(16.40 hodin)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendlovi. Zatím poslední faktickou poznámku má pan poslanec Petr Kudela. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Petr Kudela: Dobrý den. Pane předsedající, pane ministře, poslouchal jsem pozorně debatu, která tady byla, a všichni předřečníci se shodli v tom, že to je velmi složitý zásah do nového občanského zákoníku, a padl tady návrh na zkrácení lhůty pro projednání. Tak já si dovolím s některými předřečníky apelovat na to, abychom tuto lhůtu nezkracovali. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kudelovi. To byl zatím poslední přihlášený do rozpravy. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Není tomu tak, končím tedy obecnou rozpravu. Ptám se na závěrečná slova. (Námitka v sále.) Pardon, pane poslanče. Já jsem dal celkem dostatečnou lhůtu, ale dobře, omlouvám se, beru zpět ukončení rozpravy. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Fiedler.
Poslanec Karel Fiedler: Jenom velmi krátce. Tradičně, řekl to tady kolega Bendl, výzva pro předkladatele. My, běžní poslanci, kteří nemáme právo, už nemůžeme reagovat po závěrečném slově. Co se odehrálo - tradičně nic, předkladatel si to řekne v závěrečném slově, aby to už nemohlo být komentováno, tak jak bývá zvykem.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Znovu se ptám, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Pokud to tak není, končím obecnou rozpravu. Ptám se na závěrečná slova pana ministra. Prosím, pane ministře.
Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, nejprve jedna poznámka obecná a technická. Přípravy na té větší novele občanského zákoníku byly ukončeny v září roku 2014. V návaznosti na to ještě v tom září, myslím, šel tehdy za mé předchůdkyně tento návrh do legislativního procesu. Od té doby žádné přípravy žádné velké novely na Ministerstvu spravedlnosti neprobíhaly. Takže jestliže občas čtu i v novinách, že jsem strašný ministr, protože všechen čas ztrácím zbytečnou přípravou obrovské novely občanského zákoníku, tak jako ministr jsem se tomu nevěnoval ani chvíli, protože jsem prostě akceptoval to, že odborná veřejnost většinově odmítla takovou novelu. Jsem přesvědčen o tom, že za pár let jako když ji najdeme v tom šuplíku, protože problémy se postupně začínají projevovat, ale prostě akceptuji to, co je většinový názor, a nevidím důvod, proč bych skutečně ztrácel čas tím, že bych šel hlavou proti zdi. Fascinuje mě ovšem, když po tom, co jsme tady takto ustoupili z té původní myšlenky, tak je mi vyčítáno, že nepřicházím s žádnou velkou novelou. No tak já už nevím, co mám dělat. Já ji můžu z toho šuplíku zase vyndat, já ji tam mám, ale vy byste byli první, kdo by říkal, že to je špatně. Vy jste to totiž dokonce i zvládli říkat najednou, zároveň říkat, že je špatně, že jsem dělal velkou novelu, a zároveň že je špatně, že jsem přinesl malou. Tak bohužel.
Zároveň není pravda, nikdy ta novela nebyla nazývána novelou technickou. To není technická novela, to je prostě malá novela, která obsahuje změny, na kterých je široká shoda. A já jsem zdůrazňoval v tom svém úvodním slově, že to není shoda všeobecná a že samozřejmě to není shoda sdílená zejména z řad drtivé menšiny odborné veřejnosti, to znamená těch původních autorů občanského zákoníku, kteří jsou přesvědčeni o tom, že ho napsali skvěle, takže na něm není co měnit. Ale je tu nějaká poměrně široká shoda na tom, že tyhle věci by se změnit měly, a proto jsme je do té novely zařadili.
Důvod, proč tam už není to předkupní právo, ta změna, která tam skutečně původně byla a vypadla, je ten, že bohužel urgentnost - nebo prostě čas plyne a s tím, jak plyne čas, tak se mění také aspoň můj pohled na některé otázky. Ne proto, že bych na ně měnil názor, ale proto, že prostě musíme ctít také nějakou právní jistotu. A to, co tedy šlo podle mého přesvědčení změnit krátce po přijetí nebo vstupu v účinnost nového občanského zákoníku, tak v některých případech, a tohle je jeden z nich, by dnes již nebylo správné měnit. Prostě spoluvlastnictví vzniklých s tím, že neexistuje předkupní právo, již je příliš mnoho, a bude ještě, než tahle novela vstoupí v účinnost, než abychom mohli zklamat důvěru těchto osob v neměnnost vztahů, do kterých vstupují. Takže z tohoto důvodu jsem z tohoto bodu ustoupil, ačkoli také mám zprávy o tom, že k těm zneužíváním dochází, snad ne příliš často.
Pokud jde o ty pitvy, no ono to není kvůli tomu, abychom měli lepší číslo propitvanosti, ono jde o to, že to nejsou anatomické pitvy, ale jsou to tzv. pitvy anatomicko-patologické. A to jsou pitvy, které používá lékař a vůbec medicína jako zpětnou vazbu tam, kde ji považuje za nezbytnou, samozřejmě s úctou k tělu zemřelého, ale jsou prostě případy, kdy si není jisto zdravotnické zařízení diagnózou vůbec, tím, zda léčili dobře. A má-li medicína fungovat a nemáme-li mít víc zemřelých, tak prostě v těchto případech musíme mít možnost ověřit tu situaci na těle mrtvého. Myslím si, že zároveň sice možná chceme, nebo někteří více, někteří míň, aby na nás pokud možno nikdo nesahal poté, co umřeme, ale většina z nás by také chtěla zejména neumřít co nejdéle, a k tomu jsou anatomicko-patologické pitvy prostě nezbytností.
Pokud jde o otázku přezkumu svéprávnosti, mě fascinuje teze o tom, že někdo zaspal. Zaspal, jmenoval se Pospíšil a jeho nástupci z vašich vlád, kteří začali tím, že si vůbec nedokázali spočítat, kolik máme vůbec znalců v oboru zdravotnictví, a tedy psychiatrie, kteří jsou nezbytní, které předepsali, že musí vidět ty lidi zbavené svéprávnosti, a nedokázal si zjistit, kolik je těch zbavených svéprávnosti, a nedokázal tahle dvě čísla vydělit. Protože kdyby to udělal, tak by věděl, že se to za ty tři roky prostě nedá stihnout. A ano, zaspali potom ti, kdo v těch dvou letech legisvakance nedokázali ani navrhnout novelu ani učinit nějaká opatření, i když mi tedy není jasné jaká, která by posílila stav našich znalců, protože tohle je něco, co vázne na těch znalcích. A mohu vás ujistit, že praxe od okamžiku, kdy jsme ve vládě, tak dělá, co může. Mohu vás ujistit, že soudy od prvního okamžiku, kdy mohou - protože ony před 1. 1. 2014 prostě nemohly - od prvního okamžiku zahájily ty přezkumy v největším možném rozsahu a velice pilně v nich pokračují a objíždějí ty osoby s omezenou svéprávností nebo zbavené svéprávnosti, protože také musí zhlédnout. Posílila se dokonce ta oddělení, ale prostě to s tímhle počtem znalců stihnout nejde! A mě by tedy opravdu zajímalo, jak si má praxe poradit! Což je ta druhá teze - praxe si se vším poradí. Jak si poradí? Nevím.
No to jsem se rozohnil. Já jsem si sliboval, že zachovám klid, tak se mi to nepovedlo, tak promiňte.***