Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

(pokračuje Petr Gazdík)

225.
Návrh na udělování Pamětní medaile Za zásluhy o parlamentní demokracii,
vyznamenání Poslanecké sněmovny PČR

Je to sněmovní dokument 4667. Budeme pokračovat v přerušené všeobecné rozpravě. Dalším na řadě byl s přednostním právem pan předseda Miroslav Kalousek. Prosím, pane předsedo.

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já se v podstatě chci omluvit panu místopředsedovi Bartoškovi, protože nepochybuji o tom, že to myslel a myslí dobře. Já jsem skutečně na první signální byl připraven tento návrh podpořit a už jsem to veřejně říkal, že na rozdíl od pana předsedy Schwarzenberga se neobávám devalvace. Já si myslím, že slušných poděkování slušným lidem není nikdy dost. A tak jsem v té první naivní úvaze uvažoval. Na druhou stranu, když si představím politické rozhodování v této Sněmovně nejenom v tomto období, ale i v příštích, tak jsem si uvědomil, že bych se opravdu, byť jako vetchý kmet už mimo tuto Sněmovnu, nerad dočkal situace, kdy budou dostávat ocenění Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR například členové Klubu českého pohraničí za postřílené lidi na hranicích, čímž prospěli parlamentní demokracii v této zemi. To a řada jiných podobných rizik mi zabraňuje pro to zvednout ruku a prosím pana předsedu o pochopení. Děkuji.

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Kalouskovi. S přednostním právem pan předseda Kováčik. Prosím, pane předsedo.

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Diskuse, která se tady, kolegyně a kolegové, vede, právě i bezprostředního předřečníka se týkající, je krystalickým pohledem, nebo krystalickým obrazem toho, jak by Sněmovna neměla vypadat a jednat. Vojtěch Filip to tady v dopolední části tohoto bodu řekl poměrně jasně. Poslanecká sněmovna jako jedna z nejvyšších institucí, instituce, která může přehlasovat prezidenta, může přehlasovat Senát, měla by - aspoň to má ve svém základu - kontrolovat vládu, to jsou všechno vážné pravomoci, vážné kompetence, se nechá vláčet různými vášněmi, jejichž společným jmenovatelem je "ulov si svého poslance" nebo "zastřel si svého poslance nebo si ho aspoň pomluv, prostě udělej cokoliv, co znehodnotí a zneváží", a někdy se možná o to také někteří přičiňujeme, že nahráváme některým těmto tendencím. Ale ve skutečnosti obecně platí to, že to se netýká byť úplně stejně... stejných občanů České republiky, akorát tedy jiných jedinců, složených jiných institucí, ústavních či jiných... Že prostě Poslanecká sněmovna jakožto rozhodující i ústavní instituce je poslední léta terčem určitého soustředěného - řekněme jemně působení, které má vzbudit v občanstvu vášně - zase jemně řečeno - proti Poslanecké sněmovně jako instituci.

Já si pamatuji, a mnozí kolegové a kolegyně z poslaneckého klubu KSČM často vzpomínají, jak v dobách před 10, 15, 20 lety když někam přijel poslanec nebo poslankyně, tak s posvátnou úctou byl vyslechnut, bylo s ním diskutováno, besedováno, cokoliv moudrého řekl, bylo bráno jako rozumná věc, někdy to ani rozumné věci nebyly, pamatujeme to, Slávku, že? - prostřednictvím paní předsedající - pana předsedajícího. Ale to, co se děje teď, začasté i za pomoci některých z nás, je prostě věc, která podle mého soudu hraničí s útokem na parlamentní demokracii.

Já vím, že z úst komunisty to zní divně, možná, vím také, že budu možná kritizován, že tady hájím buržoazní demokracii. Nechť si každý myslí, co chce. Skutečností ovšem je, že jakákoliv diktatura, která by hrozila, jakákoliv monokracie, která by hrozila, jakákoliv jiná forma účasti občanů na správě svých věcí, tedy relativně demokratické, alespoň relativně svobodné, dané pouze obsahem stranické pokladny či pokladny sponzorů stranických, že prostě ta soutěž je přece jenom soutěž názorů, soutěž přístupů, soutěž občanských pohledů, je přece jenom nejširší možná, je přece jenom nejobjektivnější, a všechno ostatní občanská práva velmi, velmi omezuje a snižuje.

Rád bych požádal, abychom se znovu vrátili na začátek projednávání tohoto bodu, zamysleli se nad tím i z tohoto pohledu, který spolu s předsedou ÚV KSČM a místopředsedou Sněmovny Filipem tady moc často nezní, pojďme zklidnit ty vášně a pojďme z toho vybrat to, které by mohlo být pozitivní. Je třeba přece jasně říci, že to nebude, že se poslanci a poslankyně budou odměňovat sami mezi sebou. Nebo že někdo bude vystaven potupnému posuzování ostatními lidmi, ústavními činiteli tedy, poslanci a poslankyněmi. Pojďme se zamyslet nad tím, jestli přece jenom by nebylo dobré tu materii pustit dál, v příslušném výboru a podvýborech posoudit, jestli je to úplná hloupost, jak tady někteří říkají, a tvrdím, že mnozí ještě chvíli předtím, než to říkali, než začal tento bod, tak byli odhodláni věc podpořit. Já si myslím, že takoví tady taky vystoupili, nechci nikomu sahat do svědomí, to má každý sám, nechť si to sám vyzkouší. Ale protože ta atmosféra začátkem projednávání tohoto bodu prostě vypadá, jak vypadá, tak jako jsme se přiklonili k tomu, co se líbí médiím. Že?

Protože když o nás napíší něco špatného, že poslední den jednání Poslanecké sněmovny před nástupem na parlamentní prázdniny se ještě navíc - ó, jak morbidní, ó, jak hloupé! - zabývala takovýmto tématem, proto říkám, pojďme se co nejrychleji vrátit k těm ostatním věcem, které tam máme. Nejsou to úplně maličkosti.

A jestliže tedy máme dnes jednat poslední den, pusťme tuto věc dál. Nechme na výborech, ať posoudí, rozhodnou, upřesní, a můžeme tu věc zamítnout ještě v dalších stupních legislativního procesu. Ale přestaňme se, občany a média a vzájemně dohromady tady, trápit něčím, co dostalo úplně jiný spád, než by dostat mělo.

A závěrem. Jestli dopustíme, abychom se nechali takto vláčet, pak přijdeme ne jako Poslanecká sněmovna, ne jako instituce, ne jako poslanci a poslankyně, ale jako občané této země nejen o to parkoviště. Děkuji.

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Jan Zahradník, potom s přednostním právem pan místopředseda Bartošek. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, vážený pane předkladateli, dámy a pánové, myslím si, že nápad moci ocenit lidi za to, že se zasloužili o parlamentní demokracii, je nápad dobrý, že i taková pamětní medaile má smysl. Jenom se mi zdá jako poměrně i zkušenému komunálnímu a regionálnímu politikovi tento směr, tento způsob jako poněkud nešťastný.

Možná by bylo lepší, ať už to hlasování dopadne jakkoliv teď, a já dokonce myslím a obávám se, že nemusí tento návrh šťastně procesem hlasování projít, tak aby se vedení Sněmovny zamyslelo, aby se název té medaile malinko změnil, aby to byla pamětní medaile předsedy Poslanecké sněmovny za zásluhy o parlamentní demokracii, aby ji uděloval předseda Sněmovny a aby jediný počin, kterým by jaksi navenek toto jeho rozhodnutí bylo projeveno, že se do rozpočtu Kanceláře předsedy Sněmovny dá patřičná částka na vyrobení těchto medailí. A předseda Sněmovny rozhodne, komu tu medaili bude udělovat. A nebude se o tom jednat na plénu. Zabráníme tomu, čeho jsme my, zastupitelé v Budějovicích, byli svědky před krátkým časem na naší schůzi, kde jsme navržené kandidáty na ocenění cenou města podrobovali tu chvále, tu kritice, hlasovalo se, počítaly se hlasy, kolik ten který jak byl zvážen a shledám těžkým nebo lehkým v tom hlasování.

Děkuji za pozornost. S tímto návrhem tedy takto neformálně přicházím.

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S přednostním právem pan místopředseda Bartošek. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, když poslouchám diskusi, tak mi vytanula na mysli slova Tomáše Garrigua Masaryka, který říkal: Tož demokracii už tady máme, ještě abychom měli nějaké ty demokraty.

A já jsem, jak říkala kolegyně Černochová, vaším prostřednictvím, že jsem nereagoval, bylo to z toho důvodu, že jsem poslouchal probíhající rozpravu, dělal jsem si poznámky, abych na to, co zaznělo, mohl reagovat, abych vám nevstupoval do probíhající rozpravy a opakovaně jsme se nevraceli k některým věcem. Dělal jsem si poznámky a dovolte tedy, abych vám na ně odpověděl, na ty dotazy, které zde zazněly.

Možná na začátek chci říct ještě jednu větu z mého úvodu, která zněla, že to, jakým způsobem Poslanecká sněmovna a komu bude tyto pamětní medaile udělovat, bude do určité míry i výpovědí o Poslanecké sněmovně a stavu demokracie v této zemi. Za sebe mohu říct, že pro mne demokracie není otázka toho, kdo je z levého nebo z pravého spektra. Jestliže je někdo založením demokrat, je to o nějakých životních hodnotách, životním stylu. A znám lidi jak z pravého spektra, tak z levého, kteří by si zasloužili toto ocenění, protože skutečně pomohli této společnosti v přerodu z totalitní k demokratické. Ale současně říkám, že ten proces, kterým procházíme, zdaleka není u konce.

Padla zde otázka, aby tato pamětní medaile byla udělena předsedou Poslanecké sněmovny. Věřte, že jsme se zabývali způsobem, mechanismem udělení na podvýboru. Diskutovali jsme všechny možnosti včetně této. Panovaly tam dva postoje - buď ať to uděluje předseda, anebo ať se k tomu vyjadřuje Poslanecká sněmovna jako celek, protože má-li to být medaile Poslanecké sněmovny, nechť se k tomu vyjádří prostě Poslanecká sněmovna jako celek. Je to názor, který tam zazněl, byl přehlasován. Z toho důvodu bylo do Poslanecké sněmovny postoupeno, aby o tomto udělení rozhodovala Poslanecká sněmovna jako celek.

Dále zde padla otázka, zda tedy budeme muset oceňovat tři lidi každý rok. Ten návrh je až tři lidi. To znamená, ne že Poslanecká sněmovna každý rok musí ocenit tři lidi, ale jestliže budou vhodní nominanti, tak to mohou být až tři lidi, kteří budou oceněni.

To, co je další věc, zaznělo zde, a plně se ztotožňuji s tím, že Poslanecká sněmovna a její hlavní role je zákonodárná. To nijak nezpochybňuji, ale současně si myslím, že Poslanecká sněmovna plní i reprezentativní roli, ať už v oblasti přijímání zahraničních delegací, potažmo si myslím, že i udělení této pamětní medaile má svoji hodnotu. Protože si myslím, že... a snad právě proto, co říkali moji předřečníci. Jak kdyby stále bylo ukazováno, jak se něco nedaří, jak něco nefunguje.

Líbila se mi připomínka ohledně parkování. Ale myslím si, že pro to, aby fungovala demokracie v této zemi, je důležitá Poslanecká sněmovna se všemi svými nedostatky a se vším, čím si procházíme. Ale bohužel, jak říkal Winston Churchill, demokracie je ten nejhorší způsob vlády, ale nic lepšího lidi zatím prostě nevymysleli. Nebo nějak tak to bylo, lehce jsem to parafrázoval.

Když budu pokračovat dál těmi otázkami, tak kdo by měl být oceněn. Když jsme přemýšleli v podvýboru, kdo by měl být oceněn, tak dovolte, abych vzpomenul Václava Havla. Přemýšleli jsme, že by bylo dobré, aby to byli lidé, kteří žijí, že to jsou lidé, kteří se skutečně zasloužili, a že by bylo dobré, aby osobně převzali tuto medaili jako ocenění, že přispěli této společnosti.

Padla zde otázka na Senát. V rámci Senátu se udělují stříbrné pamětní medaile. Jenom pro pořádek - za rok 2015 jich bylo uděleno 25, za rok 2014 17, za rok 2013 18 a za rok 2012 23. Jinak se hovoří, že stříbrné pamětní medaile Senátu se udělují od roku 2007 významným osobnostem z řad vědců, umělců, sportovců a dalších veřejných činitelů, kteří vynikají ve svých oborech nebo svými zvláštními činy či schopnostmi.

Z těch oceněných budu jmenovat pár jmen, která zde mám z loňského roku: profesor Delong, vědec, profesor Havlas, chemik, profesor Hejnar, výzkumník virů, je zde Jiří Bartoška, je zde také profesor Rybka, internista, profesor Syka, neurofyziolog, a další. Mohl bych jmenovat další. Ta jména jsou uvedena na stránkách Senátu.

To znamená, když jsme k tomu přistupovali z pohledu Poslanecké sněmovny, chtěli jsme skutečně, aby toto ocenění bylo jednoznačně určeno, aby to bylo za přínos nebo za zásluhy o parlamentní demokracii.

Rozumím tomu, že toto ocenění vyvolává velkou polemiku, velké vášně, a znovu to vracím k tomu, co jsem říkal na začátku. Diskuse o tom, aby tato Poslanecká sněmovna mohla někoho ocenit, se zde vede několik volebních období. Podvýbor se protentokrát rozhodl, že se pokusí tuto myšlenku dotáhnout do konce a naváže na práci předchozí Poslanecké sněmovny, kdy se podařilo vytvořit logo Poslanecké sněmovny, které bude zakomponováno do grafického ztvárnění.

Tolik za mě. Je to o určité osobní odvaze, politické odvaze a o tom, že dokážeme odhlédnout od toho, kdo je z jaké politické strany, a řekneme si, že demokracie pro nás znamená víc než být pouze členem politické strany. Děkuji.

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu místopředsedovi. Ptám se, kdo další se hlásí do všeobecné rozpravy. Jestliže nikdo takový není, končím všeobecnou rozpravu. Ptám se na závěrečné slovo. Není zájem. Přistoupíme k rozpravě podrobné. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já přečtu návrh usnesení, který schválil organizační výbor Poslanecké sněmovny. To, co zde chci pro pořádek říci, tak tento bod není v režimu, že bude přikázán dále výborům k projednání, ale buď bude schválen, nebo bude zamítnut.

Přečtu návrh usnesení, o kterém by se mělo dát hlasovat: "Poslanecká sněmovna souhlasí s návrhem pamětní medaile Za zásluhy o parlamentní demokracii, vyznamenání Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, a s postupem udělování tohoto vyznamenání dle příloh tohoto usnesení."

Toto je návrh usnesení, o kterém bych pak požádal dát hlasovat. Děkuji.

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Ptám se, kdo další se hlásí do podrobné rozpravy. Jestliže se nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu končím. O závěrečné slovo není zájem. Přistoupíme tedy k hlasování. Já vás všechny odhlásím a přivolám naše kolegy z předsálí. (Chvíli čeká.)

Budeme hlasovat o usnesení, tak jak je přednesl pan místopředseda Bartošek.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování pořadové číslo 224, přihlášeno je 129 poslankyň a poslanců, pro 52, proti 35. Návrh nebyl přijat.

Děkuji panu místopředsedovi a končím projednávání tohoto bodu.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, jako demokrat respektuji rozhodnutí Poslanecké sněmovny. Byl to proces, který trval několik volebních období, třeba se to povede někdy do budoucna. Děkuji.

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu místopředsedovi. My budeme pokračovat dalším bodem.

S přednostním právem se hlásí pan předseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Prosím, pane předsedo.

Poslanec Miroslav Kalousek: Prostřednictvím pana předsedajícího pane místopředsedo Bartošku, medaili nemáme, abychom vám ji mohli dát, ale chceme vám poděkovat za to, že jste se skutečně snažil, protože jsme přesvědčeni, že jste to vážně myslel dobře. My, kteří jsme hlasovali proti - na našem postoji nebylo vůbec nic osobního.

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Budeme pokračovat dalším bodem, kterým je přerušený bod

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.