Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

18.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 349/1999 Sb.,
o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů,
a další související zákony
/sněmovní tisk 379/ - druhé čtení

Prosím pana ministra Dienstbiera, aby tento tisk uvedl.

 

Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi opět stručně představit návrh zákona, kterým se mění zákon o veřejném ochránci práv. Jak už jsem uváděl v prvním čtení, vychází z programového prohlášení vlády, kde se vláda zavazuje posílit právní možnosti ochrany proti diskriminaci a pravomoc veřejného ochránce práv navrhovat rušení zákonů pro rozpor s ústavním pořádkem. Návrh proto dává ochránci dvě nové pravomoci. Jednak tu obracet se na Ústavní soud a pak podat soudu veřejnou žalobu ve věcech diskriminace. Návrh rovněž zavádí méně formální a rychlejší způsoby činnosti ochránce a všem dotčeným subjektům dává jasné povinnosti spolupracovat s ochráncem při plnění jeho úkolů.

Návrh byl předmětem několika jednání garančního ústavněprávního výboru i výboru petičního. Oba výbory se podrobně věnovaly především oběma nově navrhovaným pravomocím veřejného ochránce. Ty názory zahrnovaly všechny představitelné polohy. Chtěl bych za debatu všem poděkovat. Výstupem jednání obou výborů jsou také pozměňovací návrhy, ke kterým se v krátkosti vyjádřím - v krátkosti odpovídající tedy významu těchto návrhů.

Oba dva výbory podpořily rozšíření pravomoci ochránce ještě v třetí oblasti, a to monitorování naplňování Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. To je návrh, jak už jsem zde také uváděl, který původně byl v návrhu předloženém vládě a pro mezitím vypořádaný rozpor týkající se personálního posílení Kanceláře veřejného ochránce práv to na vládě bylo vypuštěno. Nyní tedy výbory opět navrhují tuto pravomoc doplnit. Podle úmluvy má Česká republika povinnost zřídit nezávislý orgán pro monitorování jejího naplňování a v českém prostředí je pověření ochránce tímto úkolem nejlepším řešením, neboť splňuje parametry nezávislosti, přinejmenším prozatím, a jednak má také k dispozici potřebné zkušenosti a kompetence pro nezávislé a systémové sledování naplňování práv osob. Ochránce tak bude moci aktivně přispívat k lepší ochraně a realizaci práv osob se zdravotním postižením v ČR. Tyto návrhy výborů já proto podporuji, protože doopravdy mohou zlepšit postavení osob se zdravotním postižením a ochranu jejich práv.

Ústavněprávní výbor se věnoval i oběma navrhovaným pravomocím, jak jsem je uváděl. Výsledkem je pozměňující návrh, který podmiňuje podání návrhu Ústavnímu soudu na zrušení zákona či jeho části předchozím projednáním věci v petičním výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Před vlastním podáním návrhu Ústavnímu soudu tak bude moci ve věci být veden dialog mezi ochráncem a Poslaneckou sněmovnou. Toto posílení dialogu, které může přispět k vyřešení té věci, aniž by byla projednávána před Ústavním soudem, považuji za rozumné. Proto si myslím, že by mohl být podpořen i tento pozměňovací návrh, v tomto případě ústavněprávního výboru.

U druhé kompetence, kterou je veřejná žaloba ve věcech diskriminace, bohužel ústavněprávní výbor podpořil návrh na její vypuštění. To samozřejmě považuji za nešťastný krok, protože by tím nebylo naplněno vládní prohlášení, které zavazuje vládu k posílení ochrany proti diskriminaci. Tento nástroj považuji z hlediska ochrany diskriminovaných osob za velmi efektivní. Je potřeba si uvědomit, že prostředky obrany proti diskriminaci, které jsou individuální, v tomto případě jsou velmi složité, nákladné, pro lidi často nesrozumitelné. Je potřeba si uvědomit, že oběťmi diskriminace jsou velmi často osoby, které mají slabší postavení ve společnosti, někdy nižší sociální kompetence, a právě např. antidiskriminační žaloba patří k nejkomplikovanějším právním otázkám. To znamená, že praktická dostupnost ochrany proti diskriminaci je často velmi nízká. My to vidíme i na reálném počtu žalob, které jsou podávány, které nijakým způsobem nekorespondují se statistickými daty v oblasti diskriminace, které máme k dispozici. Mimo jiné i tato pravomoc veřejného ochránce je doporučována na mezinárodní úrovni různými výbory, které sledují ochranu práv a proti diskriminaci OSN a Rady Evropy. Jsem rád, že petiční výbor na rozdíl od ústavněprávního výboru doporučil ke schválení zákon včetně této části, tedy tak, jak byl předložen.

Logická je samozřejmě změna účinnosti návrhu vzhledem k průtahům v projednávání tohoto návrhu zde na půdě Poslanecké sněmovny.

Zmínil bych se ještě o jednom návrhu, který se věnuje otázce, která vůbec není obsažena v předloženém návrhu, a to je možnost odvolání ochránce z jeho funkce Poslaneckou sněmovnou. Podle tohoto návrhu by měla Poslanecká sněmovna mít možnost ochránce odvolat v případě závažného pochybení. Tento pojem v návrhu není nijak definován a naopak je natolik obecný, že by v zásadě to odvolání mohlo být zdůvodňováno kdykoliv. Je to přitom otázka nezávislosti a nestrannosti výkonu funkce veřejného ochránce na politické moci. Jakkoli je ochránce volen a do jisté míry odpovědný Poslanecké sněmovně, myslím si, že takovýto návrh by byl zcela nepřijatelným zásahem do nezávislosti, tak jak je definována pro tyto instituce mezinárodními standardy. Zmiňoval jsem právě to prozatím i u svěření monitorovacího mechanismu práv osob se zdravotním postižením veřejnému ochránci, kde právě i úmluva OSN takovéto garance nezávislosti předpokládá, a že právě to je důvodem, proč navrhujeme tuto pravomoc svěřit veřejnému ochránci. Tady by ta nezávislost takovým návrhem byla zásadně zpochybněna a myslím si, že doopravdy je zcela nepřijatelné takovouto cestou postupovat.

Já myslím, že na úvod by to stačilo. Samozřejmě se vyjádřím k následné debatě. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane ministře. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání ústavněprávnímu výboru jako výboru garančnímu. Dále byl tisk přikázán petičnímu výboru. Usnesení výborů byla doručena jako sněmovní tisky 379/1 až 3. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj ústavněprávního výboru poslanec Lukáš Pleticha, informoval nás o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lukáš Pleticha: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, ústavněprávní výbor se tímto tiskem zabýval na dvou svých schůzích, přičemž ta zásadní proběhla dne 2. září 2015, kdy přijal po rozpravě následující doporučení, která máte rozeslána v tisku 379/3.

Ústavněprávní výbor doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby návrh schválila.

Dále doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby přijala k tomuto návrhu zákona tyto změny a doplňky. Těch bodů je celkem třináct, týkají se doplnění právě toho, o čem mluvil pan ministr Jiří Dienstbier. Týká se doplnění toho, že ochránce sleduje naplňování mezinárodní smlouvy upravující práva osob se zdravotním postižením. Dále se to týká v bodě 2 odkazů, v bodě 3 taktéž nahrazením slov a čísel. Čtyřka je obdobná. V bodě 5 se navrhuje, aby se v § 21 písm. b) odst. 2 ve větě první doplnila slova "a dále osoby, kterým zvláštní právní předpisy ukládají povinnost ve věcech práva na rovné zacházení a ochrany před diskriminací", tak aby tato slova se vypustila. (?) Dále v šestém bodě rovněž navrhuje vypustit slova "a osoby". V sedmém bodě rovněž v podobném duchu. V osmém bodě se navrhuje vložit nový odstavec § 21c, který se týká opět sledování naplňování mezinárodní smlouvy upravující práva osob se zdravotním postižením. Dále v devátém bodě se navrhuje, aby se vložil nový odstavec § 25a, který ukládá ochránci práv k plnění úkolů zřízení poradního orgánu pro spolupráci při monitorování provádění mezinárodní smlouvy a s tím související ustanovení. V části deset se navrhuje, aby část druhá se vypustila, ostatní se přečíslovaly. V jedenáctém bodě se navrhuje změna ustanovení v zákoně o Ústavním soudu. Ve dvanáctém bodě se navrhuje vypuštění dosavadní části čtvrté a páté a ve třináctém bodě se navrhuje změnit účinnost přijetí zákona.

Dále ústavněprávní výbor pověřil předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu. Dále, za čtvrté, zmocnil mě jako zpravodaje výboru, abych na schůzi Poslanecké sněmovny podal zprávu o výsledcích projednávání tohoto návrhu zákona, což právě činím, a dále ústavněprávní výbor zmocnil mě jako zpravodaje výboru, abych ve spolupráci s legislativním odborem Kanceláře Poslanecké sněmovny provedl příslušné legislativní a technické úpravy. Toť vše.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane zpravodaji, a nyní prosím zpravodajku petičního výboru paní poslankyni Zuzku Bebarovou Rujbrovou, aby se ujala slova a informovala nás o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnila.

 

Poslankyně Zuzka Bebarová Rujbrová: Přeji dobrý den. Petiční výbor shodně jako výbor ústavněprávní Poslanecké sněmovně doporučuje vyslovit souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon o veřejném ochránci práv, a doporučuje přijetí některých pozměňovacích návrhů. Zčásti už se k nim zde vyjádřil pan ministr, zčásti jsou shodné nebo podobné s doporučením výboru ústavněprávního. Já bych v tomto odkázala na usnesení petičního výboru z jeho 22. schůze z 23. června 2015. Všimněte si, jak některé návrhy zákonů, přestože nejsou poslanecké, jsou v programu odsouvány. Toto usnesení petičního výboru je obsaženo v tisku 379/1. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji paní zpravodajce a otevírám obecnou rozpravu, do které mám prvního přihlášeného a tím je pan poslanec Soukup. (Poslankyně Černochová má námitku z místa.) Paní poslankyně, vy jste zmáčkla faktickou poznámku, se kterou vás nemůžu pustit, protože rozprava není rozběhlá. Faktická poznámka je reakce na průběh rozpravy, a jestli chcete využít přednostního práva, to vám dát nemůžu, protože pan poslanec Stanjura není omluven z dnešního jednání. Takže prosím, abyste se případně přihlásila do rozpravy. Nemohu vám pustit faktickou, protože rozprava je teď spuštěná a faktická je reakce na průběh rozpravy. Jedině v případě, že máte procedurální návrh. Tak prosím.

 

Poslankyně Jana Černochová: Hezké dopoledne, dámy a pánové, já myslím, že v minulém prvním čtení bylo zvykem, že seděla na jednání Poslanecké sněmovny paní Šabatová, a myslím, že bychom na tom měli trvat, aby tomu tak bylo i dnes. Přijde mi naprosto nepřijatelné, že se tady mění takto zásadní zákon a paní ombudsmanka tady není přítomna. Jak je to možné? Jak je možné, že vláda a pan ministr Dienstbier nezajistil přítomnost paní ombudsmanky? Navrhuji tedy přerušení projednávání tohoto bodu do přítomnosti paní Šabatové.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Ano, je to procedurální návrh, já o něm musím nechat hlasovat bez rozpravy. Dříve než tak učiním, všechny kolegy svolám z předsálí, odhlásím vás a poprosím, abyste se znovu přihlásili svými kartami.

 

Dříve než zahájím hlasování, jenom zopakuji procedurální návrh paní poslankyně Černochové, která navrhuje přerušení projednávání tohoto bodu do doby přítomnosti paní ombudsmanky.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, zmáčkněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti?

Hlasování končím. Je to hlasování s pořadovým číslem 336, do kterého je přihlášeno 114 přítomných, pro 27, proti 52. Návrh byl zamítnut.

 

S přednostním právem pan ministr. Prosím, máte slovo.

 

Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Vážená paní místopředsedkyně, paní poslankyně, páni poslanci, vzhledem k tomu, že šlo o procedurální návrh, jsem se k tomu nemohl vyjádřit, přesto tak učiním následně. Já ten návrh považuji za zcela pokrytecký. Je potřeba si uvědomit, že u minulého návrhu tady také nebyl předvoláván na půdu Poslanecké sněmovny prezident NKÚ a neděje se tak u žádného zákona, kde se projednává činnosti nějakého orgánu. Jde o vládní návrh zákona, veřejný ochránce, ať už bude schválený jakýkoli zákon, musí přijmout tu právní úpravu, on není tím, kdo by ji tady navrhoval, určoval, on je cílem té právní úpravy, nikoli jejím autorem. Myslím si, že ten návrh byl zcela nesystémový.

A ještě bych se ohradil proti tomu, že vláda nebo já jsme nezajistili účast veřejné ochránkyně. Je to Poslanecká sněmovna, která organizuje projednávání, a kromě toho, že nebyl žádný důvod tady zajišťovat přítomnost veřejné ochránkyně práv, tak v každém případě by to byla otázka vedení Poslanecké sněmovny, a nikoli vlády nebo jednotlivého ministra, který návrh předkládá.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Ano, děkuji. A nyní již prosím k mikrofonu pana poslance Soukupa, který je přihlášen jako první do rozpravy, připraví se pan poslanec Pleticha. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Soukup: Dámy a pánové, já v první řadě musím říct, že v tomto případě souhlasím s panem ministrem, protože my tady neupravujeme zákon pro paní Šabatovou, ale my tady upravujeme zákon pro ombudsmana, veřejného ochránce práv jako takového obecně.

Já patřím mezi ty, kteří jsou z principiálních důvodů proti rozšíření těch několika pravomocí pro veřejného ochránce práv. Mám na mysli možnost ombudsmana obracet se na Ústavní soud se žádostí zrušit domněle sporný zákon a možnost podávat veřejné žaloby kvůli domnělé diskriminaci. Takové pravomoci jsou podle mého názoru projevem individuálního postoje a nemohou nahradit obecný justiční systém. Možnost obracet se přímo na Ústavní soud zavedlo při přechodu k demokracii pro ombudsmany jenom několik postkomunistických zemí. Z vyspělých parlamentních demokracií má tuto pravomoc ombudsman ve Francii a v Portugalsku, nemá ji třeba ombudsman v kolébce demokracie, ve Velké Británii, ani ombudsman ve Švédsku, kde tento institut v roce 1802 vznikl. V posledně jmenovaných a ve většině dalších vyspělých zemí se ombudsman opírá o sílu své přirozené autority. A tak si myslím, že by to mělo být i u nás.

Teď jenom krátce k druhé navrhované pravomoci, možnosti podávat za poškozené antidiskriminační žaloby. To je v podstatě rarita, to přiznal i pan ministr spravedlnosti, který jinak celý zákon podporuje, kterou zavedli, pokud jsou mé informace aktuální, snad jenom na Slovensku. Já si myslím, že je to otázka soudů, primárně otázka soudů.

Připravil jsem a do systému načetl pozměňovací návrh, kterým eliminuji sporné pravomoci, tedy oprávnění ombudsmana podávat návrhy k Ústavnímu soudu a podávat antidiskriminační žaloby. Dále ve svém pozměňovacím návrhu doporučuji také vypustit ze stávajícího zákona oprávnění ochránce práv vůči zaměstnavatelům a dalším soukromým osobám. Institut ombudsmana byl totiž zřízen na ochranu jedince či skupiny před úřady a veřejnými institucemi.

Ústavněprávní výbor zahrnul většinu mých tezí z pozměňovacích návrhů do svého doporučujícího usnesení. V jednom případě navrhl výbor kompromisní variantu. Dává veřejnému ochránci práv možnost navrhovat zrušení údajně neústavních zákonů po projednání v petičním výboru PS - zdůrazňuji po projednání. To je poměrně přijatelný kompromis. Přesto se v podrobné rozpravě přihlásím ke svému původnímu pozměňovacímu návrhu, který je poněkud širší. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji, pane poslanče, a prosím k mikrofonu pana poslance Pletichu, připraví se paní poslankyně Adamová.

 

Poslanec Lukáš Pleticha: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, zrovna se to krásně sešlo, já tady navážu na svého předřečníka, ale s tím, že mám názor trochu jiný.

Já si myslím, že antidiskriminační žaloba by měla patřit do portfolia pravomocí ombudsmanky, ovšem, nebo ombudsmana, obecně mluvím o tom úřadě, ovšem až za předpokladu, kdy se nepodaří dosáhnout nápravy využitím jiných jejich oprávnění. Proto jsem připravil i já pozměňovací návrh, který toto oprávnění dává, ale až jako poslední instanci, když se nepodaří dosáhnout nápravy jinak. K tomuto pozměňovacímu návrhu se potom v podrobné rozpravě přihlásím. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji a prosím k mikrofonu paní poslankyni Adamovou, připraví se paní poslankyně Hnyková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Markéta Adamová: Děkuji za slovo. Dobré dopoledne, dámy a pánové. Dovolte mi, abych opět vystoupila k vládnímu návrhu zákona, který navrhuje rozšíření pravomocí veřejného ochránce práv o možnost podávání veřejné žaloby ve věci porušení práva na rovné zacházení a diskriminace a o možnost navrhovat Ústavnímu soudu zrušení zákonů či jejich částí.

Už v rámci zkráceného připomínkového řízení se proti těmto návrhům vyjadřovalo např. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo zahraničí, předsedkyně Nejvyššího soudu a další orgány. Ve většině případů však nebylo k jejich připomínkám přihlédnuto a vláda nám tak prostřednictvím pana ministra Dienstbiera předkládá návrh, který v podstatě kancelář VOP napsala téměř na míru sama sobě, a ostatně paní Šabatová zde i na výborech novelu mnohokrát obhajovala.

Již v prvním čtení jsem navrhovala zamítnutí. Odpočátku si myslím, že rozšiřování pravomocí veřejného ochránce práv není potřebné. V průběhu prvního čtení a během jednání výborů se proti navrhovaným opatřením vyjadřovali kolegové a kolegyně napříč politickým spektrem. Někteří vystupují pouze proti rozšíření o institut veřejné žaloby, jiní proti pravomoci navrhovat zrušení zákonů. Řada kolegů a kolegyň považovala uvedená oprávnění za nesystémová, která porušují principy dělby moci a destabilizují ústavní pořádek České republiky, k čemuž se také přikláním.

Jednání bylo třikrát přerušeno v Poslanecké sněmovně, přerušovalo se také ve výborech a od samotného zahájení tohoto projednávání uběhl už více než rok. Nemám pocit, že by se však za tu dobu, za ten víc než rok, odstranily nedostatky, ke kterým jsme se napříč politickým spektrem všichni vyjadřovali. Naopak oba výbory přijaly pozměňovací návrh, kterým se funkce nebo pravomoci veřejného ochránce práv ještě o jednu rozšiřují, a to o funkci monitorovacího orgánu pro práva osob se zdravotním postižením, jak už o tom tady mluvili i předřečníci. S tímto opatřením bych neměla žádný problém. Myslím si, že tady jako pravomoc by veřejný ochránce práv ji měl mít přiřknutou.

Ústavněprávní výbor navrhuje, aby předtím, než veřejný ochránce práv předloží Ústavnímu soudu návrh na zrušení zákona nebo jeho části, o tomto záměru informoval petiční výbor Poslanecké sněmovny. To samozřejmě není dostačující, protože to, že bude věc projednána ve výboru, nemění nic na tom, že instituce svým způsobem podřízená Poslanecké sněmovně bude v podstatě vykonávat kontrolní funkci svému nadřízenému orgánu. Proto jsem do systému nahrála dva pozměňovací návrhy. Jeden se týká právě podávání návrhů Ústavnímu soudu na zrušení zákona. Druhý se týká veřejné žaloby ve věci diskriminace. Chápu, že někdo souhlasí s jednou z těch pravomocí a nesouhlasí s druhou, či naopak, nebo má stejný postoj k oběma jako já, takže může nesouhlasit s oběma. Dávám tedy možnost, jak toto řešit. Obě tato oprávnění navrhuji z vládního návrhu vypustit, resp. je veřejnému ochránci práv nepřidělit. Ke svým pozměňovacím návrhům se samozřejmě přihlásím i v podrobné rozpravě.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji paní poslankyni a prosím k mikrofonu paní poslankyni Hnykovou. Připraví se paní poslankyně Maxová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji, paní předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, přeji vám hezké dopoledne. Chtěla bych vám představit pozměňovací návrh, který sice do systému vložila moje kolegyně Olga Havlová, ale byla nemocná, i když dneska přišla, ale necítí se natolik zdráva, tak si dovolím vám ho předložit já.

Cílem těchto pozměňovacích návrhů je rozšířit působnost kontrol veřejného ochránce práv i na uplatňování práva šaría. Ať chceme, nebo ne, příliv nelegálních imigrantů do Evropy z islámských zemí s sebou toto riziko přináší. Impulsem pro náš návrh se stalo vystoupení paní Šabatové zde v Poslanecké sněmovně při projednávání zprávy o činnosti ombudsmana v prosinci minulého roku. Kolega Marek Černoch otevřel téma, kdy ombudsmanka kritizovala poměry v českých záchytných zařízeních. Je přitom pravda, že se pracovníci těchto záchytných zařízení chovali k nelegálním imigrantům víc než profesionálně. Sama jsem tam byla a viděla jsem, v jakých poměrech žili imigranti a v jakých poměrech byli naši policisté.

Za druhé paní Šabatová zde veřejně řekla, že se odmítá zabývat koránem, protože - a teď cituji paní Šabatovou: "To není mým zákonným úkolem." Paní ombudsmanka se zabývá s prominutím každou maličkostí. Čteme to v denním tisku a někdy nad tím občané naší země kroutí hlavou, co ještě dokáže vymyslet. Ale toto zásadní porušení lidských práv platných v České republice si není ochotna přiznat. Podle nás je možné, aby ombudsman řešil otázky útlaku v důsledku uplatňování náboženských právních systémů už podle stávajícího znění zákona. Pokud se ale paní Šabatová k tomuto necítí povinna, musíme jí to přikázat zákonem, jinak to nejde. Veřejný ochránce práv provádí kontrolu lidských práv podle zákona tam, kde se nachází osoby omezené na svobodě. Tam primárně spadají jednak věznice a jednak - a to je to zásadní - zařízení pro zajištění cizinců a pobytová střediska pro azylanty. Zde je riziko řízení (šíření?) náboženské nesnášenlivosti nejvyšší. Důkazem jsou zprávy v těchto zařízeních v Německu, věřím tomu, že jste si je v tisku přečetli.

Další věcí, kterou chceme uložit ombudsmanovi, je, aby při hodnocení azylových zařízení přihlížel k aktuální migrační situaci. V případě krize totiž nelze z objektivních důvodů dosáhnout toho, že budou vždy v celé své šíři splněny předepsané standardy například týkající se obsazení pokojů. Podle našeho pozměňovacího návrhu musí ve svém hodnocení ombudsman přihlédnout k objektivní situaci a nemůže azylová zařízení bezhlavě kritizovat bez ohledu na to, že právě může probíhat překotně imigrační krize. Výsledek by měl být takový, že až příště pojede paní Šabatová do detenčního zařízení, nebude komentovat, jestli mají nelegálové dost měkké matrace, ale prošetří také, jestli není v těchto zařízeních uplatňováno právo šaría.

To, že v těchto zařízeních pro nelegální imigranty jsou tyto náboženské problémy, je více než zřejmé. Podívejme se na zprávy z Německa. Zde jsou křesťané, Kurdové a jezídi v německých táborech stále častěji napadáni muslimskými uprchlíky kvůli víře. Dochází také k pronikání islamistických radikálů a k posilování salafistického hnutí v Německu. Podle předsedy německých policejních odborů Rainera Wendta dochází v Německu téměř denně k cíleným a dobře připravovaným násilným konfliktům kvůli etnické nebo náboženské příslušnosti.

A já nevěřím, že nás zrovna paní Šabatová před tímto ochrání. Ale je nutno, aby se k tomu postavila čelem. My jí tímto pozměňovacím návrhem nabízíme pomocnou ruku. Všem pochybovačům o právu šaría říkáme jasně: štrasburský soud pro lidská práva řekl, že právo šaría je neslučitelné s Úmluvou o ochraně lidských práv, a to kvůli jeho pravidlům trestního práva, nepřiznání rovnoprávného postavení mužů a žen a zasahování do soukromého i veřejného života na základě náboženských předpisů. Ano, šaría je na území České republiky nepřijatelná a cokoli, co nás před ní aspoň trochu ochrání, musíme podporovat.

Děkuji vám za pozornost. V podrobné rozpravě se přihlásím k tomuto pozměňovacímu návrhu. Děkuji vám za pozornost. (Tleská poslankyně Lorencová z hnutí ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím k mikrofonu paní poslankyni Maxovou. Připraví se pan poslanec Karamazov. Prosím, máte slovo. (Hluk v levé části sálu.)

 

Poslankyně Radka Maxová: Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, chtěla bych ve zkratce vysvětlit základ svého pozměňovacího návrhu, který načtu v podrobné rozpravě, který se týká rozšíření -

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Paní poslankyně, omlouvám se. Poprosím kolegy vlevo, nechci je jmenovat, aby nevykřikovali nahlas.

 

Poslankyně Radka Maxová: - který v podstatě rozšiřuje možnosti odvolatelnosti ombudsmana či ombudsmanky. Zákon o veřejném ochránci práv rozeznává dvě formy zániku funkce ochránce, a to pozbytím funkce nebo odvoláním z funkce. K pozbytí funkce dochází ex lege, to znamená ze zákona, dnem následujícím po dni, kdy nastala zákonem předvídaná skutečnost. Co se týče případné odvolatelnosti ombudsmana, je třeba konstatovat, že podle současné právní úpravy je ochránce téměř neodvolatelný. Odvolat jej lze pouze ve dvou případech, a to pokud vykonává činnost, která je v rozporu a neslučitelná s jeho funkcí, anebo je-li členem politické strany či hnutí. Žádné ustanovení zákona tudíž nepamatuje na situaci, kdy by například ochránce nemohl vykonávat svou funkci z důvodu špatného zdravotního stavu. Stejně tak zákon pominul možnost odvolání ochránce v případě, že se při výkonu své funkce dopustil závažného pochybení, což znamená zavinění porušení povinnosti ochránce či takové jednání, které ohrožuje důvěru ve funkci ochránce, případně snižuje vážnost této funkce.

Musím konstatovat, a to už tady bylo zmíněno, že řádný výkon funkce ombudsmana je takzvané řešení stížností na jednání jednotlivých úřadů. Tato funkce touto možností rozšíření odvolatelnosti v žádném případě nebude ohrožena, jak je mi namítáno i ze strany pana ministra.

Možnost odvolání ze zdravotních důvodů a pro závažné pochybení není včleněna do současného stávajícího odstavce 3 upravujícího odvolání ochránce, kde je tvrzení, že musí být odvolán, nýbrž je upravena ve zcela novém odstavci. Důvodem je skutečnost, že oproti odstavci 3, dle něhož je Poslanecká sněmovna povinna, jak už jsem zmínila, při naplňování zákonných podmínek ochránce z jeho funkce odvolat, a to pro neslučitelnost či že je členem politické strany, tak v novém odstavci, který je vkládán mým pozměňovacím návrhem, to bude záviset na uvážení Poslanecké sněmovny, zda k takovému kroku vůbec přistoupí, či nikoliv, a je zapotřebí nadpoloviční většiny přítomných poslanců. Návrh také samozřejmě reflektuje odvolání evropského veřejného ochránce práv a inspiruje se také dalšími zahraničními úpravami, jako je slovenská úprava.

Je pravda, že jsem studovala materiály o odvolatelnosti ombudsmana, ombudsmanky v jiných zemích. Například ve Švédsku je parlament oprávněn zbavit funkce ombudsmana, který přišel o důvěru parlamentu. Zákony Francie a Belgie připouštějí odvolání ombudsmana z funkce pro závažné pochybení, resp. ze závažných důvodů. Musím říci, že je mi namítáno, co to je závažné pochybení. Nicméně musím přiznat, že to je běžný pojem v našem právním systému, v podstatě je to i běžný pojem v jednacím řádu Evropského parlamentu, kdy v čl. 21 na straně 21 je možnost v podstatě odvolání, předčasné ukončení výkonu funkce, a je zde psáno, že konference předsedů může navrhnout parlamentu, aby odvolal z funkce předsedu, místopředsedu, kvestora, předsedu a místopředsedu výboru, předsedu a místopředsedy meziparlamentní delegace nebo jakékoliv jiné funkcionáře volené v parlamentu, pokud se dotyčný poslanec dopustil závažného pochybení. V našich právních normách je závažné pochybení třeba zmiňováno v zákonu č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, v nařízení vlády č. 302/2014 Sb., o katalogu správních činností, ve sdělení Ministerstva zahraničí 111/2009, zákoně o zadávání veřejných zakázek - samozřejmě ten starší 1999/1994 Sb., úředním sdělení České národní banky, nálezu Ústavního soudu 84/1999 atd., mohla bych pokračovat.

Takže bych jenom chtěla říci, že ještě je mi namítáno samozřejmě, že by to mohlo být v rozporu s pařížskými principy, ze strany pana ministra. Já ho musím ujistit, že v žádném případě, protože v podstatě na pařížských principech se shodli zástupci OSN, států mezivládních i nevládních organizací. Pařížské principy neobsahují konkrétní právní závazky, ale jsou dokumentem typu soft law, to znamená dokument obsahující pouze morální a politické závazky, z čehož vlastně požadavky v pařížských principech pro vnitrostátní lidskoprávní instituce, což my v naší republice můžeme vztahovat na ombudsmana, i když to není oficiální lidskoprávní instituce, jsou například: široký mandát založený na univerzálních lidskoprávních standardech, nezávislost instituce stanovená v textu ústavního zákona, popř. zákona, nezávislost na vládě, pluralita skupin v tomto orgánu zastoupených, náležité vyšetřovací pravomoci a dostatečné finanční zdroje.

Tudíž k namítanému možnému ohrožení nezávislosti ombudsmana musím říci, že nezávislostí dle pařížských principů se rozumí zejména zřízení vnitrostátní lidskoprávní instituce, u nás ombudsman, zákonem, což máme, a dále nezávislost institucionální, to znamená nezávislost při ustanovování do funkce, což máme, a nezávislost zdrojů financování, což máme také. Takže nezávislost veřejného ochránce práv na exekutivě, to znamená moci výkonné, je dána právním zakotvením jeho statusu v textu zákona. To je důležité pro jasné a nezpochybnitelné vymezení ombudsmanova poslání, především úkolů a kompetencí, a dále pro vytvoření rámce jeho aktivit. Uvedená úprava je zárukou pro relativní nezávislost celé instituce. Je tímto zajištěno, že případná změna vlády nebude mít na činnost ombudsmana přímý vliv. Je zřejmé, že změny ve struktuře či pravomocí instituce založené zákonem nejsou zcela vyloučeny, avšak k jejich schválení je zapotřebí souhlasu parlamentní většiny. Oproti tomu subjekty, jejichž právní rámec je dán podzákonnými právními předpisy, například nařízeními vlády či vyhláškami ministerstev, jsou podřízeny exekutivě a bývají dosti závislé na politických změnách v jejich složení. Takže nezávislost není ohrožena.

Z hlediska pařížských principů hraje důležitou roli rovněž finanční nezávislost, což samozřejmě naše republika také splňuje, protože rozpočet takovéto instituce by neměl být součástí instituce jiné, a u nás samozřejmě je pro financování Kanceláře veřejného ochránce práv samostatná kapitola státního rozpočtu, takže také nemáme nezávislost ohroženu.

A myšlenka, že by po přijetí tohoto pozměňovacího návrhu, který rozšiřuje možnosti odvolatelnosti ombudsmana či ombudsmanky, byla jeho nezávislost ohrožena, není rozhodně problém s Poslaneckou sněmovnou. Mohla bych to nazvat až absurdním. Popřel by se tím smysl a podstata celého institutu veřejného ochránce práv, jímž je působit k ochraně osobě před jednáním úřadů a dalších institucí, a tím v podstatě přispět k ochraně práv a svobod našich občanů.

Co bych ještě chtěla říci, je, že ombudsman je zcela nezávislý na výkonné moci. Dá se říci, že vykazuje značnou nezávislost i na moci soudní, což představuje například jeho imunita zakotvená v § 7, kdy jej v podstatě nelze trestně stíhat bez souhlasu Poslanecké sněmovny. Nezávislost ombudsmana je dána také na moci zákonodárné. Naprosté nezávislosti na zákonodárné moci však nebude možné dle mého názoru dosáhnout, neboť Parlament ČR přijímá zákon, přijal zákon o veřejném ochránci, přijímá novely a Poslanecká sněmovna ochránce volí, popř. odvolává v současné době, pouze když poruší ty dvě podmínky, a ochránce je Poslanecké sněmovně z výkonu své funkce odpovědný, měl by nám skládat účty a pravidelně nás informovat o své činnosti.

Kdybych měla uzavřít svoji řeč, tak bych chtěla říci, že můj pozměňovací návrh, si myslím, spíše přispěje ke zlepšení fungování celé instituce. Bude-li Poslanecké sněmovně jakožto reprezentantu lidu umožněno odvolat veřejného ochránce práv, který se dopustil závažného pochybení, a znovu připomínám, že je to běžný právní pojem v našem právu, závažné pochybení, a je to vlastně hrubé porušení svých povinností, bude současně zajištěn řádný výkon činností spadajících do pravomoci ombudsmana, neboť dojde ke zvolení nového ombudsmana, čímž nebude ohrožena důvěra občanů v tuto instituci.

A poslední. Opravdu si myslím, že pozměňovací návrh, který rozšiřuje možnost odvolatelnosti ombudsmana či ombudsmanky, přispěje k větší odpovědnosti práce veřejného ochránce práv při výkonu své funkce, neboť doposud byl ombudsman v zásadě neodvolatelný, a to i v případě, dopouštěl-li se opakovaně při své činnosti vážných pochybení.

Ke svému pozměňovacímu návrhu se samozřejmě přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji, paní poslankyně, a prosím k mikrofonu pana poslance Karamazova, připraví se pan poslanec Benda. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Simeon Karamazov: Vážené kolegyně, vážení kolegové, jen těžko hledám pochopení pro zákon z dílny ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu. Tím spíš mě udivuje, že se s návrhem, který přinese mnoho problémů, ztotožňuje i vláda. Možná se mnohým zdá diskuse o tomto zákonu nepotřebná, opak je ale pravdou. Nová legislativa nezavádí nic menšího než čtvrtou moc ve státě. Jestliže jsme dosud hovořili o moci zákonodárné, výkonné a soudní, čtvrtým centrem se má nyní stát veřejný ochránce práv. Ten by nově získal právo požadovat po Ústavním soudu zrušení sporných zákonů.

Zde se tak dokonale převrací účel, k jakému byl úřad zřízen. Jestliže původní ideou instituce bylo hájit práva občanů, nyní dostává do rukou mocnou zbraň. Schválenou legislativu nyní může kdykoliv rozbít ombudsman. Člověk, který smí rozhodovat podle svých vlastních preferencí bez širší diskuse. Jen těžko lze brát vážně argument, že ombudsman by tento prostředek využíval jen výjimečně. Užití tohoto nástroje by totiž bylo pouze v kompetenci veřejného ochránce práv. Způsob a četnost sáhnutí k tomuto prostředku by se tak zjevně měnila podle toho, kdo by funkci ombudsmana zrovna vykonával. Právní řád má ale nabízet trvalost a konzistentnost. Nesmí být měněn podle vůle a ideologie jednoho člověka.

Zcela proti smyslu instituce ombudsmana je i druhé rozšíření pravomocí, totiž možnost podávat antidiskriminační žalobu. Veřejný ochránce práv by tak mohl podat žalobu k soudu vždy, když pouze on sám usoudí, že jednání jakéhokoliv občana je diskriminační a - cituji - "ohrožuje veřejný zájem nebo se dotýká většího množství osob". Tato definice je přitom evidentně velmi obecná a vágní. Souzen tak může být prakticky kdokoliv, kdo se znelíbí nebo bude kritizovat oficiální ideologii ombudsmana.

Jsem přesvědčen, že by mělo zůstat vždy pouze na subjektu, jehož právo bylo porušeno, aby se sám domáhal právní ochrany. Opačný princip je v rozporu se svobodou jednotlivce. Stejně jako by se nám nelíbilo, kdyby za nás někdo cizí vybíral auto, neměl by za nás ani nikdo takový podávat soudní žaloby. Zároveň nelze opomíjet fakt, že Úřad veřejného ochránce práv je vždy vykonáván konkrétní osobou. V případě Anny Šabatové vidíme, že ombudsmanka konflikty spíše vyvolává, než aby hledala smírnou cestu. Příkladem může být provokace, během které pověřený člověk neváhal vydávat za falešného zájemce o pronájem bytu. Následně jsme byli svědky veřejného lynče realitní makléřky, která přitom pouze tlumočila zájem svých klientů, vlastníků nemovitostí. Nové pravomoci ombudsmanky by se zřejmě obrátily i proti ředitelce střední školy, která zakázala dívkám nosit během výuky hidžáb. Zatímco nyní může Šabatová ředitelku "pouze popotahovat médii", nyní by měla šanci podat žalobu.

Musíme si také uvědomit, že ombudsman je placen z peněz nás všech. V tomto smyslu není navrhovaná novela přesná ani z hlediska předpokládaných finančních nároků. Konkrétně se lze v důvodové zprávě dočíst, že návrh nebude mít žádné negativní dopady na státní rozpočet. Takové tvrzení je zásadně nepravdivé. Je nanejvýš zřejmé, že dojde k nárůstu agendy úřadu. Další a další prostředky budou nově využity na armádu kvalitních právníků, aby byly žaloby úspěšné. Obžalovaný by poté byl roky vláčen po soudech a obhajobu by musel platit z vlastních zdrojů. Ještě připomenu, že v mnoha případech diskriminačních žalob spočívá důkazní břemeno na žalovaném, nikoliv na žalujícím. Ombudsman by tak mohl soudními tahanicemi šikanovat každého, kdo nesdílí jeho pohled na svět.

Nová pravomoc přitom nepřispěje k vymýcení diskriminačního jednání. Již nyní se totiž může diskriminovaný obrátit na soud. Je evidentní, že zákon by přinesl jenom zmatek do legislativního procesu. Ombudsman má chránit osoby před jednáním úřadů a dalších institucí, pokud je toto jednání v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, neboť jsou úřady nečinné. Nedovolme, aby se úřad ombudsmana sám stal institucí, před kterou je občana nutné chránit.

Děkuji za pozornost a navrhuji zamítnout zákon.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji, pane poslanče. Prosím dalšího k mikrofonu a tím je pan poslanec Benda. Dříve než k němu dojde mi dovolte načíst omluvu pana poslance Zlatušky, který se omlouvá z dnešního jednání od 10.30 ze zdravotních důvodů.

Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedy, vážení páni ministři a ministryně, vážené dámy, vážení pánové, už toho poměrně hodně tady zaznělo ve druhém čtení. Jsem překvapen, že vláda vůbec takový návrh zákona přináší a že pokládá za potřebné dnes se takovými zbytečnostmi zabývat. Začnu to možná z trošku širšího kontextu. Dojdu pak k návrhům, které mám, kromě toho, že bych řekl, že jediný návrh, pro který bych ve změně Úřadu veřejného ochránce práv hlasoval, je jeho zrušení a ušetření peněz, které jsou za něj vydávány.

Trošku v širším kontextu. Evropa se zbláznila. Evropa se zbláznila. Máme válku na východní hranici, válku na jižní hranici, a my si tady pořád hrajeme na rozšiřování a rozšiřování práv. Jediné, čím se tato Sněmovna donekonečna zabývá, jsou hodinové diskuse o tom, kde ještě všude zakážeme kouřit, kde zakážeme pít alkohol, a případně neuvěřitelné rozšiřování antidiskriminačních žalob a dalších nápadů, které vedou jenom k tomu, že v evropských zemích už se nedá normálně žít. Všechny menšiny si myslí, že si můžou vymoct na většině všechno, a přitom nejsme schopni se bránit reálným nebezpečím, která nám ve světě hrozí. A bohužel ministr pro lidská práva v tomto jede a pokračuje vesele dál, protože kulturní marxismus, který dneska sídlí ve Strakově akademii a bohužel v Úřadu veřejného ochránce práv v Brně, je tím správným všelékem na řešení otázek světa. Já si to nemyslím. Myslím si, že kulturní marxismus je tragédie a katastrofa. A jestli budeme tímto způsobem pokračovat, tak se pak nedivme, že nás někdo zhltne. Ať už to bude z východu, nebo z jihu.

K tomuto konkrétnímu návrhu, který byl již do jisté míry probírán, mnohé námitky do jisté míry zazněly. Přesto původní idea veřejného ochránce práv byla, že je to jakási instituce, která má pro Parlament mapovat fungování státní správy, zlepšovat případně, kde státní správa nefunguje, a dávat Parlamentu informace o tom, kde by mohlo ve státní správě něco zlepšit, případně kde by mohl Parlament změnit zákony, protože se zdají, že nejsou úplně vyhovující pro individuální práva.

Pokusy, které opakovaně z úřadu ombudsmana přicházejí - a já to zamítám vždycky, bez ohledu na to, jestli tam sedí paní Šabatová, nebo nesedí. Namítal jsem to i všem jejím předchůdcům. Pokusy, které samozřejmě vycházejí zevnitř úřadu říkají: Ne, ne, ne, my nechceme jen radit Parlamentu. My nechceme jenom Parlament upozorňovat na to, kde jsou problémy. My si myslíme, že to víme lépe než zástupci lidu. My si myslíme, že to víme lépe než Parlament. A ten nás nechce poslouchat. Ten nás nechce slyšet. Zapomíná na to, že jsou tady nějací utiskovaní, a občas myslí i na ty většiny a odmítá menšinám za každou cenu ustupovat. Tak my bychom rádi Parlament nějakým způsobem obešli - a jak to nejlépe udělat než cestou soudů. Nebudeme chodit do Parlamentu. Nebudeme říkat toto a toto změňte, ale budeme chodit přímo k soudům a říkat: jé, tady je nějaký ubožák, kterého ti bohatí, mocní, majitelé bytů, zaměstnavatelé, hospodští, čertvíkdo terorizují. Jsou na něj zlí. Zabraňují mu ve výkonu všech jeho práv, která si představuje. A my bychom je moc rádi žalovali. Tak je budeme žalovat. A budeme je žalovat u správních soudů nebo u obecních soudů nebo u Ústavního soudu. - To jsou nápady, které nám jsou sem stále nošeny. Vychází to z toho, že si úřad ochránců všech práv, která kdy se na světě objevila, který sídlí v Brně, myslí, že Parlament ho nedostatečně poslouchá, a proto je třeba ho obejít.

Myslím si, že to je velmi chybná strategie. Navíc v České republice a to se vždycky zapomene dodat. Česká republika má v tomto směru téměř nejrozsáhlejší ochranu základních práv a svobod, kterou si lze vůbec v evropských světových poměrech vymyslet. Nejenom že každý soud hlídá práva a svobody, ale každý občan v okamžiku, kdy vyčerpá všechny prostředky právního řádu, má právo obrátit se na Ústavní soud nejenom s individuální stížností, aby přezkoumal jeho případ a rozhodl v jeho konkrétním případě, ale i s návrhem na to, aby pokud zákon je v rozporu s Listinou základních práv a svobod, byla příslušná část zákona zrušena. A teď odhlédnu od toho, že máme samozřejmě ještě dovolání k evropským soudům do Štrasburku. Teď se pobavím jenom o českém právním řádu. Každý občan má toto právo, má právo se domáhat zrušení zákona, pokud prokáže, že použití toho zákona bylo v rozporu s jeho základními právy a svobodami a že jeho konkrétního v tom případě poškodilo. Tato pravomoc je velice nezvyklá v evropských poměrech. Velice nezvyklá. Vycházela z toho, že jsme tady psali Listinu, psali zákon o Ústavním soudu velice krátce po roce 1989, kdy jsme měli zkušenost s komunistickým režimem, měli zkušenost s tím, že dovolat se svých práv a svobod je téměř nemožné, a proto jsme řekli, každého občana necháme v plném rozsahu chránit i institucemi ústavního soudnictví.

Ty příklady, které nám tady nosí ať už Brno, nebo Strakova akademie ústy pana ministra pro lidská práva a rovné příležitosti, jsou příklady ze zemí, kde takovéto pravomoci nejsou, kde ombudsman shromažďuje jednotlivé žaloby, jednotlivé námitky občanů, a pokud usoudí, že už jich je dost, tak případně podá stížnost. Tady to tak není. Tady každý občan má právo se obrátit a každý občan má právo se domáhat. A nakonec se může domoci u Ústavního soudu. Proto si myslím, že je naprosto chybné pravomoci ombudsmana rozšiřovat.

Souhlasím s tím, co udělal ústavněprávní výbor, jenom si myslím, že to bylo nedostatečné, protože ona pravomoc, která byla v původním návrhu zákona, obrátit se na Ústavní soud, byla sice jakoby změněna a zmírněna, ale podle mého názoru nedostatečným způsobem. Když si přečtete nové znění části třetí navržené v usnesení ústavněprávního výboru, která říká, že ombudsman má právo se obrátit na Ústavní soud, veřejný ochránce práv, shledá-li při výkonu své působnosti porušení základních práv a svobod osob a po projednání věci v petičním výboru Poslanecké sněmovny, tak se tam jakoby jenom vložilo projednání v petičním výboru. Kdyby byl souhlas petičního výboru, tak jsem ještě schopen pochopit, že je to nějaká korekce, že je to něco přece jenom, že alespoň musí dojít do té Sněmovny a nechat si s tím vyslovit orgán Sněmovny souhlas.

Po projednání v petičním výboru mi připadá v podstatě výsměch. To je jenom tak, že tam přijdu, řeknu jim: já jsem se rozhodl zažalovat vás, milý Parlamente, protože nikdo jiný zákony v této zemi neschvaluje než právě Parlament, zažalovat vás, a tak vám to jenom oznamuji, takže se to o 14 dní nebo o měsíc prodlouží, než ten návrh přijde, ale fakticky to neznamená, že by Úřad veřejného ochránce práv v tomto směru byl jakkoliv omezen. To projednání mi připadá naprosto nedostatečné, a proto navrhnu v podrobné rozpravě, abychom kromě toho, co již bylo schváleno ve výborech, vypustili celou dosavadní část třetí i po té změně, kterou dělal ústavněprávní výbor, protože mi připadá představa toho, že dojde jenom k projednání v petičním výboru, jako nedostatečná korekce těch nebezpečí, o kterých jsem se tady snažil hovořit v předchozím hovoru.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu poslanci. Nyní s přednostním právem pan poslanec Mihola. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mihola: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi v rámci druhého čtení zákona o veřejném ochránci práv sdělit také několik poznámek.

Záměr novelizovat zákon číslo 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, není explicitně obsažen v koaliční smlouvě uzavřené mezi ČSSD, hnutím ANO 2011 a KDU-ČSL na volební období 2013 až 2017. Lze proto vyvodit, že požadované změny nejsou pro koaliční strany zásadní pro trvání vzájemné spolupráce. Podle původní koncepce ombudsmana, jak ji definuje v § 1 odst. 1 zákona, je ombudsman institutem sloužícím k ochraně osob před jednáním, které je v rozporu s právem nebo principy dobré správy či demokratického právního státu. Od roku 2005 ovšem proběhlo v souvislosti s právem Evropské unie několik rozšíření pravomocí ombudsmana, a to směrem od ochrany osob před špatnou správou k obecné ochraně základních práv a svobod. Ombudsmanovi tak byla dána podle Opčního protokolu k Úmluvě proti mučení možnost navštěvovat místa, kde se nacházejí osoby omezené na osobní svobodě, funkce equality body spojená s metodickou výzkumnou pomocí k prosazování práva na rovné zacházení a možnost sledování výkonu vyhoštění a nuceného navrácení.

Výše uvedená rozšíření kompetencí ombudsmana jsou v posledních letech předmětem odborné debaty, ve které je na jedné straně zdůrazňováno sepětí ochrany lidských práv s ochranou před špatnou správou a na straně druhé upozorňováno na původní poslání ombudsmana jako neformální instituce a na riziko zdvojování činnosti některých orgánů v ústavním systému, zejména pak Ústavního soudu.

Návrh obsahuje dvě hlavní změny, které rozšiřují působnost ombudsmana. První je možnost ombudsmana podat návrh na zrušení zákona k Ústavnímu soudu a druhou právo podat žalobu ve veřejném zájmu v diskriminačních věcech. Problematickou změnou se ovšem zdá být nová pravomoc ombudsmana zakládající jeho možnost podávat návrhy na zrušení zákona k Ústavnímu soudu, obzvláště pak v souvislosti s rostoucím počtem derogačních nálezů Ústavního soudu. Tento trend je odbornou veřejností popisován jako justicializace politiky. Dělba moci ve státě je založena na systému brzd a rovnovah, na které je velmi důležité dbát při jakémkoliv zásahu do vzájemných vztahů relevantních subjektů. Ústavní soud je proto v řízení o zrušení zákona omezen tak, že nemůže zahájit řízení z vlastní vůle, ale pouze na základě návrhu jiného subjektu, a to v případě spojení s konkrétní kauzou obecného soudu aplikujícího daný právní předpis ústavního stěžovatele, do jehož základních práv bylo zasaženo a jenž vyčerpal opravné prostředky, nebo politického aktéra bez ohledu na konkrétní kauzu v podobě prezidenta, skupiny 41 poslanců či 17 senátorů. Bez ohledu na konkrétní kauzu je tak k podání návrhu na zrušení zákona zapotřebí značně kvalifikovaného subjektu, což odpovídá nastavení systému brzd a rovnovah. Ombudsman by však při podávání návrhu na zrušení zákona de facto omezen nebyl a jeho omezení vazbou na konkrétní kauzu by se minulo účinkem v situaci, kdy může zahájit svou aktivitu i na základě vlastního šetření, a podání podnětu ombudsmanovi není nijak formalizované.

Pravomoc ombudsmana podávat návrhy na zrušení zákona lze proto považovat za vychýlení rovnováhy v neprospěch demokraticky legitimizovaného Parlamentu. Proces přijímání zákonů vyžaduje kladné stanovisko parlamentní většiny reprezentující většinu ve státu. Zrušení projevu vůle takovéto většiny, zákona, je proto aktem, při kterém by měl být kladen značný důraz na zachování rovnováhy ve vzájemných vztazích relevantních subjektů.

Otázkou je rovněž samotná potřeba zařazení ombudsmana mezi subjekty s možností podat návrh na zrušení zákona. Ombudsman již nyní podává zprávy o své činnosti Poslanecké sněmovně, která je současně zasílá mimo jiné i Senátu a prezidentu republiky. Tyto subjekty mají již podle stávající úpravy možnost podat návrh na zrušení zákona k Ústavnímu soudu.

Článek III.12 Programového prohlášení vlády České republiky stanoví, že - cituji: "Vláda posílí právní možnosti obrany proti diskriminaci a pravomoc veřejného ochránce práv navrhovat rušení protiústavních zákonů." Z věty lze tedy za využití gramaticko-sémantické metody dovodit, že si vláda dala za cíl posílení pravomoci veřejného ochránce práv navrhovat rušení zákonů. Takové posílení bych spatřoval například v povinném zakotvení informace o zákonech, které shledá ombudsman při své činnosti protiústavními, do jeho výročních zpráv předkládaných Poslanecké sněmovně. Takové řešení by naplnilo požadavek programového prohlášení vlády, které nepožaduje možnost ombudsmana podávat návrhy přímo k Ústavnímu soudu, a zároveň nenarušilo demokratické principy státu. Byla by rovněž šetřena původní koncepce činnosti ombudsmana zabývajícího se činností státní správy.

Další významnou změnou, kterou přináší novela zákona o veřejném ochránci práv, je právo ombudsmana podávat žalobu ve veřejném zájmu v diskriminačních věcech. Již podle aktuální právní úpravy má ombudsman takzvanou zvláštní žalobní legitimaci k ochraně veřejného zájmu v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, jestliže se k jejímu podání prokáže závažný veřejný zájem. (Velmi silný hluk v celém sále.)

Taková pravomoc koresponduje s koncepcí ombudsmana jako subjektu chránícího osoby před porušováním práva a principu dobré správy ze strany orgánů veřejné správy. Ombudsman by byl oprávněn podat žalobu v občanskoprávním sporu, pokud by se porušení práva na rovné zacházení nebo diskriminace mohly dotknout většího nebo neurčitého počtu -

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane poslanče, omlouvám se, že vás přerušuji, ale hluk ve Sněmovně je opět velký, tak já... už kolegové poslechli. Děkuji.

 

Poslanec Jiří Mihola: - už se blížím ke konci, nebojte - nebo diskriminace mohly dotknout většího nebo neurčitého počtu osob, anebo pokud by jimi mohl být vážně ohrožen veřejný zájem. Tato změna rovněž vzdaluje ombudsmana od instituce chránící osoby před porušováním práva a principu dobré správy ze strany orgánů veřejné správy.

Alternativní výčet těchto dvou podmínek nabízí ombudsmanovi značně široký prostor k aplikaci této pravomoci. Problematickým prvkem je rozšiřování možnosti zasahování veřejnoprávního subjektu do soukromoprávních vztahů v oblasti porušení práva na rovné zacházení nebo diskriminace, zejména pak s ohledem na specifickou úpravu důkazního břemene v rámci antidiskriminačních sporů.

Z výše uvedených důvodů je zřejmé, že s dalším posílením pravomocí veřejného ochránce práv mám zásadní problém, mají ho také mnozí moji kolegové v KDU-ČSL. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Eviduji zde faktickou poznámku pana poslance Borky, je-li tomu tak? Není. Tak, teď s přednostním právem pan ministr a jenom ho poprosím, aby byl stručný, protože v 10.55 budu muset přerušit z organizačních důvodů na chvilku jednání, protože očekáváme příchod pana prezidenta. Prosím, máte slovo.

 

Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní poslankyně, páni poslanci, zkusím to doopravdy stručně, byť v té rozpravě zaznělo hodně.

Znovu bych zdůraznil, že ve vládním prohlášení je obsažen závazek svěřit veřejnému ochránci možnost obracet se na Ústavní soud s rušením zákonů. Určitou ekvilibristiku se slovy, kterou jsem tady před chvilkou zaznamenal, považuji doopravdy za velmi originální.

Stejně tak se vláda zavázala posílit ochranu proti diskriminaci. Ano, je i jiná možnost. Můžeme svěřit možnost podávat antidiskriminační žaloby právnickým osobám, které mají ochranu proti diskriminaci jako předmět činnosti. Předpokládám, že by to zde ve Sněmovně vyvolalo skutečné nadšení, kdyby vláda šla touto cestou.

K některým poznámkám, který se týkaly dělby moci. Nezavádí se zde žádná čtvrtá moc ve státě. Ono to bohužel, nebo naštěstí dnes nefunguje tak, že jsou tři jasně vymezené moci ve státě. Je celá řada nezávislých institucí, které se této klasické dělbě moci... které se z ní vychylují. A neznamená to ovšem, že by dělba moci tím byla jako určitý základní princip popřena.

K tomu, co tady avizovala paní poslankyně Hnyková, s právem šaría. To, když řeknu slušně, tak je úsměvné, protože pokud se podíváte do ustanovení, kam se toto má doplnit, tak tady se mluví o cíli posílit ochranu osob před mučením, krutým nelidským ponižujícím zacházením nebo trestáním a jiným špatným zacházením. Z hlediska legislativní techniky právní systematiky to, co tady paní poslankyně avizovala, tak právo šaría, respektive jeho důsledky, nejsou mučením, nejsou krutým nelidským ponižujícím zacházením nebo trestáním a jiným špatným zacházením. Předpokládám, že to je přesně to, co tím svým návrhem paní poslankyně chtěla sdělit.

Ještě poslední poznámka, protože čas mě tlačí, se týká pařížských principů a nezávislosti veřejného ochránce práv. Pařížské principy jsou doopravdy takzvané soft law samy o sobě. Nicméně jsou vlastně univerzálně uznávaných standardem klasifikace nezávislosti institucí tohoto typu, které se stávají tvrdým právem při výkladu mezinárodních smluv ať už na úrovni OSN, nebo Rady Evropy, a trvám na tom, že ten avizovaný návrh libovolné odvolatelnosti veřejného ochránce je porušením těchto principů a byli bychom vystaveni velmi tvrdé kritice na úrovni OSN a Rady Evropy, kdybychom šli touto cestou. A myslím si, že stávající úprava naprosto přesně z jedné strany garantuje nezávislost a v těch přesně stanovených a jednoznačně stanovených důvodech umožňuje odvolat veřejného ochránce práv. Ale pouze v těch případech, a nikoliv kdykoliv si kdokoliv vzpomene, že se mu zrovna znelíbil, protože vykonával činnost příliš nezávisle.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji, pane ministře, a v tuto chvíli na pár minut přerušuji jednání Sněmovny a přerušuji jednání tohoto bodu. Jinak ještě poprosím kolegy, aby se nevzdalovali ze sálu, protože během pár minut budeme vítat pana prezidenta.

 

(Jednání přerušeno v 10.56 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 11.01 hodin.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, chtěl bych vám oznámit, že za několik okamžiků navštíví náš jednací sál prezident republiky, pan Miloš Zeman.

(Zaznívají fanfáry, poslanci vstávají a do sálu vstupuje prezident republiky. Poslanci TOP 09 nejsou v sále přítomni s výjimkou bývalého člena TOP 09 poslance Turečka.)

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, dovolte, abych mezi námi uvítal prezidenta republiky, pana Miloše Zemana. (Potlesk v celém sále.)

 

A nyní se budeme věnovat bodu

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.