Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

217.
Informace předsedy vlády k situaci v Evropské unii
po referendu ve Velké Británii o vystoupení z Evropské unie

Prosím, aby se slova ujal předseda vlády České republiky Bohuslav Sobotka. Pane premiére, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Hezký podvečer, vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci. Dovolte mi, abych vystoupil k bodu Informace předsedy vlády k situaci v Evropské unii po referendu ve Velké Británii.

Výsledek referenda o vystoupení Velké Británie z Evropské unie není pro Evropu ani pro Českou republiku pozitivní zprávou. Je to rozhodnutí, které je velmi závažné, a zdá se, že je to také rozhodnutí, které je nezvratné. Jde současně o rozhodnutí s obrovským lidským, politickým, hospodářským a také geopolitickým dopadem. Zatím nemůžeme přesně odhadnout všechny důsledky brexitu ani je přesně vyčíslit. Více to ukáže až budoucnost.

Odpovědnost vlády, kterou vedu, je dobře připravit a provést Českou republiku obdobím změn, které je před námi, zajistit, že pro naše občany bude i nadále garantována stabilita, že pro ně bude garantována prosperita a také maximální bezpečnost. Jsem přesvědčen, že je to možné jen uvnitř jednotné, silné a také stabilizované Evropské unie. Ne mimo ni.

Pokud se podíváme na ty hlavní priority, které jsou v tuto chvíli před námi:

Za prvé, domnívám se, že Evropská unie nyní musí prokázat elementární jednotu a stabilitu.

Za druhé, klidně a také věcně bychom se měli rozejít se Spojeným královstvím.

Za třetí, měli bychom se soustředit na priority, které jsou důležité pro naše občany, na hospodářský růst, na zaměstnanost, na sociální soudržnost a také v neposlední řadě na bezpečnost.

Rozhodnutí britských občanů mě netěší a osobně lituji toho, že Velká Británie z Evropské unie odchází. Je to země, která pro nás byla v dobách komunismu vzorem fungující a tradiční západní demokracie. Prolínaly se velmi významně naše novodobé dějiny. Během okupace v Británii sídlila Benešova československá exilová vláda. Naši letci statečně pomáhali bránit Británii před nacistickými útoky. Naši vojáci často bojovali během druhé světové války na nejrůznějších místech světa právě v britských jednotkách. Po roce 1948 a také po roce 1968 našli ve Velké Británii nový domov mnozí čeští a slovenští političtí uprchlíci.

Dámy a pánové, Velká Británie vždy podporovala náš vstup do NATO a podporovala také náš vstup do Evropské unie. Dlouhodobě jsme si s Brity rozuměli, zejména pokud šlo o bezpečnostní otázky, ale také v oblasti ochrany demokracie a lidských práv.

My Češi jsme tedy pokládali za přirozené a logické, že s Brity teď sdílíme i členství v Evropské unii. Pokládali jsme to do značné míry i za završení našich vzájemných dobrých vztahů. I proto je pro nás v Česku rozhodnutí britských občanů v referendu tak významné a současně tak šokující.

Na druhou stranu, vážené poslankyně, vážení poslanci, britské rozhodnutí neznamená konec Evropské unie. Všech zbylých 27 členských zemí tuto středu jasně potvrdilo, že má zájem v tomto unikátním projektu mírové spolupráce evropských zemí pokračovat. A to, že Britové se rozhodli vystoupit z Evropské unie, ani neznamená konec vztahů a kooperace mezi Evropskou unií a Velkou Británií.

Co se teď bude dít dál? Řečeno sportovní terminologií, míč je nyní na britské straně hřiště. Velká Británie musí nejprve oficiálně oznámit svůj záměr vystoupit z Evropské unie. Teprve poté můžeme začít vyjednávat. Budeme přitom jednat o dvou věcech - o smlouvě o podmínkách rozchodu a také o uspořádání nových vztahů se zemí, která nám byla, jak už jsem uvedl, vždy blízká. Přeji si, aby to byla jednání věcná, klidná a racionální. A česká vláda pro to ze své pozice učiní maximum.

Jednání s Brity ale určitě nezačnou dříve než na podzim. Odcházející britský premiér totiž odmítl tento týden učinit oznámení o vystoupení a přenechal to svému nástupci. Jeho nástupce ale dosud není zvolen. Máme tak před sebou minimálně několik měsíců čekání na nezbytný formální krok, který vyplývá ze smluv, a tuto dobu bychom měli využít co nejlépe.

Co je dobré v tuto chvíli zdůraznit? Do doby, než budou jednání ukončena, tedy s vysokou pravděpodobností nejméně dva roky, zůstává Velká Británie členskou zemí Evropské unie se všemi právy a povinnostmi. Bezprostředně se tak nemění podmínky pro náš vzájemný obchod a investice, cestování a ani se nemění britský příspěvek do evropského rozpočtu. A co je mimořádně důležité, nemění se ani práva a povinnosti českých občanů, kteří žijí ve Velké Británii.

Výsledek referenda výrazně rozkolísal britskou politickou scénu, vládní konzervativní stranu i opozici. Má také své zřetelné negativní ekonomické dopady. Vidět to můžeme na propadu britské měny nebo na snížení ratingu Velké Británie. Období politické nejistoty by proto nemělo trvat příliš dlouho především v zájmu Britů samotných.

Je také velmi pravděpodobné, že součástí britského vnitropolitického dění po referendu bude i snaha Skotska, které má už dnes významnou autonomii, má vlastní vládu, má vlastní parlament, o to, aby konečně získalo samostatnost. Skotové současně deklarují, že mají zájem zůstat součástí Evropské unie či vstoupit do Evropské unie. Pokud se Skotsku prostřednictvím nového referenda podaří prosadit odštěpení od Británie, posílí to snahy v Severním Irsku o spojení s Iry. Je zřejmé, že novou britskou vládu čekají nejen jednání s Evropskou unií, ale především souboj o udržení územní celistvosti Velké Británie, tak jak ji známe dnes. I to je důsledek referenda o odchodu z Evropské unie.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, jsou tu ale i konkrétní varovné signály, které se nás již dnes přímo týkají. Jen pár dní po referendu bylo vandaly napadeno polské kulturní centrum v Londýně, objevily se nápisy jako "Pryč s polskou havětí!". Došlo i na další incidenty. Je to dokladem toho, jak se atmosféra kampaně před referendem v Británii obrátila proti cizincům, zejména proti těm, kteří přišli do Británie pracovat ze zemí Evropské unie ležících ve středu a na východě Evropy. Výrazná přítomnost ekonomických migrantů z nových členských zemí Evropské unie se stala důležitým argumentem stoupenců brexitu. I řada lidí z České republiky si stěžuje na to, jak se atmosféra v zemi směrem k cizincům během kampaně před referendem a po něm změnila, jak se zhoršila.

Takové projevy nevraživosti, nepřátelství, extrémního nacionalismu, musíme jednoznačně odmítnout a žádáme, aby proti nim britská vláda vystoupila a zasáhla. Využil jsem jednání Evropské rady, požádal jsem osobně odstupujícího britského premiéra Camerona, aby učinil vše pro změnu atmosféry ve své zemi. Naši občané mají mít v Británii stejná práva, jako mají Britové u nás. Pracují tam, přispívají k hospodářskému růstu země, která je hostí, a nezaslouží si, aby byli terčem kampaní, které jsou vedeny populisty nebo nacionalisty.

Výsledek britského referenda bude mít samozřejmě dopady i na Českou republiku. Ve Velké Británii oficiálně žije přes 40 tisíc českých občanů. Podle některých odhadů jich je tam možná až dvojnásobek. Velká Británie pro nás představuje třetí největší exportní trh a navíc máme s Velkou Británií pozitivní obchodní bilanci, jejíž přebytek loni činil přes 130 miliard. Na těchto číslech je jasně vidět, jak jsme v Evropě propojeni, a je také jasné, že i když budou Britové mimo Evropskou unii, stejně nás v Evropské unii budou potřebovat a my budeme potřebovat je. Pro budoucí uspořádání vztahů mezi Evropskou unií a Velkou Británií platí, že budeme hledat vyváženou dohodu, která nepoškodí naše ekonomické zájmy a která nepoškodí práva našich občanů. Musíme zajistit, že podmínkou pro přístup Britů na evropský vnitřní trh bude důsledné zachování čtyř základních svobod: volného pohybu osob, služeb, zboží a kapitálu a musí do budoucna jednoznačně platit, že naši občané, kteří žijí a pracují ve Velké Británii, budou mít stejné podmínky jako Britové, kteří pracují tady u nás v České republice.

Abychom byli na vyjednávání s Velkou Británií dobře připraveni, zřídila vláda v pondělí pracovní tým, který bude řešit dopady brexitu a připravovat podklady pro jednání o novém nastavení vztahů. Bude se snažit najít v odchodu Británie i příležitosti, které bychom mohli využít zejména při podpoře firem, které budou chtít své evropské sídlo přesunout z Británie do Evropské unie. Tento tým by se měl také zabývat dalším směřováním Evropské unie, respektive tím, jak vidí budoucí podobu Unie Česká republika. Podmínky odchodu Velké Británie budeme mít během jednání pod kontrolou. Budeme je mít pod kontrolou prostřednictvím Evropské rady. Bude to právě Evropská rada, která bude definovat mandát pro vyjednávání, bude schvalovat kvalifikovanou většinou jeho výsledek a bude také rozhodovat o eventuálním prodloužení dvouleté lhůty. Osobně se domnívám, že dvouletá lhůta nemusí na vyjednávání složitých podmínek odchodu Velké Británie stačit.

Pokud jde o budoucí podobu Evropské unie, chci vyzvat k diskusi o budoucí podobě Evropské unie i vás, poslance Poslanecké sněmovny, chci vyzvat k té debatě i zástupce parlamentních politických stran, protože tady se nyní jedná o nejvlastnější zájem našeho státu a jedná se o jeho budoucnost. Česká republika má otevřenou, exportně zaměřenou ekonomiku, ležíme uprostřed Evropy. Naše prosperita je pevně spjata s naší schopností vyvážet naše zboží a služby. Dominantním trhem s osmdesátiprocentním podílem je trh Evropské unie. Naše prosperita a náš úspěch jsou tak spojeny s dobrými sousedskými vztahy, s volným pohybem a také s fungující evropskou ekonomikou. I proto je Česká republika zemí, jejíž budoucnost musíme vidět v Evropské unii, nikoliv mimo Evropskou unii.

O politickém smyslu a ekonomickém přínosu našeho zapojení do úspěšného projektu poválečné spolupráce evropských států nemůže být podle mého názoru pochyb.

Výsledek britského referenda nás nutí k zamyšlení, kde vidí Česká republika Evropskou unii v nejbližších letech, jak si ji představujeme, jakou ji chceme mít, jaký odkaz v ní zanecháme našim dětem. Je jasné, že Evropská unie bude pokračovat i bez Velké Británie. Ale Evropská unie nemůže zůstat stejná. Unie musí být pro občany přitažlivější a také užitečnější. Musí být méně byrokratická a akceschopnější. Musí nabídnout svým občanům dostatečný prostor svobody, bezpečnosti, prosperity a také dávat jasnou naději na dobrou budoucnost. Unie musí získat větší podporu občanů, tak aby obstála před ataky těch, kteří usilují o její demontáž. Ti lidé, kteří dnes navrhují, aby se Evropská unie rozložila, nejsou schopni nabídnout bezpečnější alternativu a nejsou schopni nabídnout ani žádný alternativní projekt prosperity. Jsem přesvědčený o tom, že na reformě Evropské unie se jako Češi musíme podílet aktivně. Musíme jasně definovat své priority, musíme se zasadit o témata, která nás v rámci 27 států Evropské unie spojí, a snažit se vyvarovat těch, která nás potenciálně mohou rozdělovat.

Velký vnitřní trh Evropské unie a výhody, které z něho plynou, stejně jako ekonomická podpora ze strany bohatších zemí Evropské unie prostřednictvím evropských fondů, to není samozřejmost. I když to tak většina z nás už po 12 letech členství v Evropské unii vnímá. Naše ekonomika dlouhodobě roste, především díky jednoduchému přístupu na půlmiliardový trh a díky podpoře evropských fondů. Je také faktem, že díky českému členství v Unii k nám od roku 2004 míří řada investic, jsou vytvářena nová pracovní místa a zvyšuje se životní úroveň.

Jak by měl vypadat náš příspěvek do diskuse o budoucnosti Evropy. Myslím si, že bychom měli ponechat stranou debaty, zda je třeba více nebo méně Evropy. Musíme se soustředit na lepší Evropu. Unie by se měla také zaměřit na praktické obnovení konvergence, tedy přibližování mezd a životní úrovně směrem k bohatším zemím Evropy. Rozdíly mezi starými a novými členskými zeměmi jsou v oblasti životní úrovně, v oblasti mezd stále obrovské a vyvolávají permanentní debaty kolem sociálního dumpingu. Koneckonců i ekonomická migrace uvnitř Evropské unie je dána obrovskými rozdíly v životní úrovni a odměňování mezi starými členskými zeměmi a novými státy, které do Evropské unie vstoupily v posledních 12 letech. K tomu, aby se sblížila životní úroveň v rámci Evropské unie, musíme využít nástroje, které máme k dispozici, politiku koheze, evropské fondy, posílení investic, dokončení digitálního trhu, dokončení energetické unie, podporu volného obchodu napříč Evropskou unií se zbožím, ale také se službami, posílit trh práce tak, aby se vytvářela kvalitní a lépe placená pracovní místa i v té oblasti střední a východní Evropy.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, s ohledem na to, co se děje v sousedství Evropské unie, musíme být také schopni postarat se mnohem lépe o naši vlastní evropskou bezpečnost. Evropa musí mít silnější zahraniční a bezpečnostní politiku, aby byla svými sousedy plně respektována. Měli bychom mít v budoucnu evropskou schopnost realizovat rychle v krizových situacích vlastní vojenské i civilní operace. Evropa musí garantovat svým občanům bezpečí. Je potřebné se tedy vypořádat mnohem důrazněji a společně s přibývajícími hrozbami teroristických útoků. Migrační krize nám velmi plasticky ukázala v posledních dvou letech, že musíme mít mnohem silnější společnou ochranu vnější hranice. Musíme mít schopnost zastavit nelegální migraci a pomáhat preventivně v místech jejího původu. Právě pomalá reakce evropských institucí na migrační krizi podle mého názoru podkopala důvěru řady lidí ve schopnost Evropské unie postarat se o zvládnutí bezpečnostních i humanitárních aspektů velké migrace. I tady se schopnosti Evropské unie musí výrazně zlepšit. Hrozby terorismu, náboženského fanatismu, válek a nestability v okolí Evropy v důsledku klimatických změn a na to vše reagujících velkých migračních vln jsou tak závažné, že jim žádná země nemůže čelit sama o sobě. Pokud máme ochránit naše občany, vyžaduje to spolupráci a silné spojenectví v rámci stabilní Evropské unie.

Evropská unie byla promyšleně svými zakladateli vybudována jako nástroj spolupráce mezi národy v Evropě, jako velký preventivní projekt, který má zabránit opakování nacionálních konfliktů, válek, které jsme zažili v 19. i ve 20. století. A tohle, vážené poslankyně a poslanci, není žádná fráze. Mír v Evropě v uplynulých desetiletích dokázal, že Evropská unie jako pojistka před konflikty mezi státy funguje, a musíme proto Unii udržet i do budoucna. Když to neuděláme a pokud se situace vymkne kontrole, může se z Evropy spolupracujících a vzájemně se respektujících zemí stát Evropa nacionálně motivovaných a obchodně soupeřících států. Tak jako to bylo už v první polovině 20. století. Myslím, že si všichni pamatujeme, k čemu nekontrolovaný nacionalismus vedl a jak tehdy dopadlo Československo. Návrat o 70 let zpátky pro nás musí být z tohoto hlediska nepřijatelnou představou.

Měli bychom začít společně s našimi partnery v Evropě rychle hledat cesty, jak k efektivnější a aktivnější unii dospět. Důvěryhodnou a akceschopnou Unii zajistíme pouze tehdy, pokud všech 27 členských států přinese k jednacímu stolu svoji rozmanitost, svůj jedinečný pohled na věc. V rámci Evropy nesmíme potlačovat různorodost, ale měli bychom ji podporovat. Musíme nechat co nejvíce prostoru k tomu, aby si jednotlivé státy řešily věci, kde není potřeba společných pravidel pro všech 27 členských zemí. A potřebujeme také Evropskou komisi, která bude méně byrokratická a bude více pomáhat hledat kompromisy a rovnováhu. Potřebujeme také posílit pozici Evropské rady, kde sedí reprezentanti jednotlivých členských zemí EU. Není možné, aby váha Evropské rady, která reprezentuje jednotlivé členské státy, byla potlačována a její vliv byl umenšován ve prospěch Evropské komise či Evropského parlamentu. Evropské instituce byly konstruovány jako instituce, které by se měly vzájemně vyvažovat. Proto pokládám za důležité, aby ČR v těch jednáních, která jsou před námi, trvala na posílení úlohy, kterou při změnách v EU bude hrát právě Evropská rada. Pokud debatujeme o reformách, o modernizaci EU, tím hnacím motorem by mělo být všech 27 zemí EU. Nemůže to být úkol, který se standardně zadá Evropské komisi. To si myslím, že by dobře nedopadlo. Takže cílem je, aby změny v Unii měly pod kontrolou členské státy, aby byly jejich motorem a aby byly jejich iniciátorem.

Musíme být také rychlejší v našem rozhodování. Měli bychom věci dotahovat do konce rychle a efektivně. Tohle není jenom výzva ke Komisi nebo k parlamentu, ale i k nám, jednotlivým členským státům.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, závěrem bych ještě jednou rád zdůraznil, že skutečně aktivně uchopené a aktivně chápané členství ČR v EU je otázkou prioritního národního zájmu. Pozitivní budoucnost a záruku dalšího bezpečného rozvoje ČR vidím v EU. Ale v EU, která je akceschopná. EU, která se dokáže reformovat. EU, která je pro své občany a členské státy užitečná a která je pro ně také důvěryhodná.

Chci poděkovat za vaši pozornost. Chci vyzvat k debatě o aktivní roli ČR v EU a chci také vyzvat k tomu, abychom společně co nejlépe zvládli výzvy, které jsou před námi během jednání s Velkou Británií o brexitu, ale především během debaty o tom, jak reformovat EU a jak zlepšit její fungování. Děkuji. (Potlesk z lavic poslanců ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi a budeme pokračovat v rozpravě, kterou zahajuji. Ještě než udělím první slovo, dovolte mi, abych konstatoval omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Omlouvá se paní ministryně školství, mládeže a tělovýchovy do konce jednacího dne a od 18.50 hodin paní poslankyně Marie Benešová.

První přihlášený do rozpravy je pan poslanec Marek Černoch a další oznámím. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Marek Černoch: Dobrý večer, dámy a pánové, děkuji za slovo. My jsme tady slyšeli, co bychom měli, ale neslyšeli jsme, co pro to bude dělat česká vláda. Pan premiér Sobotka se po britském exitu opět projevil jako člověk, který ignoruje názory občanů. Včera se opřel do Velké Británie za to, že si vůbec dovolila uspořádat referendum. Podle českého předsedy vlády bylo už samotné vypsání lidového referenda chybou. Pan Sobotka se tak postavil po bok předsedy Komise Junckera, kterému se výsledek vůle britského lidu nehodí do krámu, a tak ho soustavně napadá. Oběma pánům evidentně hnulo žlučí, že hrdí a stateční ostrované pobořili jejich evropský domeček. Všichni jsme se tak mohli opět přesvědčit o postoji českého premiéra i celé EU k referendu. Když vyjde, jak potřebuje, tak je to v pořádku. Když ne, je to chyba. Ale referendum je legitimním nástrojem, ve kterém lidé mohou vyjádřit svůj názor. Před ním jsou samozřejmě potřeba analýzy, modelové situace, ekonomické analýzy, aby lidé měli informace a mohli se rozhodnout, ale ta možnost referenda je naprosto legitimní a je to legitimní nástroj, kterého se bohužel naše vláda bojí.

Teď už k samotnému postoji, který má ČR zaujmout po brexitu. Vzkaz Britů je jasný. Nelíbí se nám evropská politika stále těsnější Unie a chceme si o sobě rozhodovat sami. Tak si rozhoduje Británie a tak to prezentuje Británie. Tak to musí prezentovat každý soudný člověk.

Jaká byla reakce předsedy Evropské komise Junckera? Úplný opak. Vystoupení Spojeného království chce využít k rozšíření eurozóny tak, aby se eurem platilo úplně všude. Ani taková facka, jako je vystoupení Británie z Unie, Junckera neprobrala z jeho eurocentralistické politiky.

Podle nás má být postup zcela opačný. Je třeba zásadně revidovat fungování EU a najít společný základ, na kterém mohou evropské státy spolupracovat. Ten společný základ se jmenuje společný vnitřní trh. To je totiž jediný skutečný přínos EU. Z těch ostatních věcí, ať už je to azylová a bezpečnostní politika, zákaz držení zbraní, nebo zakazování výkonných žárovek, se stal v lepším případě nesmysl, v horším případě se z toho stala věc, která nás přímo ohrožuje. Evropskou unii je třeba vrátit do stavu před Lisabonskou smlouvou, tedy do stavu, kdy jednotlivé členské státy byly suverénní, čerpaly výhody společného trhu, ale zároveň si mohly o svých věcech rozhodovat samy.

Jak už jsem tady nastínil před chvílí, něco takového není možné s lidmi, jako je Juncker nebo Mogherini. Proto je bezpodmínečně nutné, aby Juncker v čele Unie skončil. Musí ho nahradit někdo, kdo bude ochotný naslouchat názorům občanů a kdo přetočí kormidlo integrace zase zpátky ke svobodě a k suverenitě jednotlivých členských států. Volání po těchto změnách evidentně nevzejde z české vlády, a proto chceme, aby vzešlo z české sněmovny. Proto jménem Úsvitu navrhuji usnesení: Za prvé, Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR vyzývá Jean-Claude Junckera k rezignaci na pozici předsedy Evropské komise. Za druhé, Poslanecká sněmovna vyzývá vládu ČR, aby zahájila vyjednávání o návratu EU do stavu před Lisabonskou smlouvou. A za třetí, Poslanecká sněmovna vyzývá vládu ČR, aby podpořila vypsání referenda o setrvání nebo vystoupení ČR z EU. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Černochovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Chalupa, připraví se pan předseda Fiala. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený premiére, členové vlády, všichni přítomní. Já jsem poněkud zklamán z toho, co tady pan premiér přednesl, protože to jsou opět desítky nicneříkajících slov, vět - měli bychom, mohlo by se a tak dále. Očekával jsem, že se tady dozvím něco konkrétního o tom, co tato vláda a její premiér chce činit v EU, aby se brexit neopakoval.

Zopakuji to, co jsem říkal ráno. Jestliže je po bitvě, tak dneska volat, že král je nahý, to fakt umí každý. Ale my jsme rok a půl svědky migrační krize a dalších problémů EU, bavíme se o tom ve výboru pro evropské záležitosti i v podvýboru pro migrační a azylovou politiku, vznášíme různé náměty, a nedostali jsme jedinou odezvu o tom, jak se tyto náměty odrazily v tom, co naši reprezentanti v EU vlastně činí a konají, tak aby k tomu brexitu nedošlo. K tomu brexitu došlo, a jestli nebudeme konat a nebudeme se bavit o konkrétních věcech, tak máme na krku velký problém. A ta prohraná bitva nemusí být prohranou bitvou, ale může to být začátek prohrané války o existenci celé EU.

Takže já jako opravdu, nezlobte se na mě, ale abych tady poslouchal to, k čemu dospěje průměrný občan na základě informací z médií, to fakt jako je ztráta času. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení doby k faktické poznámce. Pana kolegu Fialu požádám o strpení, protože tady mám dvě faktické poznámky, respektive tři, a to pana premiéra a pana poslance Benešíka. Prosím, pane předsedo vlády, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Já chci ujistit pana poslance Chalupu, že brexit se skutečně opakovat nebude. Ten už nastal. Možná jste špatně poslouchal, ale je jasné, že to je nezvratné. Zaznamenali jsme sice určité spekulace o tom, že by mohlo být takzvané druhé referendum a podobně. Ale skutečně, pane poslanče, brexit už se opakovat nebude. Je to proces, který se teď odehrává. My se s tím budeme muset vyrovnat. A já si myslím, že máme jasný plán, jakým způsobem jako Česká republika budeme postupovat jak ve vztahu k vyjednávání s Velkou Británií - a já jsem tady jasně pojmenoval, jaké budou naše priority. Pokud chce mít Británie přístup na volný trh, tak my samozřejmě chceme co nejvyšší práva pro naše lidi a naše pracovníky ve Velké Británii.

A pokud jde o otázku bezpečnosti a migrace, tomu jsem věnoval velkou část svého vystoupení a vy jste měl pozorněji poslouchat. A byla to Česká republika, která dva roky jako předsednická země V4 poukazovala na zjevné chyby v migrační politice Evropské komise a některých členských zemí Evropské unie. A byla to Česká republika, která od samého počátku navrhovala to, na čem už se dneska shoduje celý hlavní proud v Evropské unii, a to je posílení ochrany vnějších schengenských hranic. A byli jsme to my jako V4, kdo navrhoval uzavření západobalkánské migrační trasy, které výrazně pomohlo v tom zvládnout migrační krizi. A byla to Česká republika, která jako jedna z prvních zemí ze 27 navrhla zřízení společné evropské pohraniční stráže právě proto, abychom posílili ochranu vnější schengenské hranice.

My pečlivě posloucháme, co se říká i v parlamentních výborech, a také se především pečlivě díváme kolem sebe a od samého počátku jsme byli schopni hodnotit migrační krizi realisticky. Říkám bohužel, na rozdíl od některých kolegů v Evropské unii.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu premiérovi i za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Ondřej Benešík, také s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, musíme si uvědomit, že v tom referendu rozhodli férově Britové, nikoliv občané České republiky. Rozhodli se tak, jak se rozhodli, a my prostě musíme jednat. Pokud se jedná o referendum jako takové obecně, tak někdy se žertem, a myslím, že to nemusí být úplný žert, říká, že první referendum v historii lidstva bylo, když se Pilát ptal davu, jestli má vydat na smrt Ježíše nebo Barabáše. To si také musíme uvědomit.

Důležitá věc je také, že Britové velmi zvažovali migrační záležitosti v tom referendu. Ale pozor, oni nezvažovali, jestli má být migrace mimoevropských států do Evropské unie včetně Spojeného království, ale naopak. Jim vadila, těm zastáncům brexitu, těm kteří chtěli vystoupit a chtějí vystoupit, jim naopak vadila ta migrace zevnitř Evropské unie a výhody, které tito lidé čerpají do Spojeného království. Velmi zkratkovitě říkám, že těmto lidem daleko více vadí polský katolík než pákistánský muslim.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ondřeji Benešíkovi. Nyní faktická poznámka - jestli pan předseda Kalousek trvá na faktické poznámce? (Ne.) Netrvá. Tak faktická poznámka pana poslance Chalupy a potom tedy už pan předseda Fiala. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuju za slovo. Ujišťuji všechny přítomné, že poslouchám velmi pečlivě vše, co se týká toho, co se děje v Evropské unii, toho, co jsme projednávali dneska ráno na výboru pro obranu, toho, co se dozvídám na podvýboru pro imigraci a azylovou politiku, na evropských záležitostech. A to, že jsem řekl brexit, tak to je příměr. Protože samozřejmě můžeme mluvit o czexitu, o polském exitu a tak dále.

Jestli se budeme bavit tou formou, jak to tady v podstatě praktikujeme, že opakujeme klišé a fráze a neříkáme nic konkrétního, o čem bychom skutečně mohli diskutovat, to se fakt nikam nedostaneme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní ještě faktická poznámka pana poslance Marka Černocha. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Marek Černoch: Děkuji. Faktická otázka. Pane premiére, jasná otázka. Prosím vás o jasnou, stručnou odpověď. Chcete, aby pokračoval Jean-Claude Juncker v čele Evropské komise? Ano, nebo ne? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan předseda ODS Petr Fiala. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Fiala: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, trošku se posunu mimo tu vnitrokoaliční roztržku, která se tady odehrává, a pokusím se být naopak velmi vstřícný k vládě a ke všem ostatním parlamentním stranám, protože pokládám situaci, která v Evropě nastala, za velmi vážnou, i když si to možná všichni neuvědomují. Myslím si, že pro Českou republiku se v příštích dnech otevřou otázky, které se týkají kvality naší národní suverenity, toho, v jakém společenství se chceme a budeme pohybovat, jakým budeme čelit tlakům. A že je namístě pokusit se tady nalézt, pokusit se nalézt nějakou národní shodu, alespoň minimální konsenzus, se kterým bychom mohli prosazovat svoje zájmy v Evropské unii.

Nemá samozřejmě smysl opakovat, že Unie se důsledku britského referenda dostala do nové, naprosto bezprecedentní situace, že je to krok do neznáma, že to může znamenat i konec integračního procesu. Uvidíme. Samozřejmě všechny důsledky dnes není schopen nikdo domyslet ani v Bruselu, ani nikde jinde.

Když se podíváme na první reakce bruselských politiků, a často reakce velmi hysterické, tak si uvědomíme, že oni si prostě některé věci nepřipouštěli, nechtěli si je připustit a dosah toho, co se stalo, si nepřipouštějí ani teď. V každém případě můžeme říct, že je to konec EU, tak jak ji známe. A mně je jasné, že po pár dnech a týdnech budeme svědky bagatelizace: ti lidé nevěděli, jak hlasují, a mohlo by se to opakovat. To všechno známe už přece z minulosti z referend, která se opakovala ať už v Dánsku, nebo v Irsku, nebo z referend, která nakonec byla v jistém smyslu ignorována, jako byla referenda ve Francii nebo Nizozemí.

Ale to, co se odehrálo v Británii, je něco kvalitativně jiného. Nepůjde to bagatelizovat. Poprvé se hlasovalo o vystoupení země z EU. To hlasování dopadlo jednoznačně, Britové řekli jednoznačně ano, chceme vystoupit, a také vystoupí. A EU bez Británie - EU bez Británie, to zdůrazňuji - je úplně jiný projekt, než jaký jsme znali, a může nám pan Juncker vykládat, co chce. EU, tak jak byla z Evropských společenství vytvářena, byla samozřejmě vytvářena jako konstrukce, do které Velká Británie neodmyslitelně patří.

Brexit je nicméně, a tak to musíme chápat, nebo zkusme to tak chápat, samozřejmě i příležitost, nebo může to být příležitost. Je to poslední šance, jak EU změnit tak, aby byla do budoucna společenstvím ekonomické prosperity, politické stability, bezpečnosti a také, a to také zdůrazňuji, a také přitažlivým modelem mezistátního uspořádání, což teď v žádném případě není.

A ještě jedno slovo zdůrazňuji a to je slovo "poslední". Poslední příležitost, poslední šance. EU se nejen stále více odcizuje občanům - a já tady používám rád to slovo "odcizení", a musím přiznat, že některé pojmy nadužívané levicí mají svůj půvab a svoji výkladovou přesnost. Unie se po léta odcizuje svým občanům, ale v poslední době také zřetelně oslabuje síly evropských zemí, místo aby je posilovala, a navíc nedokáže vyřešit žádný větší problém, se kterým se v Evropě setkáváme. A stále víc lidí si řeklo: takovou EU nepotřebujeme. A řekli si to britští občané a s nimi si to říká stále víc občanů v jiných zemích EU a říkám to i já. Pokud EU nezměníme, tak se s ní potopíme všichni.

Brexit nám otevírá historickou příležitost pro reformu. A snad to pochopili i představitelé, aspoň někteří představitelé, evropské politické elity a snad to pochopila i vláda České republiky.

Drobná naděje tu je. Za poslední týden jsme z úst dlouholetých zastánců dosavadního směřování Evropské unie, tedy toho utahování šroubů integrace bez ohledu na to, jaká je realita a co si o tom myslí občané, tak jsme od těchto zastánců hlubší integrace slyšeli, že Unii je třeba změnit, aby lépe vyhovovala zájmům občanů EU, že je potřeba ji reformovat. Mně nevadí, že to říkají až teď, a přitom se nám vysmívali, když jsme to říkali už před lety. Já to beru pragmaticky. Je-li šance na změnu, pojďme ji dělat společně, pojďme ji dělat společně realisté i polepšení prointegrační ideologové. Ale i v tomto volání po reformě je zapotřebí dobře číst, rozumět a překládat, co se v eurospeaku, co se v evropském jazyku vlastně říká.

Z úst předsedy Evropského parlamentu Martina Schulze nebo předsedy Evropské komise Jean-Claude Junckera jsme mohli slyšet v posledních dnech volání po Evropě, která je akceschopnější a efektivnější. A pokud byste se zabývali tak dlouho a detailně Evropskou unií jako já, tak byste věděli, že akčnost v bruselském jazyce znamená utužování integrace za každou cenu, a efektivnost byla v historii evropské integrace vždy protikladem k její demokratičnosti a veřejné podpoře. Takže musíme být tady velmi opatrní, protože se zdá, že stejný toxický obsah se nám tu nabízí zabalený v modernějším obalu. A takovouto představu o reformě je potřeba hned a jasně odmítnout. Když už pan Juncker neodstoupil, a to bohužel i hlasy politických stran zastoupených v této Sněmovně, nebyl odvolán, a když už neodstoupil sám, tak aspoň je potřeba mu jasně říct, že takovou reformu, kterou on má na mysli, od počátku odmítáme, protože to by nebyla žádná reforma, to by bylo pokračování v dosavadní špatné cestě, jen bychom po té cestě šli ještě rychleji a ještě bezohledněji.

Budoucí reforma musí jít přesně opačným směrem. Přestat integrovat za každou cenu, zachovat vnitřní trh a vrátit část rozhodování národním státům, odstranit zbytečné regulace a naopak se začít více společně starat o obranu a bezpečnost.

Chci v této souvislosti jasně říct: Teď nejde v první řadě o to, kdy a za jakých podmínek Británie odejde. To je samozřejmě jedno z témat, ale není to to první téma. To první a hlavní téma, o které jde, je to, jak bude Evropská unie vypadat a jak se změní. A v tomto směru musíme vést i politickou debatu v České republice.

Mnozí naši představitelé, včetně mě, mluvili v této souvislosti o potřebě hledání národního konsenzu, národní shody. Sám jsem vyzval k jednání všech demokratických politických stran bezprostředně po vyhlášení výsledku britského hlasování, a jak jsem říkal už na začátku, chci tomu hledání shody, hledání konsenzu ve věci národních zájmů, napomoci i dnes ve svém dnešním vystoupení.

Já jsem, pane premiére, poslouchal velmi pozorně vaši dnešní řeč, ale také jsem poslouchal vaše vystoupení na tiskové konferenci po jednání Evropské rady v Bruselu a mohu říct, že s řadou vámi představených obecných principů, jak směřovat úvahy o budoucí integraci, mohu souhlasit, a to především s těmito: Evropská komise by měla být méně aktivistickou vládou, ale spíše orgánem, který se snaží najít kompromis a shodu v oblastech, ve kterých chtějí členské státy spolupracovat. Dále mohu souhlasit s tezí, že v rámci institucí Evropské unie by měla být posílena pozice Rady coby zastánce zájmů členských států. Integrace by měla mít větší respekt k rozdílnosti národních zájmů členských států. A také, jak jste řekl minulý pátek pro Českou televizi v bezprostřední reakci na výsledek referenda, Unie by měla být flexibilnější. Souhlasím s vámi i v tom, že by měla být posílena spolupráce členských zemí v oblasti bezpečnosti a obrany.

Je také ale potřeba říct hned na začátku té debaty, aby měla smysl, v čem se neshodneme. Neshodneme se například v zásadní věci, a to je v otázce potřeby otevření smluv. Včera jste na tiskové konferenci v Bruselu řekl, že otevírání smluv není na pořadu dne, neboť by to byl příliš složitý proces. Ale já se obávám, vážený pane premiére, že pokud myslíte slova o nutnosti reformy Evropské unie vážně, a já je tak chci brát, budete si vy i celá vláda muset zvyknout na myšlenku, že reformní proces bude složitý a bude se dotýkat podstatných věcí, jinak to žádná reforma nebude a budou to jenom prázdné fráze, ze kterých vás tady vaši koaliční partneři obviňují. Ten proces bude složitý, a bude složitý i proto, že složitá je nová strategická geopolitická a politická situace, která odchodem Velké Británie z Evropské unie nastává. A česká vláda, česká diplomacie, ale i politické strany jako reprezentantky veřejnosti na tu novou situaci budou muset hledat odpovědi.

Dovolte mi, abych aspoň hlavní body této situace krátce shrnul, abychom si všichni uvědomili, o co se tu jedná.

Za prvé. Dochází nebo dojde ke změně geopolitické rovnováhy v rámci Evropské unie. Odchodem Velké Británie ztrácí Evropská unie něco, co bychom mohli nazvat atlantickou kotvou. A naším úkolem bude nastavit vztahy s Británií tak, aby byla i nadále mostem transatlantické vazby se Spojenými státy americkými, aby byla také naším spolehlivým a klíčovým partnerem nejenom v otázce obrany, ale i v otázce bezpečnosti a zpravodajské spolupráce.

Když mluvím o geopolitické rovnováze, tak musím také připomenout, že to byla Velká Británie, která v rámci Evropské unie vždy vyvažovala tradičně otevřenější vztah některých jiných členských států k Rusku. Vlivové těžiště se v rámci Evropské unie odchodem Velké Británie posune více do středu Evropy a to znamená, že Německo se stane ústředním unijním hráčem, ještě silnějším než teď, s dostředivým vlivem, a to zejména kvůli ekonomické síle, a nejenom kvůli ní, ale také díky schopnostem civilní mocnosti, kdy je mnohými zeměmi dokonce považováno, ať oprávněně, nebo neoprávněně, za pragmatického krizového manažera. A uvědomme si, co to znamená a co to znamená i pro Českou republiku. Německo bylo a je hlavním zastáncem užší integrace eurozóny, která by měla v očích Německa být jakýmsi nástrojem užší politické integrace. Tuto variantu vývoje, kterou zde teď nastiňuji, nakonec předpokládá i česká vláda ve své strategii působení České republiky v EU. A to je problém. A to je velký problém pro Českou republiku, protože eurozóna je problematická, je problematická ekonomicky i strukturálně, a posunem těžiště moci do Německa, do střední Evropy, lze předpokládat, že vzniknou a zesílí politické tlaky na to, abychom i my co nejrychleji přistoupili do dluhové unie, abychom co nejrychleji vstoupili do eurozóny. Ostatně první signály se už objevují. Česká vláda si bude muset odpovědět na otázku, do jaké míry je to v zájmu České republiky, jak na tyto tlaky a výzvy bude reagovat a taky do jaké míry se tento vývoj slučuje s voláním po flexibilnější a volnější evropské spolupráci.

Ale nalijme si čistého vína hned na začátku naší vnitrostátní debaty. Posílení vlivu Německa přináší další zcela konkrétní otázky. Například to, zda německý koncept Unie tvrdého jádra v podobě eurozóny bude také znamenat třeba tlak na přijetí německého pojetí unijní, energetické, nebo migrační politiky a další související otázky. Tyto věci nelze ignorovat, nelze o nich nemluvit. Na tyto věci musí mít Česká republika strategii. Musíme jasně vědět, jak postupovat, co je pro nás výhodné a čemu se budeme bránit a s kým se tomu budeme bránit. O těchto věcech je potřeba začít okamžitě mluvit.

Za druhé s touto otázkou souvisí další prvek nového strategického prostředí a to je to, co se nazývá diferencovanou integrací. A ta diferencovaná integrace, o které teď mluví česká vláda, ta je samozřejmě v Evropské unii již do jisté míry realitou, a jak jste sám, pane premiére, řekl, v budoucím uspořádání Evropské unie by měla hrát ještě větší roli. Ale - ale - Česká republika musí zabránit tomu, aby zde vznikla Unie dvou kategorií, například integrační jádro kolem eurozóny a ostatní členové Evropské unie, kteří budou členy druhé kategorie. To bude nesmírně složitá debata, a nejenom nesmírně složitá debata politická, ale i nesmírně složitá debata právní. A vodítkem, jak z této diskuse ven, mohou být principy, které jsou obsažené v reformní smlouvě, kterou Británie s Unií dojednala, která sice není právně platná, ale některé její návrhy jsou stále politicky aktuální. Myslím, že bychom to měli jako Česká republika v jednáních o budoucím uspořádání Evropské unie zohlednit a aktivně s těmito principy pracovat. Mám teď na mysli především výklad principů stále užší Unie, který potvrdila Evropská rada v červnu, kdy to už neznamená, že všichni musejí postupovat stejnou rychlostí ke stejným cílům, a také ten zmiňovaný princip zrovnoprávnění politické reprezentace členů a nečlenů eurozóny, který je z hlediska České republiky mimořádně důležitý.

Tou třetí charakteristikou nové situace je hledání nové rovnováhy mezi evropskými institucemi. Sám jste, pane premiére, zmínil, že musí být posílen mezivládní prvek a že má být posílena role Rady. To Občanská demokratická strana plně podporuje, protože to říkáme už dávno. Nesmí se stát to, co samozřejmě hrozí a čeho jsme v těchto hodinách svědky, že Evropský parlament a Evropská komise využijí stávající diskuse k dalšímu posílení svých pravomocí. Právě brexit a růst radikálních extremistických stran prakticky po celé Evropě nebo ve všech zemích Evropské unie ukazuje, že tato cesta posilování Komise, posilování těchto unijních orgánů nikam nevede. Je to cesta do slepé uličky.

Ale právě v této souvislosti je otázka, zda se spokojíme s neformální, řekněme zvykovou změnou role těch jednotlivých unijních orgánů, k té ostatně dochází, anebo, což je podle mě správnější cesta, budeme chtít tuto změnu kodifikovat v primárním právu Evropské unie. A já se domnívám a chci to říct taky jasně při vstupu do té debaty, že mechanismy současných smluv, mechanismy třeba Lisabonské smlouvy, moc prostoru ke změně rolí jednotlivých evropských institucí nedávají a že bude nutná revize Lisabonské smlouvy.

Další otázkou, kterou bychom si jako Česká republika měli klást, pokud nechceme přispívat k pocitu odcizení našich občanů, je otázka, které politiky a které oblasti z jednotlivých politik vyčleníme tak, aby se o nich nemohlo hlasovat kvalifikovanou většinou, ne aby se nově zařadily do hlasování o kvalifikované většině, abychom ty, které už tam jsou, z toho vyňali, aby nemohlo dojít k situacím, k jakým došlo v případě kvót, že jsme právě v tak zásadní věci, která se týká suverenity jednotlivých zemí, mohli být kvalifikovanou většinou přehlasováni. A k tomuto, a na tom se asi všichni shodneme, že to je velmi podstatné, k tomuto je také potřeba otevřít smlouvy a k tomu je také potřeba ty smlouvy změnit.

Z toho, co jsem říkal, by mělo jasně vyplynout, že beze změny smluv to nepůjde, že se jim nevyhneme. Ale všechny, kteří se toho bojí, bych chtěl ujistit, že s velkou pravděpodobností ke změnám smluv dojde tak jak tak, protože po odchodu Velké Británie musí být kodifikovaná nová váha hlasů v Radě, musí být odstraněny reference o Británii, protokoly o výjimkách, které si Británie vyjednala, atd. atd. Tedy smlouvy se s velkou pravděpodobností otevřou. My bychom měli být na tuto situaci připraveni a neměli bychom se uchylovat ke starým zvykům - k popírání reality, v tomto případě tedy tvrzením, že smlouvy se otevírat nebudou. Smlouvy se otevírat budou. Veďme o tom debatu. A veďme diskusi o tom, co chceme jako Česká republika ve smlouvách změnit. Jinak se zase budeme divit, že to někdo mění bez nás, místo nás, za nás, a budeme tam mít věci, které tam mít nechceme.

Chtěl bych věřit, že vláda tváří v tvář tady všem těmto novým výzvám, o kterých tu mluvím, najde dost odvahy a postaví se k problémům čelem. Nejhorší, co by se nám mohlo stát, je čekat, jak to tam v Bruselu, Berlíně nebo v Paříži dopadne, co z toho bude. My musíme tady v Praze vědět, co chceme, jaká má být Evropská unie, jaká Evropská unie je pro nás výhodná. My si to tady musíme zformulovat a pak to prosazovat při jednáních a snažit se pro to získat i ostatní. Jinak za nás budou rozhodovat zase jiní. A to je pro mě nepřijatelné. A doufám - doufám stále ještě - že to je nepřijatelné i pro většinu z vás.

Zároveň bych chtěl vládu vyzvat, aby se k nadcházejícímu vývoji v rámci Evropské unie postavila skutečně aktivně, využila těch nových prostorů, které se otvírají, a využila i velmi pravděpodobného, nebo téměř jistého otevření smluv k příležitosti chránit zájmy občanů České republiky. A to není fráze. To má naprosto konkrétní obsah. Kdybychom se neshodli na ničem jiném, tak jsou dvě věci, ve kterých by si Česká republika měla už teď vyjednat výjimky, a to je výjimka z automatického přijetí eura a to je výjimka z azylové a migrační politiky.

Pane premiére, ještě jednou vás oslovím. Jsem rád, že jste opustil svoji prvotní pozici řešit tu situaci co nejrychleji a uznal potřebu formulovat novou strategii vůči budoucímu vývoji v Evropské unii. V této souvislosti přes všechnu vstřícnost, kterou jsem zde doufám dostatečně demonstroval a projevil, přes všechnu vstřícnost musím vyjádřit svůj nesouhlas s formátem, kterým se vláda rozhodla tuto novou strategii řešit, a to je ustavení jakési pracovní skupiny, pracovní skupiny moudrých, která by měla do září zásady té nové strategie formulovat. A jak jsem to pochopil, tak opozice by měla být přizvána až ke komentářům, k výsledkům práce této skupiny.

Toto není dobrý postup. Tento postup, který vláda volí, opravňuje k pochybnostem, zda skutečně myslíte svá reformní vyjádření vážně. Protože tohle je de facto kopírování toho, co dělá na evropské úrovni pan Juncker a jak postupuje Evropská komise, kdy skupina domněle osvícených byrokratů bude určovat politické reprezentaci, co má dělat, a kdy pak všichni ostatní budou postaveni před hotovou věc.

V této souvislosti vás žádám, vyzývám, prosím, aby se formát té pracovní skupiny rozšířil a aby se demokratické politické strany zastoupené v Parlamentu na práci této pracovní skupiny podílely už od samého počátku její práce. Jedině tak můžeme dospět k nějakému výsledku, který bude odrážet skutečně společné zájmy, které pak může hájit politická reprezentace České republiky bez ohledu na to, jak bude složena.

Za Občanskou demokratickou stranu chci říct, že jsme připraveni aktivně a konstruktivně se podílet na práci této pracovní skupiny. Abych to dokázal, formuluji už teď na závěr svého vystoupení pět principů, které budeme v těch dalších debatách prosazovat.

Občanská demokratická strana bude podporovat takové reformní kroky, které povedou za prvé k Unii flexibilnější a mnohem méně regulované. Za druhé k Unii s větším hlasem národních států. Za třetí k Unii, která zachová integraci pouze v těch oblastech, na kterých se členské státy shodnou. Za čtvrté k Unii se silným vnitřním trhem. A za páté Unii, která bude více spolupracovat v oblasti bezpečnosti a obrany.

Věřím, dámy a pánové, že jsou to principy, na nichž se můžeme shodnout, protože jsou to principy, které jsou v zájmu České republiky. Jsme připraveni jednat o jejich konkrétním naplnění. A doufám, odvažuji se doufat, že vláda tuto nabídku, tuto podanou ruku neodmítne. (Potlesk části poslanců z pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezký dobrý večer. Děkuji panu předsedovi Fialovi. A nyní s faktickou poznámkou pan místopředseda Vojtěch Filip. Prosím, pane místopředsedo. Po něm pan poslanec Ivan Gabal.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, vážený pane předsedající. Pane premiére, členové vlády, paní a pánové, budu jen fakticky reagovat na vystoupení pana předsedy Fialy.

Ano, Evropská unie bez Velké Británie je něco jiného. Ale Velká Británie nebyla zakladatelským státem Evropské unie a také se stala něčím jiným po jejím vstupu. A není vinou britských občanů, že se rozhodli v referendu odejít. Na nekompetentnost Evropské komise jsme upozorňovali dlouhodobě. A mimo jiné to referendum je také vzkaz všem národním vládám, aby přestaly nerespektovat volební sliby. Protože to znechucení, když mám použít spíše správného slova než deziluze, které se používá, o tom, co dělá politická reprezentace po volbách, je tady trvale přítomné.

Pokud jde o potvrzení toho, že je nekompetentní, je samozřejmě krok pana předsedy Komise Junckera, který navrhuje vlastně vnucenou eurozónu. Jak si můžeme v době, kdy bude turbulentní situace ve všech národních státech Evropské unie, nechat odebrat monetární, a chcete-li tedy, politiku, která bude založena právě na tom, jak se bude měnit hodnota koruny vůči ostatním měnám? A opravdu si nemyslím, že emancipace Evropy nemůže jít cestou, kdy bude více byrokracie, ale je prostě potřeba vrátit práva jednotlivým národním státům. A zásadní změnu musím říct, že vidím jenom v tom, že se z nadvládní organizace stane organizace mezivládní. Protože bez takového kroku opravdu ke změně nedojdeme. Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu místopředsedovi. Další faktickou poznámku pan poslanec Ivan Gabal.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuju, pane předsedající. Dámy a pánové, pane premiére, budu mít tři stručné metodologické poznámky, abychom některé věci uvedli na pravou míru.

Za prvé, margin odchodu Britů je 51,5 ku 48,5. Nechci školit ze statistiky, ale právě proto, že je ten mandát velmi slabý, hrozí, že jeho síla z hlediska evropského práva a její prosazení Komisí nebo vyjednavači může vést k velmi destruktivnímu vnitropolitickému vývoji a rozpadu Británie samé. To znamená, není to tak, že ten stav rozpadu Británie bude vyvolávat evropskou, tedy spíš stav rozpadu bude vyvolávat evropskou krizi než naopak. Musíme postupovat velmi opatrně, abychom v tom vyjednávání Británii nerozvalili.

Druhá poznámka. Ukazuje se na té zkušenosti, že lži, na kterých stála kampaň Leave, mají svoji velkou cenu. A tu cenu bude platit celá Evropa. Protože se hlasovalo nejenom o Britech, ale hlasovalo se i o nás. Druhá, je důležité, a tady bych poprosil pana premiéra - za týden máme před sebou summit NATO, to znamená, ta otázka odkrytí severního křídla Evropské unie potenciálním odchodem Británie jako nositele nukleární odstrašující síly a křesla v Radě bezpečnosti musí být kompenzována daleko těsnější spoluprací NATO a Evropské unie. A měli bychom se na to připravit už pro příští summit. Velmi bych prosil i o svolání mimořádného výboru pro obranu nebo konzultační skupiny resortu obrany, zamini a případně Parlamentu, abychom měli promyšleno, co tam budeme podporovat a chtít. Je to hodně důležité. Je to první summit po této události.

Třetí technická poznámka, a já bych doporučil, aby se pan ministr financí podíval na nové kolo WTO a jeho závěry, protože podle mého názoru (upozornění na čas) jeho závěry neumožní, aby Británie dosáhla na status Švýcarska anebo Norska, a bude velmi těžko získávat jiné vztahy, než má vůči Evropě Argentina. To se dotáhne na naše firmy, na naše pracovníky a podobně a měli bychom přesně vědět, kde jsme.

A poslední -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Ne, omlouvám se moc, ale váš čas vypršel, pane poslanče. Pokud chcete, přihlaste se k další poznámce. A prosím, dodržujte časový limit.

Pan poslanec Zdeněk Soukup s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Zdeněk Soukup: Jenom velice krátce, dámy a pánové. Tady se hodně mluví o tom, že je třeba prosadit reformu Evropské unie. Já se ptám, jak je možné ji prosadit, když se, jak říká pan premiér, zatím nechystá otevření Lisabonské, popř. Maastrichtské smlouvy? To je kvadratura kruhu. To v podstatě je téměř nemožné.

Ještě bych se chtěl zamyslet nad tím, že tady říká, že je třeba usilovat o posílení ekonomické, sociální. V současné době je situace taková, že ekonomické posílení z nás může učinit v podstatě cílovou zemi pro migraci. To je to, čemu se chceme vyhnout. My víme, že v současné době Evropský parlament, Evropská komise velice usilovně pracuje na některých směrnicích. Například směrnici na sjednocení azylové politiky. Nebo směrnici na sjednocení sociální politiky. To opět jsou věci, které nás můžou přivést do situace, kdy se staneme cílovou zemí. To je jasný záměr.

Pak bych chtěl ještě říci něco o té bezpečnosti. My budeme posilovat bezpečnost evropskou. Myslím si, že bychom se měli připravit na nejhorší a zároveň s evropskou bezpečností dbát i o bezpečnost naši. Před chvílí jsem poslouchal tady projev Viktora Orbána. Ten o tom mluví naprosto jasně. Jsou státy, jsou země, které už myslí takhle na zadní kolečka.

A na závěr mi dovolte jednu takovou poznámku, úvahu, metaforu. Naše účast v Evropské unii, to je sňatek z rozumu. Když pomine rozum u jednoho z partnerů, tak bych řekl, že ten sňatek ztrácí opodstatnění. Nechci vyvolávat zlé duchy, ale na něco takového se musíme připravit.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S přednostním právem pan předseda Poslanecké sněmovny. Stačí faktická? Dobře, pane předsedo, faktická poznámka.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane místopředsedo. Víte, já jsem vždy rád četl Perryho Masona. A Perry Mason říkal, že není možné sníst koláč a chtít, aby na tom talířku zůstal. A to se mi připomnělo, když jsem poslouchal některé argumenty, které tady padají, a to volání po návratu před Lisabonskou smlouvu a před Maastricht dokonce, to je novum, a současně ve stejném vystoupení slyším volání po posílení evropské bezpečnosti či akceschopnosti Evropské unie na světové scéně. To prostě není kompatibilní.

Podívejme se, co bylo výsledkem Lisabonu. Posílení právě role Evropy na světové scéně, vytvoření mechanismů, které umožňují Evropě konat na světové scéně. A pokud tady voláme po nějakém návratu k národním státům nebo k nějakému volnému uskupení, tak to podle mého názoru jde přímo proti tomu zájmu, aby Evropská unie byla akceschopná při řízení těch velkých témat, kterým tady čelíme. A jestli si myslíme, že vyřešíme migraci na nějakém formátu volné kooperace národních států, to prostě nevyřešíme. To potřebujeme řešit na evropské úrovni, potřebujeme evropská řešení.

Takže já bych uvítal věcnou diskusi, ale i diskusi racionální s argumenty, které jsme schopni si odůvodnit, a ne pouze jakési volání a výstřely do vzduchu: zrušme Lisabon, zrušme Maastricht, ono se to vyřeší. Nevyřeší. Protože prostě nebudou smluvní mechanismy k těm politikám, které potřebujeme.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Martin Novotný, po něm pan poslanec Petr Fiala, po něm pan poslanec Jiří Dolejš. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Martin Novotný: Pěkný večer. Já bych chtěl zareagovat na vystoupení pana předsedy Poslanecké sněmovny takovou jednoduchou otázkou. Myslíte si, pane předsedo, že euroatlantická civilizace, náš západní svět, ke kterému jsme v tu dobu ještě nepatřili a dnes patříme, byly silnější v řešení problémů a prosazování své vůle ve světě v různých ohniscích nebezpečí, potenciálních zdrojů imigrací, v době, kdy za tento západní svět mluvili nejvyšší představitelé samostatných a autonomních evropských zemí, jako byla Margaret Thatcherová, Helmut Kohl nebo Francois Mitterrand? Anebo je to v době dnes, kdy za tento západní svět mluví lidé, které v té Evropě skoro nikdo nezná, s pochybnou demokratickou legitimitou, kteří neprošli ohněm žádných voleb, nelegitimizovali svoji politiku kontaktem s občany, lidé, jako jsou Jean-Claude Juncker nebo paní Mogherini apod.? Já jsem přesvědčen, že ten západní svět v prosazování svého vlivu na planetě jako celku v různých ohniscích nebezpečí byl mnohem silnější, akceschopnější, ještě než prezident Barack Obama oslabil svou politikou tuto euroatlantickou vazbu a než oslabila Evropa sama sebe svou překotnou integrací. Myslím, že historický vývoj to prokazoval. Pro mě je naprosto nepochopitelné, že to spousta lidí nevidí.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Faktickou poznámku pan poslanec Petr Fiala, po něm pan poslanec Jiří Dolejš, potom pan předseda Hamáček. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Petr Fiala: Moje faktická poznámka je také reakcí na vystoupení pana předsedy Poslanecké sněmovny. No, ona realita vás, prostřednictvím pana předsedajícího, opravdu ale usvědčuje z pravého opaku. Ta Lisabonská smlouva neumožňuje Evropské unii ani být silnější, ani být akceschopnější, a dokonce ani nalézat žádná řešení. A právě na příkladu migrační krize jsme velmi zřetelně viděli, že všechna řešení, která byla nalezena a byla prohlašována za evropská řešení, byla řešení, která přijaly státy na mezistátní úrovni, dokonce napříč státy, které jsou a nejsou členy Evropské unie. Prostě Evropská unie, tak jak se vyvinula, proces evropské integrace, tak jak jsme ho kodifikovali do smluv, včetně Lisabonské, k žádnému posílení akceschopnosti Evropy, řešení problémů, před kterými stojíme, nepřispěla.

A věcně k tomu, o čem jsem mluvil já. Já jsem nemluvil o tom, že se máme někam vracet, protože když se tady používají různé citáty, tak jeden starý bych taky připomněl. Nevstoupíš dvakrát do téže řeky. A to je v tomto případě naprosto jasné. Ale to, že se otevřou smlouvy, i když to třeba teď někteří představitelé státu i Unie popírají, to je zcela evidentní. A když se otevřou, tak bychom je měli chtít změnit a měli bychom chtít v nich změnit to, co v nich nefunguje. A Lisabonská smlouva je hlavním kandidátem na změnu. Neznám jediný příklad něčeho, co by opravdu fungovalo lépe než dříve na základě Lisabonské smlouvy.

A pokud jde o bezpečnost a obranu, o které mluvím já, tam tu spolupráci lze mezi evropskými zeměmi aktivně rozvíjet a nepotřebujeme k tomu Lisabonskou smlouvu ani ta ustanovení, která v ní jsou. Můžeme to dělat i na mezistátním principu. Stejně budeme muset (upozornění na čas), pokud Spojené státy změní svůj přístup k obraně Evropy.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Jiří Dolejš, po něm pan předseda Hamáček, po něm pan předseda Černoch. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Je podvečer a řešíme budoucnost Evropy. Já si myslím, že bychom se aspoň měli pokusit dát tolik námětů, aby někdo - a myslím si, že je k debatě kdo kromě vládních stran, které mají určitou odpovědnost - připravil něco, s čím půjde česká reprezentace na ten summit v září pravděpodobně v Bratislavě. A pokud tady je debata o smluvním základu Evropské unie, tak si přiznejme, že tak podstatná změna se nemůže nedotknout smluvního základu Evropské unie. A zúžit to pouze na změnu geometrie evropského rozhodování je absurdní. To od nás občané Evropské unie neočekávají.

Takže ano, Lisabonskou smlouvu jsme ratifikovali. Mám pocit, že pro tu ratifikaci hlasovali kolegové z ODS, jak se říká modus desperandi, tenkrát to nešlo jinak. Ale mnohé z těch, kteří hlasovali pro ratifikaci Lisabonské smlouvy, hodně bolela ruka.

Přiznejme si, že tam asi není všechno v pořádku, že ta revize je na stole, ale do toho září přinejmenším bychom si měli vyříkat, jestli chceme revizi Lisabonské smlouvy směrem k liberalizaci a couvnutí Evropské unie někam k free agreement, anebo jestli chceme lépe nastavit balanci rozhodování tak, aby v Evropě konečně byl evropský občan rovný, evropské státy malé nebo velké byly rovné a evropské národy byly rovné. O to jde! Zkontrolovat a dohnat k odpovědnosti bruselskou byrokracii! O tom se tady teď bavíme. Protože kdyby toho nebylo, tak možná nebyl ani problém toho brexitu.

A nezpochybňujme - kolega Gabal - britské referendum. Ano, bylo to jenom 48 % lidí. (Předsedající upozorňuje na čas.) Ale byl tam milionový rozdíl. Je to legitimní a troufnu si říct, že ani v kolébce demokracie v britském království nebudou zpochybňovat toto referendum. A ureferendovat se k smrti, dokud nevyjde - (Předsedající se omlouvá a znovu upozorňuje na čas, ale poslanec Dolejš pokračuje, takže předsedající vypíná mikrofon. Zbytek řeči mimo mikrofon.) - tím správným výsledkem, tak to není dobrá vizitka pro demokracii.

Děkuji, že jste mě vypnul. Nebyl jsem k zastavení. Uznávám to.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Nebyl jste k zastavení. Pan předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček, po něm pan předseda Černoch.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Já se pokusím zareagovat. Za prvé, dá se souhlasit s tím, co říká kolega Dolejš, že by opravdu stálo za to vytvořit nějakou diskusní platformu nad tím, s čím Česká republika pojede do Bratislavy. To si myslím, že je samozřejmě věcný argument, věcný návrh. Myslím si, že vláda na to adekvátně zareaguje, i ve Sněmovně myslím na úrovni výboru pro evropské záležitosti tuhle tu diskusi můžeme vést.

K tomu, co říkal pan kolega Novotný. Víte, ony vždycky ty historické analogie trošku kulhají. Je potřeba se podívat na situaci v té dané době a na problémy, které ti lidé řešili. A já nevím, jak by Ronald Reagan řešil migrační krizi. To je čistě hypotetická otázka. A pokud se bavíme o efektivitě řešení krizí, tak se asi shodneme na tom, že jednou z nejefektivnějších metod byla ta diplomacie dělových člunů. To dělala Velká Británie v 19. století. Když byl někde problém, tak tam poslala dělový člun a vyřešili to. Ale my jsme v 21. století a prostě některé nástroje nepoužíváme a ani nemůžeme použít. Takže ty historické analogie dle mého názoru se musí používat velmi opatrně.

A k tomu smluvnímu rámci. Tak samozřejmě že můžeme zahájit debatu o novelizaci smluvního rámce. Ale musíme se také ptát, jak ta debata bude vypadat a jaký bude předpokládaný výsledek. A já nemyslím, že v Evropě je většina států, které jsou připraveny se vrátit před Lisabon nebo před Maastricht. Tudíž jediným výsledkem této debaty, resp. diskuse o otevření smluvního rámce může být nějaká dvourychlostní Evropská unie, kdy to silné jádro přijde s nějakým svým řešením a teď nás postaví před volbu - buď ho budete akceptovat, nebo se s vámi nepočítá. A to je přece to, co my nechceme.

Tudíž já bych velmi varoval před nějakým otevíráním této debaty, protože podle mě nemůže dopadnout dobře.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji, pane předsedo, že jste dodržel čas, neb i vám bych vypnul mikrofon. Pan předseda Černoch.

 

Poslanec Marek Černoch: Já bych chtěl zareagovat na pana předsedu Hamáčka ještě z předchozího příspěvku. Brusel pod tím směrem, pod kterým se v posledních letech ubírá, není schopen chránit své vnější hranice, což jsme viděli během migrační krize. Jediným výsledkem jsou směrnice, jsou nařízení, které chodí na výbor evropských záležitostí velmi často ve formě pouze jenom informativní. Nemůžeme s tím nic dělat. To není cesta a to není směr, kterým se chceme ubírat.

Myslím si, že naopak ten systém změny směrem k větším pravomocem národních parlamentů, členských států jako takových, aby měly možnost se rozhodovat o svých věcech, že to je ten správný směr, kterým by se měla EU - nebo Evropa jako taková, protože dnes už opravdu asi jen těžko lze hovořit o EU, ta skončila brexitem. Tak o Evropě a o budoucnosti Evropy se dá mluvit pouze tímto směrem. Větší pravomoci členským státům, brát v potaz suverenitu členských států. Myslím si, že to je cesta.

A ještě jednou bych se zeptal pana premiéra, jestli by mohl třeba faktickou poznámkou odpovědět, zdali on chce setrvání pana Junckera v čele Evropské komise, protože z článků, které vycházely, tak zaznívalo z české vlády, že i česká vláda má pocit, že pan Juncker není mužem na svém místě. Ale to jsou takové ty politické tanečky. Tak na rovinu, chlapsky, čelem tady říct, jestli chce, nebo nechce setrvání pana Junckera v čele Evropské komise. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Nyní s faktickou poznámkou pan předseda Stanjura. Po něm pan poslanec Fiedler, po něm pan poslanec Novotný. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Chtěl bych zareagovat na vystoupení pana předsedy. Myslím, že předseda občanských demokratů Petr Fiala ve svém vystoupení podal ruku k debatě a formuloval za nás nápady, věci, které bychom měli společně prosazovat, a vyzval k tomu, abychom na tom společně pracovali od zítřka. Podle mě to (nesrozumitelné) jako první. A pak se dohadujme, zda formálně se musí otevřít ta, či ona smlouva. Jinak na to jdeme špatně.

Ale pan předseda Poslanecké sněmovny říkal, že pak hrozí, že pak bude dvourychlostní Evropa. Tím pádem já z toho čtu, že máme pak patřit do tvrdého jádra. Ale to nejde dohromady z toho, co řekl pan premiér a co jsme ocenili, že cílem reformy je volit - flexibilní Evropa. Tak v čem bude flexibilní? Buď k nám naskočíš a budeš to dělat podle nás, nebo budeš jinde. To si myslím, že není ono. Ale podle mě je mnohem lepší metoda, kterou jsme navrhli my dnes - občanští demokraté. Konkrétní věci, analýza toho, co se nemá řešit kvalifikovanou většinou, ale shodou. Analýza toho, co si myslíme, že bude pro ČR. A když se dohodneme v ČR, pak můžeme svůj názor prosazovat na EU. A také nemusíme uspět. To nám je přece jasné, že nemusíme uspět. Ale my nabízíme aktivní roli, abychom skutečně hájili české národní zájmy. Jsme přesvědčeni o tom, že oblasti jsme definovali tak, že se v nich můžeme shodnout, neříkám, že se v nich shodneme. A já myslím, že na odborné debatě pracovních týmů pak můžeme jít do detailu. Nechtěl bych vést debatu konfrontačně, protože zatím z naší strany konfrontační není.

Můžeme se lišit v pohledu na věci. Respektuji jiný názor na otázku evropské integrace, ale my si skutečně myslíme, že EU se musí změnit, anebo skončí. Byli bychom raději, aby se změnila. A hledejme spolu pozici ČR, jak se má změnit, a pak hledejme spojence. (Upozornění na čas.) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan poslanec Fiedler s faktickou poznámkou. Připraví se pan poslanec Novotný. Po něm pan premiér, po něm pan předseda Kalousek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Fiedler: Dobrý večer. Přiznám se, že jsem nebyl přítomen celou dobu tady té debaty. Ale z toho, co poslouchám, už tady jsem zaregistroval dva rozdílné přístupy. Jednak to, co říkal kolega Jiří Dolejš ohledně toho, že by měla být posílena větší autorita i malých států. Že by měly být rovnoprávné všechny mezi sebou. Potom jsem zaregistroval ze slov pana předsedy Hamáčka a i z ostatních slov jiných evropských politiků, že toto není princip, se kterým se nutně musí počítat. Že se mluví stále o dvourychlostní Evropě.

Měli bychom si asi ujasnit, o čem a jaké budou pozice vlády, která bude vyjednávat v Bratislavě. A já tady hlavně mířím na to, že už jsme byli svědky toho, že Poslanecká sněmovna přijala nějaké usnesení nebo měla tendenci vybavit vládu nějakým mandátem pro jednání na této úrovni, a nakonec stejně jednání pana premiéra bohužel nebylo v souladu s usnesením Sněmovny. Dokonce jsem zaregistroval, teď nevím, jestli vycházím z médií, ze sdělovacích prostředků, že to byl poradní hlas. Já tedy mám v odpovědi na svoji písemnou interpelaci, ke které se dneska dopoledne nedostalo, že pan premiér řekl, že bere jako samozřejmou věc, že vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně. A já doufám, že obzvláště v této věci to bude platit. (Hlas ze sálu.) Nebude to platit. Ano? Tak prosím vás, vnímejme slova nebo signál pana premiéra, že nebude platit to, že vláda bude odpovědna této Poslanecké sněmovně. To asi nepotřebuje dalšího komentáře. Všichni to vnímejte, vy poslanci, občané, pokud to sledujete. K tomu není co dodat.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: S faktickou poznámkou pan poslanec Novotný. Po něm pan premiér, po něm pan předseda Kalousek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Martin Novotný: Děkuji za slovo. Já naprosto sdílím hérakleitovský výrok, který tady byl připomenut, že nevstoupíme dvakrát do stejné řeky. Já jsem v žádném případě nemyslel nějakou reminiscenci. Faktická obsahová řešení z dob velkých postav evropské historie. Myslel jsem něco úplně jiného, systémového. Že tito lidé měli výhodu, že fungovali v institucionálním systému, kde měli nějaký mandát, z toho vyplývající autoritu k podstatným rozhodnutím a zároveň funkční prostředky na realizaci těchto rozhodnutí.

Evropská unie nedisponuje ve své současné podobě ani jedním. Jednak její představitelé mají velmi slabou vzhledem k mechanismu, jak jsou generováni, autoritu, legitimitu. A zároveň mechanismy, které mají k dispozici k realizaci svých opatření, jsou velmi často nulové. A vidíme to na neschopnosti zajistit třeba ochranu vnějších hranic apod. Mně šlo o ten institucionální rámec. O ničem jiném nemluvil předseda Fiala ve chvíli, kdy zmínil nutnost revize smluv, které institucionální rámec a způsob rozhodování a vykonávání rozhodnutí definují. Jestli si nepřiznáme, že je v zásadě chybný, že popírá celou historickou zkušenost fungování demokratických institucí jak v Evropě, tak i v jiných částech západního světa, kde probíhaly integrační procesy, třeba ve Spojených státech, tak se nepohneme dále a pod tím kotlem bude voda vařit stále více.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Pan premiér s faktickou poznámkou. Po něm pan předseda Kalousek.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Hodně jsem přemýšlel, jestli mám využívat faktickou poznámku, protože je tam celá řada kolegů, kteří čekají se řádnými. Ale chtěl jsem to ještě udělat, protože tady zazněly některé věci, na které bych rád za v času reagoval.

Za prvé. Já určitě beru návrh na zapojení parlamentních stran do diskuse o mandátu pro naše jednání na půdě EU a pozitivních změnách v EU. Pojďme vytvořit buď nějakou pracovní skupinu, nebo rozšiřme tu vládní. Dohodněme se na nějakém funkčním schématu, tak aby to mělo smysl, a využijme dva měsíce, kterou jsou před námi, k tomu, abychom se pokusili vydefinovat oblasti, kde se shodneme. Já si nemyslím, že se shodneme absolutně. Určitě máme odlišné názory. Ukazuje to i debata o institucích, o tom, kde posílit Evropu, kde ji nechat tak, jak je. Čili nemusíme se shodnout ve sto procentech, ale myslím si, že jsou tady oblasti, kde bychom mohli vydefinovat nějakou širší shodu napříč politickými stranami. Takže souhlasím s tím návrhem a rozšiřme pracovní skupinu nebo ji upravme. Udělejme to během několika příštích dnů, abychom se přesně dohodli na formátu.

A druhá poznámka. Já jenom tady k debatě, kolegyně a kolegové, abychom si uvědomili, co byly argumenty, které vedly k brexitu. To nebyli evropští byrokrati. To byli pracovníci z Polska, ze Slovenska, z Česka, z Maďarska na britském trhu práce. To byl ten problém. Víte, že Británie otevřela svůj trh práce. Nepřijala žádná ochranná opatření. My jsme to tehdy ocenili, že vlastně máme možnost okamžitě vstoupit na její trh práce. A dneska se po letech ukazuje, že možná ty země, které otevíraly trh práce postupně, tak z pohledu svých vlastních obyvatel se s tím dokázaly vyrovnat.

Čím ti lidé argumentovali? Že pracovníci z východu a ze středu Evropy snižují mzdy, že zatěžují infrastrukturu, že je příliš lidí a dětí do školek, do škol, že jsou přetíženi lékaři v těch městech, kam přišli pracovníci ze střední a východní Evropy. Tohle byl ten nejsilnější argument, který byl používán v rámci brexitu. (Předsedající: Čas.) Takže prosím mluvme o realitě tak, jak v Británii vypadala.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan předseda Kalousek, po něm paní poslankyně Miroslava Němcová. Všechno faktické poznámky. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Pan premiér mi to usnadnil, protože tu nabídku vyslovil a já mu za to děkuji. Ta vládní skupina je, já ji chápu jako skupinu expertní, ale každá expertní skupina musí mít nějaké politické zadání, a my bychom se, aniž bych vás teď obtěžoval prioritami TOP 09, měli pokusit o to shodnout se na základních prioritách, které ČR v rozhovorech bude prosazovat. Obecně se asi všichni shodneme na tom, že je potřeba mít jasnou naši pozici o tom, co EU dělat má a musí, to znamená, kde její kompetence by měly být spíše posíleny, a co naopak dělat vůbec nemusí, to znamená, kde její kompetence by měly být decentralizovány. Asi na tom nenajdeme úplně společnou řeč, ale pokus o to společné politické zadání a najít aspoň výrazně většinový názor je podle mého názoru nezbytný. My se hlásíme do té debaty s naprosto konstruktivním přístupem a s vědomím, že se budeme snažit o budoucnost ČR v rámci podle našeho názoru jediného uskupení, kdy lze bezpečnou a prosperující budoucnost zajistit. Bereme to velmi vážně a hlásíme se o tu práci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Kalouskovi. Paní poslankyně Miroslava Němcová, připraví se pan poslanec Miroslav Opálka s faktickou poznámkou. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já jsem se nejprve přihlásila k řádnému vystoupení v rámci této rozpravy. Poté co uvedl rozpravu do podle mě uchopitelných a srozumitelných mezí předseda ODS, kde si myslím, že vytvořil dobrý základ pro budoucí debatu, jsem svůj příspěvek stáhla, protože chci, aby to vstupní jednání mělo tento logický řád, který tady byl předestřen.

Moje poznámka se tedy teď vztahuje pouze k tomu, jak se debata rozmělňuje, například i slovy pana předsedy vlády, který označil hlavní důvod britského rozhodnutí v tom, že měli výhrady proti středoevropským migrantům na pracovní trh a že bruselští byrokraté na to neměli vůbec žádný vliv a nenesou na tomto rozhodnutí žádnou vinu a nijak na něm neparticipovali. A to já si myslím, že s takovýmto zjednodušením se na věc dívat nemůžeme.

Chci říci, že kdybych byla já britský občan a týden před referendem vzkazoval Jean-Claude Juncker mně to, co vzkazoval Britům, tedy o tom, že jsou dezertéři a že se s nimi nebude jednat v rukavičkách, tak přestože bych stokrát rozmýšlela, zda vystoupit, nebo nevystoupit, tak nakonec v tom čase, který se nachyluje, bych si řekla, že jako občan suverénního státu hrdý na svou vlast a na svou historii si tohle vzkazovat nenechám, a že bych tedy nakonec se rozhodla v hlasování pro vystoupení právě pod dojmem těchto nejapných vzkazů. A jestli je někdo spoluviníkem toho výsledku a ne rozhodně tím, který nese malý podíl, tak jsou to tihle šílenci, Jean-Claude Juncker a Martin Schulz.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni. Pan poslanec Miroslav Opálka se zatím poslední faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, vím, že je přímý přenos, ale to nadužívání a zneužívání faktických připomínek je opravdu hrozící. Já bych vám chtěl připomenout § 60, a také řídícímu schůze, že faktickou poznámkou se reaguje na průběh rozpravy nebo se dává procedurální návrh týkající se způsobu projednávání některého bodu, nelze v ní však uplatňovat věcná stanoviska k projednávané otázce. Když si vezmu všechna vystoupení ve faktických poznámkách včetně kolegů z mého klubu, tak šlo o věcná stanoviska k projednávané otázce. Chci říci, jednáme jednu a půl hodiny. Vystoupili pouze dva v diskusi a jinak jsme ten čas vyčerpávali poznámkami.

Takže nejde-li o faktickou poznámku, může pan předsedající slovo odejmout a toto odejmutí je konečné. Já bych ho vyzval, aby využíval paragrafu 60 bod 3, aby se dostali na řadu také ti, kteří jsou řádně přihlášeni. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já vám velmi děkuji, pane poslanče. Dbám jednacího řádu a jenom chci upozornit, že kdybyste vy neměl faktickou poznámku, už by mluvil řádně přihlášený pan Martin Lank. Prosím, pane poslanče, řádně přihlášený, máte slovo.

 

Poslanec Martin Lank: Děkuji za slovo. Já už to ani úplně nečekal. A přestože to, co tady chci říct, bych se bohatě do faktické poznámky vešel, ale nechtěl jsem to zneužívat.

Chtěl bych jenom debatu vrátit k tomu, co tady zaznělo víceméně na začátku, abychom na to nezapomněli. Chtěl bych navázat na kolegu Marka Černocha a podpořit výzvu, která tady zazněla. Je to výzva na Jeana-Clauda Junckera k jeho rezignaci na pozici předsedy Evropské komise, protože ten hlavní argument už tady opravdu zazněl. Tady nelze vinit jenom to, že Velká Británie a její občané se rozhodli špatně. Ono to začíná vypadat, že EU je naprosto dokonalá, akorát ti Britové to dodneška jaksi nějak nepochopili.

Já myslím, že tady je naprosto zřejmé, že s panem Junckerem v čele už to zkrátka dál nejde. Pan Juncker je ukázkový prototyp lidmi nevoleného bruselského mocipána s obrovskými pravomocemi, který reformuje EU naprosto bez ohledu na názory evropských občanů, a tam je ten základní kámen úrazu!

My chceme EU zásadně reformovat. Nechceme ji ničit. My chceme Bruselu sebrat v ideálním případě všechny kompetence, které bezprostředně nesouvisí se společným trhem. Společný trh je dneska už v podstatě ta jediná pozitivní věc na EU a musíme ji zachovat. Ostatní bruselské pravomoci ovšem vůči nám je podle našeho názoru nutné zrušit, ať už jde o nefunkční azylovou politiku a spoustu dalších věcí.

Asi všichni víme, že pan Juncker žádné podstatné změny nikdy nepřipustí. Je to naprosto patrné z toho, co říká a jak se chová. Ostatně Británii ještě před hlasováním o brexitu vzkázal, že ty malé ústupky, které vyjednal premiér, jsou maximem. A já to vnímám tak, že to je jasný vzkaz i pro ČR, že na volání po uvolnění Unie slyšet nebude. Na místo Jeana-Clauda Junckera musí nastoupit prostě někdo, kdo EU bude reformovat, protože jinak nemá šanci přežít. A já vás tímto prosím, abyste podpořili následně to usnesení, které přednese kolega Černoch v podrobné rozpravě. Děkuji vám za to.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Lankovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážení členové vlády, dámy a pánové, jak řádně přihlášen, jsem velice rád, že jsem se k pozdnímu večeru dostal k mikrofonu, a proto nebudu zdržovat.

Zaznělo tady, co bylo tématem brexitu, ale o tom, že bude referendum v Anglii vypsáno, se vědělo už asi rok. Půl roku už jistě. Já jsem neslyšel nikdy z úst našich představitelů ať evropských, popřípadě místních, že diskutovaným problémem mezi britskými občany je právě přistěhovalectví z východní Evropy. Slyšel to někdo z vás, že by tento problém v Británii žil? Já jsem to tu neslyšel. Naše média o tom mlčela. A najednou jako z čistého nebe je to prý problém a my jsme za to vinni, my, Východoevropané jsme za to vinni, že ti demokratičtí Britové se rozhodli, jak se rozhodli. Nechci to zpochybňovat, ale pouze poukazuji na toky informací, které do našich médií proudí.

Osobně si myslím, že zánik EU, protože takový výraz jsem také slyšel, zahájila migrační krize a hlavně Německo svým přístupem ke společné evropské jednotě, k ochraně Schengenu. To byl ten základní moment, který Evropu řekněme rozhádal uvnitř, a ti Britové se bohužel v tomto svezli. A kdyby se dělalo procentuální rozložení, jak co ovlivnilo britské voliče, dle mého názoru to je ten kamínek, který spustil tu lavinu. Čili ne britští občané, ale politika Německa vůči migrační krizi byla ten problém.

Ale vrátím se k základu, co mě trápí více. Dopadlo to, jak to dopadlo. A co se stalo? Okamžitě byla svolána rada všech moudrých zakládajících členů Evropské unie. Zdůrazňuji zakládajících členů. Všichni ostatní jsme pro Evropu co? Ostatní státy. Jak se cítíme? Jak se cítí pan premiér, když nedostal pozvánku na to jednání, co bude dál s Evropou, které Evropská unie svolala? To považuji za podstatně horší než výsledek eura. Tady se jasně ukázalo, jak to Evropa myslí s tou jednotou Evropské unie, jak to pan Juncker myslí doopravdy s tím, jak bychom v Evropě měli fungovat.

Druhý moment nastal, když Evropský parlament hlasoval o vyslovení nedůvěry panu Junckerovi. Tady si řekněme, že z našich europoslanců, kteří hlasovali pro, předpokládám ODS, předpokládám Svobodní a poslanci KSČM hlasovali pro odvolání nebo vyjádření nedůvěry panu Junckerovi. Všichni ostatní ho podpořili. Věří mu. Věří, že on najde tu správnou cestu z této krize. Ale tady slyším něco trošku jiného. A slyším to bohužel z vládních úst. Slyším to z úst pana ministra zahraničních věcí, který otevřeně vyjádřil nedůvěru panu Junckerovi, naopak pan premiér v něho věří. Toto jsem čekal, že tady zazní jako vyjasnění z úst pana premiéra, jaká je disharmonie v zahraniční politice České republiky vůči představiteli Evropské unie, jaká je reakce České republiky na to, že nebyla pozvána na to základní jednání, když se řešilo, co se vlastně stalo, že nás nechali jako druhé státy bokem.

Já to považuji za určitý styl vydírání ze strany Evropské unie. A to, co teď prochází, že naopak my se musíme stmelit, my musíme všichni přijmout euro co nejrychleji jako signál toho, že Evropa je silná a že i bez té Británie se obejdeme, považuji za velice špatný signál do Evropy.

Ale o co horší, my máme visegrádskou čtyřku. Tiskem proběhla informace, že Polsko urychleně hledá cesty, jak přijmout euro. Polsko je stát, který se ujmul vedení Visegrádu. Byl už někdo z našich představitelů v Polsku, aby zjistil, jaký je skutečný stav, jaký je třeba harmonogram, popřípadě jestli to Polsko míní vážně? Já jsem očekával, že pan premiér tady toto také zmíní ve svém vystoupení, když řekne, že po brexitu Polsko jakožto vůdčí osobnost visegrádské čtyřky za nás bude mít hlas v Evropě. Nemá. A dokonce to vypadá, že opustí nás, kteří nemáme to euro, a rychle se přidruží ke skupině, která to euro má, protože jestli někde má vzniknout jednotná Evropa vícerychlostní, tak se bude dělit právě na ty, co mají euro, a na ty, co to euro nemají. A jaká bude pozice českého státu? To bude otázka, kterou nebude lehké zodpovědět.

Já si myslím, že utvářet komise, byť expertní komise, jak tady zaznělo, bude docela problematické, protože jak už tady také zaznělo, názory na výstup té komise máme různé. Všichni se shodneme, že chceme silnější pozici České republiky, potažmo menších států Evropské unie, vůči těm velkým, čili Lisabon. Popíráme určité rozhodovací pravomoci velkých států vůči malým. Pokud toto bude nějakým signálem, který Česká republika vyšle do Evropské unie, potom ano. Ale přesto bych přivítal, kdyby ten signál vzešel z visegrádské čtyřky, protože to už je dneska území a počet obyvatel, který v Evropě hraje významnou roli, a byl bych velice rád, kdyby prvním úkolem ministra zahraničí uloženým českou vládou bylo objet všechny členy Visegrádu a zjistit, jak se na to díváme jako partneři v této záležitosti, zvlášť když Bratislava, předpokládám, bude hostit summit Evropské unie vůči této záležitosti, protože pouze v jednotě nás malých je tady šance být řekněme aspoň trošku rovnoprávným partnerem Německa.

A Německo teď bude dominantní. A z posledních vyjádření německých politiků vůbec nejsem nadšen a mám z toho obavy.

Připomenout, jaký je vztah druhé velké země, Francie, vůči České republice, je také mnohdy problémové. Jaký je vztah vůči jednotě Evropské unie k plnění evropských směrnic, kritérií - no, Francie, ona si to může dovolit nedodržovat směrnice, ale vy malí, vy prostě musíte.

Prostě nastal čas udělat v Evropské unii pořádek. Ale ten pořádek neudělá český parlament, neudělá deset milionů českých občanů, protože jsme prostě malí. Ale v tom Visegrádu tu šanci máme. A tak tedy vyzývám pana premiéra, aby urychlil jednání o této záležitosti v rámci Visegrádu a seznámil nás v nejbližší době se stanoviskem visegrádské skupiny na tuto záležitost a na společný postup vůči Evropské unii.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Luzarovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Ondřej Benešík.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, vážený pane premiére, slušná reakce na to, co zde zaznělo, skutečně tím největším problémem alespoň z mého pohledu, který do značné míry rozhodl pro brexit, je migrace zevnitř Evropské unie do Spojeného království. Spojené království má dojednáno neskutečné množství výjimek, takzvaných opt-outů a opt-inů. Oni se vůbec nemusejí podílet na jakémkoliv sdílení migrace mimo členské státy Evropské unie. Spojené království je v tomto ohledu úplně mimo, jich se to netýká. Prostě nějaká migrační krize se Spojeného království netýká, ledaže by chtěli, aby se jich to týkalo. To si prostě uvědomme, to tak je.

Co Britům vadilo a vadí, je migrace z členských států Evropské unie, zejména z těch nově příchozích včetně České republiky, byť my jsme v tom hráli relativně marginální roli, do Spojeného království. To je prostě fakt. A tuto záležitost jsme řešili imrvére, prostě rok se bavíme o takzvaných inwork benefits, které Britům vadily. Takže nějaká migrační krize, nějaké prohlášení a chybné kroky Angely Merkel v tomto nemohly hrát roli. A pokud v tomto hrály roli, tak jenom proto, že prostě byly lživě a špatně vykládány. Ale Spojené království se svou minulostí jako koloniální země prostě má tolik migrantů mimo Evropskou unii, kteří tam budou přicházet a budou tam, že nějaká migrační krize, nějaký milion lidí, kteří přijdou do Evropy, je rozhodně nemohou rozházet a ani je nemůžou rozházet prostě proto, že se jich to netýká. (Předsedající upozorňuje na čas.)

A znovu opakuji, co těm zastáncům brexitu vadilo, tak je polský katolík, nikoliv pákistánský muslim.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Leo Luzar s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Leo Luzar: Já jenom doufám, že Britům nevadí český ateista.

K připomínce - rád bych se vrátil - k Francii a k francouzskému tunelu spojujícímu ostrov s pevninou. Ty tábory, které tam jsou a čekají na přísun do Anglie, to by Francouzi mohli komentovat, že to je přistěhovalecká vlna a migrace, kterou ta Francie momentálně živí a stará se. Jsem zvědav, jestli vystoupením z Evropské unie také na chvilku zastaví provoz tunelu a umožní těm málo Pákistáncům, které Britové vítají, aby do Anglie prošli.

Vaším prostřednictvím kolegovi Benešíkovi. Jestliže jeho komise, kterou vede, věděla, že základní problém Británie již dlouhodobě je migrace z východní Evropy, co činila pro propagaci toho, že to problém vlastně není? Jak fungovala v rámci informačního toku vůči britským občanům? Opravdu jako - my jsme to věděli a raději jsme mlčeli, abychom nenabourávali jednotu Evropy? To jsou otázky, které možná budou stát za zodpovězení do budoucna. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: S faktickou poznámkou pan poslanec Martin Novotný, po něm pan poslanec Ondřej Benešík.

 

Poslanec Martin Novotný: Já slibuji, že to bude faktická poznámka. Reaguji ale dlouho po na jednu ze základních myšlenek vystoupení pana premiéra. Zmiňoval, jak byla důležitá Británie pro historii České republiky. Já bych chtěl říct, v čem je ta Británie důležitá dodnes pro mě: v tom, jak tam funguje parlament. Všichni, co ho sledujeme, tak víme, že parlament je orgán, kde nediskutují roboti naučené fráze, ale že tam skutečně probíhá vášnivá diskuse, zhruba tak vášnivá jako před chvílí výměna názorů mezi panem Benešíkem a předsedou Fialou, ale na mikrofon, nikoliv v lavicích. A díky tomu ta vášnivá diskuse generuje něco jako stanovisko té země, které potom do jisté míry, nebo v zásadní míře musí zastávat vláda.

My všichni, co kritizujeme instituce Evropské unie, tak si myslím, že bychom se měli také zamyslet sami nad sebou, do jaké míry v těch mnoha debatách, co jsme tady vedli za poslední dva roky o nejrůznějších otázkách, tento parlament vygeneroval jakékoliv stanovisko, kamkoliv se posunul a pomohl či zavázal vládu k zastávání nějaké zahraničněpolitické pozice. Myslím si, že se nám to nepodařilo zatím nikdy a že to je jedna z věcí, v kterých bychom si jako tento parlament měli zamést před vlastním prahem ve chvíli, kdy kritizujeme Evropskou unii. A já ji kritizuji velmi často.

Tato debata skončí možná bez výsledku. Jediné pozitivní já vidím v nabídce toho tělesa, kde by diskutovali zástupci politických stran, ale jako obvykle žádnou pozici a postoj České republiky pro nejbližší období tento parlament nevygeneroval a nevygeneruje.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S faktickou poznámkou pan poslanec Ondřej Benešík. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, pane premiére, jenom stručně. To, co říkal můj vážený kolega Leo Luzar. Já si nemyslím, že by jakýkoliv členský stát a jeho politikové měli ingerovat do jakékoliv kampaně jiného členského státu. Vzpomeňme si na to, že do té kampaně se zapojil, byť nepřímo, americký prezident. Sklidil kritiku. A kdo se do té kampaně nezapojil? Britská královna, ta se k tomu absolutně nevyjádřila. Prostě je to jejich záležitost, jejich politiků. A já si nemyslím, že by teď tady měla zaznívat kritika na bedra premiéra vlády České republiky, že měl něco pro to dělat. Ne, pro to měl dělat David Cameron, nikoliv Bohuslav Sobotka. Prostě berme to tak, jak to je. Ano, dneska můžeme něčeho litovat, někdo slaví, někdo je z toho smutný. Ale to je záležitost Spojeného království a poddaných Jejího Veličenstva, nikoliv občanů České republiky.

A jenom na doplnění. Pan premiér mě trošičku vyplísnil za to, že tady používám pořád termín, byť trochu symbolicky, polský katolík. Tam bych ještě přidal to, co říká on: například tam vadí také maďarský protestant. Děkuji. (Smích v části pléna.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S faktickou poznámkou paní poslankyně Miroslava Němcová. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Já chci uvést jenom na pravou míru slova svého kolegy Martina Novotného o tom, že Poslanecká sněmovna nevygenerovala žádné stanovisko, které by se týkalo té aktuální situace v Evropské unii. Jsou zde dvě výjimky. Jedna je z února roku 2015, kdy jsme vyzvali jako parlament vládu k tomu, aby nepřijímala povinné kvóty ani jakoukoliv jejich podobu, která se posléze objevila. A přestože toto jasné stanovisko Sněmovna potvrdila, vláda se jím neřídila. Druhé usnesení bylo z března letošního roku, kdy Poslanecká sněmovna žádala vládu, aby nepřistupovala na ty nemožné podmínky Turecka, například v oblasti uvolnění víz, a pan předseda poté, co to Sněmovna odhlasovala, nám vzkázal, že tímto stanoviskem parlamentu se řídit nebude. Tak zde asi vidíme ty rozdíly mezi britským tradičním parlamentem, jeho pojetím demokracie, a toho, do jakého sporu jsme se dostali s vládou. A to nechávám ještě stranou, že už od toho začátku roku 2015 minimálně jsme si tady zoufale vynucovali jakoukoliv debatu na téma migrace, evropské krize a překonávali jsme nezměrné překážky, které vláda této debatě kladla do cesty. A vždycky to bylo až na nějaké vynucení, kdy věděla, že už se to tak vyhrotilo, že prostě tu debatu na plénum pustit musí, a stalo se to v těch dvou případech, kdy byla přijata usnesení, která potom vláda nebrala vůbec vážně. Tohle si myslím, že podbarvilo i nešťastným způsobem tu debatu uvnitř České republiky, vyhrotilo názory i uvnitř veřejnosti, která si myslím, že ztrácí důvěru v to, že naše vláda zvládne tu situaci, tak jako to ztratili britští občané ve svou vládu a v tu evropskou byrokracii.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni. Nyní řádně přihlášený pan předseda Schwarzenberg. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Vážený pane předsedající, vážené přítomné poslankyně a poslanci - jinak zdravím tuto vyprázdněnou sněmovnu. Bylo zajímavé, že řada z klíčových otázek dnešní politiky a zahraniční politiky pro Českou republiku budí tak veliký zájem mezi námi poslanci, že tady vidím především prázdná sedadla. Ale to stranou.

Myslím, že bychom se měli opravdu trošku střídmě na to, co se stalo, podívat. Nesmíme zapomenout, že za námi je padesát let budování Evropské unie od Římských smluv až do dneška, což je mimořádná, úspěšná historie. Nesmíme zapomenout, co se dosáhlo prostředky mírumilovnými v té době. Nesmíme zapomenout, kolik našeho blahobytu a vzestupu naší země, rekonstrukce našeho průmyslu, oprava našich měst a tak dále by bez Evropské unie nebylo možné. To bychom si aspoň někdy měli uvědomit. A musíme si také, když se podíváme do dějin, uvědomit, že sjednocovací procesy obyčejně byly doprovázeny krvavými válkami, ať to bylo italské sjednocení, německé sjednocení, oboje potřebovalo tři války. Že dokonce sjednocení Spojených států vyžadovalo několik válek a potom občanskou válku, než Spojené státy dostaly svoji konečnou podobu. Oproti tomu jsme opravdu bez kapky krve v Evropě dosáhli mnoho.

Samozřejmě nám v lecčem Evropská unie jde na nervy. Mně každý den nějakým krokem, nějakým zbytečným předpisem, někdy i nepříliš prozíravými výroky jejích představitelů. Ale to vše, když srovnám s tím, co bylo dosaženo, jsou opravdu maličkosti.

Teď k brexitu samotnému. Já jsem náhodou byl dva dny potom, co brexit se udál, v Londýně. Zajímavé bylo pro mě, že po výsledku tohoto referenda, které bylo dosti těsné, se zdvihlo mohutné hnutí ve Velké Británii proevropské, což do té doby vůbec nebylo, protože většina lidí to považovala za samozřejmost. A jak mi lidé říkali, kteří sami podporovali brexit, hlasovali pro to, nikdy nečekali, že by zvítězili. Nikdy nečekali, že by se opravdu dostali do pozice, že by museli vystoupit z Evropské unie. Oni to vyjadřují - jako mnoho remcá lidí, kteří u nás remcají v hospodě, nadávají na Evropskou unii, vyjadřují svůj protest. Takže to musíme všechno vidět také v této souvislosti.

Ale ptejme se, co je úkol České republiky v této situaci. Já bych řekl, a právem moji předchůdci tady pravili, že pro Českou republiku je to opravdu smutný fakt a škodlivé, kdyby Velká Británie s konečnou platností z Evropské unie odešla. Má ještě na vyjednávání dva roky času. Uvidíme, co potom z toho vyleze.

Ale myslím, že bychom se měli vyvarovat všech silných slov. Když někdy dnes slyším, ať je to z Bruselu, z Paříže nebo jiných, ale bohužel v té Sněmovně, dobře jim tak, ať jdou, dáme jim ještě kopanec, aby co nejrychleji odešli, tak je to hluboký omyl. Nezapomeňme, Velká Británie je pátá největší hospodářská mocnost na světě. Má velice úspěšnou politiku, má výbornou armádu, loďstvo a letectvo. V lecčem je všem evropským státům vzorem. Tudíž promiňte, neměli bychom tady my, kteří jsme měli úplně jiné dějiny, je dneska odsuzovat. Naopak. Úkol české politiky by měl být v Bruselu emoce tlumit, navázat se všemi stranami spojení a snažit se o to, aby vztahy do budoucnosti, ať budou jakékoliv, mezi Velkou Británií a EU byly nejužší. Nikoliv potrestání vzpurných Britů, nýbrž dlouhodobé a trpělivé jednání o nové podobě našich vztahů, nás, tedy EU, a Velké Británie je dneska nutné.

A ČR tady může v jedné věci přispět. Pamatujete si snad ještě, jak se rozpadlo Československo. Tehdy se dohadovaly obě strany, tak k úžasu světa našly mírumilovné řešení, nepadla ani facka při rozdělení republiky, bodejť aby se střílelo jako v Jugoslávii. A bylo to možné tím, že obě strany, i česká strana, tehdy se zachovaly opravdu velkoryse, opravdu jsme byli vstřícní vůči Slovákům, Slováci zase v lecčem nám. Bylo to přátelské a vstřícné jednání a přiznejme, že to přispělo k tomu, že dneska máme i se Slovenskem vynikající vztahy. Ať tam vládne kdokoliv nebo kdokoliv vládne v Praze, ty vztahy jsou výborné. Měli bychom tohle někdy také Bruselu vyprávět. Jak se vyplatí v kritické situaci neztratit zdravý rozum a vůči partnerovi i během rozvodu být vstřícný. O to bych prosil českou vládu, aby v tomto smyslu v Bruselu vystoupila. Právě z naší zkušenosti a z naší potřeby, abychom nadále udrželi úzké vztahy s Velkou Británií. Ty pro nás hrají větší roli, než se nám to na první pohled zdá. Zde je velký úkol pro českou diplomacii i pro českou vládu, aby opravdu pomohla tomu, aby na obou stranách zavládlo střízlivé přemýšlení. I v Bruselu i v hlavních městech našich partnerů v EU.

Děkuji za pozornost a přeji panu premiérovi a panu ministru zahraničí mnoho štěstí ve vyjednávání v příštích měsících a letech. Děkuji mnohokrát. (Potlesk z lavic poslanců TOP a Starostové.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkný podvečer. Já vám také děkuji. Nyní s přednostním právem se hlásí pan premiér. Prosím, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Skutečně se budu snažit maximálně stručně reagovat na tu debatu, která tady prozatím proběhla. Myslím si, že platí, že bychom v ní měli pokračovat v pracovní skupině, kam budou přizváni zástupci parlamentních politických stran, tak abychom využili léto pro to, abychom se pokusili hledat nějaké shodné body, pokud jde o pozici ČR za prvé k těm podmínkám pro odchod Velké Británie z EU a za druhé k tomu, jak by se EU měla změnit.

Je jasné, že EU neskončila brexitem. Já bych rád odmítl všechny takové ty katastrofické vize, které tady byly předestřeny o rozpadu, rozkladu, zániku. Nezanikne ani Velká Británie, nezanikne ani EU. A já vítám to, co tady zaznělo, že bychom k těm jednáním s Velkou Británií měli přistupovat racionálně, v klidu a že by ČR měla být tou zemí, která do toho právě ten klid bude vnášet. Je jasné, že s Brity se musíme dohodnout na vypořádání našich vztahů, ale musí to být dohoda, která bude vzájemně výhodná. A asi to vůbec nebude jednoduché.

Je jasné, a souhlasím s tím, co tady bylo řečeno, že tím, že Británie odešla z EU, se oslabuje transatlantická vazba mezi EU a Spojenými státy. A také si myslím, že je důležité, aby se posílila spolupráce mezi NATO a mezi EU. Doufám, že to bude deklarováno jasně i během jednání varšavského summitu.

Já se chci vrátit k tomu, co v diskusi tady velmi silně zaznívalo, přemítání o tom, proč se vlastně Britové rozhodli o tom, že vystoupí z EU. Rozhodli se v referendu. Ten výsledek byl relativně těsný, ale byl to výsledek, který byl zřejmý. Odpůrců setrvání v Unii bylo více, těch, kteří přišli hlasovat. Možná si vzpomenete na to, že Evropa připravila Velké Británii určitou nabídku. Připravila určité návrhy změn, které byly vyjednány ještě předtím, než se konalo referendum. Česká republika a V4 k tomu také výrazně přispěly. A už tehdy z hlediska té agendy, kterou otevřel David Cameron, bylo zřejmé, v čem cítí problémy v britském veřejném mínění. A já se vracím k tomu, co jsem tady říkal a co říkal i pan poslanec Benešík. Jedno z hlavních témat, které rozhodovalo o výsledku britského referenda, byla situace na britském trhu práce. Samozřejmě že tam byla i další témata. Debatovalo se o tom, kolik Britové odvádějí do společného rozpočtu. Debatovalo se o tom, do jaké míry musí přejímat společnou legislativu EU. Ale jednoznačně tím důvodem nebyla loňská migrační krize, protože Británie má vyjednanou výjimku - není součástí Schengenu. Má vyjednanou výjimku, pokud jde o evropskou azylovou politiku. To znamená, tohle nebylo téma, které by rezonovalo v rámci debaty před referendem. To téma byla otázka přítomnosti velkého množství lidí ze střední a východní Evropy včetně zemí Visegrádu na britském trhu práce a problémy, které to z pohledu některých Britů přineslo.

A když se podíváme na ty odstředivé tendence, které jsou v západní Evropě, to, co se odehrává, ta debata ve Francii, odehrává se v Holandsku, odehrála se v Británii. Kolem čeho ta debata běží? Běží kolem otázky vysílání pracovníků. Běží kolem sociálního dumpingu. Běží kolem toho, že lidé ze střední a východní Evropy jsou ochotni pracovat za mnohem nižší mzdy než zaměstnanci v těchto zemích. Ta kampaň se hodně otáčí proti rozšíření EU, ke kterému došlo před deseti lety. Já bych skutečně chtěl, abychom v té debatě reflektovali realitu. A ta realita se nás přímo dotýká a myslím, že se nás dotýká velmi výrazně, protože ČR patří mezi ty země, které přišly do Evropy. Využili jsme toho, že staré členské státy nám postupně otevřely svůj trh práce. Naši lidé tam pracují, žijí, působí, studují, a samozřejmě že vytváření tohoto problému se nás jako Čechů výrazným způsobem dotýká. A mě mrzí, že tady v té debatě se nikdo nezmínil o tom, co s tím vlastně uděláme.

Mluvilo se tady o reformě EU, ale nezmiňoval se ten hlavní problém, to jsou ty obrovské rozdíly, které tady jsou v životní úrovni mezi starými a novými členskými zeměmi. Obrovské rozdíly ve mzdách. A my to přece zažíváme každý den, my jsme na hranici toho zlomu. My máme hranice s Německem, máme hranice s Rakouskem. Jak udělat v Evropě takovou hospodářskou politiku, která bude podporovat sbližování životní úrovně? Když se tady mluví o reformách, tak ony to nemohou být reformy pro reformy. Vždycky přece chceme, aby něco konkrétního, užitečného přinesly pro lidi, kteří v Evropě žijí z hlediska jejich reálných problémů. A to, co lidé cítí, je otázka bezpečnosti, to co cítí, je otázka hospodářského růstu, pracovních míst.

Takže prosím, realisticky zhodnoťme důvody, které vedly Brity k jejich rozhodnutí, abychom nedělali chybné závěry a nemysleli si, že se nás to vůbec netýká. Bylo by také dobré si vyjasnit, jestli chceme Evropskou unii reformovat, nebo jestli z ní chceme vystoupit. Protože ti, kteří navrhují, abychom odešli z Evropské unie, těžko potom můžou mluvit o nějaké její reformě. Tu reformu můžeme udělat jenom tehdy, když budeme sedět za jednacím stolem, když budeme mít v Evropě svůj vliv. Ano, můžeme ho znásobit tím, že fungujeme v rámci V4. Není možné, aby se reforma Evropské unie dojednávala v jiných formátech, než je formát 27. To musí být i základní platforma, kde se bude jednat a kde se bude rozhodovat. Ale my se také scházíme s našimi kolegy z V4, koordinujeme se, to znamená, také využíváme formáty, které jsou jiné než ty 27. Ale nesmí se tam přijímat závěry, nesmí se tam rozhodovat, nesmí se ty ostatní země stavět před hotovou věc jenom na základě toho, že se dohodla nějaká skupina nebo část zemí Evropské unie.

A chtěl bych poprosit na závěr, abychom si také vyjasnili tu reformu Evropské unie. Změny nemůže dělat Evropská komise. To musí iniciovat, dozorovat Evropská rada. Tam sedí předsedové vlád jednotlivých evropských zemí. Komise pro ty změny může chystat podklady, může ty věci propočítávat, může k nim dávat právní stanoviska. Ale po komisi nemůžeme chtít - a bylo by to i špatně, abychom po ní chtěli - aby navrhovala, jaké změny by v Evropské unii měly být realizovány. Tohle musí být iniciativa členských zemí, které sedí v Evropské radě. O tom by se mělo diskutovat v Evropské radě. A já doufám, že ta debata proběhne i na setkání, které bude v Bratislavě v září, a že Česká republika určitě, a to vám mohu garantovat a slíbit, se do té debaty jednoznačně a aktivně zapojí.

Děkuji za dnešní diskuzi, za ty náměty, které v ní zazněly a jsem připraven, - a říkám to za celou vládu, jsme připraveni diskutovat i s opozicí a hledat společné návrhy, na kterých se shodneme. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane premiére. Eviduji dvě faktické poznámky. První má pan poslanec Stanjura. Prosím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Chtěl bych podle jednacího řádu reagovat na vystoupení některých předřečníků. Opravdu jsem překvapený odvahou některých z nás, kteří vědí, proč se Britové rozhodli vystoupit. Těch důvodů podle mě bylo tisíc a jeden. Vy tady akcentujete jeden. Ale to, že jsou plátci, že jim někdo sliboval, že budou mít víc peněz do zdravotnického systému, protože je rozčilujou nesmyslné regulace, byrokracie, to je jeden důvod vedle druhého. A dokud nebudou k dispozici nějaké kvalitní sociologické průzkumy, tak to je všechno jenom. Berme to jako fakt.

Zaznamenal jsem tady taková vyčítavá vystoupení vůči Britům. Co si to vlastně dovolili. Já myslím, že to je chybný tón, že by to nemělo být. A pan premiér má pravdu, že to má dělat Rada a 27 premiérů. Ale pozor. Jak to celé začalo, kdo měl schůzku po brexitu? Dvacet sedm zemí, nebo šest zakládajících členů? A to musíme od začátku jako stát říkat, že to je špatně. My přece nemůžeme čekat, až se šest zakládajících členů dohodne a pak řekne - tak buďte s námi v tvrdém jádru, anebo nic. Takže není to tak jednoznačné, že všichni se chtějí dohadovat v tom formátu 27. To prostě není pravda. A myslím, že naším úkolem je zformulovat národní pozici, pro to hledat spojence, nejprve mezi svými sousedy nebo ve V4, nebo kde nám budou ochotni naslouchat, a pokusit se prosadit.

A ještě jedna věc. Nezapomeňme, že někteří z našich sousedů, kteří mají nejvíc evropské integrace na srdci nebo v ústech, nám blokovali přístup na pracovní trh! Ti, kteří nám říkají o svobodném pohybu osob, kapitálů, služeb, sedm let blokovali přístup českých občanů na své trhy. Jenom chci říct, abychom na to nezapomněli, abychom byli spravedliví. A naopak, Britové nám to umožnili od prvního okamžiku. A na to bychom taky neměli zapomenout. To bychom měli ocenit. Tak jak to dneska učinil pan premiér. A je to správně. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Sklenák. Prosím.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, ta debata evidentně nesměřuje ke svému závěru. Jednáme zde více, než dvě hodiny. I účast na jednání, řekl bych, ne úplně odpovídá vážnosti tématu. Domnívám se, že zde zazněly názory jednotlivých frakcí. Zazněly zde informace předsedy vlády a já se domnívám, že by bylo dobré v tuto chvíli diskuzi přerušit a vrátit se k ní po prázdninách, a proto vznáším procedurální návrh, abychom přerušili projednávání tohoto bodu do zářijové schůze.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře. Je to procedurální návrh. Dám o něm hlasovat bez rozpravy. (O slovo se hlásí poslanec Stanjura.) Ano, samozřejmě. V případě, že máte protinávrh proti tomuto návrhu, tak jej prosím předneste.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já přednesu protinávrh. Mně přijde poměrně odvážné tvrdit, že diskuze se nechýlí ke konci, když je přihlášen jeden člen Poslanecké sněmovny. Ne 10 + 1, ale 1 + 0. Takže pokud potřebuje někdo přestávku, mám procedurální protinávrh, abychom přerušili jednání na pět minut. Nevím, jestli pan poslanec Snopek chce hovořit až do 21. hodiny, dokdy můžeme jednat a hlasovat. Pokud mu to nestačí, pak je to rozumné přerušit. Pokud mu ten čas stačí, můžeme hlasovat.

My za to nemůžeme. Nás je tady 10 ze 16. Já vidím ty prázdné vládní lavice. Ale my za to nemůžeme, že podle našeho názoru, klíčový bod této schůze, opravdu klíčový bod této schůze, probíhá za tak malé účasti našich kolegů. Za to prostě nemůžou ti, kteří jsou v sále. To říkám těm, kteří tady momentálně nejsou.

Já si myslím si, že v záři můžeme dostat informace ne předsedy vlády k situaci v EU, ale informaci předsedy vlády o tom, jak pokročila politická jednání mezi politickými stranami zastoupenými v parlamentu. Jestli našli nějakou shodnou národní pozici, nebo ne. Předpokládám, že takový bod tady bude a že ho budeme projednávat jako jednu z priorit, ne-li jako první prioritu zářijové schůze. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Eviduji tedy váš protinávrh, aby schůze byla přerušena pouze na pět minut a poté se pokračovalo v projednávání tohoto bodu. Chci se zeptat, zda někdo další má ještě protinávrh proti tomu, co přednesl předseda Sklenák. (Hlásí se poslanec Sklenák.) Prosím.

 

Poslanec Roman Sklenák: Ano, je pravda, že do rozpravy je přihlášen v tuto chvíli jeden diskutující. Ale připomínám, že tam byli na začátku čtyři. Ono prostě tím, že se využívají přednostní práva a faktické poznámky, tak ten čas pro jednoho přihlášeného -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Omlouvám se, že vám vstupuji, pane předsedo, do vaši rozpravy, ale předneste procedurální návrh. Není otevřená rozprava.

 

Poslanec Roman Sklenák: Ano. Nechte mě prosím, pane předsedající dohovořit. Já považuji skutečně za nedůstojné v této situaci hlasovat, a proto si dovoluji požádat o přestávku na jednání klubu sociální demokracie do 21. hodin.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře. Děkuji vám za zdůvodnění vašeho návrhu. Přerušuji tento bod a přerušuji i tuto schůzi do zítřejší deváté hodiny ranní. Děkuji vám.

 

(Jednání skončilo ve 20.18 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.