Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

219.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace

První interpelací, se kterou nesouhlasila poslankyně Jana Fischerová, je odpověď paní ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřiny Valachové ve věci dlouho očekávaného koncepčního materiálu národní plán výuky cizích jazyků pro další období. Jde o tisk 803 a jde o přerušené jednání. Přerušeno bylo do přítomnosti paní ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřiny Valachové, která je přítomna. Otevírám rozpravu a ptám se, jestli se paní ministryně hlásí, nebo paní poslankyně Jana Fischerová. Paní poslankyně Jana Fischerová se hlásí, proč odmítla svou odpověď.

Paní kolegyně, ještě jenom přečtu - náhradní kartu číslo 16 bude mít pro dnešní den pan poslanec Tejc. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Fischerová: Hezké dobré dopoledne vám všem. Moje interpelace byla přerušena vlastně díky nepřítomnosti paní ministryně, takže my jsme takto z očí do očí spolu ještě nemluvily, takže já nyní na základě své písemné interpelace budu pokračovat ve stejném tónu.

Týká se to interpelace ohledně jazykové přípravy žáků, studentů a vůbec obecně - národní plán výuky cizích jazyků. Vím, že je to téma, které zde není poprvé, protože i někteří z kolegů již toto interpelovali, a přiznám se, že mně osobně na tom velice záleží. Nejsem sice vystudovaný pedagog, ale jsem člověk, jehož koníčkem jsou opravdu jazyky, a kolem sebe mám lidi, protože jsem také v Komoře soudních tlumočníků členem, tak mám lidi, kteří se... (Odmlka pro silný hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní kolegyně, páni kolegové, já bych vás chtěl požádat o klid. Není nás tady zase tolik, abychom nemohli v klidu vyslechnout paní poslankyni Janu Fischerovou, která měla jistě důvody, aby odmítla odpověď paní ministryně. Jinak by to nepředkládala jako tisk.

 

Poslankyně Jana Fischerová: ... touto oblastí zajímají. Stačí se projít jenom předsálím také naší Sněmovny. Tam vidíte 700. let výročí Karla IV. Císař čtyř trůnů. A proč byl tak úspěšný? Nejenom to, co vše dokázal, ale také ovládal pět cizích jazyků. A já si velmi přeji, aby i naše mládež byla přizpůsobována tomu světu, který se kolem nás mění, protože řeknu vám, že i v rámci toho, jak se svět kolem nás mění, tak budu citovat pana Radka Špicara, viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy, který neustále opakuje, že školy by měly žáky přivést k tomu, co nás čeká ve čtvrté průmyslové revoluci. Průmysl nás živí, ale zvládneme to, když ho zmodernizujeme. A pokud škola učně nepřipraví ani na základní konverzaci v cizím jazyce, vychovává nezaměstnaného. Já toto chci podtrhnout, protože spolupracuji s některými školami. Vnímám i zpětnou vazbu od rodičů, kteří mají malé děti. Dávají je do soukromých už školek, kde mají možnost výuky většinou v německém nebo anglickém jazyce. A pak nemají další návaznost na základních školách.

Já nyní budu tady ještě zdůvodňovat, proč jsem tedy nesouhlasila s odpovědí paní ministryně, konkrétně s některými věcmi, na které mi písemně odpověděla.

Vážená paní ministryně, primárně mi neodpovídáte na otázku osudu národního plánu výuky cizích jazyků. Spíše z vaší odpovědi vyplývá, že plán jaksi zapadl a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se už k němu nehlásí. I když v posledním odstavci se mluví o nutnosti sladit jakousi jazykovou koncepci s národní iniciativou Průmysl 4.0. O tom jsem už vlastně ve své úvodní řeči mluvila. Podstatná je tedy moje zásadní otázka: hodlá Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy koncepci jazykového vzdělávání přijmout, nebo ne?

Mohla bych o tom vyprávět, jak proces probíhal. Poctivě se přiznám, v této oblasti sleduji i stránky vlastně Ministerstva mládeže a tělovýchovy a tam mě zaujalo, ono to tam teď už není zveřejněno, ale bylo tam tzv. šetření Eurostudent. A v rámci toho jsem zjistila, že jste zveřejnili, že v České republice je jeden z nejvyšších podílů studentů ze všech sledovaných zemí, kteří absolvovali zahraniční studijní zkušenost definovanou také jaké zahraniční stáž či jazykový kurz. Ale - teď je to podstatné - na rozdíl od ostatních evropských zemí, především zemí původních evropské patnáctky, výuka v České republice takřka neprobíhá v cizím jazyce. To je to podstatné, co mě trápí, co bych viděla. Neznám školu, kde opravdu předmět na kvalitních školách se vyučuje v cizím jazyce. To je vize, ke které já směřuji touto svou interpelací.

A můj dotaz tedy zní: Není to škoda? (Reakce ze sálu.) Slyšela jsem, že je. Takže děkuji za podporu tady z řad poslanců.

Za druhé. Další nekonzistentností je, že na tak nízké úrovni žáků v cizích jazycích, bylo to šetření obecné, reaguje tím, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy hodlá vypsat projekty operačních programů výzkum, vývoj, vzdělávání, což je podle mého soudu nekoncepční, protože by nejdřív mělo být zjišťování příčin, pak teprve koncepční návrhy řešení problému, tzv. strategie, která mi tu chybí, a pak teprve finance na podporu změn, které jsou pro zlepšení nezbytné.

Čili můj následovný dotaz k tomu je, jak chce Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy hodnotit úspěšnost takovéto investice. Jak ví, že tyto konkrétní věci je třeba zafinancovat? Vychází ministerstvo z principu požadovaného Evropskou komisí, že podkladem pro finance z fondu je nějaká strategie? Toto je ve všech oblastech velice důležité, a proto se ptám i v oblasti školství a jazykového vzdělávání. Z jaké strategie tedy vychází Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy při vypisování výzev v oblasti jazykového vzdělávání?

Při konzultaci se svými kolegy, kteří se na školách, zejména středních, tomu věnují, jsem se ptala, jaké s tím mají zkušenosti. Oni říkají - každý drobný krok v rámci pomoci jazykovému vzdělávání je nesmírně důležitý, ale třeba vyhlášení v dubnu 2015 výzvy 56, kdy se učitelé sice podívali do různých míst, na Maltu, do Londýna, do Vídně, tak jeli většinou tam, kam jim cestovní kancelář nabídla jazykově zaměřený pobyt za nejnižší cenu. Samozřejmě toho využili. Já jsem ráda, že tam jezdí, ale bylo to vytrženo narychlo, aby peníze byly utraceny, a ne vždy to plnilo ten správný směr, jak by to mělo být. Každý krok, kdy se kdokoli kamkoli podívá, chválím. Je to jedině dobře, ale není to na základě jakékoliv strategie. Tehdy bylo využito 1,4 mld. korun na toto jazykové vzdělávání v České republice.

Neutracených evropských peněz bylo v loňském roce dost ve výuce jazyků na základních školách. Česká republika zaostává za evropským průměrem, a tak přišla v červenci 2015 další výzva, tentokrát s číslem 57, určená na rozvoj výuky anglického, německého a francouzského jazyka formou blended learning. Také jsem se ptala na to, jak to probíhalo, ale byl na to použit jenom jediný systém, který používá jediná společnost, a ten systém vůbec neodpovídá požadavkům výzvy, protože není určen pro blended learning a není řešením výuky angličtiny, odpovídá jen podmínkám výběru výukového systému.

Jestliže dochází ke koncepční výuce cizích jazyků, tak je opravdu potřebná kombinace různých forem. Víme, jak dál spěje nyní vývoj informačních technologií. To vše je nutné promísit i při správné výuce jazyků a je potřebná změna stylu výuky cizích jazyků. Je to dlouhodobý proces, to víme, v němž je důležitá změna role učitele a další principy, se kterými nemá nic společného využívání právě tohoto jediného systému, který byl použit při výzvě 57. Proto se ve školách díky tomuto amatérismu a klientelismu, mohu-li to takto nazvat, stal výraz blended learning synonymem pro jeden výukový program.

Tou třetí věcí, která mě v té vaší odpovědi, paní ministryně, vlastně připadá nekonzistentní, je pasáž vaší odpovědi, v niž jsou zmiňovány takzvané výzvy neboli šablony, jak se tomu říká v rámci školství, ve kterých má být možnost čerpat podporu na jazykové vzdělávání. Poměrně obsáhle se o tom rozepisujete ve své odpovědi. To však nekoresponduje s harmonogramem výzev na rok 2016, Prioritní ose 3 s názvem Podpora škol formou projektů zjednodušeného vykazování neboli šablony s alokací 300 mil. korun. Z nich však takové věcné zacílení na cizí jazyky nevyplývá. Proto se ptám, co bude obsahem výzev pro základní a střední školy v letech 2016, čili ještě letos, a na příští rok 2017 pro zlepšení výuky cizích jazyků.

Už se blížím ve své interpelaci ke konci.

Jsem hrdá na to, že pocházím ze země ve střední Evropě, která nás také proslavila už učitelem národů Komenským, který právě také ovládal cizí jazyky a proslavil nás. Já si nesmírně přeju, abychom v tomto směru výuky cizích jazyků a stanovení národního plánu výuky cizích jazyků pokročili. Je to velmi důležité pro naši mládež, pro náš národ. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Janě Fischerové. Paní ministryně Kateřina Valachová se chystá k odpovědi. Paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, ano, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy chce přijmout koncepci jazykového vzdělávání včetně jazykového vzdělávání v rámci odborného vzdělávání. Důležité je říci, že základ koncepce je zpracován. Tento byl konzultován se zástupci odborných asociací a zaměstnavatelských svazů. Také prostřednictvím tohoto dokumentu byla seznámena se základními požadavky sekce fondová, která právě zpracovává jednotlivé výzvy.

Ale co je důležité říci, máme také jako Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy za úkol zpracovat do konce tohoto roku Vzdělávání 4.0, což je tedy dokument, který má korespondovat s dokumentem Průmysl 4.0 a na platformě pro odborné vzdělávání, která funguje na Ministerstvu školství, došlo ke shodě, že by tento dokument měl být včleněn do dokumentu Průmysl 4.0, to znamená, aby byl jeden dokument, abychom neměli více dokumentů.

Co se týká času, byla bych ráda, abychom tyto práce dokončili nejpozději na podzim tohoto roku a současně začlenili provázání tohoto národního standardu, národních kroků opřených o národní peníze, s evropskými penězi.

Co se týká OP VVV, tak vyhlašujeme jednotlivé podpory ať prostřednictvím šablon, nebo jednotlivých projektů směrem ke všem školám, to znamená mateřským, základním, středním a vysokým, ale uznávám, že by bylo namístě, aby všechny tyto informace byly sladěny do jedné časové osy a aby bylo jasné, kam směřujeme.

Z hlediska toho, kam směřujeme, tak jenom chci připomenout, že standardy pro cizí jazyky na základní školy byly definovány poprvé od 1. září 2013, takže se teprve vlastně blížíme okamžiku, kdy bychom měli také začít ověřovat, do jaké míry nám tyto standardy začaly fungovat.

Stejně bych chtěla připomenout nedávno schválenou novelu školského zákona, která umožňuje nahrazování profilové části maturitní zkoušky standardizovanou jazykovou zkouškou, nebo to, že v dubnu tohoto roku jsme schválili tvorbu a revize kurikulárních dokumentů pro předškolní, základní a střední vzdělávání na národní úrovni, samozřejmě včetně jazykového vzdělávání.

Co se týká revize rámcového vzdělávacího programu v oblasti jazykového vzdělávání, měl by být hotov v průběhu roku 2017.

Nicméně podtrženo, sečteno, nemá smysl tady definovat dílčí kroky směřující k podpoře jazykového vzdělávání nebo k reflexi toho stavu, který je pravdivý a který popsala paní poslankyně. Dovoluji si učinit příslib, že koncepci předložíme na podzim. A co se týká té dílčí koncepce jazykového vzdělávání, tak ji předložím paní poslankyni k informaci v zásadě v řádu dvou týdnů.

Závěrem bych chtěla říci, že se omlouvám, protože vím, že ministr Chládek slíbil tuto koncepci poslancům už v listopadu roku 2014, a je tedy namístě, aby ty práce už byly dokončeny. Takže uzavírám, že to bude koncepčně uzavřeno ve strategii Průmysl 4.0, která bude obsahovat i Vzdělávání 4.0, ale tu dílčí koncepci předložíme co nejdříve a platforma pro odborné vzdělávání projedná zítra.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni Kateřině Valachové. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Karel Rais. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Rais: Děkuji vám. Já jsem se zaujetím poslouchal, co tady dámy říkají. Samozřejmě s tím souhlasím, protože v podstatě je potřeba si uvědomit minimálně za posledních deset let, třeba konkrétně naše univerzita minimálně tak desítky milionů korun dává do výuky vlastně v prvním a druhém ročníku studentů, aby vůbec vyrovnala deficit, protože ti studenti přicházejí nepřipravení. Při té příležitosti uvažujte také o tom, že to není jenom vzdělávání studentů, ale také vzdělávání učitelů. Já se jich nechci nijak dotknout, ale to je prostě nutná podmínka, nikoliv dostačující, a je to cesta správným směrem. Díky.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Raisovi. Nyní ještě faktická poznámka pana poslance Chalupy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěl, ačkoliv jsem se nepřihlásil k interpelacím, tak mám určité poznatky ohledně toho programu, který umožňoval vyjíždět školám a žákům do zahraničí na ty školy, a vím, jakým způsobem probíhala výběrová řízení. A myslím si, že lidé, kteří zadávali zadávací podmínky pro tato výběrová řízení, mnohdy ani nevěděli, o čem ta problematika je, a ty zadávací podmínky nebyly úplně dobře vyřešeny a nakonec to dopadlo tak, že vlastně se ty peníze potom dávaly komukoliv, kdo se přihlásil, i bez výběrových řízení. Takže pokud byste měla někoho, s kým bych o tom mohl já nějakým způsobem komunikovat, abychom to neřešili tady ve Sněmovně, budu rád. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji a ptám se, kdo dál do rozpravy? paní poslankyně Fischerová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Fischerová: Ještě jednou děkuji za slovo. Ještě tedy z očí do očí, paní ministryně. Poděkuji za to, co jste mi vlastně slíbila, paní ministryně. Já vím, že to je už běh na dlouhou trať, a jsem velmi ráda i za to, co mi píšete ve své odpovědi, že mě budete informovat o dalších krocích, případně když dostanu pozvání k těm jednáním, neříkám na každé, ale které bude takové zásadní, tak velmi ráda se toho budu účastnit, protože to chci sledovat.

Co zde říkali moji kolegové teď na to, jak reagovali. Já jsem to měla připravené podobně ještě ohledně těch učitelů, protože s tím to naprosto souvisí. Já jsem sama také kdysi absolvovala takový ten rychlokurz, kdy se přecházelo u nás z ruštiny do angličtiny, takže vím, co to znamenalo a jak to byl velký najednou přínos, aby žáci odmala mohli přecházet postupně na tu angličtinu. A ohledně té výzvy, která probíhala, bylo to organizováno přes krajské úřady a podobně a zadávalo se to, vím, že to bylo velmi složité, ten dopad nebyl takový, jaký by měl být. Ale říkám, každá kapka, která umožní, ať už těm učitelům, anebo studentům, žákům pobyt v zemi, kde mohou prakticky vyzkoušet své jazykové znalosti, tak za to děkuji.

Já tedy tímto poděkuji, ale jenom vás požádám z očí do očí, že tedy mě budete informovat, a tak jak jste zde slíbila, že tedy na podzim by to mělo být už předáno sem, tak děkuji za ta slova. A když ne, tak se přihlásím opět. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak, nyní ještě faktická poznámka pana poslance Roma Kostřici a řádná přihláška pana poslance Fiedlera. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Rom Kostřica: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, paní ministryně, děkuji za slovo. Já jenom bych vyslovil takovou poznámku. Jako vysokoškolský učitel jsem svědkem toho, že se celá řada textů, zejména tedy potom pro lékaře nebo v postgraduálním stylu studia, vydává v češtině. Nechci říct, že se destilují nějakým způsobem tyto texty, ale měl jsem kdysi možnost ještě jako student být ve Švédsku na praxi a tam jsem s překvapením zjistil, že celá řada těch textů není vydávána ve švédštině, ale v angličtině. V té době, tak dnes Švédsko je relativně malý stát v porovnání tedy s Českou republikou, by jistě byla možnost pro švédské autority zařídit prostě vydávání v té švédštině. Ale dělali to záměrně, protože pochopitelně v začátku pro ty studenty je to svým způsobem komplikovanější, ale poté, když přijedou na nějaké mezinárodní kongresy a další mezinárodní fóra, je to obrovský, obrovský přínos. Já si myslím, že toto je věc, která by i u nás si zasloužila určitou formu podpory. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Romu Kostřicovi. Nyní pan poslanec Fiedler, v tuhle chvíli poslední přihlášený do rozpravy k této odmítnuté odpovědi na interpelaci paní poslankyně Jany Fischerové. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Dobré dopoledne. Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych využil tady této interpelace, kterou má paní kolegyně Fischerová, a spojil ji v podstatě s mojí interpelací, to je sněmovní tisk 826, která je velmi obdobného tématu. Z mé strany je to už druhá v této věci, první byla na bývalého ministra Chládka, protože také si nejsem jist, kdy se na mě dostane a kdy tady zase paní ministryni potkáme, to také není jisté.

Velmi mě potěšilo to, co jsem tady zaslechl, ale zdůrazňuji, že to byl pouze slib. Já z těch zkušeností, které mám, co se tomu věnuji, že už bylo tolik naslibováno a tolik tvrzeno, jak je ta koncepce hotová, a není - a teď použiji možná taková příkřejší slova. Paní ministryně, netýkají se samozřejmě vás, já jsem si velmi dobře vědom vaší pozice, za jakých okolností a do čeho jste vstoupila. Ale na základě i mých jednání, kterých jsem se zúčastnil s úředníky Ministerstva školství, nemohl jsem toto pondělí, kdy tam měla proběhnout nějaká schůzka, ale zúčastnil jsem se té předešlé, já opravdu mám trošku pochybnosti, že pokud na tom budou pracovat stále stejní lidé, že se někam pohneme dál, protože toto jsou od stejných osob stále stejné sliby a nic není realizováno.

Kulatý stůl, duben 2015, na který se myslím i vy odvoláváte v odpovědi na mou interpelaci, říkám, je to jeden z následujících tisků, ale je to v podstatě stejné téma. Já jsem se toho kulatého stolu zúčastnil a tam jsem k svému velkému zděšení zjistil, že je všechno na počátku, že se začínali znovu domlouvat na parametrech nějakých pravidel toho, co má být řečeno. Já jsem k mému velkému zděšení zjistil, že po tolika letech, co se tvrdí, jak je všechno připraveno, není připraveno vůbec nic. A potvrdil jsem si na to na schůzce, které jsem se zúčastnil na vašem Ministerstvu asi měsíc nebo šest týdnů zpátky.

Takže já vítám ta vaše slova, že uznáváte, jaký je stav, že jste tady dala nějaký příslib termínu na podzim. Možná bych chtěl trošku blíže specifikovat alespoň měsíc. Alespoň měsíc abychom si řekli. Protože ono to souvisí nejenom se školstvím, ono tak jak říkal pan poslanec Kostřica jiné odborné odvětví. Já vím od pracovníků Svazu průmyslu, kteří prostě jsou zoufalí z toho, s jakými znalostmi opouštějí naši žáci základní školy a studenti střední školy. Srovnávací testy nebo srovnávací studie dokládají, že jazykové znalosti našich dětí a našich studentů jsou na nižší úrovni než v okolních zemích, přestože se tomu věnuje více hodin. To, co říkal kolega poslanec Chalupa, a já mám úplně stejné zkušenosti, mnoho - nevím, jestli milionů nebo miliard - se utratilo naprosto neúčelně. Prostě utratilo se, aby se utratilo, ono se tomu dříve říkalo proinvestovalo, já jsem na to slovo byl vždycky silně alergický. A to byly prostě promrhané peníze. A ta koncepce jazykové výuky ve školství stále chybí.

A teď si dovolím jednu takovou poznámku. Já vím, že nebude populární, ale chystá se, plánuje se zvýšit platy učitelům, což s tím já souhlasím. Já doufám, že tam bude zohledněno to, že se bude přidávat těm, kteří splňují svou kvalifikaci a že třeba v případě výuky anglického jazyka nebo cizích jazyků přidáme pořádně těm, kteří tu výuku zvládají, mají k tomu kvalifikaci, doplnili si vzdělání. To jsme tady řešili, myslím loni to bylo, dohadovali jsme se o tom, jestli mávneme rukou a pustíme dál, že učitelé si měli doplnit své vzdělání, nedoplnili, kašlali na to. Já si myslím, že to je krásná příležitost nyní říct: tak ti, co si tu kvalifikaci doplnili, ti, co splňují všechny ty požadavky, tak těm přidáme, a já se vůbec nebráním tomu, aby byli dobře oceněni. Ale bude se mi nelíbit, když se bude přidávat plošně i těm, kteří to nesplňují, kteří nemají ty patřičné kvalifikace na to a tu kvalitu výuky. A to doufám, že tahle debata si myslím, že tady na půdě Sněmovny ještě proběhne. Já bych velmi nerad, aby to zvýšení platů bylo plošné. Máme krásnou příležitost k tomu dobře odměnit ty, kteří dobře odvádějí svou práci učitele, doplnili si kvalifikaci, doplnili si jazykové znalosti pro výuku cizích jazyků, a abychom klidně nechali stát ty, kteří to neudělali.

Zakončím svoje povídání tedy tím, že bych vás poprosil, kdybyste mohla alespoň termínem, sdělením měsíce říct do tehdy a do tehdy to bude hotovo, a myslím si, že nás tady v té Poslanecké sněmovně bude asi povícero poslanců, kteří to budeme bedlivě sledovat. A přiznám se, že vám budeme šlapat na paty, pokud to nebude. Ale věřím, že konečně se věci pohnou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Fiedlerovi. Paní ministryně chce reagovat. Prosím, máte slovo.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: V tom případě upřesňuji, že koncepce jazykového vzdělávání vám bude předložena nejpozději v říjnu tak, aby potom mohla být zapracována nejpozději do konce roku v souladu s úkolem pana předsedy vlády ohledně Vzdělávání 4.0.

A co se týká dalších námětů, které tady zazněly. Samozřejmě na některých pracujeme, na některých začneme pracovat, nicméně já budu stručná. Dám informaci do školského výboru a mohu využít ten nejbližší školský výbor, který bude, a prostřednictvím tohoto tisku se potom s tím mohou seznámit všichni poslanci a mohou mě samozřejmě žádat o jakékoli doplnění.

Jinak chci říct, že z hlediska pochybností pana poslance Fiedlera ohledně toho, kdo na tom materiálu pracuje, tak z tohoto důvodu jsem nařídila jeho předložení právě do platformy pro odborné vzdělávání, kde jsou zúčastněni všichni. Zítra - a také bych chtěla říct, že se snažím v posledních týdnech soustředit na to, aby se lépe propojovaly výstupy Národního ústavu pro vzdělávání, Národního institutu dalšího vzdělávání a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Situace v tom, co máme hotovo, není tak tragická, nicméně není tam ta koncovka. A já věřím, že vás v říjnu tím materiálem přesvědčím.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni školství, mládeže a tělovýchovy Kateřině Valachové. A ještě faktická poznámka pana poslance Fiedlera. Prosím.

 

Poslanec Karel Fiedler: Moje faktická poznámka ušetří čas. Já bych jenom paní ministryni, až bude ta odpověď pro kolegyni Fischerovou, já bych ji prosil adresovat i na mě. A tím současně si myslím, že můžeme vypustit sněmovní tisk 826 pro pana předsedajícího, protože to byla stejná tematika, tím ušetříme čas, protože bychom zbytečně mluvili na stejné téma. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: No to nemohu, protože těch 826 - je, vlastně je tady, ano, dobře, takže to budeme brát, jako že to je vyřízeno. Ano. Že netrváte na další odpovědi.

Paní kolegyně Fischerová nenavrhla žádné usnesení a můžeme tedy tento bod skončit.

Než budeme pokračovat, dovolte mi, abych upřesnil ještě omluvy. Omlouvá se paní ministryně Michaela Marksová do 11 hodin a od 17 hodin, nikoliv tak jak jsem říkal, takže bude po 11. hodině, a na ústní interpelace do 17 hodin. Další omluvy, které došly, paní poslankyně Marie Pěnčíková do 11 hodin z pracovních důvodů. Dál se omlouvá pan poslanec Ivan Gabal do 12 hodin, paní poslankyně Golasowská do 11 hodin, pan poslanec Vít Kaňkovský od 9 do 11 hodin a pan ministr obrany z dopoledního jednání.

Budeme pokračovat interpelací nebo odpovědí na interpelaci paní poslankyně Miroslavy Němcové ve věci návštěvy prezidenta Čínské lidové republiky a jeho delegace v ČR, kterou směřovala vůči předsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi. Paní poslankyně, pokud máte zájem uvést svou odmítnutou odpověď, kterou jste odmítla, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dobré ráno, dámy a pánové. Já si myslím, že bude správné, abych mluvila jenom stručně, protože tato interpelace byla přerušena na minulé schůzi Poslanecké sněmovny, tedy zhruba před čtrnácti dny nebo třemi týdny, a to ve chvíli, kdy já jsem to úvodní slovo skončila, vypršel limit času do 11. hodiny. Potom měl následovat se svým vystoupením pan předseda vlády. Takže já nechci opakovat to, co jsem zde řekla před těmi třemi týdny, asi by to nedávalo valný smysl, byť chápu, že někteří z vás jste tu byli, někteří jste tu nebyli, ale počkám si tedy na vystoupení pana předsedy vlády a teprve potom bych případně doplnila své vystoupení a reagovala na to, co nám řekne.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. V tom případě pan předseda vlády se chystá k odpovědi. Prosím, pane premiére, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych reagoval na vystoupení paní poslankyně Němcové na minulých odpovědích na písemné interpelace, které zde probíhaly v Poslanecké sněmovně. Chtěl bych zareagovat na jednotlivé oblasti, které byly předmětem vystoupení paní poslankyně.

Nejprve pokud jde o otázku vyjádření prezidenta ČR Miloše Zemana v čínské televizi CCTV. Chtěl bych tady poznamenat za vládu, že nezávislou zemí jsme se stali v roce 1989, od té doby rozhodujeme o svém osudu. Není to vždycky jednoduché rozhodování, ale tuto odpovědnost sami za sebe máme. Rozhodli jsme se vstoupit do Severoatlantické aliance, rozhodli jsme se vstoupit do Evropské unie a členství v těchto organizacích s sebou přirozeně nese práva a nese s sebou také povinnosti členských zemí. Já jsem přesvědčen o tom, že je dobře, že je ČR součástí NATO, že je dobře, že jsme součástí EU. A asi je na místě, abychom i v rámci těchto organizací, zejména pokud jde o otázku kolektivní obrany a bezpečnosti, koordinovali naši zahraniční politiku s našimi spojenci, které právě v těchto organizacích máme.

Pokud jde o česko-čínské vztahy, ty byly v předchozích letech poznamenány nízkou frekvencí politického dialogu. Tento stav souvisel s některými suverénními rozhodnutími představitelů ČR, na což čínská strana reagovala také negativně, to znamená svými vlastními suverénními rozhodnutími.

Státní návštěva prezidenta Čínské lidové republiky v ČR. Tou státní návštěvou byla dosažena úroveň vztahů, která je srovnatelná s jinými členskými státy EU. Chci připomenout, že v mezičase, kdy tady vedeme tuto diskusi, tak prezident Číny navštívil tady v regionu střední a východní Evropy Srbsko a navštívil také Polsko. Připomínám, že Polsko je nejenom náš partner v rámci zemí V4, ale je to také náš partner a spojenec v rámci EU a Severoatlantické aliance. A domnívám se, že úroveň přijetí čínského prezidenta v Polsku se nijak nelišila od úrovně přijetí, kterého se dostalo tomuto nejvyššímu čínskému představiteli při jeho návštěvě tady v Praze.

Pokud jde o angažmá ministra zahraničí, tak jak mi pan ministr zahraničí potvrdil, s panem prezidentem hovořil před konáním návštěvy čínského prezidenta, hovořili spolu výhradně o přípravách této návštěvy. Výroky nebo postoje prezidenta v dané záležitosti nebyly tématem jejich jednání.

Pokud jde o otázku zabezpečení čínské návštěvy v hlavním městě Praze. Rád bych zopakoval, že se jedná vždycky v takovýchto případech o reciproční záležitost. To znamená, na základě které je našim určeným státním představitelům poskytována ochrana při jejich pobytu v zahraničí. Tedy ta bezpečností opatření, která činíme pro zajištění ochrany vysokých ústavních činitelů, kteří přijíždějí do Prahy, tak potom očekáváme, že obdobný rozsah ochrany bude poskytnut našim vrcholným ústavním činitelům při návštěvách v jejich zemích.

Policie zajistila bezpečný průběh návštěvy představitelů Číny, zajistila ho standardními prostředky. Podle doposud uskutečněných šetření a vyhodnocení policie postupovala v souladu s právním řádem a postupovala v souladu se svými interními předpisy. Všechny podněty, které byly podány občany v souvislosti s těmito bezpečnostními opatřeními, byly řádně prošetřeny kontrolními orgány policie. Kontrolní orgány policie vyhodnotily jako chybný postup policistů v takzvaném případě FAMU. Odpovědní policisté postupovali v tomto případě v rozporu s pokyny velitele opatření a byli také kázeňsky potrestáni písemným napomenutím a také dočasným snížením jejich platu.

Příprava a provedení ochrany čínského prezidenta a jeho doprovodu představovaly soubor mnoha opatření, a to i s ohledem na předcházející události ve Francii, Belgii a Německu, tedy v souvislosti s vyhlášeným prvním stupněm ohrožení ČR terorismem. Obdobná opatření jsou ze strany Policie ČR realizována v podstatě vždy, když je zajišťován prostor, ve kterém se má pohybovat určená osoba, jejíž zajištění bezpečnosti vyžaduje přijetí větších bezpečnostních opatření.

Chci jenom připomenout, že velká bezpečnostní opatření byla realizována v okolí Kongresového centra v roce 2000 při zasedání Mezinárodního měnového fondu, v okolí paláce Žofín při účasti Dalajlámy na konferenci Forum 2000. Kontrolovaný vstup pro omezený počet osob na Hradčanském náměstí a omezení vstupu do Kongresového centra při návštěvě amerického prezidenta Baracka Obamy v roce 2009. Opatření na Hradčanském náměstí při jednání Dmitrije Medveděva a Baracka Obamy v roce 2010. Omezený vstup na Hradčanské náměstí při konání summitu Východního partnerství v roce 2014. Tohle byly naprosto konkrétní akce, kde policie využila obdobné prostředky pro to, aby zajistila bezpečnost návštěv, ale samozřejmě vždycky se také jedná i o zajištění bezpečnosti občanů, kteří se pohybují v okolí těchto událostí.

Pokud jde o zapojení komory česko-čínské spolupráce, toto zapojení bylo zaměřeno především do oblasti ekonomické spolupráce, identifikace konkrétních projektů spolupráce.

Klíčové dokumenty, které byly podepisované během návštěvy čínského prezidenta, včetně prohlášení o uzavření strategického partnerství nebo memoranda o společné formulaci návrhu plánu bilaterární spolupráce, byly sjednávány standardně ze strany Ministerstva zahraničí České republiky v úzké koordinaci se všemi zapojenými resorty a institucemi.

Pokud jde o otázku incidentů, ke kterým došlo během pobytu čínského prezidenta. Podle vyjádření Ministerstva vnitra došlo v průběhu celého třídenního bezpečnostního opatření v přímé souvislosti pouze k jednomu trestnému činu. Šlo o krádež tibetské vlajky a došlo k cirka dvěma desítkám přestupků. To znamená jeden trestný čin a dvě desítky přestupků. V části šetření v souvislosti s osobami s pomlázkami - to byli koledníci - a střetu s čínskými aktivisty je konstatováno, že mezi skupinami došlo ke vzájemnému napadení formou verbálních útoků a posunků, případně ke krátkodobému fyzickému kontaktu, který ale policisté vyřešili oddělením obou skupin. Tímto byl naplněn účel zákroku, který byl s ohledem na intenzitu potyčky, útoku, vyhodnocen jako dostačující. Žádná osoba v této souvislosti nebyla dále policií řešena.

Pokud jde o dotazy, které se týkají aktivity velvyslanectví Čínské lidové republiky tady v Praze. Pokud by se prokázalo, že jakýkoliv zastupitelský úřad nabádá svoji krajanskou komunitu, cizí státní příslušníky, k činnostem, které nejsou v souladu se zákony České republiky, tak by přirozeně naše strana, rozumíme tedy Ministerstvo zahraničí, důrazně reagovala.

Ministerstvo zahraničí identifikovalo pracovníka velvyslanectví Čínské lidové republiky, který byl na záběrech České televize a prohlašoval se na nich za člena personálu mise. Následně Ministerstvo zahraničí požádalo velvyslanectví Číny o vysvětlení jeho přítomnosti a činnosti na místě a současně upozornilo na potřebu dodržovat pravidla daná Vídeňskou úmluvou o diplomatických stycích a také mezinárodní praxi. Velvyslanectví Číny v reakci uvedlo, že přítomnost jeho diplomata nebyla mimo rámec příslušné úmluvy, neboť měl zajišťovat komunikaci příslušných občanů Číny s českými orgány.

Pokud jde o dotazy, které se týkají účasti na jednotlivých protokolárních akcích. Chtěl bych uvést, že výběr členů vlády, kteří se účastní podpisu jednotlivých dokumentů během zahraničních návštěv, je pokaždé selektivní. Ministr kultury nebyl během návštěvy prezidenta Číny členem národní delegace. Na straně hosta nebyl zastoupen jeho resortní protějšek a jednání se povahou věci netýkala daného ministerstva. Během státní návštěvy prezidenta Číny nebylo podepsáno žádné memorandum o kulturní spolupráci. Oblast kultury byla zmíněna v prohlášení o uzavření strategického partnerství. Byla ale zmíněna velmi stručně, stručněji než jiné oblasti, jako byla například otázka spolupráce ve vědě a výzkumu nebo spolupráce v oblasti zemědělství, kde resortní ministři na jednání rovněž nebyli přítomni. Ministerstvo zahraničí potvrdilo, že Ministerstvo kultury bylo zapojeno do přípravy obou dokumentů. Český návrh plánu bilaterární spolupráce, který navazuje na podepsané memorandum, obsahuje konkrétní vstupy a podněty od Ministerstva kultury.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Věnoval jsem se několika konkrétním okruhům, které byly zmiňovány v rámci interpelace paní poslankyně Němcové. Vycházel jsem z podkladů, které jsem obdržel od Ministerstva vnitra, které jsem obdržel od Ministerstva zahraničí v souvislosti s návštěvou prezidenta Čínské lidové republiky tady v České republice. Tolik tedy v tuto chvíli vše. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi. Paní poslankyně Miroslava Němcová se hlásí dále do rozpravy. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji ještě jednou za slovo. Děkuji za tuto odpověď, která, musím přiznat, je o málo obsažnější než ta, kterou jsem dostala v písemné podobě, a i proto, že jsem tu neobsažnou, nebo bezobsažnou odpověď, kterou jsem obdržela v písemné podobě, považovala za tak chabou, proto jsem požádala, aby byla přenesena na půdu Poslanecké sněmovny a mohli jsme ji projednávat a dostat alespoň tímto způsobem z pana předsedy vlády poněkud konkrétnější odpovědi.

Takže abych vám to přiblížila. Já jsem se ve své interpelaci ptala na čtyři okruhy, které se týkaly návštěvy čínského prezidenta v České republice. Uběhly už mezitím tři měsíce. Zdá se, že tato věc ztratila svůj náboj a ztrácí také veřejný zájem o to, co se vlastně v těch dnech odehrálo, ale přesto si myslím, že když už to téma bylo otevřeno, má se také nějak rozumně uzavřít.

Prvním okruhem, na který jsem se ptala pana předsedy vlády, bylo vyjádření prezidenta Miloše Zemana v čínské televizi, kde řekl - cituji: Byly velmi špatné vztahy mezi bývalou vládou České republiky - zdůrazňuji bývalou vládou České republiky -, protože tato vláda byla velmi submisivní pod tlakem Spojených států a Evropské unie. Teď jsme zase nezávislou zemí a tvorba naší politiky je založena na našich vlastních zájmech.

Ptala jsem se pana premiéra, zda jednal s prezidentem během přípravy té návštěvy a ladili společně zahraniční politiku, protože každé vyjádření nejvyšších představitelů konkrétní země znamená určení směru naší zahraniční politiky. V odpovědi, kterou jsem dostala písemně, na tuto otázku nebylo ani slovo.

Ptala jsem se za druhé, jestli jednal s prezidentem ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. V písemné odpovědi ani slovo. Dnes jsem se tedy dozvěděla, že pan ministr zahraničních věcí s panem prezidentem před návštěvou čínského prezidenta jednal. Že s ním jednal o těch otázkách, které se asi týkají nějaké míry našich zájmů, čínských zájmů, ale rozhodně jsem rozuměla tomu tak, že pan prezident neseznámil ministra zahraničních věcí s tím, jak postaví svoje vystoupení a jak je bude prezentovat. Tedy tím, že konečně jsme svobodnou zemí a konečně nezávisle můžeme určovat, co je a co není naším zájmem.

Teď tady pan premiér připomněl ty základní zlomy v pětadvacetiletí naší společnosti, tedy vstup do NATO, vstup do Evropské unie. A myslím si, že jestliže trvá na tom, že toto byly pozitivní akty v životě České republiky, tak by se měl okamžitě poté, co prezident republiky je vlastně zpochybnil, tak se měl on jako předseda vlády, tedy ten, kdo je zodpovědný za zahraniční politiku, nebo vláda jako celek, tak se měl okamžitě vyhradit proti tomu, co zvolil jako výstup prezident republiky.

Nestalo se to tak. Slyšíme to až dnes na půdě Sněmovny s odstupem tří měsíců, kdy se bohužel obávám, že už to téměř nikoho nezajímá. Chci ale říct, že pan předseda vlády propásl šanci jasně si dupnout a říci, co je tedy zájmem České republiky a co není, a to i s ohledem na to, že by si možná neudělal ten dobrý puntík na Hradě, ale myslím, že o tohle by hrát neměl. Že by se měl starat o to, co je v zájmu České republiky.

Tolik k tomu bodu 1, k tomu, co během té návštěvy představovala nebo jak ji zarámovala slova prezidenta Miloše Zemana.

Je potřeba ještě v této souvislosti upozornit na to, že ona asi ta slova jen tak nepadají z nebe, že někde se muselo takovéhle vyjádření vzít, v žádném případě si nemyslím, že prezident republiky to jenom tak nadhodil. On tím něco sledoval a někdo mu musel poradit, kterým směrem toto vyjádření má vést. Mě k tomu přivedlo, kdo mu to asi radí, to, co jsem se dozvěděla z otevřených zdrojů, tedy že na návrh hradního kancléře pana Mynáře a šéfa poradců pana Nejedlého se oficiálním poradcem českého prezidenta Miloše Zemana stal předseda představenstva CEFC pan, teď nevím, jestli to řeknu přesně, Jie Ťien-ming, a píše se ve veřejných zdrojích o jeho spřízněnosti s vlivným čínským armádním klanem, a nemluví se o tom jenom v našich českých komentářích, ale píše o tom např. i bezpečnostní magazín National Interest. Takže asi je zajímavé sledovat to, co říká prezident republiky, kým je obklopen. A jestliže jsem se zároveň dočetla, že toto jméno pana, znovu se omlouvám, jestli to říkám dobře, Jie Ťien-minga, že se někde psalo, že se moc nemá uvádět, že Čína je z toho dosti nervózní, protože je snad synem nebo vnukem nějakého významného představitele armády v Číně a pořád ještě je to taková poněkud tajuplná osobnost, která má zůstat, a jeho zájmy mají zůstat někde skryty, tak já jsem si myslela, že se přece jenom dozvím od pana předsedy vlády alespoň náznak toho, co zde říkám já. Protože já z něj nepáčím žádné tajné informace, nedobývám se pod slupku toho, co může vědět pouze on, protože má přístup k jinému typu informací než já. Já se ptám pouze na ty veřejné zdroje a myslela jsem si, že pan premiér v závažnosti toho tématu se přece jenom odváží víc a popíše ty souvislosti trochu hlouběji. Když to neudělal on, musím to udělat já.

Pokud jde o to zabezpečení, druhým okruhem bylo zabezpečení čínské návštěvy v hlavním městě Praze. Souhlasím s tím, že zde byla v minulosti různá závažná jednání mezinárodních institucí, byly zde vlivné hlavy států, nebo ty nejvlivnější hlavy států, ale pamatuji si např. na návštěvu amerického prezidenta jak George Bushe mladšího, tak Baracka Obamy. A já jako v případě George Bushe mladšího běžný občan jsem nebyla limitována téměř ničím, chodila jsem po pražských ulicích, tak jak jsem potřebovala, na Václavské náměstí, kde se konal ten jeho projev, byť byl tedy nějakou bariérou chráněn, ale v každém případě nebyla odblokována půlka Václavského náměstí, aby tam nikdo nesměl. Pamatuji si na návštěvu Baracka Obamy, kde jsem se tehdy už jako reprezentant Poslanecké sněmovny, ale spolu se mnou i běžní občané, dostala na hradní náměstí. Je pravda, že tam byly kontroly, že jsme museli projít bezpečnostními rámy, že takto byla zajištěna bezpečnost Baracka Obamy a umožněno jeho vystoupení před pražským panoramatem a sdělení tehdejších aktualit světu, ale normálně jsme tam mohli přijít. Neudály se takové příšerné manévry jako v případě čínského prezidenta, kdy vlastně z Hradčanského náměstí, víme, jak to tam vypadalo, byli lidé vyháněni apod.

Ptala jsem se také v této souvislosti na to, jaká byla skutečná role pana Jaroslava Tvrdíka, protože asi nemá smysl zastírat, že vlivná byla. Ano, stojí v čele nějaké té komory, nevím, obchodního přátelství, česko-čínská. Ano, to respektuji, takovéhle postavení, takových komor je v České republice jistě řada a jejich reprezentanti, podobně jako třeba skupiny přátel Poslanecké sněmovny, jsou zváni v případě, že navštíví naši zemi někdo, ke komu oni tím, že jsou členy přátel skupin, dávají svůj vztah, tak jsou k tomu zváni. Rozumím tomu, že se v nějaké míře podílejí i tyto skupiny na přípravě takto vrcholných návštěv. Ale to, co se odehrávalo v případě angažmá této skupiny, na mě to dělalo dojem, že to organizovala právě, celou tu návštěvu, více česko-čínská skupina pana Tvrdíka než samotná vláda. Skoro bych řekla, že česko-čínská skupina, pan Nejedlý a tady ten pan předseda představenstva CEFC Jie Ťien-ming byli ty hlavní postavy, které to asi zabezpečovaly, a pravděpodobně s nimi celá čínská ambasáda.

A to je třetí okruh, ke kterém jsem vztahovala své dotazy ve své písemné interpelaci, tedy role čínské ambasády v Praze při návštěvě čínského prezidenta. Přímo jsem se ptala pana předsedy vlády na to, jestli viděl ty záběry v televizi. Teď v té písemné odpovědi to nebylo popsáno, teď v té doplňující ústní odpovědi popsal, že ti koledníci, kteří šli kolem, vlastně napadeni čínskými aktivisty nebyli, že to bylo jenom takové postrkování a trošku se tam škádlili a policie je oddělila, a tím pádem všechno proběhlo normálně. Na mě tedy u televize to dělalo jiný dojem. Měla jsem pocit i z té starší dámy, kterou tam brutálně zaháněli, napadli toho pána, který jel v tramvaji, kameramany, ty koledníky, tak já jsem měla pocit, že ta aktivita rozhodně nebyla takového vzájemného napadání, že by ta starší dáma se tam vrhala po těch čínských obráncích té komunistické ideje, ale že tam normálně šla s tou tibetskou vlajkou a to jim stačilo jako záminka k tomu, aby ji napadli. Takže toto vyjádření o tom, že to byly takové vlastně vzájemné potyčky a vlastně se ani neví, kdo a jak je vyprovokoval, tak to já v žádném případě neberu, protože mám oči a v televizi jsem ty záběry viděla. Nenechám si vzít přesvědčení o tom, že tyto organizované skupiny, na které se také ptám, zasahovaly proti českým občanům na území České republiky.

Ostatně o tom, že organizováni ti demonstranti byli, o tom přinesly informace některé servery, budu jmenovat IHNED nebo ECHO 24, které citovaly slova jednoho z účastníků toho semináře, který se konal pár dnů před příjezdem čínského prezidenta na čínské ambasádě. Cituji: Sešli jsme se v pátek na čínském velvyslanectví v Praze, kde jsme měli dostat pokyny k vítání a podpoře čínského prezidenta. Nábor probíhal skrze různé i neoficiální organizace, čínské zaměstnance firmy Huawei nebo spolky, jako literární, spolek průvodců a další. Každá desetičlenná skupinka měla svého lídra. Od šéfa konzulárního oddělení jsme byli varováni před citlivými tématy, jako je Tibet nebo lidská práva. Dostali jsme instrukce, jak se chovat v okamžiku, kdy někdo bude proti návštěvě protestovat. Demonstrující máme překřičet, nemáme se bát na ně vztáhnout ruku, pokud možno ale lidi nezranit, vlajky strhávat. Konec citace. Demonstranty měla ambasáda vybavit vlajkami, transparenty, různými houkačkami a prostě vším, co by pomohlo, aby mohly zasáhnout takto organizované desetičlenné skupiny, které měly každá svého lídra, aby tyto skupiny mohly zasáhnout proti českým občanům a jejich slovy je buďto ukřičet, ale pokud možno je nezranit, ale vztáhnout ruku, to v každém případě, a neumožnit českým občanům, aby se na území své vlastní země projevovali tak, jak chtějí a jak cítí, že je potřeba.

K tomu, co jsem napsala v této interpelaci, k těmto slovům o organizování těch bojůvek prostřednictvím čínského velvyslanectví, se pan premiér nevyjádřil, lépe řečeno, můžu to ukázat tady pro vás (ukazuje list ve formátu A4). Mé dotazy mají rozsah téměř jedné tištěné stránky. Odpověď na tento bod má rozsah 2,5 řádku pana premiéra v té písemné podobě. Nedostala jsem v písemné odpovědi vůbec žádnou odpověď na to, jestli věděl o tom organizování těchto skupinu, jestli, a určitě má analytiky jak Úřad vlády, tak Ministerstvo zahraničních věcí, tyto informace získal z veřejných zdrojů, tak jak je tady cituji já z veřejných zdrojů, tak jestli okamžitě jednali s čínskou ambasádou.

Teď se dozvídám jenom ten jeden ojedinělý případ, že když už to tedy myslím Reportéři České televize, nebo teď nevím, který pořad, si dal záležet na tom, aby ozřejmil fungování toho konzulárního zástupce, který byl prostě, promiňte mi to slovo, načapán, už se z toho nemohli vyvléct, nemohli se z toho vylhat, on sám na těch televizních záběrech říká, že je konzulární zástupce, je vidět, že tam ty Číňany organizuje proti českým občanům. Tak když už to nešlo jinak, tak se tady k tomuto ojedinělému případu pan premiér, jakoby se ho letmo dotkne a přizná, že se asi něco dělo, ale že pan ministr zahraničních věcí poslal nějakou asi ne nótu, ale nějakou žádost o vyjádření čínské ambasády a čínská ambasáda nám sdělila, že to bylo všechno v pořádku. Tak to jakkoli ta písemná podoba byla nedostatečná, stejně nedostatečné je to doplnění ústní, které jsem zde slyšela, protože to hlavní, že je zde důkaz o tom, že byli organizováni Číňané proti českým občanům, toho se pan premiér v žádném případě nedotýká.

Myslím, že kroky proti čínské ambasádě měly být úplně jiné. Jestliže si teď vybavím tu rétoriku nejen předsedy vlády, nejen České republiky, českých zástupců proti tomu, jak nám například Brusel vnucuje některé představy o tom, jak má naše společnost vypadat, jak se má řídit, co všechno má přijímat za zákony, nebo ne, a my se proti tomu velmi kriticky vymezujeme, tak nechápu, když navenek umíme říci, co je, nebo není naším zájmem, tak jak to že dovnitř necháme působit tyhlety organizované skupiny proti českým občanům, to mi přijde naprosto nepochopitelné. A odmítám, že by takto mohla česká vláda postupovat vůči hlavní povinnosti, kterou má, tedy hájení zájmů českých občanů.

Myslím, že tato kapitola tedy uzavřená pro mě v žádném případě není, tedy kapitola, která se týká aktivit čínské ambasády. Chápu, že to je horké téma, že se do toho málokomu chce, protože to je takové šťourání do velmi mocných struktur, velmi bohatých struktur, a každý, kdo se do toho pokusí nejenom vidět, ale trošku se tím zabývat, tak samozřejmě narazí na ohromnou zeď mlčení, zastírání, bariéry, kterou tady vystavěl jak v té písemné podobě, tak potom v té ústní pan předseda vlády, nechce se pravdivě podívat na situaci toho, co popisuje i bezpečnostní zpráva za rok 2013 o zesílení vlivu - teď budu raději citovat přesně, abych to neuvedla nějak špatně. Zpráva BIS, cituji: "V případě čínské moci a jejích zpravodajských služeb se nesl rok 2014 ve znamení důrazu na vlivovou infiltraci do českých politických a státních struktur a sběru politického zpravodajství, a to vše za aktivní pomoci některých českých občanů, včetně politiků a státních úředníků." Takže důkazy o tom, že se tady něco odehrává, jsou. Návštěva čínského prezidenta to jenom nasvítila. Ten reflektor byl... Ty události byly najednou nasvíceny a staly se zřetelnými nejenom pro pracovníky BIS, ale pro všechny, kteří tu návštěvu viděli a trochu ji posuzovali.

Pokud jde o firmu Huawei, kterou jsem zde zmínila, že pořádala nějaké, nebo byla mezi těmi náborovými jednotkami, které měly tady chránit čínského pana prezidenta, tak jsem vznesla dotaz - a k tomu mi nebylo odpovězeno ani písemně, ani dnes - na to, co pan premiér ví o této firmě. Jestli ví o tom, že ji vyřadila Austrálie z důvodu bezpečnostního rizika z tendru na vybudování celonárodní sítě vysokorychlostního internetu. Jestli pan předseda vlády ví o tom, že výbor pro zpravodajské služby americké sněmovny reprezentantů označil tohoto výrobce telekomunikačního vybavení v roce 2012 za bezpečnostní riziko a doporučil, aby mu byl uzavřen vstup na americký trh. V reakci na podezření z kyberšpionáže se skutečně tedy Huawei z USA stáhla. Podobné to bylo v Kanadě. A nyní tady vidíme i masivní reklamu a její podporu společností CEFC a společností bezpochyby pana Tvrdíka a jejích dalších skupin na našem území.

Ptala jsem se na to, protože to, co já mohu zjistit, jsou pouze informace z veřejných zdrojů. Tyto informace jsem si našla, přečetla, zapsala, sdělila je panu premiérovi s tím, že žádám, aby mi vysvětlil, jestli když Američané, Kanaďané, Australané vidí v této firmě bezpečnostní riziko, obávají se kyberšpionáže, nechtějí je připustit k jakékoli zakázce, která se týká vysokorychlostního internetu, a najednou je naše náruč v České republice dokořán, tak jestli to riziko z nějakých zázračných důvodů pominulo. V roce 2012, 2013 pro bohatou západní půlku světa to riziko bylo, a najednou pro nás to riziko není? Na to jsem nedostala ani před dvěma měsíci, nebo kdy mi ta odpověď přišla, ani dnes jediné slovo odpovědi. Takže to je druhá věc, kterou já považuji za naprosto zásadní. A odpověď na ni jsem nedostala. To byl třetí okruh otázek.

Čtvrtý okruh jsem nazvala v písemné interpelaci protokolární zajištění návštěvy. A musím říci tím, že jsem se o to zajímala, že jsem opět pouze zaregistrovala to zvláštní divadlo, které se odehrálo na Pražském hradě při podpisu různých memorand o spolupráci ve všech možných oblastech. Najednou jsem tam zaregistrovala, že se podepisuje asi nějaké obsáhlejší, širší memorandum o spolupráci, v jehož rámci měla být zmíněna kultura. Myslím, že Česká tisková kancelář to uvedla přesně, kdy říká, že to znělo takto: potvrzují obě strany formulovat program bilaterální spolupráce, první návrhy si vlády podle textu memoranda vymění v červnu letošního roku. Možná by i bylo dobré, kdybychom se dozvěděli, jaké ty první návrhy byly, protože dnes je poslední den června, tak pravděpodobně už si je vlády vyměnily. A konkrétní projekty by se mohly týkat až patnácti oblastí, například využití jaderné energie, rozvoje silniční, železniční, letištní infrastruktury, zemědělských technologií, sportu a kultury. A ta kultura bylo to, co zaznělo ve veřejné sféře v různých médiích. A nato jsem zaznamenala vystoupení pana ministra kultury, který řekl, že o ničem takovém neví a že s ním nic projednáváno, že jeho ministerstvo se na žádných těchto aktivitách nepodílelo. Teď se dozvídám, že podílelo.

Ale já prostě nemohu přijmout situaci, že bezprostředně poté, co návštěva probíhá, probíhají komentáře. A mě se zdálo, že tehdy trochu dotčeně a zhrzeně pan ministr Herman říká: no tak na Hradě se něco podepisuje, je tam nějaká zmínka o kultuře, ale já ani můj úřad o tom nic nevíme. Jasně, rozumím tomu, že uběhly tři měsíce, všechno jste si to tak nějak proladili a vytvořili jste takovou tu pohádku, kterou nám řeknete, jak to vlastně bylo všechno v pořádku. Ale ta první reakce o něčem svědčí. A já jsem se ve své interpelaci ptala na tu první reakci. Že tam na Hrad nemohl jít pan ministr kultury, to si myslím, že bylo dáno zejména tím, že tady ve Sněmovně požádal, osvěžím vaši paměť, a navrhl uctění památky 80 tisíc tibetských mnichů, které v 50. letech Číňané zavraždili. A nato následovala reakce čínské velvyslankyně, nebo jejího zástupce, který poté navštívil Ministerstvo zahraničních věcí s urgentní stížností, a to právě na ministra Hermana. A zástupce uvedl, že máme před návštěvou čínského prezidenta, citace: "Tento čin může poškodit nejenom návštěvu prezident, ale i celkové pozitivní směrování současných vztahů." To bylo vyjádření zástupce Ministerstva zahraničních věcí, který dal tuto informaci k dispozici.

Rozumím tomu, že jestliže pan ministr kultury tady v Poslanecké sněmovně se rozhodl pro uctění památky 80 tisíc tibetských mnichů, tak že mu byly dveře zavřeny na Pražský hrad, zejména během čínské návštěvy. Možná se teď zase otevírají a při nějakých jednáních tam zase bude smět. Ale v té době to bylo úplně jasné. A věšet nám bulíky na nos o tom, že vlastně s Ministerstvem kultury jednáno bylo, ale tím, že to nebylo ani tak důležité, je to v nějakém balíčku všech možných typů spolupráce, tak že se to v tom nějak schová, a pan ministr o tom věděl, tak takovouhle pohádku já si prosím nenechám vnutit. To se mi zdá, že není hodno ani jedné strany - myšleno pana ministra kultury, druhé strany - myšleno pana předsedy vlády, třetí strany - mě jako reprezentanta Poslanecké sněmovny.

Tolik je moje reakce na to, co jsem se dozvěděla. Kdybych to měla shrnout, tak za zcela zásadní považuji to, co tady předvádí, možná je správné slovo vyvádí, velvyslanectví Čínské lidové republiky, jakou moc si uzurpuje, jak moc vstupuje do vnitřních záležitostí naší země. A nezdá se mi, že by s touto situací uspokojivým způsobem vláda cokoliv dělala.

Druhým závěrem je taková pochybnost nad tím byznysem, který - bylo tady pořád zdůrazňováno, jaký to bude ohromný byznys pro Českou republiku, co všechno úžasného nám to přinese. Vidíme, že i z půdy Poslanecké sněmovny vlastně nejčastější návštěvy jsou ze strany Čínské lidové republiky. Teď jsme zrovna na organizačním výboru schvalovali dvě takové další. A přitom je potřeba říci, že investice Čínské lidové republiky v České republice mezi lety 2003 a 2015 představovaly 0,36 - 0,36 procenta všech zahraničních investic! Německo 21,9 procenta. Jestli vám to někomu nepřipadá jako nepoměr, že ten cirkus, který byl kolem čínské návštěvy, že je to ten subjekt, který tady nejvíce investuje, nejvíce na něm závisí naše vzájemné vztahy, tak jsem přesvědčena, že tomu tak není. Ale to prosím bych ponechala i ekonomům. Možná je úvaha do budoucna v tom, že je dobré posílit investice. Každý stát má zájem na tom, aby se jeho podnikatelská sféra mohla zúčastnit nějakého přesahu do dalších sfér, kde zatím takové možnosti nemá. Tomu já velmi dobře rozumím. Ale nesmí to být za cenu, že my jsme vazaly a někdo nám tady píská jak vnitřní politiku, tak to, jak máme vystupovat v zahraničních otázkách. V těch zahraničních otázkách jsem zmínila právě tím vyjádřením Miloše Zemana. Ve vnitřní politice jsem odkázala na to, co tady předvádí, lépe řečeno vyvádí, za tichého souhlasu naší vlády čínská ambasáda v Praze.

Já s takovou politikou naší vlády nesouhlasím. Myslím si, že má platit, že musí být vztahy rovnovážné. Já pán ty pán. Jinak to fungovat prostě nemůže. A česká vláda je zvolena českými občany k tomu, aby hájila jejich zájmy, a nemůže přihlížet tomu, jak jsou tady na ulicích organizovanou skupinou čínské ambasády napadáni fyzicky a podobně.

V písemné interpelaci pan předseda vlády souvislosti s FAMU nesdělil. Teď se jich tak lehce dotkl. Bohužel se i nad tímto případem zavírá takový příkrov mlčení, protože vždycky události staré tři měsíce už jsou téměř jakoby z pravěku, jako by už nikoho nezajímaly. Vždyť mezitím se stalo tolik důležitých jiných věcí. Ale já si myslím, že tohleto jsou známky toho, že systém vláda nemá v rukou, to znamená bezpečnost našich občanů, a nechá do vnitřních záležitostí našich zemí vstupovat jinou mocnost způsobem, jaký je pro mě nepřijatelný. Proto bych byla ráda, kdyby ještě to, co jsem tady zmínila, ať už bližší informace o tom, jak byly organizovány čínské bojůvky, by ještě tady pan předseda vlády rozvedl. Také tu skutečnost kolem firmy Huawei, tedy bezpečnostních rizik, jestli by se jí pan předseda vlády ještě dotkl a vysvětlil nám všechny informace, které mám z veřejných zdrojů. A třeba mi řekne, že nejsou vůbec pravdivé a že je to všechno jinak. Ale byla bych ráda, kdyby to, co přikryl mlčením, teď přece jenom tu pokličku pozvedl a ještě k tomuhle se vyjádřil. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Miroslavě Němcové a dále do rozpravy pan předseda vlády, jestli chce. (Nechce.) Pan ministr kultury se hlásí do rozpravy. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Daniel Herman Děkuji, vážený pane předsedající. Kolegyně, kolegové, děkuji za zmínku paní poslankyně Němcové, která se týkala kultury. Jak řekl pan premiér, určité podklady pro Ministerstvo zahraničí týkající se obecně spolupráce v kulturní oblasti mezi Českou republikou a Čínou byly dodávány, ale nejednalo se o některé konkrétní věci, které by se přímo týkaly čínské návštěvy. Alespoň tak jsem o tom informován nebyl. Ale standardní spolupráce mezi resorty i v oblasti kultury probíhá, takže podklady samozřejmě dodávány byly. Já jsem se vyjádřil v tom smyslu, jak zde bylo citováno, právě proto, že jsem se přímo na té návštěvě jakkoliv nepodílel a nebyl jsem v té věci osloven.

Vzhledem k tomu, že se objevily některé informace o mých tzv. protičínských postojích, tak rád využívám i této příležitosti, abych znovu zopakoval, že žádné protičínské postoje nemám. Naopak čínskou kulturu pokládám za úctyhodnou, hluboce zakotvenou ve spirituálních tradicích a velmi rád se i účastním třeba čínských baletů, divadelních představení. Je pravda, že jsou většinou organizovány exilovými skupinami, protože umění vycházející ze spirituálních tradic starověké nebo starobylé Číny v současné Čínské lidové republice není možno zcela svobodně provozovat. Je to především divadelní představení Shen Yun, které je hodně spojené s hnutím Falun Gong. A to je další velké téma. Já mám už od času, kdy jsem byl ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů, celkem intenzivní kontakt se zástupci tohoto hnutí Falun Gong a dostávám pravidelné informace o opravdu brutálním porušování lidských práv v Číně, o transplantaci orgánů a o restrikcích vůči členům tohoto hnutí. A to byl důvod mých kritických postojů.

Jsem přesvědčen, že je třeba plně podporovat ekonomickou výměnu, turistickou výměnu, kulturní výměnu, to je naprosto v pořádku. Jsem velmi rád, že přicházejí čínské filmové společnosti a natáčejí u nás firmy, ale prostě není možné otázku lidských práv odsunout, není možné na ni zapomínat a to je jádro mých postojů. To znamená, nezaujímám žádné protičínské postoje, stejně tak jako jsem před rokem 1989 nezaujímal žádné protičeskoslovenské postoje, jak se snažila mi tehdejší Státní bezpečnost vsugerovat.

O této otázce jsem hovořil při svém setkání i s panem prezidentem Zemanem, který se dotazoval na některé otázky v této souvislosti. A když jsme hovořili právě o otázkách souvisejících s pronásledováním hnutí Falun Gong, tak pan prezident projevil zájem o literaturu, která by dokumentovala pronásledování členů tohoto hnutí. Já jsem panu prezidentovi tyto materiály dodal a pan prezident mi při našem rozhovoru řekl, že si je prostuduje a případně i v té věci se bude angažovat. Což pokládám za velice pozitivní signál. A kdyby to pomohlo třeba jen jedinému člověku zmírnit represe ze strany současného komunistického čínského vedení, tak by to bylo jenom dobře.

Takže děkuji za to, co zde zaznělo, za zájem o tyto důležité věci, a pokládal jsem také za důležité své postoje sdělit. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru Hermanovi. Ještě někdo do rozpravy? Pokud ne, paní poslankyně asi navrhuje odmítnutí odpovědi. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Přemýšlím, jak tuto interpelaci uzavřít, protože je jasné, že zůstane otevřená, ať už se stane ve Sněmovně cokoliv. Pan premiér odmítl odpovědět na úplně jasné, konkrétní dotazy. Myslím, že byly formulovány tak jasně, že pokud chtěl, tak mohl přijít a mohl odpovědět. Je jasné, že nechce. To musím vzít prostě na vědomí, není v mých silách ho nějak více přesvědčovat, lámat, nutit. Je to jeho zodpovědnost. Já pouze mohu říct, že jsem naprosto nespokojená s takovýmto přístupem pana předsedy vlády, a musím si z toho vyvodit, že skutečně chce přihlížet tomu, ať už pan prezident předvádí cokoliv a čínská ambasáda cokoliv, tak že on si s tím nebude pálit prsty.

Děkuji za vystoupení pana ministra kultury, který se dotkl spíše toho aspektu, kterým se zabývá jistě celá dlouhá léta, a je v souvislosti s jeho vystoupením ve sněmovně, tedy toho lidskoprávního. Nic moc nevysvětlil ohledně té spolupráce. Sice řekl, že nějaké podklady byly, ale je zjevné, že prostě nesměl na Hrad, protože tím, že tady vyprovokoval to uctění památky, tak se před ním dveře zavřely a u všech podpisů, byť byly jakkoli obecné, být nesměl, přestože se jeho resortu týkaly.

Myslím, že to, co zde říkal o těch pronásledováních nepohodlných skupin v Číně, má také svoji váhu. Jestliže např. zase z veřejných zdrojů víme, že v roce 2013 bylo v Číně popraveno 2 400 osob, v roce 2007 to bylo 6 500 osob a že 80 % popravených podepsalo v celách smrti v uvozovkách dobrovolný souhlas s odevzdáním svých orgánů, tak si myslím, že to, co zde řekl pan ministr, bychom v kontextu celé té návštěvy a celého toho obrovského jásotu některých představitelů naší země měli brát také v potaz. Je asi důležitá věta, kterou řekl Mao Ce-tung na adresu těch poprav: hlava není pažitka, když se jednou usekne, tak už nenaroste. No a ten Mao Ce-tung stále shlíží na náměstí Tchien-an-men, všichni k němu... většina nebo asi celá komunistická čínská reprezentace ho pořád má za tu obrovskou autoritu, k jejímuž odkazu se hlásí.

Takže dámy a pánové, s vědomím toho, že hlava není pažitka, když se jednou usekne, tak už nenaroste, tak já nechám tuto interpelaci otevřenou. Nebudu navrhovat žádné usnesení Poslanecké sněmovny, protože naše hlasování nemůže překrýt slabost premiéra a jeho vlády v tomto selhání. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Rozumím tomu tak, že podle § 112 odst. 5 nenavrhujete odmítnutí odpovědi premiéra. Ale pan premiér se ještě hlásí do rozpravy. Prosím, pane premiére.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní poslankyně, vážené poslankyně a poslanci, já bych skutečně rád ještě uvedl několik poznámek, než Poslanecká sněmovna bude hlasovat o interpelaci paní poslankyně Němcové.

Já jsem se skutečně snažil poctivě získat informace, které se týkaly návštěvy čínského prezidenta, a snažil jsem se informovat Poslaneckou sněmovnu. Byla to vrcholná návštěva nejvyššího představitele Čínské lidové republiky tady v Praze. Přijel na pozvání prezidenta České republiky. Návštěva byla zajišťována Kanceláří prezidenta České republiky a také, jak v takovýchto věcech standardně bývá, Ministerstvem zahraničí České republiky. Čili jednalo se skutečně o standardní oficiální návštěvu prezidenta země, která je druhou největší ekonomikou světa, prezidenta země, která je stálým členem Rady bezpečnosti Organizace spojených národů, a prezidenta země, se kterou se snažíme intenzivně rozvíjet obchodní i politické vztahy.

Já se domnívám, že jak rozsah přijetí čínského prezidenta tady v Praze, tak rozsah bezpečnostních opatření odpovídal významu této návštěvy a odpovídal obecně bezpečnostnímu prostředí, ve kterém se v dnešním světě pohybujeme. Já se obávám, že my si prostě nemůžeme dovolit chovat se naivně. A já jsem si vzpomněl, když paní poslankyně tady mluvila o tom, jak se procházela během návštěvy amerického prezidenta tady v Praze... Bylo by to krásné, kdybychom si takové věci mohli dovolit i v budoucnu, aby skutečně tady nebyla rizika útoků, aby tady nebyla rizika teroristických útoků. Ale já mám obavu, že za ty poslední roky se svět hodně změnil. Změnil se k horšímu. Já z toho také nemám radost. Byl bych radši, kdybychom nemuseli dělat takováto rozsáhlá bezpečnostní opatření. Byl bych raději, kdyby nedošlo k útoku na letišti v Turecku. A já teď nechci říkat, že ta bezpečnostní opatření byla primárně kvůli útokům teroristů. Ale vždycky když přijede takto vysoká návštěva, když přijede prezident, ať už jsou to Spojené státy, Čína, ať už je to Rusko, nebo třeba kdyby přijela německá kancléřka, musíme prostě zvažovat roli a váhu těchto lidí, kterou hrají ve světové politice, protože kdekoli oni vystupují, tak samozřejmě vystupují jako vysocí představitelé svých zemí a také riskují. Riskují možnost, že se stanou terčem teroristického útoku. A já bych nechtěl, aby Česká republika cokoli v případě takovýchto návštěv podcenila. Takže byla to jedna z těch dimenzí. Možná to nebyla hlavní dimenze, ale byla tam přítomna. Prostě snaha zajistit maximální bezpečnost vysokého ústavního činitele, který přijel na oficiální návštěvu do České republiky.

Druhá věc. Já jsem zmiňoval tu statistiku a zmiňoval jsem ji úmyslně. Jeden trestný čin nebo jedno podezření z trestného činu, které policie šetří, to je jedna věc, asi něco kolem dvaceti přestupků. Když se podíváme na to, jak ta věc byla mediálně zobrazena, jakou vyvolala veřejnou diskusi, kolik zde bylo interpelací i na mě tady v Poslanecké sněmovně, tak mám pocit, že ta realita je trošku jiná než to, co se vytvořilo ve virtuálním prostředí. Kdyby tady docházelo k masivním útokům, kdyby tady docházelo k masivním střetům, tak by přece policie musela sdělit více obvinění z trestné činnosti, muselo by být šetřeno mnohem více přestupků. Ta realita je jiná. Já nemám žádný důvod nevěřit policii, že by nekonala tam, kde konat měla, nebo že by snad konala selektivně. Policie musí hájit dodržování zákona a je jedno, jestli ten zákon porušuje český občan, nebo jestli ho porušuje občan Číny nebo třeba občan Spojených států nebo kterékoli jiné země. Čili tady policie konala. A podle mého názoru ten rozsah identifikované trestné činnosti a rozsah identifikovaných přestupků není tak velký, aby napovídal tomu, že se tady v ulicích hlavního města dělo něco rozsáhle nepřijatelného nebo že snad tady docházelo k nějakým rozsáhlým střetům mezi příznivci a odpůrci čínského prezidenta během jeho návštěvy tady v Praze.

Já si myslím, že v tomto směru, byť se v ulicích pohybovali jak demonstranti, kteří přišli vyjádřit svůj politický názor, řekněme svůj negativní politický názor na přítomnost čínského prezidenta v Praze, tak se v ulicích pohybovali lidé, zejména tedy Číňané, kteří přišli přivítat svého prezidenta, tak se policii podařilo udržet bezpečnost. To si myslím, že je jeden z primárních úkolů policie, který po ní logicky chceme. Situace se nevymkla z kontroly. Situace se nevyvíjela chaoticky. Policisté zajistili bezpečnost. V případě, že došlo v některých situacích ke konfliktu, dokázali včas oddělit stoupence těch odlišných názorů a to je role, kterou by v demokracii policie měla hrát. Čili domnívám se, že zde nebyly použity ze strany policie nástroje, které by byly nepřiměřené. A pevně věřím, že jakákoli podezření, jakékoli přestupky budou důsledně a spravedlivě došetřeny tak, aby byl respektován zákon a aby byla respektována pravidla. Totéž samozřejmě musí dbát Ministerstvo zahraničí na to, aby respektovala pravidla i zastoupení, ambasády států tady v České republice, a není možné, aby jakékoli jejich aktivity směřovaly např. proti dodržování veřejného pořádku v naší zemi nebo proti právům, která mají naši občané, včetně práva na výkon shromažďovacího práva a svobody projevu tady u nás v České republice.

I ten rozsah smluvních dokumentů, které byly podepsány, ty dohody, které byly podepsány, tak nepřekračují rozsah, úroveň, která je obvyklá u ostatních zemí Evropské unie. Jestliže byla během návštěvy čínského prezidenta podepsána dohoda o strategickém partnerství, tak opět jsme teprve jednou z dalších zemí, která takovou dohodu má podepsanou. Já jsem byl na návštěvě Číny v uplynulých dnech. Snažil jsem se tam podpořit náš export. A těsně přede mnou byla v Číně na návštěvě německá kancléřka Angela Merkelová. Nepřijela sama, ale přijela s několika ministry německé vlády, protože Německo a Čína mají německo-čínský vládní dialog, tzn. že se scházejí jednou ročně zástupci čínské a německé vlády na společném zasedání a zabývají se německo-čínskými vztahy.

Čili to, že máme takto intenzivní politické kontakty, se nijak nevymyká z toho, jak jsou aktivní Britové, Francouzi anebo Němci, a připomínám i návštěvu čínského prezidenta teď v Polsku. Opět to přijetí bylo na zcela srovnatelné úrovni, jaké se dostalo čínskému prezidentovi při jeho návštěvě tady v Praze.

Chci odmítnout, že bych cokoliv zatajoval, že bych cokoliv potlačoval. Snažil jsem se zde tlumočit veškeré informace, které jsem jako předseda vlády obdržel na základě příslušné interpelace, a ponechávám na uvážení Poslanecké sněmovny, jakým způsobem se k této interpelaci postaví. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní faktická poznámka pana poslance Michala Kučery a potom ještě paní poslankyně Miroslava Němcová. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, musím odmítnout to obhajování masivních v uvozovkách bezpečnostních opatření, které tady zaznívá jak z úst pana premiéra, tak to zaznívalo i z úst pana ministra vnitra Chovance, a obhajoba masivních opatření byla ta, že se změnila bezpečnostní situace. Chci říct, že je to často přirovnáváno k minulé návštěvě prezidenta Spojených států Baracka Obamy. Chci říct, že pan prezident Barack Obama sem přijel po 11. září 2001, kdy po útocích na New York zahynuly tři tisíce lidí, přijel v době, kdy byla na vrcholu Al-Káida, byl na vrcholu Usáma Bin Ládin, byl na vrcholu Saddám Husajn. Já si nemyslím, že bezpečnostní situace se tak dramaticky změnila. Co se ale změnilo, je postoj této vlády k tomu, jakým způsobem bude k těmto věcem přistupovat. To znamená, nezměnila se bezpečnostní situace tak dramaticky, ale změnil se pohled naší vlády. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce a paní Miroslava Němcová ještě v rozpravě. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji. Pan předseda vlády pravděpodobně neposlouchal, když jsem zde mluvila před chvílí a řekla jsem, že chci ponechat tuto otázku otevřenou a nechci, aby o ní bylo rozhodnuto hlasováním v Poslanecké sněmovně, protože vzhledem k tomu, jak vágně se postavil k písemné odpovědi, jak se vyhýbá těm bolavým otázkám, které jsem zde vznesla, tak žádné hlasování v tom jasno nepřinese. Takže já si nepřeji, aby Sněmovna hlasovala. Nechtěla bych to interpretovat tak, jak se o to pokoušel řídící schůze místopředseda Vojtěch Filip, tedy že nemám námitky proti odpovědi, nebo že nechci dát hlasovat o nesouhlasu. Já nesouhlasím s tou odpovědí, ale nemyslím si, že hlasování může v této chvíli přinést nějaké rozuzlení otázek, kterým se pan předseda vlády vyhýbá. Naopak by to pro něj bylo potvrzení, že už dále nemusí dělat nic a že věci se zavřely a můžeme si je odfajfkovat jako zaplať pánbůh vyřešené. A k tomu já prostě přispět nechci.

Zároveň tedy mě zneklidnilo i to poslední ujištění pana předsedy vlády, kdy po třech měsících na adresu fungování čínské ambasády říká: Ministerstvo zahraničních věcí by mělo hlídat, aby nedocházelo k... Tak to já jsem si představovala, že druhý den už Ministerstvo zahraničních věcí, protože viděli určitě to, co jsem viděla já, jednalo, posílalo nóty, něco prostě podnikalo. Jestliže se teď dozvím, že by něco mělo dělat, tak to jenom potvrzuje moji tezi o tom, že tato návštěva byla zrežírována tak, aby to vyhovovalo těm skupinám, které na ní budou profitovat ať už politicky, anebo hospodářsky, ale v zájmu českých občanů, jejich postavení na zahraniční scéně to v žádném případě přínosné nebylo. Tedy to je moje závěrečné slovo k této interpelaci.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Miroslavě Němcové a ohrazuji se proti tomu, že jsem nějakým způsobem postupoval proti jednacímu řádu. Konstatuji paragraf 112 odst. 5: O odpovědi na písemnou interpelaci zařazenou na pořad schůze Sněmovny se koná rozprava. Na návrh interpelujícího poslance může Sněmovna k odpovědi na interpelaci přijmout souhlasné nebo nesouhlasné stanovisko usnesením. V případě nesouhlasného stanoviska je interpelovaný člen vlády povinen vypracovat novou odpověď ve lhůtě 30 dnů. Konstatuji, a můžete si zkontrolovat na stenozáznamu, že jsem pouze konstatoval, že paní poslankyně Miroslava Němcová nenavrhla nesouhlasné stanovisko podle § 112 odst. 5. Tedy postupoval jsem přesně podle jednacího řádu! Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Pane místopředsedo, vy jste teď řekl, že se vyhrazujete proti nařčení, že jste nepostupoval podle jednacího řádu. Ale já si nevzpomínám ani na vteřinu, že bych nějaké takové nařčení tady vznesla. Já jsem jenom řekla, že nesouhlasím s interpretací, tedy že se mi líbí odpověď pana předsedy vlády a že nepožaduji hlasování nesouhlasné. Já jsem řekla, že se mi nelíbí a že hlasování to rozhodnout nemůže. O tom, jestli vy postupujete podle jednacího řádu, nebo nepostupujete, zde nebylo ani jedné slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Protože nebyl navržen žádný návrh usnesení, interpelaci končím.

Pokračovat budeme interpelací číslo tři zařazenou na pořad dnešního jednání a to je interpelace poslance Zdeňka Ondráčka ve věci pěstounské péče, když nesouhlasí s interpelací paní ministryně Michaely Marksové. I tato odpověď byla přerušena, a to do přítomnosti ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové, a protože tady paní ministryně není, zůstává přerušena.

Dále je interpelace paní poslankyně Markéty Adamové vůči panu ministru Milanu Chovancovi. Paní poslankyně Markéta Adamová je nepřítomna, podle § 112 odst. 6 tedy se o ní rozprava nekoná a interpelace končí.

Dalším bodem je interpelace pana poslance Petra Bendla vůči panu ministru zemědělství Marianu Jurečkovi a je to interpelace ve věci kauzy Najmr. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 822. Upozorňuji, že pan ministr Jurečka tady není, ale pan poslanec Bendl se hlásí do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane premiére, kolegyně a kolegové, pan ministr Jurečka se dlouhodobě vyhýbá vůbec kontaktu s Poslaneckou sněmovnou a často se neúčastní jednání Poslanecké sněmovny. Patří k těm, kteří dokonce mají nižší účast na jednání Poslanecké sněmovny a jejím hlasování, než má například premiér ČR, což jaksi o něčem svědčí, o tom, do jaké míry se věnuje tematice, které by se měl primárně věnovat, a to je česká legislativa a zlepšování prostředí pro fungování zemědělců.

Já jsem tuto interpelaci ve věci kauzy pana Najmra, kterou alespoň částečně vysvětlím a budu ji muset tedy nechat otevřenou, než se pan ministr na jednání Poslanecké sněmovny v rámci interpelací někdy snad dostaví, tuto interpelaci jsem posílal v loňském roce řádnou cestou skrze předsedu Poslanecké sněmovny. Poslal jsem interpelaci s tím, že přirozeným způsobem ji vždycky dostane na vědomí i Úřad vlády a dostane moji interpelaci, nebo interpelace poslance dostane vždy příslušný ministr. Ministr zemědělství neodpověděl poslanci, tedy mně, interpelujícímu, ale poslal odpovědi na Úřad vlády, což je pouze evidenční místo, a poslal odpověď předsedovi Poslanecké sněmovny, ale nikoliv tomu, kdo interpeloval. Takže já jsem se začal shánět po tom, kde ta interpelace vězí a proč mi ministerstvo, potažmo ministr zemědělství neodpověděl v řádné lhůtě, načež jsem se dozvěděl, že ministerstvo poslalo odpovědi úplně někam jinam než na místo, kam to patří, to znamená interpelujícímu poslanci. Už to mi přišlo jako kauza poměrně podezřelá, že ministr zemědělství a jeho tým na úřadě, který si tam přivedl, neví, že má odpovídat příslušnému interpelujícímu poslanci.

Kauza je pro vás, kteří, věřím, jste ji asi nečetli, ale já ji popíšu jednoduše. Vlastník půdy se rozhodl ukončit s jedním nájemcem nájemní vztah a podepsal nájem s jiným zemědělcem. Zemědělec požádal o zápis vkladu do LPIS, což bylo učiněno, a původní nájemce během toho, co mu pršela výpovědní lhůta, převedl svoji firmu, nebo svůj podnik, chcete-li, na svého syna. A začalo martyrium, neboť se původní nájemce domáhal toho, že vlastně vztah, nebo resp. jeho syn se domáhal toho, že žádný vztah přeci neskončil a že oni mají dále užívací právo k majetku, který již dostal, řeknu, původní nájemce výpověď.

Ministerstvo řešilo kauzu od roku 2014. Předesílám, že už mezitím ten, co dostal výpověď, sklízel obilí toho, kdo měl nájemní smlouvu v tom roce 2014 podepsanou. A nakonec se, světe div se, nebo možná spíš nedivte, Ministerstvo zemědělství přiklonilo na stranu toho původního nájemce s argumentem, který je zajímavý. A ten já odcituji přímo z odpovědi ministra zemědělství Mariana Jurečky: "K vašemu dotazu tak lze uvést, že vlastníci pozemků nemohli dávat v platné výpovědi osobě, která již nebyla nájemcem jejich pozemku, resp. jejich dílů půdních bloků, neboť dotyčný to převedl, svoji firmu, na syna." Myslím si, že to je zjevná snaha minimálně o podvod. A protože ta kauza už se táhne jeden a půl roku a může být téměř návodná k tomu, aby tímto způsobem bylo přistupováno k vlastníkům půdy a k jiným zemědělcům, kteří v dobré víře obdrželi nájemní smlouvu, byli zapsáni v LPIS, vyseli obilí, mezitím jim je sklízí někdo jiný a rok a půl trvá Ministerstvu zemědělství, než se rozhodne, a nakonec dá za pravdu tomu, kdo podle mého hlubokého přesvědčení nájemní smlouvu v tuto chvíli nemá, nebo ji nemá od okamžiku, kdy dostal výpověď - je skandální. A myslím, že by to měl ministr zemědělství tady přede všemi vysvětlit a říct lidem, kteří se v zemědělství pohybují, jak to vlastně chce do budoucna dělat, když rok a půl není schopen rozhodnout, a pak rozhodne ve prospěch někoho, kdo už dávno nemá nájemní smlouvu.

Děkuji. A prosím tedy o to, aby tato interpelace byla přerušena do okamžiku, než se hodlá pan ministr zemědělství dostavit na písemné interpelace. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře, rozumím vašemu návrhu. Přeji pěkné dopoledne.

 

To znamená, budeme hlasovat o tom, aby tato interpelace byla přerušena do přítomnosti ministra zemědělství.

Já zahajuji hlasování a táži se, kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 129, přihlášeno je 107 poslankyň a poslanců, pro návrh 59, proti 1. Konstatuji, že s tímto návrhem byl vysloven souhlas. Projednávání této interpelace bylo přerušeno.

 

Přečtu omluvy, které dnes dorazily. Dnes se omlouvá pan poslanec Jaroslav Zavadil ze zdravotních důvodů, dále do 12 hodin paní poslankyně Golasowská, od 11 do 13 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec David Kasal, dále od 14.30 z osobních důvodů paní poslankyně Bohdalová, dále od 10.15 do 12 hodin z pracovních důvodů pan poslanec Soukup a dále dne 30. 6. z důvodu nemoci se omlouvá pan poslanec Andrle.

Přistoupíme k další interpelaci. Předseda vlády Bohuslav Sobotka odpověděl na interpelaci poslance Miroslava Grebeníčka ve věci nedostatečné informace předsedy vlády poskytnuté dne 21. ledna a 22. března 2016 Poslanecké sněmovně o aktivitách vlády a žádost o informace v souvislosti s alibistickými postoji předsedy vlády a vlády jako celku k identifikaci a řešení skutečných příčin migrační krize, k prevenci příčin a přijímání perspektivních účinných opatření ke zvládání bezpečnostních rizik ohrožujících české občany. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 824.

Otevírám rozpravu a eviduji přihlášku pana poslance Grebeníčka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, 21. ledna letošního roku vystoupil zde ve Sněmovně předseda vlády Bohuslav Sobotka s informací vlády ČR o migrační krizi, která vážně ohrožuje Evropu, a tedy i ČR. Ve vystoupení premiéra tehdy zaznělo všechno možné. Mimo jiné také oznámení, že jsme prokazatelně uprostřed největší vlny uprchlíků od konce druhé světové války. Co však už tehdy zaráželo, byl fakt, že předseda vlády zcela pominul informovat o příčinách této krize. Dlouze mluvil jen o tom, jakými prostředky chce EU a česká vláda čelit až jejím důsledkům. Nezmínit ale při řešení jakékoliv, nejen migrační krize její příčiny a nenabídnout postupy a prostředky k jejímu překonání, to je vždy nutno hodnotit jako zásadní logickou a věcnou chybu a ta bývá u politika, který by měl vést zemi horší než lenost. Tím spíše, že představy vlády o řešení krize, které premiér předkládal tehdy Sněmovně, byly spíše komické.

Stejnou chybou pak ale předseda vlády opakoval na pokračujícím jednání Sněmovny dne 22. března 2016. Opět ani slovo o skutečných příčinách migrační krize a ani slovo o jejich řešení. Jen spousta řečí o pozdním hašení požáru, o polovičatých krocích a prostředcích, které to bude stát. Místopředseda Poslanecké sněmovny Vojtěch Filip tehdy na tento opakující se závažný nedostatek vládní informace premiéra věcně upozornil a vyzval jej k reakci. Každá migrační krize se může řešit, cituji jeho slova, jedině když se řeší příčiny krize. Žádám tedy, aby v rozpravě doplnil pozici vlády o řešení příčin krize.

K mému překvapení premiér i po přímé výzvě k podání informace mlčel. Požadovanou informaci Sněmovně nepodal. To byl také důvod, proč jsem se rozhodl požádat jej o poskytnutí této informace písemnou interpelací. Jak jste se mohli přesvědčit z odpovědi předsedy vlády na mou interpelaci, kterou máte jako sněmovní tisky k dispozici, neobdržel jsem kvalifikovanou odpověď, ale komické sdělení připomínající jen málo inteligentní pokus o jakési politické školení mužstva. Namísto kvalifikované informace nebo kvalifikovaných informací o příčinách migrační krize a namísto sdělení o tom, jaká opatření vláda přijímá nebo přijme k prevenci a zvládání bezpečnostních rizik ohrožujících české občany, mi předseda vlády poskytl ideologické fráze a celou řadu zcela nepravdivých tvrzení.

Koneckonců podobné myšlenky vyslovil v roce 2002 v Praze i americký prezident Bush. Jsou rovněž založeny na pozoruhodných znalostech. Velmi mne pobavilo třeba to, že Severoatlantická aliance vznikla v roce 1949 kvůli Varšavské smlouvě, která, jak je všeobecně známo, byla založena v květnu 1955. Bush byl zřejmě jiného názoru. Nejdříve prý vznikla Varšavská smlouva a poté Severoatlantický pakt. Škoda, že z několika set svých poradců si nevzal s sebou alespoň jednoho průměrně vzdělaného učitele dějepisu ze základní školy, který by mu třeba v letadle řekl, jak to bylo a jak ta posloupnost vlastně vypadá. Nejspíš by se dozvěděl, že to, co odstartoval počátkem roku 1946 premiér britské vlády Winston Churchill v americkém Fultonu, co začalo vznikem Severoatlantické aliance 4. dubna 1949 a pokračovalo po 31. březnu 1954, kdy Aliance odmítla žádost Sovětského svazu ke vstupu do NATO a Churchill veřejně přiznal, že ke konci druhé světové války pomýšlel na vyzbrojení německých vojáků proti Sovětskému svazu, vyvrcholilo v květnu 1955 začleněním a znovuvyzbrojením postfašistické Spolkové republiky Německo.

V lednu letošního roku šéf Evropské rady Donald Tusk prohlásil, že Evropská unie má jen dva měsíce na řešení uprchlické krize, jinak se může schengenský systém zhroutit a Evropská unie jako politický projekt skončit. O několik měsíců později prohlásil předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker: Přehnali jsme to, lidé už mají Evropy dost. K tomu také dodal, že mnohým se už přejídají všechny ty normy a směrnice, kdy Brusel zcela zbytečně zasahuje do kompetence národních parlamentů.

Každému nepochybně slouží ke cti, je-li schopen přiznat svoji chybu. Český premiér k tomu zatím nenašel odvahu. A tak s jistou nadějí sleduji raději vystoupení papeže Františka, který nedávno prohlásil, že Západ by si měl položit otázku, jaké následky má vývoz západní demokracie do území jako Irák či Libye. K tomu pak dodal: Tváří v tvář islámskému terorismu bychom se raději měli tázat na způsob, jakým byl příliš západní model demokracie vyvezen do zemí jako Irák, kde předtím působila silná vláda, nebo do Libye, kde přežívá kmenová struktura. Nemůžeme takto pokračovat, aniž bychom brali v potaz tyto kultury. Na otázku, zda má Evropa kapitálu přijmout tolik migrantů, papež František odpověděl: Není možné otevřít vlastní dveře iracionalitě. Důležitější ale je se zeptat, proč je nyní tolik uprchlíků. A za důvod označil války, nedostatečný rozvoj a světový ekonomický systém, který propadl zbožňování peněz.

Jistě, od papeže se očekává konzervativní chování. On však říká, jak je kapitalismus špatný a jak je třeba jej zásadním způsobem měnit. Je tedy větším kritikem nešvarů stávajícího kapitalismu než česká Sobotkova sociální demokracie či jeho koaliční vláda. Ano, v dané věci je pro mne, a netajím se tím, že jsem tolerantní ateista, momentální inspirací nikoliv český premiér, ale katolický papež.

Americký prezident Barack Obama alespoň uznal, že chaos v Libyi je následkem největší chyby, kterou ve své vrcholné funkci učinil. Prostě nepředvídal, že po svržení vlády zavládne v zemi bezvládí. Ano, další země je v rozvalinách, život milionů lidí se propadl do chaosu a zástupy uprchlíků směřujících do Evropy výrazně zhoustly. Totéž, čeho se Obama údajně omylem dopustil v Libyi, se však za velice podobných okolností odehrálo předtím v Afghánistánu a Iráku. Dnes se to děje i v Sýrii. Když byl likvidován režim Kaddáfího, zdůvodňovalo se to snahou ochránit civilní obyvatelstvo Libye před občanskou válkou. Nicméně občanská válka tam i v dalších zemích probíhá a tamní obyvatelstvo před ní prchá do Evropy.

A jen tak pro pořádek, Spojené státy vedou permanentní válku. Prezident Obama, který chtěl údajně změnit politiku svého předchůdce, vedl více válek než Bush. Za Obamy vedly či vedou Spojené státy sedm válek. Ne, opravdu nevím, za co získal Nobelovu cenu míru.

Když se předseda české vlády v lednu a poté v souvislosti s výzvou místopředsedy Sněmovny na jednání k migrační krizi i v březnu letošního roku vyhnul odpovědi na celou řadu podstatných otázek, bylo to sice nepoctivé a vzhledem k bezpečnostním zájmům republiky a občanů nepříliš odpovědné, mohl jsem se ale tehdy domnívat, že premiér se záměrně vyhýbá odpovědi na ty otázky, protože se na ně odpovědět bojí. Mohl jsem se tehdy domnívat, že mlčí o tom, o čem nechce lhát. Nebyl by v tom ostatně první ani poslední z nestatečných, z těch, kdo jsou ve střetu zájmů, když mají plnit povinnosti vůči občanům a republice. Bohužel jsme častěji, než je zdrávo, svědky toho, jak někteří političtí kšeftaři dávají přednost pochvalám svých sponzorů a protektorů před zájmem českých občanů na bezpečné Evropě a mírovém světě, na včasném a důsledném řešení příčin migrační krize. Na jedné straně je zde nesporný zájem občanů naší republiky na tom, aby skončila doba přípravy převratů, podněcování válek a následných humanitárních katastrof a migrační krize, a na druhé straně je tu otrocká servilita mnoha českých politiků k těm, kdo tyto krize vyvolávají a kdo ohrožují bezpečnost Evropy a světa.

Ne, cestou k řešení humanitárních katastrof a migračních krizí a k omezení bezpečnostních rizik není dodatečné uplácení Turecka ani rozdělování uprchlických kvót nebo placení pokut a příspěvků za hříchy jiných. A vláda a premiér to nemohou nevědět.

Do válek, převratů a do vývozu zbraní, do výcviku a vyzbrojování potenciálních i skutečných teroristů byly v uplynulých dvou desetiletích investovány desítky až stovky miliard dolarů ročně. A čelit jen důsledkům, nepojmenovat a neřešit příčiny znamená počítat s těmito krizemi jako s trvalou realitou pro dnešek li pro budoucnost.

Předseda vlády předvedl v odpovědi na mou písemnou interpelaci nedůstojnou roli příslovečného pštrosa, který namísto hledání skutečných řešení strká hlavu do písmu. Ano, řeč je a musí být o tom, že migrační vlny přicházející do Evropy mimořádně zesílily a mění se jejich povaha. A dnes by už jen politik zcela nezodpovědný nebo jen člověk hloupý a slepě loajální ke svým zahraničním protektorům popíral, že tyto hrozby vznikly nebo zesílily v důsledku silové politiky, agresí a okupací organizovaných Spojenými státy a jejich partou ochotných. Ano, mluvím o velmocenských ambicích, o agresích a válečných zločinech podporovaných nebo spoluorganizovaných členskými zeměmi Severoatlantického paktu, či chcete-li, aby to znělo lépe, Severoatlantické aliance. Jistě, když v listopadu 1990 po úspěšně završených vídeňských odzbrojovacích jednáních mezi státy NATO a Varšavské smlouvy bylo vydáno prohlášení o konci studené války -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane poslanče, já se omlouvám, že vám vstupuji do vaší interpelace. Bohužel je 11 hodin a v 11 hodin máme pevně zařazený bod OKD, jsem tedy nucen vaši interpelaci přerušit a vrátíme se k ní při příští schůzi.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Pane předsedající, nemám žádný důvod oponovat vašemu přístupu.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji za spolupráci. Já vám děkuji a končím dopolední blok interpelací. Na 11. hodinu máme pevně zařazený bod projednávání OKD, každopádně standardně platí, že v první půlhodině mohou padat návrhy na úpravu, změnu pořadu schůze. Hlásí se pan poslanec Laudát. Prosím.

 

Poslanec František Laudát: Vážený pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, zdůrazňuji "Poslanecké sněmovny" a "místopředsedo", dovolte mně při zpětném pohledu na průběh interpelací konstatovat, že u vládní koalice došlo k mírnému pokroku, ale určitě ne v mezích zákona, co se týká účasti. Vaše účast je opět jak noty na buben, takže samá pauza. A jenom bych vás, protože pan předseda je omluven, vyzval velmi naléhavě, abyste už skutečně něco udělali s tím, že do řádného programu Sněmovny jsou svolávány různé výbory a podvýbory. Takže dneska ráno od 9 hodin -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, že vám vstupuji do vašeho projevu, pane poslanče, ale požádám vás o ztišení, abyste vy všichni včetně mě dobře rozuměli, co pan poslanec Laudát přednáší. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji. Já mluvím teď hlavně k vám jakožto zástupci nejvyššího vedení Sněmovny. Ráno v 9 hodin pan předseda Böhnisch, ČSSD, svolal výbor pro životní prostředí a současně v 9.30 jistý pan Gabal podvýbor na obranu a bezpečnostní politiku a strategické koncepce České republiky. Nevím, jestli už se schyluje k válce, že je to tak naléhavé, že se to musí svolávat do řádného programu Sněmovny.

Tolik jenom konstatování a úporná padesátá šestá naléhavá výzva: prosím, zabraňte tomu, aby toto ve Sněmovně takto se provádělo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Toto téma jsme již probírali s předsedy klubů, každopádně vrátíme se k tomu na grémiu a připomeneme, aby skutečně v průběhu zasedání Poslanecké sněmovny se nekonalo zasedání různých výborů a podvýborů.

 

Táži se, zda někdo máte návrh na změnu pořadu schůze. Nikoho nevidím. V tom případě otvírám pevně zařazený bod na dnešní den a tím je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.