(15.40 hodin)
(pokračuje Putnová)
Přemýšlela jsem o tom, jestli se budeme podílet na zlepšení tohoto návrhu tím, že podáme pozměňující návrhy, a nakonec jsem to sama pro sebe zamítla. Důvody byly minimálně dva. Za prvé, když jsem sledovala, jaká byla úspěšnost našich pozměňujících návrhů ve vysokoškolském zákoně a ve školském zákoně, tak je trošku frustrující připravovat něco, o čem téměř s jistotou můžeme říct, že narazí na bariéru koaličních poslanců. Tuto hořkost bych ale ještě dokázala polknout, ale mám pochybnosti o tom, zda má význam podporovat a vylepšovat něco, o čem nejsme přesvědčeni, že má být vylepšováno.
Nevěřím tomu, že tak robustní systém, jako je sport, je možné drobnými krůčky vylepšovat. My se dnes bavíme o tom, zda evidence může zlepšit financování sportu, nebo ne. Ale tady přece o financování sportu zatím nebyla řeč. My jsme nestanovili pravidla pro financování. My chceme jenom evidenci. My nemluvíme o pravidlech. Já jsem nezaznamenala, že bychom žádali, aby se oddělil profesionální, amatérský sport, aby se stanovila kritéria pro financování jednotlivých typů sportu, aby to nebylo jenom postavené na množství sportujících dětí či lidí, ale abychom zohlednili společenskou přínosnost, náročnost sportu, atd.
Říkám to s vědomím toho, že pro TOP 09 je velmi důležité, abychom sportovním aktivitám, především amatérským sportovním aktivitám a sportování dětí, věnovali velkou pozornost. Od roku 2011 se snažím prosadit to, co se vžilo v mediální zkratce jako třetí hodina tělocviku. Jedná se o to, že chceme navýšit čas, kdy budou děti věnovat pohybovým aktivitám, a to v rámci školy. Protože právě prostřednictvím školy mají možnost i děti, jejichž rodiče nesportují, případně si to nemohou z finančních důvodů dovolit, aby se věnovaly sportovním aktivitám. Ta třetí hodina měla znamenat také to, že se změní koncepce tělesné výchovy. Že se nenavýší jenom objem minut, během kterých by děti měly tělocvik, ale že by to znamenalo, že by jedna hodina tělesné výchovy byla věnována obecnému rozvoji, tak jak jej známe dnes, a v těch dalších dvou hodinách by bylo možné, aby se škola třeba od první do páté třídy časově sjednotila a děti se rozdělily obdobně, jako je to běžné u tělovýchovných jednot, podle typů sportu. Počítalo se se zapojením sportovců, trenérů, kteří k tomu mají potřebnou akreditaci.
V současné době probíhá ověřovací pilotní projekt. Takže já stále chovám naději, že to není myšlenka, která zapadne. Myslím, že nehrajeme o nic méně než o konkurenceschopnost České republiky. Pokud nebudeme mít přiměřeně zdravou populaci, co jiného chcete tvořit, co jiného chcete pro mladé lidi připravit, co jim chcete nabídnout? Doufám, že to nedopadne tak jako s naším námětem na zdravou výživu pro děti, které se ujal pan ex ministr Chládek. Byli jsme tomu rádi. Nedopadlo to úplně šťastně, protože naším záměrem bylo dělat osvětu, mířit na rodiče dětí, především matky, které rozhodují o tom, co se v rodině jí, a skončilo to karikaturou toho, co jsme chtěli, a to pamlskovou vyhláškou, která zakazuje potraviny a sladkosti ve školách.
Chci tím říct, že jsem velmi rozpačitá z této novely, a pokud se tady bavíme o tom, že se mění pravidla financování, tak je to velký omyl. Tady o pravidlech pro financování zatím nebyla vůbec řeč. To neznamená, že smysluplné pozměňující návrhy ve třetím čtení nepodpoříme. Děkuji za pozornost. (Potlesk vpravo.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkné odpoledne. Děkuji vám, paní poslankyně. Než budeme pokračovat, přečtu omluvenky, které dorazily. Dnes se z celého jednacího dne z rodinných důvodů omlouvá pan poslanec Ivan Gabal a dále se do 16 hodin z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Jakubčík.
Budeme dále pokračovat v rozpravě. Jako další je přihlášený pan poslanec Hovorka. Připraví se pan poslanec Pojezný. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, opakovaně jsem si přečetl návrh zákona a stále jsem hledal odpověď na otázku, čím že je dána ta vyšší transparentnost v rozdělování prostředků na sport a čím vlastně dojde k tomu, že prostředky budou vynakládány hospodárně.
Já jsem si potom prostudoval kontrolní závěr NKÚ 1404 Peněžní prostředky státu na všeobecnou sportovní činnost. Předmětem té kontroly bylo vynakládání prostředků během let 2011 až 2013. Doporučuji všem poslancům si tento kontrolní závěr prostudovat, protože tam najdeme možná odpovědi na otázku, jak by se mělo změnit rozdělování prostředků na sport.
Konkrétně se tam mluví o případech, kdy byl vypsán dotační program třeba ve výši 300 mil. Kč, poté co byly předloženy žádosti, tak byl tento program navýšen na 800 mil., a bez toho, že by se zpětně něco posuzovalo, se částky rozdělily. Rozdělovaly se částky, které byly přiděleny žadatelům, kteří nežádali ani takovou částku, nebo byly vynaloženy dvojnásobné částky, než tito žadatelé žádali. Byly dokonce uhrazeny projekty, které vůbec nebyly realizovány, 4,5 mil. dostala organizace, která se vůbec sportem nezabývala.
Je to skutečně tristní čtení. A to mě vede k jednomu jedinému závěru. Pokud se má něco změnit ve financování sportu, tak se musí změnit přístup na Ministerstvu školství. To podle mě žádný rejstřík nevyřeší. Může být rejstřík žadatelů o dotace, tam se možná vyhmátne ten jeden příklad, kdy žádala organizace, která se sportem a organizací sportu nezabývá, může se vyřešit to, že třeba nebude vyplácena dotace na mzdy pracovníků organizace nebo na nájmy, jak to bylo v případě Fed Cupu a Davis Cupu, ale myslím si, že v podstatě principiálně jde o to, aby se zvýšila kontrola tam, kde se peníze rozdělují. To je hlavní cíl, kterého by mělo být dosaženo. Ale tento návrh zákona, myslím, zavedením nového rejstříku v podstatě nic nevyřeší.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Další v pořadí je přihlášený pan poslanec Pojezný. Prosím, máte slovo.
Poslanec Ivo Pojezný: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, nejdříve mi dovolte reagovat skutečně na zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu. Tady bohužel ta kontrola z roku 2011 až 2013 dopadla tak žalostně, že jasně uvádí, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zcela zásadně selhalo jako garant v oblasti sportu. Nebylo schopné stanovit žádné měřitelné cíle, nebylo schopné přerozdělit prostředky tak, aby dokonce došly ke konečnému cíli, tzn. na sport dětí a mládeže.
Proto mě nesmírně potěšilo při prvním čtení tvrzení zpravodaje pana Jiřího Holečka, že na sport dětí a mládeže má jít do budoucna celých 30 % objemu financí, který do sportu půjde. Toto pak přerozdělí Ministerstvo školství, mládeže. A je tím pádem zcela pochopitelné, že je nutné zvýšit důraz na strategické řízení sportu, efektivitu a samozřejmě i transparentnost poskytnuté finanční podpory. To je nakonec i cílem novely zákona, jak uvedla posledně paní ministryně. Je však také důležité, aby oproti minulosti bylo financování dlouhodobé, s jistotou pro budoucnost každého základního článku a hlavně financování přímé. ***