(13.10 hodin)
(pokračuje Plíšek)
Já bych nazval tento návrh ústavního zákona jako skutečně spíše hrou a předstíráním referenda a jeho dopadů, protože referendum a jeho výsledky zavazují výkonnou moc, vládu, ale jak už tady bylo řečeno, Parlament nikoliv, kromě toho negativního, že Parlament nemůže přijmout usnesení či návrh zákona, který bude v rozporu s výsledkem referenda. Ale pokud jde o pozitivní výsledek referenda, tak nikdo nemůže zákonodárce donutit, aby nějak hlasovali.
Uvedu tady zcela konkrétní příklad. Například by se mohlo podle tohoto návrhu ústavního zákona konat referendum o maximální rychlosti na dálnici 200 km/h. Dejme tomu, že by se to referendum konalo, dopadlo by dobře, kladně. Vláda by musela předložit příslušný návrh zákona, protože většina zásadních rozhodnutí se u nás děje prostřednictvím zákona. Byť by, předpokládám, ministr dopravy a ministr zdravotnictví s takovým návrhem nesouhlasili a vláda by s tím možná ani nesouhlasila, přesto by musela tento návrh do Parlamentu předložit. Nedovedu si představit, že by Parlament schválil zákon o maximální rychlosti na dálnici 200 km/h. A takových příkladů, o kterých by se mohlo hlasovat a které by byly v rozporu se svědomím poslanců nebo senátorů, by bylo samozřejmě více, a i v případě, že by s tím sama vláda nesouhlasila.
Také je samozřejmě riziko neplatnosti referend a vynakládání velkých finančních prostředků na jejich konání. Bylo tady zmiňováno Slovensko, kde téměř všechna referenda byla neplatná. A nemyslím si, že ani úprava kvor, které jsou v tomto návrhu ústavního zákona, by pomohla k tomu, aby ta referenda byla platná. Naopak si myslím, že úkolem politické reprezentace by mělo být, aby se zvýšila účast občanů ve volbách. Máme tady několik druhů voleb. To je přímá demokracie. Odmítám tvrzení, že tento ústavní zákon tady zavádí přímou demokracii. Všechny ty volby, které tady máme - sněmovní, senátní, krajské, obecní, prezidentské, do Evropského parlamentu - to je přece přímá demokracie a jsou to přímé volby. Takže tady netvrďme, že tímto ústavním zákonem zavádíme přímou demokracii.
Také se tady musím poté, co jsem si tady dnes vyslechl a ještě dnes asi vyslechneme, obávat určitého zneužití referend různými populistickými, nacionalistickými či xenofobními hnutími, která budou chtít prostřednictvím referend dosáhnout některých svých cílů, a ne vždycky je to tak jednoduché, aby se dalo říci, že to referendum se nedá konat. Jsem pak zvědavý na to, jak by reagoval Parlament. Tam už je jasné, ten by samozřejmě něco takového schválit nemusel, ale jak by se k tomu postavila vláda ve své výkonné moci, protože vláda se řídí samozřejmě zákony, ale vydává i předpisy k jejich provedení a předkládá i koncepční politiku, tak jestli by potom musela tyto závěry při své exekutivní činnosti také naplňovat.
Tento návrh zákona bych nazval jako jakýmsi drahým průzkumem veřejného mínění pro vládu. Vláda, nebo resp. v tomto směru zřejmě sociální demokracie, ale ostatní strany si tím udělají určitou čárku, splní část svého programu, ale z hlediska reality to nepovede k ničemu dobrému. Spíš skutečně je potřeba dělat všechno pro to, aby například účast v senátních volbách nebyla tak tristní, jak jsme toho svědky.
Takže já z těchto zásadních principiálních důvodů navrhuji, abychom tento návrh buďto zamítli v prvním čtení, nebo alternativně, vrátili předkladateli k dopracování. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Vaše návrhy si poznamenám. S přednostním právem se hlásí pan ministr.
Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, stručně bych zareagoval na vystoupení pana poslance Plíška. Chápu jako legitimní názor, že nemá být referendum, že máme mít čistě zastupitelskou demokracii a nepřijímat žádný zákon. To, co už chápu méně, je, že z jedné strany tady přichází TOP 09 s tímto názorem a z druhé strany kritizuje, že ten návrh je příliš restriktivní.
Říkal jsem, že jistá míra restriktivnosti je výsledkem kompromisu. Rozuměl bych tomu, kdyby tady TOP 09 deklarovala, že v případě, že návrh bude postoupen do výboru, tak bude navrhovat zvýšení počtu pod peticí z 250 tisíc na 400 tisíc, že bude zvyšovat hranici pro závaznost referenda a podobně, pokud se domnívá, že by to mělo být co nejomezenější. Ale nepřijde mi úplně fér ta kritika z jedné strany, že by to vlastně vůbec nemělo být, a z druhé strany, že to máme příliš přísně nastaveno. To mi přijde jako poněkud zvláštní přístup z hlediska kritiky. Přijde mi to trošku jako kritika za každou cenu.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Plíšek. Prosím.
Poslanec Martin Plíšek: Děkuji. Pane ministře prostřednictvím pana předsedajícího, nevím, jestli chcete dnes tento návrh v prvním čtení doprojednat, protože skutečně reagujete na všechno. Ale asi jste mě ne úplně správně poslouchal. Já jsem naopak při té dvousetkilometrové rychlosti na dálnici přece kritizoval i rozsah otázek, o kterých se dá hlasovat. Ale pak jsem se také zamyslel nad funkčností a realizovatelností vašeho návrhu, protože referendum, jak známo, z hlediska finančních nákladů není levná záležitost, tak abyste nepředložil něco, co pak v reálu nebude fungovat, bude to neplatné, akorát ty finanční částky bude muset náš státní rozpočet na to postrádat. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní tedy další v pořadí, a to je pan poslanec Lank. Připraví se paní poslankyně Havlová. Prosím, máte slovo.
Poslanec Martin Lank: Vážený pane předsedající, vážené zbytky vlády (ve vládní lavici sedí pouze ministr Herman a ministr Brabec), vážené kolegyně, kolegové, my chceme referendum, žádáme referendum a jde stále o základní stavební kámen našeho programu. Proto také tento zákon podpoříme. Nicméně přiznávám, že s určitým skřípěním zubů, protože nezlobte se na mě, tohle se tedy úplně nepovedlo.
Já bych chtěl kritizovat hlavně ty paragrafy, které se týkají počtu podpisů, které jsou potřeba pod petici. Tvrdým omezením je, aby návrh petice muselo podepsat 250 tisíc občanů. Tak se podívejme do historie a zjistíme, že je to počet podpisů, který se v historii České republiky podařilo nasbírat jenom dvakrát. Ze zpráv petičního výboru o přijatých peticích vyplývá, že tento počet se podařilo sesbírat jenom pod petici proti umístění amerického radaru, která měla přes 300 tisíc podpisů, a druhý případ s takto vysokým počtem petentů je petice Bloku proti islámu k imigračním kvótám, která má 250 tisíc podpisů.
Čas na sbírání navíc vláda omezuje na šest měsíců. Je třeba si také uvědomit, že organizátoři petice budou muset sesbírat reálně na 300 tisíc podpisů, aby měli jistotu, že referendum bude vypsané. Jak jsme se totiž přesvědčili už z minulé praxe, tak ministerstvo velkou část podpisů bez udání důvodů neuzná. Proti tomu organizátoři petice nijak bohužel bojovat nemůžou, musí zkrátka sesbírat podpisy další. Je to velmi zneužitelné i v kombinaci s tím, že na sbírání podpisů je už zmíněný jenom půlrok.
My navrhujeme, aby těch potřebných podpisů bylo maximálně 100 tisíc. Není to málo a zaručuje to, aby se referendum mohlo vypisovat u těch nejpodstatnějších otázek, a ne jednou za dvě dekády.
Problém je také kvorum pro účast. Aby referendum bylo platné, musí alespoň 25 % ze všech občanů hlasovat pro. Nepleťme si to prosím s účastí hlasování. Ta by musela být teoreticky až 49 % v případě, že by byl výsledek 25 ku 24 procentům. Jinými slovy, jestliže máme v České republice plus minus 8,5 milionu oprávněných voličů, tak když k referendu podle těchto podmínek přijdou 2 miliony a klidně všichni budou hlasovat pro, tak to referendum stejně, resp. jeho výsledek nebude platný. Tím se dostaneme do situace, že referendum vypíšeme možná jednou za 15 let.
Jestli takto vy si představujete právo lidí na rozhodování, tak my tedy ne. Úsvit už na začátku volebního období předložil zákon na funkční referendum, který jste nám zamítli, a my se tohoto našeho návrhu nehodláme vzdát.
Děkuju za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Eviduji faktickou poznámku pana poslance Tejce. Prosím. ***