Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jaroslava Jermanová)

17.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb.,
o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání
(školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb.,
o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 611/ - druhé čtení

Projednávání tohoto tisku bylo přerušeno včera ve středu 10. února, a to v obecné rozpravě. U stolku zpravodajů již zaujala své místo paní ministryně Valachová a zpravodajka výboru paní poslankyně Bohdalová. Nyní budeme pokračovat v přerušené rozpravě. Prosím k mikrofonu přihlášenou paní poslankyni Semelovou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, směr, kterým se ubírá vládní návrh novely školského zákona, by mohl být správný a mohl by vést ke zkvalitnění vzdělání. Nárok na místo v mateřské škole a povinné předškolní vzdělávání v posledním roce před vstupem na základní školu, jednotné přijímací zkoušky na střední školy, záměr podpořit technické vzdělávání mj. úpravou modelu a hodnocení maturitních zkoušek, zřízení Národní rady pro vzdělávání jako poradního orgánu ministra školství - s těmito změnami se dá souhlasit. Kdyby ovšem byly všechny dotažené a nezůstaly na půl cesty.

Konkrétně. Povinné vzdělávání v posledním ročníku mateřské školy. Ano, souhlas. Předškolní vzdělávání má velký význam pro osobnostní a sociální vývoj, pro vyrovnání nerovnoměrností, usnadnění vstupu do základní školy, ke snížení odkladů, jejichž počet dosahuje zhruba 20 % populačního ročníku. Zvyšuje tedy vzdělávací šance a přispívá k rovnosti šancí ve vzdělávání. Význam vlivu předškolního vzdělávání na úspěšnost žáků v dalším vzdělávání potvrzují i výsledky analýz v rámci mezinárodního šetření PISA, z nichž vyplynulo doporučení víc podporovat kvalitní předškolní vzdělávání, přičemž za nejvýznamnější opatření je považováno zavedení posledního ročníku mateřské školy jako ročníku povinného. Také ve většině evropských zemí je uzákoněn nárok na umístění dítěte, v devíti státech Evropské unie je účast v předškolním vzdělávání povinná. V dalších začíná povinná školní docházka ve věku čtyř nebo pěti let věku. V téměř všech zemích Evropské unie probíhá povinná docházka v předškolním vzdělávání ve školských zařízeních, jen v menšině zemí je možná i ve skupinách vedených rodiči nebo vyškolenými osobami.

Je pravda, že v České republice už dnes navštěvuje víc jak 90 % pětiletých dětí mateřskou školu. Ale zbývá 10 %, které zůstávají mimo. Některým se věnují rodiče, a jistě s plnou péčí, někteří tuto péči nemají. A právě ti potřebují kvalitní předškolní vzdělávání nejvíc. A mělo by být ne od pěti, ale už od tří let. Jedná se často o děti ze sociálně znevýhodněných rodin z vyloučených lokalit, které jsou kvůli tomu ve své vzdělávací dráze oproti svým vrstevníkům hendikepovány. Mimo jiné 70 % romských dětí mateřskou školu podle zveřejněných údajů nenavštěvuje. Právě jim by docházka do mateřské školy výrazně pomohla. Plní totiž nejen funkci vzdělávací, ale také výchovnou a sociální a stále častěji supluje rodinu. Nerozumím proto tomu, proč je se zaváděním povinného předškolního vzdělávání v posledním roce před základní školou zároveň navržena možnost individuálního vzdělávání. Tyto děti tak dál zůstanou doma. Stačí, když se dostaví k zápisu, tam jen oznámí, že bude dítě vzděláváno doma, a vše je vyřízeno. Výsledek - vlk se nažral a koza zůstala celá.

Co se tedy vlastně mění? Nárok pětiletého dítěte na místo v mateřské škole je v zákoně zakotven už nyní. Povinné vzdělávání se zavádí a zároveň nezavádí, sankce nebo povinný nástup do mateřské školy, pokud se zjistí, že rodiče s dítětem doma nic nedělají, v zákoně zakomponovány nejsou. Takže k čemu vlastně ten humbuk? V této podobě návrh naprosto ztrácí smysl. Je formální - a bohužel se v předložené novele nejedná o jedinou formalitu. Předkládám proto pozměňovací návrh, který tento návrh ve smyslu mého vystoupení upravuje.

Další polovičatost je u návrhu na jednotné centrálně zadávané přijímací zkoušky na střední školy. Záměr určitě dobrý. Souhlasí i kraje, Asociace ředitelů základních škol i většina ředitelů středních škol, konkrétně víc než 87 % ředitelů gymnázií, 72 % ředitelů středních odborných škol a 36 % ředitelů středních odborných učilišť s maturitní zkouškou. Dnes značná část škol přijímací zkoušky vůbec nekoná a žáci jsou přijímáni jen na základě hodnocení z posledních dvou ročníků základní školy, přičemž vypovídající hodnota známek je velice nízká. Na maturitní obory se tak dostávají uchazeči, kteří na to prostě nemají, a učební obory zejí prázdnotou. Kantorům na střední škole pak nezbývá nic jiného než snižovat nároky, protože jinak by do čtvrtého ročníku málokdo prolezl. Pochopitelně jsou výjimky. Na nízkou úroveň studentů si pak logicky stěžují i na vysokých školách. Povinné přijímací zkoušky však vítají i učitelé základních škol, protože deváťáci se budou muset trochu déle učit a posílí se i kázeň.

Centrálně stanovené přijímací zkoušky - ano. Ale je potřeba, aby byla Ministerstvem školství také stanovena nepodkročitelná hranice, tedy kdy ještě může být uchazeč na střední školu přijat a kdy už ne. A to v zákoně není. Tato kompetence je dál na řediteli školy. A když se podíváme na to, jak jsou školy financovány - jednoduše co žák, to peníze pro školu -, tak je jasné, že se ředitel bude snažit naplnit třídy na plný počet bez ohledu na znalosti, předpoklady a zájem o obor jednotlivých uchazečů. Ptám se: Jakou to má logiku? Záměr posílit kvalitu přijímaných studentů, resp. vzděláváním tímto polovičatým návrhem naplněn není.

Předkládám proto pozměňovací návrh, aby laťku stanovilo Ministerstvo školství. Zároveň vyzývám ministerstvo, aby urychleně předložilo návrh na změnu financování regionálního školství. I když, jak dnes bylo řečeno, tak tento návrh už je připraven a půjde do vnějšího připomínkového řízení.

Pokud jde o úpravu maturitní zkoušky, věřím, že je to vydiskutované se školskými reprezentacemi, a považuji to za rozumný kompromis. Zavedení povinné matematiky od roku 2021, tedy čtyři roky po jednotných přijímačkách, ale i to, že se bude postupovat s ohledem na úpravu hodinové dotace matematiky v jednotlivých studijních oborech, si myslím, že je seriózní vůči studentům. Zároveň však musí být věnována pozornost výuce matematiky již na základních školách. V důvodové zprávě se můžeme dočíst, že Ministerstvo školství připravuje různá opatření na podporu aktivizujících forem výuky matematiky a přírodovědného a technického vzdělávání, včetně podpory polytechnické výchovy v mateřské a základní škole. To je určitě správné. A předpokládám, že tato podpora zahrne i znovuobnovení školních dílen, jejich vybavení, řešení toho, jak zafinancovat materiál, dál vyjednávat s pedagogickými fakultami přípravu učitelů.

Nyní dovolte pár slov k mým pozměňovacím návrhům, které jsou zavěšeny v systému a k nimž se v podrobné rozpravě přihlásím.

První návrh už jsem částečně zmínila. Jedná se o vypuštění možnosti individuálního vzdělávání v posledním roce předškolního vzdělávání před vstupem na základní školu. Ale také navrhuji zrušit tento způsob vzdělávání na prvním stupni základní školy. Pochopitelně klub KSČM nezvedne ruku pro návrh paní poslankyně Putnové, která přichází s opačným návrhem, tedy na rozšíření individuálního vzdělávání i na druhý stupeň základní školy. Své výhrady k umožnění individuálního vzdělávání v posledním ročníku mateřské školy jsem už dnes vysvětlila, proto se vyjádřím pouze k základní škole.

Vzdělání je zde poskytováno kvalifikovaným pedagogem, který absolvoval odborné, metodické, didaktické a psychologické studium tak, jak je stanoveno v zákoně o pedagogických pracovnících. Příprava učitelů prvního stupně zahrnuje i základní průpravu v oboru speciální pedagogiky, takže je schopen včas rozpoznat speciálně pedagogické potřeby dítěte a zajistit potřebnou podporu. Dále si žák na základní škole osvojuje sociální gramotnost, učí se žít s ostatními, učí se toleranci, diskutovat, argumentovat, prosazovat své názory a respektovat či přijímat názory druhých. Učí se vyhrávat i prohrávat, pomáhat si navzájem, prostě připravuje se na život. To vše je v domácím prostředí omezeno. Rodič-středoškolák bez potřebných znalostí může i při nejlepší snaze vývoji dítěte ublížit.

Pokud jde o návrh na rozšíření individuálního vzdělávání na druhý stupeň základní školy, to snad už vůbec nemůže být myšleno vážně. Sáhněte si do svědomí a upřímně si řekněte, kdo z vás by byl schopen podat kvalitní výuku opřenou o potřebné znalosti a s dovedností správného didaktického podání a vysvětlení obsahu učiva přiměřeně věku svého potomka ve všech předmětech, které se na druhém stupni vyučují. Český jazyk a literatura, matematika, dějepis, chemie včetně pokusů, to samé platí o fyzice, dál dva cizí jazyky, biologie, botanika, geologie, výchova tělesná, hudební i výtvarná včetně dějin umění. Jestli tohle někdo z vás dokáže, nebo z rodičů vůbec, tak to je na Nobelovu cenu.

Docházka do školy je velmi významná vůbec. Žák se zde setkává s různými postupy, jak vyřešit problém. Účastní se rozličných projektů, pracuje v týmu, ve skupinách, pracuje v odborných učebnách. Škola je také takovým prvním záchytným bodem ve chvíli, kdy je s dítětem něco v nepořádku, kdy může dojít k zanedbávání, k týrání. Proto návrh na rozšíření individuálního vzdělávání nemůže klub KSČM podpořit. Ano, role rodiny při výchově dítěte, při jeho rozvoji je nezpochybnitelná. Ale za kvalitu, financování a dostupnost vzdělání musí nést odpovědnost stát. Je to v zájmu rozvoje a konkurenceschopnosti České republiky, ale také v zájmu samotného dítěte.

Druhý můj pozměňovací návrh se týká jednotných přijímacích zkoušek na střední školy a stanovení nepodkročitelné hranice pro přijetí ne ředitelem školy, ale Ministerstvem školství. Důvody tohoto mého návrhu jsem už sdělila.

Třetí pozměňovací návrh má za cíl zrušit poplatky za pobyt v mateřské škole, ve školních družinách a zrušit i školné na vyšších odborných školách. V České republice je mnoho rodin na hranici nebo pod hranicí chudoby. Tisíce dětí nechodí na školní obědy, protože na to rodiče nemají. Mnozí si nemohou dovolit zájmovou činnost, lyžařský kurz nebo školu v přírodě. Přitom právo na vzdělání je jedno ze základních práv, kterému by neměly být kladeny překážky, zvlášť reformě financí. Proto tento pozměňovací návrh.

Posledním pozměňovacím návrhem navrhuji posunout účinnost § 16, tedy tzv. společného vzdělávání nebo inkluze, chcete-li, a to o dva roky. To znamená, že by se platnost posunula z 1. září 2016 až na 1. září 2018. Už samotný pojem společné vzdělávání je poněkud zavádějící. Jaké společné vzdělávání, když jsou z něho vyloučeni ti, kteří absolvují vzdělávání individuální, když jsou z tohoto společného vzdělávání vyloučeni ti, kteří odcházejí na víceletá gymnázia, na školy soukromé, církevní a podobně?

Ale k samému pozměňovacímu návrhu. Jsem přesvědčena, že pokud vstoupí i inkluze letos v září v platnost, tak jak je už dříve schváleno, destabilizuje to školský systém, poškodí to žáky i pedagogy všech škol, pracovníky školských poradenských zařízení, posílí to soukromé školství, kam budou žáci z běžných škol odcházet. Dojde k výraznému oslabení speciálního školství a snížení kvality vzdělání vůbec. Podle mého názoru Ministerstvo školství zbytečně a příliš podléhá nátlaku různých neziskových organizací a Bruselu. Namísto toho, aby jednoznačně podpořilo fungující kvalitní systém speciálních škol, které poskytují vzdělání podle potřeb jednotlivých žáků, namísto toho, aby předložilo těmto kritikům jasné argumenty, které prokazují opodstatněnost existence těchto škol, hází jim klacky pod nohy. V běžné škole je až 30 žáků, v praktických je ve třídě maximálně 14 žáků. Děti s lehkým mentální postižením zde zažívají pocit úspěchu. Myslíte si, že ho budou zažívat v narvané třídě, kde budou spolu s dětmi s různými specifickými poruchami učení a chování, s dalšími, které budou mít různý stupeň a druh postižení, nějaké to mimořádně nadané a pak žáci běžní? Díky speciálním školám není v České republice prakticky - na rozdíl od států, které nám tak nezištně radí - negramotnost. Žáci dokončují vzdělání a mohou se vyučit, což jim umožňuje najít uplatnění na pracovním trhu. Základní školy samostatně zřízené pro žáky s LMP, tedy lehkým mentálním postižením, bývají velmi dobře vybavené demonstračními učebními pomůckami a didaktickou technikou. Pro vzdělávací oblast člověk a svět práce mívají k dispozici odborné učebny, kovodílnu, dřevodílnu, pracovny pro šití a pletení, cvičné kuchyňky, univerzální dílny, pozemky, skleníky, kde probíhá praktická příprava žáků. To na základních školách chybí.

Učitelé základních škol praktických a dalších speciálních absolvovali ne nějaký rychlokurs za pár hodin, ale pětileté studium speciální pedagogiky. Abych byla správně pochopena, v žádném případě nesnižuji kvalitu učitelů na školách hlavního proudu. Naopak. Jsou to vynikající profesionálové, ale mají jinou specializaci. Nejsou méně vzdělaní, ale jsou jinak kvalifikovaní, nemají vzdělání a praxi v oboru speciální pedagogika. A bohužel Ministerstvo školství ani vzdělávací instituce včas nezareagovaly na zvýšenou potřebu speciálních pedagogů a psychologů. Asistent pedagoga to nespasí. Za prvé jsou tak mizerně placeni, že se do této práce nehrnou, za druhé je jich naprostý nedostatek a za třetí požadavky na jejich vzdělání neodpovídají tomu, co by mělo být náplní její činnosti. Ke střední škole mají jen doplňkové pedagogické minimum.

Na školy také dolehne další administrativa. Vzroste počet individuálních vzdělávacích plánů. A poradenská pracoviště? Pokud se nepodaří přijmout další poradenské odborníky, bude hrozit kolaps poradenství, nestíhání zákonných termínů, formalismus, který logicky zasáhne i školy. Už teď tím, jak jim narostl počet úkolů, objektivně nestíhají a pracují na hranici možností. Nedivím se, že se někteří chystají odejít. A to tu ještě není spuštění tohoto nepromyšleného kroku.

Takže na závěr. S inkluzí od září 2016 nesouhlasí kraje, školy, speciální pedagogové, pracovníci poraden a speciálních center a ani velká část rodičovské veřejnosti. Rizik je příliš mnoho. Navíc nebyl dán žádný čas na pilotní ověření nového systému vzdělávání ani na zpracování nově upravených školních vzdělávacích plánů. Základní školy praktické stejně jako další speciální školy tady přitom mají své místo. Uvést celý fungující vzdělávací systém do právní, finanční a odborné nejistoty je hazardem se vzdělaností a povede to k devalvaci veřejného školství. Proto vás, vážení kolegové, vážené kolegyně, žádám o podporu mých pozměňovacích návrhů, zvláště pozměňovacího návrhu na odložení § 16 o dva roky, aby byl alespoň čas na pilotní ověřování a jeho zajištění personální, odborné i ekonomické. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji, paní poslankyně, a prosím k mikrofonu pana poslance Karamazova. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Simeon Karamazov: Vážené kolegyně, vážení kolegové, předkládaná novela obsahuje tři podstatné změny - povinné předškolní vzdělávání, povinná část přijímacích zkoušek na střední školy a povinná maturita z matematiky, tedy samé povinnosti. Pokusím se vyjádřit názor na všechny tyto povinnosti a vysvětlit svoje dva pozměňovací návrhy týkající se povinného předškolního vzdělávání a povinné maturity z matematiky.

Povinný rok předškolního vzdělávání má za cíl řešit problém, který neexistuje, aby zakryl neschopnost řešit problém, který existuje, ale je politicky velmi citlivý. Devadesát procent pětiletých dětí navštěvuje poslední rok mateřské školy. Vláda však chce, aby jich bylo sto procent, a také chce stoprocentní kontrolu nad nimi. Jistě, vládní návrh míří na děti ze sociálně znevýhodněného prostředí. Silně však pochybuji, že nových nástrojů bude využíváno účelněji a aktivněji, než tomu bylo doposud, i když bych se zde samozřejmě rád mýlil. Navrhovaná změna pouze vytváří tlak na rodiče preferující individuální vzdělávání svých dětí. Stát si tím uzurpuje další část výchovy, aniž by za to nabídl něco na oplátku. Děti se více nenaučí, nebudou lépe připravené, nic takového. Jen přibude nepotřebné státní regulace a samozřejmě také hromada papírování pro rodiče a mateřské školy, ze kterých vláda udělá hlídače rodičů. Asi to vládu bude šokovat, ale pokud chce snížit počet odkladů nástupů do školy, tak ať zpřísní pravidla pro odklad, a pokud chce zatlačit na rodiče ze sociálně znevýhodněného prostředí, tak k tomu existují povolanější orgány veřejné moci než mateřské školy. Ty mají sloužit k výchově dětí, ne rodičů.

Dámy a pánové, první povinnost tedy jednoznačně odmítám a můj první pozměňovací návrh tuto povinnost ruší.

Problematická je také druhá navrhovaná povinnost - jednotné přijímací zkoušky na střední školy. Na jednu stranu bych opravdu uvítal skutečně reprezentativní testy, které řeknou, jak na tom žáci po základní škole jsou. Asi by takový trest mohl mít i formu přijímacích zkoušek na střední školy, ale spolu s tím by také mělo být řečeno, že žáci s výsledky pod určitou hranicí nemají na maturitní obory. Kraje jako hlavní zřizovatelé středních škol k takovému kroku nikde nepřistoupili a pravděpodobně ani nepřistoupí a samotné školy to také neudělají a ani se dobrovolně nesloučí, nebo dokonce nezruší. Střední školy nakonec snižují laťku, aby si slabší žáky udržely, což se nakonec přelévá i k nám na vysoké školy.

Místo srovnávacího výstupu jsou v návrhu novely jednotné přijímací zkoušky, které mají tvořit minimálně padesát procent hodnocení. Navzdory pěkným slovům z dílny autorů návrhu nevidím praktický přínos. Kvalitní školy s převisem žáků mají roky zkušeností s výběrem a vlastními testy, a proto jim nový systém nic nepřinese.

Školy s menším zájmem žáků budou dále hledat cestu, jak zaplnit své třídy a přijmout co nejvíce žáků. Ať už sníží laťku pro přijetí na nejnižší úroveň, nebo zapojí čistě formální vlastní část zkoušky, nic se oproti současnému stavu nezmění. V takovém případě nenalézám přínos této části novely pro naše školství.

Vážené kolegyně a kolegové, jednu opravdu velkou pochvalu si Ministerstvo školství a paní ministryně za předloženou novelu přesto zaslouží. Konečně se napravuje zcela zásadní nedostatek stávající podoby státních maturit, kdy současní maturanti musí vedle povinné češtiny volit mezi cizím jazykem a matematikou, jako kdyby obojí nebylo důležité. Zavedením povinné maturity z matematiky se konečně naplňuje základní smysl státních maturit, stanovení minimálního rozsahu znalostí, kterými každý maturant musí disponovat a které školy musí vyučovat. Nedívejme se proto na tuto část novely školského zákona jako na nějakou převratnou novinku, ale naopak jako na odstranění chyby pramenící snad z nedostatku odvahy přijmout nepopulární, ale nutnou změnu minulosti. Protože přesně takovou nutnou a potřebnou změnou maturita z matematiky je. Samozřejmě že zavedení třípředmětové státní maturity není samospásné řešení, ale vytváří důležitý stabilizační prvek pro náš vzdělávací systém. Výsledkem má být student, který bude ovládat češtinu a cizí jazyk a který bude připraven samostatně analyzovat a řešit nejen teoretické úlohy, ale především reálné problémy.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vládní návrh novely je prezentován tak, že zavádí povinnou maturitu z matematiky. Ve skutečnosti pouze zakotví, že nařízení vlády stanoví obory, pro které bude matematika povinná od školního roku 2020/2021. Vláda přitom může stanovit všechny obory tak, jak byly navržené, ale třeba také jen jediný, nebo v absurdním případě dokonce žádný. Další obory mají být do aktualizací vládního nařízení - snad - ve školním roce 2023/2024. Schválně říkám slovo snad, protože to není nikde zakotveno a pouze to vágně slibuje důvodová zpráva. K tomu mají být ještě výjimky, například u oborů vzdělání skupiny umění a užité umění. A jaké další obory budou mít trvalou výjimku, to nikdo neví.

Vážené kolegyně a kolegové, ve svém pozměňovacím návrhu proto chci zavést matematiku jako skutečně povinný předmět. Namísto výjimky z výjimek a s další výjimkou navrch chci stanovit jasné a určité pravidlo: maturita z matematiky bude skutečně povinná. Pro obory, kde je třeba upravit rámcové vzdělávací programy a školní osnovy, by nařízení vlády stanovilo konkrétní termín od jarního zkouškového období 2021. Pro obory, jejichž studenti jsou již dnes řádně připravováni a teoreticky by mohli maturovat z matematiky hned, by byla matematika povinná od jarního zkouškového období 2018. Neexistuje totiž jediný důvod, proč by třeba gymnazisté neměli maturovat ze tří předmětů od roku 2018. Měli by tedy plné dva roky na jakousi adaptaci.

Ještě ke zmíněné výjimce pro umělce. Důvodová zpráva předkládané novely hovoří o oborech umění a užité umění a jejich specifičnosti. Otevírá tím ale Pandořinu skříňku pro erozi celého konceptu povinné maturity z matematiky. Pokud nejde jen o úlitbu kultuře, tak v čem je jejich obor natolik specifický, že mají mít výjimku, kterou nebudou mít například budoucí zdravotní sestřičky nebo pracovníci v sociálních službách? Další a další obory by přece také mohly chtít výjimku, jistě by si ji "přesvědčivě" odůvodnily. Nikde není sebemenší garance, že tomu vláda nepodlehne.

Dámy a pánové, maturita za tří předmětů je minimálním základem, které české školství potřebuje. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji, pane poslanče. Další v pořadí je paní poslankyně Putnová, která zde není přítomna, tudíž její přihláška propadá, to samé paní poslankyně Černochová, paní poslankyně Maxová. A nyní prosím k mikrofonu paní poslankyni Nohavovou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Nohavová: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, ve svém příspěvku se zaměřím na tu část novely, která pojednává o předškolním vzdělávání.

Novela zákona nově zavádí povinné předškolní vzdělávání v posledním ročníku mateřské školy. Vzdělávání v mateřských školách v České republice patří k nejlépe propracovaným, ale povinnost předškolního vzdělávání dosud v České republice není na rozdíl od jiných států, které mají povinné předškolní vzdělávání i od tří let věku dítěte. Například mohu uvést Maďarsko. Návrh MŠMT vítám. Novela zavádí povinné předškolní vzdělávání, ale nezavádí povinnou docházku. Neznamená to rozšíření povinné docházky, povinné školní docházky na deset let, jak zaznívá v rozpravě. A to je rozdíl. Docházka do mateřské školy zůstává ve stejném režimu jako nyní. Stačí omluva od rodičů, nebude se vyžadovat žádné lékařské potvrzení. I dnes rodiče musí děti omlouvat. Cílem je dětem pomoci nastartovat jejich vzdělávací kariéru. Ne každé dítě bohužel má dostatečnou podporu ze svého rodinného a sociálního zázemí. Od zavedení povinného posledního ročníku se očekává i snížení počtu odkladů.

Povinný předškolní ročník dle návrhu se bude moci odehrávat v mateřské škole, v přípravné třídě základní školy, v zahraniční škole na území České republiky a další formou je i možnost individuálního vzdělávání. Bude na rodičích, jaký způsob zvolí. Pokud zákonný zástupce dítěte, pro které je předškolní vzdělávání povinné, v odůvodněných případech zvolí individuální vzdělávání, je povinen toto oznámit řediteli mateřské školy, kam bylo dítě přijato. Nejsem zastánce individuálního vzdělávání, ale není zřejmě šance ho ze zákona vyjmout, a proto navrhuji ve svém pozměňovacím návrhu jeho zpřísnění. Původní návrh sice řeší případ, kdy rodiče se školou nespolupracují a nenechají u dítěte ověřit úroveň osvojených očekávaných výstupů, jednoduše řečeno nenechají dítě přezkoušet, vůbec ale neřeší situaci, kdy rodiče formálně přezkoušení umožní a dítě vzhledem k úrovni individuálního vzdělávání při přezkoušení zcela neuspěje, a tedy se zjistí, že to individuální vzdělávání je natolik nekvalitní, že neplní svůj účel, a dítě tak nebude splňovat základní podmínky pro přijetí do prvního ročníku základní školy.

V novele navrhuji nad rámec původního návrhu, obdobně jako je to řešeno u školní docházky v § 41 odst. 7 písm. c), kde je ukončení individuálního vzdělávání vázáno i na propadnutí, což pochopitelně u předškolní výchovy nepřichází v úvahu, navrhuji doplnit možnost ukončení individuálního vzdělávání pro jeho nedostatečnou kvalitu. V uvedené souvislosti je podstatné, i jaké kvality předškolní přípravy by mělo být dosaženo. Pokud by tato úroveň, která má být přezkoušením ověřena, nebyla nijak stanovena, bylo by možno tento institut zneužít a postup ředitele i rodičů by byl nepřezkoumatelný.

Proto navrhuji doplnění odstavce 4 o text: nebo nebude dosaženo alespoň minimálně očekávané úrovně vzdělávání dle rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. Takže odstavec 4 by zněl: Ředitel mateřské školy, kam bylo dítě přijato k předškolnímu vzdělávání, ukončí individuální vzdělávání dítěte, pokud zákonný zástupce dítěte nezajistil účast dítěte u ověření podle odstavce 3, a to ani v náhradním termínu. A já doplňuji: nebo nebude-li při přezkoušení dosaženo alespoň minimálně očekávané úrovně vzdělávání dle rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. Na základě praxe jsem přesvědčena, že toto zajistí řediteli školy alespoň minimální možnost ovlivnit kvalitu individuální předškolní výchovy, protože bez této úpravy by ředitel nekvalitní individuální předškolní vzdělávání nemohl ukončit.

Je to tedy jakási pojistka. Jsem názoru, že je lepší ukončit individuální vzdělávání, pokud se zjistí, že je něco v nepořádku, než to nahlásit na sociálku, jak mi bylo sděleno při projednávání pozměňovacího návrhu zástupci MŠMT na mou otázku, co budeme dělat, pokud individuální vzdělávání nesplní svou funkci. Hlášení na sociálku opravdu nepovažuji za dobré řešení. Žádám tedy o podporu tohoto pozměňovacího návrhu. V podrobné rozpravě se ke svému pozměňovacímu návrhu přihlásím. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní prosím k mikrofonu paní poslankyni Hubáčkovou. Připraví se paní poslankyně Dobešová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Gabriela Hubáčková: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, paní ministryně, kolegyně, kolegové, domnívám se, že novela představuje celkem zdařilý pokus o zásadní krok ke zkvalitnění vzdělávací soustavy. Obsahově se soustřeďuje na řešení dvou vleklých problémů regionálního školství a za výrazně pozitivní považuji to, že konečně se začíná s řešením na vstupech do vzdělávacích stupňů na rozdíl od dosavadní praxe, kdy se řešení hledalo až na výstupu. Velmi důležité je zde to, co je skryto v podtextu celé novely, že si stát konečně uvědomuje svou úlohu řešit poptávku po smysluplném vzdělání. Obdobně lze hodnotit i požadavek na jednotné přijímací zkoušky uchazečů o maturitní obory studia. Hlasem zdravého rozumu promlouvá i snaha o určité vyrovnání vzdělávacích šancí před nástupem do základní školy zavedením povinnosti předškolního vzdělávání.

Zaznívají zde námitky, že novela omezuje svobodu jednotlivce a lidská práva, a já naopak připomínám základní funkce vzdělávací soustavy. I když zavedení povinného předškolního vzdělávání není zdaleka řešením všech problémů, patří mezi opatření považovaná ve většině Evropy za účinná.

Problémy, které vidím v souvislosti s jeho zavedením, se týkají poněkud velkého optimismu čísel, a to ve vaší důvodové zprávě ohledně kapacit mateřské školy. Pokud si dobře vzpomínám, v roce 2014 byl uváděn deficit míst 56 tisíc, a proto byl zřízen fond na rozvoj kapacit mateřských a základních škol. Vypadá to, že funguje naprosto zázračně, protože jestliže stoupne v roce 2017 počet dětí o 11 500 při souběžném poklesu populace ve věku 3-5 let o téměř 30 tisíc, pak by mě zajímalo, jak došlo Ministerstvo školství k závěru, že v mateřských školách bude přebývat 60-76 tisíc míst. V tuto chvíli z toho vychází, že mezi rokem 2014 a rokem 2017 narostou kapacity o 100 tisíc míst.

Druhým zmiňovaným opatřením na vstupu je zavedení jednotných přijímacích zkoušek pro přijímání ke studiu v maturitních oborech. Je zřetelně rozumnější vytřídit uchazeče předem než rozpoutat na závěr genocidu maturantů, jak to probíhalo letos. Samo zavedení povinné maturity z matematiky je v době technologií více než potřebné, pokud nechceme být jenom národem pasivních uživatelů dovážených technologií. V této části novely lze kladně hodnotit rozložení nutných opatření do přiměřeného času a velmi citlivé vynětí uměleckých oborů.

Jenom lituji, že obdobně citlivě se nepřistupuje k problémům integrace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Nejostudnější je § 16. Domnívám se, že základní škola se všemi podpůrnými opatřeními současný stav nenahradí. Učitel bude muset udělat a sledovat individuální vzdělávací plány, rozhodnout a zajistit podpůrná opatření, vymyslet další individuální vzdělávací plány pro mimořádně nadané dítě, sledovat práci asistenta, nehledě na to, že jistě ruší jenom svou přítomností i komunikací s dítětem. A to nemluvím o nutné spolupráci s poradenskými zařízeními a vedením školy. Stává se, že asistent sám pracuje s dítětem mimo třídu bez dohledu učitele, a to je úplně scestné a výsledky tomu odpovídají. Dále musí hodnotit práci ostatních, možná i ukázněných dětí, vyložit látku, vyhodnotit hodinu a další běžné povinnosti. Do toho chce několik dětí na WC, pít, pod lavicí trápí mobil a celé toto divadlo se musí zdokumentovat pro případné kontroly. Mám pocit, že se tady stává už skoro zvykem ve všem, co funguje, že musí být náhle jinak.

Návrat ke společnému vzdělávání považuji za skok zpět. Už teď vede ke zřizování soukromých zařízení a povede k ještě větší segregaci dětí, které nestíhají, a to naprosto bez ohledu na etnikum. Celá legrace a obchod s podpůrnými pomůckami bude stát ve výhledu docela dost financí. Ti, kteří dosud nechápali význam vzdělání, rozhodně na tom nebudou při společném vzdělávání lépe a zbytek dětí bude tratit na příležitostech. Speciálních pedagogů s praxí a opravdovou kvalifikací bude málo a mnozí si najdou uplatnění jinde.

Tak trochu navíc je do této novely začleněn § 172a o zřízení Národní rady pro vzdělávání, i když není to nic proti ničemu a v podstatě se jen něco zřizované nahodile ad hoc zřizuje zákonem.

Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji paní poslankyni a nyní prosím k mikrofonu paní poslankyni Dobešovou. Připraví se pan poslanec Laudát.

 

Poslankyně Ivana Dobešová: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dobrý podvečer. Dovolte mi, abych i já se vyjádřila k sněmovnímu tisku 611 v obecné rozpravě. Nechci se dotýkat novely školského zákona jako takové, ale ráda bych se zmínila o záležitosti maturitní zkoušky z matematiky jako povinného maturitního předmětu.

V novele zákona je dána vybraným oborům, které jsou vyjmenovány v nařízení vlády, povinnost maturovat čtyři roky poté od 1. září 2016. Já se domnívám, že takto zvolený krok k dosažení povinné maturitní zkoušky není správným postupem. V současné době v České republice je přibližně dvě stě rámcových vzdělávacích oborů, které jsou ve vzdělávací soustavě zařazeny. Tímto krokem v novele se dostáváme k tomu, že pouze některé vyjmenované obory mají zařazeny do společné části maturitní zkoušky povinný předmět matematiku.

Myslím si, že záměr je to dobrý. Myslím si, že důvodová zpráva také říká, že v dalším postupném kroku bude tento předmět zařazen i do jiných dalších oborů. Myslím si ale, že z hlediska strategického je tento krok nešťastný. V současné době je v nabídce středních škol daleko více nabízeno oborů nebo počet míst, než je počet uchazečů. Jsou střední školy, které v maturitních oborech jsou naplněny ze 60 %. A já, protože jsem ve funkci ředitelky školy už šestnáct let, přesně vím, jaká je rozhodovací strategie žáků, budoucích studentů střední školy, ale i rodičů. Není to: udělejme všechno pro to, abych dosáhl svého nejvyššího stupně vzdělání v daný moment maturitní zkoušky. Je to: jdu cestou nejmenšího odporu dosažení maturitní zkoušky. A přiznejme si na rovinu, že vyjmenujeme-li v nařízení vlády obory, ve kterých bude povinná maturitní zkouška, tak tyto maturitní obory stavíme svým způsobem do hendikepu při výběru, protože jistě se v těch 160 dalších najdou příbuzné obory bez povinné maturitní zkoušky z matematiky, a tudíž studenti téměř dosáhnou podobného cíle při daleko nižší snaze.

Rozumím tomu kroku, proč byl takto učiněn. Ve zbývajících rámcových vzdělávacích programech prostě matematika není dopracována v takovém počtu vyučovacích hodin, aby mohla být odmaturována v té první fázi. Ale myslím si, že si ministerstvo neuvědomilo, jak se chová vlastně v přirozeném prostředí uchazeč o studium na střední škole. Dám vám příklad jednoho oboru, který je zařazen právě do toho výčtu nařízení vlády, je to maturitní obor agropodnikání. Tento obor už v současné době má pět maturitních předmětů - tři profilové, tedy té odborné části, a dva ve státní. Přidáme mu tedy šestý - matematiku. Takový student ale v podstatě dostane úplně stejný certifikát jako student gymnázia, který v současné chvíli maturuje pouze ze čtyř maturitních předmětů a z toho - a teď mě poslouchejte dobře - ve státní i profilové části může maturovat ze stejných předmětů, tedy vlastně ze dvou předmětů. A my říkáme, že oba tito studenti mají naprosto shodnou maturitní zkoušku. U studentů odborných škol se jeden předmět profilové maturitní zkoušky většinou skládá jako soubor z několika dílčích předmětů, které student studoval v průběhu studia. Tudíž vezmu-li jeden odborný předmět, může se skládat klidně z předmětů pěti. Tedy snažíme se v tuto chvíli srovnat, přeženu-li to, hrušky s jablky a očekáváme, že nám vyjdou jablka.

Musím přiznat, že v době, kdy my říkáme, že potřebujeme podporovat technické a přírodovědné předměty, dostáváme paradoxně tyto technické a přírodovědné předměty do hendikepu. Vlastně říkáme, že budou daleko náročnější, a ony jsou a budou tedy ještě náročnější než na jiných oborech, a tudíž z logiky věci studenti nebudou v první řadě vyhledávat tyto obory.

Vracím se opět k oboru agropodnikání. Agrární komora v jednom okrese udělala průzkum, kolik zaměstnanců budou podniky v okrese potřebovat do roku 2020 vyměnit. Dostali odpovědi pouze od sedmnácti respondentů a k tomu ještě části dalších a vyšlo jim nepředstavitelné číslo - do roku 202 pouze v jednom okrese bude potřeba vyměnit 764 zaměstnanců. Většina z nich s maturitní zkouškou. Vezmu-li že v tomto okrese vychází v průměru ročně kolem třiceti absolventů střední školy se zemědělským oborem, tak je to skoro nezvládnutelné. A my ještě říkáme, že tyto obory postavíme do hendikepu.

Já prosím, abyste vzali v úvahu tato fakta, která se snažím zde přednést, a v momentě, až budete hlasovat o mém pozměňovacím návrhu, který bych ráda načetla v podrobné rozpravě, mě v mém záměru snížit počet maturitních oborů s maturitní zkouškou z matematiky podpořili. Všem vám děkuji, těm z vás, kteří jste vydrželi věnovat pozornost mé řeči, a v podrobné rozpravě načtu můj pozměňovací návrh. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní poslankyně. Dámy a pánové, přeji pěkný podvečer. Než budeme pokračovat v rozpravě, přečtu dvě omluvenky. Po 18. hodině ze zdravotních důvodů se omlouvá dnes pan poslanec Karel Pražák a dále od 18 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Marek Černoch.

Dále přihlášený do rozpravy je pan poslanec Laudát, připraví se paní poslankyně Černochová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Původně jsem myslel, že bych tady začal recitovat libanonskou poezii, abych to oživil v rámci vzdělání, když jde o vzdělání, ale byl jsem tady varován, že by mi mohlo jít o zdraví, tak se zdržím těchto kroků.

Já bych tady jenom velice stručně okomentoval několik pozměňovacích návrhů, které nejsou mou prací, ale vzhledem k tomu, že program Sněmovny se stal zcela nevyzpytatelným, tak dvě moje kolegyně, které tady chtěly už včera načítat pozměňovací návrhy, se musely dneska ze závažných důvodů omluvit. Tudíž přijměte, byť na ně samozřejmě by byl pohled významně lepší.

Prosím, v systému máte tisk, nebo pozměňovací návrh pod číslem 3480 k tomuto tisku. Je to pozměňovací návrh paní docentky Putnové. Týká se českých škol bez hranic. Nebudu číst jednotlivé dílčí, protože se jedná o velice rozsáhlý materiál, jenom krátce k tomu. Cílem toho pozměňovacího návrhu je podpora přibližně dvou milionů českých občanů nebo cizích státních občanů českého původu v zahraničí a prezentace naší země v zahraničí prostřednictvím českých škol.

Jako české školy v zahraničí lze označit instituce či aktivity, které v zahraničí zabezpečují potomkům českých občanům zachování znalosti českého jazyka a českých reálií. Konkrétně jde zejména o devět českých škol bez hranic, které jsou zároveň krajanskými spolky koordinovanými českým občanským sdružením Česká škola bez hranic. Hlavním cílem je výchova česky mluvící mladé generace vyrůstající v zahraničí, která bude v dospělosti schopná nejen česky číst a psát, ale také si zachová povědomí o svých kořenech a pocit sounáležitosti s českým národem a s Českou republikou. Problémem je, a proto vznikl ten pozměňovací návrh, problém je, že tato záslužná činnost - to jistě nezpochybňujete -, která je svou podstatou veřejnou službou, nemá potřebné právní zakotvení ani stabilní zdroje.

Navrhovaná právní úprava se týká tedy institucionálního zakotvení české školy bez hranic v systému vzdělávacích institucí České republiky jako zařízení, jež vzdělávají zejména zájmově zejména děti české či českých rodičů či s českými předky v českém jazyce a reáliích České republiky. Za druhé stanovuje těmto institucím podmínky pro činnost zajišťující jejich kvalitu. Za třetí stanovuje se povinnost MŠMT a Ministerstvu zahraničních věcí podporovat tyto instituce v rovině materiální i metodické. Zajišťuje se předvídatelné financování těchto zařízení, které je založeno nikoliv na normativním, avšak na nákladovém principu, přičemž spoluúčast zařízení je nejméně 50 %. Doufám, že potom ve třetím čtení, a moc na vás apeluji, abyste toto podpořili, protože kdykoliv přijedete - a cestujete všichni velmi hodně - do zahraničí a narazíte tam na českou stopu, ať už takovou, či onakou, tak vždycky vám zatluče srdíčko a určitě jste hrdí, že tam fungujeme, a čím více tím lépe.

Další je pozměňovací návrh paní docentky Putnové, docenta Zlatušky, Simeona Karamazova, Augustina Sylora, Niny Novákové, Jiřího Miholy - zdůrazňuji Jiřího Miholy, přál si to - Martiny Berdychové, Františka Váchy, také docenta, Bohuslava Svobody, také docenta, který máte v systému pod číslem 3688. Zase tady nebudu číst konkrétní úpravy, jenom krátce. Jedna část se týká návrhu, který umožní individuální vzdělávání i na druhém stupni základních škol v zásadě za stejných podmínek jako v současné době na stupni prvním, s výjimkou zvýšeného požadavku na vzdělání osoby, která bude žáka vzdělávat. Myslím, že negativně se tady vůči tomu vymezovala paní kolegyně Semelová. A dále k dalším bodům dvě a tři. Není pochyb o tom, že vzdělávání je výkonem veřejné správy, a to bez ohledu na to, zda je uskutečňováno ve škole zřízené veřejným, či soukromým zřizovatelem. Stát tedy odpovídá za jeho kvalitu bez ohledu na osobu poskytovatele, a to dokonce i v případě, že neprobíhá ve škole, ale mimo ni na základě individuálního vzdělávání. Další velice podrobné zdůvodnění tohoto návrhu máte v tom pozměňovacím návrhu, kterého je důvodová zpráva samozřejmě součástí. (V sále je velmi hlučno.)

Dále máte v systému pozměňovací návrh paní Mgr. Niny Novákové pod číslem 3676, kde se rozšiřují obecné cíle vzdělávání. Jedná se zejména o to, že obecnými cíli by mimo jiné byl i rozvoj osobnosti člověka... (Odmlka pro hluk v sále.) Můžu poprosit, aby...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Samozřejmě. Zjednávám klid, pane poslanče.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji. Rozvoj osobnosti člověka, který bude vybaven poznávacími a sociálními způsobilostmi, mravními a duchovními hodnotami. Dále získání všeobecného vzdělání nebo všeobecně odborného vzdělání, pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, základních lidských práv a svobod atd. Pochopení a uplatňování principu rovnosti mužů a žen ve společnosti, za další utváření vědomí národní a státní příslušnosti, pochopení a osvojení zásad a pravidel vycházejících z evropské integrace pro soužití v nadnárodním i mezinárodním měřítku, poznání světových kulturních hodnot a tradic, utváření respektu k etnické, národnostní, kulturní, jazykové a náboženské identitě každého, pochopení a osvojení evropských kulturních hodnot a tradic humanismu vycházející z duchovního odkazu antiky a křesťanství, získávání a uplatnění znalostí o životním prostředí a ochraně atd. A pak tam následuje to... Máte zase velmi podrobné zdůvodnění.

Další je návrh, který máte v systému pod číslem - opět kolegyně Niny Novákové - pod číslem 3677. Zase řeknu, čeho se to zhruba týká. Návrh vychází z povinnosti rodičů zajistit vzdělávání svých dětí a zároveň z Ústavou garantovaných práv o tomto vzdělávání rozhodovat. Jediným praktickým omezením rodičovských práv je povinná školní docházka, která je zákonem určena na devět let počínaje školním rokem. Právo na předškolní vzdělávání, které je aktuálně zaručeno poslední rok před nástupem do základní školy, je v praxi garantováno obcí, kde má dítě trvalý pobyt, považujeme za prospěšnou službu státu vůči rodině. Považujeme rovněž za pozitivní záměr posunout hranici státem garantovaného předškolního vzdělávání na čtyři, případně tři roky věku dítěte. A dále tam máte zdůvodnění.

A poslední pozměňovací návrh máte v systému - opět poslankyně Niny Novákové, který si osvojuji - pod číslem 3678. A zase cílem návrhu je posílit vědomí spoluodpovědnosti žáků a studentů na úspěšném průběhu vzdělávacího a výchovného procesu ve školách, podpořit občanské vzdělávání žáků a studentů, posílit atmosféru vzájemné spolupráce všech, kteří ovlivňují prostředí na konkrétní škole. Týká se - aby vlastně podněty orgánů žákovské a studentské samosprávy se zabývala také školská rada, aby byla zajištěna zpětná vazba, tudíž aby žáci brali i za své, že škola je i jejich institucí, kam nejsou nuceni chodit, ale kde se také rozhodují o tom, diskutovat, dávat návrhy, případně spolurozhodovat.

Takže tolik jenom ve stručnosti, kvalifikovaně si prosím přečtěte detaily v těch pozměňovacích návrzích, v důvodových zprávách, které jsou zpracovány velmi precizně. Já doufám, že je ve třetím čtení podpoříte. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Mám zde jednu faktickou poznámku, pan poslanec Brázdil. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo. Já se obávám, že možná bych se po paní kolegyni Černochové už nedostal ke slovu, tak jenom jednu technickou záležitost. Slyšel jsem, že v této novele je řešena i inkluze do první i do druhé třídy. (Hlas v sále: Není.) Není. Není, tak dobře, tak jsem se spletl, nicméně přesto. Přesto bych se chtěl zeptat - víte, učitelé v současné době jsou spíš perzekvováni těmi dětmi. Nadávají jim, vyhrožujou, dělají různé věcičky na faceu a podobně. Má učitel dneska nějakou možnost nebo hranice, kam až může zajít ve výchově toho děcka? Ne ve výuce, tam má asi pravidla, ale ve výchově. Jsou nějaká pravidla daná pro učitele, jak se můžou zachovat vůči takovémuto dítěti? Můžou ho zaškudlit, můžou ho nějak fyzicky umravnit? Je to otázka - já nevím, asi nedostanu odpověď, ale byla to jenom technická poznámka. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Jestliže paní ministryně nebude reagovat, dám slovo paní poslankyni Černochové. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Dobrý večer, pane místopředsedo, tak jsme tady zase ve stejné sestavě. Dámy a pánové, já si myslím, že tak jak bylo řečeno ve filmu Forrest Gump, když se rozhodl koupit, resp. převést na rodinu Bubba Gumpa ten svůj podnik, tak řekl: Tak, a o krevetách už vím úplně všechno. Já si myslím, že by to mohlo platit o vás, že o školství na Praze 2 už toho víte docela dost. A já bych vám tady chtěla poděkovat za tu včerejší trpělivost, za to, že jste mě vyslechli, a myslím si, že z toho, co tady včera zaznělo, bych na vás chtěla apelovat ještě jednou v jedné věci, kterou zopakuji z toho včerejška.

Jeďte se opravdu mezi druhým a třetím čtením v rámci návštěvy vašich regionů podívat do těch mateřských školek, sejděte se s těmi ředitelkami, sejděte se s tím pedagogickým sborem, zeptejte se jich na názor, co si o tom myslí. Neříkám to, že bych vám chtěla dávat domácí úkol, ale skutečně je to obrovský zásah do toho, co se do současné chvíle v našem školství odehrávalo, a myslím si, že to není změna k lepšímu. Nechci tady opakovat ty věci, které jsem tady říkala včera, ani nechci zdržovat, ale buďte prosím tak hodní a využijte toho, že jako poslanci tu možnost máte, že ten příští týden je vlastně výborový, nebudete určitě zasedat každý den v Praze, ale najděte si tu chvíli, když nebudou jarní prázdniny, a jeďte, jeďte v rámci svých regionů do mateřských školek a promluvte si s těmi lidmi.

A jedna prosba na paní ministryni školství. Skutečně si myslím, že by bylo vhodné ještě to vrátit k přepracování, tak aby skutečně některé ty věci, které jsou obsaženy v pozměňovacích návrzích, byly přímo v tom zákoně, protože je to i vizitka Ministerstva školství. A tady po odchodu pana Chládka se spousta ředitelů a ředitelek opravdu radovala z toho, že tam přišla nová paní ministryně Valachová, a my jim teď tímto zákonem bereme tu naději. Já jako opoziční politička bych mohla být vlastně ráda a mohla bych si říkat jo, tak je dobře, že paní Valachová nemá podporu pedagogických pracovníků. Ale mě to netěší z toho důvodu, že já jsem taky starostka, která prostě v roli zřizovatele bude muset to neumětelství, které v tom zákoně je, řešit v praxi.

Takže ještě prosím všechny o to, aby přemýšleli, jestli skutečně touhle formou chceme měnit naše školství. Já si myslím, že to je špatně. A stejně tak, zmiňoval to tady už kolega Brázdil, není to v tomto zákoně, ale souvisí to samozřejmě s těmi novými normami, protože je to v té preambuli. Měla by se přehodnotit inkluze a měli by úředníci Ministerstva školství nenavrhovat paní ministryni další a další experimenty, které se projeví negativně v tom systému. A já si myslím, že nejlepší řešení by bylo, pokud by se skutečně zvedly finanční prostředky samotným školám, a ty školy moc dobře vědí, moc dobře vědí, na co ty peníze budou potřebovat. Já jsem tohle udělala na Praze 2, že jsem nabídla ředitelům, jestli chtějí na základních školách mít speciálního pedagoga nebo jestli chtějí mít psychologa. Každá škola na Praze 2, a je jich deset základních, má tuhle možnost, každý ředitel. Někdo to kombinoval i dvěma úvazky. Tím jsem si ověřila, že jsou to manažeři, jsou to lidé, kteří znají situaci v té své budově a vědí, co je pro děti, které tam procházejí výchovným procesem, to nejlepší. Nejlíp to samozřejmě vědí rodiče, ale těm v tomto návrhu krademe jejich děti.

Takže prosím ještě jednou a apeluji na vás všechny - vyražte do svých regionů, mluvte s těmi profesionály, a paní ministryně, zastavte ty experimenty, nenechte si od svých kolegů nakukávat věci, které jsou nesmyslné. Jezděte i vy častěji mezi odborníky a pedagogy, protože jsou to lidé, kteří vám stále ještě důvěřují.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. Mám zde faktickou poznámku pana poslance Zlatušky, připraví se pan poslanec Hovorka.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Pane předsedající, já bych technicky jenom upozornil na to, že pokud budou pozměňovací návrhy přijaty, tak se stanou součástí zákona, zatímco teď, kdyby se postupovalo podle kolegyně Černochové, by byly pouze součástí návrhu zákona.

Ale spíš se mi jedná meritorně o to, když dávala apel na to, abychom si ve volném čase prohlédli školky a další. Já bych doporučoval, abychom si ve volném čase přečetli velice kvalitní kvantitativní údaje, které jsou v dnešním Deníku v rozhovoru s paní ministryní, která tam má skutečně oči otevírající údaje o té problematice inkluze z hlediska počtu škol, z hlediska počtu dětí, kterých se to týká, s lehkým mentálním postižením. Z hlediska dopadů, které to má. Myslím, že jsou to kvalifikované podklady a rozhodně minimálně u toho, jak zde už od dvou kolegyň zaznělo kolem inkluze, že není potřeba se toho bát a není potřeba to vtahovat zpátky do tohoto zákona.

Ještě fakticky k tomu, co říkala paní kolegyně Černochová o psycholozích. Psychology ve velkém pro školy zrušil ministr školství za vlády ODS a spol.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S faktickou poznámkou poprosím paní poslankyni Černochovou. Prosím.

 

Poslankyně Jana Černochová: Nevím, jestli mi pan profesor Zlatuška nechce rozumět, anebo mě neslyšel. Já jsem tady jasně říkala, že těch návrhů, které se týkají stejné věci, je tam víc. A že by bylo namístě říci, který z těch návrhů je natolik komfortní i do toho dalšího vzdělávacího systému, že by bylo zapotřebí se k tomu vrátit, aby se teď neudělala jenom nějaká změna, protože ten návrh souvisí v tomto paragrafu s několika dalšími, které se týkají toho předškolního vzdělávání. Já jsem tady ani neříkala o tom, abyste si šli prohlídnout školky. Já jsem tady řekla, ať promluvíte s lidmi, kteří řídí předškolní zařízení, a ať slyšíte od nich názor. Protože jsou to lidé, kteří jsou skutečně v tomhle, při vší úctě k panu profesorovi, tak jsou ti, kteří třicet let se pohybují v tomto typu vzdělávání. Jsou to lidé, kteří znají problematiku velmi detailně.

A k inkluzi se vyjadřovat nebudu už vůbec, protože to není součástí tohoto zákona. Jenom bych doporučila panu Zlatuškovi prostřednictvím pana předsedajícího, aby si přečetl tři jiné články z minulého týdne.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Přečtu omluvu, která ke mně dorazila. Do konce dnešního jednacího dne z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Milan Šarapatka.

S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Zlatuška.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Pane předsedající, já bych jenom upozornil v okamžiku, kdy se tady paní kolegyně odvolává na zkušenosti třicet let staré - před těmi třiceti lety to školství fakt vypadalo jinak. A chápu, že je i mezi pedagogy řada sentimentálních vzpomínek na ty doby. Ale nebylo by dobré se zrovna tam vracet.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní tedy vystoupí pan poslanec Ludvík Hovorka, řádně přihlášený do rozpravy. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych se chtěl zabývat § 16, to je právě inkluze, i když současný zákon to neřeší. Ale protože jsem dvanáct let dělal starostu obce a konzultoval jsem tyto věci se starosty, tak mají velké obavy z naplňování povinností, které v podstatě jsou dány, resp. práv, která vyplynula z § 16 odst. 6, a to je, že děti, žáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na vzdělávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a možnostem, na vytvoření nezbytných podmínek, které toto vzdělávání umožní, a poradenskou pomoc školy a školského poradenského zařízení.

Jaksi není problém s tím, aby děti, žáci dostali co nejširší možnosti, ale problém je ten, že zejména malé školy na menších obcích mají problém toto reálně naplnit. Proto si myslím, že v tomto zákoně, tak jak byl, řekl bych, velmi humánně postaven, aby všichni měli co nejlepší možnosti a začlenění, tak to neodpovídá realitě a možnostem zejména menších škol. Zejména těch, které jsou s počtem žáků 200, 250, si myslím, že není možné zajistit vzdělávání například dítěte, které má nějakou mentální poruchu. Uvědomte si, že takové dítě, že mu nebude stačit jenom asistent, ale že to dítě v tom vzdělávacím procesu dokáže také rušit ostatní žáky, a tím se samozřejmě zkomplikuje vzdělávání těch ostatních. Teď třeba nastupují silnější ročníky, a dovedete si představit v takové větší třídě, pokud tam bude působit dítě s nějakou mentální poruchou, i kdyby mělo asistenta, nedovedu si představit jeho vzdělávání v normální, řekněme, třídě, nebo třídě, kde je 26 dětí plně schopných a to jedno dítě, které je s nějakou třeba i lehkou mentální poruchou.

Myslím si, že i pedagogická veřejnost na to upozorňuje, že je to problém zajistit na našich školách a že ty problémy inkluze jsou těžko řešitelné. Nelze vytvořit zvláštní třídy se speciálními vzdělávacími potřebami. Chybí materiální a prostorové zázemí. Žáci potřebují jiný režim, častější relaxaci, prostory pro psychologa apod. Možná ty prostředky, o kterých mluví paní ministryně, zajistí. Ale to není všechno. Je tady ještě ten jeden moment a to je vlastně působení té většiny, té třídy, a toho jednoho dítěte s tou poruchou. A teď myslím mentální. Protože si dovedu představit, že dítě, které je nějakým způsobem postižené zdravotně, má nějaký hendikep, tak se s ním dokáže s pomocí asistenta, s pomocí i těch ostatních dětí vyrovnat. Ale pokud se jedná o nějaký mentální hendikep, tak je to samozřejmě daleko složitější a těžší nejenom pro to dítě, ale především pro pedagoga. A samozřejmě i pro zbytek třídy.

Čili domnívám se, že tyto věci by měly být řešeny přiměřeně, a starostové zdůrazňuji, že budou mít obrovské problémy toto naplnit. A bude problém i s tím, aby pedagogická veřejnost byla schopna zajistit tyto požadavky § 16 odst. 6.

Stejně tak bych se chtěl ještě zmínit o postavení speciálních škol. V dnešní době pedagogická a poradenská centra prakticky odmítají jednoznačně dítě doporučit pro vzdělávání ve speciální škole. I děti s mentální retardací navrhují do zapojení do hlavního vzdělávacího proudu. Toto již dnes vede k poškození dětí samotných, kdy ty děti, které mají nějaké mentální postižení, propadají již v první třídě. Pokud to tak je, tak samozřejmě to dítě ztratí motivaci a je potom velmi obtížné ho vzdělat, i když by to třeba bylo docela dobře možné ve speciální škole. Speciální pedagogická poradenská centra vydávají pouze doporučující stanoviska, která si každá strana vykládá různě, a vznikají spory mezi rodičovskou veřejností a pedagogickou veřejností. A z důvodu nízkého počtu žáků speciální školy praktické se reálně omezují a zřejmě budou postupně zanikat. I když paní ministryně na školském výboru řekla, že to není pravda, že budou fungovat dál. Ale podle výkladu § 16 a toho, co se má připravit nebo co se má realizovat, tak je reálné, že dětí ve speciálních třídách nebo speciálních školách bude daleko méně. A samozřejmě můžeme se tady bavit o nějakém odkladu, dva roky tady zazněl návrh, nebo zazní v podrobné rozpravě. Paní ministryně říkala - kdybych to odložila o sto let, tak mi budou všichni tleskat. Já si ale myslím, že i pokud se to odloží o dva roky, tak ten problém za dva roky bude zhruba stejný.

Myslím, že možná jsou daleko větší možnosti v městských školách, kde samozřejmě jsou daleko větší školy, zřizovatelé mají daleko více prostředků než v těch menších školách na obcích, kde jsou počty dětí ve školách do 200, 250 dětí. Tam si myslím, že to bude velký problém, a proto si myslím, že by se mělo o těchto věcech jednat a napravit to, co už v zákoně relativně je, a měla by tam být nějaká přiměřenost k velikosti té školy a možnostem škol. To je můj praktický poznatek, který tlumočím na základě požadavku starostů, který mi přednesli a který já jsem i předal paní ministryni.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Faktickou poznámku má paní poslankyně Marta Semelová, připraví se pan poslanec Karel Fiedler. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Já bych chtěla reagovat na pana kolegu Hovorku. Já s vámi, pane kolego prostřednictvím pana předsedajícího, naprosto souhlasím, že nejlepší by bylo, kdyby byl zachován stávající systém, protože systém speciálního školství je opravdu fungující a pomáhá dětem, které to potřebují. To, že navrhuji odložení o dva roky, tak v stávající situaci, kdy není vůle, aby se ustoupilo od toho § 16, tak alespoň se snažím, aby vznikl prostor pro nějakou širší diskusi, pro nějakou přípravu, pro proškolení jednak pedagogů, jednak přípravu dalších speciálních pedagogů, psychologů, asistentů, kteří, i když se do toho vrazí já nevím kolik peněz, tak prostě nejsou v stávající situaci. A věřím tomu, že kdyby se prodloužil termín alespoň o ty dva roky, že bychom byli schopni o tom diskutovat tak, aby se to v té podobě, v jaké to je, nakonec vůbec neschvalovalo nebo se to vypustilo ze zákona na základě novely. Takže z tohoto důvodu žádám o podporu toho posunutí § 16 o dva roky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní tedy pan poslanec Karel Fiedler, řádně přihlášený do rozpravy. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dobrý večer, i když to je řádná přihláška, slibuji, že to nebude vůbec dlouhé. Já mám v systému dva pozměňovací návrhy, krátce to okomentuji, pak se k nim pouze už jen přihlásím v podrobné rozpravě.

Jeden z nich se týká té známé věci, kdy na školách a na ministerstvu asi také zjistili, že je problém s výukou studentů v některých odborných předmětech v rámci těch různých látek. Já vím, že ministerstvo to elegantně vyřešilo nějakým nařízením vlády, což se mi tedy, po pravdě řečeno, moc nelíbí, protože když tu vytváříme zákony a potom si to vláda nebo ministerstva upravují svými nařízeními, tak to nepokládám za rozumné. Nebudu to zbytečně komentovat, ten pozměňovací návrh právě umožňuje to, aby tady k tomuto problému nedocházelo, aby výuka mohla pokračovat tak, jak pokračovala do té doby, než díky tomu znění zákona s tím byly problémy. Já si myslím, že by to mělo být v zákoně a nebude s tím už nikdy navěky problém. Proto bych potom žádal o podporu toho pozměňovacího návrhu.

Druhý pozměňovací návrh, který mám, se týká struktury oborů, toho, čeho jsme neustále svědky, že nám školy bohužel produkují absolventy v oborech, kde potom ti studenti nemají uplatnění, není po nich poptávka, a naopak, slýcháme to dnes a denně, průmyslové firmy, na kterých dneska stojí náš export, stojí výsledky našeho hospodářství, potřebují techniky, nemají. Vím, že máme nízkou nezaměstnanost, ale bylo to tak i v dobách, kdy byla vyšší, měly problém sehnat určité profese studentů. A ta struktura toho, jaké máme vzdělávací obory, jací studenti vycházejí z těchto škol, neodpovídá úplně tomu, co potřebuje náš stát a naše hospodářství.

Tím pozměňovacím návrhem se to prostě snažím posunout na krajích tak, aby struktura toho, co bude vypisováno, kde se budou moci studenti hlásit, více odpovídala požadavkům průmyslových podniků, výrobců, kteří nám tvoří největší přínos do státního rozpočtu, a potom bychom se měli opravdu nad tím zamyslet a udělat něco pro to. Je to věc, která se řeší dlouhodobě, trošku to vychází ze zkušeností, které jsou na Slovensku, a myslím si, že je to věc velmi potřebná. Nezasahuje to do věcí gymnázií, ale pouze odborných škol.

Já se potom ke svým pozměňovacím návrhům přihlásím v podrobné rozpravě. Jak jsem slíbil, nebude to dlouhé a končím.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Než ukončím obecnou rozpravu, táži se, zda se do ní někdo hlásí. Žádnou přihlášku nevidím, v tom případě končím obecnou rozpravu. Táži se paní ministryně, paní zpravodajky, zda si chcete vzít závěrečná slova. Není tomu tak. Děkuji.

Vzhledem k tomu, že nepadl žádný jiný návrh, zahajuji podrobnou rozpravu, do které eviduji 12 přihlášek. Jako první tedy vystoupí paní zpravodajka. Prosím.

 

Poslankyně Vlasta Bohdalová: Dobrý večer, dámy a pánové. Jak jsem již včera avizovala a zdůvodňovala tady svůj pozměňovací návrh, který se týká toho, že předškolní vzdělávání bude začínat již od dvou do šesti let, tento můj návrh je vložen do systému jako sněmovní dokument 3690. Prosím kolegy, až si ho nastudují, jestli by ho nepodpořili ve třetím čtení.

Ještě bych si dovolila načíst jeden pozměňovací návrh, který navrhuje kolega Kořenek, který je nemocný, a já se tudíž k tomuto návrhu přihlašuji a dovolím si ho přečíst.

Navrhuje se, aby se doba výkonu veřejné funkce nezapočítávala do šestiletého období, po kterém je možné ředitele školy odvolat z funkce. V článku 1 se za dosavadní bod 50 vkládají nové body x) a y), které znějí:

x) v § 166 se doplňuje odstavec 8, který zní: Šestileté období podle věty prvního odstavce 3 se prodlužuje o dobu, po kterou byl ředitel uvolněn pro výkon veřejné funkce,

y) v § 172 odstavec 8 se slova "§ 166 odst. 2 až 7" nahrazují slovy "§ 166 odst. 2 až 8".

Následující body se přečíslují.

Odůvodnění: V praxi dochází k tomu, že osoba jmenovaná na místo ředitele a například po třech měsících odchází vykonávat veřejnou funkci například na dobu pěti let, po svém návratu tak je ve škole ještě jeden rok a devět měsíců do naplnění doby, po které zřizovatel může vyhlásit konkurs. Navrhuje se, aby se celkové šestileté období, po kterém může zřizovatel vyhlásit konkurs na místo ředitele školy, prodlužovalo o dobu výkonu veřejné funkce. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní budeme postupovat podle řádně přihlášených poslankyň a poslanců do podrobné rozpravy. Paní Nina Nováková není přítomna, omlouvá se dnes, k jejímu pozměňovacímu návrhu se přihlásí pan poslanec Laudát. Požádám tedy o vystoupení v podrobné rozpravě paní poslankyni Martu Semelovou a připraví se pan poslanec Karamazov. Máte slovo.

 

Poslankyně Marta Semelová: Děkuji za slovo. Já bych se chtěla přihlásit ke svým pozměňovacím návrhům, které jsou v systému pod číslem 3513.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní tedy pan poslanec Karamazov, připraví se paní poslankyně Černochová. Prosím.

 

Poslanec Simeon Karamazov: Děkuji za slovo. Chci se přihlásit ke svým dvěma pozměňovacím návrhům, které jsem okomentoval v obecné rozpravě a mají čísla 3648 a 3693. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní tedy paní poslankyně Černochová, připraví se paní poslankyně Nohavová. Prosím.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Vzhledem k tomu, že jsem se včera přihlašovala k pozměňovacím návrhům za pana kolegu Bendu, byly to pozměňovací návrhy pod číslem sněmovního dokumentu 3691, a vzhledem k tomu, že on učinil dohodu se Simeonem Karamazovem, který načetl návrh přede mnou, já toto avízo, že se budu přihlašovat k návrhu 3691, stahuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní tedy paní poslankyně Nohavová a připraví se paní poslankyně Dobešová. Prosím.

 

Poslankyně Alena Nohavová: Děkuji. Já se přihlašuji ke svému pozměňovacímu návrhu, který je v systému vložen pod č. 3312.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Požádám tedy paní poslankyni Dobešovou. Připraví se paní poslankyně Radka Maxová. Prosím.

 

Poslankyně Ivana Dobešová: Já bych se ráda přihlásila k pozměňovacímu návrhu, který je vložen do systému pod č. 3468. Týká se povinné maturitní zkoušky z matematiky, kde omezuji výčet oborů, ve kterých by se měla v první fázi zahájit maturitní zkouška z matematiky. Odůvodněním je, že obory, které jsem vyndala, jsou obory, u kterých se od 1. září 2015 teprve matematika začala proučovat podle nových rámcově vzdělávacích programů, a tudíž potažmo nových školních vzdělávacích programů. Myslím si, že tyto obory by měly jít případně až v další fázi povinné maturitní zkoušky z matematiky. Zároveň svým pozměňovacím návrhem včleňuji výčet těchto oborů, u kterých zůstává povinná zkouška z matematiky, jako přílohu zákona. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. Nyní je přihlášena paní poslankyně Radka Maxová. Ta se omlouvá, zastoupí ji pan poslanec Soukup, aby načetl pozměňovací návrh. Prosím.

 

Poslanec Zdeněk Soukup: Z pověření kolegyně Radky Maxové se odkazuji a přihlašuji k jejím dvěma pozměňovacím návrhům, které jsou v systému načteny pod č. 3551 a 3552.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Požádám pana poslance Novotného a připraví se pan poslanec Laudát. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Josef Novotný: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, přihlašuji se ke svému pozměňovacímu návrhu pod č. 3321, který se týká dvou částí.

Za prvé navrhuji, aby jednotné centrálně zadávané přijímací zkoušky na střední školy, a to z českého jazyka a matematiky, byly u všech zřizovatelů středních škol jako jediné kritérium přijímacího řízení. Jako jediné kritérium. V současné době jsou navrhována čtyři kritéria, což si myslím, že umožní zase různé spekulace, manipulace s výsledky a podobně.

Druhá část se týká povinné závěrečné maturitní zkoušky z matematiky, kde navrhuji, aby byla povinná maturitní zkouška z matematiky u všech oborů s výjimkou oborů uvedených pod § 62 a 85, což jsou talentové obory. Důvod je celkem jasný. Pokud uděláme to, že vybereme pouze určité množství oborů, dnes je oborů několik stovek, a my z toho vybereme šedesát oborů, kde se bude povinně maturovat z matematiky, tak to povede k tomu, že žáci samozřejmě do oborů, kde maturita z matematiky bude, nebudou chodit, a tím oslabíme to, co jsme chtěli, co jsme slibovali a co je potřeba pro náš průmysl, to znamená, žáci nebudou chodit do oborů, jako je elektrotechnika, jako je strojírenství a podobně, protože tam se samozřejmě bude maturovat z matematiky, ale půjdou do oborů veřejná správa a podobně. Takže buď by maturita z matematiky měla být ve všech oborech, anebo nikde. Dělat nějaké výjimky a vybírat určité množství oborů, myslím, povede pouze a jenom k tomu, že oslabíme obory, které potřebujeme, to znamená technické obory. To je krátké zdůvodnění. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní požádám pana poslance Laudáta. Připraví se pan poslanec Kudela. Máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji. Poslušně hlásím, že se hlásím k pozměňovacím návrhům v systému pod č. 3688, 3480, 3676, 3677 a 3678. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní pan poslanec Kudela. Připraví se pan poslanec Hovorka.

 

Poslanec Petr Kudela: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, vzhledem k tomu, že jsem taky chodil do mateřské školy asi tři měsíce, tak jsem připravil pozměňovací návrh, ve kterém doporučuji, aby se sjednotila textace ohledně toho, kdy se dělá zápis do mateřské školy a také kdy se hlásí nástup pro individuální vzdělávání.

Druhý pozměňovací návrh. V zákoně se umožní individuální vzdělávání, říká se, že se děti musí po třech a čtyřech měsících dostavit k přezkoušení, ale už se tam nehovoří o tom, co se stane, pakliže dítě nesplňuje jakési požadavky, které by na něj měly být kladeny. Takže navrhuji, aby toto individuální vzdělávání mohlo být ukončeno. Tyto dva pozměňovací návrhy jsem vložil do systému pod č. 3720. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní tedy pan poslanec Fiedler. Domluvili jste se na výměně pořadí s panem poslancem Hovorkou? (Poslanec Hovorka telefonoval.) Pan poslanec Hovorka vystoupí v podrobné rozpravě a potom vy, pane poslanče Fiedlere. Pojďte, pane poslanče Hovorko. Pojďte.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Já si dovoluji přednést pozměňovací návrh k tomuto sněmovnímu tisku. Vkládá se nový bod: V § 16 se doplňuje nový odstavec, který zní: Ustanovení § 16 odst. 6 a 8 se použije přiměřeně možnostem školy. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní tedy pan poslanec Fiedler. Připraví se pan poslanec Fichtner.

 

Poslanec Karel Fiedler: Já se stručně přihlásím k svým pozměňovacím návrhům, které jsou v systému pod č. 3318, to je ten, který se týká krajů, a potom pozměňovací návrh pod č. 3319, u kterého paní ministryně říkala, že je dublován s jiným pozměňovacím návrhem, který obsahuje obdobnou záležitost. Já si myslím, že paní zpravodajka si s tím v hlasovací proceduře jistě poradí. Důležité je, aby byla udělána náprava, aby to mohlo fungovat. Děkuji, všechno.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní tedy pan poslanec Fichtner v podrobné rozpravě.

 

Poslanec Matěj Fichtner: Dobrý večer. Dámy a pánové, dovolte mi přihlásit se ke sněmovnímu dokumentu 3719, což je pozměňovací návrh ke školskému zákonu. Ve zkratce, tento pozměňovací návrh posiluje postavení zřizovatele jako toho, kdo garantuje kvalitu vzdělávání, a umožňuje zřizovateli odvolat ředitele školy bez udání důvodu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Vzhledem k tomu, že nevidím nikoho, kdo by se další hlásil do podrobné rozpravy, nikdo se nehlásí, podrobnou rozpravu končím. Táži se paní ministryně a paní zpravodajky, zda si chcete vzít závěrečná slova. Není tomu tak.

Vzhledem k tomu, že žádné další návrhy nepadly, končím druhé čtení tohoto návrhu. Já vám děkuji, kolegyně a kolegové. Ještě než přeruším schůzi, chce vystoupit paní ministryně. Prosím.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Já bych chtěla poděkovat všem poslancům a poslankyním, že umožnili průchod druhým čtením a strávili tím dnes po dlouhých třech týdnech čas. Děkuji všem.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Přeji vám pěkný zbytek dnešního dne a přerušuji schůzi do zítřejšího rána 9 hodin.

 

(Jednání skončilo v 18.48 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.