Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

57.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník,
ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí
svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
a zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 588/ - prvé čtení

Takže teď má slovo pan ministr spravedlnosti. Prosím.

 

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Děkuji, vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, prvním ze série návrhů zákonů vládních, které vám zde dnes představím, je zákon, kterým se mění trestní zákoník, zákon o výkonu trestu odnětí svobody a některé další zákony.

Jeho cílem je změnit dosavadní systém vnější diferenciace věznic, kdy má dojít k redukci současných čtyř základních typů věznic na typy dva - věznice s ostrahou a věznice se zvýšenou ostrahou. Čili v podstatě tu jde o to, že v dnešním systému je zařazení do některého z těch čtyř typů věznic součástí rozhodnutí o uložení trestu, rozhoduje o tom soudce, a je to tedy něco - nechci říct neměnného, to změnit lze, ale velmi obtížně potom změnitelného. To je pozůstatek staré koncepce vůbec výkonu trestu nebo přístupu k trestům jako k trestům, které slouží primárně pro to, aby byly nepříjemné, a tedy jsou to - stále ještě - je v tom cítit různé míry zostřenosti toho žaláře. Ten nový systém oproti tomu souvisí s naší novou koncepcí vězeňství, která se orientuje na snahu začlenit pachatele zpět do společnosti, a proto má být zařazení vězně do konkrétního výchovného režimu nebo bezpečnostního režimu také záležitostí jeho aktuálního chování, jeho aktuálních podmínek.

Z tohoto důvodu se vlastně ty tři dosavadní skupiny stahují v rámci té vnější diferenciace do jediné a mezi nimi - ony nemizí, ale v nějaké podobě zůstávají uvnitř těch věznic - ale mezi nimi už je potom plynule přeřazován vězeň podle toho, jak se chová a jaké jsou s ním při výkonu trestu zkušenosti. Je to něco, co odpovídá zahraničním trendům, dokonce se zvažovala i varianta plného zrušení vnější diferenciace věznic. Tak daleko jsme v této chvíli jít nechtěli. Jdeme tedy cestou postupného vývoje a považuji to za velice potřebné a považují to odborníci na vězeňství, což já nejsem, to považují za velice potřebné, chceme-li skutečně v našem vězeňství něco změnit. Proto vás prosím o podporu tohoto velmi prospěšného návrhu. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení, kterou je paní poslankyně Marie Benešová.

 

Poslankyně Marie Benešová: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, pan ministr Pelikán tady představil tento nový tedy vládní návrh zákona, kterým je měněn trestní zákoník, zákon o výkonu trestu a zákon o výkonu vazby. Domnívám se, že se jedná skutečně o moderní pojetí. Jenom připomínám, že jsem něco podobného předkládala v Rusnokově vládě a prošlo to tehdy docela hladce Senátem. Vychází to v podstatě ze zkušeností západoevropských, kde tedy toto moderní pojetí bylo již aplikováno, a v podstatě to znamená a očekává se od toho, že dojde ke snížení míry recidivy a kriminality a lepšího začleňování vězňů do normálního prostředí po výkonu trestu.

Já tedy doporučuji tento návrh v podstatě pustit do druhého čtení a doporučuji, aby s ním bylo potom v ústavněprávním výboru dále pracováno. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Otevírám rozpravu a mám zde přihlášku pana poslance Ondráčka.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedo. Pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, já musím říct, že tento sněmovní tisk v obdobném znění už tady byl hned na začátku našeho volebního období, pokud vzpomenete sněmovní tisk č. 46, a vláda ho stáhla zpět a přepracovala ho. V podstatě ale zůstal zachován.

Musím říct, že já obecně nesouhlasím s tím, abychom měli pouze dva typy věznic, kdy v prvním typu věznice s ostrahou by byli prakticky všichni odsouzení s výjimkou danou v § 56 odst. 2 písm. b) návrhu, to znamená odsouzených k výjimečnému trestu, jako jsou členové organizované zločinecké skupiny nebo pachatelé odsouzení za zvlášť závažný zločin, kde by byl uložen trest odnětí svobody nejméně na osm let, a také útěkáři. Zde to je zřejmě reakce asi na našeho nejznámějšího útěkáře pana Kajínka. Znamená to tedy, že v prvním typu věznice, věznici s ostrahou, by vykonávali trest odnětí svobody prvotrestaní odsouzení společně s odsouzenými za nedbalostní trestné činy nebo, chcete-li, přečiny, ale společně také s recidivisty, kteří tvoří více než dvě třetiny všech odsouzených. Obávám se, že pouze vnitřní diferenciace věznic na nízký, střední a vysoký stupeň zabezpečení bude nedostatečná. Nepovažuji to ani za správné z pohledu kriminologického. Důvodová zpráva také neuvádí, jaký je odhad, kolik osob v tom či onom stupni zabezpečení výkonu trestu ve věznici s ostrahou bude. I to je číslo, které by nás mělo zajímat.

Domnívám se proto, že výkon trestu odnětí svobody by měl být vykonáván diferencovaně, a to nejméně ve třech typech věznic, a to s dohledem, s dozorem nebo se zvýšenou ostrahou, čímž bychom se de facto vrátili k bývalému diferencování výkonu trestu odnětí svobody a ředitelé věznic by rozhodovali o režimu výkonu trestu. Chápu však snahu Ministerstva spravedlnosti částečně odbřemenit soudům, které v současnosti rozhodují o přeřazení odsouzených z jednoho typu věznice do druhého, ale nechat vše pouze na řediteli věznice, popř. v případě odvolání na jejich generálním řediteli také není systémovým řešením.

K předkládanému materiálu konkrétněji.

Část první - Změna trestního zákoníku. Ani v důvodové zprávě není zřejmé, kdo a jak bude evidovat, že odsouzený uprchl nebo se pokusil uprchnout z výkonu vazby, výkonu trestu nebo výkonu zabezpečovací detence. Podle čeho tedy bude soud rozhodovat o tom, zda odsouzeného, který má vykonávat trest odnětí svobody ve věznici s ostrahou, není třeba umístit do věznice se zvýšenou ostrahou?

Druhá poznámka. V § 57 odst. 5 trestního zákoníku - Přeřazení z věznice se zvýšenou ostrahou do věznice s ostrahou. Znám stávající úpravu § 57 odst. 6 trestního zákoníku, ale kladu si otázku: nepřeháníme to již trochu s tou humanizací vězeňství, kdy nyní navrhujeme, že odsouzený, kterému byl uložen trest odnětí svobody na doživotí, může podat návrh na přeřazení do věznice s ostrahou nejdříve - já říkám už - po deseti letech výkonu trestu? Podle stávající úpravy to možné nebylo. Takže si představte pachatele jakéhokoli zvlášť závažného zločinu, který opravdu dostal ten výjimečný trest doživotí, a po deseti letech ho budete mít ve výkonu trestu s prvotrestanými pachateli, popř. s pachateli, kteří se dopustili neúmyslného přečinu.

Část druhá - Změna výkonu trestu odnětí svobody. Stávající poradní sbor nahrazujeme poradní komisí. Mohlo by se říct OK, kosmetická změna názvu, ale nepovede to k dalšímu prodražování systému? Nyní nebudu hodnotit administrativně technické nedostatky předkládaného materiálu, kdy např. není logické v § 4 odst. 6 zákona navrhovat pro předkládání nějakých zpráv termín do 30. 5., když měsíc květen má 31 dní. A pokud se myslí do konce měsíce, tak by tam mělo být datum 31. 5.

Další nelogičností textu. Proč je vnitřní členění věznic s ostrahou nově koncipováno jako § 12a, a ne logicky jako § 8 či jako § 8a? V tomto textu v odstavci 3 najdeme i nesprávný právní výraz "druh zavinění". Ustálený právní pojem je "forma zavinění". Za zmínku také stojí předpokládaný nezanedbatelný nárůst administrativy v každé z věznic, který vychází z § 12a odst. 4.

V důvodové zprávě mě doslova pobavil text v oddílu 3.4 Sociální dopad, kde se píše, že ve střednědobém a dlouhodobém výhledu by tato opatření měla přispět ke snížení míry recidivy kriminálního chování osob odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody. Já na to říkám - povídali, že mu hráli, nebo papír snese všechno.

V důvodové zprávě se také píše, že v důsledku návrhu lze očekávat snížení počtu soudního rozhodování o přeřazování do jiného typu věznic. Ano, to je celkem logické, když to odeberete soudům a dáte to věznicím, ale počet žádostí se tím rozhodně nesníží. A vy to víte, protože jedním dechem dodáváte, že očekáváte nutnost zvýšit plánovaný počet zaměstnanců Generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky o dvě osoby, což představuje roční náklad více než 1,1 mil. korun. Nesdílím ani předpoklad efektivnějšího vynakládání finančních zdrojů na zabezpečení chodu věznic, neboť odsouzení zařazení soudem do věznic s ostrahou budou Vězeňskou službou umisťováni do oddělení v konkrétní věznici již podle míry rizika stavebně zabezpečené. Naopak já si myslím, že do roka či do dvou přijdete s požadavkem na finanční prostředky pro stavebně technické úpravy ve věznicích, pro oddělení odsouzených podle stupně zařazení. Přestože sami víte, že recidivisté tvoří dvě třetiny všech odsouzených, nejste schopni předložit přesnější statistiky, kolik kterých odsouzených v tom kterém stupni zabezpečení ve věznici s ostrahou bude. Místo toho se vymlouváte na řadu vnějších faktorů, jako je např. celková míra kriminality, počet dopadených a odsouzených pachatelů, trestní politika státu a celé řady dalších. To jsou však statistická data, která jsou známá, a vy s nimi nepracujete. Jak tedy chcete určit, kolik kterých stupňů zabezpečení výkonu trestu ve věznicích s ostrahou je třeba vytvořit?

Závěrem. Víte, asi před rokem jsem byl na návštěvě v Evropském parlamentu, a když jsem viděl tu efektivitu práce, a čím se zabývají místo toho, aby řešili problémy této společnosti, byl jsem velmi zklamán. Podobně si připadám nyní. Ministerstvo spravedlnosti místo toho, aby makalo na rekodifikaci trestního práva procesního, tedy trestního řádu, nebo zákona o znalcích a tlumočnících, tak předkládáte materiál, který je běžnému občanovi úplně fuk a jeho život to neulehčí. Vím, že si tento sněmovní tisk zřejmě prosadíte i silou koalice, ale osobně si myslím, že zde jste se, pane ministře, zrovna moc nevycajchnoval. Já myslím, že Vězeňská služba a výkon trestu má mnoho jiných problémů. Máte před sebou desítky žalob za neproplácení odsloužených hodin a přesčasů příslušníků Vězeňské služby a hrozí vám žaloby: 91 příslušníků věznice Kynšperk nad Ohří, 176 příslušníků z plzeňské věznice na Borech, 77 příslušníků z Prahy Pankráce, 86 příslušníků v Horním Slavkově a takto bych mohl pokračovat.

Pane ministře, tento materiál není dobrý a já dávám návrh na jeho přepracování. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Je to tedy návrh na vrácení předkladateli k přepracování. Ano, děkuji. Prosím paní poslankyni Válkovou.

 

Poslankyně Helena Válková: Vážený pane předsedo, milé kolegyně, milí kolegové, to je problematika, kterou se dlouhodobě zabývám, a myslím si tedy, že mám právo k tomu něco říci, a i jako bývalá ministryně spravedlnosti jsem pochopitelně tento materiál připravovala. Myslela jsem nicméně, že půjde o součást zásadní reformy, která bude předjednaná s Ústavním soudem, jehož nález z poloviny 90. let jednoznačně říká, že o trestu - a definuje tam trest i způsob jeho výkonu - a vině logicky rozhoduje pouze trestní soud. V tomto smyslu jsem i jednala s ústavními soudci a bylo mi zřejmé, že to jednání nebude zcela snadné, byť uplynulo poměrně dost doby od okamžiku, kdy tento nález spatřil světlo světa, a vlastně tím znemožnil to, co se zde navrhuje, aby o způsobu výkonu trestu odnětí svobody v různých (s důrazem) věznicích, čili s různě (s důrazem) zabezpečenou formou ostrahy a různě přísným režimem - jenom pro ilustraci těm z vás, kteří tuto problematiku nemají úplně v malíčku, taky proč by měli mít: je obrovský rozdíl mezi věznicí s dohledem, kde má odsouzený i částečně volný pohyb, samozřejmě s dohledem, a věznicí se zvýšenou ostrahou, kde prakticky zůstává v řadě případů zamčený celý den na cele, s výjimkou jedné hodiny.

Takže v tomto ohledu ten soud skutečně rozhoduje o druhu trestu. A pokud nebudeme mít překonaný nález Ústavního soudu, a já jsem toto postrádala, tohle vysvětlení, a ráda bych se pana ministra zeptala, jak to tedy je. Jestli probíhala jednání a jestli skutečně se můžeme spolehnout na to, že to nebude potom prohlášeno za protiústavní. Že jsme respektovali nálezy Ústavního soudu. Takže to je první můj dotaz.

Druhý. Trestní politika vyžaduje, a my jsme to měli třeba v programovém prohlášení a také i to patří k pilířům našeho koaličního programu, boj s korupcí. Tady si vytváříme určitý vysoký rizikový potenciál, pokud jde o rozhodování o způsobu výkonu toho nejdrastičtějšího v České republice trestu, trestu odnětí svobody, pokud by to mělo být svěřeno do kompetence monokratického orgánu, kterým nepochybně je ředitel. Takže když jsem to dostala na stůl od generálního ředitele, tenkrát to byl generální ředitel Ondrášek, teď je to generální ředitel Dohnal, tak jsem to fakt smetla ze stolu s tím, že jsem řekla: Nikdy, dokud budu ministryní spravedlnosti. Takto bych nechtěla, aby rozhodoval orgán, byť v zádech bude mít nějaký poradní sbor, o tom, kam kdo bude zařazený. Navíc jsem se dočetla a vím to i z vězeňských statistik, že v současné době máme zhruba 22 tisíc odsouzených k nepodmíněnému trestu ve výkonu trestu odnětí svobody, pár jich bude ještě čekat na ten výkon, a předpokládám, že ten stav se v průběhu několika měsíců dostane do stavu před amnestií v roce 2013.

Čili jinými slovy řečeno, tady se budou řešit problémy s přeplněností věznic tak, že se budou umisťovat odsouzení tam, kde bude zrovna volno. Ne tam, kde by byla vhodná ostraha a převýchova a byly specializované programy, ale tam, kam se prostě vejdou. A pochopitelně tohle riziko nehrozí tolik u soudů. Já znám velmi dobře úskalí, stejně jako moje kolegyně paní poslankyně Benešová, toho dlouhého někdy rozhodování a nerovnoměrného rozhodování soudů v tom smyslu, že některé soudy jsou benevolentnější, jiné jsou přísnější, pokud jde třeba o podmíněné propuštění. Ale to by nám mělo být o to větším varováním, že exekutiva, navíc ředitelé věznic, kteří si budou chtít uspořit práci, a jejich odvolací místo generální ředitel nám zajistí, že druh výkonu trestu odnětí svobody, resp. výkon trestu odnětí svobody, bude opravdu realizován v té nejlepší věznici z hlediska snižování recidivy odsouzených? Tomu tedy vůbec nevěřím a odporuje to i všem kriminologickým poznatkům. Recidiva se pohybuje u nás mezi 50 a 70 %, což opakovaně potvrzují výzkumy, s tím, že nejnižší recidiva, kolem 30 až 40, se týká alternativních sankcí, nejvyšší 50 až 70 % právě nepodmíněného trestu odnětí svobody. Jsem si vědoma toho, že to je opravdu velmi obtížný úkol a že řešení není jednoduché a jednokolejné. Ale obejít nález Ústavního soudu tím, že nechám soudy rozhodovat o 10 % těch, kteří už ze zákona velmi často ani nemohou dostat jiný typ věznice než věznici se zvýšenou ostrahou, viz výjimečné tresty, to mi nepřipadá zrovna optimální řešení. To je možná chytré a taktické řešení ad hoc, ale je nesystémové.

Takže já bych doporučovala pokračovat v tom trendu, který už tady byl a který podpořila dvakrát svou podrobnou zprávou i pracovní skupina Legislativní rady pro trestní právo, která upozorňovala na všechna tato úskalí, takže Ministerstvo spravedlnosti je má k dispozici, a považuje za nepřijatelné právě ten moment, kdy by rozhodoval o vlastně druhu trestu, když to vezmu trošku v tom širším smyslu slova, jeden orgán, kterým by byl právě ředitel té příslušné věznice, upozorňuje na všechna tato rizika a doporučuje, aby se zvážila buď zásadní reforma, zrušení všech diferenciačních skupin, svěření tohoto rozhodování do rukou rady, která by ale měla tu decizivní pravomoc, jako je to v řadě jiných západoevropských zemí a skandinávských zemí, ty studie má Ministerstvo spravedlnosti také k dispozici, anebo nechala ten stav, jaký je. Já samozřejmě jsem spíše pro tu reformu a předpokládala jsem, že k ní dojde.

Pokud je toto také vydáváno za první krok v rámci reformy, tak jsem hovořila s řadou ředitelů věznic a i generálního ředitelství i jako ministryně a udělala jsem si z toho jednoznačný úsudek, o který se s vámi podělím. Je to v podstatě na několik let, spíše pět a deset, etapa, v rámci které se bude něco testovat. Možná že to vyjde, možná že ne. A to ještě v ústavně nikoli zcela konformním prostředí.

Takže jako odborník, který se touto problematikou dlouhodobě zabývá, doporučuji, aby tento návrh se vrátil k přepracování, s tím, že buď budou zrušeny všechny diferenciační skupiny, a to vyžaduje předchozí projednání s příslušnými odborníky na trestní právo Ústavního soudu, kteří by v tomto ohledu mohli říci názor předtím, než vůbec ten zákon bude zpracován, hlasováním, které bude volné, takže uvidíme, jak dopadne. A nemyslím si, že by byla katastrofa, kdyby dopadlo, že se to pouští do dalšího čtení. Pak udělám vše pro to, aby v rámci pozměňovacích návrhů se tam dostala ta velmi důležitá ustanovení, která kompetenci rozhodovat o přemístění odsouzených, resp. jednak tedy o výkonu trestu odnětí svobody v určitých druzích věznic, a potom i o jejich přemisťování, tak aby bylo svěřeno radě odborníků, kde samozřejmě bude hrát velkou roli právě ředitel příslušné věznice, ale nebude tam rozhodně sám. A jako opravná instituce by zde mohlo být klidně i ministerstvo. V některých zemích mají takové oddělení a naše oddělení pro trestní politiku na Ministerstvu spravedlnosti, myslím, že se rozšiřuje, bude mít svěřené velmi významné kompetence i v souvislosti s elektronickými náramky, které budou, jak všichni doufáme, co nejdříve vysoutěženy, čili si nemyslím, že by perspektivně se tohoto úkolu nezhostilo úspěšně.

Jsem si vědoma toho, že někteří mohou považovat už tento krok jako první krok ve vězeňské reformě v rámci uskutečňování změn ve vězeňství. Já tedy varuji ještě jednou, naposledy, že se obávám, že dojde pouze k tomu, že se tím bude řešit akutní nedostatek míst v přeplněných věznicích a že to nebude mít žádný dopad na snižování recidivy, žádný dopad na resocializaci odsouzených. A už vůbec si nemyslím, že by to odstranilo nějakou pomalost soudů, které jsou v těch příslušných lokalitách už relativně dostatečně i po praktické a personální stránce vybaveny na to, aby postupovaly tempem, které odpovídá. V poslední době se to zlepšilo. Takže ani tento argument nepovažuji za klíčový. Myslím si, že je trošku zástupný. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, paní poslankyně. Ještě než dám slovo panu poslanci Bendovi, tak je zde faktická poznámka pana poslance Blažka. A má dvě minuty, prosím.

 

Poslanec Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Já navážu na paní profesorku Válkovou. Zas je to všechno pěkně řečeno, nicméně já musím upozornit na to, že přece jenom vězňové už jsou osoby, které byly odsouzeny za nějaký trestný čin, tzn. něco spáchaly. A když tady mám pana ministra spravedlnosti a bývalou ministryni spravedlnosti a ještě jednu bývalou ministryni spravedlnosti, rád bych upozornil, že se zde tolerovala mnoho let praxe, kdy byli vazebně stíhaní, tzn. lidé de iure nevinní, dáváni schválně na druhý konec republiky, aby to měli všichni daleko. Takže bavme se teď o těch odsouzených, ale nevynechávejme ty, kteří jsou drženi ve vazbách protiústavně a nezákonně, a stát k tomu mlčel.

Pokud jde o to, kdo to rozhoduje. Tak já jsem si teď vzpomněl, jak ta praxe je někdy zajímavá. Když byl stíhán vazebně bývalý hejtman Rath, se kterým, zdůrazňuji, jsem nikdy nemluvil a vůbec se neznáme, tak tady ta situace byla taková, že on byl snad úmyslně, schválně v litoměřické věznici. Tehdy jsem to musel být já, kdo dal pokyn, aby byl převezen do věznice v Ruzyni, aby rodina to neměla 50 km daleko, ale aby to měli téměř za rohem. Proč to říkám? Říkám to proto - debatu rozšiřme a bavme se i o těch de iure nevinných, na které se bohužel v dosavadní praxi docela kašlalo, a je to tragédie a ostuda tohohle státu.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Další faktické poznámky nevidím, takže slovo má s řádnou přihláškou pan poslanec Marek Benda. Prosím.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, ono už toho hodně zaznělo ve slovech některých mých předřečníků, takže se pokusím být už poměrně stručný.

Já musím říct, že jsem byl poněkud překvapen, že po dvou letech práce na tomto materiálu hora porodila myš, zjednodušeně řečeno. Místo toho, aby se přišlo s něčím zásadnějším, tak máme vlastně před sebou předklad, který už sem dávala kdysi paní exministryně Benešová. Je to téměř to samé. Místo toho, aby se něco opravdu zkusilo vyřešit - a já celkem souhlasím s tezí, že by bylo rozumné, abychom vnitřní diferenciaci věznic nechali na ředitelích a nemusely ji rozhodovat soudy. Ale na to mi pak přijde ten materiál po dvou letech práce poněkud nekoncepční a poněkud příliš málo na něm odpracováno.

Abych to ukázal na nějakých drobných příkladech kromě toho, co už zaznělo. Už tady bylo poukazováno, jestli s ostrahou, nebo zvýšenou ostrahou a v jakých případech tam dochází k té diferenciaci. Když se podíváte - se zvýšenou ostrahou zařadit pachatele, kterému byl uložen výjimečný trest nebo uložen trest odnětí svobody ve výměře nejméně osm let... Což jsou samozřejmě mnohé majetkové trestné činy. Jestli už tady byl dnes vzpomenut pan exhejtman a exposlanec Rath, tak ten dostal také víc než osm let. A opravdu pokládáme za smysluplné, abychom se pokoušeli zrovna tyto typy majetkové trestné činnosti, bez ohledu na to, že bych se jich chtěl zastávat, cpát do věznic se zvýšenou ostrahou? To má být opravdu pro osoby, které jsou nějakým způsobem nebezpečné sobě, svému okolí, společnosti, ale ne osoby, které prostě jenom proto, že toho ukradly moc, si zasloužily vysoký trest. Tam nevidím žádný zvláštní smysl dávat je do věznice se zvýšenou ostrahou. A takových věcí by se tam našla podle mého názoru celá řada dalších.

Stejně tak pro mě vytváří obrovskou pochybnost ta poradní komise, § 4 zákona, výkon trestu odnětí svobody. Netvrdím, že by nemohly existovat poradní komise ředitele vězeňské služby. Netvrdím, že by to nemohlo mít nějaký smysl, kdybychom tam opravdu připustili v nějaké podobě odborníky zvenčí, představitele navržené místní samosprávou například, kteří mají nějaký vztah k té věznici. Chápu, že to jsou věci, kde může být nějaký ten lidský prvek přednesen, může být ukázán, dává smysl. I třeba různé organizace, které se věnují práci s vězni resp. posléze s propuštěnými vězni. Dávalo by smysl, aby byly zastoupeny. Ale takhle, když je to na návrh ředitele věznice jmenuje ministr... Zřejmě ani nemůže jmenovat sám od sebe, ale bude to vždycky na návrh ředitele věznice. Upřímně řečeno, známe, jak tohle to chodí. To bude vypadat tak, že to budou zaměstnanci jiných věznic. Nebude to zaměstnanec bezprostředně té které věznice nebo vězeňské služby, ale zaměstnanci nějakým způsobem spojení s jinými věznicemi, kteří si takhle navzájem budou dělat dozor.

Připadá mi, že nedává vůbec žádný smysl takhle postavená poradní komise. A ještě k tomu poradní komise, která nemá žádné kompetence, není úplně jasné, k čemu všemu se má vyjadřovat, jestli by se např. vyjadřovala k tomuto přeřazování, nebo nevyjadřovala k tomuto přeřazování. A současně má dávat každý rok do 31. března Generálnímu ředitelství Vězeňské služby písemnou zprávu o činnosti komise za uplynulý rok. Dokážete si prosím někdo představit, co to bude za absolutně formální materiály? Naprosto nesmyslného charakteru, kde se bude generálnímu řediteli Vězeňské služby každoročně posílat z těch, já nevím, kolik máme, z těch 30 věznic 30 zpráv o tom - komise se sešla sedmkrát, ti a ti chyběli, bavila se o tom, co jí přednesl ředitel dané věznice. Možná někde bude, jaké přijali závěry. Zdá se mi, že to je tak zbytečná byrokracie. A ještě tím, jak je to vymyšleno opravdu jenom uvnitř té věznice na návrh ředitele věznice, která nepřinese žádný pohled zvenku, vytvoří jakoby představu, že tady existuje někdo, kdo toho ředitele - nevím, jestli kontroluje nebo tak trošku hlídá. Vytvoří představu, že tento někdo je ještě jakoby nějakým způsobem zodpovědný vůči Generálnímu ředitelství. Ale fakticky to budou jenom naprosto byrokratické a zbytečné orgány.

Takže pokud bychom měli touto cestou jít a pokud návrh bude přikázán do ústavněprávního výboru, tak já budu chtít, abychom z takového orgánu buď vytvořili něco smysluplného, nebo ho zrušili. Abychom vytvářeli jen orgány pro orgány, mi připadá úplně zbytečné. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Tak pan poslanec Benda byl posledním přihlášeným do rozpravy. Pokud nejsou žádné další přihlášky, rozpravu končím. Zeptám se pana ministra, popř. paní zpravodajky, zda si přejí závěrečná slova. Pan ministr ano, tak máte prostor.

 

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Děkuji. Jenom stručná reakce, zejména pokud jde o otázku ústavnosti. Já se přiznám, že jsem trochu na rozpacích, jsem-li vybízen k tomu, že bych měl překonat nález Ústavního soudu z poloviny 90. let, popř. předjednávat něco s Ústavním soudem. Já jsem tu Ústavu četl, ne mockrát, ale zatím jsem tam nikde nic o předjednávání nenašel. Spíš naopak jsem tam našel něco o tom, že Ústavní soud rozhoduje ve vymezených věcech. A stejně jako ctím nezávislost běžného soudu a nechodím s ním předjednávat žádná rozhodnutí, tak tedy s dovolením ctím také nezávislost soudu Ústavního a také s ním nechodím věci předjednávat. A věřím, že ústavní soudci jsou dostatečně sebevědomí na to, že kdybych tam náhodou přišel, tak by se mnou vyběhli až někam na kraj Brna, a udělali by přesně to, co by udělat měli.

To znamená, Ústavní soud se k té věci vyjádří, pokud mu bude předložena. A my máme dobré důvody se domnívat, že tu žádná protiústavnost není. Koneckonců to, co citovala paní kolegyně profesorka Válková, skutečně bylo obsaženo v tom konceptu, který připravovala pracovní komise Legislativní rady vlády. Samotná Legislativní rada vlády ovšem do svého stanoviska nepřevzala tyto argumenty, protože s nimi nesouhlasila.

Ta věc je poměrně jednoduchá. Rozhodnutí z roku 1994, což jen tak mimochodem byl úplně jinak složený Ústavní soud, než je dnes, vycházelo ze zcela jiného právního stavu. Vycházelo ze stavu, kde jednak o primárním zařazení rozhodoval soud, a tedy tom, k čemu se vyjadřoval ten Ústavní soud. Ředitel věznice měl potom pravomoc měnit rozhodnutí soudu, což skutečně zní podivně. A jednak, a to je ještě důležitější, v té době skutečně ty čtyři různé typy vykazovaly výrazné odlišnosti z hlediska práv těch odsouzených. Z hlediska toho, jak často lze přijímat návštěvy, jak často lze dostat balík, a dalších pro vězně velice důležitých práv. A to právě vedlo Ústavní soud k závěru, že tedy to zařazení do jednotlivého typu má v sobě prvky také sankční, tzn. kvality trestu, a z tohoto důvodu že je třeba, aby o tom rozhodoval soud. Nicméně v mezidobí došlo v tomto směru k narovnání a všechna tato práva jsou dnes stejná ve všech těch třech typech, které chceme sjednotit. Takže tento problém odpadl. Koneckonců připomínám, že u mladistvých se žádná diferenciace už neuplatňuje a nikomu to z hlediska... no, uplatňuje se vnitřní. Ano, neuplatňuje se vnější. (Reakce na poznámku poslankyně Válkové z lavice.) Já to slyším, tady paní profesorku, je to dobrá připomínka, ano, vnitřní se uplatňuje, ale ta vnější, to jsem chtěl říct, se neuplatňuje a nikomu to protiústavní také nepřipadá.

Jsme zároveň přesvědčeni, že korupční riziko u ředitele věznice je podstatně nižší než u toho soudce. My víme, že u soudců korupční riziko existuje jak v oblasti rozhodování o podmíněných propuštěních, tak právě u přeřazování vězňů, a to zejména z toho důvodu, že soudce tu rozhoduje o něčem, co se ho nijak nedotýká. Bere to jako housky na krámě, protože toho má hodně. Pro vaši představu, takto přeřadíme každoročně několik tisíc osob. A to rozhodnutí pro něj nebude mít žádné následky. Oproti tomu ředitel věznice je někdo, kdo zodpovídá za vnitřní pořádek, bezpečnost a fungování té věznice. To znamená, že když on špatně přeřadí toho vězně, tak to pravděpodobně bude mít důsledek v tom, že například ten vězeň uteče nebo minimálně tam bude působit nějaké kázeňské problémy. A to budou problémy, za které je odpovědný ten ředitel věznice. Takže on má takovouto přirozenou motivaci k tomu, aby rozhodoval správně.

Souvisí s tím ještě naše do značné míry negativní zkušenost s takovou sdílenou kompetencí, v uvozovkách, v případech, kdy se pokoušíme zavést tzv. parolové rady, což jsou komise podobné, jako teď vlastně navrhujeme, které se snaží vybrat vězně pro podmíněné propuštění a připravit jim nějaký program, který budou muset plnit po tom podmíněném propuštění. A my se bohužel setkáváme se soudci, kteří ignorují práci těchto komisí, ačkoliv ony velice pečlivě řadu týdnů připravují vězně na tu situaci, projednávají s ním ten program. A pak přijde soudce, který říká: Mě to vůbec nezajímá. A buď zamítá ty návrhy, nebo jim sice vyhovuje, ale nedává tam ty programy atd. Takže my se domníváme, že skutečně řešit tuto věc uvnitř té věznice s potřebnými zárukami, které tam jsou jednak právě v té poradní komisi a jednak v té možnosti odvolání ke generálnímu řediteli, je mnohem lepší.

Musím k tomu říci, že jsme skutečně jedním z posledních států, který zachovává takovouto vnější diferenciaci trestu. Kromě nás je to, pokud vím, už jenom z relevantních států Polsko, Maďarsko a Slovensko. A je to prostě nějaké reziduum skutečně staré koncepce. Ještě v tom jsou cítit ty čtyři nápravné skupiny. A já doufám, že ten krok od něj učiníme. Pokud zejména můj ctěný pan kolega poslanec Benda měl potom nějaké detailnější připomínky, myslím, že to je něco, o čem se určitě můžeme bavit v ústavněprávním výboru. Pro to je ovšem třeba, abyste tento zákon propustili prvním čtením.

A už jenom poslední nepatrná poznámka. My jsme ho nedělali dva roky - on už tady tři čtvrtě roku leží. Takže tak. Děkuju.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane ministře. Paní zpravodajka nežádá o závěrečné slovo. V tom případě budeme hlasovat. Ještě přivolám kolegy z předsálí. A vzhledem k tomu, že padl návrh od pana poslance Ondráčka na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování, tak budeme nejprve hlasovat o tomto návrhu. Návrh na zamítnutí, pokud jsem správně poslouchal, nepadl.

 

Budeme tedy hlasovat o návrhu na vrácení.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo souhlasí s tím, aby byl tento návrh vrácen navrhovateli k dopracování, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování 434, přihlášeno je 163, pro 27, proti 75. Návrh přijat nebyl. Tím pádem se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání.

 

Nejprve rozhodneme o garančním výboru. Z výboru organizačního je zde návrh na to, aby tím garančním výborem byl ústavněprávní výbor. Zeptám se, zda je jiný návrh. Není tomu tak. Budeme tedy hlasovat.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo souhlasí s přikázáním ÚPV jako garančnímu výboru. Kdo je proti?

Je to hlasování 435, přihlášeno je 163, pro 141, proti nikdo. Tento návrh byl přijat, takže garančním výborem je ústavněprávní výbor.

 

Další návrhy na přikázání nejsou. Zeptám se, zda z pléna někdo navrhuje? Ano, paní poslankyně Černochová, potom paní poslankyně Válková.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane předsedo. Vzhledem k tomu, že podvýbor pro vězeňství pracuje pod výborem pro bezpečnost, navrhuji přikázání do bezpečnostního výboru.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, paní poslankyně Válková má stejný návrh. Ano. Další návrhy nejsou, takže budeme hlasovat ještě o přikázání výboru pro bezpečnost.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 436, je přihlášeno 163, pro 142, proti 1. Tento návrh byl přijat.

 

Konstatuji tedy, že jsme přikázali garančnímu výboru ústavněprávnímu a dále ještě výboru bezpečnostnímu. Žádné další hlasovatelné návrhy nepadly, takže končím projednávání bodu 57.

V bodě 58, který jsem otevřel, projednáme

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.