněl k tomu to zamítnout s tím, že se to dá do jiných běžících zákonů, ale nechat to v té fázi... Říkám opravdu, kdyby to ministerstvo myslelo vážně, nic nebránilo tomu, aby tuto myšlenku již zapracovalo do jiných předložených novel. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji kolegu Fiedlerovi za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Jiřího Zlatušky. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Pane předsedající, dámy a pánové, myslím si, že ten návrh, co tady říkal pan poslanec Sklenák, je rozumný z toho pohledu, jestli chceme, aby tady skutečně tahle norma prošla, a to v tomto volebním období. Pokud to bude projednáváno jako samostatný návrh, zvyšuje se tím šance, že to půjde pomaleji. Zase, neměli bychom se tvářit takovým způsobem, že bychom tady zamítali něco, co budeme chtít jako součást toho paralelně projednávaného návrhu.

Takže bych si dovolil tímto dát formálně návrh na přerušení projednávání tohoto návrhu do příští schůze s tím, že během jednání školského výboru bude prostor najít způsob, jak to zapracovat do zákona o změně financování regionálního školství.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl procedurální návrh, o kterém rozhodneme bez rozpravy. Uznávám, že tady mám další čtyři faktické poznámky a řádnou přihlášku paní kolegyně Fischerové, ale podle jednacího řádu musíme nechat hlasovat bez rozpravy o návrhu na přerušení tohoto bodu s termínem zářijového jednání výboru o vládním návrhu školského zákona.

Rozhodneme o něm v následujícím hlasování, ale nejdřív vás všechny odhlásím. Požádám vás o novou registraci. Zagonguji, protože jsem pro zmenšení hladiny hluku požádal kolegy o diskuzi v předsálí.

 

Jakmile se ustálí počet přihlášených, rozhodneme o návrhu kolegy Zlatušky na přerušení tohoto bodu...

Zahájil jsem hlasování číslo 230. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Děkuji vám. Je to hlasování číslo 230. Ze 130 přítomných, pro 89, proti 32. Návrh byl přijat.

 

Omlouvám se všem přihlášeným, ale procedurální návrh byl schválen, takže přerušuji bod číslo 51, a to do projednání vládního návrhu školského zákona ve výboru školství. Děkuji paní zástupkyni předkladatelů. Děkuji panu zpravodaji. Pro tuto chvíli končím bod 51.

 

Pokračovat budeme bodem číslo

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.