Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jaroslava Jermanová)

230.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace

První je interpelace na ministra vnitra Milana Chovance, který odpověděl na interpelaci poslance Zdeňka Ondráčka ve věci vybavení policistů SPJ hlavního města Prahy. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 741. Projednávání této odpovědi bylo přerušeno do přítomnosti ministra vnitra Milana Chovance. Otevírám rozpravu a prosím pana interpelujícího, aby navrhl způsob řešení, protože pan ministr je omluven.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji vám. Děkuji, paní předsedající. Vážený pane premiére, jste tady za vládu jediný. Interpelující poslanec je přítomen, je přítomna i většina klubu KSČM, takže bychom mohli o návrhu hlasovat, i když vidím, že kvorum není dostačující vzhledem k nepřítomnosti pana ministra. Požádám tak jako minule o přerušení této interpelace i té druhé interpelace, která bude následovat, do jeho přítomnosti. Takže žádám o přerušení projednávání.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Určitě vaši žádost eviduji, ale... (Poslanci se dohadují, zdali je možné interpelaci přerušit.)

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Ona už je přerušená.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Je přerušená, ale do přítomnosti pana ministra, nicméně nebudeme o tom hlasovat, pozdržíme ji do přítomnosti pana ministra. Myslím si, že stejný případ... V pořádku, je to tak... V tuto chvíli tedy rozpravu beru zpět, uzavírám a tento bod je přerušen do přítomnosti pana ministra. Děkuji... (Poslanec Ondráček upozorňuje i na svou druhou interpelaci.) I ta vaše druhá interpelace je to samé (Poslanec Ondráček děkuje.).

Pak je zde interpelace pana poslance Zbyňka Stanjury ve věci personálního obsazení dozorčích rad státních podniků. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 766 a i ta byla přerušena do přítomnosti ministra zemědělství Mariana Jurečky. Ten zde není. Tudíž i tuto interpelaci odkládám.

Přistoupíme k další interpelaci a to je interpelace na místopředsedu vlády a ministra financí Andreje Babiše, který odpověděl na interpelaci poslance Zbyňka Stanjury ve věci daňového výběru. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 775 a i zde dle zápisu bylo přerušeno projednávání do přítomnosti místopředsedy vlády a ministra financí Andreje Babiše, který je z dnešního jednání taktéž omluven. Tudíž i tuto interpelaci odkládám do přítomnosti pana ministra.

Nyní přistoupíme k dalšímu bodu a to je interpelace na předsedu vlády Bohuslava Sobotku, který odpověděl na interpelaci poslance Daniela Korteho ve věci působení China CEFC Energy Company a její české dceřiné obchodní společnosti v České republice. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 778. Projednávání této odpovědi bylo přerušeno do přítomnosti předsedy vlády Bohuslava Sobotky. Ten je přítomen, tudíž otevírám rozpravu, do které s přednostním právem poprosím o slovo pana poslance Stanjuru.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Hezké dobré ráno. Tak nejdřív chci poděkovat panu premiérovi, že je přítomen. A vím i ze statistik projednávání interpelací, ať už písemných, nebo ústních, na pana premiéra, že on má docházku velmi dobrou. Na druhé straně, pane premiére, když se podíváte doprava a doleva, tak se musíte cítit jako ten pověstný kůl v plotě. Máme druhý týden řádné schůze a já nemohu projednávat, a spolu se mnou celá Poslanecká sněmovna, své interpelace, protože ministři se prostě neobtěžují chodit na interpelace. Tak já nevím, kdy to budeme projednávat. Tady vždycky slyším řeči o tom, jak opozice něco zdržuje, ale ministři neplní své základní úkoly a povinnosti, které mají v Poslanecké sněmovně. Možná příště, paní místopředsedkyně, by bylo dobré, kdybyste přečetla seznam přítomných. Ono to bude mnohem rychlejší než seznam omluvených členů vlády.

A já bych chtěl, aby nám legislativa do příště vyjasnila podmínku. Já tady musím přiběhnout v těch devět hodin, a kdybych tady nebyl, tak podle jednacího řádu propadá interpelace. Ale současně je interpelace přerušena do přítomnosti ministra. Tak já bych chtěl vědět, co se stane, kdybych náhodou nebyl přítomen a současně nebyl přítomen ministr a ta interpelace je potom přerušena do jeho přítomnosti. Propadne, nebo nepropadne? Nepotřebuji to vědět hned, rád bych měl písemné stanovisko, aby to bylo jasné. A pana premiéra žádám, aby zjednal ve své vládě pořádek. Těch interpelací, pokud se nepletu, na této schůzi bylo osm nebo devět, minule byla jedna nebo dvě projednané, dneska budou také asi jenom jedna nebo dvě. Není normální tak malý počet interpelací za dva čtvrtky neprojednat. Ne z toho důvodu, že by byla třeba dlouhá debata ke konkrétnímu textu, ke konkrétnímu sněmovnímu dokumentu, ale proto, že prostě ministři se neobtěžují sem přijít.

Pane premiére, důrazně vás žádám, abyste zjednal pořádek. A ještě jednou vám osobně děkuji, že tady jste. Ale ten výsledek je tristní. Kdyby to byly interpelace na premiéra, chápu, že tu jste sám. Ale jsou to písemné interpelace a vaši kolegové z vlády se neobtěžovali přijít ani minulý čtvrtek v mém případě, ale i v případě těch prvních dvou interpelací ani tento čtvrtek. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní již prosím k mikrofonu pana poslance Korteho. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Daniel Korte: Děkuji za slovo. Dobré jitro, dámy a pánové.

Pane premiére, ve své interpelaci jsem vám položil celkem 16 konkrétních otázek. Konstatuji, že na žádnou jste mi neodpověděl. Celkem alibisticky se vymlouváte, že jiní konají také tak. Mé otázky se týkaly veskrze všechny jednoho tématu, to je konkrétního bezpečnostního rizika pro Českou republiku, které pramení z expanze společnosti CEFC do České republiky a z lidí okolo této společnosti. Vy mě ujišťujete, že nemáte od bezpečnostních složek žádné konkrétní informace, které by takové nebezpečí potvrzovaly, a že kdybyste je měl, že byste jednal. A na druhou stranu říkáte, že z povahy věci mi nemůžete sdělit více. Vy nemůžete, já ano. Tak prosím poslouchejte, poslouchejte pozorně, bude to delší.

Abychom pochopili vzájemné souvislosti, vztahy a vazby osob a institucí, musíme začít v poměrně dávné minulosti. Reakcí na čistky komunistů, které organizoval Čankajšek a jeho spojenci, bylo ustoupení Komunistické strany Číny do Nan-č changu, kde vyvolali na začátku srpna 1927 takzvané nan-čchangské povstání. Tato událost je zcela klíčová nejen z objektivního pohledu dějin Komunistické strany Číny, ale zejména z pohledu komunistickou stranou řízeného výkladu dějin vlastní strany a stranické ideologie. Jakkoliv zmíněné povstání velmi rychle skončilo drtivou porážkou komunistů ze strany nacionální armády vedené Čankajškem, během jeho průběhu byla dne 1. 8. 1927 založena vlastní oficiální pravidelná armáda Komunistické strany Číny, zkráceně nazývaná jako takzvaná Rudá armáda. Právě s ohledem na fakt založení Rudé armády v průběhu nan-čchangského povstání je tato rebelie v rámci oficiálního stranického výkladu dějin vnímána pro Komunistickou stranu Číny jako zcela ikonická událost. Při jejím formování a při vymezování jejího vztahu ke Komunistické straně Číny vzor představovala Rudá armáda ruských /sovětských/ bolševiků a její vztah ke Komunistické straně Sovětského svazu. Shora uvedené povstání vedli a na založení Rudé armády, v roce 1946 přejmenované na Čínskou lidovou osvobozeneckou armádu, se podíleli zejména následující vedoucí funkcionáři tehdejší Komunistické strany Číny, kteří se následně po roce 1949 po desítky let objevovali v nejvyšších stranických, státních a vojenských funkcích Čínské lidové republiky. Mezi zhruba desítkou zakladatelů byl též Jie Ťian-jing - prosím, toto jméno si pamatujme: Jie Ťian-jing - v roce 1955 jmenovaný za zásluhy v bojích za občanské a japonsko-čínské války doživotním maršálem. Jie Ťian-jing je zakladatel komunistické dynastie Jie, jejíž členové působili a působí na různých pozicích ve stranických, armádních a zpravodajských strukturách komunistické Číny.

Nyní si něco povězme o generacích čínských vládců. V rámci oficiálního diskurzu, který je uplatňován vedením Komunistické strany Číny, je zavedeno třídění stranického a státního vedení Číny podle generací vůdců. Pro pochopení problematiky je k tomu třeba říci pár slov. Ve vedení Komunistické strany Číny a Čínské lidové republiky se od roku 1949 do dnešní doby vystřídalo šest generací vůdců. Podstatné jsou první tři. První generaci vůdců strany a státu tvořili zakladatelé strany z 20. let minulého století, kteří ve vedoucích stranických a armádních funkcích prošli boji občanské války a japonsko-čínské války a rozhodným způsobem se podíleli na postupném ovládnutí moci v Číně ze strany Komunistické strany Číny. Mezi členy první generace vedení Čínské lidové republiky působí od jejího založení v roce 1949 do skonání Mao Ce-tunga v roce 1976 zejména zmíněný Mao Ce-tung, Čou En-lai, Ču-te, dále pak Liou Ša-čchi, Chen Yun, Peng Dehuai, Lin Piao. Šíře jsou do této skupiny řazeni i další veteráni strany, jako například pozdější generální tajemník Komunistické strany Číny Chua Kuo-feng, vždy velmi loajální vůči Mao Ce-tungovi, či Si Čong-sun, otec dnešního současného vůdce Čínské lidové republiky Si Ťin-pchinga, a někteří z deseti maršálů Čínské lidově osvobozencké armády včetně Jie Ťian-jinga.

Druhá generace vedení, jež nastoupila po smrti členů triumvirátu v roce 1976, byla tvořena též prominentními zakladateli Komunistické strany Číny a veterány bojů občanské války a japonsko-čínské války, z nichž většina však byla o pár let mladších, cirka o půl generace, než členové generace prvního vedení. V podstatě tedy šlo o jejich vrstevníky se stejným podílem na budování, formování Komunistické strany Číny, jaký lze přikládat členům generace první. Taktéž druhá generace vedení začínala svou politickou a vojenskou dráhu na platformě Kuomintangu a v řadách nacionální armády a teprve v roce 1927 se definitivně přiklonila ke Komunistické straně Číny. Do druhé generace Čínské lidové republiky působící od roku 1976 do roku 1992 patří na prvním místě takzvaných osm starších neboli osm nesmrtelných, kterými byli zejména Teng Siao-pching, Chen Yun, Li Sien-nien, Peng Čen a Po Jipo.

Všichni byli členové Výkonného výboru Ústředního výboru Komunistické strany Číny a dále zastávali funkce prezidenta Čínské lidové republiky, předsedy Ústřední vojenské komise ÚV KS Číny, předsedy výkonného výboru Čínského lidového shromáždění atd. Na úroveň s nimi se do druhé generace vůdců řadí i Hu Jao-pang a Jie Ťian-jing a další. Právě členové druhé generace vedení Čínské lidové republiky, zejména Jie Ťiang-jing a Po Jipo, byli hlavními propagátory a zakladateli doktríny nepotismu a cronyismu, tedy myšlenky, aby nejvyšší funkce ve straně, státě, armádě, státních institucích a státem vlastněných či ovlivněných obchodních společnostech plynule přecházely na jejich potomky, další rodinné příslušníky a s jejich rodinami spřízněné osoby coby ty, které jsou privilegovány díky svému původu odvozenému od prominentních veteránů a seniorních vůdců Komunistické strany Číny a Čínské lidově osvobozenecké armády. Jmenovaní byli přesvědčeni, že nejlepší cestou k zachování absolutní moci Komunistické strany Číny a armády ve státě a jejich dominantního vlivu v čínské ekonomice je zajištění rodové kontinuity čínské stranické armádní elity ve vedení všech významných složek moci a hospodářství Čínské lidové republiky skrze další a další generace prominentních stranických rodin. V souladu s touto doktrínou tak členové první a druhé generace vedení Čínské lidové republiky byli v podstatě zakladateli mocných dynastických klanů, jejichž potomci ovládají Čínskou lidovou republiku do dnešní doby.

Třetí generace vedení nastoupila do nejvyšších stranických, armádních, státních a hospodářských funkcí ve státě kolem roku 1992, do té doby zemřela drtivá většina členů první a druhé generace vedení, a ovládala Čínu do let 2002 až 2003. Zatímco členové první a druhé generace kumulovali jak politické tak vojenské funkce, u třetí generace došlo k jejich rozdělení.

A na tomto místě pro pochopení dané problematiky, pane premiére, je též užitečné mít na paměti alespoň velmi základní přehled o struktuře moci Čínské lidové republiky.

Na nejvyšším místě v hierarchii moci stojí Komunistická strana Číny. Čistě formálně je dle jejích stanov nejvyšší orgán sjezd. Mezi sjezdy je pak nejvyšším faktickým výkonným orgánem Komunistické strany Číny její Ústřední výbor, který má zhruba 300 členů, jehož rozmanité odbory a oddělení řídí v Číně naprosto vše. Ústřední výbor volí generálního tajemníka Ústředního výboru, členy Ústřední vojenské komise, Politbyra, což je asi 25 členů, členy Výkonného výboru Politbyra, což je zhruba pět až devět členů, tohoto času je to sedm členů, členy Ústřední národní bezpečnostní komise a dalších orgánů. Z toho je patrno, že na vrcholu stranické mocenské pyramidy stojí dva orgány - Politbyro a jeho Výkonný výbor. V rukou těchto dvou orgánů společně s Ústřední vojenskou komisí je fakticky soustředěna veškerá moc ve státě. Všechna zásadní rozhodnutí jsou přijímána v úzkém kruhu členů těchto dvou stranických orgánů, přičemž o těch nejzásadnějších agendách, to je v zahraniční a vojenské politice, v makroekonomických otázkách, se nejdříve diskutuje a často rovnou rozhoduje v neuvěřitelně úzkém okruhu členů výkonného výboru politbyra, to je oněch sedmi osobách. V rukou těchto sedmi jedinců je fakticky koncentrována veškerá moc.

Výkonný výbor Politbyra je nejvyšším kolektivním vedením Číny, v němž všech sedm členů má stejnou sílu svého hlasu, ale generální tajemník je považován za lídra a za toho, kdo je mezi zbylými šesti tzv. primus inter pares. Podle ústavy zastává generální tajemník zároveň funkci předsedy Ústřední vojenské komise. Z toho titulu je vrchním velitelem Čínské lidově osvobozenecké armády. Zastává funkci prezidenta Čínské lidové republiky. V rukou generálního tajemníka je tak soustředěna moc takového rozsahu, která zřejmě na světě nemá vůbec obdoby.

Díky zcela výjimečnému postavení armády, které je dlouhodobě pěstováno oficiální doktrínou Číny s odkazem na její historickou úlohu, má zcela mimořádné postavení v mocenském aparátu státu Ústřední vojenská komise, v jejímž čele stojí, jak řečeno, generální tajemník. Často je Ústřední vojenská komise svým vlivem dokonce stavěna na roveň s Výkonným výborem Politbyra. Postavení Ústřední vojenské komise je dokonce tak silné, že nejvyšší vedení armády a její Generální štáb se na prvním místě odpovídají Ústřední vojenské komisi a nikoliv Ministerstvu obrany. Ústřední vojenská komise fakticky vede, zejména po ideologické stránce, též vojenskou zpravodajskou službu Číny.

Podívejme se nyní na strukturu armády. V jejím čele stojí Generální štáb, jenž se skládá ze čtyř hlavních úseků. Je to za prvé odbor Generálního štábu, který organizačně a provozně zajišťuje chod samotného Generálního štábu. Je to tedy jakýsi generální štáb v užším slova smyslu. Za druhé je to odbor všeobecné logistiky, všeobecně politického odboru a za čtvrté odboru všeobecného vyzbrojování. Pod oním prvním odborem Generálního štábu působí dvě zpravodajské služby, které jsou organizovány v rámci a na bázi armády. Jde především o tzv. druhé oddělení, které plní funkci výzvědné vojensko-politické služby, a oddělení třetí.

Druhé oddělení, výzvědná služba, má ve své působnosti shromažďování a zpracování vojenských, politických, vědeckých a technologických informací, a to zejména s akcentem na jejich využití pro vojenské účely Čínské lidové republiky. Pod druhým oddělením je zřízen a působí - já jsem to čerpal z anglicky psaných zdrojů, tak to řeknu anglicky - Institut for International Strategic Studies, Institut pro mezinárodní strategická studia, plnící rovněž zpravodajské úkoly, a Institut of International Relations, tedy Institut pro mezinárodní vztahy, který byl ustaven po vzoru moskevského MGIMO a plní i funkci instituce zajišťující přípravu budoucích zpravodajských kádrů Čínské lidové republiky.

Pod všeobecněpolitickým odborem Generálního štábu je pak zřízen tzv. styčný odbor pro zpravodajskou činnost, nazývaný též Mezinárodní styčný odbor, Liaison Office, International Liaison Department, budeme to dále citovat jako Styčný odbor. Už samotné organizační začlenění styčného odboru do politického odboru coby útvaru, jenž se zaměřuje na politickoideologickou práci vymezovanou pokyny Ústřední vojenské komise a Ústředního výboru Komunistické strany Číny, naznačuje, že hlavním předmětem agendy styčného odboru je ideologická diverze a zajišťování vlivové činnosti.

Styčný odbor. Základy zpravodajské služby položil v reakci na zahájení otevřené občanské války mezi Kuomintang a Komunistickou stranou Číny Čou En-lai, tehdy druhý nejvlivnější člen zakládající generace Komunistické strany Číny v roce 1927. Pod jeho vedením se na její výstavbě jako druhý v pořadí stranický funkcionář podílel Jie Ťian-jing. V souvislosti se založením vlastní tajné služby se oba inspirovali u sovětské moskevské Kominterny. Důvodem tedy patrně je, že oba pobývali na studijním pobytu v Sovětském svazu, které byly Kominternou organizovány, a během dvacátých a třicátých let byli s touto organizací v úzkém kontaktu, resp. přebírali pokyny od jejich tzv. politických komisařů vyslaných coby rezidentní agenti do Číny.

Zpravodajská služba přímo řízená Komunistickou stranou Číny původně působila pod výstižným názvem Odbor práce proti nepříteli. Již v 30. letech minulého století disponovala rozsáhlou sítí agentů po celé Číně. Zaměřovala se především na ideologickou diverzi vůči nepříteli, jímž byl v uvedené době Kuomintang, na páchání politicky motivovaných atentátů namířených proti politickým oponentům komunistické strany, na sběr zpravodajských informací, penetraci do vojenských a politických struktur Kuomintangu atd.

Zpravodajská služba Číny - a zde se dostáváme k podstatnému bodu - se ve svých začátcích, tedy v době, kdy komunistická strana neovládala oficiální státní mocenské struktury, potýkala s chronickým nedostatkem finančních prostředků na zajištění své operativní činnosti. Čou En-lai a Jie Ťian-jing se tento problém rozhodli řešit tak, že v letech 1939 až 1943 zakládali po celé Číně řadu obchodních společností, které byly tajně řízeny samostatnou zpravodajskou službou, popř. přímo armádou nebo komunistickou stranou, a jejich podnikání sloužilo k zajištění financování činnosti této zpravodajské služby i armády. Podnikatelský záběr těchto firem byl značný. Zabývaly se obchodem s různými komoditami, provozovaly rafinérie ropy a továrny na výrobu průmyslových materiálů, hedvábí a látek z dalších materiálů, farmaceutických výrobků, zabývaly se obchodováním a spekulacemi se zahraničními měnami, zejména dolary, zlatem a diamanty, ba dokonce pěstováním, zpracováním a distribucí drog, zejména opia. Podnikání v této oblasti preferovali, a to hned ze dvou důvodů. Za prvé z důvodu čistě finančního, neboť odvětví přinášelo zpravodajské službě velké výnosy, a za druhé z důvodu ideologicky diverzního, neboť byli přesvědčeni, že masové šíření opia mezi protivníky u nich způsobí drogovou závislost a bude mít následný destabilizační efekt.

Zde tedy, pane premiére, byl položen základní systém firem přímo propojených s armádou a zpravodajskou službou sloužící k zajištění financování jejich potřeb. A tento systém byl po roce 1949 mohutně rozvinut a trvá ve zcela nových kvalitativních i kvantitativních dimenzích do dnešní doby.

Zpravodajské působení departmentu proti vnitřnímu nepříteli bylo zaměřeno především na veškeré možné aktivity spojené s ideologickou diverzí vůči nepříteli, vymezenému oficiální doktrínou komunistické strany, a to jak vnitřnímu, tak vnějšímu. Tato instituce byla v roce 1955 transformována na Styčný odbor, jak jsem o tom mluvil, přičemž poslání Styčného odboru bylo základním způsobem vymezeno tak, že jde o zpravodajskou službu pro politicko-ideologický boj. Tato zpravodajská služba se odpovídá přímo Ústřední vojenské komisi, jejímž předsedou je generální tajemník - tak nadšeně přijímaný v České republice - a která je skrze některé své další členy propojena s výkonným výborem Politbyra coby vrcholným mocenským centrem. Styčný odbor působí pod krycím názvem, který je ovšem veřejně znám. Je to China Association for International Friendly Contacts, CAIFC, čili Čínská asociace pro mezinárodní přátelské vztahy. To je legrační název. CAIFC je v podstatě jednou z rezidentních agenturních organizací, skrze které Styčný odbor působí. Úzce s ní propojená, pane premiére, je China CEFC Energy Company, k čemuž se dostaneme níže.

Styčný odbor alias CAIFC je pověřen prováděním systematické špionáže v cizích zemích a v rámci své zpravodajské činnosti cílí zejména na politické, vojenské, ekonomické a intelektuální elity ze zemí, které jsou podle oficiální čínské zahraničněpolitické a vojenské doktríny považovány za státy nepřátelské, což jsou mimochodem, pane premiére, všechny země Evropské unie a země sdružené v NATO. Metodou penetrace do zmíněných kategorií elit nepřátelských zemí se je Styčný odbor snaží získat na svou stranu, resp. pro prosazování zájmů Čínské lidové republiky. Je tedy patrno, že kromě klasické zpravodajské činnosti se Styčný odbor zaměřuje i na provádění ideologické a politické diverze v nepřátelských zemích, a to především s důrazem na tamní mocenské elity, tedy např. též na přeběhlíky z čínských zpravodajských služeb a čínskou emigraci žijící v nepřátelských státech. Kromě uvedeného má Styčný odbor na starost také dohled nad agenty čínských zpravodajských služeb v zahraničí, čímž je vůči ostatním zpravodajským službám Číny jaksi nadřazený, jakož i nad politickou výchovou, indoktrinací a disciplínou armády s jejím vnitřním vězeňským systémem. Styčný odbor tedy představuje zpravodajskou službu s větším rozsahem činnosti a větší silou, než mají klasické zpravodajské služby demokratických států.

Do roku 1998 působil v čele Styčného odboru jako její ředitel Jie Suan-jing v hodnosti generálmajora armády, syn nám dobře známého Jie Ťian-jinga a otec Jie Ťien-minga, který v letech 2003 až 2005 působil na postu místopředsedy či zástupce generálního tajemníka CAIFC a od roku 2006 pak zastává funkci předsedy představenstva CEFC.

Jie Suan-jing stál za mohutným rozvojem vojenskoprůmyslového komplexu přímo ovládaného armádou a jejími zpravodajskými službami, které sloužily k financování činnosti a rozvoje mocenských složek. V této oblasti tak v podstatě navázal na svého otce, Jie Ťian-jinga, jenž byl jedním ze dvou architektů myšlenky autonomního komplexu firem řízených přímo armádou. Významně tak rozvinul koncept samostatného zdroje financování lidové armády existujícího paralelně vedle financování ze státního rozpočtu. S rozvojem armádního vojenskoprůmyslového komplexu došlo k zásadnímu posílení ekonomicko-mocenské pozice armády a garnitury jejího generálského vedení a toto privilegované postavení v rámci čínské ekonomiky dále posunulo armádu a její vedení do postavení státu ve státě. Spletitý firemní komplex kolem armády a jejích zpravodajských služeb se tak stal zdrojem bezbřehé korupce, která bují na všech úrovních čínského stranicko-oligarchického systému. Sám Jie Suan-jing stál po řadu let, kdy byl ředitelem Styčného odboru, zároveň coby její prezident v čele Carrie Group, jedné ze dvou hlavních obchodních společností v Čínské lidové republice spadajících pod armádu, která obchoduje se zbraněmi. Předmětem její činnosti byly i finanční služby a reality. Jie Suan-jing, jenž byl rezidován v Hongkongu již před jeho předáním zpět Čínské lidové republice v roce 1997 a odtud řídil zpravodajské aktivity Styčného odboru, taktéž rozvinul mechanismus praní špinavých peněz, jež byly generovány z hospodářské činnosti firem napojených na lidovou armádu, a to prostřednictvím kasin v Macau.

Jie Suan-jing je též považován za duchovního otce frakce korunních princů v rámci Komunistické strany Číny, kde navázal na doktrínu nepotismu a cronyismu vytvořenou jeho otcem Jie Ťian-jingem a dalšími prominenty druhé generace vůdců. Jie Suan-jing též prosazoval, aby Styčný odbor přijímal opatření směřující k ovlivňování zahraniční a obranné politiky tzv. nepřátelských států, mezi něž, jak jsem již uvedl, patří dle oficiální doktríny Číny státy NATO a Evropské unie.

Rozvinul tezi, že ideovým základem diverzně strategické činnosti Styčného odboru je u protivníka zároveň vytvořit dvě paralelní vnímání Čínské lidové republiky, která jsou však v podstatě kontradiktorní. Za prvé, Čínská lidová republika je přátelskou a přívětivou zemí na straně jedné, a za druhé, Čínská lidová republika je mocná a pro zemi protivníka nepostradatelná, a tudíž je nutno se jí plně podřídit. To na straně druhé.

Frakci korunních princů, o kterých jsem se zmínil, tvoří potomci a další rodinní příslušníci nejčelnějších představitelů především první, druhé a třetí generace vedení Číny. Jak už jsem uvedl, jsou v souladu se zásadou zajištění nástupnictví a mocenské kontinuity a hegemonie při ovládání nejklíčovějších postů v rámci Komunistické strany Číny, státu a armády předurčeni k dosazování do nejvyšších funkcí v aparátu, v institucích a orgánech státu, ve všech složkách armády, společenských organizacích napojených na stát, stáních vzdělávacích, sportovních a vědeckých institucích i ve státem kontrolovaných korporacích.

Díky svému původu a vazbě na zakladatele a veterány Komunistické strany Číny užívají zvýšenou prestiž a donedávna téměř nedotknutelnost. I frakce korunních princů je vnitřně diferencována podle toho, ve vztahu k jak významnému stranickému prominentovi se potomek váže. Ti, kteří jsou potomky či příbuznými vůdců první a druhé generace, jsou příznačně nazýváni tzv. rudou šlechtou. Korunní princové se spojují a vytvářejí v rámci své vrstvy mocenské kliky, přičemž ti nejvlivnější se soustřeďují do ekonomicky významných center. Tak tedy existuje a působí například klika ze Šanghaje, Pekingu či Čchung-čchingu. Do kliky ze Šanghaje se například řadí současný velelídr Čínské lidové republiky Si Ťin-pching či předseda China CEFC Energy Company Jie Ťien-ming.

Členům skupiny korunních princů je zajištěn rychlý postup ve funkcích uvnitř stranické hierarchie Komunistické strany Číny, přičemž ve stranickém postupu přeskakují členy, kteří nepocházejí ze starých stranických rodin, byť posledně uvedení například působí ve straně mnohem déle či mají vyšší vzdělání. Působí nejen v aparátu, ale i ve stranických firmách, státních firmách a díky svým klientelistickým vazbám na nejvyšší patra státní moci kumulují značný osobní majetek, jehož hodnota se často pohybuje v řádech miliard dolarů. Většinou se samozřejmě jedná o příjmy z úplatků. Vzhledem ke svým exkluzivním vazbám a privilegovanému přístupu státu k nim získávají gigantické státní zakázky pro své soukromé firmy. Ve svých funkcích nabývají v podstatě neomezené moci.

Mezi známé příklady členů frakce korunních princů patří vedle těch z klanu Jie i Si Ťin-pching, současný prezident a velelídr Čínské lidové republiky, jenž je synem Si Čong-suna, který patřil do nejužší skupiny vůdců-veteránů komunistické Číny a do první generace čínského vedení. Účastnil se občanské války s Kuomintangem, japonsko-čínské války, vedl oddělení propagandy atd. atd. Významným členem byl také Po Si-lai, známý z nedávné celosvětově sledované soudní kauzy, kde byl v rámci monstrprocesu odsouzen na doživotí za korupci a zneužití pravomoci. Ačkoliv oficiálně šlo o tažení proti korupci, jež inicioval současný prezident Si Ťin-pching, ve skutečnosti šlo ze strany prezidenta o likvidaci svého hlavního vnitrostranického konkurenta, který měl tu drzost, že aspiroval na pozici generálního tajemníka Komunistické strany Číny.

Tak a nyní prosím k dynastii Jie. Jak již bylo uvedeno, zakladatelem mocenského stranického klanu Jie byl Jie Ťian-jing. Tento Jie zastával funkci zástupce generálního tajemníka CAIFC a od roku 2006 vykonává funkci předsedy představenstva China CEFC Energy Company. O tom klanu Jie bylo řečeno dosti, zbývá dodat, že mezi klanem Jie a klanem současného čínského prezidenta Si panují dlouhodobě velmi vřelé vztahy vyznačující se vzájemnou podporou. Začátek těchto vztahů se datuje do doby zakladatelů Jie Ťian-jinga a Si Čong-suna, kteří oba coby prominentní veteráni Komunistické strany Číny spolu udržovali úzké vztahy již od 20. let minulého století. Tyto tradiční rodinné vazby společně s faktem, že Styčný odbor anebo CAIFC, jež řídí i CEFC, se přímo odpovídá Ústřední vojenské komisi, v jejímž čele Si Ťin-pching stojí, a to vysvětluje, proč například prezident umožňuje Jie Ťien-mingovi účastnit se přijetí zahraničních politiků u hlavy státu, například i za přítomnosti prezidenta Zemana, což u jiných nepřichází v úvahu.

China CEFC Energy Company byla původně založena v roce 1980. Působí, zejména pak uvnitř Číny, také pod obchodní firmou Huaxin či China CEFC Huaxin Energy Company. Postupně se z ní vytvořila holdingová struktura, která zahrnuje řadu společností podnikajících v oblasti těžby surovin na výrobu energií a obchodování s nimi, skladování a dopravy těchto surovin, logistiky, nemovitostí, finančních služeb a v dalších odvětvích. Holding zahrnuje jak společnosti působící v Čínské lidové republice, tak ty založené v zahraničí. V roce 2013 CEFC Huaxin vykazoval obrat ve výši 33,4 mld. dolarů. V roce 2006 stojí v čele holdingového konglomerátu těchto firem Jie Ťien-ming. Pozice předsedy představenstva se ujal, když mu bylo celých 36 let. Tady je prosím třeba mít na paměti, že pozice předsedy představenstva tohoto konglomerátu není úplně totéž jako předseda představenstva v našich firmách, které známe. Je tam zdůrazněno ono slovo předseda, které přímo odkazuje k velkému předsedovi zakladatelovi Mao Ce-tungovi. Jie Ťien-ming je zapsán jako zakladatel uvedeného holdingu. V této souvislosti je pozoruhodné, že údajným vlastníkem a zakladatelem podnikatelského kolosu se stal v podstatě přes noc ještě v roce 2005, tedy těsně předtím, než byl vykazován coby vlastník a zakladatel China CEFC Huaxin Energy Company, zastával funkci generálního tajemníka CAIFC, tedy, jak bylo řečeno, krycí organizace pro Styčný odbor.

China CEFC Huaxin Energy Company účelově zakládá v cizích státech své dceřiné obchodní společnosti, které podle západních zpravodajských služeb mají minimálně trojí funkci. Za prvé slouží k obchodním aktivitám včetně akvizic firem v daném teritoriu, výnosy z jejichž obchodní činnosti mají v dlouhodobém horizontu zajistit financování činnosti zpravodajské služby Styčného odboru. Za druhé, samy jsou entitou, skrze niž je zajištěno okamžité financování výzvědných operací, které Styčný odbor v dané cizí zemi či teritoriu prostřednictvím zde zmíněných dceřiných společností China CEFC a dalších spřízněných subjektů provádí. A za třetí slouží ke krytí politického boje, politické špionáže a ideové diverze v cizích státech. Toto se, pane premiére, vztahuje samozřejmě i na dceřinou obchodní společnost CEFC založenou v České republice.

Ty společnosti zakládají další a další společnosti s naprosto neprůhlednou strukturou s různými dubiózními názvy a probrat a rozklíčovat ta propojení by trvalo poměrně velmi dlouho. Nechci vás do toho zaplétat, protože stejně byste to na první pohled nikdo nepochopili. Ale už jen z dosavadní popsané struktury je zřejmé, o co jde.

Není zcela legrací, jak patrno, že skutečným a hlavním předmětem činnosti China CEFC Huaxin Energy Company je zcela něco jiného než předstírané podnikání investice. Jak jsem řekl, to podnikání společnost vykonává pouze k získávání finančních prostředků pro zajištění činnosti armády a jejích zpravodajských služeb a za druhé ke krytí výzvědných operací.

Ze shora popsané struktury CEFC a subjektů s ní propojených, jakož i ze vzájemných vlastnických a personálních vazeb mezi jednotlivými entitami v rámci této struktury je patrno, že za prvé - struktura je záměrně konstruována jako co nejvíce nepřehledná a komplikovaná, za druhé - prolínají se v ní údajně podnikatelské subjekty a také neziskové a nevládní organizace, a za třetí - rada funkcionářů vykazovaných jako statutární orgány probíraných obchodních korporací či jejich členové zároveň zastávají pozice ve výše uvedených agenturních subjektech sloužících ke krytí činnosti styčného odboru, navíc mívají velmi často vysoké vojenské hodnosti.

Tak, pane premiére, tohle vše jste nevěděl? Vy nevíte, s kým máte tu čest? (Rozruch v sále.) Vy nevíte, že CEFC, která zde operuje, je v podstatě gangsterská organizace, která je zástěrkou pro zpravodajské služby, pro zpravodajskou výzvědnou činnost proti nepříteli? A zdůrazňuji - podle oficiální doktríny Čínské lidové republiky nepřítelem jsou všechny státy Evropské unie a státy NATO. To vám to vaše zpravodajské služby neřekly? Anebo jste to věděl, a přesto nekonáte? (Tleská celá pravá část sálu, někteří poslanci hnutí ANO a většina poslanců KSČM.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a poprosím pana premiéra. Prosím, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Hezké dopoledne, vážené poslankyně, vážení poslanci. Nebudu tak obsáhle reagovat, jako zde vystoupil můj předřečník. Pan poslanec Korte se na mě obrátil se svou písemnou interpelací. Snažil jsem se poctivě odpovědět na jeho otázky. Je samozřejmě jeho právo, aby vyjádřil svůj politický názor a aby vyjádřil nesouhlas s mou odpovědí, a v konečném důsledku o tom bude rozhodovat svým hlasováním Poslanecká sněmovna.

Slyšeli jsme zde poměrně obsáhlý exkurz do historie Čínské lidové republiky v posledních zhruba sedmi desítkách let v návaznosti na podnikatelské aktivity některých tamních podnikatelských skupin. Čína je dnes druhá největší světová ekonomika. Je to země, která je integrovaná do mezinárodního společenství jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN. Je to země, která udržuje diplomatické styky s naprostou většinou uznaných států včetně dlouholetých diplomatických styků s Českou republikou. A nepochybně to vystoupení pana poslance Korteho by mohlo být užitečné, i kdyby ho pronesl v parlamentu německém, francouzském, britském nebo popřípadě v Kongresu Spojených států, protože i tyto země udržují s Čínou velmi intenzivní vztahy. A po pravdě řečeno, v uplynulých 25 letech ty vztahy byly o dost intenzivnější než ty, které se rozvíjejí mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou. To je první poznámka.

Druhá poznámka. Pokud pan poslanec Korte směřoval své dotazy směrem k informacím, které se týkají zpráv od zpravodajských služeb, tak myslím, že pan poslanec Korte je kvalifikovaný a zkušený člověk a ví, že já zde prostě na plénu Poslanecké sněmovny si nemohu vzít tyto zprávy a nemohu z nich citovat tak, abych reagoval na otázky pana poslance Korteho. To prostě nemohu a byl bych samozřejmě okamžitě obviněn z toho, že porušuji zákony a že nerespektuji příslušný režim, ve kterém tyto zprávy byly poskytnuty.

Chci ovšem ujistit všechny poslance a poslankyně, že se s těmi zprávami, které dostávám, seznamuji a v případě, že na základě těchto zpráv usoudím, že je potřeba dát nějaký podnět orgánům činným v trestním řízení, tak tyto podněty podávám. V případě, že na základě těchto zpráv usoudím, že je důležité, aby tyto zprávy byly adresovány jiným členům vlády, tak se o to snažím, aby byly adresovány i jiným členům vlády. A v případě, že z těchto zpráv vyplývá, že by i jiní členové vlády měli konat, tak tyto členy vlády k tomu písemnou formou vyzývám, to znamená také v příslušném režimu, a vyžaduji, aby členové vlády reagovali a aby také reagovali písemně na tyto mé výzvy, které posílám členům vlády na základě těchto zpráv služeb.

Obecně samozřejmě v této rovině mohu Poslaneckou sněmovnu informovat o tom, že praxe nakládání s těmito zprávami se změnila na Úřadu vlády, nejenom že striktně trvám na tom, aby byla samozřejmě dodržována všechna pravidla a všechny předpisy, pokud jde o nakládání s těmito zprávami. Za ty více než dva roky si nevzpomínám na to, že by zde byl jakýkoliv problém z hlediska úniku těchto informací, které jako předseda vlády v těchto zprávách dostávám. To znamená, ten režim je striktní, je plně v souladu se zákonem. A druhá věc, která se změnila oproti minulosti, je, že ty zprávy tam někde nežloutnou v archívu, ale snažím se, aby se vláda jimi aktivně zabývala, aby členové vlády na ně reagovali a aby orgány činné v trestním řízení v případě, že tam je nějaká závažná indicie a neučiní tak příslušná služba, tak aby na to upozorňoval i Úřad vlády.

A nyní tedy k otázkám, které se týkají vztahů České republiky a Číny. Především vztah mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou představuje komplexní problematiku. Zahrnuje oblast ekonomickou, zahrnuje oblast diplomatickou, kulturní, bezpečnostní, ale samozřejmě i obecně politickou. Tyto vztahy nelze redukovat na jednu jejich složku, například na bezpečnostní a mezinárodněpolitickou. Myslím, že je také naprosto zřejmé, že Česká republika je členskou zemí Evropské unie a podílí se na koordinované zahraniční politice Evropské unie. Je také naprosto zřejmé, že Česká republika je členem Severoatlantické aliance a podílíme se na koordinovaných aktivitách Severoatlantické aliance. Právě tímto naším členstvím v Evropské unii a v NATO je definována naše zahraniční a bezpečnostní politika a jsou také definovány elementární standardy naší zahraniční a bezpečnostní politiky včetně hodnot, které v rámci západního demokratického společenství hájíme.

To se ale nevylučuje s tím, abychom rozvíjeli vztahy s Čínskou lidovou republikou v tom širokém spektru, které jsem popsal, a nevylučuje se to jak u České republiky, tak se to nevylučuje ani u našich sousedů, ať už je to Polsko, nebo je to třeba Slovensko, nebo je to třeba Rakousko, Německo, Francie, Velká Británie. Myslím si, že těžko může někdo obviňovat Velkou Británii z toho, že dává všanc hodnoty demokratického západu v situaci, kdy rozvíjí intenzivní obchodní vztahy s Čínou, tak jak o to v posledních letech usiluje i Česká republika.

Pokud se tedy týká bezpečnostní oblasti, k níž se vztahovala řada otázek pana poslance Korteho a obav, které vyjádřil ve své interpelaci, musím potvrdit, že na této úrovni nemohu zveřejňovat informace od Bezpečnostní informační služby nebo Úřadu pro zahraniční služby nebo Úřadu pro zahraniční styky a informace, které dostávám a které se eventuálně této problematiky týkají. Mohu vás ujistit, jak už jsem vás ujistil ve své písemné odpovědi na tuto interpelaci, že jako předseda vlády, jako předseda Bezpečnostní rady státu a předseda výboru pro zpravodajskou činnost přirozeně pozorně sleduji bezpečnostní situaci v České republice, průběžně se zabývám reálně existujícími bezpečnostními hrozbami a informacemi bezpečnostních složek, které od nich v této souvislosti jako oprávněný adresát dostávám. V případě bezpečnostního ohrožení České republiky a zjištění informací svědčících o možnosti jeho vzniku vždy v souladu se zákonem reaguji.

Pokud se týká obecně politické oblasti, kam spadaly i otázky, které se týkaly podpory ochrany lidských práv, mohu zopakovat, že koaliční vláda na tuto podporu nerezignovala. O tom svědčí nejen bilaterální rozhovory, které byly vedeny na různých úrovních s čínskými partnery, ale i veřejná vystoupení, např. mé vlastní během zahájení čínského investičního fóra v červnu roku 2004 nebo pravidelná vystoupení České republiky na půdě Rady OSN pro lidská práva. Oblast lidských práv byla explicitně zmíněna také v tiskovém prohlášení ministrů zahraničí České republiky a Číny z dubna roku 2014. Otázka podpory ochrany lidských práv byla zmíněna také ve společném prohlášení, které podepsali oba prezidenti 29. března letošního roku. Tato otázka byla předmětem i mého jednání s prezidentem Čínské lidové republiky, a to včetně mého návrhu na vedení bilaterálního dialogu k lidským právům mezi Čínou a Českou republikou.

Podobně jsem přesvědčen, že konkrétní příklady dokazují, že naše vláda nerezignovala v rámci své politiky jedné Číny ani na rozvoj spolupráce s Tchaj-wanem. Dovolím si konstatovat, že spolupráce mezi Českou republikou a Tchaj-wanem je intenzivnější než v případě řady jiných členských zemí Evropské unie, o níž se pan poslanec Korte ve své interpelaci zmiňuje.

Pokud se jedná o ekonomickou oblast, souhlasím s panem poslancem, jak už jsem se o tom zmiňoval ve své písemné odpovědi, že v přílivu čínských investic mají před námi jiné evropské země náskok. Právě standardizace našich vztahů s Čínou by měla tento jejich náskok alespoň zčásti vyrovnat. Nový přístup České republiky k Číně se již nyní projevil v podobě přílivu prvních významnějších čínských investic a také v přílivu turistů do České republiky, čemuž nově napomáhají také nově otevíraná přímá letecká spojení. Došlo také v řadě případů ke zlepšení pozice našich firem na sice komplikovaném, ale obrovském a také perspektivním čínském trhu. Naše vzájemné ekonomické vztahy tak mají pozitivní dynamiku a další významné čínské investice mohou následovat.

Pokud jde o význam čínských investic, myslím, že stojí za to, abychom si znovu připomenuli loňskou návštěvu čínského prezidenta ve Velké Británii, abychom si připomenuli přijetí, kterého se mu tam dostalo nejenom od čelných britských politiků, ale třeba i od britské královské rodiny. Návštěva čínského prezidenta ve Velké Británii přinesla stvrzení obchodních a investičních kontraktů v celkové hodnotě 40 miliard liber. To je konkrétní důkaz toho, že dobré vztahy s Čínou často vedou k výraznějším čínským investicím a k posílení obchodu.

Mohu potvrdit, že vláda České republiky rozvíjí s Čínou obchodněpolitické vztahy v souladu se společnou obchodní politikou Evropské unie, v souladu s platnou exportní strategií, která je definována pro léta 2012 až 2020. V této strategii byla Čína identifikována jako prioritní země z hlediska českého exportu a koncepci (koncepce?) zahraniční politiky České republiky z července 2015. Ve vztahu k Číně uznává koncepce význam této země pro řešení globálních otázek a zdůrazňuje potřebu vést s Čínou pravidelný dialog. Vláda české republiky také využívá k jednání s Čínou i platformu 16 + 1, tj. jednání 16 vybraných zemí střední a východní Evropy s Čínou o užší spolupráci v mnoha konkrétních oblastech. Vztahy s tak velkou a kulturně a politicky odlišnou zemí, jako je Čína, jsou skutečně komplexní. Je zapotřebí je rozvíjet pečlivě a s velkou pozorností k tomu, co nás spojuje, ale i k tomu, co vnímáme jako Česká republika a Čína rozdílně. Chci pana poslance Korteho ujistit o tom, že ve všech jednáních s čínskými představiteli, kterých se účastním, na tuto věc nezapomínám. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji, pane premiére. Pan poslanec Korte se hlásí do rozpravy. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Daniel Korte: Děkuji za slovo. Takže pane premiére, zase jsme od vás slyšeli, vy jste opravdu mistr alibismu, zase jsme slyšeli dlouhé tirády o tom, co dělají jiní. Mně je celkem dost jedno, co dělají jiní, mě zajímá to, co děláme my. Pokud jde o ty vychvalované investice, já jsem tedy žádnou nezaznamenal. Jestliže pojmem investice říkáte to, že si CEFC koupil podíl ve fotbalové Slavii, no to není investice, to je změna vlastníka. Ale to nechme stranou.

Já jsem na vás samozřejmě nechtěl, abyste mi sděloval informace od zpravodajských služeb. Já jsem se vás na to ani neptal. Já jsem se vás ptal, jestli víte, jestli znáte ty informace, o kterých jsem já zde mluvil. Stačilo by říci "ano", stačilo by říci "ne".

Takže znova. Pan Jie Ťien-ming byl místopředsedou čínské zpravodajské služby ještě v roce 2005 a 2006 účelově založili, zpravodajská služba, společnost CEFC, jejíž filiálku vy osobně a pan prezident zde fedrujete. Jejím hlavním zastáncem a agentem je váš poradce pan Tvrdík, její právní zájmy zastupuje váš přítel Radek Pokorný, doktor Pokorný, který dokonce neváhal na mého kolegu Marka Ženíška podat předžalobní výzvu, poslal mu, aby se zdržel nějakých kritických poznámek na adresu pana Jie. Pan Jie Ťien-ming působí jako poradce prezidenta republiky. Ve své odpovědi mi říkáte: Je plně na odpovědnosti každého ústavního činitele, jaký poradní sbor si vytvoří. To je sice pravda, ale ústavní činitel prezident je součástí exekutivy, které vy, pane premiére, jste hlavou, a vy za to nesete odpovědnost.

Tudíž se vás znova ptám: Znáte skutečnosti, o kterých jsem hovořil? Víte, kdo je pan Jie Ťien, a víte, co je ve skutečnosti CEFC, a přesto tuto spolupráci podporujete? Hodláte nějak zasáhnout proti tomu, aby pan Jie Ťien-ming nadále působil na dvoře prezidenta Zemana?

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Mám zde faktickou poznámku pana poslance Kováčika, potom s přednostním právem.... Tak ještě jedna faktická po panu Kováčikovi. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Paní a pánové, jsou chvíle, kdy člověk přemýšlí, a dá to docela dřinu, přemýšlet, jak to udělat, aby reakce byla slušná, aby někdo neřekl, že jsem se vyjádřil příliš hrubě, že jsem byl necitlivý a tak podobně. A tak já to vezmu oklikou v té krátké chvíli, co mám k dispozici.

Víte, zdaleka ne vždycky souhlasím s tím, co říká pan premiér Sobotka. Patřím k jeho pečlivým sledovatelům a také docela dost velkým kritikům v řadě témat.

Tuto vládu jsme nepodpořili, pana premiéra jsme nepodpořili a nepodporujeme, nicméně v této chvíli mu chci poděkovat za klid a objektivitu, se kterou odpovídá na tu snůšku pitomostí, co tady zněly předtím. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji a prosím k mikrofonu s faktickou pana poslance Ondráčka. Poté pan poslanec Korte. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já bych, nevím, jak jste se ostatní kolegové stačili orientovat, protože ta čínská jména jsou dost podobná a teď už jsem trošku ztratil ty vazby těch rodinných a politických klanů... Jestli by nešlo, až bude příští hodina PŠM, nějak využít ty obrazovky tady třeba pro nějakou vztahovou analýzu. Ono by se nám to, posluchačů nezaujatým neinformovaným, lépe poslouchalo a měli bychom určitě lepší orientaci v celém tom propletenci systému. Takže jenom takové doplnění pro další hodinu PŠM - ještě to doplnit o nějaké obrázky. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu s faktickou pana poslance Korteho. Připraví se pan poslanec Kořenek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Daniel Korte: Děkuji. Já pouze, samozřejmě vaším prostřednictvím, chci reagovat na slova pana Kováčika. Víte, mě to samozřejmě nejen nemůže urazit, to, co říkáte, ale nemůže mě to ani překvapit. Pro komunistickou stranu je prvním Římem Moskva, druhým Římem Peking.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Kořenka.

 

Poslanec Petr Kořenek: Dobrý den, dámy a pánové. Já se velmi omlouvám, já jsem si myslel, že tato republika má úplně jiné problémy. Ale zjevně jsem v noci asi nepostřehl, že se náš pan premiér stal zároveň premiérem Čínské lidové republiky. Takže bych mu chtěl tímto poblahopřát, protože jinak smysl toho příspěvku nevidím.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A prosím s faktickou pana poslance Kováčika.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Už jen skutečně velmi krátce, vaším prostřednictvím, paní předsedající. Pro nás pro komunisty Řím zůstává Římem. Neklaníme se ani k Moskvě, ani k Pekingu, ani k Washingtonu, ani k Bruselu. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A nyní s přednostním právem místopředseda sněmovny Vojtěch Filip.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedající, pane premiére, členové vlády, paní a pánové, rád jsem si vyslechl stanovisko pana kolegy Korteho. Chtěl bych ho mírně doplnit, protože se v některých věcech mýlí. Protože například správně uvedl, že Institut mezinárodních vztahů čínského lidu zakládal Čou En-laj. To je pravda. Zapomněl uvést, že jeho čestným členem je například bývalý ministr zahraničních věcí Spojených států amerických Henry Kissinger. Myslím si, že je to potřeba k doplnění těch informací, které tady přednášel.

Ale vážně. Teď k jeho vyjádření. Rád bych věděl, jak se nejen on, ale všichni ostatní, kteří hodnotí politické režimy v jiných státech, vyrovnají s tím, že Česká republika ratifikovala mezinárodní úmluvu o politických a občanských právech, je to u nás ve Sbírce zákonů pod číslem 120/1976 Sb., kdy článek 1 mezinárodního paktu jasně říká, že každý národ má právo na vlastní politický režim a na využívání svých přírodních zdrojů.

Čili ano, i čínský národ má právo na vlastní politický režim a český národ má také právo na vlastní politický režim. Není naším právem diktovat ani sousednímu Slovensku, které bylo naší součástí do roku 1992, jaký má mít politický režim, není ani naším právem, abychom diktovali Spojeným státům americkým, jaký mají mít politický režim, ani nejsilnější ekonomice světa, kterou se Čínská lidová republika v minulém roce stala, jaký má mít politický režim. Tolik. Děkuji vám.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A nyní s faktickou pan poslanec Korte. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Daniel Korte: Děkuji. Dámy a pánové, já se musím přiznat, že mě dojímá až k slzám, když slyším předsedu Komunistické strany Čech a Moravy, jak se odvolává na mezinárodní pakt o občanských a lidských právech. S poukazem právě na Čínu, kde čínské tanky rozjezdily pokojnou demonstraci na náměstí Nebeského míru před dvaceti lety, právě na tu Čínu, kde se nejenom zavírá, ale i popravuje za politický názor, který nekonvenuje oficiální doktríně. Opravdu, jsem dojat.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan premiér. Prosím, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. A děkuji za tu debatu, která se tak pěkně rozbíhá. Skoro mě začíná mrzet, že se blíží jedenáctá hodina, kdy opět budeme mluvit o Číně, ale tentokrát v jiné dimenzi. Tak mi dovolte ještě přece jenom několik poznámek k tomu, co zde zaznělo.

Když jsme před více než dvěma roky přišli do vlády, získali jsme důvěru Poslanecké sněmovny a získali jsme ji na základě nějakého vládního programu, který se teď snažíme realizovat. Ten vládní program byl založen na tom, že už je načase skoncovat s tím, že Česká republika byla v ekonomické recesi, že jsme země, která by měla růst, že jsme země, která by měla vytvářet pracovní místa. S tím souvisí také změna v hospodářské politice, ale také v podpoře exportu. A my jsme se prostě rozhodli opustit tu hloupou metodu, kterou tady uplatňovaly předcházející vlády, to znamená, že ignorovaly potenciál, který prostě má čínský trh.

I když můžeme mít různé názory na to, jaká je v Číně vláda, jaký je v Číně politický systém, tak přece se shodneme v tom, že Čína je dnes druhá největší ekonomika. A je hloupé z pohledu země, jejíž pracovní místa jsou založena na exportu, a bylo by hloupé z pohledu země, jejíž pracovní místa záleží na tom, jak se nám daří prodávat naše zboží, jak se nám daří prodávat naše služby, protože my máme deset a půl milionu obyvatel, ale kapacity průmyslu jsou nastaveny úplně jinak... Ony prostě počítají s tím, že budeme schopni vyvážet. A bylo by naprosto chybné, abychom pokračovali v politice, kdy ignorujeme velké trhy, kdy ignorujeme trhy, které rostou rychleji, než je třeba růst v rámci Evropské unie nebo růst v rámci eurozóny. To neznamená, že by se tyto trhy pro nás v příštích pěti, deseti možná dvaceti letech staly trhy klíčovými. Klíčovým pro nás vždycky zůstane v těch příštích desetiletích trh eurozóny, Evropské unie. Ale musíme hledat další a nové možnosti, abychom nebyli zcela a stoprocentně závislí pouze na ekonomickém vývoji v Evropě.

Takže protože máme odpovědnost za zaměstnanost, za sociální a životní úroveň v České republice, tak jsme změnili hospodářskou politiku, změnili jsme politiku podpory zahraničního obchodu a snažíme se našim firmám a našim podnikatelům pomáhat, aby se dostali mimo jiné i na čínský trh. A samozřejmě že stojíme o zahraniční investice. A pokud ty investice vytváří nová pracovní místa, pokud ty investice respektují naše pravidla, naše zákony, jsou v souladu s hospodářskou strategií České republiky, tak přece nebudeme ty investice kádrovat způsobem, jaký tady občas předvádějí někteří poslanci z pravé části politického spektra.

My jsme tady už hodně času strávili debatou o migraci, o tom, jak je svět stále více nebezpečné místo, jak se tak nějak stmívá, jak to mezinárodní společenství nefunguje. Ono přece nemůže fungovat, když z něj budeme vyřazovat jeho podstatné segmenty. Jak chceme bojovat s terorismem? S terorismem přece můžeme bojovat jenom na široké mezinárodní platformě a do té platformy Čína, která je stálým členem Rady bezpečnosti OSN, patří. Jak můžeme dělat operace proti převaděčům například ve vodách Libye, když nebudeme mít podporu Rady bezpečnosti OSN, tedy se nedomluvíme s jejími členy? Jak chcete bojovat proti globálnímu oteplování a chcete zmírňovat dopady sucha, klimatických změn, aniž byste se dohodli se zeměmi, jako je Indie nebo jako je Čína, které dneska produkují obrovské množství emisí CO2? Prostě musíte je vzít na palubu, jsou součástí platformy a jednání.

My jsme řešili teď nedávno otázku jaderné bezpečnosti. Zabývali jsme se tím, aby se jaderné palivo nedostalo do rukou teroristů, protože to by samozřejmě zvýšilo jejich váhu a jejich vydírací potenciál. U toho stolu seděly země jako Spojené státy, Německo, Francie, Čína, Indie, Brazílie, panovala shoda na základních opatřeních, která společně musíme udělat. Kdybychom začali kádrovat způsobem, který vy zde děláte, tak žádný z vážných problémů, se kterými se dnešní svět potýká, není zvladatelný, není elementárně řešitelný.

Souhlasím s tím, že tady musí být svobodná debata, musí tady být svobodná debata i o Číně. Každý má právo vyjádřit svůj názor na to, co si myslí o tom, co se děje v Číně, stejně jako tady můžeme diskutovat o kterékoliv jiné zemi na světě a vyjadřovat své názory na to, co se nám tam líbí nebo co se nám tam nelíbí. Já bych pouze chtěl, aby ČR postupovala v souladu se svými národními zájmy. A když říkám, že v souladu s našimi národními zájmy je členství v EU, že v souladu s našimi národními zájmy je členství v Severoatlantické alianci, ale stejně tak je v souladu s našimi národními zájmy podporovat co nejširší dialog na mezinárodní úrovni a podporovat náš export a hledat možnosti, jak podpořit vznik nových pracovních míst a zlepšení životní úrovně v ČR.

To jsem chtěl jenom poznamenat ještě na okraj diskuse. A děkuji panu poslanci Kořenkovi, že zmínil i ten fakt, že máme v ČR i jiné problémy, než je otázka vztahů s Čínou. Jsou to každodenní problémy lidí, které bychom měli pomáhat tady v parlamentu a ve vládě řešit a nedebatovat odtažitě. Určitě debata o historii čínské komunistické strany patří na nějaký seminář, který by se uspořádal v Poslanecké sněmovně, ale po pravdě řečeno, vážené poslankyně, vážení poslanci, možná vás zklamu, ale není to to hlavní téma, které by řešila vláda ČR. (Potlesk poslanců ČSSD.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji, pane premiére. Eviduji čtyři faktické poznámky a jedno přednostní právo pana ministra kultury. Nejdříve udělím slovo místopředsedovi Sněmovny Vojtěchovi Filipovi k jeho faktické poznámce, připraví se pan poslanec Ondráček. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Já opravdu nechci prodlužovat ten seminář, jak to trefně nazval pan premiér, ale je pravda samozřejmě, že existují státy světa, které nepřijaly rozhodnutí jako ČR, že skončí v trestním zákoně tresty smrti. Jedním z takových států je jistě Čínská lidová republika, stejně jako Spojené státy americké. Ano, v obou státech se popravuje. V Číně se popravuje například za korupci. Takže v tomto ohledu si můžeme říct, že je v tomhle ohledu skutečně ve světě mnoho různých režimů, a buď to budeme posuzovat z pohledu zájmů České republiky, anebo to budeme posuzovat z nějakých ideologických hledisek a budeme si říkat, že tohle jsou čerti, tohle jsou ďáblové a tihle jsou hodní. Ono to tak není. Podle mého soudu pro českého politika je český národní zájem to prioritní. Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM a některých poslanců ČSSD.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím k mikrofonu pana poslance Ondráčka, připraví se pan poslanec Vácha. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, paní místopředsedkyně. Při své předchozí faktické poznámce jsem použil dvakrát zkratku PŠM. Neuvědomil jsem si, že jsou mezi námi i ženy, které na vojně nebyly, mnoho mužů, kteří již třeba zapomněli a nebo také na vojně nebyli z jiných důvodů, takže zkratka PŠM pro vysvětlení je politické školení mužstva. A to jsme právě absolvovali. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Poprosím k mikrofonu pana poslance Váchu, připraví se pan poslanec Kučera. Všechno faktické poznámky. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo, paní předsedající. Dámy a pánové, ano, ten úvod byl možná trošku delší, možná že jste někteří neměli sílu to poslouchat. Ale měli jste poslouchat, protože to bylo docela zajímavé. Já mám pocit, že pan kolega Korte tnul do živého, a bylo vidět, že mnoho z vás vyskočilo se svými faktickými poznámkami a bránili se tomu, bránili se té pravdě, kterou tady kolega Korte přednesl. Ale vy jste to možná nepochopili. A pane premiére, vy jste to možná také nepochopil. Pan kolega Korte podle mého názoru nechtěl po nás, abychom změnili režim v Číně, nechtěl, abychom změnili režim ve Spojených státech nebo někde jinde, tak jak o tom mluvil pan kolega Filip. Pan kolega Korte chtěl jenom upozornit na nebezpečí, které se pomalu a plíživě dostává do ČR, a chtěl se zeptat pana premiéra, jestli si toto nebezpečí uvědomuje.

A pane premiére, vy máte ten zvyk, že když se vás někdo zeptá na otázku, na kterou se dá odpovědět ano-ne, tak mluvíte 10, 15, 20 minut a vlastně neodpovíte. Mě by opravdu zajímalo, jestli si uvědomujete to nebezpečí, které sem proniká právě přes ty oficiální firmy, které se dostávají z Číny do ČR. Ne nebezpečí hospodářské, ale nebezpečí politické, nebezpečí špionáže, a to nejenom hospodářské špionáže, ale i politické. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a prosím k mikrofonu pana poslance Kučeru, zatím poslední... Stahuje svoji přihlášku. A mám ještě faktickou poznámku pana poslance Hegera. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážený pane premiére, členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi krátce, abych okomentoval vystoupení pana premiéra a vystoupení kolegů z klubu KSČM. Já plně souhlasím s tím, že v současné době je tu jisté ohrožení ze strany čínské, ale rozhodně si nemyslím, že by to bylo to hlavní, co ČR trápí. A jestli je tu nějaké reálné ohrožení, tak je to ze strany Ruské federace, tak jak nám ukazuje vývoj posledních dvou let. Leč vztahy s Čínou jsou velmi podstatné. Z hlediska obchodního je potřeba souhlasit s tím, že tak jako i zbytek světa se snaží pěstovat obchodní vztahy s touto mocností, tak to má dělat i ČR.

A jenom bych připomenul panu premiérovi, že jeho konstatování, že minulé vlády v tom nic neudělaly, je nasazování psí hlavy, které se tady s oblibou praktikuje vzhledem k minulým vládám. TOP 09 v některých aspektech se opravdu chová jako pozitivní opozice, konstruktivní opozice vůči vládě, a já sám jsem se řadukrát zastával některých kroků ministra Němečka, ale musím připomenout, že ta psí hlava spočívá v tom, že již Nečasova vláda zahájila vztahy s Čínou. Ve zdravotnictví se otevřel velmi široký prostor, který je dnes velmi hojně využíván (upozornění na čas), a kdyby tato vláda pokračovala dál, tak by to nedělala takovým způsobem, jakým se to dělá dnes. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Teď eviduji tři přihlášky do rozpravy. S přednostním právem ministr kultury, po něm pan premiér a poté pan poslanec Benda. Prosím, máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Daniel Herman Děkuji. Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, poslouchám tuto diskuzi s velkým zájmem, protože otázka lidských práv a otázka dodržování lidských práv v Číně je tématem, kterým se dlouhodobě zabývám řadu let. Musím říci, že některé věci, které zde zazněly, mě zaujaly. Některé pozitivně, některé negativně.

Na základě vlastní zkušenosti a řady rozhovorů s panem premiérem musím říci, že vím, že pan premiér se velmi zabývá touto otázkou a lidská práva jsou tématem, které mu leží na srdci. Obdivuji často obtížnost jeho pozice a vybalancovávání velmi nelehkých poloh. Myslím si, že i závažné věci, které zde zazněly z úst pana poslance Korteho, bere na vědomí a zabývá se jimi. A označit tyto závažné věci a tato závažná sdělení za pitomosti, tak jak tady zaznělo z úst poslanců KSČM, považuji za urážku všech, kteří skutečně trpí absencí lidských práv a jsou vězni svědomí v Čínské lidové republice. Jsou jim odebírány orgány jenom proto, že mají určitý názor na svět. Proti tomu bych se chtěl velmi ohradit.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré dopoledne, milé kolegyně, milí kolegové. Nyní s přednostním právem pan premiér Bohuslav Sobotka. Prosím, pane premiére.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi ještě, abych se vyjádřil k té debatě, k některým dalším příspěvkům, které zde zazněly.

To, co já kritizuji, a to, co jsem kritizoval, a to, co jsem jasně řekl, že již taková praxe není, je to, že se zprávami se v minulých letech velmi často stávalo, že bezpečnostní služby produkovaly informace, produkovaly oficiální zprávy, t oficiální zprávy byly postupovány ústavním činitelům, ústavní činitelé se s nimi buď seznámili, nebo neseznámili a následně byly založeny do archivu, aniž by se cokoliv na straně té výkonné exekutivní složky stalo. Anebo se možná něco stalo, ale stalo se to velmi často nedůsledně. Nedůsledně! To znamená, že tady byly vynakládány peníze daňových poplatníků na to, abychom tady měli tajné služby, platili jsme tam lidi, oni získávali informace, ty informace sepsali, poslali je členům vlády a nepřišla žádná reakce. To si myslím, že byla chyba.

A já se snažím alespoň jako předseda vlády u těch informací, které dostávám, abych v příslušném režimu - protože řada těch zpráv prostě je v nějakém režimu utajení - abych apeloval v konkrétních případech na jednotlivé členy vlády, aby se těmito věcmi zabývali, aby je nebrali na lehkou váhu. Není to úplně jednoduché prostě proto, že jsme ve většině těchto případů svázáni určitým režimem utajování, ale snažím se, aby zde reakce ze strany exekutivy byla. Čili pokud jsou konkrétní podněty, snažím se na ně konkrétním způsobem reagovat.

Bohužel na to, že se to v minulosti nedělo, dnes doplácíme. Zmíním příklad, který je vám také znám, a je to kauza společnosti Victoria Group. Společnost Victoria Group byla v minulosti opakovaně zmiňována v informacích, které dostávali ústavní činitelé. Ta reakce nebyla dostatečná. Prostě vláda nikdy nedokázala zareagovat důsledně a dostatečně tak, aby na základě těch informací, které měla k dispozici, ochránila naše hmotné rezervy, které máme ještě stále uloženy v Německu. Prostě reakce nepřišla. A kdyby přišla a přišla včas, dnes jsme nemuseli být v té situaci, že máme uložené hmotné rezervy u firmy, která je v Německu v konkurzu, a je velmi obtížné, abychom tuto naftu dostali zpět do České republiky.

Takže to jsem kritizoval. To, že tady nebyla dostatečná ochota ze strany exekutivy zabývat se těmi podněty, které dostávala ze strany služeb.

Druhá poznámka. Myslím, že na to narážíme velmi často, a ve skutečnosti to přece všichni víme, že svět není černobílý. Žádný vážný problém se vlastně nedá řešit v tom černobílém vidění. A teď naposledy jsme s tím byli přece velmi silně konfrontováni v Sýrii. Prostě žádný černobílý pohled na Sýrii nefunguje a nefungoval. Ani z jedné ani z druhé strany. A pokud se má dosáhnout usmíření v Sýrii, tak prostě všichni budou muset hledat nějaký kompromis. Na jedné straně Rusko, Írán, Asadova vláda, na druhé straně Spojené státy, Turecko a jejich další spojenci. Prostě ani ta situace v Sýrii a žádný jiný složitý mezinárodní problém se nedá řešit . A chtěl bych varovat i před černobílým pohledem na Čínu, před černobílým pohledem na česko-čínské vztahy. To by byl velký omyl a především by to byla hloupost z naší strany, kdybychom takovéto černobílé pohledy uplatňovali.

Když tady byla řeč o prioritách. Myslím, že to, co je dnes naší prioritou, a to, co cítíme už tady nedaleko, v Evropě, v Bruselu, v Paříži, je přece boj s mezinárodním terorismem. Boj s terorismem, který se dneska odvíjí z velké části od infrastruktury Islámského státu. Tohle je přece jedna z klíčových priorit a tady už jde o život. Tohle není otázka obecných frází o bezpečnosti. Tady už jde o život lidí v Evropě, a pokud chceme bojovat s mezinárodním terorismem, potřebujeme přece mít širokou mezinárodní dohodu a ta dohoda musí zahrnovat i Čínu a musí zahrnovat i Rusko. To je realita dnešního světa. Jiný svět tady nemáme, jenom tento a musíme hledat možnosti, jak se prostě domluvit, jaké mít priority a jak bojovat proti těm největším reálným nebezpečím, která ohrožují život občanů tady v Evropě.

Pokud jde o otázku investic. Už jsem zmínil otázku kádrování investic. My jsme v situaci - a opět se vrátím trošku do minulosti. V minulosti tady byla taková jednoduchá představa, že se všechno prodá. Že se prostě všechno prodá, včetně infrastruktury. To znamená, my jsme země, kde se třeba prodaly plynovody, zprivatizovaly se. To je významná součást energetické infrastruktury. Ony jsou dneska v privátním vlastnictví a vláda může jen těžko ovlivnit, jakým způsobem se to privátní vlastnictví u plynovodů v České republice obměňuje nebo uplatňuje. Jsem velice rád, že jsme třeba neprodali letiště, pražské letiště. Byly zde v minulosti návrhy, že se prostě letiště prodá. Podle mého názoru je to důležitá součást nejenom dopravní, ale také bezpečnostní infrastruktury. Já si prostě myslím, že tam, kde stát má dneska vlastnictví, nebo má zprostředkované vlastnictví, a to je ČEZ, to jsou jaderné elektrárny, to je distribuce, elektrické energie z velké části, vysokonapěťová distribuce, kterou vlastní stát, letiště, MERO, Čepro, všude tam by mělo zůstat státní vlastnictví, protože jenom tak může vláda ovlivnit i ty bezpečnostní aspekty, které s touto infrastrukturou souvisí. Tam, kde v minulých 25 letech ta infrastruktura byla privatizována, samozřejmě vláda už nemůže žádný přímý vliv uplatňovat.

Tady se bavíme o tom, kam jdou investice a jak to může souviset s bezpečností státu a s tím naším postupem.

Určitě je pravda, že určitý obrat ve vztahu k Číně už nastal na sklonku vlády Petra Nečase. Jenom připomínám jeho vystoupení, které měl v Brně na veletrhu. Tehdy to byla vláda ODS, TOP 09, Petr Nečas byl předseda vlády a už v té době začala snaha o pragmatičtější obchodní vztahy s Čínou. Pak na to navázala Rusnokova vláda, která zde byla několik měsíců, a důsledněji potom moje vláda, která nastoupila na jaře roku 2014. To znamená, je to pravda, ten obrat nastal na konci vlády Petra Nečase. Nicméně tam byl spor a rozpor mezi tím, co říkal předseda vlády v té závěrečné fázi, a například tím, co říkal ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, kteří oba seděli v jedné vládě a každý z nich vůči Číně uplatňoval jiný postoj a jiný názor. To samozřejmě také z pohledu české politiky a její srozumitelnosti nebyla úplně ideální situace.

To, co my potřebujeme, a to, co musí vláda garantovat, je funkční bezpečnostní infrastruktura. Do té bezpečnostní infrastruktury patří Národní bezpečností úřad, patří tam tajné služby, samozřejmě tam patří policie a další součásti, armáda, a je velmi důležité, aby tato funkční bezpečnostní infrastruktura byla nezávislá na cizích vlivech a byla schopna garantovat bezpečnost a standardy, které vyžaduje naše členství v Severoatlantické alianci a také Evropské unii. A to, co musí vláda garantovat, je, aby tomu tak skutečně bylo. To vnímám jako svůj úkol předsedy vlády vůči všem těmto institucím. Prostě musí fungovat na základě Ústavy České republiky, nemohou podléhat žádným vlivům ze zahraničí. Prostě ta ústavní odpovědnost je zřejmá, je to vláda České republiky, jsou to občané České republiky a musíme mít garantováno, že žádná z těchto institucí neselže, pokud jde o otázku hlídání bezpečnostních zájmů občanů České republiky a České republiky jako takové.

Tolik tedy ještě poznámka k té diskusi, která se zde rozvinula. A já skutečně nemám žádné informace o tom, že by tady kterýkoliv investor narušoval nestrannost a nezávislost této bezpečnostní infrastruktury, kterou Česká republika má k dispozici. (Potlesk z levé části jednací síně.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu premiérovi. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Kučera. Prosím, pane poslanče. Po něm pan poslanec Benda, řádně přihlášený. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Michal Kučera: Tak já děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážený pane premiére, dámy a pánové, ten poněkud dlouhý výklad pana premiéra - na to jsme si už zvykli, že na jednoduchou otázku odpovídá asi dvacet minut na úplně jiné téma. Už to tady říkal můj kolega. Já bych se možná vrátil k tomu, k čemu tato interpelace byla, víceméně k otázce, kterou položil kolega Korte na závěr svého vystoupení. A ta otázka byla poměrně jednoduchá a měla na ni zaznít odpověď: ano - ne. Nemuselo k tomu být ani žádné školení mužstva, jak tady říkal kolega komunista, a tleskali mu tady poslanci za ANO. A ta otázka zní: Vážený pane premiére, uvědomujete si, že společnost CEFC je obchodní společností účelově založenou vojenskou zpravodajskou službou Číny? Ano - ne. Děkuji za odpověď.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kučerovi za jeho faktickou poznámku. S další faktickou poznámkou pan poslanec František Vácha. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já neberu vládě její právo a vůbec to nechci nějak napadat. Možná že je to dobře, možná že je to špatně, že změnila politiku směrem k Číně, možná k Rusku.

Ale navázal bych na kolegu Kučeru, který se zeptal na konkrétní otázku, a já bych chtěl slyšet konkrétní odpověď. Nicméně pane premiére, vaše poslední věta zněla, že nemáte informace, že by tady docházelo k ovlivňování některými hospodářskými subjekty Číny politiky nebo ovlivňování bezpečnostní infrastruktury. Takže až budete odpovídat na dotaz pana kolegy Kučery, mějte na mysli i tu svoji poslední větu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Váchovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Foldyna. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji za slovo. Pane předsedající, já jsem se chtěl zeptat, protože mě to velice zajímá, poměrně jsem se vyděsil, jak nás ta Čína teď tedy ohrožuje. A to neříkám jako v legraci, to se fakt bojím, protože - jestli bych mohl dostat zdroj informací, jak jste se dozvěděli, že to je agenturní záležitost ta obchodní firma, kdybyste nám prozradili ten zdroj informací. Když pan premiér to nemá, samozřejmě to musí být velmi důvěryhodný zdroj, tak kdyby mi pan kolega řekl, z čeho čerpá ty informace, jak jsou ty rejdy rozvědky čínské v České republice. (Ojedinělý potlesk z levé části jednací síně.) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Foldynovi, který se to zjevně dozví, protože pan poslanec Marek Ženíšek žádá o faktickou poznámku. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Marek Ženíšek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já využiji této možnosti, protože ten druhý bod nebo ta další odpověď na písemnou interpelaci se vlastně týká něčeho podobného a asi se k tomu dnes nedostaneme. Schovával jsem si některé ty své věci právě až na ten další bod, ale myslím si, že je nutné zareagovat.

Pan premiér ty informace má. Má, protože jsou dostupné z veřejných zdrojů, jsou dostupné i na webových stránkách visegrádské skupiny, kde předpokládám, že česká vláda přispívá na tyto webové stránky. Jsou to zkrátka informace, které jsou veřejně dostupné. Takže ta otázka spíš zkrátka zněla, tak jak tady uvedli kolegové přede mnou, že nebavíme se tady obecně o vztahu Česká republika a Čína, nebavíme se o ekonomických investicích, nebavíme se ani o lidských právech v Číně, přestože mě tato otázka velmi zajímá, a nebavíme se ani o boji proti terorismu, pane premiére, nebavíme se ani o spolupráci v boji proti globálnímu oteplování. My se tady zkrátka a jenom snažíme zjistit vaši pozici jakožto pana premiéra, jaký je váš názor na to, zdali považujete zmíněnou firmu CEFC za ohrožení bezpečnosti České republiky s vědomím toho, tak jak tady přednesl velmi důkladně pan poslanec Korte, jakou ta firma má majetkovou strukturu, jak vznikala a jak ve světě působí a kdo je jejím předsedou představenstva. To je celé. A já jsem se domníval, že odpovíte, že buďto zkrátka ty informace mám a nějakým způsobem konám. Nikdo nechtěl po vás, abyste tady přednášel zprávy BIS, to samozřejmě nemůžete. Ale máte proboha na to nějaký svůj vlastní názor. A já si myslím a pevně doufám, že se k tomu dostaneme třeba v tom dalším bodě, že vás k té odpovědi donutíme, protože vy už jste se k ní blížil. Vy už jste skoro vlastně řekl, že vás to nezajímá (upozornění na čas), že jsou podstatnější věci a že se domníváte, že nikoliv. A to mě děsí. (Slabý potlesk z pravé části jednací síně.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Tak, děkuji panu poslanci Ženíškovi za jeho faktickou poznámku. Nyní řádně přihlášený pan poslanec Marek Benda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, dámy a pánové, jak to tak bývá, když se člověk řádně přihlásí, tak ho faktickými poznámkami skoro všichni předběhnou. Ale já myslím, že opravdu bychom se měli vrátit k tomu, na co tato interpelace byla. Ta nebyla o vztazích s Čínou. Já je nezpochybňuji, rozumím tomu, že se snažíme dělat nějaké obchody. Dokonce bych řekl, že jsem ocenil vládu České republiky na rozdíl od některých výroků prezidenta, která zachovala poměrně chladnou hlavu, nepokoušela se za každou cenu v těch smluvních dokumentech, teď nemyslím v chování policie, ale k tomu se dostaneme za čtvrt hodiny, nepokoušela se za každou cenu Číňanům podbízet, a musím říct, že tady jsem opravdu pozici vlády České republiky ocenil.

Ale tady se bavíme o tom, jestli v rámci obchodních vztahů s Čínou nedochází k situaci, kdy sem pronikají subjekty, které jsou řízeny rozvědkou cizího státu. Jestli tyto subjekty tady nenakupují možná od soukromníků, ale možná od státu, a jestli nejsou v příliš velké blízkosti prezidenta republiky. Dobře víme, že prezident republiky už opakovaně osvědčil jistou necitlivost vůči bezpečnostním rizikům. Polovina jeho Kanceláře nemá bezpečnostní prověrku a zřejmě se bude muset pakovat, protože prezident republiky zjevně některé věci podceňuje a Národní bezpečnostní úřad jeho kancléři nevydá prověrku. A teď se bavíme o tom, jestli se v nejbližším okolí prezidenta nepohybují agenti, potenciální agenti ještě nějaké cizí moci. A pan premiér mě tady ujistil, že vyzývá své ministry, já vím, že mu nic jiného nezbývá, protože prezidenta republiky úkolovat nemůže na rozdíl od svých ministrů, ale současně říká, že pokud by takové riziko bylo v okolí prezidenta republiky, je to stejné bezpečnostní riziko, stejné infrastrukturně bezpečnostní riziko, jako je nákup případných infrastruktur bezpečnostních věcí. Přece prezident republiky jako nejvyšší představitel ozbrojených sil je součástí bezpečnostní architektury této země a je třeba vědět, jestli rozhoduje jenom na základě svého mínění a svých pocitů, respektive svého aparátu, který je tady vnitřní, nebo jestli jsou tam nějaké vlivy cizích zemí, a to nespojeneckých zemí, a jestli tyto vlivy nemůžou vytvářet bezpečnostní riziko. K tomu směřovala naše otázka, nebo otázka pana kolegy Korteho.

Nebojíte se bezpečnostního rizika v okolí prezidenta republiky?

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendovi. To byl zatím poslední, kdo se přihlásil do rozpravy. Ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy. Pardon. Pan poslanec Martin Novotný s faktickou poznámkou, po něm pan poslanec Korte. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Martin Novotný: Kolegyně a kolegové, já bych chtěl zmínit trošku jiný aspekt a úhel pohledu na celou tu věc, nejenom ty potenciální vztahy oněch čínských ekonomických subjektů na nějaké služby a podobně, to je důležité. Ale já jsem tu návštěvu vnímal také z hlediska naší vnitřní politiky. Už tady bylo řečeno, že ty investice, které jsou domluveny, jsou ve skutečnosti akvizicemi, že se týkají majetkových změn v impériích nejrůznějších finančních skupin. A já jsem tu návštěvu vnímal primárně jako posílení vztahu prezidenta republiky k těmto důležitým českým finančním skupinám. V tu chvíli jsem si kladl otázku, kdo je tím nejvíc ohrožen do budoucna. Myslel jsem si, že primárně dnešní pan premiér vzhledem k dlouhodobým vztahům. Ve chvíli, kdy jsem zjistil, že to je do jisté míry ošéfováno rolí právníka Pokorného, tak ta moje obava se do jisté míry zmírnila, na druhé straně jak znám po léta jezevce z Vysočiny, bál bych se přesto toho, že nejvíce tím posílením vztahů k finančním skupinám ze strany prezidenta republiky je dlouhodobě ohrožen náš současný premiér.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Novotnému. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Daniel Korte.

 

Poslanec Daniel Korte: Děkuji. Dámy a pánové, je to marné, je to marné, je to marné. Točíme se v kruhu, který je evidentně bludný. Já myslím, že to uzavřeme. Navrhuji usnesení. Sněmovna vyslovuje nesouhlas s odpovědí předsedy vlády Sobotky na písemnou interpelaci Daniela Korteho, sněmovní tisk 778.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se omlouvám, pane poslanče. Na uzavření jsem já, jsem za to placen, a ne špatně.

 

Poslanec Daniel Korte: Já jsem vám jenom napověděl.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Prosím, až rozpravu skončím, abyste načetl usnesení. Ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy. Jestliže tady nikdo takový není, rozpravu končím. A nyní se tedy táži pana poslance Daniela Korteho, jaké navrhuje usnesení Poslanecké sněmovny k této odpovědi. Prosím o formální zopakování. Děkuji.

 

Poslanec Daniel Korte: Děkuji za upozornění. Navrhuji usnesení: Sněmovna vyslovuje nesouhlas s odpovědí předsedy vlády Sobotky na písemnou interpelaci Daniela Korteho, sněmovní tisk 778.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji za tento návrh usnesení, o kterém dám hlasovat. Přivolám naše kolegy z předsálí. Je tady žádost o odhlášení. Odhlašuji vás všechny, prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

 

Budeme hlasovat o návrhu usnesení, tak jak jej předložil pan poslanec Daniel Korte, že Sněmovna nesouhlasí s odpovědí pana premiéra na jeho interpelaci.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu usnesení. Kdo je pro nesouhlas s interpelací, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 365, přihlášeno je 88 poslankyň a poslanců, pro 20, proti 57. Toto usnesení nebylo přijato.

 

Vzhledem k tomu, že v 11 hodin je mimořádná schůze a zbývá nám podle jednacího řádu několik sekund do toho, abych nemusel již otvírat další interpelaci, tak pokud nebude námitka proti mému postupu, tak již nebudu otevírat další interpelaci - a, už nemusím - na pana premiéra. Přerušuji jednání 44. schůze Poslanecké sněmovny, která bude pokračovat dnes ve 14.30 hodin ústními interpelacemi. A připomínám, že v 11 hodin začíná mimořádná schůze, 45. schůze Poslanecké sněmovny.

 

(Schůze přerušena v 10.56 hodin.)

(Schůze pokračovala v 14.30 hodin.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji přerušenou 44. schůzi Poslanecké sněmovny. Prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. Omluvy, náhradní karty a jejich čísla platí tak, jak bylo řečeno na 45. schůzi Poslanecké sněmovny. K tomu mi ještě doputovaly tyto omluvy z dnešního jednání: od 14.30 do konce jednacího dne se omlouvá pan ministr Chovanec z pracovních důvodů, mezi 14.30 až 19.00 se omlouvá z pracovních důvodů pan poslanec Martin Sedlář a pan poslanec Václav Votava se omlouvá z dnešního jednání od 14.30 do konce jednacího dne.

 

To byly omluvy a nyní přistoupíme k bodu

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.