(17.20 hodin)
(pokračuje Svoboda)
Samozřejmě že ten problém v sobě má ještě jednu jednotku, to je problém toho, že s takovým vyšetřením na přítomnost drogy by měli být seznámeni rodiče žáka. To není možné udělat bez jakékoli vazby na rodiče, protože ti jsou zodpovědní za své dítě, ti jsou zodpovědní za to, že je vedeno a jak je vychováno.
Vzhledem k tomu, že tento problém v tomto zákoně vypadá jakoby okrajový, ale pro mne je velmi zásadní, připravil jsem pozměňovací návrh, ke kterému se potom v podrobné rozpravě přihlásím. Pozměňovací návrh, který tuto možnost testování žáka na přítomnost drogy bez souhlasu rodičů prostě neumožní. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu poslanci Svobodovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Marek Benda. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážená paní ministryně, poslední přítomná, dámy a pánové, už toho hodně zaznělo, tak se pokusím být také stručný. Začnu tak, jak jsem začínal v prvním čtení: Jsem ve střetu zájmů, jsem kuřák, občas a s chutí si dám skleničku alkoholu, takže v obou částech, které se zákon snaží regulovat, na rozdíl od těch, které nereguluje, jako jsou drogy, jsem potenciálně závislou osobou. Jak jsem se dneska dozvěděl od pana ministra Němečka, tak jsem dokonce nemocen, protože nikotinismus je prý nemoc. Já si... (kašle) ... připadám vcelku zdravý. (Hlasitý smích ministra Němečka.) Ale to samozřejmě je otázka posouzení nakolik.
Budu vystupovat ještě v podrobné rozpravě, protože jsme tady v mimořádně složité situaci, kdy řada návrhů vzniká až úplně na poslední chvíli, a pokládám celý průběh toho projednávání za mimořádně nešťastný. Ono už toho hodně zaznělo od mých předřečníků. Prostě tady, a teď to nekladu úplně za vinu panu ministrovi, ale spíš nějakým úředníkům pod ním, vznikl návrh naprostých fanatiků, jinak to opravdu neumím nazvat, pachatelů dobra za každou cenu, kteří jsou rozhodnuti nám vnutit své dobro bez ohledu na to, co to se zemí udělá a co to udělá s jednotlivými lidmi a jestli je to bude štvát nebo nebude štvát.
Vláda ho zjevně četla jenom velmi, řekněme, selektivně. To se ukázalo v průběhu projednávání, že jsme měli paragrafy nazvané jiným názvem jenom proto, že se kopírovalo ctrl alt, ctrl v, a pak jsme se dostali bohužel do situace, že titíž fanatici vystupovali na výborech, a i věci, které ministr sám signalizoval už před časem, jako elektronické cigarety, že v nějaké podobě povolí, tak nebyla ochota z toho resortu jakoby přepsat. A teď jsme v situaci, že bylo schváleno vlastně naprosté minimum návrhů na výborech. Máme tady seznam asi 50 nebo kolika návrhů, polovina z nich byla podána dnes. Já se to snažím poměrně pečlivě hlídat, ale je opravdu mimořádně složité se v tom vyznat, co se bude projednávat, v jakou chvíli, které návrhy si budou vzájemně protiřečit a které nebudou. Pokládám to za velmi nešťastné. Kdyby byla v této Sněmovně vůle, tak bych doporučoval, abychom zopakovali čtení v garančním výboru. Ale uvidíme v průběhu třetího čtení, to teď v druhém čtení navrhovat nemohu, ale myslím, že se nám ukáže, že po garančním výboru nebudeme o moc moudřejší, protože se to projednávání rozpadne na jednotlivé části.
Ten zákon byl bohužel od začátku napsán jako mimořádně prohibiční a týkající se nejenom kouření, kde dejme tomu ministerstvo alespoň signalizovalo svůj zájem zakázat kouření téměř všude, ale zase si myslím, že ho přehnalo, ale týkající se dramaticky i alkoholu a jeho rozlévání na veřejných místech a rozlévání i v uzavřených společnostech, i osobního prodeje. A pak se teprve v průběhu jednání začalo ukazovat, jaké absurdity tam jsou. Některé řeší svým pozměňovacím návrhem pan zpravodaj Krákora, který myslím už na ty největší absurdity poukázal, jako takové ty příběhy, že nesmíte prodat alkohol osobě, která by posléze měla vykonávat činnost, při které nesmí používat alkohol. Což by ovšem znamenalo, že u žádné pumpy nemůžu prodat láhev vína komukoli, kdo se tam zastaví, protože nepochybně je to prodej, nepochybně je to osoba, která bude posléze řídit. Že si ho otevře až doma nebo že ho veze na oslavu někomu úplně jinému, bylo všem tvůrcům doba z ministerských lavic úplně jedno, protože oni chtěli páchat.
To jsou bohužel problémy, které se před námi ukazují. Já na to poukazuji jenom proto, protože mám část návrhů, které se pokoušejí nějakým způsobem regulovat to, co jsem věděl, že bude problém. Ale je bohužel část návrhů, které budu muset přednést až v podrobné rozpravě ve druhém čtení a zdůvodnit je až v této podrobné rozpravě, protože v podstatě navazují na to, co nám tady dnes bylo rozdáno od pana zpravodaje a co předpokládám, že v nějaké míře projde, a tam budu chtít dělat jenom nějaké dílčí úpravy. Čímžto se omlouvám ctěné Sněmovně, že nemám všechno připravené fyzicky a písemně, ale opravdu to nebylo v lidských silách tak učinit.
To jsou snad ty obecné poznámky. Jedna věc, která mě na tom, musím říct, celou dobu zlobí, a to když odhlédnu od té regulační činnosti, tak právě v té činnosti, která se vůbec nereguluje, protože se snažíme tvářit, že se chráníme před škodlivými účinky návykových látek, ale fakticky ty návykové látky jsou jenom alkohol a nikotin. A to, co tady navrhovala paní kolegyně Pastuchová, a to, co bylo opakovaně projednáváno na zdravotním výboru, to je nějaká regulace - nebo Maxová to navrhovala původně, pardon, vy jste se k tomu jenom přihlásila, tak to se omlouvám - nějaká regulace šleháren ve městech, to se najednou tváříme, že udělat možné není, že ministerstvo nám bude pořád říkat - jako přece nemůžeme obci dát pravomoc zregulovat, jestli šlehárny budou 100 metrů od školy nebo nebudou. Ale zato je představa, že můžeme dát obci pravomoc zregulovat, kde se na veřejném prostoru bude kouřit, kde se na veřejném prostoru bude pít. To myslím, že jsou takové trochu nedomyšlenosti. Místo toho, aby se regulovaly ty skutečně nebezpečné věci, jako jsou právě zakázané drogy a jejich substituty, tak se pořád snažíme maximálně regulovat drogy nezakázané, které společnost používá, jako je alkohol a kouření, a to ještě maximálním způsobem.
Tolik obecné poznámky. Já se pak vrátím ke svým pozměňovacím návrhům v podrobné rozpravě a znovu se omlouvám, že je budu - některé - muset ještě dílčím způsobem zdůvodnit i v podrobné rozpravě a nebudu se moci jenom odkázat. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendovi. Dalším řádně přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Štěpán Stupčuk. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Štěpán Stupčuk: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, já mám za to, že zde existuje, jak poslouchám tu diskusi, určitý všeobecný konsenzus na dvou věcech. Ten první je, že kouření je nezdravé a že škodí zdraví. Jsem rád, že ta diskuse se o tomto nevede. Považoval bych ji za zbytečnou. Současně mám za to, že tady panuje všeobecný konsenzus na tom, že by se nemělo kouřit v restauracích. To, o čem tu vedeme diskusi, je samozřejmě hledání míry přiměřenosti regulace konzumace tabákových výrobků.
Já bych zde chtěl hovořit o pozměňovacím návrhu, který jsem si dovolil připravit jako takový určitý podle mého soudu rozumný kompromis. Podstata mého pozměňovacího návrhu v oblasti regulace tabákových výrobků, ke kterému směřuje, vychází z těchto zásad:
První zásada je absolutní zákaz kouření v restauracích jako první, nepodkročitelné pravidlo tohoto návrhu.
Za druhé připouští možnost kouření tam, kde se nepodává tepelně zpracovaná úprava jídel, za splnění taxativního výčtu podmínek, to je: stavebně technicky oddělené prostory, tak aby kuřáci nemohli vstupovat do subjektivních práv nekuřáků, současně takto stavebně technicky vymezené prostory nebudou představovat více než 30 % z celkové plochy toho provozu, to znamená minimálně 70 % provozu, kde se bude kouřit, vždycky bude představovat nekuřáckou část a zbylá 30procentní - až 30procentní - může představovat onu "kuřárnu". Opět stavebně technicky oddělenou tak, aby nekuřáci nedopláceli na kuřáky. ***