(17.20 hodin)
(pokračuje Rais)
Vždyť je potřeba si uvědomit, že v současné době se pohybuje nejenom po území Německa asi jeden milion lidí, z tohoto počtu podle odhadů bezpečnostních služeb je asi 7 000 potenciálních džihádistů, z toho je 75 % konvertitů. Je nutné si uvědomit, že každý den přešlapování vládních elit Evropské unie před tímto problémem přivede na území EU nových asi 6 000 osob z Řecka a tisíc osob z Turecka.
Při svém vstupu do Evropské unie se Česká republika zavázala navyšovat postupně rozpočet na zahraniční rozvojovou spolupráci tak, aby v roce 2015 odpovídala asi 0,33 hrubého národního důchodu. To se jednalo o závazek nových, v uvozovkách, členských států. Staré členské státy se zavázaly k 0,7 % hrubého národního důchodu. Řada z nich to plní, některé to i překračují. My dlouhodobě investujeme do zahraniční rozvojové spolupráce pouhých 0,11 % hrubého národního důchodu a tento podíl již několik let stagnuje. Domnívám se, že nestačí jenom posilovat bezpečnostní opatření na vnějších hranicích a přenášet břemeno na tranzitní země a je potřeba se orientovat taky na prevenci. (Předsedající: Čas, pane poslanče!)
Aha, tak já půjdu přímo k těm dotazům. Myslel jsem, že mám nekonečný čas.
Mám tedy dva konkrétní dotazy. Nedomníváte se, pane ministře, že na úrovni vlády a na úrovni elit Evropské unie by bylo potřeba více preferovat pomoc postiženým v místě nebo v blízkosti válečného konfliktu, než je tomu doposud, to jest navýšit několik let stagnující podporu České republiky, která je dnes na úrovni zmiňovaných 0,11 % HDP? To je první dotaz. A druhý: Co děláte pro to, aby na úrovni vládních elit Evropské unie se výrazně prosadila myšlenka preference podpory postiženým zejména v místě či blízkosti vzniku lokálního válečného konfliktu? Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji, pane poslanče. Ač jsem tolerance sama, prosím příště o dodržení časového limitu. Děkuji. Poprosím pana ministra o odpověď. Prosím, pane ministře.
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji za dotaz. Není jednoduché odpovědět v tom čase, který je k dispozici, ale zkusím to. Protože ta věc lze nahlížet různě. Dalo by se říci, že toho dáváme málo, a vy jste to vlastně zmínil, že ten závazek dávat 0,33 % HDP na rozvojovou pomoc vlastně nesplňujeme. V roce 2014 to bylo pouze 0,11, takže to je poměrně dost hluboko pod tím, co bychom měli, co jsme se zavázali. A teď je otázka, o čem budeme mluvit. Něco jiného je oficiální rozvojová pomoc, humanitární pomoc. A pak vy jste speciálně říkal, jak se soustředíme na ta místa, která jsou dnes klíčová z hlediska migrace. To znamená, vás zajímá, do jaké míry pravděpodobně myslíte jsme schopni přesunout pozornost do těch zemí, které jsou největším zdrojem migrace. To je asi na velké vystoupení, ale já zkusím aspoň něco naznačit.
Souhlasím s vámi, že by se i podle mého názoru měla rozvojová pomoc, humanitární pomoc zvětšovat. Jednak to odpovídá těm závazkům, síle ekonomiky České republiky a také to odpovídá tomu, že máme kolem sebe poměrně velké množství krizových situací, které spíš rostou, a ta pomoc je tam potřebná. Já také mám v úmyslu v tomto roce předložit vládě určitou žádost na zvyšování prostředků právě na tu humanitární pomoc. A právě na tu pomoc, která bude věnována zdrojovým zemím. Takže je to věc, o které se ve vládě mluví, a já mohu říci, že připravujeme materiál, který předložíme za Ministerstvo zahraničí a kde bychom chtěli i ve spolupráci s dalšími tu rozvojovou pomoc zvyšovat.
Abych byl přesný - nám se podařilo v posledních dvou letech vzhledem k těm krizím, které vznikly v Iráku, Sýrii, kolem nás, a vzhledem k migrační krizi, nám se podařilo získat mimořádné prostředky společně s Ministerstvem vnitra, díky kterým byla zvýšena pomoc těm nejvíc krizovým regionům. Také (nesrozumitelné) i na humanitární pomoc. Když se podíváte, kolik jsme dali v roce 2015, tam bylo - 70 mil. jsme dali vlastně jenom na ty krizové země Irák, Sýrie, na ty vnitřně vysídlené z těch zemí do dalších oblastí, Libanon, Jordánsko. A speciálně kdybyste se ptal, kolik třeba se dalo na Sýrii, tak vám dám jedno číslo: od roku 2012 na Sýrii bylo vynaloženo přes 200 mil. na pomoc vnitřně vysídlenému obyvatelstvu i syrským uprchlíkům v Jordánsku, Libanonu, Iráku a Turecku. Takže to je suma toho, co jsme dali třeba za dva, tři, čtyři roky na speciálně, řekněme převážně syrské uprchlíky. V tom je třeba i program Nové elity pro Sýrii, kde se snažíme podporovat stipendijní program pro syrské studenty. To jsme zahájili v listopadu. A v České republice zahájilo studium 18 syrských uprchlíků z Jordánska.
Vy jste se zmínil o tom táboře v Zátarí, který je na hranicích Jordánska a Sýrie. V tom táboře jsem byl. To je samozřejmě asi 90 tis. lidí, když jsem tam byl. Já jsem tam byl proto, že tam máme několik programů, které realizujeme přímo v tom táboře. Je to podpora mladých chlapců, mladých děvčat. Chlapce tam učíme ovládat počítače, děvčata... Neděláme to přímo my, dáváme to křesťanským organizacím, se kterými máme zkušenost a které ta děvčata i chlapce učí to, co by jim pomohlo se orientovat na trhu práce. Protože oni mají možnost si vlastně sehnat práci v tom prostoru tam kolem, v tom Jordánsku. V tom táboře nejsou drženi, oni chodí ven a řada z nich si je schopna sehnat práci. Takže my zvyšujeme jejich schopnost si práci sehnat. Klukům, které jsem viděl, 18, 17 roků. Takže je to velice dobrá věc. Myslím si, že to jsou velmi dobře dané peníze. Ty společnosti, kterým to dáváme, většinou myslím jsou to protestantské, křesťanské organizace, jsou podle mě velmi spolehlivé a dělají to dobře. To jsem se přesvědčoval na vlastní oči.
Takže si myslím, že to jsou velmi užitečné věci a stojí za to tady tyto prostředky zvyšovat. Je to vlastně to, že se snažíme, aby ti lidé neodcházeli pryč do Evropy, ale aby se vzdělávali a nacházeli práci přímo tam. Asi se oba shodneme na tom, že tohle je třeba podporovat. A rozsah této pomoci se budeme snažit zvyšovat.
Už nemám moc času, ale řeknu vám, že není jednoduché u těch programů, které děláme dnes v Etiopii, v Palestině a jinde, v Bosně a Hercegovině, říci: Tohle skončíme a přesuneme to jinam. Protože to by byla obrovská škoda a je to pro mě nepředstavitelné. Takže řešením je spíš získat další prostředky a ty pak soustředit do těch míst, která vy máte na mysli. Tam, kde jsou zdroje té migrační krize. Ale myslím si, že jsou omezené možnosti získávat ty prostředky tam, že budeme to, co máme, omezovat a dávat to jinam. (Upozornění na uplynutí času na odpověď.) To by mohlo být jednom částečně. Hlavní je získat peníze nové.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Nejenom prostředky, i čas je omezen, pane ministře. Prosím pana poslance o doplňující otázku.
Poslanec Karel Rais: Děkuji. V podstatě nemám doplňující otázku, kde v základních strategických směrech jsme ve shodě. Protože si myslím, že efektivita vynaložené koruny v místech těch rozvojových zemí je daleko lepší než tady pak provádět nějaké rekvalifikace v podstatě nekvalifikovaných lidí. To nás přijde strašně draho a byl bych rád, kdyby tento názor, co jste tady řekl, sdílely taky vládní elity Evropské unie. To byl ten druhý dotaz. Tak jestli snad k tomu, jakým způsobem se budete toto snažit o implementaci do podmínek Evropské unie. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Prosím, pane ministře, vaše dvě minuty doplňující odpovědi.
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji za možnost pokračovat, protože jednu věc jsem chtěl tady zmínit, která mně připadá dost zajímavá. Jedna věc je to, že se shodneme, že by Česká republika do těch zdrojových míst mohla dávat větší prostředky. O to se budeme snažit a budeme se snažit, aby samozřejmě to šlo efektivně tam, kde máme šanci třeba ty vysídlené těmi prostředky přimět k tomu, aby zůstali a nestěhovali se nezvyšovali... To je jasné.
Ale zajímavá je ta otázka, kterou vy jste naznačil. Co ty evropské prostředky? To je zajímavé proto, že to jsou nepředstavitelně robustní prostředky, které Evropa dává na rozvojovou pomoc. Teď nemluvím o České republice. Mluvím o Evropě. To jsou stovky miliard, které proudí do Asie, do Afriky. Jsou to peníze, které se vlastně, ty toky se vytvářely desetiletí. Jsou spojeny se zeměmi, které mají v těch zemích obrovskou minulost, třeba i koloniální a další. Dneska se tam obhospodařují skutečně nepředstavitelné toky peněz, kde je velice zajímavé se dnes zeptat na to, jak jsou vlastně tyto tradiční toky stovek miliard eur, jak jsou efektivní.
Já jsem se právě o tomto v poslední době bavil jak s Federicou Mogherini, tak s holandským předsednictvím a řadou dalších, do jaké míry jsme schopni dneska vést debatu o těchto obrovských penězích, které tradičně proudí do různých kontinentů světa a které bychom my dnes potřebovali soustředit na ta místa, kde jsou ty největší krize, a které kdybychom dokázali z velké části transformovat, tak to jsou peníze takového rozsahu, že by skutečně byly schopny pravděpodobně vytvářet, měnit ty podmínky. A otázka je, do jaké míry v Evropě jsme schopni a ochotni se o takovýchto zásadních změnách bavit. ***