(13.20 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Moc bych prosil, oslovil nás pan ministr Stropnický, abychom měli nějaké síto, nějaký filtr na takové zprávy, jestli tam chodili brigádnici, jestli se tam pohybovali cizinci. Pokud majitel skladu měl klienta, zapsali se na vrátnici a šli mu ukázat to, řekněme tomu zboží, tak se mi na tom nezdá nic tak hrozného. (Krátká odmlka vzhledem k neklidu v sále.) Zdá se mi to daleko horší, pokud tam občas byla nějaká honitba. Abychom zase nedémonizovali obchod s municí, protože pokud probíhá jaksi legálně, tak si pišme, že kdybych ho mohl... tady nějak centrálně zakázali, tak to budou dělat všichni kolem nás v daleko větší míře. Tak si myslím, že bychom tomu asi úplně neprospěli, řekl pan ministr Stropnický.
Muničák. Přes všechno nepohodlí občanů a přes všechen malér, co se stal, muničák jako takový zafungoval velice dobře...
Teď už to nedám, pane předsedající.
Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, já prosím levou část sálu, aby se ztišila a popřípadě rozpustila diskusní skupinky.
Poslanec Miroslav Kalousek: Jak je zkonstruován, jak je postaven, jak jsou udělány valy a zalesnění. To prostě v obou případech pohltilo opravdu gros výbuchu. Kdyby to bylo postaveno fušersky, tak by ten malér byl daleko větší, ujistil nás pan ministr obrany. To neříkal proto, že by minimalizoval situaci, ale třeba proto, aby nás požádal, abychom pro ten případ nebyli tak emotivní. Nicméně emoce byly namístě, lidé se cítili ohroženi, a proto bylo namístě svolat i mimořádnou schůzi, na rozdíl od třetího čtení běžného zákona, které žádnou mimořádnou schůzi samozřejmě nevyžaduje.
Musím říct jednu věc, zdůraznil pan ministr obrany a nechtěl zabřednout do nějakých polemik. První kontakt obdržel opravdu 26. 10. Říkal: Nemohu si pomoci. Dne 26. 10. mi zavolal pan hejtman a po telefonu žádal nasazení armády. Tak jsme se pak nějak dohodli, že se musíme dohodnout trošku jinak.
Co se týče budoucnosti, byla tady zmíněna ona Květná. Pan ministr obrany vyjádřil přesvědčení a řekl, že věří, že se to podaří i na úrovni vlády. Myslím, že víc lidí je tomu nakloněno, tvrdí pan ministr. Nechci mluvit za pana premiéra, ale domnívám se, že i on to tak vnímá. Květná, si myslím, že by měla být jakýsi emergentní, havarijní, záložní sklad pro všechny mimořádné události, ať už je to munice, což se, věřím, nebude hned tak opakovat, nebo je to zboží zabavené celníky nebo jakýkoliv materiál, který je vyšetřován. Myslím si, řekl pan ministr obrany, že peníze, které se na to utratí, za to stojí, a že by to měla být součást integrovaného záchranného systému.
Poprosil nás, abychom velmi pečlivě používali číslo 15 tisíc tun. Není to úplně zřejmé, dokonce je podstatně pravděpodobnější, že je to zhruba polovina. Tady to číslo dneska zaznělo opravdu mnohokrát, mírně se pohoršil pan ministr obrany, a prosím, jak už řekl na začátku někdy před dvěma či třemi hodinami, nechme policii vyšetřovat a uvidíme, že to bylo mnohem méně.
Co se týče provozu. Na převoz munice jsou jasná pravidla a myslím, že musela být dodržována, protože firmy také mají zájem na tom, aby obchod dělaly, takže si nemyslím, že nerespektovaly, že to 10 dnů předem musí hlásit krajskému policejnímu ředitelství, kde se vytyčí trasa a kde se definuje i čas, ve kterém to probíhá.
Informace. Často se mluví o tom, jak jsou nebo nejsou nastavovány informace, oslovil nás tenkrát pan ministr. Nejhorší informace jsou čtvrt pravdy, polopravdy a neověřené informace. Ty plují mediálním prostorem jako balony, přitahují na sebe pozornost a málokdo, bohužel málokdo ty informace ověřuje a může tím vyvolávat skutečně paniku, nebo dokonce i onu často zmiňovanou poplašnou zprávu třeba o pyrotechnicích. Právní zástupce nejmenované zainteresované firmy tvrdil, že kdyby tam vlítlo těch pyrotechniků hodně hned zkraje, bylo všechno vyřešeno. No nebylo, ujistil nás pan ministr. Opravdu nebylo. Já nevím, jestli pan doktor je odborník jako pyrotechnik, já se za něj nevydávám. Ale ze všech dostupných zdrojů a od lidí, kteří tohle dělají v Afghánistánu, vím, že by to prostě nefungovalo, že bychom ty lidi v podstatě poslali když ne na smrt, tak na velmi těžká zranění. Uvedl nám ještě jeden příklad. V nejmenovaném seriózním deníku - upozorňuji, že za seriózní ho označil pan ministr obrany - v nejmenovaném seriózním deníku vyšla dnes nebo včera reportáž a u toho byla fotka takového baráku, do kterého si normální lidi dávají kolečko na chalupě nebo vidle, a pod tím byl sugestivní článek o tom výbuchu. Samozřejmě že to okamžitě evokuje toto: aha, takhle vypadá sklad. Ale to nebyl prosím sklad. Jenom to byla budova, přes tu ještě šly pásky. Takže každý si mohl říct, to snad není pravda, tam nejsou tabulky v oknech, jsou tam vypadlé dřevěné dveře. Takhle se s informacemi bohužel pracuje. Takže prosím, dělme do deseti, požádal nás pan ministr obrany. Ověřujme si je, protože my bychom měli ty lidi uklidnit, ale ne uklidnit nějakým cukrkandlem, ale ověřenou reálnou informací.
Řekl, že nás dál nechce zdržovat, ale že by přece jenom rád řekl ještě jednu zásadní věc. Ještě jeden příklad z mediální sféry. Okamžitě se dozvíme třeba z ČT 24, řekl pan ministr obrany, že nastaly v prostoru další výbuchy, okamžitě se to publikuje, aby se zaplnil a zvýraznil vysílací čas, ale nikdo si nedá aspoň pár minut práce, aby zjistil, jestli to jsou řízené, nebo neřízené výbuchy. A to je přece docela zásadní. Stejně tak jako sugestivní návrhy některých nedělních kladečů otázek, kteří vyzývají k mé rezignaci, říkal pan ministr obrany. Pane Moravec, to je humor. Protože to je úplně stejné, jako kdybych já sugestivně navrhoval panu ministru Chovancovi, že mu bouchla pošta a že by z toho měl vyvodit nějaké personální důsledky. To jsou prosím absurdní věci. Ale chápu, že někteří novináři vyžadují krev, ale neměli by to přehánět, podotkl pan ministr obrany.
Pak přišla doba, kdy začali vystupovat i předsedové klubů. Pan poslanec Pavel Kováčik. Poprosil nás všechny, kteří jsme se předháněli, já jsem tam tenkrát nejel tedy ale... Kteří jsme se předháněli ve faktických poznámkách, aby si, než vylezou, jak řekl, přečetli jednací řád. V okamžiku, kdy v takzvané faktické poznámce začnu uplatňovat věcné stanovisko, je povinností předsedajícího odebrat mi slovo... sdělil pan poslanec Kováčik... (Hledá v podkladu.) Pardon, promiňte, ztratil jsem řeč. (Oživení v sále.) Odebrat mi slovo a ne pustit kvazidebatu, která vlastně jako debata ani nezačala s výjimkou dvou přednostních práv předsedů či zastupujících předsedů klubů či stran. Jinak jsme žádnou debatu nezačali. Mám třeba připravený návrh usnesení. Neměl jsem zatím šanci, postěžoval si pan poslanec Kováčik. Chovám se slušně, nehlásím se k faktickým a neporušuji jednací řád, i když to mám jenom na dvě minuty. Chápete, dostali jsme se úplně mimo, postěžoval si. ***