Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

222.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb.,
o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání
(školský zákon), ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 841/ - prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede paní ministryně školství, mládeže a tělovýchovy paní Kateřina Valachová, kterou prosím, aby se ujala slova. A prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal pan poslanec Kořenek, který je zpravodajem tohoto tisku. Prosím, paní ministryně, máte slovo. (Poslanci se baví mezi sebou, v sále je hluk.)

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte, abych vám představila vládní návrh zákona, kterým se mění školský zákon a který obsahuje změny financování regionálního školství.

Chtěla bych říct, že co se týká změn financování regionálního školství, tak je to záležitost, po které dlouhodobě volají odborné asociace, odbory, zaměstnavatelské svazy, ale i školy samotné -

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Paní ministryně, já se velmi omlouvám, ale prosím všechny kolegy, kteří chtějí diskutovat, aby tak činili mimo jednací sál!

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Stejně jako obce a kraje. Návrh zákona je předkládán v souladu s programovým prohlášením vlády a cílem navržené novelizace je zakotvit změny ve financování mateřských, základních a středních škol.

Co se týká současného systému financování regionálního školství, ten trpí četnými nedostatky. Systém nezohledňuje skutečný rozsah vzdělávání poskytovaný žákům konkrétní školou, dostatečně nezohledňuje rozdíly mezi jednotlivými obory. V oblasti nepedagogické práce bezdůvodně zvýhodňuje školu s vyšší naplněností tříd oproti stejně zorganizované škole s naplněností tříd nižší a nutí k navyšování počtu žáků a studentů na úkor zvyšování kvality vzdělávání.

Cílem navrhovaného předpisu je zajištění stabilizace financování regionálního školství a také předvídatelnost financování a finančních prostředků pro ředitele škol. Hlavním smyslem přistoupení k navrženým změnám je odstranění nerovného postavení jednotlivých srovnatelných příjemců, to znamená z hlediska finančních prostředků krajů i jednotlivých krajských a obecních škol. Zajištění skutečně efektivního vynakládání finančních zdrojů státního rozpočtu, tzn. aby finanční prostředky následovaly jak realitu poskytovaného vzdělávání, tak i platovou úroveň v jednotlivých školách. Větší otevřenost a transparentnost pro školy i jejich zaměstnance. Cílem je také větší předvídatelnost pro ředitele škol z hlediska finančního řízení, tak jak už jsem zmínila. Konečně také tyto změny umožní cíleně podpořit prioritní zájmy státu v oblasti vzdělávání z hlediska strategických dokumentů státu, a to jak Strategie 2020, tak dlouhodobého záměru.

Navrhované řešení zohledňuje objektivní rozdíly vzdělávacích soustav v jednotlivých krajích, tzn. nesoustředí se na v tuto chvíli jediné kritérium, které je počet vzdělávaných hlav, v uvozovkách, které nerespektuje například zásadní demografické výkyvy z hlediska financování v jednotlivých krajích, zejména v těch, které trpí nižším demografickým vývojem. Odstraňuje rozdílné financování stejných oborů vzdělání, nerovnosti v odměňování zaměstnanců a negativní dopady spojené s takovým snížením počtu žáků, které je z pohledu organizace vzdělávání bezvýznamné, avšak ve stávajícím systému může školu přivést až k vážným ekonomickým problémům. Tady chci jenom doplnit, že se jedná především o střední odborné školství. Koneckonců také snižuje u středních škol ekonomický tlak na přijímání co největšího počtu žáků bez ohledu na kvalitu vzdělávání.

V prvé řadě dochází k upuštění od financování prostřednictvím republikových a krajských normativů. To znamená, že tento systém, na který jsme byli doposud zvyklí, zůstane zachován pouze pro financování vzdělávání a školských služeb poskytovaných školskými zařízeními. Tady bych jenom zmínila, že školní družiny se dostávají do systému normativního financování, to znamená, jsou systémově zařazeny do financování, jejichž pravidla centrálně bude stanovovat Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Nejzásadnější změnou, kterou návrh přináší, je změna financování pedagogické práce mateřských škol, základních škol a středních škol, konzervatoří, a jak jsem zmínila, i školních družin. V těchto zařízeních bude stanoven prováděcími předpisy maximální rozsah přímé pedagogické činnosti hrazený ze státního rozpočtu. Stanovené maximum bude vyjadřovat stav umožňující poskytování vzdělávání v potřebné kvalitě. Tady bych chtěla říct, že se jedná o standard, ne nivelizaci vzdělávání, ke které naopak dochází nyní. A zároveň změny financování umožní tedy také to, aby školy mohly reálně realizovat takové věci, jako je dělení hodin; změny financování zejména pamatují na dělení hodin v případě matematiky, češtiny, cizího jazyka a informatiky.

Dále budou stanoveny následující normativy. Normativy nárokových složek platu, to znamená příplatky za vedení, specializační příplatky na jeden pracovní úvazek pedagogického pracovníka. Podotýkám tedy centrálně ze strany Ministerstva školství. Normativy nenárokových složek platů na jeden úvazek pedagogického pracovníka. Tady bych jenom chtěla říct, že tady centrálně budou vlastně alokovány finanční prostředky tak, aby bylo zajištěno, že také nenárokové složky platu jsou živé a mohou je reálně ředitelé využívat. Opravné koeficienty k normativům nenárokových složek platu připadajících na jeden úvazek pedagogického pracovníka zohledňující průměrnou naplněnost běžných tříd a také podíl dětí, žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. U průměrné naplněnosti běžných tříd jenom zdůrazňuji, že vidíte, že to neznamená, že by nový systém financování nerespektoval žádným způsobem počty dětí. To samozřejmě je jedno z kritérií. Nicméně není jediné, protože tento systém se zcela přežil.

Co se týká podílu dětí, žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, tak bych zase jenom upozornila na to, že se jedná o reflexi stavu, který v našich školách panuje více než deset let, a tímto způsobem budeme schopni zajistit skutečně to, co dlouhodobě nebylo, aby financovány byly reálné potřeby dětí ve třídách a školách. Znovu bych také chtěla zdůraznit, že se jedná také o děti nadané, nebo mimořádně nadané, nikoli pouze zdravotně postižené, jak se někdy úzce připomíná.

Ministerstvo bude dále vykonávat předběžnou kontrolu na základě předběžných údajů, které obdrží od těch zařízení, aby posoudilo, zda definovaný nárok nepřekračuje nárok vyplývající pro příslušné zařízení ze stanoveného maximálního rozsahu.

Co se týká celkových změn, tak celkově bude mateřským, základním a středním školám, konzervatořím a školním družinám přiznán objem finančních prostředků na platové tarify pedagogických pracovníků včetně povinných příplatků. Objem finančních prostředků na ostatní nárokové složky platu pedagogických pracovníků a objem finančních prostředků na nenárokové složky platu pedagogických pracovníků. Ministerstvo bude finanční prostředky stanovovat pro jednotlivé právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení.

Tady samozřejmě zůstane to, že ačkoli centrální pravidla stanoví Ministerstvo školství, tak daný rozpis a organizaci finančního rozpisu budou nadále vykonávat krajské úřady prostřednictvím svých odborných pracovníků. Ten bude také ověřovat správnost všech jednotek rozhodných pro rozpis. Jako součást dotace krajskému úřadu je navrhováno stanovit určitou rezervu, to znamená, počítá se s tím, že tato rezerva bude umožňovat (reakci?) na průběžný vývoj v rámci školního roku prostřednictvím specifických situací, které mohou nastat. Může se jednat o každoroční změny v organizaci škol spojené se zahájením nového školního roku, protože samozřejmě školní a rozpočtový rok se nepotkávají. Může se jednat také o nově diagnostikované speciální vzdělávací potřeby dětí a podobně. Řešení tohoto problému v reálném čase je možné pouze v rámci určité disponibilní rezervy rozpočtových zdrojů státního rozpočtu, kterou má pro tento účel k dispozici krajský úřad.

Co se týká základních uměleckých škol, vyšších odborných škol a takzvaných ONIV, normativy budou centrálně z MŠMT na žáka. Pro komplexní financování základních uměleckých škol, pro financování pedagogické práce a pro financování ostatních neinvestičních výdajů ONIV ve vyšších odborných školách a pro financování ONIV v mateřských školách, základních školách a středních školách a konzervatořích bude zachován stávající systém normativního financování na žáka. Normativy však již nebudou stanovat jednotlivé krajské úřady, ale bude je centrálně stanovovat Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

V případě uměleckých škol a soustavy uměleckého vzdělávání bych chtěla říct, že toto já také pokládám za poměrně klíčový prvek, protože v tuto chvíli je praxe v jednotlivých krajích významně jiná a umělecké školy byly odkazovány na to, co zbude z hlediska rozpisu finančních prostředků, protože přirozeně kraje preferovaly povinnou školní docházku. Domnívám se, že z hlediska odborných trendů ve vzdělávání je zcela namístě propojovat jak formální, tak neformální vzdělávání a umožnit maximální rozvoj talentů dětí, včetně talentů uměleckých.

Normativy centrálně z MŠMT na školu, na pracoviště, na třídu. Pro financování nepedagogické práce, tzn. mzdových výdajů pro nepedagogické zaměstnance v mateřských, základních a středních školách, bude systém normativního financování na žáka nahrazen normativním systémem financování kombinací normativů na školu, na pracoviště a na třídu, resp. u středních škol na třídu v oboru vzdělávání a u konzervatoří a ve vyšších odborných školách bude nahrazen kombinací normativů na školu, na pracoviště a na žáka, resp. u konzervatoří na žáka v oboru vzdělávání a u vyšších odborných škol na studenta v akreditovaném vzdělávacím programu. Také tyto normativy bude centrálně stanovovat Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Navrhované řešení, tak jak je vláda předkládá, respektuje i hodnocení a doporučení OECD pro Českou republiku v oblasti financování. OECD při hodnocení tzv. slabých stránek stávajícího systému financování škol a školských zařízení v České republice upozornilo zejména na toto: Rigidní systém národních, rozuměj republikových, normativů neumožňující zohlednit objektivní specifika vzdělávacích soustav v jednotlivých krajích. Tady zejména upozorňuji na fakt, že tam, kde je méně a méně dětí v rámci demografického vývoje, dostávají kraje méně a méně finančních prostředků, což samozřejmě sekundárně vede zas k tomu, že se kraj nerozvíjí tak, jak by měl z hlediska vzdělávání a vzdělávací soustavy. Stejně tak je zcela nemožné nastavit systém středního školství, sekundárního vzdělávání, např. na uplatnitelnost na trhu nebo rozvíjet speciální obory v rámci krajů, které mají určité regionální charakteristiky.

Krajské variace, říká OECD, rozuměj mezikrajové rozdíly v počtech žáků na učitele v krajských normativech mezd pedagogických pracovníků, jsou nám vytýkány. Stejně tak chybějící národní regulace financování nepedagogické práce. Chtěla bych říct, že zatímco u pedagogické práce v tuto chvíli existuje shoda s odbornými asociacemi, se zástupci škol, s kraji, s obcemi, s odbory i zaměstnavateli, v případě nepedagogické práce detaily jednotlivých koeficientů by měly být finalizovány nejpozději během září. Podotýkám, že se jedná o prováděcí předpis a je to poprvé, kdy Ministerstvo školství předkládá Poslanecké sněmovně návrh zákona včetně všech prováděcích předpisů.

Dále namítá OECD možnost konfliktu zájmu krajů jako zřizovatelů škol a zároveň prostřednictvím svého úřadu i distributora finančních prostředků státního rozpočtu školám jiných zřizovatelů. Ve svých doporučeních pak OECD považuje za klíčové zejména přenést odpovědnost za financování mateřských a základních škol na stát, zaměřit financování na školu jako instituci a omezit financování vzdělávacích programů. Všechny tyto požadavky změny financování, tak jak jsou předloženy, respektují.

Závěrem bych, vážené poslankyně a vážení poslanci, chtěla říct, že bez změn financování mateřských, základních a středních škol nejsme schopni dosáhnout žádného významného pokroku z hlediska vzdělávání a kvality vzdělávání našich dětí a nejsme schopni z hlediska výkyvů demografického vývoje garantovat síť mateřských, základních a středních škol v odpovídající kvalitě a úrovni do budoucna. V neposlední řadě bych chtěla říct, že změny financování jsou základním předpokladem také pro to, abychom zajistili ohodnocení učitelů i ostatních nepedagogických pracovníků a abychom zastavili trend, který v tuto chvíli máme, a sice že se víc a víc začínáme potýkat s tím, že učitelé vůbec nemíří z hlediska pedagogických fakult a absolventů do našich škol. A pokud se potká nedostatek učitelů, vysoký věk ve věkové kohortě učitelů ve stávajících školách a silný demografický vývoj, který se v tuto chvíli přesouvá do základních škol a bude se dál logicky posouvat do středních, tak pokud se tyto dva faktory potkají, tak nejsme schopni garantovat nejenom kvalitu vzdělávání, ale vzdělávání jako takové.

Děkuji vám předem za věcnou rozpravu k danému vládnímu návrhu a věřím, že ho propustíte do dalšího čtení. Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, paní ministryně. Prosím pana zpravodaje, kterým byl určen pan poslanec Petr Kořenek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Kořenek: Děkuji, pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážená paní ministryně, členové vlády, Poslanecká sněmovna zahajuje projednávání sněmovního tisku 841, vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, školský zákon, ve znění pozdějších předpisů. Součástí tohoto tisku jsou i podzákonné normy. Jeho zdůvodnění přednesla vyčerpávajícím způsobem ministryně školství, mládeže a tělovýchovy, proto se omezím jen na krátké shrnutí. Chtěl bych jenom ještě pro úplnost dodat, že poslancům tento tisk byl doručen 17. června v 11.21.

Definice problému. Současný systém normativního financování škol a školských zařízení ze státního rozpočtu kodifikovaný ve školském zákoně je založen na principu financování prostřednictvím tří normativů. Republikové normativy stanoví ministerstvo jako výši výdajů připadajících na vzdělávání a školské služby na jedno dítě, žáka nebo studenta příslušné věkové kategorie v oblasti předškolního vzdělávání, základního vzdělávání, středního a vyššího odborného vzdělávání na kalendářní rok. Jde to v tzv. kohortách. Tyto republikové normativy slouží pouze k transferu prostředků státního rozpočtu z rozpočtu ministerstva do rozpočtu krajů. Krajské normativy pak rozpočítá krajský úřad jako výši výdajů připadajících na jednotku výkonu na kalendářní rok. Tyto krajské normativy slouží k transferu prostředků státního rozpočtu z rozpočtu kraje do rozpočtu jednotlivých škol a školských zařízení zřizovaných krajem, obcí nebo svazkem obcí. Zvláštní pak jsou normativy pro soukromé a církevní školství, které stanoví ministerstvo a slouží pro poskytování dotací jednotlivým soukromým a církevním školám a školským zařízením.

Současný systém financování škol a školských zařízení zřizovaných kraji, obcemi a svazky obcí, dále také regionální školství územních samosprávních celků, ze státního rozpočtu se vyznačuje řadou problémů, jejichž důsledkem je nerovné postavení jednotlivých srovnatelných příjemců v rámci České republiky. Jako základní problémy bych pojmenoval nepředvídatelnost financování, rozdíly v platech v jednotlivých krajích zejména v oblasti nenárokových složek, a problémy především v odborném učňovském školství zvláště při odchodu žáků ze systému.

Dovolím si jenom krátce shrnout nedostatky současného systému.

Při normativním rozpisu prostředků státního rozpočtu do rozpočtu jednotlivých krajů nemůže Ministerstvo školství zohlednit důležitá specifika regionálního školství v jednotlivých oblastech, která významně ovlivňují skutečnou potřebu finančních prostředků v kraji, jako např. rozdílná velikostní struktura mateřských a základních škol, rozdílná oborová struktura středního a vyššího odborného školství, rozdílný procentní rozdíl ze školní populace zapojený do vzdělávání v zájmové umělecké škole nebo rozdílná finanční náročnost podpůrných opatření pro žáky ze speciálními vzdělávacími potřebami a další. Při normativním rozpisu prostředků státního rozpočtu z rozpočtu krajů do rozpočtu jednotlivých škol a školských zařízení vznikají velké rozdíly ve výši krajských normativů, tj. rozdíly ve výši státní finanční podpory na vzdělávání žáků ve stejném oboru vzdělávání mezi jednotlivými kraji. Výše normativů navíc není dlouhodobě předvídatelná nejen ze strany škol jako příjemců finančních prostředků, ale ani ze strany ministerstva.

Systém nezohledňuje skutečný rozsah vzdělávání poskytovaného žákům konkrétní školou. Škola, která danému počtu žáků poskytne nižší objem pedagogické práce, než je objem předpokládaných normativů, je pak systémem zvýhodněna a naopak škola, která by v zájmu kvality vzdělávání chtěla objem pedagogické práce zvýšit, je systémem výrazně limitována.

Systém nezohledňuje rozdílnou úroveň nárokových složek platů pedagogů v konkrétních školách, tarifní platové stupně podle délky vykonávané praxe, specializační příplatky a do budoucna pak např. nároky vyplývající z kariérního systému učitelů. Zde bych jenom z praktického. Škola, která má vyšší věkovou strukturu, je podstatně více znevýhodněna než ta, která má mladší věkovou strukturu. Takže samozřejmě prozíravý ředitel se snaží v rámci možností mít vyvážený učitelský sbor, ale samozřejmě učitelské sbory nám stárnou a samozřejmě tam, kde učitelé učí dlouhodobě a mají vyšší praxi, tak samozřejmě škola má pak vyšší potřebu finančních prostředků.

V oblasti financování nepedagogické práce systém bez zřetelného důvodu zvýhodní školu s vyšší naplněností tříd oproti stejně organizované škole s naplněností tříd nižší. Přitom potřeby nepedagogické práce jsou srovnatelné.

V oblasti středního vzdělávání s maturitní zkouškou systém v řadě případů negativně působí na kvalitu i na ekonomickou efektivnost vzdělávání školy v zájmu získání žáků, a tím pádem prostředků ze státního rozpočtu, snižují se nároky na kvalitu na vstupu do vzdělávání a i žáky s velmi malou pravděpodobností úspěšnosti na výstupu drží ve vzdělávání co nejdéle. To je ten problém, že bereme všechno, co se nám hlásí, zvláště u středního školství, abychom měli naplněné třídy.

Hlavní parametry navrhované změny financování regionálního školství pro školství a školní družiny bude normativní financování ze státního rozpočtu přeneseno na centrální úroveň, tj. na úroveň Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. V mateřských, základních a středních školách bude normativní financování nepedagogické práce na žáka nahrazeno normálním financováním na školu, na odloučené pracoviště a na třídu, což mnohem objektivněji vyjadřuje reálnou potřebu zajištění obslužných činností škol. Naprosto zásadní změnu v navrhovaném řešení představuje zavedení zcela odlišného systému financování pedagogické práce v mateřských, základních a středních školách, konzervatořích a ve školních družinách. Jenom pro vaši zajímavost, dneska většina vychovatelů ve školní družině, mnohde i v mateřských školách, mají pedagogičtí pracovníci krácené úvazky.

Pro obory vzdělávání v těchto druzích škol až po školní družinu bude závazným právním předpisem stanoven maximální rozsah vzdělávání, nebo naopak maximální rozsah přímé pedagogické činnosti hrazený ze státního rozpočtu. Škole a školní družině bude poskytnut objem finančních prostředků na skutečný počet jejich pedagogů, pokud hodinové vyjádření jejich úvazku, tj. přímé pedagogické činnosti, nepřekročí stanovený maximální rozsah. Objem poskytnutých prostředků bude přitom respektovat reálné zařazení pedagogů školy a školní družiny do platových tříd a stupňů a normativně stanovenou úroveň ostatních nárokových a nenárokových složek platu.

Stávající systém financování regionálního školství prostřednictvím republikových a krajských normativů zůstane zachován pouze pro financování vzdělávání a školských služeb poskytovaných školskými zařízeními, s výjimkou školních družin. Dojde však ke změně struktury republikových normativů a k regulaci výše krajských normativů bude moci MŠMT stanovit personální standardy pro zajištění činnosti školských zařízení. Stávající systém financování prostřednictvím normativů na žáka zůstane zachován pro financování soukromých a církevních škol.

Dnes dopoledne ještě proběhl kulatý stůl na téma financování regionálního školství. Přítomné profesní organizace vnímají připravenou novelu zákona jako velmi zdařilou, ale zároveň upozornily na nutnost dostatku finančních prostředků. Přesto si však dovolím podat v podrobné rozpravě návrh na prodloužení lhůty pro projednání návrhu zákona, kterým se mění zákon číslo 561/2004 Sb., dále školský zákon, ve výborech, a to na 90 dnů. Předkládaný návrh zákona představuje poměrně zásadní zásah do normativního financování regionálního školství. I když návrh zákona nemíří na všechny školy a školská zařízení, nicméně se dotkne početně největšího množství z těchto zařízení. Nejzásadnější změny se totiž dotýkají mateřských škol, základních škol, středních škol, konzervatoří, vyšších odborných škol, základních uměleckých škol a školních družin zřizovaných územními samosprávnými celky nebo svazky obcí. Vzhledem k této skutečnosti, že návrh zákona s sebou přináší změny, které budou výrazně dopadat na celou řadu škol a školských zařízení, je třeba se návrhu zákona věnovat důsledně. Jednacím řádem stanovená 60denní lhůta pro projednání vládního návrhu zákona ve výborech se v tomto případě jeví jako nedostatečná.

Navrhuji tedy v souladu s § 91 odst. 3 zákona číslo 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, projednat návrh zákona ve výborech ve lhůtě o 30 delší, tedy ve lhůtě 90 dnů. Jenom upozorňuji, že k takovému prodloužení lhůty je třeba souhlasu předkladatele. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane zpravodaji. Než otevřu rozpravu, ještě omluvím pana ministra Zaorálka, který se omlouvá od 15 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů.

Otevírám rozpravu. Ještě než dám slovo řádně přihlášeným, mám zde jednu přihlášku s přednostním právem a to je pan předseda Fiala. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Fiala: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, školský zákon otevíráme za poslední dva roky tuším pošesté, což samo o sobě není samozřejmě dobré, protože naše školství určitě potřebuje stabilitu a ty neustálé změny, ke kterým dochází a kterým školy, ředitelé, učitelé, rodiče žáky vystavujeme, pozitivní nejsou.

U těch předcházejících novelizací, a víte to z mých vystupování, jsem naprostou většinu těch návrhů pokládal za zbytečné, nebo přímo špatné, až už je to povinná školka, jednotné přijímačky, a vzpomenete si na ty debaty, které jsme tu měli. Na rozdíl od toho naopak považuji změnu financování regionálního školství jako něco, co nutné je, co se udělat mělo. Přesto ale návrh, který tady předkládá paní ministryně, podpořit nemohu a považuji ho ve svém důsledku za horší, než je ten současný stav.

Já se s paní ministryní shodnu, i s tím, co tady říkal pan poslanec Kořenek, pokud jde o analýzu některých problémů, které v současnosti s financováním regionálního školství máme. Podle mě jeden z těch problémů, který tu až tak akcentován nebyl, je také nemožnost, nebo nedostatečná možnost ředitelů škol, aby nakládali s finančními prostředky, aby jim ty prostředky nechodily, jak se říká, obarvené a už dopředu určené, ale mohli s nimi podle potřeby školy volněji nakládat a třeba se to projevilo i ve výraznějším rozdílu ve financování těch pedagogů, kteří jsou kvalitní, atd. atd. Pokládám za problematický i způsob, jakým se třeba navyšují platy učitelů především v té tarifní složce, a ne právě v té nadtarifní, kde to zase umožňuje ředitelům s tím spravedlivěji nakládat, atd. To je jeden z těch problémů. Ale ten velký strukturální a dlouhodobý, ten se týká právě nerovnosti ve financování jednotlivých škol, regionálních škol, v rámci nebo mezi jednotlivými kraji, jednotlivými regiony České republiky.

Já jsem už před lety upozorňoval na to, že pokud tento systém nezlepšíme, nezměníme, tak dříve či později ten rozdíl financování krajů bude mít, resp. škol v jednotlivých krajích, dopad na kvalitu vzdělávání a tyto rozdíly, které v kvalitě vzdělávání mezi jednotlivých kraji jsou, se budou ještě zvětšovat. Ani teď na tom nejsme dobře, protože když se podíváte na mezinárodní srovnání, tak rozdíl ve znalostech mezi jednotlivými kraji dosahuje až 1,5 roku školní docházky, což jsou čísla, která nás nemohou nechat lhostejnými. A to není způsobeno financováním, ale to financování tomu vytváření rozdílů dlouhodobě může napomoci.

Abyste mi dobře rozuměli, o čem mluvím, i ti, kteří se třeba detaily financování školství nezabýváte, tak vám uvedu dva konkrétní příklady. Pokud někdo bude studovat na střední škole elektrotechniku třeba v Jihočeském nebo Ústeckém kraji, tak na něj příslušná škola, střední škola, dostane 37 tisíc korun ročně, zatímco když bude studovat stejný obor ve stejně velké třídě ve stejné škole ve Středočeském kraji nebo Karlovarském kraji, tak na něj ta střední škola dostane 41 nebo 42 tisíc korun. Pokud bychom to přepočetli, spočítali to na celek té školy, tak ta škola v prvním případě dostane 5,9 milionu korun, zatímco ta druhá dostane ročně 6,5 milionu korun. A to si, dámy a pánové, představíte, že je rozdíl poměrně velký. A to jsou čísla naprosto reálná.

Uvedu vám ještě jeden příklad. Když vaše dítě bude studovat na čtyřletém gymnáziu v Praze nebo v Libereckém kraji, tak na něj škola dostane v průměru 34 tisíc, což znamená 6,8 milionu ročně, pokud by se ta škola skládala ze čtyř ročníků, dvou tříd a tam bylo 25 dětí, zatímco za stejné studium na čtyřletém gymnáziu ve stejně velké třídě ve Zlínském nebo v Olomouckém kraji bude na to dítě dostávat škola 38 tisíc korun, což dohromady dá 7,6 milionu. A to jsou velké rozdíly a to je současný stav a to je důsledek toho, co tu představoval pan poslanec Kořenek, jak se celostátní normativy přetaví přes krajské normativy, a to ve výsledku vede k této nerovnosti.

Toto je potřeba změnit. Ale já jsem si vždycky myslel, že ta změna má směřovat k tomu, že normativ bude spravedlivý, celostátně platný, přehledný, jednoduchý, samozřejmě musí být korigován některými koeficienty pro specifické situace, jako je třeba malá základní škola v malé obci, kde je potřeba samozřejmě zajistit to, aby ta škola existovala, a tam to nebude stačit čistě tím normativem. Ale v zásadě normativní princip je poměrně jednoduchý.

Ještě abych to řekl opravdu co nejpřehledněji, tak ve financování školství si můžete představit dva základní modely. Jeden model bude nákladový, to znamená, že máte nějaký počet škol, na těch školách je nějaký počet učitelů, ředitelů, školníků a já nevím, co dál, to se všechno sečte, kolik jde na jejich platy peněz, vynásobí se to 12, máte roční náklady a tak se dají vypočítat náklady na vytápění a všechny další a dostanete nějakou sumu nákladů, které jsou na celou republiku potřeba. Takový systém jsme tady měli. Ten fungoval za komunistů, naštěstí už je pryč. Ale aby i tehdy mohl fungovat, tak vyžadoval něco, co dnes nemáme, a naštěstí to nemáme, a to je mimořádně silná centrální autorita, která prostě tvrdě určuje, co se kde koupí, kolik kde bude učitelů, kolik kde bude lidí, jak to bude vypadat, a bude se to z centra řídit a pak se dají náklady tímto způsobem proplácet.

Naproti tomu normativní přístup, který tu v principu máme teď, vychází z logiky, že tady máme nějaký počet žáků a studentů, třeba teď zhruba 2 miliony, na které vydáme 100 miliard ročně, fakticky je to asi 90. miliard. Když to zjednodušíme, na žáka 50 tisíc. Ta částka jako normativ se rozdělí ve prospěch konkrétní školy, na každého žáka jde nějaká suma. Je to srozumitelné, je to jednoduché, je to spravedlivé, je to přehledné.

To, co v současnosti navrhuje Ministerstvo školství, tyto atributy postrádá. Není to ani přehledné, ani srozumitelné, a jednoduché už vůbec ne a v důsledku to nebude ani spravedlivé. Není to krok lepším směrem. Navíc je to vykročení z logiky normativního financování napůl nebo na tři čtvrtiny, to teď ani nedokážu z těch materiálů odhadnout, k nákladovému financování. A možná to, co je na tom velmi problematické, je i to, že to je jakási kombinace nákladového modelu s normativním modelem. Vzniká nám tady jakýsi kočkopes, což v praxi podle mě fungovat bude velmi špatně, rozhodně ne lépe než systém, byť nedokonalý, který máme teď.

Znovu opakuji, očekával jsem, že ministerstvo půjde cestou posílení své centrální role ve stanování normativů, že se napraví nerovnost, která ve financování na jednoho žáka napříč Českou republikou existuje, ale ne že se vytvoří systém, kde se nějakým způsobem budou fixovat náklady, ty se budou jaksi korigovat maximálním počtem odučených hodin a všechno dohromady to vytvoří jakýsi způsob financování, který bude nesmírně administrativně náročný, nepřehledný a ve kterém se nevyzná vůbec nikdo.

Ze všech těchto důvodů chci nejenom říct, že tento návrh Občanská demokratická strana nepodpoří, ale i jménem Občanské demokratické strany navrhuji, abychom předložený návrh zamítli hned v prvním čtení.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji a prosím tedy prvního řádně přihlášeného, kterým je pan poslanec Tomio Okamura, a připraví se paní poslankyně Semelová.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, pokusím se především stručně shrnout, co vlastně přináší návrh změny školského zákona, který nám předložila tato vláda, konkrétně její Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Máme schválit zásadní změnu financování regionálního školství. Co tato změna podstatného přináší? Především je nutné říct, že nepřináší žádné navýšení finančních prostředků pro školy ani navýšení platů učitelů. Naše hnutí Svoboda a přímá demokracie - SPD naopak prosazuje navýšení platů učitelů a navýšení finančních prostředků pro školy, tedy přesný opak, než prosazuje Sobotkova vláda. Vládní návrh přináší zvýšení, ale něčeho úplně jiného - přináší zvýšení administrativy pro školy, které budou posílat nové výkazy na ministerstvo. Podle těchto výkazů bude ministerstvo kontrolovat, stanovovat a rozdělovat finanční prostředky. Ministerstvo bere tuto kompetenci krajským úřadům.

V materiálech přiložených k návrhu zákona nás vláda ústy Ministerstva školství ujišťuje, že bude potřebovat navíc pouze tři pracovní místa pro pracovníky, kteří tuto agendu pro školy budou dělat. Tři pracovníci budou podle názoru Ministerstva řešit financování několika tisíc škol regionálního školství. Určitě je namístě otázka, jestli to zvládnou. Ministerstvo nám sděluje, že jejich práci bude podporovat nový informační systém, a o tom, jak má ministerstvo jasno o tomto programovém vybavení, svědčí odhad ceny pořízení. Cenu odhadují na 2,5 až 5 mld. korun. To je dost velký rozptyl v tak zásadní věci. Pokud občan platící daně očekává, že ušetříme místa úředníků na krajských úřadech, které nahradí ti tři administrativní supermani na ministerstvu, tak se plete. Ministerstvo nám ve zprávě říká, že na krajských úřadech budou řešit pracovníci nové úkoly. Budou prý řešit kolize a problémy vzniklé z nového systému financování s využitím tzv. rezervy. Samozřejmě že problémy budou. Když nedáte do systému víc finančních prostředků, tak když někde peníze přidáte, jinde budou peníze chybět. Kraje ovšem z rezervy mají platit také vícenáklady na inkluzivní školství. V praxi tedy žádná rezerva fakticky nebude. Poslední perla celého vládního návrhu je fakt, že nový sytém financování se netýká tzv. soukromých škol a církevních škol. Patrně ministerstvo nechce dráždit lobby těchto škol při protlačení této reformy financování.

Takže jak hodnotit návrhy Ministerstva školství na reformu financování? Myslím, že můžeme stručně rekapitulovat. Jde o navýšení administrativy škol. Jde o nejasnou představu o řízení a zajištění celého procesu s výrazným rizikem pro řadu škol. Ministerstvo odpovědnost za řešení těchto rizik nechává na krajských úřadech a přitom jim nedává reálnou možnost tato rizika řešit. Některé nedostatky normativního systému se řeší ukvapenou reformou, která má především centralizovat moc ve financování regionálního školství u ministerstva. Za nejpodstatnější ovšem považuji fakt, že pro učitele ani školy návrh neznamená ani korunu navíc.

Takový návrh nebude naše hnutí Svoboda a přímá demokracie - SPD podporovat. Naše hnutí považuje za zásadní problém českého školství jeho podfinancování. Stát, tedy konkrétně Sobotkova a Babišova vláda, odmítá přidat peníze do školství. Platy našich učitelů jsou přitom hanebné. Ani v době nacistického protektorátu nebyl sociální status učitele tak nízký, jako je dnes.

Mám návrh. Co tak ponechat stávající normativní systém, omezit rozdíly mezi kraji v podobě krajských normativů a pět miliard plánovaných na nový software dát na navýšení mezd učitelů a řešení situace škol v demograficky nepříznivých lokalitách? Jednoduché řešení, pokud ovšem podstatou celé reformy není právě a pouze realizace softwarového byznysu.

V programu našeho hnutí Svoboda a přímá demokracie - SPD počítáme s kroky, které musí zastavit devastaci našeho školství. Je nutné dostat pak učitele na 130 % průměrné mzdy a navýšit prostředky určené na školství na 6 % HDP.

Kde vzít peníze? Z České republiky odtéká každý rok do zahraničí přes 200 miliard korun, to je asi 5 % HDP. Je to evropská rarita. Podívejme se dále, kolik stály projekty Ministerstva školství, jako je tzv. nová maturita. Je to přehlídka mrhání penězi občanů.

Musíme efektivně využívat prostředky a řešení posílení pozice učitele. Učit musí motivovaní učitelé, kteří mají podmínky pro svoji práci. My v hnutí SPD chceme udělat konec administrativní šikaně. Je nutné posílit právní postavení učitelů při řešení urážek, násilí a záškoláctví. Bez kázně nemůže škola pracovat. Musí skončit pozitivní diskriminace nepřizpůsobivých žáků a jejich rodičů. Je nutné do škol vrátit jasné osnovy se standardy výkonů žáků a s výrazným prostorem pro vlastní profilaci školy. Bez toho není možné zastavit úpadek kvality výuky. Zásadní kroky vyžaduje oblast odborného vzdělávání, kde se musí obnovit vazba na provozní praxi. Je nutné vyrovnávat podmínky pro práci škol různých zřizovatelů, jejich práva a povinnosti.

Ministerstvo školství ani Sobotkova vláda nejsou schopné řešit základní problémy školství. Vláda je plně zaujata bojem o ovládnutí policie a Ministerstvo školství pod vedením ministryně Valachové překonalo všechny rekordy nekompetentnosti a nekoncepčnosti. Chrlí ukvapené a nepřipravené reformy, které destabilizují školy. Příkladem je nepřipravená koncepce inkluzivního vzdělávání. Vzniká otázka, jestli jde o diletantismus, nebo je snížení úrovně českého školství součástí globálního pořádku, který programově buduje ČSSD.

Když mluvím s učiteli a řediteli škol, tak otevřeně říkají, že takovou otřesnou situaci, která panuje za současné vlády, nepamatují. Zmatek, zbytečné papírování, šílená administrativa dotací EU, pokles kvality výuky, špiclování a šikana úřadu ombudsmanky paní Šabatové, kterou do funkce zvolili právě poslanci ČSSD a hnutí ANO. Víte, co si učitelé a ředitelé škol přejí? Přejí si, aby Ministerstvo školství nedělalo nic, neboť neustálé změny situaci jen zhoršují. Taková je dnes důvěra pedagogické veřejnosti v práci ministerstva této vlády. Učitelé mají plné zuby neustálých reforem, které jim nic nepřinesly a brání v jejich práci.

Naše hnutí Svoboda a přímá demokracie - SPD jde do krajských voleb s jasným záměrem obnovy kvality regionálního školství. Už si nemůžeme dovolit jeho další destrukci. Chci ujistit pracovníky škol naší podporou. Vrátíme zpět tradiční kvalitu českého školství - opakuji slovo českého školství - bez multikulturní ideologie a nesmyslných reforem iniciovaných Evropskou unií.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Přeji všem hezké odpoledne. Eviduji tři faktické poznámky. Prvního prosím k mikrofonu pana poslance Kořenka. Připraví se pan poslanec Rais a po něm paní poslankyně Bohdalová. Prosím, máte dvě minuty.

 

Poslanec Petr Kořenek: Děkuji. Já teď jenom - protože zapadla asi informace o kulatém stole, takže konkrétně odborníci z praxe, kteří se dnes a denně pohybují ve školách.

CZESCHA: Korektní nastavení Hmax (PHmax?). Odvedena výborná práce. Jenom otazník, kolik přijde konkrétních peněz. Konečně bude zaplaceno, co odučíme. Tak to mělo být od začátku.

Svaz měst a obcí: Obrovský pokrok, nový systém financování spolu s nároky na peníze.

Průmysl a doprava: Tripartita vítá změnu financování. Požaduje dva nutné kroky a jasné parametry, o kterých se bude diskutovat, tzn. dohoda o střednědobém výhledu rozpočtu.

Českomoravský odborový svaz: Ztotožňuje se s tím, že reforma je dobře připravená.

Asociace ředitelů základních škol: MŠMT s námi diskutovalo. My jsme se v tom našli. Je to pro nás výhodnější. Ředitelé nebudou shánět peníze na kraji, ale věnovat se činnosti školy. A plus další připomínky.

Sdružení učňovských zařízení: Podporujeme, možná problémy s více obory.

Sdružení místních samospráv: Upozorňují, že mnoho obcí doplácí. Dávají v konečném někde i v obcích 20 %. Kéž by dával tolik i stát.

Asociace krajů: Tento návrh je nejpropracovanější ze všech tří. Vzpomínali se tam ministři bývalí, nebudu je tady jmenovat. To není mou úlohou. Role krajů a kompetence jsou přiměřené.

Zástupce Asociace základních uměleckých škol: Od roku 2004 rozporovali normativní financování, od roku 2012 neumožňoval normativ odučit všechny povinné předměty. Podporují reformu a jsou přizváni ke spolupráci.

To jsou jenom hlasy z toho kulatého stolu. Myslíte si, že tito odborníci nevědí, o čem mluví? Já si to tedy nemyslím, protože tím bychom řekli, že ve školách máme nekompetentní lidi. A já si myslím, že na těch místech máme lidi velmi kompetentní. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu s faktickou poznámkou pana poslance Raise. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Karel Rais: Přeji dobré odpoledne. Samozřejmě že školství je poddimenzováno finančně i personálně. Ale chtěl bych se vrátit k tomu, co tady říkal pan kolega Fiala, protože mě inspiroval k jedné komparaci, a to k tomu, jak tady uvedl ten údaje plus minus 40 tisíc jako normativ na středoškoláka. Asi by bylo dobré vědět, že normativ na vysokoškolského univerzitního studenta dlouhodobě je kolem 20 tisíc. Čili tenhle rozdíl tady už minimálně kolem pěti, šesti let je a je pravidelně inzerován. Myslím si, že by to tady mělo zaznít v tom kontextu, že paní ministryně je ministryní nejenom školek, základních škol a středních škol, ale taky vysokých škol a že prostě musí ona optimalizovat finanční toky, které jsou pochopitelně bohužel limitované. Ale je potřeba uvažovat i tu situaci ve vysokých školách. Není to nic proti středním školám. Že to je podfinancované, to je samozřejmě pravda. Před ní je obrovský optimalizační problém, jak s minimem financí uspokojit všechny.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Nyní prosím s faktickou poznámkou k mikrofonu paní poslankyni Bohdalovou. Připraví se pan poslanec Petr Fiala. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Vlasta Bohdalová: Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové, přišla jsem sem před deseti lety a držela jsem se a držím se jednoho hesla: Ševče, drž se svého kopyta. Já jsem starý kantor a vždycky se tady budu bavit snad trošku zasvěceně o školství. A když tady přijdou kolegové s nějakými jinými - zemědělství nebo složité hospodářské ekonomické politiky, můžu tady vystoupit, ale ten článek nebo to vystoupení mi bude asi muset napsat někdo, kdo tomu opravdu rozumí. A to vystoupení jsme tady viděli - až na to, že to vystoupení, které tady bylo od pana kolegy Okamury, napsal někdo, kdo tomu vůbec nerozumí.

Přátelé, víte, proč přistupujeme k reformě financování regionálního školství? Protože nejdřív musíme mít reformu, jak budeme jinak financovat školy, a tím nám vyjde i to, jak budeme navyšovat platy učitelů. I o tom se v tomto zákoně mluví, jak budou dostávat nadpočetné hodiny. Hovoří se také o nadtarifních odměnách apod. Stačí to jenom číst.

Pan kolega Kořenek mi tady vzal ten zápis z kulatého stolu, protože já jsem se účastnila mnoha jednání na krajích, kde bylo zúčastněno 250, 200 ředitelů, kteří říkali: Ano, ale proboha ať už to platí. Takže já klidně budu diskutovat s panem kolegou Fialou, protože vím, že jsme spolu diskutovali, už když byl ministrem, právě na toto téma o reformě financování regionálního školství. Vím, že se neshodneme, ale vím, že budu diskutovat s člověkem, který ví, o čem mluví. Ale jsou lidé, s kterými prostě o tom diskutovat nebudu, protože se nedá. A já si myslím, že na našich školách nemáme učitele, kteří říkají, abychom radši nedělali nic. Naopak chtějí, abychom právě tuhle věc dotáhli do konce.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Nyní prosím s faktickou pana poslance Petra Fialu. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Fiala: Reaguji na vystoupení předřečníků, ale jednu poznámku si neodpustím. Školství je priorita této vlády. Kapitola v rozpočtu, kterou dostává Ministerstvo školství, patří k největší, z toho největší část jde na regionální školství, jehož financování tady teď diskutujeme. Podívejte se, jaký je zájem kolegů paní ministryně Valachové z vlády o tuto otázku. Nulový. Myslím si, že to je nedůstojné, a potřeboval jsem, aby to tu zaznělo.

Já chci reagovat na to, co tady říkal velmi správně pan kolega Rais. Tam ten problém peněz, které jdou na vysokoškolského studenta, není jenom v té částce, ale větší problém je v tom, že se meziročně mění a není vlastně nikdy jasné, kolik to nakonec bude, což je ale dáno tím, jaká je struktura rozpočtu vysokých škol v rámci celkového rozpočtu Ministerstva školství. Proto třeba já jsem se snažil, aby finance, které jdou vysokým školám, byly procentuálně zafixovány v celkové výši rozpočtu, který má ministerstvo, aby nedocházelo k tomu, že když se nedostává dostatek peněz v celém resortu školství, tak se musí dát na ty normativy, na to a na to, a nakonec nezbývá pro vysoké školy. Myslím, že to byla důležitá poznámka. Je potřeba při reformě financování, ať už to dopadne jakkoliv, myslet i na to, že nakonec se nesmí stát, že jedna část školství bude financována na úkor druhé, protože to pak způsobuje jenom další a další problémy.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji za dodržení časového limitu. Nyní prosím k mikrofonu řádně přihlášenou paní poslankyni Semelovou. Připraví se pan poslanec Karamazov. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Marta Semelová: Děkuji, paní předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, o potřebě změny financování regionálního školství se mluví x let. Stávající systém má totiž řadu nedostatků, nakonec už se tady o tom dnes mluvilo, které se negativně projevují v kvalitě vzdělávání. Honba za žákem, snaha o maximální naplnění tříd, to všechno vede především u středních škol k tomu, že je do maturitních oborů přijímán každý bez ohledu na jeho znalosti, studijní předpoklady a zájem o obor. Pokles nároků na přijímané uchazeče se pochopitelně projevuje i v průběhu studia a také při závěrečném výstupu. Celkový pokles úrovně - a zdůrazňuji, že nejde jen o střední školství, ale i o školy základní - se následně projevuje i na vysokých školách, odkud zaznívají nářky na úroveň přijímaných studentů.

Chci v této souvislosti upozornit na to, že nelze za tento stav obviňovat učitele, a to jakéhokoliv stupně. Byli a jsou to právě kantoři a kantorky, kteří přes problémy, zvyšování administrativy a komplikace, které na ně byly kladeny, berou své povolání jako srdcovou záležitost a dávají svým žákům, studentům a učňům maximum.

K tomu je třeba připočíst už zmíněné finanční ohodnocení pedagogických a nepedagogických pracovníků škol. Učitelé s vysokoškolským vzděláním jsou, pokud jde o jejich platy, na konci žebříčku zemí Evropské unie a v rámci České republiky dosahují pouhých 50 % mzdy ostatních vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců. O nepedagogických pracovnících ani nemluvě. Ti berou často plat ve výši minimální mzdy.

Současný systém financování způsobuje také výrazné rozdíly poskytovaných finančních prostředků školám v rámci jednotlivých krajů, i o tom tady dnes byla řeč, které přistupují k jednotlivým školám značně odlišně. Přitom se jedná o srovnatelné školy, ať už jde o druh, stupeň, velikost, naplněnost tříd, skladbu pedagogického sboru a podobně. Stěžují si ředitelé i učitelé, jejichž platy v součtu nárokových i nenárokových složek se liší o tisíce korun měsíčně.

Proto podporujeme předložený návrh změny financování tak, aby financování mateřských, základních a středních škol bylo na stejné úrovni na celém území České republiky, nebo bylo stejné, aby byla centrálně nastavena závazná pravidla a kritéria. Kombinovaný systém financování, v němž se zohledňuje nejen počet žáků, ale je nastaven také na třídu učitele a na financování podle odučené práce, podle rámcových vzdělávacích programů.

Nutnost změnit stávající systém financování regionálního školství je tedy zřejmá a potvrzuje to i odborná veřejnost. Na dnešním kulatém stolu, o kterém tady mluvil pan poslanec Kořenek, se sešli zástupci asociací, například CZESCHA, asociace ředitelů škol, sdružení učňovských zařízení, základních uměleckých škol, asociace vychovatelů, nadace Depositum Bonum a dále představitelé Svazu měst a obcí, Svazu průmyslu a dopravy, školských odborů, Sdružení místních samospráv či zástupci krajů. Ti všichni se shodli, že změna je potřebná, a předložený návrh podporují. Ocenili snahu ministerstva o diskusi k danému problému a možnost zapojit se od počátku do připravované reformy. Zároveň se však netajili některými výhradami, které se dále diskutují a které by měly být dořešeny v průběhu legislativního procesu. Konkrétně jde například o už zmiňované platy nepedagogických pracovníků škol, o financování školních klubů, jež je podle návrhu v tuto chvíli odlišné od financování školních družin, o řešení spádovosti škol a podílu obcí, kde mateřská či základní škola není, nejen na financování provozu, ale i investic, o problematiku umisťování dvouletých dětí do mateřských škol, o financování a organizaci máločetných oborů a víceoborových tříd a podobně.

S většinou těchto připomínek se ztotožňuji, a proto podporuji prodloužení lhůty mezi prvním a druhým čtením, tak aby vznikl dostatečný prostor na prodiskutování a doladění potřebných úprav.

Na čem se všichni zástupci asociací a sdružení shodují, to je otázka celkového objemu finančních prostředků určených na vzdělávání. Kritika podfinancování je zde zcela namístě. Zdaleka nedosahujeme procenta hrubého domácího produktu, které vydávají do kapitoly školství vyspělé země. Zatímco průměr podílu školského rozpočtu v zemích Evropské unie na HDP je zhruba 6,1 %, u nás je to něco málo přes 3 %. Pokud nedojde k výraznému navýšení peněz ze státního rozpočtu, nebude možné realizovat žádnou reformu a vládou deklarovaná priorita vzdělávání zůstane jen na papíře. Je bezpodmínečně potřeba upravit střednědobý plán financování školství přijatý minulými vládami, který by v současné podobě stav ještě zhoršil. Podle našeho názoru musí za vzdělávání zodpovídat stát, to znamená i za jeho financování. Proto považujeme návrh na posílení kompetencí Ministerstva školství v této otázce za opodstatněný a naprosto správný. Jak jsme se mohli přesvědčit i na již zmíněné diskusi u kulatého stolu, s tímto návrhem souhlasili i představitelé krajů a dalších subjektů.

S tím také souvisí nastavení parametrů financování podle rámcového vzdělávacího programu tak, aby bylo skutečně zaplaceno vše, co se musí odučit, a aby bylo umožněno také dělení tříd v různých vyučovacích předmětech. Tady si však neodpustím poznámku, že mám obavy, zda toto dělení bude na některých především větších školách prostorově a organizačně vůbec realizovatelné vzhledem k celkové naplněnosti a navyšování počtu tříd do té míry, že jako kmenové třídy slouží už i odborné pracovny a další místnosti. Ale jinak samozřejmě dělení tříd podporujeme.

Osobní výhradu mám k tomu, že změna financování se má dotknout pouze veřejného školství a soukromé a církevní školy mají zůstat mimo. Podobnou výhradu mají určitě i poslanci z pravicových stran, ale pochopitelně z opačného úhlu pohledu a představy řešení. Podle mého názoru by soukromé i církevní školy měly být až na určité výjimky financovány z vlastních peněz a ne ze státního rozpočtu. Je mi ovšem jasné, že se na tom asi tady neshodneme, a to nejen s pravicovou opozicí, ale i se stranami tvořícími současnou vládní koalici.

Závěrem se ještě jednou vrátím k platům ve školství. Všichni víme, že klíčovým prvkem ve výchovně vzdělávacím procesu je učitel, vychovatel, mistr odborné výchovy, prostě člověk. Můžeme vymýšlet kdeco, ale pokud kantory pořádně nezaplatíme, budeme dál řešit, proč absolventi vysokých škol připravující učitele ve velké míře do škol nenastupují, budeme se dál potýkat s problémem, že chybí učitelé prvního stupně, učitelé matematiky, fyziky, chemie, IT, že mistři odborného výcviku odcházejí do důchodu a na jejich místa nikdo nový nenastupuje. Důsledky pak ponesou nejen žáci a jejich učitelé, ale my všichni. To by si mělo při projednávání státního rozpočtu uvědomovat nejen Ministerstvo školství, ale především ministr financí, resp. celá vláda.

Jinak za klub KSČM mohu říci, že souhlasíme s tím, aby předložený návrh novely postoupil do druhého čtení, včetně návrhu na prodloužení lhůty projednávání mezi prvním a druhým čtením. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Já děkuji paní poslankyni. Nyní prosím s faktickou paní poslankyni Novákovou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Dámy a pánové, asi se dalo čekat, že nebudeme my, TOP 09, souhlasit s tím, že by se soukromé školy a církevní školy měly samy nějak financovat. Jestliže ta škola poskytuje kvalitní službu, to znamená, vzdělává naše děti, tak až skončí ti absolventi, tak nebude jasné - přece je to náš občan, který tady bude pracovat, takže nebude jasné, nebo možná bude jasné v pozitivním slova smyslu, jestli je ze soukromé školy, nebo ze školy církevní. To, co vidím jako příležitost, v tomto školském zákoně se neřeší financování, nebo ne důsledně financování soukromých a církevních škol, ale tyto školy mají právě ve financování jednu velice kvalitní věc, a to je, že v rámci neinvestičních peněz mohou volně svobodně nakládat a posunovat finance na osobní náklady a na ostatní neinvestiční výdaje. A to se právě domnívám, že velmi chybí našim školám, tzv. státním.

Jinak stanovisko TOP 09 přednese potom paní poslankyně Putnová. Děkuji za slovo.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Já děkuji. A nyní prosím k mikrofonu pana poslance Karamazova, připraví se paní poslankyně Putnová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Simeon Karamazov: Vážené kolegyně, vážení kolegové, s nejrůznějšími novelizacemi školských předpisů se v tomto volebním období doslova roztrhl pytel. Jak bývalému ministru Chládkovi, tak ani současné paní ministryni rozhodně nelze upřít, že mají vůli náš vzdělávací systém změnit. Důležité nicméně není jen samotné volání po změně, nýbrž také jejich forma a hlavně obsah.

Jádrem předkládaného návrhu je změna financování základních a středních škol. Již vcelku jednoduchý systém finančních příspěvků na žáka, byť má svoje vady, které je třeba řešit, má vystřídat systém složitější, který bude brát v potaz nespočet dalších údajů, jako jsou například počty odučených hodin, kvalifikace pedagogů a další a další. Právě ve složitosti spatřuji první úskalí. Že legislativnímu zpracování novely nerozumí řada z nás poslanců, je samozřejmě trochu paradoxní, když s ní právě Sněmovna musí vyslovit svůj souhlas, nicméně úplně neřešitelný problém to není. Mnohem horší je, že návrhu nerozumí často ani ředitelé škol, jichž se má týkat. Dovolím si ocitovat krátkou pasáž jedné z mnoha zpráv, které mi byly v této souvislosti doručeny. "Možná tomu budou poslanci rozumět líp, ale já jako ředitelka se v tom nevyznám a nebudu si umět spočítat rozpočet ani náhodou." Tolik citát.

Opravdu chceme, dámy a pánové, vytvářet pravidla, jimž nebudou rozumět ti, kterých se mají tato pravidla týkat? Samozřejmě zdaleka ne každý má právnické vzdělání a je tak schopen legislativní text bezvadně vstřebat. V takovém případě je ale povinností ministerstva, aby předkládaný materiál ředitelům škol náležitě představilo. Tak se tomu ale ani tentokrát nestalo, když většina ředitelů potvrdila, že o novele doposud neměli žádné bližší zprávy. To je pro mě nepřijatelné. Chce-li ministerstvo změnit způsob financování školství, nelze tak činit bez diskuse s těmi, kteří školství vytvářejí. Kdo jiný by měl lépe znát klady a zápory současného systému než právě ředitelé samotní? Nechci se opětovně dostat do stejné situace jako s inkluzí. Tu s řediteli škol nikdo nekonzultoval, a paní ministryně si ji přesto poměrně razantním způsobem prosadila. V následujících letech tak všichni budeme svědky toho, jak velký úpadek českého školství inkluze způsobí, a s největší pravděpodobností se přesvědčíme, že neprospěla ani těm, které měla původně chránit.

Dalším úskalím novely je, že se paní ministryně Valachová chystá žákům a studentům měřit různým metrem. Každý, kdo chodí do školy, si přece zaslouží rovné podmínky. Proč má tedy na jednoho žáka být vyčleněno méně peněz než na jiného? Nový systém tak bude extrémně nespravedlivý. Místo aby učitelé učili a ředitelé realizovali své vize, opět přibude další papírování. Z nových komplikací budou těžit pouze zkušení byrokraté, kteří rádi vyplňují různé tabulky, umějí se v tom pohybovat. To určitě není cesta, kterou by se mělo české školství vydávat.

Navrhované opatření nás vrací před rok 1989 k systému centrálního řízení. Nyní se ale paní ministryně musí obejít bez silné centrální autority. Proto po neuvážené inkluzi hrozí opět rozvrat českého školství, tentokrát z důvodu financování.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, závažné zásahy do systému financování základních a středních škol nemůžeme činit ukvapeně a bez patřičné odborné diskuse s řediteli jednotlivých škol. Podporuji proto myšlenku, abychom novelu nepouštěli do druhého čtení. Chtít tak zásadní dokument projednat na poslední chvíli před sněmovními prázdninami mi nepřipadá správné. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Já děkuji, pane poslanče, a prosím k mikrofonu paní poslankyni Putnovou, připraví se paní poslankyně Dobešová.

 

Poslankyně Anna Putnová: Dobré odpoledne vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové. Dovolte mi, abych učinila několik obecných poznámek k financování regionálního školství a na závěr přednesla jednu naléhavou prosbu, která je možná realizovatelná bez legislativních změn.

Paní ministryně předložila novou koncepci financování regionálního školství. Je to zcela legitimní pokus. Musím říct, že TOP 09 bude podporovat návrhy, které přinesou vyšší zdroje do financování regionálního školství. Tady vidím první úskalí. Bavíme se o tom, jak by mělo financování vypadat, ale neznáme rámec, finanční rámec, ve kterém by se ty změny realizovaly, takže pro nás je to stále do určité míry virtuální reality. Budeme rádi, pokud budeme moci konkrétně se zabývat jednotlivými kroky v rámci změny a budeme-li znát ten finanční rozpočet, rámec, ve kterém se budeme pohybovat. Čili to je jedna základní připomínka.

A teď takové malé ohlédnutí, resp. poznámka k tomu současnému stavu. Když v roce 2000 vznikly kraje, nebylo, jaké náplně jim nabídnout. A tak se nabízelo školství a silnice druhých a třetích tříd. Nikdo v té době nepředpokládal, že nastanou velké kompetenční spory mezi Ministerstvem školství a jednotlivými kraji. Ten způsob financování, tak jak dnes běží, a máme k němu řadu výhrad a víme, že potřebuje změny, je svým způsobem velmi spravedlivý, transparentní a jednoznačný. Dává na každého žáka v určité věkové kategorii jednoznačně normativ, který Ministerstvo školství přeposílá. Jak je možné, že jsou rozdíly ve financování na jednotlivých krajích tak dramatické? Jak je možné, že za 16 let - to není teď nic proti paní ministryni - za 16 let si nedokázalo Ministerstvo školství vyjasnit kompetence tak, aby ten normativ, který garantuje Ministerstvo školství, na toho žáka skutečně doputoval? Jak je možné, že jednotlivé kraje financují z rozpočtu základních škol přebujelou síť středního školství? Proč se v některých krajích povedla optimalizace středního školství, v jiných se o to ani nepokusili, v jiných se tápe? Protože nám chybí jednotná školská politika. Jednotná školská politika, která bude zaručovat, že zdroje, které jsou definovány normativy Ministerstva školství, na toho žáka skutečně doputují.

Pokud chceme nějakou změnu, je možnost mluvit o nových parametrech. Samozřejmě že ty korektivy, které by bylo třeba udělat v normativním financování, po letech užívání dnes už vlastně zvykového práva je velmi obtížné měnit. Je možná jednodušší skutečně připravit novou metodu financování než měnit tu zaběhanou. Ale musíme si také říct, co to bude znamenat pro kraje. Kraje v tuto chvíli nebudou - nebo v situaci, kdy se přijme podoba, kterou navrhuje paní ministryně, nebudou už dále zodpovědné za školskou politiku. Budou mít na starosti evidenci, kontrolu, družiny. Školská politika už nebude krajským tématem. To je potřeba, abychom si také jednoznačně řekli.

Další otázkou je kvalita, která vyplývá z kvality učitelů. Myslím, že v této souvislosti bychom měli znovu mluvit o tom, jak budou financovány učitelské fakulty a učitelské obory. My jsme opakovaně nabízeli a opakovaně jsme žádali, aby koeficienty ekonomické náročnosti byly pro tyto učitelské obory stanovené tak, aby si nemusely přivydělávat přijímáním množství studentů, kteří vůbec nemají v úmyslu směřovat do pedagogiky.

Čili to jsou témata, která jsou nepochybně s financováním spojená. Chtěla bych nabídnout jednu variantu, která by usnadnila práci školám, a to v horizontu kratším, než je předpokládaná účinnost této novely. Je to sjednocení mzdových a neinvestičních výdajů tak, aby školy měly možnost s těmito prostředky nakládat. Velmi by to snížilo stres při sestavování jejich rozpočtu. Před několika lety to vzniklo na vysokých školách, osvědčilo se to, nezneužil toho nikdo. A ten rozpočet dává větší variantu a větší svobodu v rozhodování. To by byl ten konkrétní drobný návrh, kterým jsem chtěla přispět v rámci příštího školního roku k většímu pohodlí ředitelů a vedení škol.

TOP 09 nebude bránit propuštění této novely do druhého čtení. Nicméně podotýkáme, že spousta otázek zůstává otevřených a budeme samozřejmě v průběhu času do druhého čtení a v druhém čtení žádat vysvětlení, komentáře a také podzákonné normy, které by zpřesnily a definovaly současně navrženou podobu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji paní poslankyni a prosím k mikrofonu paní poslankyni Dobešovou. Připraví se pan poslanec Vilímec. Prosím máte slovo.

 

Poslankyně Ivana Dobešová: Dobré odpoledne, vážená paní předsedající, dámy a pánové, kolegyně a kolegové. Ráda bych také přispěla svým názorem k novele, která otevírá opět zákon 561 o regionálním školství. Spousta informací tady již padla. Hovoří se o rozdílném financování v rámci jednotlivých krajů, ačkoliv očekáváme od škol naprosto stejné kvalitní přístupy a kvalitní výstupy.

To všichni víme a dlouhodobě jako ředitelé voláme po reformě financování regionálního školství. To, co tady ale zatím nezaznělo, je to, že tato reforma se týká pouze platů učitelů a nepedagogických pracovníků a netýká se celkového financování škol. Protože provozní prostředky škol jsou financovány svými zřizovateli u zřizovatelů obcí a krajů, a samozřejmě ze státního rozpočtu - řekla jsem samozřejmě, pro mě to tak samozřejmé není, ale je to fakt - ze státního rozpočtu je provoz financován u soukromých a církevních škol. Ale tato otázka se touto reformou neřeší. Řeší se zde pouze platové podmínky učitelů a nepedagogických pracovníků. Tím, že v roce 2000 přešly střední školy pod krajské úřady, se začaly rozevírat nůžky mezi jednotlivými školami v rámci jednotlivých krajů. A opravdu, ačkoliv očekáváme stejnou kvalitu na severu naší republiky jako na jihu, tak přesto jsme doposud akceptovali to, že tyto školy byly rozdílně platově financovány.

Škola 21. století potřebuje také jiné profese než jenom učitele, školníka a ředitele. A na to se při financování velmi zapomínalo. Žádná škola neměla šanci dostat mzdové prostředky na školního psychologa, ačkoliv se v zákoně o regionálním školství od roku 2005 zcela legitimně tato profese zmiňuje a samozřejmě zcela legálně do škol dnes tato profese patří. Žádný ředitel nedostane finanční prostředky na speciálního pedagoga. Neexistují kolonky na správce výpočetní sítě. A to všechno ředitelé musí ze svých prostředků zajistit. Ti, kteří chtějí mít opravdu kvalitní školu a chápou, že škola je úplně jiné prostředí než prostředí v 19. století, se tyto profese prostě do školy snaží dostat, ale na úkor financování platů učitelů. A to samozřejmě není správně.

Velice oceňuji, že se mění parametr platů učitelů a nepedagogických pracovníků a nejde se pouze za počtem žáků. Samozřejmě že každý ředitel se chová tak, jak se chová. Potřebuje přežít, potřebuje zafinancovat školu a potřebuje mít mzdové prostředky pro své učitele. Proto na středních školách, ale řekněme si, že i na základních školách, se dělá maximum pro to, aby zde bylo co nejvíce žáků. Ale to přece není cílem. Cílem je, aby zde byla co nejkvalitnější výuka a nemuseli jsme se starat o to, jestli máme dostatečný počet žáků, abychom tu výuku mohli zafinancovat.

Velice si vážím toho, že ministerstvo přistoupilo k financování platů zaměstnanců, a to přesně podle mzdových inventur. My jsme vždycky na začátku roku dělali mzdovou inventuru, ale byla nám k ničemu, protože jsme dostávali podle limitovaného počtu, závazného ukazatele počtu pracovníků průměrnou mzdu na tyto pracovníky. A kdo měl starší sbory, samozřejmě měl i větší problémy.

Uvědomuji si ale úskalí této reformy, a to v momentě, kdy půjde o zafinancování podle platových tříd a platových stupňů nepedagogických pracovníků, kde se bohužel v současné době se zvyšováním státem garantované minimální mzdy mnohdy dostáváme až o 2 000 v tom tarifu a stupni pod státem garantovanou minimální mzdu. A to ředitel musí zafinancovat, musí tyto zdroje mít. Pokud ministerstvo zafinancuje ale pouze platovou třídu a platový tarif, nebude tady žádný polštář, o který by se ten ředitel mohl opřít.

Věřím a těším se na diskuzi jak ve výborech, tak především i v podvýborech. Dneska jsem se zúčastnila kulatého stolu a velmi mě potěšil přístup odborné veřejnosti k této reformě, která kvitovala to, že se k reformě nedostává až v momentě, kdy je hotová, kdy je napsaná, ale měla šanci se na této reformě podílet. To je dobrý začátek k diskuzi, která musí vyústit v dobrou změnu financování.

Uvědomuji si, že bez zvýšení finančních prostředků, které do školství přijdou, tato reforma nedosáhne kýženého cíle. Cílem bylo zvýšit kvalitu vzdělávání a přispět k tomu právě prostřednictvím změny financování školství. Doufám, že všechna tato úskalí v době té diskuze budou vyeliminována, ale jak se nám to podaří, to se ukáže až v momentě, kdy reforma vstoupí v účinnost a projde praxí. Protože pouze praxe nám ukáže, zda teoretické předpoklady, které jsme učinili a rozhodli, jsou správné.

Takže já, jak už jsem řekla, se těším na tu diskusi. Věřím, že tato reforma přispěje ke zkvalitnění vzdělávání, a po tom my všichni, kteří jsme v praxi, toužíme. Děkuju vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Vilímce. Připraví se pan poslanec Kořenek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, vystupuji zde trošku možná v jiné úloze nikoli toho, kdo je aktivním učitelem, pokud nepočítám zhruba deset let, kdy jsem externě učil na základní umělecké škole, ale kdo 26 let působí v komunální a regionální politice, tedy spíš z pohledu těch, kdo plní zřizovatelskou úlohu vůči regionálnímu školství, především tedy tomu veřejnému regionálnímu školství. Navážu na paní poslankyni Putnovou a myslím, že možná neškodí trochu exkurz do minulosti.

Za těch 26 let jsem zažil různé systémy organizace školství základního, středního a samozřejmě i různé způsoby financování. Počínaje ještě v roce 1990 financování mezd učitelů ještě prostřednictvím okresních a krajských národních výborů, poté fungování školských úřadů, postupné získávání právní subjektivity nejprve u středních škol, později u základních škol. Pamatuji si i zvláštní stav, kdy pracovníci ve školství třeba základních škol byli zaměstnanci školských úřadů, ale školy, které neměly v té době právní subjektivitu, byly z pohledu zřizovatele jakési zálohované organizace v jejich rozpočtech.

Paní poslankyně Putnová zmínila rok 2000, kdy vznikly kraje a se vznikem krajů zanikly školské úřady. Zřizovatelská působnost, ale i zodpovědnost, a to je třeba si uvědomit, za rozpis prostředků na takzvané přímé náklady ve školství významně přešla na kraje. Zpočátku dokonce, to si pamatuji jako radní kraje, mohly do tohoto způsobu rozpisu prostředků kraje ve své samostatné působnosti ještě zasahovat. Dokonce se vážně uvažovalo, a to myslím, že by také nemělo býti zapomenuto, v té době, bylo to někdy v roce 2004, že prostředky na přímé náklady ve školství, minimálně na úrovni středního krajského školství, budou převedeny do rozpočtového určení daňových výnosů krajů. Nebyl jsem tehdy poslancem, ale sledoval jsem to jako krajský radní a vím, že tehdy ten převod, a je třeba to také zmínit, podporovalo a navrhovalo Ministerstvo financí, shodou okolností v době, kdy ministrem financí tehdejší vlády byl Bohuslav Sobotka. Nakonec to ve Sněmovně, pokud si dobře pamatuji, neprošlo snad rozdílem pouze dvou hlasů. Jinak v roce 2005 by přímé náklady ve školství spojené s financováním krajského školství byly převedeny do rozpočtového určení daní krajů. Tehdejší paní ministryně Buzková, pokud si dobře pamatuji, argumentovala proti převodu peněz do rozpočtového určení daní krajů tím, že kraje teprve nedávno vznikly a musí postupně přebírat nové kompetence, a až se situace na krajích usadí, pak je možné uvažovat i o převodu peněz přímo do rozpočtového určení daní krajů. To jen cituji výroky paní tehdejší ministryně školství Petry Buzkové.

Jak víme, situace se však ubírala zcela jiným směrem. Z rozpisu prostředků na přímé náklady byly kraje v samostatné působnosti vyjmuty. Byť tyto prostředky, a to je jakási anomálie, když mluvím jako poměrně znalý rozpočtových pravidel územních rozpočtů, byť tyto prostředky jsou součástí rozpočtů kraje, tak jejich rozpis je dáván zastupitelům pouze na vědomí, nikoliv schvalován jaksi krajským zastupitelstvem.

Nechci už to dále rozebírat. Ale samozřejmě reaguji na připomínku paní poslankyně Putnové, kde samozřejmě v okamžiku, kdy ta kompetence přešla na kraje, začaly evidentně vznikat určité rozdíly, které jsou možná neodůvodněné, špatné, nechci to úplně komentovat. A na financování regionálního školství skutečně můžeme nahlížet z různého pohledu.

Za této vlády, musím říci levicové vlády, přichází móda opět státem všechno řídit, na všechno vydávat závazné předpisy, někdy především komplikované předpisy, ve kterých se už vlastně ani nikdo nevyzná. Nechci mluvit o dalších oblastech, zůstanu jen u školství.

Pan poslanec Kořenek zde mluvil o nějakých výstupech dnešní konference, nebo kulatého stolu. Tam jsem nebyl přítomen. Mluvil o tom, že Svaz měst a obcí to přivítal jako obrovský krok. Tak já jsem poslouchal vyjádření zástupkyně, která na tom kulatém stolu byla, měla docela výhrady, byť to jaksi nezamítala úplně. Nevím, jak je to tedy se zástupci krajů.

Abych navázal i na pana předsedu Fialu. Ano, když se podíváte třeba i do důvodové zprávy, nebo zhodnocení dopadů regulace k tomuto sněmovnímu tisku, tak například graf konkrétní výše krajských normativů mzdových prostředků, to mě upoutalo, pro obor vzdělání ve strojírenství v letech 2014-2015 vykazuje samozřejmě obrovské mezikrajské rozdíly. Upoutalo mě to z toho důvodu, že pocházím z Plzeňského kraje, a v Plzeňském kraji, kde je tedy velká tradice strojírenství a také stále velká poptávka po odbornících z tohoto oboru, je ten krajský normativ znatelně vyšší. Nechci diskutovat, jestli je to správně, nebo špatně. Asi není úplně ideální, když rozdíly jsou tak vysoké, jako to ukazuje ten graf.

Tento návrh, který předložilo Ministerstvo školství, nebo vláda, je veden představou, že Ministerstvo školství by mělo určovat platové podmínky v rámci mnoha různých normativů, které bude vydávat. Je to podle mě výrazný nástup, nechci rozebírat nakolik jaksi ta centrální představa je správná, ale je to takový výrazný nástup podivné centralizace a bohužel, jak jsem to pročítal, i vyšší byrokracie. Když se v důvodové zprávě mluví o tom, a paní ministryně to také zde zmínila, že systém financování by měl být předvídavý, měl by být transparentní, nerad používám toto slovo, tak já ho v tomto návrhu fakt nevidím.

Na návrhu kromě základních ideových východisek, o kterých jsem se také zmínil, mi vadí i skutečnost, a myslím to teď vážně, že není legislativně přehledně zpracován. O tom mluvil i pan Karamazov. V neděli jsem si dal práci si to přečíst. Skutečně, nedíval jsem se ani na finále Wimbledonu. (S úsměvem.) A zjistil jsem, že v tom návrhu je celá řada i legislativních chyb, což mě udivuje, zvláště když se jedná o návrh vládní.

Abych nemluvil obecně. Velmi mě zaujalo, že důvodová zpráva je - samozřejmě paní ministryně zde mluví o potřebě legislativního zakotvení takzvané rezervy, která by vyrovnávala ony vznikající rozdíly mezikrajské a podobně. Zákon předpokládá také v tom znění, že ministerstvo zveřejňuje ve Věstníku kritéria pro rozpis rezervy. Bohužel z textu však není jasné, k jakému odstavci se váže ten paragraf, kde se o tom píše. Odstavec g) k jakému paragrafu? Pravděpodobně k § 161. Ale odstavec g) tam úplně chybí. Alespoň soudím dle znalosti abecedy, jak jsem studoval základní školu, že po písmenu f) následuje písmeno g) v § 161. Ale tam je to jaksi jinak. Po písmenu f) následuje písmeno h). Myslím si, že je to nějaká tisková chyba, nebo šlendrián úředníků, kteří to připravovali. Podle mě jsou to ale vážné legislativní chyby. Nevím, jak byl ten zákon projednáván s odbornou veřejností. Nejsem součástí odborné veřejnosti. Ale ten zákon je šitý velmi horkou jehlou. A aspoň na tomto příkladu, protože jsem se snad desetkrát díval, jestli to písmeno g) objevím, a neobjevil jsem, tak je evidentní, že vykazuje legislativní chyby, které bych skutečně nečekal.

Nechci se pouštět do detailního rozebírání modelů financování regionálního školství. Jednak nejsem praktický učitel, nejsem hlavně členem příslušného školského výboru a dejme tomu nemám až takové praktické zkušenosti z tohoto oboru. Přesto si myslím, že i ten, kdo nemá praktické zkušenosti, by se k takovému důležitému zákonu měl vyjádřit.

Považuji tento návrh zákona jako jednak centralistický s velkým nárůstem byrokracie, a to i pro samotné školy. Nechci zde mluvit již o krajích. Ale byla to sociální demokracie, která urychlovala vznik krajů v roce 2000, dokonce ještě předtím, než vůbec bylo debatováno o tom, jak mají být kraje financovány, a urychlovala vlastně zrušení školských úřadů a víceméně nastartovala vznik rozdílů, kterým se teď, po nějakých dvanácti letech, co kraje tu kompetenci převzaly, diví. V každém případě systém, který zde předkládá vláda, nebo paní ministryně, určitě převádí výraznou část pravomocí a kompetencí v regionálním školství z krajů zpět na stát. To tak je. A kraje budou de facto pouze ovlivňovat financování tzv. nepřímých nákladů, podobně jako je tomu u obcí. Bohužel ale je to systém, který navrhuje paní ministryně, který je ještě méně předvídavý pro jednotlivé školy než ten stávající. Všechno podstatné bude hodně spojeno s libovůlí Ministerstva školství, budou se vyplňovat zase nové dotazníky a o předvídavosti mám vážné pochybnosti.

Když jsem začal polistopadovou historií financování školství, a myslím, že bylo dobré si tou historií projít, tak musím konstatovat, že se v mnoha směrech takovými zákony, jako je tento, začínáme zase vracet hodně dávno, dokonce bych řekl téměř před listopad 1989, nebo alespoň na samotný počátek 90. let.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji, pane poslanče. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Kořenka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Kořenek: Děkuji, paní předsedající. Teď nebudu vystupovat jako zpravodaj, ale několik poznámek k financování.

Chtěl bych jenom vzpomenout, že jako člověk, který se ve školství pohyboval a snad o něm něco málo ví, tak osobně považuji za největší problém školství to, že bylo zrušeno odvětvové řízení. Myslím si, že to je věc, která nikdy neměla nastat, protože jestliže vzdělávání je jedna z největších hodnot, tak jeho decentralizace rozhodně školství neprospěla.

Co se týká novely zákona, tak o novele se diskutuje léta. Já sám jsem byl účastníkem mnoha sezení, mnoha kulatých stolů a v podstatě žádný výsledek se nedostavil. Ještě bych chtěl říct, že jako ředitel školy jsem si nikdy, orientačně ano, ale nedokázal přesně spočítat, kolik dostanu, protože to nevěděl ani kraj. A dneska je změna v tom, že pokud se naučí ten ředitel a musí se to, nebo má na to ekonoma, s těmi čísly pracovat, tak si myslím, že tak jak jsem si to modeloval, je ten návrh předvídatelný.

Proč nemůže být současný systém spravedlivý? Velmi krátce se to pokusím vysvětlit. Kraj dostane peníze ve čtyřech kohortách. Já už jsem to tu říkal. A jedna, ta pátá, je podle ústavní péče. Ty kohorty se dneska pohybují kolem 50, 60 tisíc podle věkové kategorie. Čili jedna věková kategorie je tři až pět let, druhá šest až čtrnáct, třetí patnáct až osmnáct a čtvrtá devatenáct až dvacet jedna. Pak je tam položka na ústavní výchovu nebo na počet lůžek v ústavní výchově a tam je tuším podle té zprávy 255 tisíc. Já jenom k tomu. Takže když tyto čtyři kohorty dostane kraj a začne je rozpracovávat do svých normativů - a teď se omlouvám, nevím přesný počet, jestli je jich 14 -, tak samozřejmě že objem prostředků podle té sítě v kraji je rozdílný. Takže ani nemůže nastat situace, že bude stejně financován obor v jednom kraji, druhém kraji, ve třetím kraji. Protože tam hraje výraznou roli osídlení, věková struktura a všechno ostatní. Tak proto jsou ty rozdíly tak zásadní.

A jenom bych chtěl říct ještě takovou poznámku, že v minulosti se již takto školy financovaly, a rozhodně si nemyslím, že to, co bylo v minulosti, bylo všechno zásadně špatné. Ředitel věděl, s jakými prostředky pracuje, fungovalo to a mohl se skutečně věnovat rozvoji školy, kvalitě vzdělávání a nebyla to honba za penězi a za projekty všeho druhu, aby škola měla na rozvoj, na platy apod.

Nicméně tak jak je ten zákon připraven, přesto podávám návrh na prodloužení lhůty pro projednávání návrhu zákona, a to o 30 dnů, čili na 90 dnů celkem. Činím tak v souladu s § 91 odst. 3 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. A navrhuji projednat návrh zákona ve výborech ve lhůtě o 30 dnů delší, tedy ve lhůtě 90 dnů. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji a táži se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Není tomu tak. Táži se paní navrhovatelky, zda má zájem o závěrečné slovo, a taktéž ji poprosím, aby se vyjádřila k prodloužení lhůty, protože je to více než 20 dnů, zda s tím souhlasí.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, chtěla bych poděkovat za proběhlou rozpravu, a ačkoli názory na to, jak co nejlépe změnit financování regionálních škol, se různí, jsem ráda, že se shodujeme na tom, jaký ten stav v tuto chvíli je, a že především musíme začít konat. Jsem připravena v rámci projednávání v Poslanecké sněmovně samozřejmě být k dispozici včetně svých kolegů, a nejenom v rámci podvýborů a výborů, školského výboru, ale i v rámci separátních setkání k tématům, která vás budou zajímat, odpovědět na všechny otázky tak, aby míra srozumitelnosti pro vás byla co nejvyšší a informace co nejčetnější.

Co se týká návrhu na prodloužení lhůty mezi prvním a druhým čtením, jak zazněl z úst pana zpravodaje Petra Kořenka, tak s ním souhlasím. Děkuji vám a samozřejmě žádám Poslaneckou sněmovnu o průchod prvním čtením.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji paní ministryni a táži se pana zpravodaje, zda má zájem o závěrečné slovo. Je tomu tak. Prosím.

 

Poslanec Petr Kořenek: Děkuji, paní předsedající. Já bych jenom shrnul to, co proběhlo v debatě. Dovolím si upozornit na vystoupení pana poslance Fialy, který upozornil na nutnost provázání a věnování se i problematice financování vysokého školství. Dále z jeho úst zazněl návrh na zamítnutí zákona v prvním čtení. A zazněl návrh na prodloužení lhůty o 30 dnů na projednání ve výborech. Předkladatel s tímto prodloužením vyslovil souhlas. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji, pane zpravodaji. Ještě jednou vyzvu kolegy z předsálí.

 

Všechny vás odhlásím a poprosím, abyste se znovu přihlásili svými kartami, protože nyní budeme hlasovat o návrhu pana poslance Fialy na zamítnutí předloženého návrhu zákona.

V tuto chvíli zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, zmáčkněte tlačítko a zvedněte ruku. Proti?

Hlasování končím. Je to hlasování s pořadovým číslem 177, přihlášeno je 158 přítomných, pro 16, proti 115. Návrh na zamítnutí předloženého návrhu byl zamítnut.

 

Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru.

 

Předseda Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Není tomu tak.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, zmáčkněte tlačítko a zvedněte ruku. Proti?

Hlasování končím. Je to hlasování s pořadovým číslem 178, přihlášeno je 167 přítomných, pro 164, proti 1. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání školskému výboru jako garančnímu výboru.

Předseda Poslanecké sněmovny nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru a já se táži, zda má někdo návrh na přikázání dalšímu výboru či výborům k projednání. Nikoho nevidím.

 

Takže v tuto chvíli přistoupíme k hlasování o prodloužení lhůty na projednávání ve výborech o 30 dnů, tedy celková doba projednávání ve výborech bude 90 dnů.

Já zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, zmáčkněte tlačítko a zvedněte ruku. Proti?

Hlasování končím. Je to hlasování s pořadovým číslem 179, přihlášeno 168 přítomných, pro 165, proti 1. Já konstatuji, že návrh byl přijat, a končím projednávání tohoto bodu v prvém čtení.

 

Dovolte mi načíst omluvu z dnešního jednání. Od 18 hodin do konce jednacího dne se omlouvá paní poslankyně Balaštíková.

 

Nyní přistoupíme k projednávání dalšího bodu a tím je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.