(16.10 hodin)
(pokračuje Válková)
A teď rychle k té novele, která se předkládá. My jsme jí také říkali akutní novela, teď jí říkáte technická novela. Myslím si, že zejména pokud jde o svéprávnost, ale i ty děti, které teď tady byly trochu zpochybněné, jsou to věci, které opravit je třeba a v co nejkratším možném termínu. Také se obávám toho, že se tím otevírá Pandořina skříňka, nicméně si myslím, že tady budeme mít možnost všichni my, zejména členové ústavněprávního výboru, ukázat, do jaké míry se držíme slov, která padnou v Poslanecké sněmovně při projednávání v prvním čtení, a co se potom děje v rámci druhého čtení už v uzavřenějším kolektivu ústavněprávního výboru. Takže toho bych se nebála.
Čili jednoznačně jako předchůdkyně svého nástupce pana ministra spravedlnosti Pelikána doporučuji, abychom i zkrátili lhůtu k projednávání, tento zákon podpořili a byli velmi ukáznění, protože si nemyslím, že by se měl tak významný kodex měnit dříve než za pět let. Čili pokud ano, tak pouze technické úpravy a ty technické úpravy tady zazněly. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Paní poslankyně, mám to brát jako váš návrh na zkrácení lhůty na projednávání? Mohu ještě poprosit o upřesnění, na jak dlouho má být lhůta zkrácena?
Poslankyně Helena Válková: Navrhuji zkrácení lhůty na třicet dnů.
Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, dobře. O tom budeme hlasovat. Další faktické poznámky nevidím, takže prosím pana poslance Marka Bendu.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, nevím, kde je zpravodaj. Jsem překvapen, že zpravodaj nesedí vedle ministra, ale to je asi jedno, asi si šel sednout do své vlastní lavice.
Já se připojím k návrhu pana poslance Plíška, a to vrátit ministerstvu k přepracování. Pokládám tento návrh zákona za úplně zbytný. Úplně zbytný. Nepotřebujeme z toho fakticky vůbec nic, praxe si dokáže s většinou těch věcí poradit. Dobře víme, že otázka plných mocí již byla do jisté míry řešena a vyřešena. Všechno, co kolem toho bylo namalováno, se ukázalo do značné míry jako absurdní. Řešitelné to je.
A pak ty zásahy, které jsou zde dělány, jsou podle mého názoru tak jako naprosto nahodile a nekoncepčně, není jasné, kde se sebraly, jestli to prostě se tak jako někde posbíralo na ministerstvu nebo někde v okolí ministerstva, proč zrovna tyto věci se řeší a proč se neřeší nějaké úplně jiné. Není žádnou pravdou, že existuje na tom jakákoli shoda civilistiky v této zemí, to tedy prosím není vůbec žádnou pravdou. Naopak, drtivá většina civilistiky říká: nesahejte na občanský zákoník vůbec, a když už saháte, tak nesahejte ve věcech, kterým nerozumíte - což se bohužel v tomto případě jakoby poměrně jednoznačně děje.
Pojďme si vzít ty jednotlivé příběhy. Snazší zaměstnávání dětí, takzvaně snazší zaměstnávání dětí. Věc vycházející ze zákoníku práce z padesátých let, která už nikde v Evropě takhle upravena není. Už jsme vázáni tolika mezinárodními závazky, jak máme děti chránit, a tady je jenom jednoduché ustanovení - pokud by to bylo v rozporu s jeho vzděláváním, pokud by to bylo v rozporu s možností se dále vzdělávat. Takže rodiče mohou za nějakých okolností vypovědět smlouvu uzavřenou se zaměstnavatelem. Najednou se přichází - já nevím, kdo na to tlačí, kteří zaměstnavatelé, které odborové svazy. Údajně tlačí na to, že potřebujeme, aby děti od patnácti let mohly volně jít do otroctví, abych to tak zjednodušil, a nikdo se jich nemohl zastat. To je teze, kterou potřebujeme nutně vyřešit v novém občanském zákoníku?
To samé, otázka duševně nemocných. Mám pocit, že je mnohem více problémů praxe, která se na to jako obvykle vykašlala, nechtělo se jí do toho, všichni věděli od roku 2012, že ten zákon je a bude, účinnost byla od dva roky odložena, byly tři roky na to, aby - je v zájmu duševně nemocných, resp. osob, které nemají svéprávnost, aby jejich stav byl přezkoumán. Netvařme se, že to není v jejich zájmu, a netvařme se, že skutečnost, že se na ně takzvaně nedostane, povede podle slov ministra k tomu, že většina z nich si sama ublíží. To přece není pravda. Naopak je v zájmu těch osob, aby jednou za čas se soud podíval a řekl: je to opravdu osoba, která je zcela nesvéprávná, nebo je to osoba, která má mít omezenou svéprávnost, některé právní úkony může činit. Holt má prostě nějaké omezení, že nemůže činit některé velmi zásadní právní úkony. To je v zájmu té osoby, aby mohla v normálním životě fungovat. Ne že je v jejím zájmu, aby co nejdéle byla držena ve stavu, kdy nemá. Tady se budeme tvářit, protože praxe se na to vykašlala, možná to dnes soudy a znalci nestíhají, že je to vlastně v zájmu těch osob, aby byly nadále drženy v režimu plné ztráty způsobilosti.
Třetí věc jsou ty slavné pitvy. Já vím, že to pan ministr říkal lehce v žertu, ale mně to úplně žertovné nepřipadá. Teze o tom, že klesá propitvanost, to je snad teze, kterou by mi mohl říci pitevní doktor, ale nechápu, jak ji může říci ministr spravedlnosti. Prostě moje tělo je moje tělo za všech okolností. Není žádného zdravotnictví, není žádného doktora. Jsou některé speciální situace, ve kterých pitva musí podle jiných zákonů být provedena, například vražda, zločin a další věci, ale jestli moje tělo z etického hlediska bude použito pro pitvání jenom proto, že nám klesá propitvanost? To přece není žádná technikálie, kde bychom se tvářili - ono je takové jako, doktoři mají málo co pitvat, tak jako co možná všechny vyndáme a řekneme nesmíte říct pravidlo, že s mým tělem po mé smrti nesmí být nakládáno. A touto cestou se novela vydává.
Já si myslím, že jsou tam opravdu strašně nepromyšlené věci, dané na základě toho, že Mladá fronta, ústřední deník Agrofertu, jednou za čas napíše nějaký titulek, který vypadá, že je potřeba ho řešit. Já si myslím, že řešit věci v občanském právu podle titulků Mladé fronty je opravdu strašidelný omyl, do kterého nemáme vstupovat.
Totéž svěřenecké fondy. Já bych jenom rád připomněl z hlediska historie, abychom na některé věci nezapomínali. Úprava svěřeneckých fondů byla do nového občanského zákoníku zařazena podle québeckého vzoru na návrh přednesený Irenou Pelikánovou, maminkou dosavadního ministra spravedlnosti, v Legislativní radě vlády 5. 4. 2001. Za socialistické vlády bylo rozhodnuto na návrh paní profesorky Pelikánové, že svěřenecké fondy podle québeckého vzoru budou zařazeny do koncepce občanského zákoníku, kterou pak schválila socialistická vláda 2002, a na základě té, na základě tohoto věcného záměru, se zpracovávalo legislativní znění.
Svěřenecký fond je věc velmi rozumná, používaná v mnoha zemích na světě. Rozhodně nemá nic společného, jak nám tady zase dneska ministr s lehkostí sobě vlastní podsunul, s Panama Papers. Vůbec netuším, kde tuto tezi vzal. Jestli víme o tom, že Panama Papers byl jeden jediný svěřenecký fond, já o tom nemám nejmenší tušení. To je jenom přesně takový ten titulek Mladé fronty. Pokud vím, tak za poslední čas ve veřejném prostoru jsem o svěřeneckém fondu četl jednou jedinkrát, a to když se Evropská komise rozhodla poskytnout finanční prostředky Turecku na pomoc v táborech pro emigranty, tak to šlo cestou svěřeneckého fondu. To byla jediná věc, která ve veřejném prostoru byla využita. ***