(10.40 hodin)
(pokračuje Babiš)
Dneska ráno jsem o tom mluvil s komisařem, s vicepředsedou Evropské komise panem Dombrovským a náš prioritní zájem České republiky je přesvědčit Evropskou komisi, aby nám povolila postavit ty dálnice. Já se ptám, proč jste je nepostavili, když jste byli v koalici s vévéčky, s Bártou? A Řebíček, který se proslavil, ten neměl konflikt zájmu, ne, ten zaparkoval do Viamont na své kámoše a potom udělal 13 miliard pro svoji firmu. Ne, tady mě stále kritizujete, ne. Já jsem transparentní, transparentní. Takže proč jste nepostavili ty dálnice? Já fakt se divím, protože my potřebujeme dneska přesvědčit, abychom mohli ty dálnice postavit. A já jsem jasně řekl, že neexistuje žádná stavba, investiční, dopravní, že by nebyly peníze.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Váš čas, pane ministře.
Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Kolik věcí se nemohlo postavit, protože jste neměli peníze. Nechtěli jste mít peníze.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já diskutující vedu ke kázni, a to z obou stran. Neřešíme zde stavbu dálnic, neřešíme zde financování staveb dálnic ani předchozí kauzy. Rozprava se vede na téma elektronická evidence tržeb a žádám diskutující, aby se drželi tématu, které dnes projednáváme. Děkuji za to, že to budete respektovat.
Budeme pokračovat v rozpravě a je přihlášena paní poslankyně Adamová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Markéta Adamová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, já jsem velice ráda, že na dnešní jednání pan ministr dorazil, protože na interpelacích už nebyl od dubna minulého roku a místo toho jsme se včera z jeho facebooku dozvěděli, že tedy chodí naproti do hospody připravovat se do pořadu. Já samozřejmě respektuji, že je potřeba se na takovou věc připravit, ale zřejmě u toho piva vymyslel tedy, když tady ho nemůže pít, protože tady jste zavedli tedy zákaz konzumace a prodeje alkoholu, tak že si tedy zajde do hospody popřemýšlet, jestli by nemohl třeba snížit DPH u piva. Nicméně bylo by fajn, kdybyste, pane ministře, chodil i na ty interpelace, protože někteří poslanci na ně dostávají písemné odpovědi už několik měsíců, a opravdu bychom byli rádi, kdybyste pochopil, že jako ministr se zodpovídáte právě Poslanecké sněmovně.
Nicméně k věci. Co se týče EET, tak vláda si jednoznačně vybrala jednoho nepřítele, nebo on není jeden, ono jich je skoro 600 tisíc, je to živnostník, a vyhlásila mu válku. Ono to není moc překvapující, když se podíváme na složení vlády, kdy vlastně na jedné straně máme ČSSD, už samozřejmě je proslulý ten výrok pana Mládka, považuje živnostníky za parazity, a na druhé straně máme ANO, tedy pana ministra Babiše, který je zároveň velkopodnikatel, takže pro něj jsou samozřejmě i konkurenti. Ale ty bitvy ve válce, která byla živnostníkům rozpoutána, jsou už poměrně jednoznačné a čitelné.
Jednou z nich je třeba zrušení jednotného inkasního místa. To už jste mnozí možná i zapomněli, co je, protože jste to zrušili okamžitě poté, co vlastně tato vláda byla ustanovena. Tedy ani nestihla tato věc vejít v život a vlastně usnadnit živnostníkům život. Následně tedy zavedení kontrolního hlášení DPH, takže jednou za měsíc, někteří jednou za čtvrtletí musí znovu tedy navýšit svoji byrokracii a činnost zaměřit jiným směrem než na to, aby vydělávali, ale opravdu se věnovat tedy tomuto hlášení. A víme, jak to v praxi zafungovalo nebo funguje, od samého počátku s velkými problémy. Tak to byla další bitva, kterou jste si vybrali. A teď tedy bojujeme další a ta je nazvaná elektronická evidence tržeb. Ale čeká nás ještě jedna, centrální evidence účtů, o které se zatím mnoho nemluví, ale i ta bude samozřejmě zatěžovat živnostníky, i když nejenom je.
Zbraně, které se v této válce používají, mají především charakter informační povahy. Je to vlastně velmi prosté a je to už takové propagandistické, kdy pan Babiš označil skupinu živnostníků za největší vlastně podvodníky v tomto státě, za zloděje, paušálně je takto tituluje, svalí na ně všechny problémy České republiky. Všichni vlastně nemáme na důchody, nebo není na důchody, na jiné výdaje státu právě kvůli živnostníkům, protože ti jsou ti hlavní neplatiči daní. Tato dlouho a často opakovaná lež se samozřejmě stává v určitém vnímání u některých lidí pak nakonec pravdou, takže i veřejnost má pocit, že vlastně to je ten živnostník, proti kterému je potřeba tu válku vést a bojovat. A přitom kdo je skutečně tím největším neplatičem daní? Je tady mířeno na 5 %, opravdu 5 % těch neplatičů, a 95 %, kteří jsou těmi skutečně závažnějšími vlastně podvodníky, když to tak budu nazývat, tak na ty jsme rezignovali? Na ty tedy nebudeme mířit ten kanón, míříme ho na vrabce?
Tato válka, která je tedy vedena právě proti těm marginálním - a skvěle to tady popsal pan kolega poslanec Farský, a to konkrétním případem Synthesie atd. Ale nebudu to už znovu opakovat. Vy si to určitě můžete najít ve stenu, anebo pan Komárek vám poskytne z analyzačního týmu ten argument.
Tak v této válce se ti, kteří jsou tím hlavním nepřítelem, mohou velmi složitě bránit. Oni na to totiž nemají čas. Oni potřebují především dělat tu svoji činnost, aby se uživili. Oni také potřebují se věnovat té byrokracii, která na ně je navalena. Neříkám, že to udělala jenom tato vláda, ale je to samozřejmě dlouhodobě nějaký proces a určitě mnohá byrokracie je opodstatněná, ale je jí na nich čím dál více. Oni se také musí věnovat tomu, aby se naučili a zorientovali ve změnách legislativy. Když s nimi hovořím a ptám se jich, jak jim vlastně nejvíce pomoci, tak říkají: ať už je to prostředí hlavně stabilní, ať už se nemusíme každého půl roku, každý rok učit desítky nových změn, které na nás mají dopad. Protože oni jsou to většinou jenom oni sami, nebo mají maximálně nějakého jednoho dva zaměstnance, nemají určitě aparát, nemají právní oddělení, jako to mají velké podniky, které by jim takovéto změny zpracovávalo a které by jim pomohlo se v tom zorientovat. To je to, co je odvádí od té samotné činnosti, od té samotné práce, která by jim vydělávala více peněz, aby mohli právě více odvést na těch daních, o kterých je tu tak řeč.
Také nemají své odbory na rozdíl od zaměstnanců, kteří samozřejmě - jakákoliv změna je pro ně nevýhodná, se jich týká, tak se na ty odbory mohou obracet. Mají sice své asociace, ale jak říkám, ti asi těžko půjdou demonstrovat na náměstí. Takže ona je to velice pohodlná válka pro tuto vládu, protože je vedena proti někomu, kdo je vlastně v naprosto nevýhodné pozici, kdo se těžko může bránit, kdo má své práce dostatek na to, aby se vlastně neměl čas věnovat něčemu jinému.
Co se týče tedy živnostníků, jak bychom jim měli pomoci. Na to bychom se měli především tady snažit odpovědět, měli bychom se o tomto bavit. To jsem tady od vás ani od pana ministra moc nezaznamenala. Je tedy důležité je méně zatěžovat právě tou byrokracií, četností změn, tak jak jsem říkala. To je to, co je velmi často zatěžuje vlastně nejvíce, co zmiňují nejčastěji. A oni pak sami budou mít větší důvěru v systém, v jeho udržitelnost a také i předvídatelnost, protože to je věc, která je pro ně samozřejmě důležitá. A těch několik procent dnešních neplatičů daní, kteří tedy vlastně například třeba ani nemají tu motivaci, nebo vnímají to tak, by možná získalo motivaci je platit. A pokud ne, pokud je i tak nebudou platit a pokud se budou vyhýbat jejich placení, tak nechť tedy finanční úřady si na ně posvítí, nechť využijeme příslušné současné legislativy, která je v platnosti, a pojďme se zaměřit tedy na ty neplatiče tímto způsobem. Netrestejme paušálně všechny, nepovažujme je všechny dopředu za zloděje. Když budou mít čas na samotnou práci, tak si tedy vydělají více a odvedou i více na daních. Je to prosté.
Dále bych se chtěla zaměřit na to, že se inspirujeme Chorvatskem. Já jsem si tady tedy v tomto případě našla podíl šedé ekonomiky u nás a v Chorvatsku a to srovnání je takovéto - najdu rok 2015, tady nahoře, tedy ten větší podíl (ukazuje ve zdvižené ruce písemný materiál), já vám to takto mohu samozřejmě i poskytnout k dispozici, třeba se můžete za mnou zastavit nebo se potkáme tady v rámci jednání. Tak Chorvatsko 27,7 %, u nás 15,1. Takže my se inspirujeme u pětkaře, když jsme sami třeba dvojkaři, řekněme. Včera bylo vysvědčení, tak je to asi podobné, jako kdybyste svému synovi či dceři řekli: máš tedy dvojku z matematiky, ale mohl by ses nechat doučovat Novákem, který propadá, který se sotva tedy udrží, ale on si koupil teď lepší kalkulačku, tak ono už mu to lépe půjde.***