Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

58.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb.,
občanský zákoník, a další související zákony
/sněmovní tisk 642/ - prvé čtení

Prosím opět pana ministra spravedlnosti, aby tento tisk uvedl.

 

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, dalším návrhem, který vám předkládám, je vládní návrh novely občanského zákoníku. K tomu pár slov úvodem k historii vzniku tohoto návrhu. Víte, že já se netajím svým poněkud negativním vztahem k tomuto našemu novému kodexu. Domnívám se, že nebyl zpracován úplně dokonale, nebo tak, jak by bylo bývalo záhodno a hodno takto významného zákona. I když od té doby, co jsem ministr, tak vím, že ono je to taky těžší, než jsem si myslel.

Původně jsme předpokládali v prvním roce účinnosti toho zákona, že by bylo vhodné připravit poměrně rozsáhlou novelu, která by odstraňovala všechny nám v té době známé vady a nedostatky zákona. Tu práci jsme odvedli. Nicméně jsme narazili na velice silný odpor odborné veřejnosti, nebo výrazné části odborné veřejnosti, která říkala, že to je unáhlené a že bychom tedy měli nechat ten zákon si sednout a že je možné, že mnoho z těch věcí se překoná judikaturně a tak podobně. My jsme nakonec přijali tento přístup, jakkoliv se v mezidobí naplňují naše obavy, že doba, než budeme mít měřitelné nebo zaznamenatelné praktické zkušenosti, bude mnohem delší, než si všichni mysleli. Pro vaši představu, nyní zjara jsme provedli velké dotazníkové šetření mezi okresními soudy z hlediska jejich zkušeností s aplikací nového občanského zákoníku, abychom zjistili, že zkušenosti jsou dosud s 90 procenty toho textu nulové, nebo limitně se blížící nule. Jediné připomínky, které se nám sešly, nebo reakce, které se nám sešly, se týkaly zkušeností s aplikací práva opatrovnického, popřípadě ještě dědického, prostě věcí, které se soudí v trochu jiném rytmu než běžné občanskoprávní věci.

Takže vzhledem k tomu, že dosud ani na okresních soudech, jak máme zprávy z terénu, tak teď se tam vlastně teprve začínají projednávat první věci podle nového občanského zákoníku, a to už jsme v roce 2016, tak než budeme schopni zjistit, co s tím dělá judikatura vyšších soudů, lze očekávat, že uplynou ještě další dva nebo tři roky. Pokud bychom skutečně na něco takového měli definitivně čekat s nějakou rozsáhlejší novelou, počkáme si velmi dlouho a možná způsobíme nebo vzniknou nějaké nenapravitelné škody.

Nevylučuji, že v návaznosti na další sběr informací, který teď provádíme, přijdeme s nějakou další a rozsáhlejší novelou. Nicméně to, co nyní předkládám, je skutečně novela troufnu si říci nepatrná, ne proto ovšem nedůležitá, která mění celkově jedenáct věcí v našem občanském zákoníku, který má přes tři tisíce paragrafů, takže jsou to nějaká tři promile textu. Jsou to věci, které jsou dobře identifikované tak, že se zdá alespoň, že je na nich shoda v odborné veřejnosti, nebo v její větší části, protože plnou shodu bohužel nenaleznete asi nikdy, že jsou opravdu potřebné.

Řeknu vám velice stručně, o jaké změny jde. První se týká úpravy předpokladů pro zaměstnávání osob starších 15 let, věc požadovaná sociálními partnery v rámci tripartity, v podstatě návrat do stavu před nový občanský zákoník, do stavu, který nedělal žádné problémy na rozdíl od stavu současného, který podle vyjádření sociálních partnerů, jak odborů, tak zaměstnavatelů, způsobuje problémy při startování pracovní zkušenosti mladistvých, kteří již nechtějí pokračovat ve svém vzdělávání.

Druhá změna, a ta je mimořádně důležitá a zejména kvůli ní vás také chci prosit o co nejrychlejší projednávání tohoto návrhu - přičemž připomínám, že bohužel čeká v Poslanecké sněmovně na tento slavný okamžik prvního čtení již od září loňského roku -, je prodloužení doby takzvaného přezkumu svéprávnosti ze tří na pět. Nový občanský zákoník zavedl pravidlo, velikou změnu, že pokud je někdo zbaven, nově omezen na svéprávnosti pro svou nějakou duševní poruchu nebo jinou nedostatečnost obdobného typu, tak že to není natrvalo, ale že periodicky musí soud přezkoumávat ten jeho stav a znovu a znovu rozhodovat o tom, že stále se nic nezměnilo, ten stav trvá, mentálně retardovaný nepokročil a tak podobně. Zákonodárce tehdy tu lhůtu bez jakéhokoliv bohužel zjišťování, zda to je vůbec realizovatelné, stanovil na tři roky. To znamená, že každé tři roku musí soud znovu vzít každého toho člověka do rukou a přezkoumat, zda stále ještě u něj ty podmínky trvají. Znamená to bohužel v současné verzi také vypracovat nový znalecký posudek. A již z té první vlny přezkumů svéprávností nám vyplývá, že přes veškerou snahu, a skutečně musím říci, že soudy dělají, co mohou, že ti znalci dělají, co mohou, to nejsme schopni v těch třech letech stihnout, a to poměrně zásadně nejsme schopni to stihnout.

Bohužel ten zákon říká, že pokud se to nestihne, tak uplynutím toho termínu, což je tři plus jeden rok, se ty osoby stávají plně svéprávnými. A já chci zdůraznit, že ta jejich svéprávnost je omezována v jejich prospěch, proto, že oni jsou schopni si ublížit svým jednáním, pokud nebudou zbaveni svéprávnosti. Takže navrhujeme jednak prodloužení téhle lhůty na pět let, což je standard v okolních zemích, a jednak také to, že při tom opakovaném přezkoumávání již potom nebude třeba pořizovat nové znalecké posudky, pokud již v tom původním bude napsáno, že stav se změnit z hlediska dnešního medicínského poznání nemůže. Takže výrazné ulevení. Pokud nestihneme do konce tohoto roku přijmout tuto změnu, Česká republika bude aspirovat na nové a velké Lurdy, protože se nám zázračně uzdraví přes deset tisíc, asi patnáct tisíc lidí. Ale bohužel oni se uzdraví jenom na papíře a s největší pravděpodobností řada z nich sama sobě potom ublíží, stane se obětí různých kořistníků, lichvářů. Takže z tohoto důvodu opravdu považuji za velice urgentní tuto předlohu a velice potřebujeme, aby se stihla projednat ještě letos, což si zároveň uvědomuji, že nebude jednoduché.

Další změna se týká takzvaných patologicko-anatomických pitev, kde vlivem nedostatečné provázanosti a určitých formulačních nejasností či neobratností v novém občanském zákoníku vyvstala výrazná pochybnost o tom, zda lze v některých typech případů konat pitvu, a to poměrně častých typech případů, takže klesá propitvanost, jak jsem se dozvěděl. Já to trochu zlehčuji, ale myslím to vážně. Je to důležité z hlediska řádného fungování medicíny. Bohužel tohle je něco, co nám judikatura neodstraní, protože neodpitvaný se asi nepůjde soudit o to, že měl být odpitván, asi se nám soud nikdy k této otázce nevyjádří. Jde k tomu dojít rozumným výkladem, že se dá pitvat, ale bohužel nemocnice se pochopitelně bojí to dělat a judikatura jim tady sotvakdy pomůže.

Další změna je zrušení požadavku na sepsání plné moci ve formě veřejné listiny v případech, kdy ve formě veřejné listiny musí být potom dokument samotný. Po tom volá praxe, vstoupil do toho Nejvyšší soud nějakým svým rozhodnutím, ale je zase potřebné to podle našeho názoru postavit najisto.

Dále pak odstranění pochybnosti o tom, zda v případě, kdy nabude manžel za trvání manželství obchodní podíl, se stává druhý manžel jenom spolumajitelem majetkové hodnoty podílu, anebo také spoluspolečníkem společnosti, do které druhý manžel vstoupil. Tady nám zatím funguje jakási výkladová setrvačnost. Lidé to dál berou tak, že určitě platí prvé, to znamená, nestává se také společníkem, nicméně zákon hovoří v tomto případě celkem jasně a hovoří opačně, takže vznikají pochybnosti. Pokud by převládl názor, který bohužel text celkem nepřipouští, nebo obtížně připouští jiný výklad, že se druhý manžel také stává společníkem, tak se nám objevuje problém ve všech typech společností, kde je nějak omezena možnost být společníkem, jako jsou třeba společnosti advokátů, auditorů a tak dále a tak podobně.

Dále oprava, už jsem v polovině, pochybení, kdy se napsal do zákona úpadek místo konkurz a výsledkem je, že se nyní říká, že povinnost rodiče pečovat o jmění dítěte zaniká již zjištěním úpadku, a není tam vlastně jasné, kdo o to má pečovat do prohlášení konkurzu, kdy tam teprve nastupuje insolvenční správce.

Dále chceme usnadnit pořizování závěti osobám nevidomým a osobám se smyslovým postižením, kde zcela nelogicky tyto osoby musí mít mnoho, a nevím kolik, tři nebo pět svědků a nemohou pořídit běžným notářským zápisem, ačkoliv všechny ostatní osoby takto pořídit mohou, což je obtížně pochopitelné a rozhodně to není správné.

Osmý bod je zase něco velmi důležitého, druhé asi nejdůležitější, a to je zavedení evidence svěřeneckých fondů. O tom, očekávám, bude největší debata. Svěřenecké fondy jsou dnes něco, co se nikde neeviduje, může to volně vznikat. Jak nám ukazují i Panama Papers, jsou to struktury, které umožňují ukrývat majetek, a myslím si, že v době, kdy se celá Evropa snaží potírat terorismus a bojovat s financováním terorismu, není rozumné, abychom tu měli takovou strukturu, která umožňuje okultní vlastnictví majetku. Čili se navrhuje zavést jejich registrace v částečně veřejném rejstříku.

Dále se navrhuje snížit nejvýše přípustnou výši peněžité jistoty skládané při zahájení nájemního bydlení z šesti měsíčních nájmů zpět na to, co bylo ve starém občanském zákoníku, a to jsou tři měsíční nájmy. Zde to vychází zejména z požadavků našich kolegů z Ministerstva práce a sociálních věcí a vůbec odborníků na problematiku nájemního bydlení, kteří pozorují v praxi, že dochází ke zneužívání institutu a určitá část obyvatelstva je vylučována z možnosti dosáhnout na nájemní bydlení tím, že je požadována šestiměsíční záloha, když to řeknu zjednodušeně, kterou oni prostě nejsou schopni nikdy dát dohromady. Výsledkem je, že nám lidé končí na ubytovnách, kde pochopitelně nemohou vést nijak řádný život a ještě ke všemu jim to potom často musíme platit v rámci různých dávek.

A poslední dva body. Jeden z nich je zrušení požadavku úpravy názvu spolků a společenství vlastníků vzniklých před účinností nového občanského zákoníku. Tam jsme pozorovali, že míra recepce změny ve veřejnosti je dosti nízká. Zejména se to týká společenství vlastníků, u kterých víte, že rozhodovací procedury jsou často složité, obtížně se scházejí, právní servis tam také nebývá zrovna velký, takže je velké procento těch, kteří si prostě nezměnili název jednoduše proto, že považují za blbost, troufnu si říci, si ho měnit. Já to takhle ostrým slovem za sebe nenazvu, ale řekněme, že to byl trochu neuvážený požadavek vůči nim, který jim zbytečně komplikuje život. Myslíme si, že je namístě lidem spíše ulevit a povinnost jim prostě odpustit, nic špatného se tím nestane.

A poslední, požadavek sociálních partnerů - vypuštění pojmu pobočné odborové organizace a pobočné organizace zaměstnavatelů, které se tam dostaly zase trochu omylem a komplikují vytváření zejména odborových organizací u jednotlivých zaměstnavatelů zbytečně, přidělává to administrativu jim i nám potom na soudech.

To bylo stručně, omlouvám se, že jsem vás dlouho unavoval, 11 bodů, které navrhujeme. Jak říkám, z důvodu zejména toho jednoho bodu, prodloužení lhůty pro přezkum svéprávnosti, ale i z obecného hlediska si dovoluji poprosit nejen o propuštění do prvního čtení, ale o co nejrychlejší projednání této věci a o jistou střídmost v tvorbě poslaneckých návrhů. Mohu občanskému zákoníku vyčítat leccos, ale přece jen je to nějaká rozsáhlá stavba, do které není rozumné neuváženě zasahovat. Obávám se trochu, aby se při projednávání v Poslanecké sněmovně neobjevila nějaká záplava návrhů na zlepšení občanského zákoníku. Prosím, to si schovejte. Jak říkám ministerstvo přijde s nějakou další novelou, je otevřeno vašim podnětům a bude je zpracovávat do takové větší novely při snaze zachovat logickou koherenci zákona jako celku. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Také děkuji, pane ministře. Pro ty z vás, kteří se hlásí s faktickými poznámkami, tak vás upozorňuji, že faktická poznámka slouží k reakci na průběh rozpravy, takže tuto je možné uplatnit až poté, co rozprava proběhne. Zatím nejsme v rozpravě. Nyní vystoupí pan zpravodaj, což je pan poslanec Radek Vondráček. Potom rozpravu otevřu, nechám vystoupit pana poslance Plíška a pak můžete uplatnit své faktické poznámky. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, co dodat po přednesu pana ministra, který jako známý fanoušek nového občanského zákoníku nám tady pečlivě popsal celý ten návrh? Moje zpravodajská práce už je potom značně omezená a já se s vámi můžu podělit pouze o malý jazykolam. Já jsem si cvičil, že tato minimalistická novela je ze všech novel ta nejminimalističtější, jaká může být, a pokud možno co nejméně kontroverzní.

Takže já můžu jenom na tomto místě vyjádřit své přání jako zpravodaj, že tento návrh se nestane Pandořinou skříňkou, a to, že jsme otevřeli nový občanský zákoník, který vyvolává emoce od doby, co byl přijat, tak že se nám nestane to, co tady - vzpomněl jsem si na pana kolegu Jandáka, který si dneska stěžoval na 220 pozměňovacích návrhů u kouření, abychom náhodou tento rekord ještě nepřekonali u tohoto nového občanského zákoníku, a že budeme jako poslanci střídmí se svými pozměňovacími návrhy. Já tam samozřejmě také takový jeden malinkatý, bezvýznamný budu mít, ale snad to udržíme v nějakých rozumných mezích.

Více hovořit nebudu, určitě je spousta zájemců. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Otevírám rozpravu. Prosím pana poslance Plíška.

 

Poslanec Martin Plíšek: Vážený pane předsedo, děkuji za slovo. Milé kolegyně, vážení kolegové, než se dostanu k jednotlivým návrhům novely občanského zákoníku, tak si dovolím obecnou poznámku. Pan ministr, ještě když působil jako první náměstek na Ministerstvu spravedlnosti, tak jedna z prvních věcí, když nastoupil na ministerstvo, a pokračoval v ní potom i jako ministr, byla, že chtěl udělat rychlou rekodifikaci nového občanského zákoníku, to znamená zásadně změnit občanský zákoník včetně úvodních definičních ustanovení. Dokonce nám posílal jako poslancům ústavněprávního výboru jednotlivé verze změn. A my jsme se skutečně vyděsili, jak krátce poté, co začal nový občanský zákoník působit a platit, tak bychom ho měli zásadně novelizovat. To narazilo samozřejmě na zásadní odpor odborné veřejnosti, ale i poslanců ústavněprávního výboru, takže pan ministr a jeho tým ztratili poměrně mnoho času pracemi nad zásadní rekodifikací, která by byla skutečně škodlivá a nebezpečná a přinesla by ještě více právní nejistoty pro uživatele nového občanského zákoníku.

Následně tedy na základě těchto nesouhlasných reakcí odborné veřejnosti s tou zásadní změnou nového občanského zákoníku přišla debata o tzv. technické novele a ta byla také projednávána velmi dlouho v Legislativní radě vlády na několikrát. Legislativní rada vlády některé pasáže z toho návrhu i vypustila, jako je návrat předkupního práva u nemovitostí apod., až nám tady zůstal návrh, který já si dovolím označit za v podstatě zbytný, zbytečný a otevírající Pandořinu skříňku toho, že začne tvořivost ve druhém čtení o tom, jaké další a další změny se nám tam budou dostávat na základě aktivity nás poslanců. Místo toho, aby Ministerstvo spravedlnosti pracovalo a předkládalo nám do Poslanecké sněmovny zásadní, důležité zákony, jako je nový zákon o znalcích a tlumočnících, jako je nový zákon o veřejném opatrovnictví, jako je nový zákon o bezplatné právní pomoci, tak sem posílá tuto technickou novelu, která, znovu opakuji, podle mého názoru, a budu to za chvíli demonstrovat nad jednotlivými ustanoveními, je zbytečná a určitě bychom se bez ní obešli, skutečně minimálně do doby judikatury a do té doby, než si nový občanský zákoník sedne.

Já se teď budu věnovat jednotlivým částem. Ono to všechno není tak nesporné a technické, jak nám tady pan ministr před chvílí říkal, a není to o tom, že nad těmi změnami panuje taková všeobecná shoda.

Omezení ochrany dětí a rodičovských práv nad nezletilci je údajně ve prospěch zaměstnavatelů. Otázka je, jestli je to vždycky ve prospěch dětí v případě, kdy by měl zákonný zástupce právo zrušit pro ty děti nevhodný pracovní poměr. Takže nejde podle mého názoru jenom o technickou otázku a bude se jí muset věnovat další diskuse, pokud k ní samozřejmě dojde, na ústavněprávním výboru.

Omezení práv duševně nemocných osob na periodický soudní přezkum ze tří na pět let. Toto bylo sice v praxi kritizováno, ale bylo to řešitelné změnami v procesu a zjednodušením dokazování u neměnných stavů.

Pokud jde o pitvy, tam zase je otázka - mohlo dojít, a my jsme nedávno měli otevřen zákon o zdravotních službách, tam mohla být tato věc otevřena zvláštní právní úpravou, aniž bychom museli zasahovat do obecného kodexu soukromého práva.

Pak je tam v § 441 odst. 2 snížení požadavků na plnou moc. To je asi jediná změna, kterou by možná praxe uvítala, až na to, že podle současné judikatury už postačuje úředně ověřený podpis.

V § 709 odst. 3 vynětí podílu v korporaci ze společného jmění manželů. To je závažný koncepční zásah, který bych rozhodně nenazval technickou změnou, a vyžádá si nepochybně velkou diskusi.

V § 901 odst. 1 se opravuje jedno slovo, možná správně v tom kodexu, který má hodně paragrafů, akorát je otázka, proč se neopraví případně další nedostatky, které tam případně jsou. Takže tato změna je skutečně jenom změna pro změnu, aby doplnila ten výčet.

Pokud jde o narušení institutu svěřeneckých fondů požadavkem konstitutivního zápisu do veřejného rejstříku, tak to vychází bohužel ze zmýlení v tom, že podle předkladatele je svěřenecký fond právnická osoba, ale on není právnickou osobou, je považován za věc. To znamená, jestli vůbec ta, řekněme, rejstříková úprava se u svěřeneckých fondů z hlediska jejich povahy dá uplatnit. Zase věcná otázka.

Pokud jde o požadavky na závěť, tak je to sice jedna z nahodilých změn, ale dá se uvažovat o její úpravě.

Jiný problém ovšem je snížení maximální kauce u nájmu bytu ze šesti na tři měsíce, což je podle mého názoru absurdní doplněk, který nebyl součástí toho původního návrhu, neprošel připomínkovým řízením ani Legislativní radou vlády, byl doplněn dodatečně a je to vytváření jakéhosi neexistujícího problému v době existence trhu s byty.

Pokud jde o pobočné odbory, tak to je zase věc, která souvisí s připomínkami zřejmě odborových organizací, a také nejde o nic zásadního, potřebného a nezbytného.

A sám pan ministr tady vlastně hovořil pouze o jedné zásadní potřebné změně. Já v této souvislosti, protože i změny, o kterých jsem já hovořil, ukazují, že bez nich můžeme žít, že občanský zákoník, byť názory na něj v době, kdy se schvaloval a kdy začal platit, byly různé, funguje, nepřináší zásadní - zdůrazňuji zásadní - problémy, a já se skutečně obávám té Pandořiny skříňky, otevření různé tvořivosti změn a pro snahu rekodifikovat tu nedávnou kodifikaci na půdě Poslanecké sněmovny bez náležité odborné diskuse. Proto i s ohledem na marginálnost významu změn, které jsou nám tady předkládány, navrhuji, abychom vrátili tento tisk předkladateli k přepracování. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane poslanče. Teď tedy je prostor pro faktickou poznámku paní poslankyně Válkové.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane předsedo. Mám jenom dvě minuty.

Milé kolegyně, milí kolegové, z pozice bývalé ministryně spravedlnosti bych tady ráda poznamenala, že jsem od počátku svého funkčního období v tomto ohledu měla rozdílný názor od svého prvního náměstka, a proto také v mé éře žádný takový návrh, nebo i proto, na komplexní novelu vám nebyl předán. To jen k tomu, co jste právě slyšeli od pana poslance Plíška, vaším prostřednictvím, pane předsedo. To byly neformální návrhy, možná pracovní podklady, ale nikdy bych nesouhlasila s tím, aby se takový komplexní návrh v Poslanecké sněmovně v prvním, druhém roce po nabytí účinnosti předložil.

A teď rychle k té novele, která se předkládá. My jsme jí také říkali akutní novela, teď jí říkáte technická novela. Myslím si, že zejména pokud jde o svéprávnost, ale i ty děti, které teď tady byly trochu zpochybněné, jsou to věci, které opravit je třeba a v co nejkratším možném termínu. Také se obávám toho, že se tím otevírá Pandořina skříňka, nicméně si myslím, že tady budeme mít možnost všichni my, zejména členové ústavněprávního výboru, ukázat, do jaké míry se držíme slov, která padnou v Poslanecké sněmovně při projednávání v prvním čtení, a co se potom děje v rámci druhého čtení už v uzavřenějším kolektivu ústavněprávního výboru. Takže toho bych se nebála.

Čili jednoznačně jako předchůdkyně svého nástupce pana ministra spravedlnosti Pelikána doporučuji, abychom i zkrátili lhůtu k projednávání, tento zákon podpořili a byli velmi ukáznění, protože si nemyslím, že by se měl tak významný kodex měnit dříve než za pět let. Čili pokud ano, tak pouze technické úpravy a ty technické úpravy tady zazněly. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Paní poslankyně, mám to brát jako váš návrh na zkrácení lhůty na projednávání? Mohu ještě poprosit o upřesnění, na jak dlouho má být lhůta zkrácena?

 

Poslankyně Helena Válková: Navrhuji zkrácení lhůty na třicet dnů.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, dobře. O tom budeme hlasovat. Další faktické poznámky nevidím, takže prosím pana poslance Marka Bendu.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, nevím, kde je zpravodaj. Jsem překvapen, že zpravodaj nesedí vedle ministra, ale to je asi jedno, asi si šel sednout do své vlastní lavice.

Já se připojím k návrhu pana poslance Plíška, a to vrátit ministerstvu k přepracování. Pokládám tento návrh zákona za úplně zbytný. Úplně zbytný. Nepotřebujeme z toho fakticky vůbec nic, praxe si dokáže s většinou těch věcí poradit. Dobře víme, že otázka plných mocí již byla do jisté míry řešena a vyřešena. Všechno, co kolem toho bylo namalováno, se ukázalo do značné míry jako absurdní. Řešitelné to je.

A pak ty zásahy, které jsou zde dělány, jsou podle mého názoru tak jako naprosto nahodile a nekoncepčně, není jasné, kde se sebraly, jestli to prostě se tak jako někde posbíralo na ministerstvu nebo někde v okolí ministerstva, proč zrovna tyto věci se řeší a proč se neřeší nějaké úplně jiné. Není žádnou pravdou, že existuje na tom jakákoli shoda civilistiky v této zemí, to tedy prosím není vůbec žádnou pravdou. Naopak, drtivá většina civilistiky říká: nesahejte na občanský zákoník vůbec, a když už saháte, tak nesahejte ve věcech, kterým nerozumíte - což se bohužel v tomto případě jakoby poměrně jednoznačně děje.

Pojďme si vzít ty jednotlivé příběhy. Snazší zaměstnávání dětí, takzvaně snazší zaměstnávání dětí. Věc vycházející ze zákoníku práce z padesátých let, která už nikde v Evropě takhle upravena není. Už jsme vázáni tolika mezinárodními závazky, jak máme děti chránit, a tady je jenom jednoduché ustanovení - pokud by to bylo v rozporu s jeho vzděláváním, pokud by to bylo v rozporu s možností se dále vzdělávat. Takže rodiče mohou za nějakých okolností vypovědět smlouvu uzavřenou se zaměstnavatelem. Najednou se přichází - já nevím, kdo na to tlačí, kteří zaměstnavatelé, které odborové svazy. Údajně tlačí na to, že potřebujeme, aby děti od patnácti let mohly volně jít do otroctví, abych to tak zjednodušil, a nikdo se jich nemohl zastat. To je teze, kterou potřebujeme nutně vyřešit v novém občanském zákoníku?

To samé, otázka duševně nemocných. Mám pocit, že je mnohem více problémů praxe, která se na to jako obvykle vykašlala, nechtělo se jí do toho, všichni věděli od roku 2012, že ten zákon je a bude, účinnost byla od dva roky odložena, byly tři roky na to, aby - je v zájmu duševně nemocných, resp. osob, které nemají svéprávnost, aby jejich stav byl přezkoumán. Netvařme se, že to není v jejich zájmu, a netvařme se, že skutečnost, že se na ně takzvaně nedostane, povede podle slov ministra k tomu, že většina z nich si sama ublíží. To přece není pravda. Naopak je v zájmu těch osob, aby jednou za čas se soud podíval a řekl: je to opravdu osoba, která je zcela nesvéprávná, nebo je to osoba, která má mít omezenou svéprávnost, některé právní úkony může činit. Holt má prostě nějaké omezení, že nemůže činit některé velmi zásadní právní úkony. To je v zájmu té osoby, aby mohla v normálním životě fungovat. Ne že je v jejím zájmu, aby co nejdéle byla držena ve stavu, kdy nemá. Tady se budeme tvářit, protože praxe se na to vykašlala, možná to dnes soudy a znalci nestíhají, že je to vlastně v zájmu těch osob, aby byly nadále drženy v režimu plné ztráty způsobilosti.

Třetí věc jsou ty slavné pitvy. Já vím, že to pan ministr říkal lehce v žertu, ale mně to úplně žertovné nepřipadá. Teze o tom, že klesá propitvanost, to je snad teze, kterou by mi mohl říci pitevní doktor, ale nechápu, jak ji může říci ministr spravedlnosti. Prostě moje tělo je moje tělo za všech okolností. Není žádného zdravotnictví, není žádného doktora. Jsou některé speciální situace, ve kterých pitva musí podle jiných zákonů být provedena, například vražda, zločin a další věci, ale jestli moje tělo z etického hlediska bude použito pro pitvání jenom proto, že nám klesá propitvanost? To přece není žádná technikálie, kde bychom se tvářili - ono je takové jako, doktoři mají málo co pitvat, tak jako co možná všechny vyndáme a řekneme nesmíte říct pravidlo, že s mým tělem po mé smrti nesmí být nakládáno. A touto cestou se novela vydává.

Já si myslím, že jsou tam opravdu strašně nepromyšlené věci, dané na základě toho, že Mladá fronta, ústřední deník Agrofertu, jednou za čas napíše nějaký titulek, který vypadá, že je potřeba ho řešit. Já si myslím, že řešit věci v občanském právu podle titulků Mladé fronty je opravdu strašidelný omyl, do kterého nemáme vstupovat.

Totéž svěřenecké fondy. Já bych jenom rád připomněl z hlediska historie, abychom na některé věci nezapomínali. Úprava svěřeneckých fondů byla do nového občanského zákoníku zařazena podle québeckého vzoru na návrh přednesený Irenou Pelikánovou, maminkou dosavadního ministra spravedlnosti, v Legislativní radě vlády 5. 4. 2001. Za socialistické vlády bylo rozhodnuto na návrh paní profesorky Pelikánové, že svěřenecké fondy podle québeckého vzoru budou zařazeny do koncepce občanského zákoníku, kterou pak schválila socialistická vláda 2002, a na základě té, na základě tohoto věcného záměru, se zpracovávalo legislativní znění.

Svěřenecký fond je věc velmi rozumná, používaná v mnoha zemích na světě. Rozhodně nemá nic společného, jak nám tady zase dneska ministr s lehkostí sobě vlastní podsunul, s Panama Papers. Vůbec netuším, kde tuto tezi vzal. Jestli víme o tom, že Panama Papers byl jeden jediný svěřenecký fond, já o tom nemám nejmenší tušení. To je jenom přesně takový ten titulek Mladé fronty. Pokud vím, tak za poslední čas ve veřejném prostoru jsem o svěřeneckém fondu četl jednou jedinkrát, a to když se Evropská komise rozhodla poskytnout finanční prostředky Turecku na pomoc v táborech pro emigranty, tak to šlo cestou svěřeneckého fondu. To byla jediná věc, která ve veřejném prostoru byla využita.

Prostě je to smysluplné řešení, ale musí se vědět, že to není právnická osoba, což mám takový pocit, že dosavadní vedení Ministerstva spravedlnosti nebo odborníci, kteří na tom pracují, tak nějak netuší, že to není právní subjekt. Že je naprosto nesmyslné ho někam zapisovat. To jsou taková jako zlehčení, která mi připadají... Ale zato budeme citovat Panama Papers a tvrdit, že tam někde unikají peníze ze svěřeneckých fondů.

Některé další věci dílčí byly označeny, ale jestli chceme svěřenecké fondy zrušit, tak je zrušme. Je to možná koncepční změna. Já ji pokládám za nerozumnou, protože si myslím, že byly do zákona dány z rozumných důvodů, které umožňují správu některých větších majetků snazším způsobem. Ale netvařme se, že jejich úplné převrácení do něčeho úplně jiného, kde se vůbec nerozumí jejich podstatě, pomůže svěřeneckým fondům, a netvařme se, že to je něco, co nám předepisuje Evropská komise nebo co nám předepisují dohody proti praní špinavých peněz. Ty nám předepisují úplně jiné věci než vytvářet nějaké veřejné rejstříky svěřeneckých fondů.

Takže moc poprosím, nezkracujme lhůtu. Při vší úctě k paní profesorce Válkové, nezkracujme lhůtu. Ono to nebude, ani toto projednání nebude tak jednoduché, jak to vypadá. A to vidíte, že já nenavrhnu jediné rozšíření. Nenavrhnu jediné rozšíření novely občanského zákoníku, protože to pokládám opravdu za chybu. A myslím si, že kodexy tohoto charakteru úplně klidně vydrží pět let bez jediného zásadu. Že si s tím nakonec justice dokáže poradit, že praxe si s tím dokáže poradit a že by bylo nejlépe, kdybychom návrh zákona opravdu teď vůbec neotevřeli, nechali nový občanský zákoník novému občanskému zákoníku. A jestli se k němu vrátí příští Sněmovna po příštích volbách, tak pak možná už bude mít nějaké rozumné poznatky z praxe.

Ale pro komplikovanost toho, co je nám tady předkládáno bych nedoporučoval ani to zkrácení na 30 dnů, protože si myslím, že část věcí se bude muset úplně vyhodit a části se budou muset v případě přepsat, pokud už by byl takový zájem vůbec to dělat.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu poslanci Bendovi. Dalším řádně přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Jan Chvojka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já na rozdíl od mých dvou předchozích kolegů, kteří si horovali za to, aby občanský zákoník zůstal alespoň ještě nějakou dobu nezměněn - a jsou to kolegové, kteří zde minulé funkční období, kdy nejenom já, ale i ostatní sociální demokraté bojovali za to, aby nový občanský zákoník nebyl vůbec schválen, a to jsme byli tenkrát na stejné lodi s dnešním panem ministrem, který proti němu byl jako advokát, já jako poslanec, ale nejenom já, ale celá ČSSD - tak si myslím, že změny jsou rozumné a že přišly ve správnou dobu, protože se v praxi ukazuje, že můžou být opravdu problémem. Tudíž já tu změnu - kvituji je možná silné slovo, ale jsem za ni rád.

Nicméně vadí mně na novele jedna věc. Čekal jsem celou dobu, nebo myslel jsem si, že v tisku bude i určitá oprava toho, co se stalo, když se přijímal nový občanský zákoník. A já považuji za velký omyl zrušení předkupního práva. Mám takový pocit, že pan ministr avizoval někdy před rokem, před tři čtvrtě rokem touto dobou, že tam opětovně navrácení předkupního práva bude. Bohužel tam není. A já se chci zeptat, prostřednictvím... nebo bez prostřednictví, je tu pan ministr, jestli plánuje, když už ne tady v té další novele, kterou přislíbil, že se tam předkupní právo vrátí. Protože já si myslím, že by tam mělo být. Myslím si, že byla velká chyba, že se zrušilo. Myslím si, že se toho institutu, toho, že předkupní právo v podstatě až na nějaké výjimky neexistuje, zneužívá. Že byť víme, že spoluvlastnictví, jak nás učili na právnické fakultě, je ďáblův vynález a že by vlastnictví mělo směřovat spíše do rukou jedné osoby, tak v životě se stává to, že nemovitost např. vlastní více osob. A dřív bylo prostě jasné a desítky let právní praxe obvyklé, že pokud se chcete zbavit nějaké části svého jmění, nemovitosti, půlky domu, tak to musíte nabídnout spoluvlastníkovi, pokud jste to nepřeváděl na nějakého svého blízkého, na osobu blízkou. Nyní tomu tak není. A těch věcí se zneužívá. Obrátilo se na mě už - nechci říkat, jak někdo přehání, říká desítky, stovky, ne, pár lidí, kteří vědí o tom, že se to zneužívá a že to je určitým prostředkem k vydírání. Ty se chceš se zbavit... nebo já chci koupit tvůj podíl, tak já ho nekoupím, ale prodám svůj za nějakou cenu. A prodám to osobě, se kterou nebudeš zrovna rád, že bude tvým spoluvlastníkem.

Takže je to prostě problém, pane ministře. A mě by zajímalo, jestli to vnímáte stejně. Jestli jste ochoten, protože pan předkladatel Vondráček sliboval, že dá nějakou malinkou změnu ve formě pozměňovacího návrhu, akceptovat i můj pozměňovací návrh... (Směje se.) A bude jich třeba ještě víc u někoho jiného. Anebo ho nebudu dávat, když mi přislíbíte, že se tam v té větší novele předkupní právo vrátí. Já si myslím, že relevanci to má a že je to v této Sněmovně prosaditelné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Chvojkovi. S faktickou poznámkou - ne, řádně přihlášený. S přednostním právem pan předseda Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Určitě není dobrý nápad zkracovat lhůtu.

Ale já mám konkrétní dotaz k jedné z navržených změn - asi jsem první nečlen ústavněprávního výboru, který vstupuje do rozpravy - a to je § 2254. To je ta jistina, kdy z šestinásobku možného maxima je navržen trojnásobek. Mě by zajímalo proč. Já nevím, jestli budeme kvantifikovat případy, kdy nájemník vybydlí. Vybydlí ten byt. Nezaplatí. Nezaplatí za služby. Způsobí škody a neuvede byt do původního stavu. A v zásadě jediné, co zbude majiteli, je, že se může částečně sanovat z kauce, kterou má předplacenou nájemník. Takže místo abychom chránili majitele a nechali tu smluvní volnost, tak nějaký imaginární požadavek MPSV, který není nijak zdůvodněn, říká, že stačí tříměsíční záloha na nájemné. Zkuste to trošku ekonomicky podložit a kvantifikovat případy.

A co mají dělat chudáci majitelé po svých nájemnících, a bohužel takoví nájemníci existují, po kterých zůstávají dluhy, nezaplacené faktury a zdevastované vnitřní prostory bytu? Já vím, že řeknete, tak ať se soudí a pak případně, ať to vymáhá exekutor. Známe takové případy. Ale kde nic není, ani exekutor nic nevybere. A jde to k tíži majitelů bytů či domů.

Takže tuto konkrétní navrhovanou změnu nepovažuji za ničím podloženou. V důvodové zprávě je jedna obecná věta na přání MPSV. Ale to mi přijde hrozně málo. Takže minimálně budeme navrhovat vypuštění toho paragrafu, když už tam vůbec má být nějaká hranice. Proč to není na smluvní volnosti? Zeptejte se starostů, zda jim stačí tříměsíční kauce. A to mluvíme o obecních bytech. Nemluvíme o privátních. Podívejte se, zeptejte se Svazu měst a obcí, jak jsou velké dluhy za nájemné, které evidují obce. A jde to k tíži veřejných rozpočtů. A vy zase ztěžujete možnost majitelů bytů, ať už jsou to obce, nebo privátní, aspoň částečně v případě, kdy se nájemce nechová řádně, aby částečně z něčeho měli možnost hradit nezaplacené dluhy, případně vzniklé škody na majetku.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Stanjurovi. Dalším, tentokrát řádně přihlášeným je pan poslanec Ludvík Hovorka. Po něm pan poslanec Blažek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené paní poslankyně, páni poslanci, my jsme tady na podzim roku 2013 diskutovali o možnosti odložení účinnosti občanského zákoníku. Já jsem v té souvislosti upozorňoval na problém s omezením svéprávnosti na dobu tří let. Byla to zkušenost soudců, kteří upozorňovali na to, že to bude věc, která soudy do značné míry zahltí, a že to bude také velmi nákladné, protože s každým novým posuzováním musí být nový znalecký posudek. Tato změna přináší jistou úlevu. V nové úpravě lze původní omezení svéprávnosti prodloužit na pět let. Dalším problémem stávající úpravy pak bylo, že soudy jsou v pravidelných intervalech zahlcovány novými žádostmi o omezení svéprávnosti každé tři roky. Tady změna ulehčí soudům, které budou přezkoumávat velmi zjednodušeně tyto žádosti, o prodloužení na pět let. Až praxe ukáže, zda to soudům přinese nějaké ulehčení práce a pomůže to významně jejich zatížení v dané oblasti. Rozhodně jsem toho názoru, že navrhovaná změna je potřebná, měla by pomoci jak opatrovníkům, tak soudům v řízení o omezení svéprávnosti. A s tím bodem souvisí změna zákona o zvláštních řízeních soudních ve sněmovním tisku 642. Možná by stálo za úvahu prodloužení i na dobu delší než pět let, protože opravdu si myslím, že skutečně ty soudy tím musí být zahlceny a že to je poměrně nákladná záležitost.

Potom bych chtěl říct ještě jednu zmínku k tomuto návrhu, a to je usnadňování udělování plné moci, která musí mít předepsanou formu veřejné listiny. Zatímco stávající stav umožňoval opatření takové plné moci v zásadě pouze formou notářského zápisu, který musel být klientem samozřejmě zaplacen, v tuto chvíli bude na zmocniteli, zda půjde k notáři, či nechá pouze levně ověřit podpisy. Samozřejmě si dokážu představit, že tato změna může vyvolat jistý odpor u notářů, a dojde podle mého soudu trochu k vyprázdnění užití plné moci ve formě skutečné veřejné listiny. Ve většině případů však v běžném životě člověku k právním jednáním opravdu stačí plná moc s ověřenými podpisy, které dostatečně prokazují oficialitu dokumentu, a jedná se o mnohem levnější variantu. V závažných případech pak jistě lidé sáhnou po formě notářského zápisu. Ale zde by, si myslím, stálo za úvahu, zda by nemělo být do zákona doplněno, že na plné moci má být podpis jak zmocnitele, tak zmocněnce. Setkal jsem se totiž i s názorem, že plná moc je jednostranný právní akt, který nevyžaduje, aby se na něj zmocněnec podepsal a plnou moc tak přijal. Stačí, že ji má u sebe a jedná podle ní. Navrhovaná úprava ale podle svého znění mluví o podpisech a podle mého názoru automaticky počítá, že na plnou moc se podepíše zmocněnec i zmocnitel. Tady tento dvojí výklad, kolik podpisů má být na plné moci, by mohl v některých případech vést ke sporům, byť by samozřejmě šlo o určité výjimečné případy, ale je to takové doporučení, které já dávám k tomuto návrhu zákona.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Hovorkovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Pavel Blažek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Já spíš takovou obecnou poznámku. Když poslouchám projevy pana poslance Chvojky, pana poslance Hovorky, pana ministra a možná i dalších, a nejenom teď, tak se prostě otvírají jakési staré boje, které kdysi byly, o podobu toho takzvaného nového občanského zákoníku, který dnes již nějakým způsobem platí. Přece to, co máme projednávat dnes, je asi takový drobný malý... důkaz to má být těch, co to navrhují a podporují, že vlastně měli pravdu, jaké tam ty chyby byly. Ale já si myslím, že tímto způsobem se nikam nedostaneme, když budeme pořád dělat nějaké drobné úpravy, úpravičky, jenom proto, abychom dokazovali: tehdy jsme měli pravdu. Já chápu a bral bych jako legitimní, kdyby ti, co byli proti tomu zákonu, a když tady to říkali, tak přišli a řekli: zrušíme ten občanský zákoník, on je hrozný - neboť dnes máte většinu. Ale hlavně to b) - přinesli lepší občanský zákoník, což se nekoná. Ono je dobré ten zákoník kritizovat - jestli pan poslanec Chvojka a někteří další tady říkali, pan poslanec Chvojka přímo teď ne, teď se omlouvám, ale někteří jiní, že vlastně ten starý zákoník byl málem lepší, no tak zrušte tento, mějte tu odvahu, ve svých vlastních hnutích a stranách to prosaďte a pak to prohlasujte. Ale my se tady nabouráváme malinko do korábu zvaného občanský zákoník, a místo abychom tedy řekli "tak ho tedy celý sestřelíme, říkáme to dlouho, celé je to špatně", tak my napřed vlezeme do podpalubí, pak se snažíme tam chvilku šmejdit, třeba tam něco poškodíme, a půjdeme dál.

Takže opakuji, tak to zrušte celé, pokud na to máte politickou sílu, ale hlavně předložte lepší. A takové to šití těch malých kapsiček místo toho, aby se vytvořil celý oblek, to umí každý.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Blažkovi. S faktickou poznámkou paní poslankyně Válková. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane předsedající. Jenom zareaguji na svého předřečníka, vaším prostřednictvím, pana poslance Blažka. Ale takhle to přece vůbec není. Vždyť naopak i z řad opozice tady zazněla kritická slova, že se v podstatě mění jenom nepatrně a jenom v oblastech, které i vy sami definujete jako nedůležité, nevýznamné, proto vůbec zpochybňujete tu změnu. Takže já tomu teď nerozumím. To je asi tedy, když bych si vzala váš příměr, tak je to, jako by tam někdo běhal s barvičkami v tom podpalubí a místo toho, aby byla stěna zelená, ji maloval namodro, aby námořníci lépe nebo hůře viděli. A teď mi odpusťte, že v tom příměru nejsem schopna pokračovat, protože mu nerozumím.

Já si ale myslím, že naopak tady jsou jenom ty akutní změny vyvolané praxí. Já sama vím ještě o některých dalších, které by byly asi užitečné, třeba v té oblasti pracovní, pracovněprávní, ale zatím se krotíme všichni. Tak doufejme, že nám to vydrží. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Válkové. A nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Blažek, po něm pan poslanec Karel Fiedler. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Blažek: Tak, děkuji za slovo. Paní poslankyně Válková v tom předchozím svém projevu sama řekla, a to já s ní souhlasím, že se může otevřít - vy jste neřekla Pandořina skříňka, to řekl někdo jiný. Ale já nepoznám, jestli tento návrh zákona přichází právě proto, aby se otevřela široká debata na výborech a nevím, kde všude možně, a ve třetím čtení prošla nějaká obrovská novela toho občanského zákoníku - nebo jak to může dopadnout? Čili já říkám, než připouštět tato rizika, tak napište lepší zákon a přineste ho. Nic víc, nic míň. Ale celý.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S další faktickou poznámkou pan poslanec Karel Fiedler. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo. Dobré odpoledne, dámy a pánové. Já jsem se nedostal ke slovu, když mě zarazil pan předseda, myslím řídil schůzi, myslím, že ještě nebyla diskuze, tak přece jen teď, byť s odstupem. Paní kolegyně Válková tady před chvilkou řekla sama, jestli jsem to správně zaregistroval, že tam je pár nevýznamných věcí. Tak proč s tím tedy ztrácíme čas, s těmi nevýznamnými věcmi? Proč ztrácíme čas s nevýznamnými věcmi? My jsme dopoledne tady řešili - já jsem dával za pravdu kolegovi Urbanovi, že tady ztrácíme čas nad kuřáckým zákonem a máme tady mnohem podstatnější zákony, které by měla Sněmovna projednat.

Pan ministr v úvodním slově - na to jsem chtěl reagovat - říkal, že tedy by chtěl, aby se to projednalo rychle, a současně řekl, že už to tady nějakou dobu leží. Tak jsem nelenil a podíval jsem se do systému - leží to tady půl roku, to je pravda. Takže to je ta klasika vládní koalice: nejdřív to budeme protahovat, nejdřív to necháme ležet v šuplíku, a pak tady budeme škemrat: my to potřebujeme rychle projednat.

Já se zarazím. Nebudu říkat to, co jsem chtěl říct teď lidově. Prosím vás, nechte toho.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Fiedlerovi. Další dvě faktické poznámky - nejprve pan poslanec Petr Bendl, po něm pan poslanec Petr Kudela. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Já jsem pozorně poslouchal pana ministra, když tady zdůvodňoval tento návrh novely občanského zákoníku a jako jeden z bodů tady říkal o tom zrušení toho nájmu, šestiměsíčního nájmu, z šesti měsíců na tři. A pan kolega Stanjura se ho na něco ptal, já vidím, že pan ministr nemá zájem odpovědět. Nebo pravděpodobně asi bude reagovat až ve svém závěrečném slově, kdoví jestli. Tak bych vás chtěl vyzvat, abyste odpověděl, protože my na to potom nemáme šanci reagovat kromě přednostních práv. Tak prosím nedělejte tady malého Bobše a zkuste jaksi vylézt ven s odpovědí.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendlovi. Zatím poslední faktickou poznámku má pan poslanec Petr Kudela. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Kudela: Dobrý den. Pane předsedající, pane ministře, poslouchal jsem pozorně debatu, která tady byla, a všichni předřečníci se shodli v tom, že to je velmi složitý zásah do nového občanského zákoníku, a padl tady návrh na zkrácení lhůty pro projednání. Tak já si dovolím s některými předřečníky apelovat na to, abychom tuto lhůtu nezkracovali. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kudelovi. To byl zatím poslední přihlášený do rozpravy. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Není tomu tak, končím tedy obecnou rozpravu. Ptám se na závěrečná slova. (Námitka v sále.) Pardon, pane poslanče. Já jsem dal celkem dostatečnou lhůtu, ale dobře, omlouvám se, beru zpět ukončení rozpravy. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Fiedler.

 

Poslanec Karel Fiedler: Jenom velmi krátce. Tradičně, řekl to tady kolega Bendl, výzva pro předkladatele. My, běžní poslanci, kteří nemáme právo, už nemůžeme reagovat po závěrečném slově. Co se odehrálo - tradičně nic, předkladatel si to řekne v závěrečném slově, aby to už nemohlo být komentováno, tak jak bývá zvykem.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Znovu se ptám, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Pokud to tak není, končím obecnou rozpravu. Ptám se na závěrečná slova pana ministra. Prosím, pane ministře.

 

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, nejprve jedna poznámka obecná a technická. Přípravy na té větší novele občanského zákoníku byly ukončeny v září roku 2014. V návaznosti na to ještě v tom září, myslím, šel tehdy za mé předchůdkyně tento návrh do legislativního procesu. Od té doby žádné přípravy žádné velké novely na Ministerstvu spravedlnosti neprobíhaly. Takže jestliže občas čtu i v novinách, že jsem strašný ministr, protože všechen čas ztrácím zbytečnou přípravou obrovské novely občanského zákoníku, tak jako ministr jsem se tomu nevěnoval ani chvíli, protože jsem prostě akceptoval to, že odborná veřejnost většinově odmítla takovou novelu. Jsem přesvědčen o tom, že za pár let jako když ji najdeme v tom šuplíku, protože problémy se postupně začínají projevovat, ale prostě akceptuji to, co je většinový názor, a nevidím důvod, proč bych skutečně ztrácel čas tím, že bych šel hlavou proti zdi. Fascinuje mě ovšem, když po tom, co jsme tady takto ustoupili z té původní myšlenky, tak je mi vyčítáno, že nepřicházím s žádnou velkou novelou. No tak já už nevím, co mám dělat. Já ji můžu z toho šuplíku zase vyndat, já ji tam mám, ale vy byste byli první, kdo by říkal, že to je špatně. Vy jste to totiž dokonce i zvládli říkat najednou, zároveň říkat, že je špatně, že jsem dělal velkou novelu, a zároveň že je špatně, že jsem přinesl malou. Tak bohužel.

Zároveň není pravda, nikdy ta novela nebyla nazývána novelou technickou. To není technická novela, to je prostě malá novela, která obsahuje změny, na kterých je široká shoda. A já jsem zdůrazňoval v tom svém úvodním slově, že to není shoda všeobecná a že samozřejmě to není shoda sdílená zejména z řad drtivé menšiny odborné veřejnosti, to znamená těch původních autorů občanského zákoníku, kteří jsou přesvědčeni o tom, že ho napsali skvěle, takže na něm není co měnit. Ale je tu nějaká poměrně široká shoda na tom, že tyhle věci by se změnit měly, a proto jsme je do té novely zařadili.

Důvod, proč tam už není to předkupní právo, ta změna, která tam skutečně původně byla a vypadla, je ten, že bohužel urgentnost - nebo prostě čas plyne a s tím, jak plyne čas, tak se mění také aspoň můj pohled na některé otázky. Ne proto, že bych na ně měnil názor, ale proto, že prostě musíme ctít také nějakou právní jistotu. A to, co tedy šlo podle mého přesvědčení změnit krátce po přijetí nebo vstupu v účinnost nového občanského zákoníku, tak v některých případech, a tohle je jeden z nich, by dnes již nebylo správné měnit. Prostě spoluvlastnictví vzniklých s tím, že neexistuje předkupní právo, již je příliš mnoho, a bude ještě, než tahle novela vstoupí v účinnost, než abychom mohli zklamat důvěru těchto osob v neměnnost vztahů, do kterých vstupují. Takže z tohoto důvodu jsem z tohoto bodu ustoupil, ačkoli také mám zprávy o tom, že k těm zneužíváním dochází, snad ne příliš často.

Pokud jde o ty pitvy, no ono to není kvůli tomu, abychom měli lepší číslo propitvanosti, ono jde o to, že to nejsou anatomické pitvy, ale jsou to tzv. pitvy anatomicko-patologické. A to jsou pitvy, které používá lékař a vůbec medicína jako zpětnou vazbu tam, kde ji považuje za nezbytnou, samozřejmě s úctou k tělu zemřelého, ale jsou prostě případy, kdy si není jisto zdravotnické zařízení diagnózou vůbec, tím, zda léčili dobře. A má-li medicína fungovat a nemáme-li mít víc zemřelých, tak prostě v těchto případech musíme mít možnost ověřit tu situaci na těle mrtvého. Myslím si, že zároveň sice možná chceme, nebo někteří více, někteří míň, aby na nás pokud možno nikdo nesahal poté, co umřeme, ale většina z nás by také chtěla zejména neumřít co nejdéle, a k tomu jsou anatomicko-patologické pitvy prostě nezbytností.

Pokud jde o otázku přezkumu svéprávnosti, mě fascinuje teze o tom, že někdo zaspal. Zaspal, jmenoval se Pospíšil a jeho nástupci z vašich vlád, kteří začali tím, že si vůbec nedokázali spočítat, kolik máme vůbec znalců v oboru zdravotnictví, a tedy psychiatrie, kteří jsou nezbytní, které předepsali, že musí vidět ty lidi zbavené svéprávnosti, a nedokázal si zjistit, kolik je těch zbavených svéprávnosti, a nedokázal tahle dvě čísla vydělit. Protože kdyby to udělal, tak by věděl, že se to za ty tři roky prostě nedá stihnout. A ano, zaspali potom ti, kdo v těch dvou letech legisvakance nedokázali ani navrhnout novelu ani učinit nějaká opatření, i když mi tedy není jasné jaká, která by posílila stav našich znalců, protože tohle je něco, co vázne na těch znalcích. A mohu vás ujistit, že praxe od okamžiku, kdy jsme ve vládě, tak dělá, co může. Mohu vás ujistit, že soudy od prvního okamžiku, kdy mohou - protože ony před 1. 1. 2014 prostě nemohly - od prvního okamžiku zahájily ty přezkumy v největším možném rozsahu a velice pilně v nich pokračují a objíždějí ty osoby s omezenou svéprávností nebo zbavené svéprávnosti, protože také musí zhlédnout. Posílila se dokonce ta oddělení, ale prostě to s tímhle počtem znalců stihnout nejde! A mě by tedy opravdu zajímalo, jak si má praxe poradit! Což je ta druhá teze - praxe si se vším poradí. Jak si poradí? Nevím.

No to jsem se rozohnil. Já jsem si sliboval, že zachovám klid, tak se mi to nepovedlo, tak promiňte.

Poslední otázka, která tu byla, proč chceme vracet tedy tu kauci zpět na trojnásobek nájmu. No, v tomto jsme skutečně vyslyšeli Ministerstvo práce a sociálních věcí a oni teď zrovna dopracovali podrobný materiál, ve kterém to podrobněji vysvětlují. Skutečně tam vysvětlují, že v určitých a v poměrně velkých příjmových skupinách našich obyvatel prostě ti lidé nejsou schopni dát dohromady šest nájmů. A jsou to právě tyhle skupiny, u kterých hrozí to, co říkáte, tzn. to vybydlení, a zároveň to víme. Když se podíváte na takové ty průzkumy, kolik mají lidé finanční rezervu, tak zjistíte, že bohužel valná většina obyvatel nemá vůbec žádnou a že množství obyvatel, kteří mají k dispozici hotovost odpovídající šesti nájmům, je opravdu velmi malé. Čili oni to identifikovali jako vzniklou závažnou bariéru využívání nájemního bydlení. A máte pravdu, je to pro ty pronajímatele omezující. To je legitimní připomínka a je to věc právně-politického názoru, zda to tak prostě být má, nebo nemá. A je to prostě v tomhle legitimní debata pravice a levice a já počítám, že ji povedeme v dalších čteních na tohle téma, a vůbec se jí nebráním.

To asi závěrem. Protože ta debata tady oscilovala mezi takovou obecnou a takovou, která už, myslím si, patří potom spíše na ústavněprávní výbor, popř. do druhého čtení. Takže v tom zbytku, myslím, že to je něco, co jednak už je mnohokrát probrané, protože tu debatu jsme nezačali dnes, ale jednak si ji asi zopakujeme na ústavněprávním výboru. Ještě jednou prosím o podpoření jak toho návrhu, tak i toho zkrácení lhůt, které navrhla paní profesorka Válková. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Nyní s přednostním právem pan předseda poslaneckého klubu Občanské demokratické strany Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak není úplně jednoduché reagovat na tak arogantní vystoupení ministra spravedlnosti. Jednak chci říct, že mě nepřekvapil. Kolegové ho vyzývali, aby mohli reagovat na jeho vystoupení, on jim "odvážně" tu šanci nedal. Úplně stejně se "odvážně" přiznal, že má výbornou novelu v šuplíku, ale že ji nepředloží.

Za třetí si vymýšlel, pokud mluvil o nás. My jsme nevolali, nikdo z členů ODS, po větší novele. My jsme přece jasně říkali, abychom nepřijímali žádnou novelu. A to je velký rozdíl. Takže to jste si vymyslel, abyste pak mohl vyvodit takovou divnou konstrukci, že jste kritizován za to, že to je moc malá novela, a současně, že jste nepřinesl větší. Tak z naší strany nic takového není.

Současně říkáte, že chcete navrhnout zkrácení lhůty. A leží to tady půl roku. Zase je třeba poděkovat panu ministrovi, že taky občas do té Sněmovny přijde a po půl roce jsme mohli projednat první čtení, protože tempo a pořadí projednávání tisku diktuje vládní koalice, a ne opozice. Takže když to tady leželo půl roku, tak teď najednou máme my ostatní dostat jenom 30 dnů. No a uvidíte, když to zkrátíme na 30 dnů, stejně to budeme projednávat ve druhém čtení v září, protože pan ministr tady v červnu stejně nebude, jak je jeho dobrým a oblíbeným zvykem.

A k tomu konkrétnímu dotazu, který já jsem dal, žádnou odpověď jsem nedostal. Vy jste vlastně řekl, jestli jsem to dobře pochopil, že jste to sem nejdřív poslali a potom dodatečně MPSV zpracovalo nějaký podrobnější materiál. Ale my ho nemáme k dispozici. A všimněte si... A my se shodujeme na popisu toho problému. Pan ministr říká: To je ve prospěch těch, u kterých, jak správně říkáte, hrozí riziko vybydlení toho bytu - a já s tím souhlasím - a proto navrhujeme, aby ten majitel bytu mohl vybrat nižší kauci. No to nemá žádnou logiku. Vy vlastně říkáte, že ti, u kterých hrozí vybydlení toho bytu a nějaké škody, že tu tíži ponese majitel. A vy si skutečně myslíte, že to prosadíme, že ti soukromí majitelé to někomu pronajmou, že se nějaká bariéra odbourá? No neodbourá. Naopak, když je tam větší záloha či kauce, tak je teoreticky větší možnost, že to ten majitel riskne. Řekne: Mám šest nájmů, no tak uvidíme. Můžu chodit to tři měsíce kontrolovat a jsem schopen včas zatáhnout záchrannou brzdu a v případě ty škody sanovat z té kauce. Takže to žádnou bariéru neodbourává a je to přesně v duchu toho neomarxistického křídla v naší vládě, která prostě vidí, že nás bude vychovávat, regulovat a bude trápit vlastníky. Protože kdo má majetek, je prostě sprostý podezřelý. (Potlesk z pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Stanjurovi. To byl zatím poslední přihlášený, i když už mimo rozpravu. Já přivolám naše kolegy z předsálí a budeme hlasovat. Nejprve o návrhu pana poslance Plíška na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování a pak se budeme případně zabývat přikázáním výborům. Je tady žádost o odhlášení, odhlašuji vás všechny, prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

 

Budeme hlasovat o návrhu pana poslance Plíška na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování.

Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování 437, přihlášeno je 145 poslankyň a poslanců, pro 37, proti 76. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání ústavně právnímu výboru jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému garančnímu výboru? Není tomu tak, přistoupíme k hlasování.

 

Zahajuji hlasování o přikázání tohoto návrhu ústavněprávnímu výboru jako garančnímu. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování 438, přihlášeno je 146 poslankyň a poslanců, pro 145, proti žádný. Návrh byl přijat. Konstatuji tedy, že návrh byl přikázán k projednání ústavněprávnímu výboru jako garančnímu výboru.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh žádnému dalšímu výboru. Má někdo návrh na přikázání dalším výborům? Pan poslanec Bendl. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Bendl: Ne, nebojte se, zemědělský výbor to nebude, ale výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj vzhledem k tomu, že bydlení je jeho parketa. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Má někdo návrh na přikázání dalšímu výboru? Jestli tomu tak není, budeme hlasovat o přikázání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj dle návrhu pana poslance Bendla.

Zahajuji hlasování o přikázání tomuto výboru. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování 439, přihlášeno je 148 poslankyň a poslanců, pro 86, proti 36. Návrh byl přijat.

 

Konstatuji tedy, že jsme návrh přikázali výboru ústavněprávnímu jako garančnímu a výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj.

 

Dále paní poslankyně Válková navrhla zkrátit lhůtu k projednání na 30 dnů.

O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro zkrácení lhůty, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování 440, přihlášeno 148 poslankyň a poslanců, pro 55, proti 81. Návrh nebyl přijat.

 

Já děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji a končím projednávání prvého čtení tohoto bodu.

Dalším bodem našeho jednání je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.