(14.50 hodin)
(pokračuje Laudát)
A moc prosím, když už ne samozřejmě hnutí ANO - když neprojde dneska EIA, abyste skutečně podpořili v tom květnu zařazení bodu "situace v resortu životního prostředí". Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad TOP 09.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Pan předseda Stanjura.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já jsem tedy četl zápisy z oficiálních jednání v Bruselu a vždycky tam byl náměstek ministra. Pokud tam byl pan ministr, omlouvám se, není důvodu mu nevěřit. Nicméně výsledek je stejný. Nula, pane ministře. A to sváděním na předchozí vlády nijak nezakryjete. My jsme věděli, že ten zákon není dobrý. Já tvrdím, že každý den bez nové EIA byl dobrý den. A na rozdíl od kolegů z TOP 09 si vůbec nemyslím, že ten nový zákon je dobře. Uvidíte, až se začne aplikovat, co to způsobí v délce přípravy. Katastrofu. Ale to se teprv uvidí. Teď se bavíme o něčem jiném. O tom, že nám Brusel nutí retroaktivitu. A my co? Jak jsme zabojovali? Co jsme tomu Bruselu uvedli? Za co jsme to vyměnili, nebo nevyměnili? Nic! Opravdu nic. A to je katastrofa. Ne, že si to myslí DG Environment, no budiž, to už jiné nebude. A nevím, kolikrát jste tam byli, milí páni ministři, ale výsledek je nula! Úplná kapitulace. Já vytáhnu vaše odpovědi na interpelace: nebojte se, pár měsíců zpoždění. A těch pár měsíců už uběhlo. A mezitím nic.
A jen tak mimochodem, citoval jsem nesouhlasné stanovisko MŽP ke změně stavby, které je pro náš region klíčové. Tak nejenom Brusel, ale i váš úřad, pane ministře prostřednictvím pana předsedy, to brzdí. Klíčové stavby. Jeďte si někdy projet ten hlavní tah na Slovensko směrem na Žilinu a pochopíte, že ty stavby byly zahájeny a že se dělají. A pokud my sami si ještě děláme problémy... A tam je EIA podle 101, ne z toho roku 1992. Mám tady s sebou to nesouhlasné stanovisko, klidně vám to předám, protože se na mě obrátili lidé z mého volebního obvodu, abych to tady zmínil.
Ale já se vracím k tomu podstatnému. Ještě podle mě můžeme něco udělat. Čekají pana premiéra určitě těžká jednání na Evropské radě. A já si myslím, že jsme schopni po vzoru jiných zemí tohleto vyměnit za souhlas s něčím jiným. My se tváříme, jako by nebyl jiný problém v Bruselu než EIA v České republice, příp. implementace směrnice o řidičských průkazech. A každý den, u každého bodu, každého druhého bodu slyšíme: musíme, musíme nebo... Pořád nám vyhrožují. Kdy už tomu řekneme dost? Vždycky říkáme, že my jsme Evropská unie. Já s tím souhlasím. Tak si taky prosaďme náš názor! Nejenom názor těch ostatních. A to je úkol vlády. A je to úkol této vlády. Pokud to zůstane tak, jak to je, tak nikdo z vás nesejme odpovědnost, že ta dopravní infrastruktura se nebude budovat. A nebude to tím, že jsme ten špatný zákon neimplementovali o tři roky dřív. No, ten problém by měla jiná vláda. To velmi často slyším od těch ministrů: já jsem zdědil problém. Ale každý ministr zdědí nějaký problém. Kdo by nechtěl nastoupit do úřadu, kde všechno funguje, všechno je vyřešeno, jenom by rozdával rozhovory a stříhal pásky? No to by chtěl každý. Tomu já rozumím. Ale nikdy v žádném volebním období se přesně neudělá to, co všechno si vláda nebo ministr naplánují. Naprosto logicky. Tak už se přestaňte pořád vymlouvat.
Byl to váš návrh novely, pane ministře životního prostředí, který tohle způsobil. A na těch 120 mld., na to já vám dám písemnou interpelaci a těším se. Protože za ty poslední dva roky, když tak poslouchám jednotlivé členy vlády, tak jsme asi tak zachránili bilion korun. Ten zachránil 100, paní ministryně 100, pan ministr 120. To jsme toho zachránili! A když to sečteme, tak je to víc, než jsme čerpali, že jo. Dokonce i za ty roky, kdy jste ještě ve vládě nebyli.
Takže milí zachránci, zachraňte naši dopravní infrastrukturu. Zachraňte pracovní místa pro firmy ve stavebním průmyslu. A jediné, co chci... Já nenavrhuji odvolat ministra nebo kritizovat ministra. Já navrhuji silné usnesení Poslanecké sněmovny, kterým v tom Bruselu těm úředníkům a těm politikům můžete takhle mávat a říct: a jestli po nás něco chcete, bez toho nebude nic! (Potlesk z řad ODS.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Nyní má slovo řádně přihlášený pan poslanec Okamura a po něm vystoupí pan poslanec Kučera.
Poslanec Tomio Okamura: Dámy a pánové, prosím o zařazení mimořádného bodu na program schůze Poslanecké sněmovny s názvem ČSSD a její odmítání respektování soudního rozsudku v kauze Lidový dům. (Šum v sále.) Navrhuji zařadit tento bod jako první v pořadí na dnešní schůzi Sněmovny.
Jde o zcela principiální téma, které by Sněmovna jako garant a tvůrce právního systému České republiky neměla nechat bez povšimnutí. Parlamentní zákonodárná strana ČSSD ústy svého předsedy a zároveň českého předsedy vlády Bohuslava Sobotky odmítla respektovat soudní rozsudek a zaplatit svůj dluh ve výši 337 mil. korun. Je třeba říct, že celý spor není jen tak soukromoprávním sporem a jeho průběh i konec ukazuje na tristní stav politického i právního systému v České republice. Jestliže tady Sněmovna projednávala na mimořádné schůzi z pohledu dotací a zlodějen dotační případ Čapího hnízda, pak prosím a žádám zákonodárce, aby se věnovali naprosto bezprecedentnímu případu kauzy Lidového domu.
V první fázi boje o Lidový dům stát v rukou ODS pod vedením ministra financí ODS Kočárníka bránil oprávněným nárokům ČSSD na Lidový dům. A po neuvěřitelně dlouhých 16 letech rozhodl soud, to je další gigantická ostuda justičního systému, naší legislativy i konkrétních soudů. A na závěr ČSSD odmítla respektovat konečný verdikt soudu, a to dokonce veřejně ústy svého předsedy. To je neuvěřitelné pohrdání právním systémem, který je, pravda, nedokonalý a chybující, ale opět to je přece odpovědnost jak současné vládní většiny Poslanecké sněmovny, tedy ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL, tak odpovědnost všech dosavadních vlád České republiky.
Argumenty premiéra Sobotky, že ČSSD nemá peníze, že je to zlikviduje a nebo že právník Altner peníze zašantročí, jsou úplně z jiné planety malého kluka, který nechápe svět dospělých. Altner vyhrál definitivně soud, a ať už si o jeho oprávněnosti nároku můžeme myslet cokoli, je to konečný verdikt. A pokud pan Altner peníze hodí do kamen nebo je bude mít ve Švýcarsku, je to jeho osobní volba. Pro nás a pro občany je zásadní jedna věc: jak odteď může stát vymáhat po občanech plnění často daleko nespravedlivějších rozsudků, když premiér této země otevřeně odmítá plnit rozhodnutí soudu a platit dluhy vládní strany. Pan premiér pláče, že zaplacení by zruinovalo jeho stranu, ČSSD. Ví pan premiér, kolik lidí v této zemi zruinovaly a zničily statisíce šílených a špatných rozsudků a exekucí? Zákony v této zemi platí pro všechny. Všichni také podléháme české jurisdikci. Pokud tu má předseda vlády pocit, že justice pracuje špatně, je to legitimní názor. Ale řešení není, že bude v případě jedné konkrétní kauzy ignorovat soudní moc, ale že pokud tu máme pochybnosti o její relevanci, jediné řešení je diskuse nad obecným systémovým řešením, tedy např. zavést časově omezený mandát soudců, který by museli po určité době obhajovat, a také přijmout osobní a hmotnou odpovědnost za chybné rozsudky, což by se obojí jistě promítlo do zkvalitnění práce. To jsou právě návrhy našeho hnutí Svoboda a přímá demokracie - SPD, které se tady marně snažíme proti vám všem prosadit.
Toto je ale opět zcela v kompetenci vládních stran. Vlády a parlamentu. Pokud parlament přejde tuto kauzu mlčením, pak dáme občanům velmi špatný signál, že soudní rozsudky platí jen pro nevyvolené. Většina občanů tento pocit má a podle mého to je holá skutečnost. Je na Sněmovně, na nás, abychom s tímhle nedemokratickým stavem něco začali dělat. Demokracie totiž neznamená to, že jednou za čtyři roky jdu k volbám, ale hlavně to, že se dovolám v našem státě spravedlnosti a ta je reálně vymahatelná.
Takže ještě jednou prosím o zařazení tohoto mimořádného bodu a navrhuji zařadit tento bod jako první v pořadí na dnešní schůzi vzhledem k jeho mimořádné aktuálnosti a mimořádné důležitosti. Děkuji předem za podporu.
Předseda PSP Jan Hamáček: Prosím pana poslance Kučeru a po něm se připraví paní poslankyně Černochová. ***