Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jaroslava Jermanová)

143.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých
školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách),
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
/sněmovní tisk 464/ - třetí čtení

Prosím, aby místo u stoku zpravodajů zaujala ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová a zpravodaj garančního výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu pan poslanec Jiří Mihola. Dne 25. listopadu ho zastoupila paní poslankyně Berdychová. Pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 464/8, byly doručeny dne 27. listopadu 2015. Usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 464/11.

Poprosím hloučky, které se tvoří u lavic vlády, aby byly rozpuštěny, abychom mohli pokračovat v jednání. Pane poslanče Zavadile, je mi líto, musím vás jmenovat, překážíte panu zpravodaji.

Tak paní navrhovatelko, v tomto okamžiku máte zájem vystoupit? Je tomu tak. Prosím, máte slovo.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, zmíněný vládní návrh zákona vláda schválila 30. března. Proběhlo první i druhé čtení. Jednaly výbor pro vědu, vzdělávání, kulturu, mládež a tělovýchovu i výbor pro bezpečnost. Byl přijat návrh usnesení s pozměňovacími návrhy. Většinu těchto pozměňovacích návrhů Ministerstvo školství podporuje.

Nejvýraznějšími pozměňovacími návrhy je problematika jmenování profesorů. Ministerstvo školství avizuje ve všech případech pozměňovacích návrhů nesouhlas.

Dalším důležitým tématem je změna práv fakult. Tady upozorňuji, že už souhrnný -

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Paní ministryně, velice se omlouvám, prosím, abyste přestala se svou řečí v tomto okamžiku. Počkáme, až se sněmovna opravdu uklidní, abyste nemusela mé kolegyně a kolegy překřikovat.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: - souhrnný pozměňovací návrh, který reprezentují body A8 a A9, dostatečně vyvažuje na nákladě debat ve výborech proti původnímu vládnímu návrhu jednotlivá práva fakult a univerzit. Dále byly v této věci načteny další pozměňovací návrhy Svobody a Karamazova.

V souhrnném pozměňovacím návrhu se tedy navrhuje rozdělit kompetence fakult na ty, které vždy vykonávají orgány fakulty, a není tedy možné je omezit statutem či jiným vnitřním předpisem školy. Tady se jedná zejména o ekonomické kompetence. Druhou skupinu patří ty pravomoci, které budou fakulty vykonávat v rozsahu stanoveném statutem veřejné školy, to znamená každý statut veřejné školy bude mít možnost demokraticky a v rámci autonomie veřejné školy vyvážit kompetence rektorů a děkanů, nebo chcete-li fakult a univerzity. Z tohoto důvodu avizuji podporu souhrnnému pozměňovacímu návrhu ze strany Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a děkuji v tuto chvíli za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. Nyní otevírám rozpravu, do které eviduji zatím čtyři přihlášky. S první prosím k mikrofonu pana poslance Karamazova. Připraví se pan poslanec Zlatuška. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Simeon Karamazov: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, o novelu vysokoškolského zákona se pokoušelo už několik vlád a několik ministrů školství. Neúspěšně. Naskýtá se otázka, proč všechny ty pokusy změnit fungování našich vysokých škol selhaly. A byly vůbec nutné? Potřebuje naše vysoké školství nějakou revoluci? Odpověď, alespoň ta moje, zní nikoliv. Vysoké školství potřebuje především stabilitu. Ne že by vývoj nepřinášel nutnost změn, samozřejmě, ale i ty musí být uvážlivé, aby fungující systém nepoškodily. A naše vysoké školství ještě funguje docela dobře. Ještě je co pokazit. A právě o to se v některých ustanoveních bohužel snaží předkládaná novela.

V předchozí větě jsem použil tvrzení, že vysoké školy fungují docela dobře. Slovo docela znamená, že něco vylepšit přece jen lze. Ano, v minulosti se uskutečnilo několik zásadních změn, které byly k horšímu a které bylo třeba napravit. Většina z těchto změn by mohla být připsána přílišné snaze implementovat do našeho školství všechno, co pochází z Evropské unie. Vžil se pro to termín eurohujerství a myslím, že přesně vystihuje podstatu a netýká se bohužel jenom školství. Některé problémy jsme si ale vyrobili také sami.

Očekával bych, že předkládaná novela se zaměří na skutečné problémy našeho vysokého školství a pokusí se je odstranit. Tak například velmi brzy po vstupu do EU jsme začali od bruselských soudruhů slýchat, že naše populace je málo vzdělaná, že poměr vysokoškolsky vzdělaných lidí je nízký a podobné nesmysly. Srovnávali nesrovnatelné, nebo přímo lhali, ostatně jako to dělají v Bruselu dosud a jsou v tom stále dokonalejší. Výsledkem bylo, že jako houby po dešti začaly vznikat nové a nové vysoké školy a univerzity, takže dnes na naši malou zemi máme těch veřejných 26 a soukromých přes 80. O tom, jaký je to tlak na udržení kvality, se nemusíme přesvědčovat. To, že u nás může studovat každý, kdo se umí podepsat, a má tedy maturitu, je smutná pravda, kterou známe všichni. Snadná dostupnost maturity je mimochodem první díl neveselého příběhu. - Zabývá se snad předkládaná novela problémem nadměrného počtu škol v České republice? Nikoli.

S předchozím problémem souvisí způsob financování veřejných vysokých škol, tedy na počet studentů. Takový systém samozřejmě nepodporuje výběr jen těch uchazečů, kteří mají předpoklady ke studiu, ale přispívá k tendenci maximalizovat počet studentů, a tak maximalizovat prostředky od státu bez ohledu na kvalitu. - Zabývá se snad předkládaná novela financováním vysokých škol? Nikoli.

Často slýcháme o nutnosti podpory technického vzdělání a je to pravda, technické obory bychom podporovat měli, neboť není pochyb o potřebě a zároveň nedostatku technicky vzdělaných absolventů a o enormním zájmu zaměstnavatelů o ně. - Řeší snad předkládaná novela podporu technického vzdělávání? Nikoli. Řeší snad novela, jak více zainteresovat firmy na spolupráci s univerzitami? Nikoli.

Na tomto místě je ale třeba poctivě ocenit snahu a také odvahu paní ministryně o zavedení povinné maturity z matematiky. Jedná se samozřejmě o jiný zákon, ale je to jistě správný krok k podpoře technického vzdělání na vysokých školách.

Vysokoškolské prostředí je charakteristické tím, že studentům předávají své vědomosti učitelé, kteří jsou často zároveň i vědci. Podpora vědy včetně financování a hodnocení vědy musí tedy být důležitou součástí pravidel, jimiž se vysoké školy řídí. Věda se dnes u nás hodnotí poněkud scestným systémem bodů přidělovaných za různé typy publikací, kterému se přezdívá kafemlejnek. Vyniká zejména tím, že pravidla platná v jednom roce se v následujících letech radikálně změní a navíc výsledky z minulých let se podle nových pravidel přepočítají. Tedy změna pravidel během hry umocněná nejméně na čtvrtou. Vědecká práce se pak často místo posouvání hranic poznání mění v honbu za body, které znamenají peníze. Píší se tak často publikace jen pro publikace a tedy pro body a pro peníze. Takové rádoby vědecké publikace mají ale skutečnou cenu jen popsaného papíru. - Zabývá se snad předkládaná novela podporou vědy na vysokých školách? Nikoli.

Není to tak dávno, kdy na všech vysokých školách převládaly tzv. dlouhé studijní programy. Všichni si pamatujeme, že vysoká škola byla zpravidla na pět let, medicína na šest, několik škol také na čtyři roky. Pak přišla Evropská unie s boloňským procesem a všichni jsme dlouhými desetiletími prověřený a fungující systém násilně přeměnili na většinou tři roky bakalářského studia a dva roky navazujícího magisterského studia. V humanitních oborech by to snad šlo, ale pro technické obory je tento systém problematický, spíš nesmyslný. A je to zkušenost nejen od nás, ale i z rozvinutého světa, kde je systém bakalářů a magistrů zavedený. Není bez zajímavosti, že jedna z mála výjimek zůstala i u nás - je to medicína. Ani ti nejšílenější zastánci bakalářského studia a boloňského procesu by se zřejmě nenechali operovat pouhým bakalářem. O tom, že v technice je to podobné, často náročnější a zodpovědnější, i když každé srovnání trochu pokulhává, se samozřejmě mlčí. - Zabývá se snad předkládaná novela optimalizací studijních programů? Nikoli.

To jsou jen některé otázky, které by alespoň podle mého názoru měla novela řešit, ale neřeší je. Místo toho se zabývá většinou technickými drobnostmi nebo třeba tak marginálním tématem, jako je odnímání titulů, nebo tím, kdo titulem profesor bude navržené akademiky dekorovat. Je to jistě mediálně velmi vděčné téma, ale skutečnost je taková, že na fungování vysokých škol má zcela nulový vliv to, jestli profesory bude jmenovat prezident, nebo diplom navrženému kandidátovi přinese poštovní holub.

Přesto jsou v novele dvě změny, které na vysoké školy mít vliv budou. Jsou to institucionální akreditace a destrukce práv fakult. V případě institucionálních akreditací by vliv měl být pozitivní, i když implementace je v novele poněkud těžkopádná. Některá vylepšení jsou již obsažena v poměrně velkém počtu pozměňovacích návrhů, které se institucionálně akreditace týkají, a některá nejspíš teprve přijdou v budoucích novelách. V případě destrukce práv fakult by však vliv na vysoké školy mohl být katastrofální.

Dámy a pánové, dovolte mi chvíli se tomuto problému věnovat, neboť v tomto bodě by předkládaná novela mohla napáchat opravdu mnoho škod. Jsem přesvědčen, že právě § 24 s názvem Práva fakult je klíčovým bodem celé novely. Všechno ostatní je buď nepodstatné, nebo by sneslo nějaký čas na doladění. Ztráta všech práv fakult, a tím i jejich postavení a funkce by byla vskutku zásadní změna, a přestože by se dotkla samotných základů vysokých škol fungujících dlouhá desetiletí, v důvodové zprávě předkládané novely o této změně nenajdete zhola nic. Ani slovo vysvětlení, žádné důvody, natož pádné, se nenašly a ani nemohly najít k likvidaci léty prověřeného systému. I tomu největšímu zabedněnci musí být jasné, že tam, kde má být zodpovědnost, musí být i pravomoci. To je zjednodušeně řečeno stávající obsah zmíněného § 24 s názvem Práva fakult. Toto jednoduché pravidlo platí na všech úrovních řízení a zcela jistě platí i pro řízení vysokých škol. Mají-li být fakulty zodpovědné za vzdělávání studentů, za vědeckovýzkumnou činnost svých akademických pracovníků, za výsledky řešených projektů, musí k tomu být vybaveny příslušnými pravomocemi. Fakultám by mělo zůstat právo uskutečňovat studijní programy, určovat si vnitřní strukturu i orientaci tvůrčí činnosti a samozřejmě nakládat se svěřenými prostředky a také řídit pracovněprávní vztahy. Pokud fakulta něco svou činností vydělá, měly by vlastní činností získané prostředky na fakultě také zůstat.

Proti těmto principům se argumenty těžko hledají, to všichni chápeme. Tak se raději do důvodové zprávy o faktické likvidaci fakult nenapíše nic a lobbuje se a doufá se, že tento nehorázný nesmysl projde. To je záměr České konference rektorů, pěkně potichu realizovat mocenský puč na vysokých školách. Jde samozřejmě, konečně jako při každém puči, pouze o moc a o peníze. Běžná vysoká škola sídlící většinou v krajském městě totiž nakládá se zhruba stejnými financemi, jako je rozpočet tohoto krajského města, řekněme kolem 1,5 mld. korun, a to je pro rektory hodně lákavá výzva o takových prostředcích rozhodovat. A rozhodovat sám, protože rektor nad sebou žádný skutečně nezávislý demokratický orgán nemá, žádnou radu ani žádné zastupitelstvo. Nyní tvoří dostatečný regulační mechanismus právě existence fakult a jejich relativní nezávislost a je to tak správně, protože akademický život, výuka i věda probíhají na fakultách, nikoli na rektorátech.

Vážené kolegyně a kolegové, paragrafu 24 se týká hned několik pozměňovacích návrhů, které se pokusím krátce okomentovat.

Pokud jste souhlasili s tím, co jsem o právech fakult říkal, podpořte prosím můj pozměňovací návrh pod označením C5, který fakultám potřebná práva vrací. Pokud dáte přednost mírnému kompromisu, který fakulty příliš nepoškodí, můžete hlasovat pro pozměňovací návrh kolegy Svobody s označením K1. Musím ale upozornit, že tento návrh již neobsahuje pravidlo "co fakulta vydělá, patří fakultě", a naopak obsahuje mimořádnou absurditu v podobě určování směru tvůrčí činnosti fakulty nikoli samotnou fakultou, ale rektorem. Tedy bude-li rektor třeba teolog, může určovat směr vědecké činnosti např. přírodovědné fakulty. Tyto podivnosti zůstaly v pozměňovacím návrhu z původní novely snahou o přijatelný kompromis. Je to však stále ale velmi rozumný pozměňovací návrh.

Další dvojice pozměňovacích návrhů A8 a A9 z dílny ministerstva je sice také kompromisní, neboť jsou pořád lepší než původní novela beroucí fakultám všechna práva, ale tento kompromis už je pro mě nepřijatelný. Sice správně fakultám vrací kontrolu nad rozpočtem, ale bez kontroly pracovněprávních vztahů by takový kompromis nefungoval. Jen připomínám, že osobní náklady vyplývající z pracovněprávních vztahů mohou dělat až 60, 70 % rozpočtu. Bez jejich kontroly by takový pozměňovací návrh opravdu pozbýval smysl. (Hluk v sále.)

Vážené kolegyně a kolegové, byl jsem na začátku svého vystoupení kritický k tomu, co předkládaná novela řeší, nebo spíš neřeší. Je však třeba připomenout, že novela současné ministryni zbyla po jejím předchůdci. Musím ocenit její přístup a snahu vylepšit nepříliš dobrý původní text novely. Svědčí o tom konstruktivní jednání, ministerský pozměňovací návrh i řada akceptovaných pozměňovacích návrhů ať už mých, nebo ostatních kolegů. Nicméně nejlepší varianta je zákon nepodpořit. A nic se nestane. Institucionální akreditace by byly dopracovány, nepodstatné změny by jistě počkaly a fakultám by zůstala všechna práva. Nepředpokládám ale, že by se tak stalo. Neboť být ministryní s podporou koaliční vlády, která nějakou novelu vysokoškolského zákona po řadě předchůdců, kteří si na ní vylámali zuby, prosadí, je jistě nadmíru lákavé.

Dámy a pánové, ještě jednou vás žádám o zvážení všech mých argumentů a věřím, že se rozhodnete správně. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji, pane poslanče. A prosím k mikrofonu s faktickou poznámkou pana poslance Plzáka. Připraví se zatím řádně přihlášený pan prof. Zlatuška. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Plzák: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, já už jsem s tím možná otravný, ale myslím si, že převážná většina toho, co tady bylo předneseno, do třetího čtení nepatří, vyjma toho, co se týkalo těch pozměňovacích návrhů.

Ale já mám opravdu faktickou poznámku, a to k původnímu projevu paní ministryně, konkrétně k té části, která se týkala pravomocí prezidenta jmenovat profesory. Já jsem v tom hluku trochu přeslechl. Paní ministryně řekla, že podporuje pozměňovací návrh, a já nevím který. Protože jsou tam dva. Jeden je od kolegy Sedi a druhý od mého kolegy Kasala.

Jak víte, tak pan prezident o tuto pravomoc příliš nestojí. To je chronicky známá skutečnost. Je si vědom toho, že tato pravomoc se datuje do dob první republiky, kdy jsme měli pár vysokých škol, několik klinik zdravotnických a těch profesorů bylo jmenováno do roka možná do desíti. Nyní už se z toho stala taková trochu masovější záležitost, vysokých škol máme hodně. A tomuto přání prezidenta zbavit se této pravomoci vychází vstříc spíše pozměňovací návrh kolegy Sedi, který říká - já si to tady najdu konkrétně - že profesorem pro určitý obor jmenuje ministr toho, kdo byl na jmenování profesora navržen. To znamená, jmenuje ministr. Kolega Kasal říká ve svém pozměňovacím návrhu to, že pokud prezident nekoná do šedesáti dnů a nejmenuje, tak je ten člověk automaticky jmenován. Jak znám našeho pana prezidenta, může se stát jedna jednoduchá věc. Pan prezident prostě do šedesáti dnů nebude konat u nikoho a ti lidé budou automaticky jmenováni a on se velice elegantně této pravomoci zbaví. Takže jenom, kolegové, zauvažujte, až o tom budeme hlasovat, jestli i toto riziko tato skutečnost s sebou nenese. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji za dodržení časového limitu a prosím k mikrofonu pana poslance Zlatušku, připraví se pan poslanec Rais. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové, já jsem se, když bylo první čtení, obšírným způsobem zmiňoval o tom, co považuji za problematické v té novele, a rád bych navázal na to, co zde říkal pan poslanec Karamazov stran konkrétních pozměňujících návrhů, které se týkají postavení fakult.

Je podstatné, že vysoké školy jsou uvnitř instituce, které mají přirozenou diverzitu, a ta činnost tradičně na fakultách stojí. Snaha o centralizaci může školy poškodit a vést k opačnému cíli, než jakým je cíl té novely jako celek z hlediska systému akreditací, z hlediska důrazu na kvalitu. Dá se říci, že tahle zaváděná změna v organizačních mechanismech fakticky nemá opodstatnění z hlediska základního směrování té novely jako takové, zaměřené na kvalitu, zaměřené na akreditace.

Pan poslanec Karamazov zde říkal důležitou věc, kterou bych rád podtrhl. Změna pravomocí fakult není nijak ve vládní novele zdůvodněna. Důvodová zpráva neobsahuje nic, co by říkalo, v čem současný stav potřebuje změnit uspořádání pravomocí fakult versus vysokých škol, tedy personifikovaně děkanů versus rektorů, přestože je známo, že tato záležitost byla předmětem velice dlouhých a rozsáhlých debat při přípravě textu. Skutečnost, že tam toto zdůvodnění není, dává dobrý důvod říci, že se tam nepromítají věci ať již odborné, nebo věci principu toho, jak mají fungovat vysoké školy, ale že to byl střet zájmových skupin v pozadí. A v tomto bych také souhlasil s tím, jak situaci charakterizoval přede mnou pan poslanec Karamazov.

Dovolím si poznámku o jisté absurdnosti vývoje pohledu na to, jak se má moc na vysokých školách centralizovat. Když Topolánkova vláda nastoupila s programem tzv. reformy terciárního vzdělávání a přišla s tím, že změní vysoké školy, tak centralizace rozhodování do rukou jednoho člověka na školách byla jedním z ústředních bodů, které ten návrh obsahoval. Přijde mi nyní do jisté míry paradoxní, že stojíme před problémem, že zde vláda se sociálně demokratickou ministryní předkládá návrh, vůči kterému rozumnější alternativy jdou z těch bývalých vládních stran, které stály za původní reformou, tedy z TOP 09, resp. z ODS. Toto mi přijde smutné z hlediska politického pohledu. Nezměnilo se nicméně oproti původnímu stavu nic na tom, že ta změna není nijak odůvodňovaná. Topolánkova reforma přišla s bílou knihou a aspoň formálně obsahovala fahrplan toho, jak budou vysoké školy válcovány. V tomto návrhu ten v uvozovkách kompromis vychází prostě zvenku jako nějaký náhodný výsledek, který není charakterizovaný ničím jiným než silovými poměry vlivových skupin za tím.

Rád bych z tohoto hlediska poděkoval, tak jak jsem měl možnost vidět jednání na našem výboru, i opozici za konstruktivní přístup. A jako rozumný kompromis mi připadá návrh pana poslance Svobody T1, který ustupuje v otázce ekonomické a nechává tam tu důležitou část personálních pravomocí. Vysoké školy jsou koneckonců instituce, které jsou tvořeny akademickou obcí, jsou tvořeny především sborem učitelů, resp. kombinací učitelů a studentů na nich. To je to, co je dělá vysokými školami. Z tohoto hlediska mi ten kompromis přijde sice jako horší než současný stav, ale pokud je obecná nálada, že je potřeba ty věci měnit, tak je to návrh, který si zaslouží podporu, a rád bych vám ho doporučil. Doporučil bych vám ji navzdory tomu, že jste dostali od Rady vysokých škol nebo od České konference rektorů opačná stanoviska.

U stanoviska Rady vysokých škol - které vám všem došlo, nebo předpokládám, že to bylo adresováno všem, od pana předsedy Rady vysokých škol Fischera, dokonce dvakrát, jednou ráno, jednou po poledni - u toho bych se zastavil z hlediska druhého bodu, který vidím jako velice důležitý, a to je pozměňovací návrh, který jsem předkládal na omezení tzv. létajících profesorů. Jinými slovy úprava toho, jak se regulují pracovní poměry vzhledem k obecnému ustanovení § 304 zákoníku práce, který obsahuje obecnou zásadu, že v okamžiku, kdy pracovník má mít výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti jeho zaměstnavatele, musí žádat o předchozí písemné povolení od tohoto zaměstnavatele. Zákoník práce v obecných ustanoveních obsahuje z tohoto výjimku, kde říká, že omezení výdělečné činnosti se na obecné úrovni nevztahuje na výkon vědecké, pedagogické, publicistické, literární a umělecké činnosti. Důvod toho je jednoduchý. Je veřejným zájmem šířit dál poznatky, šířit vědění, šířit kulturní statky. Odtud tady toto obecné oprávnění. Ale je zjevné, že obecné oprávnění není v pořádku, kdy hovoříme o institucích, které se konkrétně těmi činnostmi zabývají jako svými základními činnostmi a vstupují do konkurenčních vztahů s jinými.

Nevztahuje se na výkon vědecké a pedagogické. Takto ta výjimka začínala. Zastavil bych se u toho vědecké. Vezměme si, že bychom si vzali nějakou velkou zahraniční firmu, která přichází do České republiky a má nejen své oddělení výrobní a produkční, ale má také oddělení výzkumu a vývoje, kde pracují vědci, nebo aplikovaní vědci. Řekněme jako příklad by mohl sloužit třeba Siemens nebo něco podobného. A teď si představme, že by tam zaměstnaný vědec nebo aplikovaný vědec přišel s tím, že vzhledem k tomu, že zákoník práce obsahuje obecnou výjimku, že nemusí žádat o povolení práce u konkurence, protože vykonává vědeckou činnost, tak by si sjednal vedlejší úvazek u přímé konkurence Siemens. Všichni byste tady toto považovali zcela jistě za něco, co nepřipadá v úvahu a co je absurdní. Jistě byste neargumentovali Listinou práv a svobod, že takovéto omezení pracovníků není možné. Koneckonců nepůsobit u konkurence má jako podmínku zaměstnání běžně spousta společností. Přesto v okamžiku, kdy se mluví o tom, že by se podobné omezení mělo zavést pro specifickou konkrétní skupinu pracovních pozic na vysokých školách, což jsou akademičtí pracovníci, tak se naráz vzbudí obrovská vlna odporu charakterizovaná tím, co vám všem poslal předseda Rady vysokých škol Jakub Fischer, a začnou se produkovat podkladové materiály, které jsou velmi pochybné úrovně.

Zdůraznil bych, že Jakub Fischer, když vám apeloval na to, že návrh není v pořádku, tak k tomu přidal jakousi právní analýzu v uvozovkách, která v šesti bodech tzv. analyzuje ten návrh. Doporučuji vám podívat se podrobně na ten materiál z hlediska toho, že je to materiál, který je nepodepsaný. Ten papír nemá žádnou hlavičku. (Ukazuje papír.) Není nikým podepsán. Když se mě na to ptali novináři, tak často dokonce předpokládali, že autorem tady tohoto je ten, kdo jim to poslal. Včera jsem měl hovor s novinářkou, která automaticky soudila, že autorem toho textu je rektor Policejní akademie Salač, protože ten to přiložil ke svému emailu. Až jsem jí říkal: Paní redaktorko, podívejte se na to, je to skutečně podepsáno? Tak zjistila, že to není podepsáno a že je to argumentace materiálem velmi podivným.

Nedivím se, že to není podepsáno, protože v prvním odstavci se tam mluví o nepřijatelnosti sjednávání zákazu souběhu určitých činností. Ta nepřijatelnost je jasně vyvrácena zněním § 304 zákoníku práce. Toto omezení mají všechny profese s výjimkou těch vyjmenovaných činností v té výjimce. Dále se argumentuje tím, že není jasné, co se stane, když rektor bude nečinný, nebo jakým způsobem se bude s tím omezením zacházet.

Podíval jsem se tady na tohle do učebnice pracovního práva, která se používá u nás na univerzitě. (Ukazuje knihu s názvem Pracovní právo.) Autoři Milan Galvas a kolektiv. Velice snadno v tomhle případě na straně 272 najdete pasáž, která jasně říká: "Na první pohled se zdá, že uvedené povinnosti a omezení jsou v zákoníku práce bez sankce, ostatně uvedli jsme výše, že nelze toto omezení chápat absolutně a nelze v pracovním poměru donutit zaměstnance, aby jinou výdělečnou činnost nevykonával. To je pravda. Avšak povinnost dodržovat omezení jiné výdělečné činnosti v předmětu činnosti zaměstnavatele je povinností tvořící obsah pracovní kázně v daném pracovním poměru. Jestliže tedy zaměstnanec nerespektuje takovou povinnost, dopouští se porušení pracovní kázně a podle míry intenzity tohoto porušení může být sankcionován v pracovním poměru. Sankce tedy nespočívá a ani nemůže spočívat v postihu mimo hranice pracovního poměru. Jednalo by se o zásah do základních práv a svobod zaručených Listinou práv a svobod. Spočívá v postihu uvnitř pracovního poměru samotného. Postihem by bylo zejména ukončení pracovního poměru, výpověď zaměstnavatele pro závažné porušení pracovní kázně, eventuálně okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele pro zvlášť hrubé porušení pracovní kázně." Tedy toto je kontext, ve kterém by bylo možné dovozovat, že některé druhy zacházení s takovýmto omezením by byly omezením Listiny práv a svobod, nikoli však to omezení samotné, tak jak je navrhuji v pozměňovacím návrhu G1 plus G3.

Bylo vám také doručeno od předsedy Rady vysokých škol, a omlouvám se, že na to musím reagovat tímto způsobem, ale přišlo to na poslední chvíli, takže bych rád, aby tato věc nezůstala bez odpovědi už proto, že předseda Rady vysokých škol s tím vyšel v tiskové zprávě, která vyšla v ČTK, kdy tvrdil, že pozměňující návrh byl předložen bez toho, aby byl řádně zpracováván v legislativním procesu. Není to pravda. Osud pozměňovacího návrhu nebyl úplně jednoduchý, nicméně byl předkládán korektně a byl korektně zpracováván. Předložil jsem ho před projednáváním pozměňovacích návrhu na školském výboru, který se konal 15. 10. 2015, na 17. schůzi školského výboru. Tam došlo k tomu, že paní ministryně Valachová prezentovala jediné nesouhlasné stanovisko, o které se jednalo, a je k tomu k dispozici stenozáznam. (Ukazuje další papír.) Z těch všech jednání výboru byl usnesením výboru pořizován stenozáznam, takže součástí zápisu jsou přepisy toho, co se na výboru řeklo.

Paní ministryně konstatovala, že zde existuje negativní stanovisko Ministerstva práce a sociálních věcí. Nebylo zde jiné negativní stanovisko, zejména zde nebylo negativní stanovisko Rady vysokých škol ani nikoho jiného z reprezentace Rady vysokých škol. To negativní stanovisko bylo důvodem toho, proč se nedostal tento pozměňující návrh do souhrnného návrhu výboru. Nicméně, a za to děkuji paní ministryni i ministerstvu za součinnost, Ministerstvo školství doplnilo přechodné ustanovení, které bylo problémem v tom původním znění. A od toho je ten návrh G1 plus G3, nejenom G1. Takto upravený návrh, který splňoval ty parametry, které na to klade státní správa, byl znovu načten. Já jsem byl tehdy v době druhého čtení na zahraniční cestě výboru, takže ho načítala paní kolegyně Berdychová. Byl načten znovu. Ale není pravda, že by neprošel řádným projednáním. Není pravda, že by se k tomu reprezentace vysokých škol nemohly vyjadřovat. A zejména není pravda, že by se k tomu nemohla vyjádřit Rada vysokých škol, jak vám tvrdil pan předseda Fischer v mailu, který vám všem rozeslal.

Otázku omezení létajících profesorů považuji za stěžejní problém našeho vysokého školství. A pokud toto nebude upraveno, tak budeme dál si hrát na kvalitu, budeme dělat velké novely s akreditačními procesy, ale to jádro problému, proč nejsme schopni budovat kompaktní instituce, kde jsou loajální pracovníci, kteří působí pro tu instituci tak, jak je to zcela běžné na západ od našich hranic, tohle se nám nepodaří. Proto bych vás prosil o podporu návrhu G1 a G3. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím s faktickou pana poslance Seďu. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, paní ministryně, kolegové, kolegyně, já bych apeloval na vás, protože jsme ve třetím čtení. Paragraf 95 Třetí čtení návrhu zákona, bod 2: Ve třetím čtení se koná rozprava, ve které lze navrhnout pouze opravu legislativně technických chyb, gramatických chyb, chyb písemných nebo tiskových, úpravy, které logicky vyplývají z přednesených pozměňujících návrhů, popř. podat návrh na opakování druhého čtení.

Prosím vás, jsme tady ve třetím čtení, tak pojďme se chovat podle jednacího řádu, který je zákonem pro nás. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane poslanče, já o tom samozřejmě vím. Návrhy podány nebyly, já postupuji v řízení stejně jako moji kolegové. Takže se nebudu odlišovat v tomto od jejich způsobu řízení. Takže to je všechno, co k tomu mohu dodat.

Prosím dalšího v pořadí a tím je pan poslanec Rais.

 

Poslanec Karel Rais: Přeji dobrý den. V kontextu toho, co tady bylo řečeno, že třetí čtení je zejména na technické připomínky, tak to, co jsem měl nachystané, tak bych to povídání omezil. Ale na začátek bych řekl, že toto je materiál, za kterým jsou stovky a tisíce hodin ať již rektorů v České konferenci rektorů, nebo zástupců fakult v Radě vysokých škol a v neposlední řadě i poslanců a vedení Ministerstva školství. Čili je to materiál, kterému byla věnována velká pozornost, a teď přichází jakési finále. Já si myslím, že by bylo namístě na začátku poděkovat všem, kteří se na tom jakýmkoli způsobem podíleli. V těch stovkách pozměňovacích návrhů, nebo stovce pozměňovacích návrhů v podstatě jsou dva tři, které jsou konfliktní dneska. Ten zbytek si myslím, že jsme se domluvili v podstatě, a to považuji za velice cenné. A měl by to být materiál, který by zas nějakou chvíli měl vydržet.

Samozřejmě jsem si vědom toho, a říkal jsem to při druhém čtení, že nebyla provedena řádná analýza na úrovni třeba analýzy OECD v roce 2004, 2006. To je pochopitelně pravda, to je taky otázka peněz a je to otázka času. Vyčítali jsme to předchůdci ministru Chládkovi, s tímto už nemohl stávající management nic dělat. Ambice v roce 2004, 2006 byly obrovské, že se udělá celá změna toho zákona. Dneska v podstatě se to scvrkává zejména na akreditační procesy. A překvapuje mě, že nikdo z předřečníků nevěnoval tomuto pozornost, protože to je zásadní věc, změna té akreditace. Tady je potřeba si uvědomit, že se posouvá jak pravomoc, tak zodpovědnost třeba v té institucionální akreditaci na úroveň rektorů a na úroveň univerzit a je potřeba jim také dát odpovídající jakousi rozhodovací pravomoc.

V novele, a předpokládám, že to bude záležitost dalšího jednání, mně chybí ukotvení kariérního řádu univerzit a zejména práce s mladými lidmi do 35 let na univerzitách, protože pokud nebude zajištěna prestiž učitelů, tak nemáme vlastně velkou šanci měnit kvalitu. Byť ji můžeme samozřejmě měnit formálně organizačními úpravami tak, jak jsme tady slyšeli. Vadí mi, že novela neřeší možnost vzniku vědeckých institucí, VVI, že jsme to odtamtud odstranili. A je tam pár věcí, které jsou konfliktní. O některých z nich hovořil třeba kolega Zlatuška. U těch létajících profesorů, tam si myslím, že obsahově samozřejmě má pravdu, že kvalitu nezměníme tím, když budeme mít na učitele se třemi čtyřmi úvazky, kteří pomalu ani nebudou vědět, kde učí, protože za ně učí doktorandi. Toto je pravda. Ale ta textace pozměňovacího návrhu, já nejsem právník, ale on hovořil o tom, že má nepodepsané texty. Já jsem tedy viděl podepsané texty od pana profesora Běliny, myslím, že by to byl schopen potvrdit, což je profesor práva pracovního. A tím pádem jsem na vážkách. Prostě nebezpečí ústavní stížnosti tam je. Takže si myslím, že myšlenka, kterou tady Jirka Zlatuška přednesl, samozřejmě ta základní je dobrá, ale chtěla by ještě dopracovat, aby nebyly tyhle řeči renomovaných právníků tady k tomuto. To je jeden názor k těm konfliktním.

Potom je tady pozměňovací návrh kolegy Tejce, o kterém nikdo nehovořil zatím a který spočívá vlastně v tom, že se rozšíří možnost výuky zahraničních studií na českých univerzitách. Čili že české univerzity formou celoživotního vzdělávání budou dávat tituly LLM, MPA, MBA a podobně. Samozřejmě se to tady 25 roků děje, ale vždycky pod garancí jakéhosi zajištění kvality ze strany zahraničních univerzit. Dneska to pustíme. Jenom na tu skutečnost upozorňuji. Jinak prostě je to taky vývoj.

Další pozměňovací návrh, který je konfliktní, tak to je samozřejmě vztah pravomoc děkanů, pracovněprávní vztahy na fakultách. Já bych to neviděl tak, jak říkal kolega Karamazov, tak bych to neviděl jako nějaký puč rektorů. Má to... Já patřím mezi ty konzistentní lidi, kteří říkají, že prostě jestliže má někdo nějakou pravomoc za IČO, za... pardon, má nějakou zodpovědnost za chod univerzity, chod firmy, tak by měl mít taky pravomoci. A není možné, aby si skupina lidí třeba na fakultě nebo prostě senát osočoval nebo bral tyhle pravomoci a potom dva tři měsíce, když jsou prázdniny, tak v tom podstatě nechal rektora samého, protože oni nezasedají.

A takhle by se dalo pokračovat tady v těch věcech. Ztotožňuji se s názorem, který tady byl řečen, ohledně té volby - ne volby, ale určování, jmenování profesorů ze strany prezidenta. Pokud nejsou dořešeny soudní spory těch neúspěšných kandidátů s prezidentem republiky, tak si myslím, že bychom mohli počkat, nebo měli počkat tady na toto řešení, a pak teprve názory, které tady jsou logické, samozřejmě, tak je vzít.

Jsem rád, že se posunul ten pozměňovací návrh směrem, který se týkal autonomnosti nebo jisté autonomnosti Policejní akademie rozhodným směrem, a myslím si, že to, co je dneska předloženo, že je hlasovatelné.

Takto by se daly jednotlivé pozměňovací návrhy probrat. Já bych na závěr, abych nezdržoval, myslím si, že skutečně je důležité, a říkal jsem to v tom předcházejícím vystoupení, když bylo druhé čtení, věnovat pozornost i kvalitě vysokých škol a financování a zejména se soustředit na absolventy pedagogických fakult, aby nám neutíkali mimo obor, a v tomto, myslím si, že by Sněmovna měla Ministerstvu školství výrazně pomoci, protože pokud budou kvalitní učitelé na základních a středních školách, pak můžeme taky dostat kvalitu i na vysoké školy. Pokud bude neustále přehlíženi ti mladí, tak bude dost velký problém v budoucnu.

Co se týká financování, asi v ruku v ruce bych taky měl říct, měl by být audit, měly by být kontroly, protože jinak je to černá díra, do které samozřejmě ty peníze padají, čili mělo by to být nějak vyvážené.

Nechci dále zdržovat, na toto téma by se dalo hovořit hodně, ale myslím si, že i když je to všechno připravené, tak asi bychom se pak měli před vlastním hlasováním na chvilku sejít a ještě si některé detaily doladit s paní ministryní. Děkuji vám.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji a nyní dvě faktické poznámky. První prosím k mikrofonu pana poslance Zlatušku, připraví se pan poslanec Pilný. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Vážená paní předsedkyně, já bych chtěl jenom, aby zde jasně zaznělo to, co jsem říkal. Materiál, který jste dostali jako tzv. právní stanovisko od předsedy Rady vysokých škol prof. Fischera, nebyl podepsaný, nebyl na hlavičkovém papíře. Když mi takto dají studenti esej, tak jim to vracím, aby tam aspoň doplnili jméno. Jestli to byl opravdu pan profesor Bělina, pak si dovoluji konstatovat, že to tvrzení o protiústavnosti, které je ve zjevném rozporu s textací § 304 i z hlediska toho, co se píše v těch učebnicích, podle mne svědčí o tom, že je na vysokých školách víc problémů a že možná ve vzdělávacím systému máme vážnější problémy než jenom matematiku. Ale to je moje poznámka k tomu.

Jinak k té učebnici Pracovní právo, Milan Galvas a kolektiv, ta pasáž, kterou jsem citoval, tam je autorkou paní profesorka Zdeňka Gregorová spolu s panem doktorem Zachariášem.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím s faktickou pana poslance Pilného, připraví se paní poslankyně Válková. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně a kolegové, jsme ve třetím čtení, takže se omezím na faktickou poznámku.

Vzdělávací systém je konzervativní a je to dobře. Na druhou stranu pokusy ho řídit monoliticky, takže půjdeme do každého detailu, jako je v tomto zákonu, připomíná tanker, který, bohužel, se otáčí velmi pomalu a do toho ledovce jednou narazí a možná se bude potápět pomaleji než Titanic, ale je to tak. Mluvíme-li o akademických svobodách, tak si myslím, že je věcí každé vysoké školy, jak si upraví vztah mezi rektory a děkany. Na to je organizační a jednací řád, a jestli jsou tu akademické svobody, tak bychom jim to měli prostě dovolit, a ne je cpát do monolitického bloku, kterým je tento zákon.

Totéž se týká tzv. létajících profesorů. To je prostě následek, a jestliže příčinou je tedy to, že soukromé školy mají nízkou kvalitu, tak proč třeba pomocí služebního zákona a jiných instrumentů tam ženeme lidi, kteří si mají něco odsedět a musí na to získat příslušný papír a dělají to tím nejjednodušším způsobem. To přece determinuje a určuje kvalitu vysokých škol. Když jim zakážeme kvalitní profesory, to vzdělání jenom nadále upadne, a jedná se tedy snad o pokus likvidace škol.

Pak kuriózní pozměňovací návrhy, které snižují úroveň školství, máme 14 bakalářů do tuctu, v řadě oborů je to úplně k ničemu, a jestliže vysokým školám dáme možnost, že budou uznávat zkoušky z tzv. odborných středních škol, tak se ta kvalita určitě tímto způsobem nesníží.

To znamená, podle mého názoru ten zákon detailně zasahuje do věcí, které by vůbec neměl určovat, a myslím si, že funkcionáři vysokých škol by se měli prostě bránit. To jsou ty skutečné akademické svobody. Ne určovat monolitický blok, který rozhodně k nějaké změně ve vzdělávacím systému nepřispěje. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji a prosím k mikrofonu paní poslankyni Válkovou taktéž s faktickou poznámkou. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Helena Válková: Vážená paní předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, faktická poznámka je omezena co do rozsahu časové dotace i věcně. Věcně se tu chci jen vyjádřit k tomu, co před chvílí říkal vaším prostřednictvím můj vážený a milý kolega pan profesor Zlatuška. Absolutně s tím nesouhlasím. Nemyslím si, že by, pokud jde o jeho pozměňovací návrh, bylo rozhodující to, jestli je právní stanovisko nám zasílané podepsané, nebo nepodepsané. Vždycky záleží na tom obsahu. S tím obsahem se můžu já jako právník ztotožnit, i ke kapacitám, jako je profesor Bělina nebo zde citovaná docentka Gregorová, můžu mít různé názory, ale v těch zásadních otázkách dost o tom pochybuji a myslím si, že jeho návrh je opravdu v rozporu s principem proporcionality a porušuje to, co je v článku 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, neboť akademické pracovníky znevýhodňuje. Museli by si právě v těch oblastech, ve kterých mají svou, řekněme, hlavní činnost, tzn. vědecká, pedagogická, publikační a samozřejmě s tím související výkon těchto činností na jedné, dvou nebo třech školách, žádat o souhlas, předchozí souhlas, a to ještě na omezenou dobu jednoho roku, rektora příslušné vysoké školy.

Myslím si, že to je zralé na ústavní stížnost, kterou samozřejmě teď nejsem schopna a ani nemůžu v rámci faktické poznámky nastínit, jak by měla vypadat, ale takzvaně si zaděláváme na problém, protože po právní stránce tento zásadní návrh nebyl zcela řádně projednán se všemi na těchto procesech zúčastněnými institucemi, včetně Rady vysokých škol. Takže mi to připadá přinejmenším nekorektní a nefér s tímto návrhem přijít dva měsíce před závěrečným čtením, třetím čtením. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní s faktickou pan poslanec Tejc, připraví se pan poslanec Zlatuška. Prosím, máte dvě minuty.

 

Poslanec Jeroným Tejc: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, já si dovolím navázat na svého váženého kolegu pana profesora Raise ve věci mého pozměňovacího návrhu. Chtěl bych říct, že určitě jsem pro, stejně jako všichni ostatní, abychom zvyšovali kvalitu těch navazujících programů. To, co ale obsahuje můj pozměňovací návrh, pro vysvětlenou je to, že pokud by nedošlo ke změně, tak by např. takové programy, jako je LLM, tedy ty zahraniční, mohli studovat pouze absolventi zahraničních vysokých škol. My se snažíme tím pozměňovacím návrhem umožnit absolventům našich veřejných vysokých škol, aby tato studia mohli na našich školách absolvovat, tzn. snažíme se o to, aby měli větší možnosti.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a prosím s faktickou pana poslance Zlatušku. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Vážená paní předsedající, ještě k výtce, že to bylo předloženo dva měsíce před třetím čtením. Ani ta není tak zcela korektní. Předložil jsem to včas z hlediska všech náležitostí, které jsou potřebné v předkládání poslaneckých návrhů.

Co se týče toho, jak jsem s tímto návrhem pracoval předtím, opakovaně jako někdejší člen Rady vysokých škol i člen předsednictva Rady vysokých škol jsem to samozřejmě vznášel už několik let. Je to vážný problém. Je to zásadní problém našich vysokých škol. Skutečnost, že si vysokoškolský establishment hlídá boční kšefty a není ochotný se chovat tak, jak se chovají vysoké školy v zahraničí, je smutná. A nejedná se o znevýhodňování pracovníků. V okamžiku, kdy všechny profese o to musejí ze zákoníku práce žádat v § 304, a tady se jedná o specifická místa, která jsou spojena s vysokými školami jako institucemi a vysokými školami v případě veřejných vysokých škol financovaných z veřejných prostředků. V tomto si myslím, že je velice dobrý důvod, proč zákonná úprava má být přijata.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím s faktickou pana poslance Raise. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Karel Rais: Já budu velmi stručný. Jak tady předřečníci, vlastně oba dva ctihodní profesoři, hovořili, tak si všichni myslíme, že co se týká kvality, tak rozhodně tomu prospěje, aby lidé byli na univerzitách slušně zaplaceni, aby byli na jedné univerzitě. Ale to souvisí s financováním, počty lidí a podobně. V čem je rozpor, aby bylo naprosto zřejmé, a zdůrazňuji, že to v tom množství beru jako naprosto logické, že se někde nemůžeme sejít, ten rozpor spočívá v tom, nejsem právník, ale právníci říkají, že je to nepřipravené. Proto se víceméně ztotožňuji s názorem, který říká ministryně, že bychom měli zlepšit textaci, svět nekončí, a za nějakou dobu tam tento návrh pořádně spravený dát, protože riziko tady z mého pohledu je. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. A nyní prosím k mikrofonu pana poslance Štětinu s řádnou přihláškou. Připraví se paní poslankyně Putnová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Štětina: Dobrý den. Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové, já se ve svých projevech snažím být vždy stručný a jasný, protože opakovat to, co tady bylo přede mnou řečeno slovutnými pány profesory, se kterými až na jednu výjimku naprosto souhlasím, a skoro jsem měl dojem, že kdybych si psal projev, jak měl pan profesor Karamazov, tak bych ho určitě lépe nenapsal, takže si myslím, že tady padlo hodně slov.

Musím říct dvě nebo tři základní věci. Je naprosto v pořádku a žádoucí, že tento zákon musí být přijat. Je skutečně správně, že paní ministryně se k tomuto odhodlala, že do toho jde i proti vůli mnoha v uvozovkách lobbistů, kteří si tento zákon nepřejí, a je dobře, že tento zákon, věřím, bude schválen a přijat.

Já bych si dovolil říct jednu věc. Mohl jsem se stát někdy v roce 1992 nebo 1993 docentem, když bylo na přechodnou dobu umožněno rehabilitovaným lidem, kteří měli jakési publikace, psali knihy a tak dále, že mohli požádat o docenturu a dostali ji. Já jsem to rázně odmítl, protože bych degradoval práci všech vážených pánů profesorů a docentů, kteří si tyto tituly zasloužili. A nejedná se pouze o takzvané okrasy před jménem a za jménem. Jedná se taky o to, že tito slovutní páni profesoři vychovávali naší generaci, a samozřejmě kvalita školství byla daleko lepší, než je v současné době, a to bohužel díky velikému rozmachu soukromých vysokých škol.

S tím souvisí pochopitelně i moje další a možná již závěrečná připomínka. Já jsem bytostně nepřítelem takzvaných létajících docentů a profesorů. K ničemu to nevede a neumím si představit, že bych já jako obyčejný felčar měl tři pracovní úvazky, nejde o financování, jestli bych si vydělal o 20 tisíc víc nebo méně. Já bych svoji práci nemohl dělat zodpovědně, protože jsem zaměstnán na jedné univerzitě, musím vědecky pracovat, a tady bych chtěl pochválit pana vicepremiéra, který má na starosti vědu a výzkum, on tady není, že mu také není lhostejné, jak peníze na vědu a výzkum jdou, ale myslím si, že vysoká škola musí mít své stálé pracovníky, kteří vědecky pracují, vychovávají, publikují a jsou zárukou kvality našeho vysokého školství.

Já vám děkuji, že jste mě vyslechli.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. Prosím k mikrofonu paní poslankyni Putnovou, připraví se pan poslanec Zahradník. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Anna Putnová: Dobré dopoledne. Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, doklopýtali jsme k třetímu čtení vysokoškolského zákona. Když v květnu 2015 představoval tuto novelu pan ministr Chládek, navrhovala jsem, abychom ji vrátili k přepracování, protože jsem kritizovala nejenom to, co v novele je, ale také to, co v novele chybí. Od té doby se vyměnili ministři a spolupráce, komunikace dostala mnohem přívětivější a hezčí tvář, ale obsah novely se příliš nezměnil. Tehdy jsem si stěžovala a říkala jsem, že je mi líto, že je to promarněná šance. Promarněná šance proto, že jsme se nevyslovili k zásadním klíčovým otázkám, které jsou spojené s vysokým školstvím, s financováním, s podporou studentů z hlediska grantů a stipendií, aby nebyli podle zákona do 26 let dětmi závislými na rodičích.

Tato novela zcela ignoruje celoživotní vzdělání. V roce 1998, když vstoupil v platnost současný vysokoškolský zákon, bylo celoživotní vzdělávání vlastně novým pojmem. My jsme se s tím naprosto nevypořádali. A to, co mělo být původním zákonem, se stalo novelou, ze které jsme vlastně ukrojili jenom část, která se týká akreditací.

Já bych se v této souvislosti chtěla vyjádřit k některým pozměňovacím návrhům, které se týkají akreditačního úřadu, které jsem podala. Snažila jsem se v pozměňovacích návrzích, které jsou pod písmenem L6 až L11, zdůraznit nezávislost akreditačního úřadu, zvýšit počet členů z 15 na 21, aby byly pokryty výzkumné a vzdělávací oblasti, aby tlak na akreditační úřad, na členy, který bude nepochybně velký, byl do určité míry i rozložený. Žádala jsem, aby členové akreditační komise měli definovanou nezávislost nejenom formálně, ale aby byla také stanovena její finanční odměna a prostředky, které povedou k tomu, že předseda a místopředsedové se tomu budou skutečně věnovat na plný úvazek a jejich působení bude dále neslučitelné s prací v akademické sféře. To jsou pozměňovací návrhy, které se týkají akreditačního úřadu. Nezávislost a svobodné rozhodování považuji za naprosto zásadní pro budoucnost této novely.

Já s potěšením poslouchám všechny projevy, které slibují, že tato novela přinese zlepšení kvality vysokého školství, a těším se, že si v nastávajících letech budeme tato slova moci připomenout, jestli se to opravdu povedlo.

Další pozměňovací návrh, který je pod písmenem L3 až L5, se týká složení akademických senátů. Navrhuji v něm, aby jednotřetinové zastoupení měli docenti a profesoři. Vysoké školství je velmi hierarchické a velmi strukturované, je tudíž neobvyklé a zcela se vymyká všem ostatním formám řízení školy, aby v akademických senátech zasedali asistenti a odborní asistenti a nebyly stanoveny naprosto žádné předpoklady jejich působení - ani kvalifikace, ani věk, a dokonce ani míra úvazku, takže i s minimálním úvazkem asistenta můžete působit v akademickém senátu a rozhodovat o chodu fakulty.

Chtěla bych se také vyjádřit k tomu medializovanému sporu práva fakulty a práva rektorátu, resp. rektoři versus děkani. Já ten problém vnímám jako vážný, ale nikoliv fatální. Zdá se mi, že jde o poměřování si sil mezi rektory a děkany, které spočívá v tom, že samozřejmě obě skupiny by chtěly pro sebe více pravomocí a více kompetencí. Zajímavé je, že v tomto sporu páni rektoři a členové České konference rektorů souhlasí s tím a ochotně přijímají tu samostatnost, kterou poskytuje institucionální akreditace, ale nemají chuť postupovat tu pravomoc dál. Nevidím to fatálně proto, že to vidím i jako částečně generační spor. Ze současných děkanů budou budoucí rektoři. Nepochybně život si cestu najde, ale v tomto okamžiku bych se přimlouvala za to, aby zůstaly pravomoci na úrovni fakult.

My jsme měli možnost v poslední době se potkávat s častou argumentací, že jednotlivé reprezentace vysokých škol odpracovaly stovky hodin na tom, aby přišel tento kompromisní návrh. Jak vtipně poznamenal můj kamarád, vysokoškolské reprezentace pracovaly stovky hodin, aby se nic nezměnilo. Můžete mně samozřejmě namítnout, kolik paragrafů v rámci této novely dostálo změny. S tím já mohu souhlasit jenom částečně, protože když se podíváte na to, co nás skutečně zásadního v budoucnosti z hlediska vysokých škol čeká, tak je to změna akreditací. To jestli se povede, bude záležet na tom, jak kvalitní bude akreditační úřad a jak integrující a morálně silné osobnosti zasednou v tomto tělese. Myslím, že dnes ukončíme to klopýtání novely vysokoškolského zákona, nicméně musím skončit s konstatováním, je to promarněná šance.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Zahradníka, připraví se paní poslankyně Válková.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, já si také dovolím vystoupit k tomuto problému. Již osm let jsem také příslušníkem akademické obce Jihočeské univerzity jako učitel, a tak bych řekl pár slov. Na závěr bych si dovolil vyjádřit ještě prosbu o podporu svého pozměňovacího návrhu.

Ale nejprve tady k té debatě. Mnohokrát jsem zde slyšel vyslovit slovo létající profesoři a pochopil jsem, že se jedná o něco jiného, než měl na mysli překladatel románu Davida Lodge, v originále Changing Places. Tam ti profesoři - jeden z Anglie, druhý z Kalifornie - si vymění svá pracovní místa. Každý tráví pak rok na pracovišti svého kolegy se všemi důsledky, které to pak přináší, patřícími do toho románu. Ale to není ono. To nemáte na mysli, když o tom mluvíte. Právě takové létající profesory ale potřebujeme, lidi, kteří by byli schopni měnit si svá místa, byli schopni pracovat na jiném pracovišti v zahraničí a na svoji mateřskou školu přinášet znalosti, které tam získali, a to tento zákon myslím bohužel také neřeší.

Co se týká studentů. I pro studenty by tady měla tato možnost být v daleko větší míře umožněna. Pan profesor Karamazov se tady zmínil o tom, že jedním z určitých problémů našeho vysokého školství, já to řeknu takto otevřeně, je právě strukturované studium. Domnívám se, že to je jedna z překážek k tomu, aby studenti našich vysokých škol během svého studia častěji absolvovali výměnné stáže v zahraničí. Začnou studovat, rozkoukají se, pak již mají před sebou bakalářskou práci, bakalářské zkoušky a hned na to navazuje dvouleté navazující studium magisterské. Není prostě čas rok vysadit, nebo semestr, odjet do zahraničí a vrátit se zpátky. Mám pocit, že jedním z důvodů, proč tomu tak není, je také ne úplně dobrá jazyková znalost našich studentů, ale to také prosím nemůžeme řešit zákonem, ale spíše vnitřními úpravami jednotlivých fakult. Já souhlasím s tím, co říká kolega Karamazov, a podporuji jeho návrh, aby fakultám byly jejich pravomoci zachovány.

Mluvil jsem o uzavřenosti nebo otevřenosti našich vysokých škol. V jedné příloze sobotního vydání významného deníku byl přes dva tiskové listy článek významného profesora, univerzitní kapacity právě věnující se problémům našeho vysokého školství, a z celé řady myšlenek, které tam byly zmíněny, mě zaujala jedna - a je to možné pozorovat u nás na našich vysokých školách, určitá lineárnost postupu. V čele mnohých kateder jsou lidé, kteří dělali přijímačky na ta fakultu, do dané katedry, kteří vystudovali, absolvovali, udělali disertaci a pak se jako členové té katedry kdesi habilitovali, vrátili se zpátky a jsou nyní vedoucími katedry, a přitom vlastně nevytáhli paty z té své vysoké školy. To je myslím něco, co se za každou cenu musíme snažit změnit. Já se domnívám, že bohužel jedním z těch důvodů je sice náš krásný mateřský jazyk daný našimi předky, ale bohužel ne úplně dobrá schopnost našich studentů a v mnohém případě i učitelů dobře znát a učit se ne cizí jazyk, ale cizí jazyky v množném čísle, to myslím. Zákon si k tomu určitě žádné ambice nedává a ani to možné není, ale spíš každý z nás učitelů na vysokých školách se nad tím musíme zamyslet a ze všech sil se snažit, je-li to možné, hledat cesty, jak navazovat kontakty s vysokými školami v zahraničí, a když ne zrovna třeba za mořem, tak třeba v nejbližším sousedství. My to máme v jižních Čechách jednoduché. Máme v blízkém sousedství Univerzitu Jana Keplera v Linci, Univerzitu v Pasově, obě vynikající univerzity, a snažíme se skutečně s nimi spolupracovat.

Na závěr mi dovolte, abych se vyjádřil k tomu, co jsem naznačil na začátku, abych tady přednesl žádost o podporu pozměňovacího návrhu, který je zde uveden pod písmenem J. Ten návrh se týká, za prvé tedy, vzdělávání v mezinárodně uznávaném kurzu, kde ten paragraf jaksi vyřazuje ze svého dosahu soukromé vysoké školy, přitom předchozí paragraf 60 mluvící o celoživotním vzdělávání, ten již je jaksi neutrální a používá termín vysoká škola. Navrhuji, aby se přívlastek veřejná vysoká škola škrtl, a tím ten paragraf platil i pro soukromé vysoké školy. Nevím, proč by měly být z tohoto hlediska diskriminovány. A za druhé. Moje navržená úprava se týká vydávání osvědčení o uznání vysokoškolského vzdělání a tady opět navrhuji, aby byl škrtnut přívlastek veřejná vysoká škola, a tedy aby takováto osvědčení mohly vydávat i vysoké školy soukromé. Prosím vás tedy o podporu tohoto pozměňovacího návrhu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. Prosím další v pořadí a tou je paní poslankyně Válková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, paní předsedající. Milé kolegyně, milí kolegové, asi nevyužiji toho víceméně neomezeného časového prostoru na dobu delší, než je faktická poznámka. Uvidíme.

Já jsem se chtěla vyjádřit obecně k této novele. Jako vysokoškolský akademický pracovník, který už působí desítky let na našich vysokých školách, zejména na veřejných, ale mám zkušenost i se soukromými, si myslím, že doba nazrála, nebo přezrála a že takové to absolutní minimum, co vyžaduje akademická sféra, aby mohla lépe fungovat.

Začnu svojí zkušeností, která byla dostatečně medializovaná, v kauze plzeňská práva, kde víte, jak Akreditační komise zasáhla, že to neměla jednoduché i s ohledem na absenci odpovídající právní úpravy, která by umožnila zbavit vlivu, někdy i titulů ty, kteří zneužili svého postavení akademických pracovníků. Takže to, co navrhuje nyní novela, narovnává stav, který už je tady opravdu velmi dlouho a nese své špatné ovoce i v podobě diskreditace některých fakult. Takže já vítám i ten státní akreditační ústav. Rozhodně je dobře, pokud bude přijat pozměňovací návrh, a teď neřeknu přesně písmenko, který ještě posílí nezávislost vedoucích funkcionářů tohoto úřadu, kteří kromě opravdu morálně integrovaných osobností a odborných předpokladů by měli být i dostatečně legislativně nezávislí, a měl by tam být tento jejich statut potvrzen i třeba prostřednictvím přijetí toho pozměňujícího návrhu, který jde tímto směrem.

Nebudu se samozřejmě vyjadřovat ke všem pozměňovacím návrhům, protože každý z nás, kteří působíme v akademické oblasti, máme své priority, ale nezbývá mi než znovu se vrátit k takzvaně oblíbenému tématu létajících profesorů, protože i s tím mám své zkušenosti a rozhodně bych nepoužila takto pejorativního termínu. Navazuji, vaším prostřednictvím, paní předsedající, na vystoupení pana poslance Štětiny. Rozhodně jsem poslední z těch, kteří by chtěli působit ve více funkcích a na více školách, aniž by mohli odvádět poctivou práci, která by byla kontrolovatelná a která by měla výsledky třeba v podobě dobrých absolventů. Nicméně velice dobře vím, jaká je současná právní situace.

Hovořila jsem teď ještě v mezidobí s panem profesorem Bělinou, když tedy už se odvoláváme vaším prostřednictvím, pane poslanče Zlatuško, na kapacity. Myslí si stejně jako já, že je to naprostý legislativní zmetek, je mi líto, že je to v rozporu s ústavními normami a pracovním právem, pracovněprávními předpisy, a navíc podobně jako já si myslí, že tímto způsobem rozhodně nezvedneme a nebudeme garantovat odbornou úroveň a dostatek časových dotací ze strany jednotlivých akademických pracovníků na konkrétních školách. K tomu už máme jiné nástroje. Děkani jich mohou využívat. Je to otázka i určité občanské statečnosti příslušného děkana se rozloučit se svým spolupracovníkem, kolegou, který běhá a létá po různých fakultách a neplní své základní povinnosti. Od toho tady máme jak interní předpisy, jak statut, tak samozřejmě zákoník práce. Takže ten pozměňovací návrh je opravdu špatný jak po věcné stránce a v rozporu s platnými předpisy pracovního práva, tak po stránce formální, legislativně. Čili hlasovat pro něj by přinejmenším neměl žádný právník v tomto sále.

Jinak pokud jde ještě o sporný bod, který opravdu zřejmě vyžaduje krátké porady a jisté osvěty kompetence a který je zásadní, kompetence ve prospěch děkanů či více ve prospěch rektorů. Na tuto otázku dle mého přesvědčení nelze jednoznačně odpovědět ano či ne, protože záleží na tom, jaké kompetence. A zatímco personální kompetence děkanů by jednoznačně měly být posíleny, nebo přinejmenším by neměly být oslabeny, tak pokud jde o ekonomické řízení, tady jsem opravdu velmi v pochybnostech, pokud by se měly posilovat jednotlivé fakulty na úkor toho, kdo potom v posledku ponese svoji odpovědnost, čili rektor příslušné vysoké školy. Ale možná že jsme tomu věnovali v předcházejících debatách ještě málo času, protože očividně i z diskusí, které tady probíhaly o přestávkách, je zřejmé, že někteří kolegové, poslankyně a poslanci, mají v této otázce nejasno.

Takže já uzavřu své krátké vystoupení jenom apelem na to, abychom přijali tuto novelu, abychom konečně akademické oblasti dali to, co už dávno měla mít, alespoň trochu pořádku a pevnější pravidla, abychom vypustili nebo nepodpořili návrhy, které jsou v rozporu z hlediska ústavněprávního a pracovněprávního a nejsou legislativně dobře připravené, a abychom doufali, že akademičtí pracovníci, hlavně funkcionáři, budou tuto novelu v praxi aplikovat třeba lépe, než teď to na první pohled vypadá, aby aplikovali to, co my schválíme bona fide, čili s důvěrou a vírou, že jsme chtěli i pro ně to nejlepší. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Heleně Válkové. Než budeme pokračovat, dovolte mi, abych konstatoval změnu v omluvách. Pan kolega Kostřica ruší svoji omluvu a bude mezi námi přítomen. Na druhou stranu pan ministr Robert Pelikán se omlouvá na celý den a mezi 10 a 11.30 se omlouvá pan poslanec Matěj Fichtner.

Dalším vystupujícím je pan poslanec Milan Šarapatka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Milan Šarapatka: Dobrý den. Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, slyšeli jsme tady slova mnoha povolaných a ještě určitě uslyšíme. Já se v tomto oboru za něj sice nepovažuji, nicméně mám jakousi zkušenosti se studiem v zahraničí, a chtěl bych se tedy vyjádřit k návrhu na uznávání zahraničního vzdělávání soukromými vysokými školami.

Považuji to za obrovské riziko s ohledem na známou nestejnoměrnou kvalitu některých soukromých vysokých škol. Nemusím je tady asi jmenovat. Jednalo by se o přenesení výkonu státní správy na soukromý subjekt, což si nemyslím, že je žádoucí. Dokážu si představit - dneska si koupíme vysokoškolský titul na internetu, takže já si dokážu představit, že by se s tím mohlo prostě potom obchodovat atd. Současný stav, kdy zahraniční vzdělání akredituje nebo akceptuje vysoká škola, v případě odvolání potvrzuje Ministerstvo školství, považuji za absolutně dostačující a adekvátní situaci.

Co se týká dalších návrhů, nebo co se týká té předlohy a pozměňovacích návrhů, tak se mi tam ještě moc nelíbí návrh na rozšíření akreditačního úřadu na zvýšení počtu členů na 21. Přijde mi to, že to stejně nepokryje všech těch 36 oblastí, o které se jedná, a pak to zvýší nároky na státní rozpočet. Pak mi tak trochu přijde, jestli už nejsou konkrétní kandidáti na ta místa. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Milanu Šarapatkovi. Nyní dvě faktické poznámky před panem poslancem Svobodou, který je řádně přihlášen, a to pan poslanec Karamazov a paní poslankyně Putnová. Nyní tedy faktická poznámka pana poslance Simeona Karamazova. Máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Simeon Karamazov: Děkuji za slovo. Jenom krátkou poznámku k paní profesorce Válkové. Říkala, že by měla být práva fakult zachována, ale zároveň řekla, že by nemělo dojít k posunu směrem k rektorům. Ale v nejlepším případě, když se nic nestane, tak práva fakult zůstanou zachována. Jinak to, co chtějí rektoři, je pravý opak. Ti chtějí všechna práva.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času. Nyní paní poslankyně Anna Putnová také k faktické poznámce. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Anna Putnová: Jenom stručnou reakci ke komentáři pana poslance Šarapatky. V současné době je 21 členů akreditační komise, čili předpokládáme, že by zůstal zachován tento počet.

A další poznámka, která se týká navýšení státního rozpočtu. Já si myslím, že toto je lichý argument, protože vysoké školy hospodaří s 23 miliardami plus minus ročně a zvýšení počtu členů není žádnou zásadní položkou. Nehledě k tomu, že v minulých letech jsme investovali téměř půl miliardy do toho, abychom zjišťovali kvalitu na vysokých školách, tak se domnívám, že i tu kvalitu bychom mohli posílit nezávislostí akreditačního úřadu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni. Pan kolega Rais se hlásí k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Rais: Já budu reagovat na to, co jsem tady slyšel o půl miliardě korun do kvality. Mě by tedy zajímalo, kde se to vzalo, protože pokud vím, tak akorát byl nějaký výzkum dělaný za 60 milionů. To je jedna věc.

Druhá věc je - tu obavu pana kolegy Šarapatky chápu v tom smyslu, že to prostě půjde z rozpočtu Ministerstva školství, čili tam nebude nějaký nárůst, to jde z kapitoly Ministerstva školství, včetně vybudování celé té instituce. Tam bych byl relativně zdrženlivý také v těch počtech, když pominu to, že se všichni znají se všemi, takže hovořit o té nezávislosti zvyšováním počtu, tak to bude ještě horší. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Raisovi. Nyní tedy pan poslanec Bohuslav Svoboda v řádné přihlášce do diskuse. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych i já jako celoživotní vysokoškolský učitel, jako člověk, který pracoval v akademickém senátu univerzity, fakulty dlouhá léta jako proděkan, jako děkan fakulty - myslím si, že je celá řada skutečností, které dobře znám, které jsem prožil, a je třeba, aby se tady o nich promluvilo.

Já si myslím, že ten vysokoškolský zákon samozřejmě má svůj smysl. Tam skutečně asi ta nejsilnější kapitola, otázka akreditace, kterou jednoznačně podporuji... Má obava, obava je o to, aby ten akreditační úřad byl dostatečně nezávislý. Samozřejmě ten vnitřní pocit, když je něco něčím financováno, že na něm není závislé, ten ve mně zůstává. Otázka je, jak to ta praxe dovede. Jsem také člen akreditační komise, takže vím, jak to funguje. Skutečně otázka té nezávislosti bude zásadní a možná, že nás to jednou donutí, abychom něco na struktuře toho úřadu nebo na jeho financování nebo na jeho umístění v časoprostoru změnili. Ale v každém případě je to zásadní krok a vlastně to nejdůležitější.

Ta druhá věc, kterou by měl tento zákon řešit, je taková otázka zvláštní. On by měl vést k tomu, že by výuka na našich školách byla kvalitnější, že by naši studenti byli více schopni konkurence, že by absolventi našich vysokých škol byli akceptováni jako rovnocenní absolventi vysokých škol jinde v Evropě nebo jinde ve světě. A to si myslím, že je věc, kterou nejlépe zajišťuje to, že vlastně vývoj toho stavu výuky běží odspodu. To nemůže běžet seshora. Žádný rektor nemůže nařídit... Jistě, máme univerzity, kde ten rektor má tolik zaměstnanců, co má na jiné univerzitě fakulta. Pak je to asi otázka jednoduchá. Ale berme ty velké instituce a tam skutečně to všechno musí běžet odspodu. Kvalita výuky běží od toho, jak kvalitní je tam fakulta, jak dokáže vytvořit svůj výukový program, svůj vědecký program, jak dokáže pracovat se studenty, jak dokáže zajistit komunikaci se světem, to znamená se stážemi, stážovými pobyty, s využíváním Erasmu a všech těch možností, které nám současná doba dává. A proto také z toho mého pohledu omezování možností a pravomocí fakult v některých věcech já vnímám jako zásadní chybu. Prostě proto, že něco nelze řídit seshora.

Já jsem jako proděkan zažil tu fázi, kdy fakulty přišly o svou právní subjektivitu. Bezprostředně potom to byl pro nás obrovský problém. Obrovský problém, který se táhl několik let, protože všechny ty věci byly nastaveny jinak. Najednou fungovaly jinak. A do dneška já to vnímám trošičku... zvláště na jednu stranu chápu, proč právní subjektivita je na té univerzitě, na druhou stranu té fakultě, některé možnosti, které dává ta právní subjektivita, chybí. Provozně chybí, je to tam nedostatek.

A co je naprosto zásadní na té naší výuce, je to, že ty fakulty musí mít kvalitní učitele. To je to, proč jsem já udělal ten svůj pozměňující návrh, to K1, protože já jsem ochoten akceptovat celou řadu kompromisů a pochopit je a vždycky si říkám s takovou nadějí, že když se nějaké manželství nepovede, že se dá opravit, a když je nějaká chyba, dá se opravit. Ale jestliže vezmeme fakultám právní subjektivitu v pracovněprávních otázkách, podkopáváme to nejzásadnější, co tam je. Když já jako děkan nebudu mít možnost vybrat si své učitele, nebudu mít možnost vybrat si je v souladu s tím, jaký mám výzkumný program, jaký mám pedagogický program, když je nebudu schopen zaplatit, a to je otázka těch létajících profesorů, ti flying profesoři, vlastně je to zkreslení toho slova. Létající profesor je krásná věc, když odletí do světa, je tam rok jako hostující profesor, skvělé. Tohleto je jinak. Ti lidé to dělají proto, že si chtějí přivydělat. Když já budu mít jako děkan možnost, abych svého profesora zaplatil, já vám garantuji, že mi nikam nepoletí. A nám z naší fakulty také nikam nelítají, prostě proto, že my platíme jinak, než se platí jinde.

Je to také otázka toho, že jsou fakulty, které mají své zahraniční studenty. Učíme v anglickém curriculu, získáváme nějaké prostředky, z těch prostředků jsme schopni zaplatit kvalitní učitele, protože pro anglické curriculum musíte mít i jazykově schopného pedagoga i pedagoga, který je schopný akceptovat, jak se to učí ve světě, protože je učí do jiného prostředí. A do toho všeho musí mít možnost mluvit děkan té fakulty. Jinak to fungovat nebude.

Já nechci hovořit o tom, že jsou univerzity, které mají několik fakult, které mají velmi příbuznou obsahovou náplň. Na medicíně je to jednoduché, tam je prostě pět lékařských fakult, ale řekněme, že nejnutnější právní nebo sociologické směry na těch fakultách jsou podobné. Já si nedovedu představit, že by se našel tak andělský rektor, který pochází z jedné fakulty, že by fungoval vůči všem těm fakultám naprosto spravedlivě. Chtěl bych tomu věřit, ale zatím život mě vždycky v těchto věcech zklamal.

Jsem proto přesvědčen, že má-li mít tento zákon nějaký smysl, musíme všichni přistoupit k nějakému kompromisu k nějaké vyváženosti těch věcí a pak to dočistit. Ale jedna věc, která je zásadní, která nepřipouští kompromis, podle mého názoru je to, aby děkan měl možnost v pracovněprávních vztazích vystupovat jako někdo, kdo v tom má zásadní slovo. Ono i z toho principu, když si vezmeme, že děkana volí senát fakulty, rektora volí senát univerzity - proč máme tedy ty dva senáty, proč tam je nějaký aspekt té dvojstupňovosti toho řízení? pak je nemusíme mít, pak to všechno můžeme udělat na úrovni té univerzity.

Ten můj návrh, který jsem předložil vlastně proti tomu oficiálnímu, má jedinou změnu: říká, že děkan rozhoduje v pracovněprávních vztazích v souladu se statutem fakulty. To je věc, která nikomu nemůže vadit, do ničeho nezasahuje, a věřte mi, tak fakulta bude v tom okamžiku funkční. Prostě proto. A garantuji vám to jako člověk, který dělal děkana sedm let a proděkana pro personální otázky dvanáct let.

Když nebudu mít možnost postavit kvalitní pedagogický a vědecký sbor, nikdy se úroveň našeho školství nepozdvihne nahoru. Ten rektor tam má jedinou úlohu, aby to seshora jistil, slučoval to dohromady a dobré věci podporoval. Všechno v této sféře musí skutečně vycházet odspodu. Od toho nejkvalitnějšího posledního asistenta, který učí, od toho narůstá kvalita té školy. Ne od nějakých rozhodnutí zásadních, že přijmeme akademika z Bostonu. To je také dobré. Ale jestliže nedokážeme zaplatit mladé učitele, zaplatit mladé pedagogy, dokázat to, že z těch pomvědů se stanou skuteční učitelé, že nám neodejdou do průmyslové sféry někam jinam, když toto nedokážeme, nebudeme mít žádné kvalitní vysoké školy.

Věřte mi, že vím, o čem mluvím. Je to i generační problém prostě proto, že ta naše stará armáda začíná dosluhovat a už bychom potřebovali, aby za námi stál někdo, kdo bude kvalitu té výuky do budoucna držet. Znovu tedy opakuji, jestliže neumožníme, aby vysoké školy měly možnost bojovat o kvalitu svého pedagogického a vědeckého sboru, nebudou ty školy kvalitní a celý tento zákon se mine svým cílem Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Bohuslavu Svobodovi. Ještě jedna faktická poznámka paní poslankyně Anny Putnové a potom pan poslanec František Vácha v řádné přihlášce. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslankyně Anna Putnová: Já jsem byla dotázána, kde se vzala tak vysoká částka, kterou jsem vlastně připsala přípravě jednak vysokoškolského zákona a jednak změně kvality na vysokých školách. Týká se to všech programů, nikoliv jenom kvalita. Ať do toho započítáváme Q-Ram, EFIN, kvalita, metodika. Můžeme do toho samozřejmě v tom hrubším součtu vzít také v úvahu audit Technopolis či reformu terciárního vzdělávání. Potom se dostaneme skutečně na půlmiliardovou sumu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Putnové. Nyní pan poslanec František Vácha, v tuto chvíli poslední písemně přihlášený do rozpravy ve třetím čtení. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená vládo, paní ministryně. Já tedy musím říct, že ten zákon původně měl řešit nebo řeší závažné věci kolem akreditací. Bohužel je smutné, že se scvrknul v poslední době na debatu kolem § 24 Práva fakult, případně otázky létajících profesorů. Jsou tam mnohem důležitější témata, kterým bychom se měli věnovat. To, že to sklouzlo tady k té jedné nebo dvěma věcem, je způsobeno nějakými zájmy určitých mocenských skupin, které, je mi líto, ale musím to říct, jsou schopny upírat občanům ústavní právo být volen do Poslanecké sněmovny.

Dokladem toho, té nesmyslnosti, to, že to vlastně není návrh ministerstva, je i to, že v důvodové zprávě o těch právech fakult není ani slovo. Já rozumím rektorům, proč tady s tím návrhem přicházejí, ale myslím si, že by o tom měla být vedena mnohem širší debata. Já dám jenom jeden příklad, který si myslím, že by vás měl přesvědčit. On už to tu zmiňoval kolega Svoboda. Děkani jsou voleni fakultními senáty a odpovídají se fakultním senátům. Můžou být odvoláni rektorem, ale pouze pokud s tím souhlasí fakultní senát. A představte si, že jste zvoleni fakultním senátem, ale vnitřní organizaci fakulty vám určuje rektor. Nakládání s finančními prostředky vám určuje rektor. Tvorbu a uskutečňování studijních programů vám určuje rektor. Strategické zaměření a tvůrčí činnost, pracovněprávní vztahy a další věci. Dokonce ty peníze, které si jako fakulta vyděláte, o nich bude rozhodovat rektor. Já si myslím, že tohleto je opravdu na širší debatu, a mrzí mě, že se to neobjevilo v důvodové zprávě. To je, myslím si, jeden ze zásadních argumentů, proč bychom měli podpořit buď pozměňovací návrh C5, nebo pozměňovací návrh K1 kolegy Svobody.

Mluvilo se tady o těch návrzích G1 a G3, o létajících profesorech. Paní poslankyně prostřednictvím pana předsedajícího, já nejsem právník, takže naštěstí můžu nebo budu hlasovat tak, jak si myslím, že by to mělo být správně. Já rozumím tomu návrhu pana poslance Zlatušky, považuji ho za správný. Nejsem právník, asi máte nějaké argumenty. Nicméně funkce létajících profesorů je dneska zneužívána. Já jako děkan fakulty, my máme plno lidí, kteří učí na jiných univerzitách. Ale učí tam buď zadarmo, anebo ve formě DPP nebo DPČ. To nikomu nebrání, aby učil na jiné univerzitě. Dokonce jsou samozřejmě univerzity, které nemají ty odborníky, a já jim ty naše odborníky rád poskytnu, pokud tedy oni s tím souhlasí. Tady se jedná o úplně jiný institut, který chce řešit pan profesor Zlatuška. Takže to je otázka těch létajících profesorů.

A jak jsem na začátku říkal, že jsme sklouzli k § 24 a létajícím profesorům, ale ten zákon původně měl být o něčem úplně jiném. Ten měl být o kvalitě na vysokých školách, to znamená o změně akreditačního procesu, a tam si myslím, že jsme možná nějak na půl cesty. Obávám se, že asi nás neminou nějaké novelizace tohoto zákona, protože ten proces akreditace, modelování procesu akreditace, který je teď nějakým způsobem nastaven, tam zase v tom přípravném procesu chybí.

Já znám akreditační proces třeba v Rakousku, kde stejně jako u nás se plánuje institucionální akreditace. Oni to tam také tak mají. O studijních oborech v rámci té institucionální akreditace si rozhodují oni sami, nebo samy ty univerzity. Takže já si myslím, že jdeme pravděpodobně správným směrem, nicméně trošku mi tam chybí namodelování těch důsledků nebo vazeb během akreditačního procesu.

A určitě bych podpořil ty pozměňovací návrhy, které se týkají podpory větší nezávislosti akreditačního úřadu. My víme, a už to tu bylo zmíněno, že akreditační komise dnes má 21 členů. Proč tedy snižovat počet členů akreditačního úřadu? Je pravda, že pokud budeme dělat institucionální akreditace, které budou zastřešovat nějaký obor, nějaké širší obory, tak bychom měli mít v akreditační komisi odborníky, kteří budou zaštiťovat třeba dva příbuzné institucionálně akreditované obory. Takže tady bych se opravdu přimlouval za podporu té větší nezávislosti akreditační komise.

Nakonec bych chtěl popřát paní ministryni, aby nepodlehla lobbistickým tlakům a abychom získali zákon, který vysokým školám přinese stabilitu, ale přinese i kvalitu do budoucna. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Františku Váchovi. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, já bych si dovolil ve svém krátkém diskusním příspěvku pouze upozornit na problém, který tady již mnohokrát zazněl, to znamená létající profesoři, i z toho pohledu možná z druhé strany. Těch profesorů, mnohdy jsou to z tohoto pohledu - omlouvám se za ten výraz - užiteční idioti. Není to pejorativní, není to jakoby negativní, ale mnohdy je ty vysoké školy potřebují, pouze když žádají o akreditaci. Potřebují obor, potřebují tam mít titulované hlavy, které mají nějakou tu praxi, tak si je najmou. Sotva akreditaci mají, dle zákona možná na deset let, možná kratší, ale není to tam omezeno, se jich docela rychle zbaví, protože nejsou jejich kmenoví, a místo nich ty jejich obory učí místní zaměstnanci, mnohdy bez patřičného vzdělání nebo odbornosti, která by k tomu přináležela. Je to obecný problém na vysokých školách. My taky poukazujeme na ty profesory, potažmo docenty, ale spíše si myslím, že to je problém tady tohoto a ten problém dělají samotné vysoké školy.

Já bych rád, aby se již výbor školský tímto zabýval a zkusil se zamyslet taky nad těmito profesory, protože pokud máme představu, že plat profesora je něco enormního nad, tak já si myslím, že opak je spíše pravdou, že jejich platy jsou hodně nízké a průměrná mzda - nebude daleko od pravdy, když budu říkat, že jejich plat se takhle pohybuje. Čili tady bych na to rád upozornil, aby pokud byla dána vysoké škole akreditace z toho titulu, že disponuje patřičnou kapacitou k výuce, tak aby byla kontrolována třeba v limitu jednou ročně, jestli dodržuje a jestli je ta kapacita opravdu na té vysoké škole a jestli nebyla pouze zneužita v době akreditace.

A na závěr mi dovolte jednu osobní neodbornou, vyloženě laickou poznámku. Myslím si, že v České republice je příliš hodně vysokých škol a že bychom se měli zamyslet nad jejich redukcí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Leo Luzarovi. Ještě jedna faktická poznámka paní poslankyně - dvě faktické poznámky, první je paní poslankyně Marta Semelová, poté pan poslanec Pavel Plzák. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Já jenom dvě stručné poznámky. Navážu na svého kolegu, který tady zmínil, že v České republice je velmi velké množství vysokých škol. Je to pravda a já bych k tomu ještě dodala to, že z těch zhruba 72 vysokých škol je přes 40 soukromých vysokých škol, často velice malých, často s problematickou kvalitou a jsou to právě tyto školy, které potřebují ty tzv. létající profesory, aby mohly mít zajištěný určitý obor. Tady podle mého názoru by mělo být opravdu stěžejní to, abychom se snažili o udržení kvality, aby se nepovolovaly další a další soukromé školy, které tomu škodí.

Druhá poznámka je, co jsem chtěla ocenit v návrhu vysokoškolského zákona, to je řešení sociálního stipendia vysokoškolských studentů, které podle mého názoru zlepšuje jejich postavení, protože víme o tom, že mnohé rodiny se rozhodují, jestli pošlou studenta na vysokou školu, nebo ne, právě z finančních důvodů. Tak tady si myslím, že to řešení, které je nabízeno, je správné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Martě Semelové. Nyní pan poslanec Pavel Plzák. Prosím, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Pavel Plzák: Děkuji za slovo, budu stručný. Já bych využil faktické poznámky, protože už se pak nedostanu ke slovu, a poprosil bych paní ministryni, jestli by se ve svém závěrečném slovu vyjádřila, který pozměňovací návrh, který se týká jmenování profesorů, vlastně podporuje. Ona řekla, že pozměňovací návrh podporuje, ale jsou tam dva. (Hlas ze sálu: Tři!) Tři, a jestli si je tedy vědoma toho rizika, pokud by byl přijat pozměňovací návrhu pana kolegy Kasala v tom případě, že by pan prezident prostě 60 dnů vůbec nekonal, v žádném případě, a automaticky by došlo ke jmenování. Díky.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. To byl poslední přihlášený k rozpravě. Pokud se nikdo nehlásí, rozpravu končím, ale hlásí se pan předseda klubu ANO kolega Faltýnek. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Děkuji za slovo. Dobrý den, vážené kolegyně, kolegové, já bych chtěl poprosit jménem našeho klubu o přestávku na poradu před hlasováním v trvání 15 minut. Děkuji za pochopení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vyhlásím přestávku ihned, protože závěrečná slova je lépe před hlasováním, protože se vyjádří jak paní ministryně, tak pan zpravodaj pravděpodobně v závěrečných slovech po přestávce. Vyhlašuji přestávku do 11.25. (Námitky v sále.) Deset minut, ne? Pardon, patnáct, tak do 11.30, ano?

 

(Jednání přerušeno v 11.15 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 11.30 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní poslankyně, páni poslanci, členové vlády, budeme pokračovat. Doba na přestávku pro zasedání klubu ANO uplynula. Prosím tedy, abyste zaujali svá místa. Ještě předtím, než dám prostor k závěrečným slovům, konstatuji došlou omluvu v době od 12.40 do 16.15 z pracovních důvodů pana poslance Jiřího Běhounka.

Nyní tedy je prostor pro závěrečná slova. Ptám se paní ministryně, jestli má zájem. Ano. Paní ministryně, chviličku malou. Vážené paní kolegyně, páni kolegové, pokračujeme závěrečným slovem ministryně školství. (Důrazně vzhledem ke hluku v sále.)

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, na základě proběhlé rozpravy mi dovolte reagovat - jednak na výzvu, jak se stavím k možným změnám pravomocí prezidenta. Nepodporuji ani jeden z pozměňovacích návrhů, tzn. v následující hlasovací proceduře je všechny doprovodím nesouhlasem, a to z toho důvodu, že prezident republiky má své pravomoci určeny buď Ústavou, nebo zákonem a tyto má vykonávat. Nepokládám za vhodné, abychom tady vytvářeli zákony pro konkrétní situace a konkrétní osoby. Co se týká tří nejmenovaných profesorů, tak pokud nebudou prezidentem republiky jmenováni, tak samozřejmě doběhne soudní řízení a pro prezidenta republiky bude platit výsledek soudního řízení jako pro kohokoli jiného.

Co se týká otázky děkanů a rektorů, nebo chcete-li univerzit a fakult. Také bych byla velmi nerada, kdyby se úsilí všech, že po deseti letech je konečně Poslanecká sněmovna připravena prohlasovat novelu vysokoškolského zákona, smrskla debata pouze na to, jaké vztahy mezi sebou mají, nemají a čeho se vzájemně obávají děkani a rektoři. Co se týká toho, že jako sociální demokratka snad prý navrhuji oslabení pozice děkanů nebo fakult. No samozřejmě v žádném případě. Vládní návrh pouze říká z hlediska respektování autonomie vysokých škol, že fakulty a univerzita, resp. rektor a děkani si mohou statutem tyto své záležitosti svobodně upravit.

Co se týká projednávání ve výborech, byli jsme vedeni snahou, abychom eliminovali obavy děkanů a fakult, které z mého pohledu vyplývají zejména z jejich negativních zkušeností za doby předchozích vlád. To znamená, jsem ráda za iniciativu všech zúčastněných vyvážit kompetence fakult a univerzit. Vzhledem k tomu, že nedospěly reprezentace vysokých škol, tzn. Rada vysokých škol a Česká konference rektorů, ke shodě, jakým způsobem tyto kompetence upravit, tak z hlediska mé pozice v rámci hlasovací procedury zaujmu k pozici K1 neutrální stanovisko. Zároveň avizuji, že budu podporovat souhlasem A8, A9, tzn. souhrnný pozměňovací návrh vyplývající ze školského výboru.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni Valachové za její závěrečné slovo. Nyní pan poslanec Mihola jako zpravodaj se závěrečným slovem. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, k novele vysokoškolského zákona už zde vystoupili snad všichni, kteří jsou s akademickým prostředím profesně spjati. A tak i já bych chtěl pár poznámek přidat právě především z tohoto důvodu, snad ještě víc než jako zpravodaj. Ale jen krátce. V akademickém prostředí působím totiž 16 let a za tu dobu už jsem také do těch mechanismů nějakým způsobem pronikl, i když jsem nebyl na rozdíl od některých kolegů děkanem nebo rektorem. Pár reakcí na několik předřečníků.

Nemyslím si, že je adekvátní označovat novelu jako promarněnou příležitost. Když pominu, že vznikala přes funkční období několika ministrů, věnovala jí současná koalice podle mě náležitou pozornost. Novela se projednávala koaličně na výjezdních i dalších zasedáních, dále na podvýboru už potom za přítomnosti všech zástupců poslaneckých klubů, na výboru opakovaně také. Diskutovalo se s mnoha odborníky, především se zástupci České konference rektorů či Rady vysokých škol a mnoha dalšími, a každý z nás asi i v rámci právě těch svých akademických působišť. Výsledkem těchto názorových střetů, včetně těch uvnitř koalice, podotýkám, je kompromis. Možná někdo řekne kompromis kompromisů. Ale ruku na srdce, těžko by jiný předkladatel, jiná koalice dosáhli na něco razantně progresivnějšího.

Byl bych rád, abych nám v rámci těchto obšírných diskusí neuniklo snad to nejdůležitější, to nejpodstatnější, a to byla slova, k nimž jsme se snad všichni hlásili ve svých volebních programech - kvalita českých vysokých škol. A v tomto kontextu jsem rád, že pan doc. Svoboda to zde ve svém vystoupení zmínil, a já se k tomu hlásím rovněž.

Mohl bych se tady také vyjadřovat obšírně k akademickému senátu a k těm navrženým změnám. Byl jsem totiž čtyřikrát senátorem na naší, tedy pedagogické fakultě, jednou také senátorem Masarykovy univerzity. Nechci příliš polemizovat s návrhy paní doc. kolegyně Putnové. Možná by někdo přidal ještě další návrhy podobné těm jejím, např. ohledně kvót zastoupení žen v senátu apod. Realita je ale podle mě celkově o hodně prostší. Zažil jsem situace, kdy do senátu byl problém dostat vůbec nějaké lidi, motivovat je k tomu, aby tam pracovali. A ten zmíněný asistent na čtvrt úvazku, který se může stát senátorem. Já myslím, že senátory volí snad rozumní lidé, kteří dneska mají přístup k množství informací, alespoň u nás to tak chodí, že kandidáti na senátory, jak učitelé, tak studenti, se musí představit, a neměl by nastat nějaký fatální problém v tom, že je tam někdo, kdo je s tou školou spjat okrajově a vlastně o ní vůbec nemá zájem.

Závěrem bych apeloval zejména na poslance vládní koalice, abychom odolali pokušení měnit dlouze diskutované věci a témata na poslední chvíli, pokud nechceme připustit, že předešlé dlouhé a složité debaty a jednání nebyly pouze formální. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. A nyní za výbor pro bezpečnost - paní kolegyně Černochová tu není, takže přikročíme k hlasování o pozměňovacích návrzích. Žádám zpravodaje garančního výboru, aby nás seznámil s procedurou hlasování, přednášel jednotlivé pozměňovací návrhy a před hlasováním se k nim vyjádřil, sdělil tedy své stanovisko. Jednotlivá stanoviska, i když je sdělila v závěrečném slově paní ministryně, budu požadovat před hlasováním i od ní. Pane zpravodaji, prosím. (Velký hluk v sále.)

 

Poslanec Jiří Mihola: Děkuji za slovo. Já bych nejdříve konstatoval, že ve druhém čtení návrhu zákona nebyl podán návrh na zamítnutí. Můžeme tedy hlasovat o jednotlivých pozměňovacích návrzích, které vzešly z jednání bezpečnostního výboru a školského výboru a ze druhého čtení tohoto návrhu zákona, tak jak jsou všechny uvedeny -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Prosím o klid sněmovnu! Jednáme o proceduře hlasování. Není to úplně jednoduché. Budeme schvalovat hlasováním proceduru, tak prosím dávejte pozor. Pokračujte, pane zpravodaji.

 

Poslanec Jiří Mihola: - tak jak jsou všechny uvedeny ve sněmovním tisku 464/8. O těchto návrzích jednal a hlasoval školský výbor jako garanční výbor na své 22. schůzi dne 21. ledna tohoto roku a přijal usnesení, které je obsaženo ve sněmovním tisku 464/11.

Nejprve bych si dovolil vás seznámit s celou procedurou hlasování, na které se školský výbor usnesl svým usnesením číslo 145, kterou bychom následně schválili, a potom bych si dovolil vás provést celým hlasováním. (Předsedající: Prosím.)

Jako první by bylo hlasování o legislativně technických úpravách uvedených v tisku 464/11 pod arabskou číslicí 1. V tisku 464/8 jsou pod písmenem O. A další legislativní úpravy se týkají písmen C2, C3 a A23. V C2 se slova "vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností" nahrazují slovy "vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností". V C3 se slova "vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností" nahrazují slovy "vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností". V A23 se slova "řízení a o akreditaci" nahrazují slovy "řízení nebo o akreditaci".

Jako druhé by bylo společné hlasování o návrzích F1 a F2, což jsou pozměňovací návrhy kolegy Kasala, upravuje § 73 a § 95, věcně se týkají jmenování uchazeče profesorem. Nejmenuje-li prezident republiky navrženého uchazeče profesorem do 60 dnů, je tento uchazeč jmenován ze zákona. Pokud budou schváleny návrhy F1 a F2, budou nehlasovatelné návrhy D1 plus D2 a návrhy I1 a I2. V případě neschválení návrhů F1 plus F2, pak musíme společně hlasovat o návrzích D1 plus D2. Pokud budou schváleny návrhy D1 plus D2, budou nehlasovatelné návrhy I1 a I2. V případě neschválení ani návrhů D1 plus D2 pak musíme hlasovat o návrzích I1 a I2. Upozorňuji, že tato společná hlasování nelze rozdělit, protože spolu věcně souvisejí. Všechny se týkají jmenování profesorů.

Jako další hlasování bychom hlasovali o návrhu C5, což je pozměňovací návrh poslance Karamazova. Týká se § 24 Práva fakulty a jejích orgánů. Pokud bude návrh C5 schválen, budou nehlasovatelné návrhy K1 a A8 plus A9. V případě neschválení návrhu C5 musíme hlasovat o návrhu K1, což je návrh pana poslance Bohuslava Svobody. Pokud bude schválen návrh K1, bude nehlasovatelný A8 a A9. V případě neschválení ani návrhu K1 pak musíme společně hlasovat o návrzích A8 a A9, která jsou z usnesení školského výboru.

Dalším hlasováním by bylo společné hlasování o návrzích C2 plus C3 pana kolegy Karamazova opět. Jedná se o nahrazení slov rektor - předseda rady. Pokud budou schváleny C2 a C3, pak jsou nehlasovatelné v návrhu A1 body 15 a 27.

Další hlasování by bylo o návrzích A1 až A43. Jedná se o usnesení školského výboru. Toto hlasování by bylo s výjimkou A1 bodů 15 a 27, bude-li schváleno C2 a C3, a A2 bodu 244 a také s výjimkou A8 plus A9. Pokud budou schváleny návrhy A3 a A4, bude nehlasovatelný návrh C4. Pokud bude schválen návrh A26, bude nehlasovatelný návrh C8. Pokud bude schválen A42, bude nehlasovatelný návrh L2. (Velký hluk v sále.)

Následně bychom společně hlasovali o návrzích B1 až B6. Jedná se o usnesení bezpečnostního výboru.

Další by bylo společné hlasování o návrzích C1 a C6. Pod písmenem C jsou opět návrhy kolegy Karamazova. Jde o úpravy v § 9 a § 27, které se týkají oprávnění členů akademického senátu vysoké školy, resp. fakulty navrhovat vnitřní předpisy vysoké školy, resp. fakulty, to jest ne výlučně rektor, resp. děkan. Upozorňuji, že tato hlasování nelze rozdělit. Potom bychom hlasovali o návrhu C7. Jde o úpravu § 81b, věcně o kratší platnost institucionální akreditace jen pro případ, že byla zamítnuta bezprostředně předcházející žádost, nikoliv obecně dřívější, jak uvádí novela.

Následně bychom společně hlasovali o návrzích E1 a E2 kolegy Raise. Jedná se o úpravu přechodných ustanovení v článku II, věcně jde o přechodná ustanovení k funkčnímu období členů Akreditační komise. Opět upozorňuji, že nelze rozdělit hlasování.

Další by bylo společné hlasování o návrzích G1 a G3, návrhy paní poslankyně Berdychové. Tyto upravují usnesení § 70 a bod přechodných ustanovení. Věcně potom jde o: místo akademického pracovníka může tatáž osoba zastávat jen na jedné vysoké škole, na další jen se souhlasem rektora vysoké školy, kde takové místo zastává, plus přechodné ustanovení. Opět upozorňuji, G1 a G3 nelze rozdělit.

Další by bylo hlasování o návrhu G2. V § 70 se doplňuje nový odstavec 8, věcně: je-li osoba akademickým pracovníkem na více vysokých školách, součástech vysokých škol, může volit a být volena do akademického senátu vysoké školy, součásti vysoké školy pouze na jedné z nich.

Dalším hlasováním by bylo hlasování o návrhu H1, což je návrh paní poslankyně Halíkové. Týká se doplnění přílohy číslo 3 vysokým školám nová oblast veřejná správa.

Následně bychom hlasovali společně o návrzích J1 a J2 pana kolegy Zahradníka. Týká se nové úpravy ustanovení § 60a, § 89, § 90. Věcně jde o: uskutečňovat mezinárodně uznávané kurzy a udělovat mezinárodně uznávané tituly může nejen veřejná, ale jakákoliv vysoká škola, nostrifikovat zahraniční vzdělání může nejen veřejná, ale jakákoliv vysoká škola. Opět upozorňuji, že nelze rozdělit hlasování.

Potom budeme hlasovat o návrhu L1. Pod písmenem L jsou návrhy pana kolegy Laudáta, který upravuje ustanovení § 8. Věcně kromě rektora a prorektora má právo na vystoupení na zasedání akademického senátu vysoké školy i děkan.

Dále bychom společně hlasovali o návrzích L3 plus L4 plus L5. Opět z dílny pana kolegy Laudáta. Týká se ustanovení § 8 a § 26. Věcně jde o povinné nejméně třetinové zastoupení profesorů a docentů v akademickém senátu vysoké školy, resp. fakulty. Znovu upozorňuji, že ani toto hlasování nelze rozdělit.

Dále by následovalo společné hlasování o návrzích L6 plus L8 plus L10, navrhuje úpravy v § 83a odst. 1, § 83b odst. 1 a bodě 4 přechodných ustanovení. Věcně jde o zvýšení počtu Rady Akreditačního úřadu na 21, zpravidla profesoři a docenti. Opět ani zde nelze rozdělit hlasování.

Dále by následovalo společné hlasování o návrzích L7 plus L11. Upravuje § 83 a odst. 4 a vkládá novou část 3. Změně zákona o platu představitelů státní moci věcně upravuje odměňování členů Rady Akreditačního úřadu stanoví zákon, nikoli vláda, plus konkrétní návrh. Ani zde nelze rozdělit hlasování.

Následně bychom hlasovali o návrhu L9. Vkládá nový odst. 5 do § 83b. Věcně jde o silněji formulovanou nezávislost členů Rady Akreditačního úřadu, neslučitelnost jakéhokoliv působení na vysoké škole s výjimkou výuky na základě dohod mimo pracovní poměr s výkonem funkce předsedy nebo místopředsedy rady. Další členové rady nesmějí jinou činností ohrožovat důvěru v nezávislost a nestrannost Akreditačního úřadu.

Dále bychom hlasovali o návrhu M1, pod písmenem M jsou návrhy paní poslankyně Dobešové. Jde o úpravu § 68 odst. 1. Věcně jde o výslovné zakotvení možnosti vysoké školy uznávat zkoušky nebo jiné studijní povinnosti z vyšších odborných škol.

Další by bylo hlasování o návrhu M2, úprava § 78a. Věcně jde o rozšíření standardů pro akreditaci studijního programu o specifické požadavky na studijní programy uskutečňované v cizím jazyce ve spolupráci se zahraniční vysokou školou a na studijní programy, při jejichž studiu se uznávají studijní povinnosti z vyšších odborných škol.

Předposlední by bylo hlasování o návrhu N1 pana kolegy Tejce. Upravuje § 60a. Věcně se týká - mezinárodně uznávané kurzy otevřít i pro studenty a absolventy českých vysokých škol, nejen zahraničních, jak je tomu podle aktuálního znění zákona.

Poslední by bylo hlasování o návrhu zákona jako celku ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Tolik k proceduře hlasování a dovolil bych si požádat sněmovnu o její schválení.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní k proceduře hlasování. Pan předseda klubu TOP 09 a potom paní poslankyně Vlasta Bohdalová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já nevím, jak vám, ale mně se občas stane, že pohlédnu tváří v tvář trpké skutečnosti, že mé intelektuální schopnosti jsou limitované a že nejsem schopen pochopit, co se po mně chce. To se mi stalo teď. Jakkoli oceňuji snahu zpravodaje a jakkoli jsem si dělal pečlivě poznámky a konfrontoval jsem to s jednotlivými pozměňujícími návrhy, tak jsem se prostě vprostřed jeho výkladu ztratil. A kdybych teď měl hlasovat o proceduře, tak nemohu naplnit svoji ústavní odpovědnost hlasovat podle svého vědomí a svědomí, protože netuším, o čem bych hlasoval.

Pokud nejsem úplně nejtupější člen této Poslanecké sněmovny, tak se domnívám, že je nás tady takových víc, a proto bych si dovolil požádat, zdali by mohl pan zpravodaj proceduru zopakovat, vysvětlit, proč u jím navrhovaných pozměňujících návrhů jsou návrhy nehlasovatelné, a u každého návrhu kdyby ještě označil věcný obsah. Myslím si, že tento návrh zákona je výsledkem příliš dlouhé práce na to, abychom teď začali hlasovat pouze formálně. A já jsem přesvědčen, když teď budeme hlasovat o proceduře, tak takových 147 z nás bude hlasovat pouze formálně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane předsedo, já vám rozumím, ale aby než zopakuje případně proceduru, myslím si, že připomínky k proceduře je třeba dát, aby to když tak pan zpravodaj zapracoval. Čili já v tomto ohledu dám paní kolegyni Bohdalové možnost, aby vystoupila, a potom se k tomu dostaneme. (Poslanec Kalousek mimo mikrofon: Mohu vysvětlit svůj názor?) Samozřejmě.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Moje připomínka k proceduře je zřejmá. Jakkoli si vážím přípravy zpravodaje, jeho výklad byl pro mě nesrozumitelný a já prosím o zopakování včetně pojmenování věcného obsahu jednotlivých pozměňujících návrhů a zdůvodnění nehlasovatelnosti těch návrhů, které jsou označovány za nehlasovatelné. Já akceptuji, pokud moji připomínku nevezmete. Nicméně já tady tedy veřejně prohlašuji, že pak nevím, o čem hlasuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní dám slovo paní poslankyni Vlastě Bohdalové, potom opět zpravodaji, protože ta procedura je naznačena, i když ne úplně, až asi od bodu G1 už potom je seřazena podle pořadí ve skutečnosti v tom materiálu číslo tisku lomeno 11.

A teď tedy paní poslankyně Bohdalová. Prosím.

 

Poslankyně Vlasta Bohdalová: K proceduře navrhuji u bodu hlasování číslo deset, kdy v návrhu procedury je společné hlasování o návrzích B1 až B6, jsou to usnesení bezpečnostního výboru, navrhuji, abychom hlasovali o bodech B1 až B4 a B6 a zvlášť hlasovali o bodu B5.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Čili společné hlasování B1 až B4 a oddělená hlasování B5, B6.

 

Poslankyně Vlasta Bohdalová: B1 až B4 a B6 a samostatně B5.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Rozumím, samostatně B5. Pan zpravodaj. Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Jiří Mihola: Děkuji. Krátce bych reagoval na pana předsedu Kalouska. Mě trošku mrzí, že tak zkušený poslanec ve třetím čtení neví, o čem je řeč. Já jsem z toho skoro šokován a jenom proto, že nechci zdržovat, si neberu pauzu, abych se vzpamatoval, pane předsedo. (Potlesk části poslanců.) Jinak jestli vám to není známo, i vaši kolegové sedí ve školském výboru. Ale možná, že jste si ani tohoto faktu nevšiml. My jsme to velmi obšírně probírali tam, a jak jsem zmiňoval i ve svém závěrečném slovu ještě před procedurou, tak skutečně těch koaličních schůzek a zástupců všech klubů bylo tolik, že věřím, že vaši kolegové už znají všechny ty pozměňovací návrhy úplně nazpaměť. A navíc mně ještě bylo řečeno a doufám, že je to pravda, tedy, to nemohu zaručit sám, že každý z poslanců dostal na lavici i tuto proceduru, tak aby se mohl opravdu soustředit a nemusel se, jak jste říkal, spoléhat pouze na své kolegy. To bych opravdu nechtěl, to bych si nevzal na svědomí, abyste byl odvislý jenom dívat se na ruce jiných. (V sále je trvalý hluk.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pan kolega Kalousek. Prosím sněmovnu o klid! Jde skutečně o složitou proceduru, máte ji všichni v tom tisku předepsanou a pořadí hlasování má nějakou logiku, která prostě není v tom pořadí zaznamenána. Ale samozřejmě vyžaduje určitou pozornost. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Já vážně nechci zdržovat a mrzí mě, že jsem šokoval zpravodaje. Nechci zlehčovat míru jeho práce a taky jsem své vystoupení nijak nemyslel jako jeho osobní kritiku. Já jsem se vám tady prostě jenom ve vší pokoře svěřil se svým intelektuálním limitem, o kterém jsem přesvědčen, že není v tuhle chvíli ojedinělý v této sněmovně. Já jsem prostě přesvědčen, že když teď budeme hlasovat o proceduře, která byla přednesena, tak polovina z nás nebude tušit, o čem hlasuje. Někomu to možná nevadí, já to respektuji. Já v tu chvíli se budu cítit jako někdo, kdo se zpronevěřuje své ústavní povinnosti, abych věděl, o čem hlasuji. Proto jsem si dovolil požádat o zopakování a podrobnější vysvětlení. Pokud je to nemístná žádost, tak ji prostě odmítněte, ale já chci mít čisté svědomí, že vím, o čem hlasuji, když teď budu hlasovat o proceduře, já zodpovědně, a sebeobviňuji se tím, říkám: Nevím o čem hlasuji. Ale jsem přesvědčen, že drtivá většina z vás je na tom stejně jako já.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Pan zpravodaj upřesnil proceduru. Souhlas, pane zpravodaji, s návrhem paní kolegyně Bohdalové, rozdělené hlasování o B1 až B4 plus B6 a samostatné hlasování B5? Ano? Je to podle mého soudu cca 10. krok, podle poznámek, ano?

Žádá někdo opakování procedury od pana zpravodaje? Pan kolega Kalousek o to žádá, pan zpravodaj myslí, že... Dobře. Jestli o to žádá jenom kolega Kalousek, nezbývá mi nic jiného, než dát hlasovat o tom, jestli ostatní souhlasí s procedurou, nebo nesouhlasí s procedurou. Pane zpravodaji... (Připomínka z pléna.)

 

Tak dobrá, omlouvám se panu kolegovi Kalouskovi. První hlasování bude o tom, aby pan zpravodaj znovu zopakoval proceduru hlasování. Ano? Čili kdo souhlasí s opakováním procedury hlasování?

Zahájil jsem hlasování číslo 97 a ptám se, kdo je pro opakování procedury. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 97, z přítomných 179 pro 33, proti 87. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní tedy budeme hlasovat o schválení navržené procedury se změnou, kterou navrhla paní poslankyně Vlasta Bohdalová.

Rozhodneme v hlasování číslo 98, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro schválení takové procedury. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 98, z přítomných 179 pro 147, proti 1. Procedura byla schválena.

 

Prosím, pane zpravodaji, ujměte se své zpravodajské role. Tak, první návrh.

 

Poslanec Jiří Mihola: Takže nejdříve přistoupíme k hlasování o legislativně technických úpravách, které jsou pod písmenem O a dále v C2, C3 a A23. Stanovisko garančního výboru je doporučující. (Paní ministryně souhlasí.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 99 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 99, z přítomných 178 pro 174, proti nikdo. Bylo schváleno. Další návrh.

 

Poslanec Jiří Mihola: Další hlasování je o F1 a F2. Podotýkám, to jsou ty návrhy týkající se jmenování profesorů. Pokud budou schváleny návrhy F1 a F2, budou nehlasovatelné návrhy D1 plus D2 a návrhy I1 a I2. Stanovisko garančního výboru nedoporučující. (Ministryně nesouhlasí.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 100 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 100, z přítomných 178 pro 36, proti 22. Návrh nebyl přijat. Další hlasování.

 

Poslanec Jiří Mihola: Protože nebyly schváleny návrhy F1 plus F2, musíme hlasovat o návrzích D1 plus D2. Pokud budou schváleny návrhy D1 plus D2, budou nehlasovatelné návrhy I1 a I2. Stanovisko garančního výboru nedoporučující. (Ministryně nesouhlasí.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Zahájil jsem hlasování číslo 101, ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 101, z přítomných 178 pro 13, proti 139. Ani tento návrh nebyl přijat. Další návrh.

 

Poslanec Jiří Mihola: Musíme tedy nyní hlasovat o návrzích I1 a I2. Stanovisko garančního výboru nedoporučující. (Ministryně nesouhlasí.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 102, ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 102, z přítomných 179 pro 11, proti 147. Návrh nebyl přijat.

 

Pan předseda Kalousek ještě jednou. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Já se moc omlouvám, já vím, že jsem tím otravný, možná že kdyby to byla rozpočtová pravidla nebo něco, čím se zabývám 20 let, tak bych ten problém neměl. Já jsem nevěděl, o čem se hlasuje, když se odhlasovávala procedura, a jsem přesvědčen, že v té situaci byla většina z vás. Jsem přesvědčen, že i teď, když se řekne I1 a okamžitě se hlasuje, že se v těch několika listech pozměňovacích návrhů nezorientujeme tak rychle, abychom mohli rychle reagovat. Komu z vás to nevadí, tak ať mu to nevadí a řídí se podle lodivoda, ale já mám velkou prosbu. Teď už ani nechci, aby se hlasovalo, ale pokud tento proces fakt nemá být jenom formální, tak kdyby pan zpravodaj byl tak laskav a u každého pozměňovacího návrhu aspoň jednou větou sdělil jeho věcný obsah. Já bych se cítil lépe jako zákonodárce při hlasování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já myslím, že pan zpravodaj vždy říká minimálně to, čeho se to týká, a jestliže to říkal u bodu F1, F2, tak ty body D1 a I1, 2 se týkaly téhož, čili věcně to bylo samozřejmě to samé. Takže v tomto ohledu jsem to po něm nevyžadoval, požadoval jsem stanovisko. Ale prosím, pane zpravodaji, vždy zdůrazňujte, kdy se dostaneme k dalšímu předmětu jednání. Prosím další návrh.

 

Poslanec Jiří Mihola: Pane předsedo Kalousku, já se pokusím co nejvíce vyhovět vaší připomínce. Omlouvám se, pokud jsem to explicitně neřekl úplně u všech těch pozměňovacích, ale na úvod jsem řekl vlastně, jednají o stejné věci, o tom jmenování profesorů, jsou v podstatě alternativní a detailně jsem je popsal v tom úvodu k proceduře. Ale budu to tedy akceptovat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Další návrh prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Jiří Mihola: Další návrh. Nyní budeme hlasovat o návrhu C5, což je návrh pana poslance Karamazova, týká se § 24 Práva fakult a jejich orgánů. Pokud bude schválen C5, budou nehlasovatelné K1 a A8 plus A9. Stanovisko garančního výboru je nedoporučující. (Ministryně nesouhlasí.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 103 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 103, z přítomných 179 pro 30, proti 127. Návrh nebyl přijat. Návrh je alternativní.

 

Poslanec Jiří Mihola: Pokračujeme v alternativním návrhu pana poslance Svobody. Protože nebyl schválen návrh C5, musíme tedy nyní hlasovat o K1. Pokud bude schválen K1, bude nehlasovatelné A8 plus A9. Stanovisko garančního výboru - garanční výbor nezaujal stanovisko. (Ministryně má neutrální stanovisko.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 104 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 104 z přítomných 179 pro 109, proti 20. Návrh byl přijat. (Slabý potlesk zprava.) Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Jiří Mihola: Protože byl návrh přijat, můžeme přistoupit k dalšímu hlasování. Nyní by to bylo o návrzích C2 plus C3. Jsou to pozměňovací návrhy pana kolegy Karamazova, kde se jedná o nahrazení slov "rektor, předseda rady". Pokud budou schváleny, jsou nehlasovatelné v A1 body 15 a 27. Stanovisko garančního výboru je doporučující. (Ministryně souhlasí.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 105 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 105 z přítomných 180 pro 174, proti 1. Návrh byl přijat.

 

Poslanec Jiří Mihola: Nyní budeme hlasovat o návrzích A1 až A43 s výjimkou v A1 bodu 15 a 27, v A2 bodu 244 a A8 plus A9. Jedná se o usnesení školského výboru. Stanovisko garančního výboru je doporučující. (Ministryně souhlasí.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 106 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 106 z přítomných 180 pro 162, proti nikdo. Návrh byl přijat. Můžeme jít na další návrh.

 

Poslanec Jiří Mihola: Nyní hlasování o B1, B2, B3, B4 a B6, což jsou všechno usnesení bezpečnostního výboru. Stanovisko garančního výboru je doporučující. (Ministryně souhlasí.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 107 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 107 z přítomných 180 pro 176, proti nikdo. Návrh byl přijat. Další návrh.

 

Poslanec Jiří Mihola: Přecházíme k oddělenému hlasování o B5, což je opět pozměňovací návrh z bezpečnostního výboru. Jedná se o usnesení, věcně se navrhuje úprava § 95 odst. 3. Jde o studium příslušníků Policie České republiky, které se řídí požadavky Ministerstva vnitra. Navrhuje se změna na příslušníky bezpečnostních sborů, kteří by se měli řídit požadavky těchto bezpečnostních sborů. Stanovisko garančního výboru je doporučující. (Ministryně nesouhlasí.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 108 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 108 z přítomných 180 pro 73, proti 91. Návrh nebyl přijat.

 

Poslanec Jiří Mihola: Nyní hlasování o C1 plus C6, což jsou návrhy kolegy Karamazova. Jedná se o úpravy v § 9 a § 27, které se týkají oprávnění členů akademického senátu vysoké školy, respektive fakulty, navrhovat vnitřní předpisy vysoké školy, respektive fakulty, to jest ne výlučně rektor, respektive děkan. Stanovisko garančního výboru je nedoporučující. (Ministryně nesouhlasí.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 109 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 109 z přítomných 180 pro 15, proti 151. Návrh nebyl přijat. Další návrh.

 

Poslanec Jiří Mihola: Hlasování o C7. Jedná se o úpravu § 81b, věcně o kratší platnost institucionální akreditace jen pro případ, že by byla zamítnuta bezprostředně předcházející žádost, nikoliv obecně dřívější, jak uvádí novela. Je to návrh pana poslance Karamazova. Stanovisko garančního výboru je doporučující. (Ministryně souhlasí.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 110 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 110 z přítomných 180 pro 174, proti 1. Návrh byl přijat. Další návrh.

 

Poslanec Jiří Mihola: Hlasování o E1 a E2, což je pozměňovací návrh pana kolegy Raise. Jde o úpravu přechodných ustanovení v článku II, věcně jde o přechodná ustanovení k funkčnímu období členů akreditační komise. Stanovisko garančního výboru je doporučující. (Ministryně souhlasí.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 111 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 111 z přítomných 180 pro 177, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Poslanec Jiří Mihola: Hlasování o G1 a G3, což jsou pozměňovací návrhy paní poslankyně Berdychové. Tyto upravují ustanovení § 70 a bod přechodných ustanovení, věcně jde o to, že místo akademického pracovníka může tatáž osoba zastávat jen na jedné vysoké škole, na další pouze se souhlasem rektora vysoké školy, kde takové místo zastává, plus přechodné ustanovení. Stanovisko garančního výboru je doporučující. (Ministryně nesouhlasí.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 112 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 112 z přítomných 180 pro 61 poslanec, proti 104. Návrh nebyl přijat. Další návrh.

 

Poslanec Jiří Mihola: Hlasování o G2, což je opět návrh paní poslankyně Berdychové, v § 70 se doplňuje nový odst. 8, věcně: je-li osoba akademickým pracovníkem na více vysokých školách, součástech vysokých škol, může volit a být volena do akademického senátu vysoké školy, součásti vysoké školy, pouze na jedné z nich. Stanovisko garančního výboru je nedoporučující. (Ministryně nesouhlasí.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 113 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 113 z přítomných 180 pro 32, proti 116. Návrh nebyl přijat. Další návrh.

 

Poslanec Jiří Mihola: Bude hlasování o návrhu H1, což je pozměňovací návrh kolegyně Halíkové. Týká se doplnění přílohy číslo 3 k vysokým školám, nová oblast veřejná správa. Garanční výbor nezaujal stanovisko. (Ministryně nesouhlasí.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Zahájil jsem hlavování pořadové číslo 114. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 114, z přítomných 180 pro 68, proti 102. Návrh nebyl přijat. Další návrh.

 

Poslanec Jiří Mihola: Hlasování o J1 plus J2, což je pozměňovací návrh pana kolegy Zahradníka. Týká se nové úpravy ustanovení § 60a, § 89 a § 90. Věcně jde o to, že uskutečňovat mezinárodně uznané kurzy a udělovat mezinárodně uznávané tituly může nejen veřejná, ale jakákoli vysoká škola, nostrifikovat zahraniční vzdělání může nejen veřejná, ale jakákoliv vysoká škola. Stanovisko garančního výboru je nedoporučující. (Ministryně: Nesouhlas.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 115. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 115, z přítomných 180 pro 18, proti 136. Návrh nebyl přijat. Další návrh.

 

Poslanec Jiří Mihola: Nyní budeme hlasovat o L1, což je návrh pana kolegy Laudáta, který upravuje ustanovení § 8, věcně kromě rektora a prorektora má právo na vystoupení na zasedání akademického senátu vysoké školy i děkan. Stanovisko garančního výboru je doporučující. (Ministryně: Souhlas.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 116. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 116, z přítomných 180 pro 172, proti 1. Návrh byl přijat. Další návrh.

 

Poslanec Jiří Mihola: Hlasování o L3 plus L4 plus L5, opět z dílny pana kolegy Laudáta. Týká se ustanovení § 8 a § 26. Věcně jde o povinné nejméně třetinové zastoupení profesorů a docentů v akademickém senátu vysoké školy, resp. fakulty. Stanovisko garančního výboru je nedoporučující. (Ministryně: Nesouhlas.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 117. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 117, z přítomných 180 pro 22, proti 150. Návrh nebyl přijat. Další návrh.

 

Poslanec Jiří Mihola: Hlasování o L6 plus L8 plus L10. Opět návrh pana kolegy Laudáta, kdy se navrhují úpravy v § 83 odst. 1, v § 83b odst. 1 a v bodě 4 přechodných ustanovení. Věcně jde o zvýšení počtu členů rady akreditačního úřadu na 21, zpravidla profesoři a docenti. Stanovisko garančního výboru je nedoporučující. (Ministryně: Nesouhlas.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 118. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 118, z přítomných 180 pro 22, proti 112. Návrh nebyl přijat. Další návrh, pane zpravodaji.

 

Poslanec Jiří Mihola: U pozměňovacího návrhu kolegy Laudáta zůstaneme i nyní. Jedná se o hlasování L7 plus L11, které upravuje § 83a odst. 4 a vkládá novou část třetí, změně zákona o platu u představitelů státní moci, věcně upravuje odměňování členů rady akreditačního úřadu, stanoví zákon, nikoliv vláda, plus konkrétní návrh. Stanovisko garančního výboru je nedoporučující. (Ministryně: Nesouhlas.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 119 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 119, z přítomných 180 pro 52, proti 111. Návrh nebyl přijat. Další návrh.

 

Poslanec Jiří Mihola: Další návrh pana kolegy - už poslední - Laudáta, hlasování o L9. Vkládá nový odstavec 5 do § 83b. Věcně jde o silněji formulovanou nezávislost členů rady akreditačního úřadu, neslučitelnost jakéhokoliv působení na vysoké škole s výjimkou výuky na základě dohod mimo pracovní poměr, s výkonem funkce předsedy nebo místopředsedy rady. Další členové rady nesmějí jinou činností ohrožovat důvěru v nezávislost a nestrannost akreditačního úřadu. (Stanovisko garančního výboru je doporučující. (Ministryně: Souhlas.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 120 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 120, z přítomných 180 pro 144, proti nikdo. Návrh byl přijat. Další návrh.

 

Poslanec Jiří Mihola: Nyní budeme hlasovat o M1, což je pozměňující návrh paní poslankyně Dobešové. Jde o úpravu § 68 odst. 1. Věcně jde o výslovné zakotvení možnosti vysoké školy uznávat zkoušky nebo jiné studijní povinnosti z vyšších odborných škol. Stanovisko garančního výboru je doporučující. (Ministryně: Souhlas.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 121 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 121, z přítomných 180 pro 117, proti 40. Návrh byl přijat. Další návrh.

 

Poslanec Jiří Mihola: Hlasování o M2. Zůstaneme opět u pozměňovacího návrhu paní poslankyně Dobešové. Jedná se o úpravu § 78a. Věcně jde o rozšíření standardů pro akreditaci studijního programu o specifické požadavky na studijní programy uskutečňované v cizím jazyce ve spolupráci se zahraniční vysokou školou a na studijní programy, při jejichž studiu se uznávají studijní povinnosti z vyšších odborných škol. Stanovisko garančního výboru je nedoporučující. (Ministryně: Nesouhlas.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 122 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 122, z přítomných 180 pro 1, proti 134. Návrh nebyl přijat. Další návrh.

 

Poslanec Jiří Mihola: Hlasování o N1, což je pozměňovací návrh pana poslance Tejce. Upravuje § 60a. Věcně se týká - mezinárodně uznávané kurzy otevřít i pro studenty a absolventy českých vysokých škol, nejen zahraničních, jak je tomu podle aktuálního znění zákona. Stanovisko garančního výboru je doporučující. (Ministryně: Souhlas.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 123 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 123, z přítomných 180 pro 154, proti nikdo. Návrh byl přijat. Další návrh.

 

Poslanec Jiří Mihola: Nyní hlasování o návrhu zákona jako celku ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já se ale zeptám, jestli jsou všechny pozměňovací návrhy, které byly předloženy, vyčerpány. Všichni, kteří předkládali pozměňovací návrh, respektují to, že zpravodaj vyčerpal všechny pozměňovací návrhy? (Bez námitek.) Ty, které byly kontradikci, se samozřejmě hlasovat nemohly. Takže skutečně prohlašuji všechny pozměňovací návrhy za vyčerpané. A protože bylo o návrzích hlasováno, přikročíme k hlasování o celém návrhu zákona.

 

Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, podle sněmovního tisku č. 464, ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou."

Zahájil jsem hlasování číslo 124 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 124 - z přítomných 180 pro 139, proti 15. Konstatuji, že s návrhem zákona byl vysloven souhlas. (Potlesk.)

 

Děkuji paní ministryni, děkuji panu zpravodaji a končím bod č. 143. 

Ještě než budeme pokračovat, přečtu došlé omluvy z jednání Poslanecké sněmovny. Od 14.30 se do konce jednání omlouvá ze zdravotních důvodů pan poslanec Adam Rykala. Od 12 do 14.30 se omlouvá z pracovních důvodů pan poslanec Jaroslav Klaška, od 12.00 do 14.30 se omlouvá z pracovních důvodů paní místopředsedkyně Jaroslava Jermanová. Dále se omlouvá paní poslankyně Věra Kovářová od 12.30 do 13 hodin. Naopak pan poslanec Stanislav Grospič ruší svou omluvu z dnešního odpoledního jednání. (V sále je velmi rušno.)

Pan kolega Sklenák se hlásí. Prosím, pane předsedo. - Ale počkejte chviličku pane předsedo, já ještě uklidním sněmovnu. Já vím, že to bylo náročné, dlouho očekávané, ale přesto si myslím, že je potřeba, aby vás sněmovna vyslechla v klidu. Prosím.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji. Dovoluji si jménem dvou poslaneckých klubů - ČSSD a ANO 2011 - navrhnout, abychom dnes jednali a meritorně i procedurálně hlasovali o všech návrzích i po 19. hodině.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, rozuměl jsem tomu procedurálnímu návrhu. Než začneme další bod, budeme procedurálně hlasovat o návrhu pana předsedy klubu sociální demokracie, který jménem dvou poslaneckých klubů navrhl jednání a procedurální hlasování o zákonech po 19. hodině.

Rozhodneme následujícím hlasováním, ale předtím vás všechny odhlásím, protože někteří kolegové ze sněmovny odešli. Žádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami. Ještě spustím gong, aby kolegové a kolegyně věděli, že budeme rozhodovat o tomto procedurálním návrhu.

 

A protože se počet přihlášených stabilizuje, tak zahajuji hlasování pořadové číslo 125 a ptám se, kdo je pro jednání po 19. hodině. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 125, z přítomných 162 poslanců pro 85, proti 63, návrh byl přijat. Znamená to, že budeme dnes jednat i po 19. hodině.

 

Děkuji. Nyní předám řízení schůze.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré poledne, milé kolegyně, milí kolegové. Dalším bodem našeho dnešního jednání je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.