(10.00 hodin)
(pokračuje Fiala)
A já se opakovaně vlády ptám: Jak hodlá vláda zamezit tomu, že bude na úrovni Evropské unie opakován postup, kdy jsme byli v otázce relokace přehlasováni mašinérií Rady Evropské unie? Premiér Sobotka 18. června zde na schůzi Sněmovny k otázkám migrace připustil, že systém povinných kvót je neakceptovatelný a může představovat rovněž nebezpečný precedens do budoucna. Ale ten samý premiér Sobotka o 14 dní později veřejnosti sděluje, že vláda povinné kvóty bez protestu přijme, a přijme tedy i tento vytvořený precedens. A já se na základě této zkušenosti ptám: Kde mají občané České republiky záruku, že vláda nepřijme i trvalé relokační kvóty? Kde mají záruku, že vláda bude hájit zájmy České republiky opravdu důsledně? Kde mají záruku, že vláda České republiky bude využívat všech možností, které má, aby ten relokační mechanismus nebyl přijat a aby nedopadl na Českou republiku? A na to bych chtěl slyšet jasnou odpověď.
V této souvislosti a v souvislosti s otázkou trvalého relokačního mechanismu se vlády také ptám na její postoj a návrhy, se kterými přistupuje ke vznikající revizi azylového, respektive dublinského systému. Vláda musí mít postoj jasný. Musí mít jasný postoj už teď, protože návrh Komise má být hotový už v březnu. To znamená, že už teď probíhají konzultace na pracovní úrovni, možná už na ministerské úrovni, určitě na úřednické úrovni a na úrovni stálých zástupců při Evropské komisi. Z těch dosavadních vystoupení, která jednotliví představitelé vlády veřejnosti nabízejí, ale nelze odvodit žádný postoj vlády České republiky k této podstatné otázce. Vláda je jako tradičně nejednotná. Vicepremiér této vlády, který sedí za mnou (Babiš), 5. prosince minulého roku v rozhovoru pro jeden deník prohlašuje, že kvóty jsou nesmysl a jsou mrtvé. Nicméně deset dní nato schválí mandát premiéra pro jednání Evropské rady, ve kterém vláda připouští - cituji - zavedení distribuce úspěšných žadatelů o azyl do všech členských států Unie. Tak tomu lze opravdu těžko rozumět.
Dále bych se rád vlády zeptal, jaké stanovisko bude na Evropské radě zastávat ve věci pravomoci nově vznikající evropské Agentury pro pohraniční a pobřežní stráž a jaký bude mít postoj k záležitosti, která se tam předpokládá, a to je možnost působit na území členského státu i bez jeho souhlasu. Ten princip, který je tam navrhován, je naprosto nepřijatelný, protože porušuje základní pravidla nebo principy demokratického státu, ale přitom podle vlády, a tady cituji z dokumentu, který byl předložen výboru pro evropské záležitosti, se návrh vcelku obstojně vypořádává - vcelku obstojně vypořádává - se zásahem do suverenity členské země. Já myslím, že takový postoj vlády je naprosto neakceptovatelný. Buďto se tedy vypořádává s tou suverenitou a není to v rozporu, anebo, což si myslím já, v rozporu se suverenitou to je, a pak by na to česká vláda nemohla přistoupit.
Ale to, co bych já očekával od vlády a co jsem i navrhoval na výboru pro evropské záležitosti a co navrhuji i tady znovu, je, aby vláda formálně požádala právní službu Rady o vyjasnění kompetencí v této věci a aby veřejně vyjádřila obavu o zásah do národní suverenity. Což by nebylo nic originálního, nic zvláštního, protože úplně stejný postup, který tady navrhuji, už využily nebo použily, uplatnily dvě partnerské země České republiky v rámci visegrádské skupiny - totiž Maďarsko a Polsko. Takže můj návrh směrem k vládě je požádat právní službu o vyjasnění kompetencí a veřejně vyjádřit obavu o zásah do národní suverenity.
Ta domněnka vlády, že se vcelku obstojně vypořádává návrh se zásahem do suverenity členské země, se zakládá pouze na ochotě členského státu spolupracovat. A to je málo! Já bych rád upozornil vládu, že článek 87 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie jasně říká, že operativní spolupráce mezi donucovacími orgány členských států musí být založena na jednomyslném souhlasu Rady. Jednomyslném souhlasu Rady. A dále bych připomenul článek 4 Smlouvy o Evropské unii, který stanoví, že Unie - cituji - ctí rovnost státu před smlouvami, respektuje základní funkce státu, zejména ty, které souvisejí se zajištěním územní celistvosti a udržením veřejného pořádku a ochranou národní bezpečnosti. Tady z toho jasně vyplývá, že nejenom vůči mezinárodnímu právu, nejenom vůči obvykle chápané suverenitě, ale i vůči definici suverenity jednotlivých členských států Evropské unie se ten nový návrh na zřízení evropské pohraniční a pobřežní stráže dostává s tím principem suverenity do kolize. A tady bych očekával od české vlády, že minimálně bude usilovat o vyjasnění tohoto bodu. Anebo, a to bych třeba čekal moc, ale já bych to udělal, by tento mechanismus v těch bodech, kde je možné do suverenity státu zasáhnout, operovat bez vůle členského státu, v těch bodech bych to odmítl, tak jak to udělalo nakonec Maďarsko a Polsko.
Žádám tedy vládu, aby této Sněmovně dala jasné stanovisko o svém postoji k zásadním a strategickým otázkám, které jsem zde zmínil, jejichž řešení se na evropské úrovni v těchto dnech debatuje, a to je, připomínám, za prvé reforma azylového systému v Evropě, která by měla být založena na principu trvalých relokačních kvót, a za druhé, k návrhům na reformu schengenského systému včetně nových pravomocí Agentury pro pohraniční a pobřežní stráž.
Já doufám, že si vláda v těchto otázkách nebude hrát na schovávanou, že se od pana premiéra, který mezitím přišel, dočkáme jasného stanoviska. A že to jasné stanovisko o tom, jaké postoje bude zastávat česká vláda při dalších jednáních, jak bude hájit zájmy České republiky, co budeme chtít prosazovat, k čemu budeme směřovat, že nám opravdu jde o to, že vládě jde opravdu o to, aby suverenita a bezpečnost České republiky byla chráněna, že se to nedoví jenom Poslanecká sněmovna, ale prostřednictvím Poslanecké sněmovny také česká veřejnost, které vláda odpovědi na tyto otázky dluží.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Než vystoupí pan ministr Zaorálek, s faktickou poznámkou je přihlášen poslanec Okamura. Máte slovo.
Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych reagoval na svého předřečníka, který tady hovořil o schengenském prostoru a o zabezpečení hranice. Ano, Schengen selhal a de facto neexistuje. Řešení zabezpečení hranice by nebylo složité, pokud by byla u politiků vůle. Stačilo by jen důsledně dodržovat smlouvy a pozastavit Řecku členství v schengenském prostoru, dokud nezačne plnit podmínky členství, tedy hlavně chránit vnější hranice prostoru a zamezit volnému průchodu svým územím každému, kdo si zamane.
Slovensko po vstupu do Schengenu muselo neprodyšně zabezpečit hranici s Ukrajinou. V nepřehledných horských oblastech je technika za miliardu tehdejších slovenských korun, termokamery, kamery, georadar, který odhalí i podzemní tunely, a optické kabely, které identifikují pohyb na milimetr přesně. Můžeme říct, že hranice lze chránit naprosto neprodyšně, pokud se chce a je vůle. Všichni ale víme, že ta vůle tu nikdy nebyla, ale naopak naši vládní opoziční i evropští politici dlouhodobě imigraci vychvalovali jako prospěšnou pro Evropu a Evropskou unii. Evropská unie po léta tolerovala nelegální migrací lidí, které přitahuje štědrý evropský sociální systém. A znovu opakuji, že původcem krize je nefunkční a zbyrokratizovaná Evropská unie. A dokud budeme pod diktátem Evropské unie, tak budeme jen oddalovat řešení. Proto bych znovu rád vyzval vládu, aby po více než deseti letech členství v Evropské unii umožnila občanům referendum o vystoupení z Evropské unie, protože celá ta imigrační krize, kterou tady řešíme, tak skutečně nebude mít řešení, dokud se jasně nepostavíme k Evropské unii.
A já jsem chtěl jenom říci, že čekáme na jaře další velkou vlnu imigrantů do Evropy. Takže ten čas tady opravdu už není. Takže, vládo, prosím, konejte. ***