(Jednání pokračovalo v 11.55 hodin.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, uplynula doba na poradu klubu KSČM. Poprosím pana zpravodaje, aby ještě umožnil vystoupit panu předsedovi Kováčikovi.
Poslanec Pavel Kováčik: Vážený pane předsedo, vážená vládo, milé kolegyně, ctění kolegové, jak jsem již řekl, poslanecký klub KSČM chce rozhodnout zodpovědně a s co nejčistším svědomím, byť víme, že na nás v tuto chvíli není tak úplně ta největší zodpovědnost, neboť nejsme vládním poslaneckým klubem. Nicméně jsme přesvědčeni o tom, že boj proti šedé ekonomice není jenom úkolem vládních stran, ale je úkolem nás všech.
Ukázali jsme to tady v uplynulém roce, my jako klub KSČM, a bohužel, včerejším dnem se tak trochu nedůstojným, vzpomínáte na tu diskusi tady, způsobem zametlo s naším návrhem zákona o majetkových přiznáních. Podle našeho soudu totiž právě toto je to klíčové opatření v boji proti šedé ekonomice, proti daňovým únikům, proti všem lumpárnám a nepravostem, které se v této oblasti už dvě a půl desetiletí dějí. Řada z nás, ať už jsme byli novináři, ať už jsme byli kdekoli jinde, má s tím bohaté zkušenosti a je třeba si ty publikace, např. od paní kolegyně Lorencové, také přečíst. Je to tam přesně. Kdyby tehdy zůstala v našem právním řádu ona opatření, která zde byla, jak tady bylo řečeno, do doby, než se dělaly znovu zákony po vzniku České republiky, tedy majetková přiznání, tak celá ta "bohatá" 90. léta, ten Klondike, to rozkrádání, to zhasnuto atd. by bylo daleko těžší. Já nejsem naivní. Já si nemyslím, že by to bylo úplně čisté, křišťálově čisté, taky jsme tady slyšeli ta slova tady z toho místa. Ale přece jenom by různí vykukové, různí takoví chytráci, podnikavci - prosím, nikoli podnikatelé, před těmi mám úctu - měli daleko těžší to vykývání s námi všemi, to rozkrádání majetků, výdobytků nás všech, našich rodičů, našich prarodičů, celých generací, nedošlo by k tak zásadnímu nečistému převratu u majetku. A možná by i dnes morální hladina ve společnosti byla podstatně jiná.
Domnívám se, že právě proto je institut majetkových přiznání, ať už tomu říká pan prezident nebo kdokoli jiný jakkoli jinak, velmi důležitý. Já tady z toho místa mohu říci, že nejsem uražený, že zrovna náš návrh neprošel, že tady ještě je vládní návrh, o kterém pan zpravodaj říkal, že právě proto, že tady je, tak navrhuje zamítnutí toho poslaneckého, že tudíž, zase po pečlivém zvážení, pečlivé diskusi, případně předložení pozměňovacích návrhů, poslanecký klub KSČM, domnívám se, pokud to nepůjde někam úplně jinam, pokud to bude mít zuby, tak i tento vládní návrh podpoří.
Co se týká tématu, o kterém teď za chvíli budeme hlasovat. Zvážili jsme pro a proti. Nejen to, že nejsme vládním klubem, a není tudíž na nás ona zodpovědnost, nebudeme, nechceme nahrazovat něčí pochybnosti ve vládních lavicích. Zvážili jsme i určitá rizika. Výnosy budou odpovídat nákladům? No teď se to nedá úplně říct. Možná ty obavy, vzpomínám, jak se těžko rodil systém evidence vozidel, a to je, co se množství týká, nesrovnatelně menší penzum operací. Zvažuji i to, a zvažovali jsme i to, co tady bylo v té diskusi, tzn. určité obavy části živnostníků, podnikatelů, zejména na venkově, to jsou ti od slova živiti se a někteří od slova tak tak se živiti, a je velmi jednoduché říci: Když nemáš na pokladnu, nepodnikej. Ale ten člověk leckdy na té malé vesnici je jediným, který se tam jakž takž stará o nějaké zásobování.
Čili to jsou i věci, které jsme zvažovali, a myslíme si, že když k tomu přidám, a všichni jsme tady byli svědky určitého, řekněme, na hraně nebo možná trošku za hranou jednacího řádu a Ústavy se pohybujícího ohnutí procedury, jsem velmi jemný, neříkám znásilnění, říkám jen ohnutí procedury, myslím si, že to je také jedna z věcí, se kterou bude mít Ústavní soud určitou práci, aby posoudil, kde byl skutečně úmysl zákonodárce, když tak a tak, a kde bylo už tedy to, řekněme, odebrání práva, aby každý poslanec a poslankyně mohli přednést svoje návrhy, aby Ústavní soud zvážil, kde jsou hranice demokratické obstrukce, kde jsou hranice vyjádření nesouhlasu a kde jsou hranice už, řekněme, bohapustého zdržování za každou cenu.
Zažili jsme tady obé a zažili jsme to z obou stran spektra. Jak od sociální demokracie, tak od pravice. Můžeme tedy na ledacos vzpomínat ale i to srovnávat. Má to jenom jeden rozdíl. Předchozí vlády, pokud byla některá jejich činnost obstruována, opozici nechaly vypovídat v podstatě bez reakcí. A tady souhlasím, že to bylo kratší. Mohli jsme si ušetřit řadu hodin, ale budiž, tato vláda má jiné přístupy a já je respektuji. ***