(11.20 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Můžeme se přít, jestli dlouze vystupujeme, jestli zdržujeme nebo jestli provádíme obstrukce u tohoto zákona. Já chci říct, že využíváme jednacího řádu, a to zejména ustanovení, že pro třetí čtení jsou vyčleněny v zákoně hodiny, a to ve středu a v pátek 9 až 14. Chci říct, že se to dostalo do zákona po dvanácti letech fungování českého parlamentu. Nebylo to v zákoně od 1. ledna 1993, dostalo se to do zákona v roce 2004, kdy si tehdejší vládní většina chtěla usnadnit projednávání vládních návrhů zákonů v Poslanecké sněmovně, byla to vládní koalice sociální demokracie, KDU-ČSL a Unie svobody, a prosadily si tento paragraf do jednacího řádu. Pokud se podíváte do análů, tak zjistíte, že tehdy existovala velmi těsná vládní většina. Já jako bývalý předseda vládního klubu vím, jak je složité mít každou vteřinu v Poslanecké sněmovně většinu, takže jste si ulehčili práci.
Chci říct, že z tehdejších poslanců ODS pro změnu nehlasoval vůbec nikdo. Už tehdy jsme říkali, že to omezení není správné, nicméně dneska fňukají ti, kteří si to prosadili. Abych byl jmenovitý, když jsem se podíval na sjetinu, hlasování mělo číslo 437, proběhlo 8. dubna 2004 a podívejme se, kdo byl mezi těmi, kteří byli pro. Nechci číst všechny, většina byla těsná, ale byla. Například byl pro dnešní premiér pan Bohuslav Sobotka, lídrem změny, tím, kdo to předkládal a obhajoval, je dnešní ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Mezi těmi, kteří hlasovali pro, je dnešní ministr průmyslu a obchodu pan Mládek. Ale to není všechno. Často čtu v Právu rozohněné komentáře pana profesora Jičínského, jak opozice zneužívá obstrukcí a jak je to špatně. Pan profesor Jičínský pro tuto změnu jednacího řádu hlasoval, protože chtěl ulehčit vládní většině práci. Taky dnešní prezident NKÚ, který velmi často kriticky hovoří ať už o práci exekutivy, nebo Poslanecké sněmovny či Senátu, hlasoval pro. Taky dnešní předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, tehdejší poslanec sociální demokracie, hlasoval pro.
Proč o tom mluvím? Protože se jasně ukázalo, že účelová změna zákona jednacího řádu se nakonec obrátila proti těm, kteří si to z vlastních důvodů chtěli ulehčit. A dneska slyším znovu úvahy o tom, jak je třeba změnit jednací řád, protože se vládní koalici nedaří prosadit jeden jediný zákon. Možná se vám to povede, možná budete spokojeni. Ale jsem si skoro jist, že za pár let budete buď vy, nebo vaši nástupci fňukat, co je to za špatný jednací řád a jak to opozice využívá, že tehdy jste to mysleli jinak. Já vás před tím varuji. Ale máte většinu, klidně si to můžete změnit. Na tomto případu chci ale ukázat, kam vedou účelové změny zákona. Nakonec se velmi často obrátí proti těm, kteří to navrhovali. Velmi často to vidíte u volebních zákonů. Na základě minulých voleb mnozí přemýšlejí, jak změnit pravidla, aby při stejném výsledku měli větší počet mandátů, silnější většinu, a taky velmi často platí, že změny se nakonec obrátí proti tomu, kdo je navrhl.
Já bych chtěl na začátku svého vystoupení ztratit pár slov o tom, jestli tady vládnou obstrukce, nebo ne. Máme za sebou přibližně dva roky fungování Poslanecké sněmovny, o něco déle, když počítáme ustavující schůze, než se ustaví orgány a podobně. Za tu dobu Poslanecká sněmovna schválila celkem 167 zákonů. To je tempo 83,5 zákona za rok. To mi přijde dost pro to, aby se v tom někdo orientoval, více než jeden zákon týdně vychází pro ty, kteří se tím mají řídit. Z toho bylo 146 vládních, 18 poslaneckých návrhů zákona, bez ohledu na to, jestli je podali vládní, nebo opoziční poslanci, a tři senátní návrhy zákonů. My jako občanští demokraté jsme hlasovali pro 93 vládních návrhů zákonů z celkového počtu 146, 53 případů bylo, když jsme vládní zákon nepodpořili, takže celkově jsme podpořili 63,7 % vládních návrhů zákonů. U poslaneckých je naše bilance dvanáctkrát pro, šestkrát proti, to znamená přesně dvě třetiny, a u senátních návrhů je bilance úplně stejná, dvakrát jsme byli pro, jednou proti, opět dvě třetiny. Když to sečteme, tak my jako opoziční klub jsme podpořili celkem 107 zákonů ze 167 a to je 64 %. Myslím, že slova o tom, že někdo brzdí práci Sněmovny, prostě neodpovídají realitě, když se podíváte na tuto statistiku. Vy vždycky řešíte, že dneska se toho udělalo málo a zítra se udělá málo a mohli jsme toho udělat víc. Ale opravdu 167 přijatých zákonů, které vyšly ve Sbírce za dva roky, mi nepřipadá vůbec málo. Podle mě to nejsou žádné obstrukce, ale standardní práce opozice, kdy zhruba ve dvou třetinách hlasuje s vládou a zhruba v jedné třetině hlasuje proti vládě.
Úplně stejně bych mohl argumentovat obstrukcemi, co se týká poslaneckých návrhů zákonů, zejména opozičních. Víte stejně jako já, že některé návrhy zákona byly podány už v roce 2014, to znamená předloni, a ještě se nedostaly na prvé čtení. Jak je to možné? Proč děláte takové obstrukce? 15, 14, 13 měsíců. My po vás nechceme, abyste hlasovali pro, máte přece svůj politický názor a ten vyjádříte hlasováním, jak říkal pan poslanec Chalupa. Proč jsme u desítek návrhů zákonů, které tady leží rok a půl, nehlasovali ani o případném zamítnutí v prvém čtení nebo propuštění do dalších čtení? Protože je to politický postoj vládní většiny, který respektuji. Takže zase na oplátku respektujte politický postoj opozice, která u jiných návrhů zákonů říká, že je proti a že využije - jako vy využíváte práv jednacího řádu a neprojednáváte návrhy zákonů, tak my to uděláme stejně. Tak buď budete přísní na všechny a nebo tolerantní ke všem. Ale nemůže to být tak, že když je to vládní návrh, tak samozřejmě jedeme rychle, rychle, ale když je to opoziční, tak o něm ani nebudeme jednat. Takhle to je.
Já si nestěžuji, abyste rozuměli, to není žádná stížnost, to je konstatování faktů a každý z vás, když se podívá na naše webové stránky, najde si sněmovní tisky, dá "zatím neukončené", zjistí, že například návrh zákona, aby kompetence přešly z Ministerstva financí na MPO v řízení některých státních podniků, jsme zahájili v prvním čtení více než před rokem, zahájili, přerušili jsme to a od té doby jsme nepokračovali, protože to nikdy nepustíte na program a pak poslední den schůze hlasujete spolu s námi, to musím říct, o vyřazení všech neprojednaných bodů. A je to zrovna návrh zákona, který má nějaké ratio, který by se i sociálním demokratům možná líbil, na druhé straně je ostře proti ministr financí, jako pravděpodobně každý ministr financí, kterému by Sněmovna chtěla odebrat nějakou kompetenci a dát to jinému členovi vlády, takže ho nechcete ani zamítnout, protože to se jednou může ve vnitrokoaličním boji hodit, na druhé straně tím pádem to pro jistotu ani neprojednáváte, abyste si nevyrobili koaliční konflikt. A tomu rozumím. Je to přirozené, normální. Ale pak si nestěžujte, když my u jednoho jediného návrhu zákona, a jsme tady třetí pátek, 11. prosince, 18. prosince a 8. ledna, a srovnejte to s dobou, kdy tady leží návrhy zákonů 18, 16, 14 měsíců, a to vám nevadí. Já tomu rozumím. Nejsou vaše. Ale pak po nás nechtějte, aby to všechno bylo podle vašich not. Takové to "obecné volby rozhodly a vy nás zdržujete a opozice má umožnit vládě vládnout". Tak proč tu vlastně jsme? Skoro zbytečně bychom akceptovali takový motiv, ale to my samozřejmě akceptovat nechceme.
Takže chci zmínit ještě jednu věc. Od konce prosince vypouštíte takovou informaci, že až nadejde ten správný čas, až usoudíte, že diskusí bylo dost, tak ukončíte rozpravu, porušíte jednací řád, prohlasujete si tento návrh zákona, určitě si pak zatleskáte a budete spokojeni, jak jste tu opozici doběhli. Ale já říkám, že vědomé a připravované porušení zákona není dobrou zprávou o politické kultuře v Poslanecké sněmovně. Jak byste se dívali na jiné občany, kteří by dlouhodobě, vědomě a organizovaně připravovali porušení jiného návrhu zákona? Myslím, že byste žádná dobrá slova a slova obdivu a potlesku k tomu nevolili. ***