(12.30 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Nemontujme do toho evakuace a další následné jevy, které souvisejí už přímo se zásahem. Velmi nás poprosil, pan poslanec Klučka použil přímo termínu "já bych vás velmi poprosil", abychom neroztahovali ty diskuse do témat, která stejně dnes nevyřešíme.
Ocitli jsme se tenkrát v poli řešení bezpečnosti, takže nikoho nepřekvapilo, že vystoupil i pan poslanec Ondráček. A řekl, že už je toho na něj moc, že nechce hájit tuhle vládu, že má svoje problémy, ale řekněme si, kdo za to může, položil řečnickou otázku pan poslanec Ondráček. Padla tady jména Vondra, řekl, padlo tady možná Barták, řekl, můžeme mluvit - a pak si nemohl na žádné další jméno vzpomenout. Pan ministr vnitra mluvil o snížení počtu lidí o třetinu. Langer, Kubice, říkal pan poslanec Ondráček, to jsou všechno lidi, kteří mají nebo měli příslušnost k politické straně, která, ač to, že má šestnáct poslanců a chtěla svolat tuto schůzi, tak možná si je toho vědoma a má tady pouze tři nebo čtyři zástupce.
Vraťme se zpátky k tomu, co můžeme udělat pro to, abychom ten stav napravili, vyzval nás pan poslanec Zdeněk Ondráček. Možná by bylo ideální vrátit se o patnáct dvacet let nazpět. Oprášit papíry, které byly k provozování takových objektů, a znovu se tomu věnovat. A rovněž pan poslanec Ondráček vyjádřil přesvědčení, že ekonomika nikdy nebude mít větší váhu než ochrany života a zdraví našich obyvatel a za toto hlasité přesvědčení se mu dostalo mírného potlesku.
Nemohla nereagovat, jak jistě chápete, paní poslankyně Černochová, jak už to tak na mimořádných schůzích bývá, a omluvila se, že asi mluvila málo hlasitě, protože jinak si neumí vysvětlit, že pan poslanec Ondráček stejně jako pan poslanec Kořenek jí podsouvají něco, co vůbec neřekla nebo neřekl nikdo jiný. Ta jména nezazněla. A tvrdila, že to nebyl Alexandr Vondra, byl to pan ministr Šedivý a paní ministryně Parkanová. A ani pan ministr Šedivý a ani paní ministryně Parkanová nebyli nikdy moji kolegové z té strany, říkala paní poslankyně Černochová, jak jste říkal, která má šestnáct poslanců, tedy z Občanské demokratické strany. K panu Kořenkovi vyjádřila přesvědčení, že si pan poslanec Kořenek sedí na uších. Ona říkala, že hovořila o krizovém řízení a o změně některých zákonů. Ten zákon, ze kterého citovala, je úplně jiný.
Na to nemohl nereagovat v diskusi na mimořádné schůzi k Vrběticím pan poslanec Mackovík. Pan poslanec Mackovík požádal, aby z této Sněmovny neodcházela nějaká dezinformace nebo fabulující informace. A možná, že pan ministr obrany by se měl vyjádřit k tomu, že tady před chvílí jeden z mých předřečníků řekl, že tam snad byly rakety SS-20, a pan poslanec Mackovík nás upozornil, že rakety SS 20, tedy RSD-10 Pionýr, jsou rakety s doletem nad pět tisíc kilometrů, které nikdy ve výzbroji naší armády nebyly. Proto pan poslanec Mackovík vyjádřil zásadní pochybnost, že by tady ty rakety někdo zapomněl, a tím méně že by tam mohly být skladovány. Takže se tak trochu bál a chtěl to hned dementovat, aby se podle svých slov nedočkal toho, že -
Předseda PSP Jan Hamáček: Kolegyně, kolegové, já rozumím, že téma raket SS-20 vyvolává debatu v Poslanecké sněmovně i mimo mikrofon, ale prosím o klid a nechme pana předsedu hovořit.
Poslanec Miroslav Kalousek: Aniž bych si dovolil vás jakkoliv opravovat, pane předsedo, nehovořím na téma SS-20, ale snažím se vysvětlit Poslanecké sněmovně, na jaké téma se mimořádná schůze svolat má a na jaké téma nemá.
Jinými slovy, pan poslanec Mackovík se velmi bál, že by se mohl druhý den v bulváru dočíst, že tady máme SS dvacítky.
Pana poslance Lanka na naší tehdejší mimořádné schůzi zajímala ještě jedna věc a položil otázku, na kterou by rád slyšel odpověď. Ptal se, zda někdo může zaručit, nebo někdo ví, kolik munice v těch skladech vlastně bylo, a co je hlavní, jestli skutečně ta všechna munice vybuchla, anebo jestli se pár desítek nebo stovek kilogramů někam vytratilo, ještě než ten - hlavně ten druhý, výbuch nastal. A tedy zda teoreticky se někde pohybuje určité množství neevidovaných výbušnin, které zkrátka nikomu nechybí a za současné bezpečnostní situace ve světě by na černém trhu měly zajisté cenu zlata. To byla otázka, kterou velmi palčivě položil pan poslanec Lank a řadě z nás tím mluvil z duše.
Velmi zajímavou a zcela případnou pro případ mimořádné schůze poznámku měla paní poslankyně Jana Lorencová. Ona řekla, že se musíme přece jenom poněkud vrátit do poměrně nedávné minulosti, a dovolila si formulovat pár otázek, které se k ní dostaly z informací průběžně přicházejících k muničnímu skladu ve Vrběticích. Řekla, že by chtěla vědět, kdo nesl za tu situaci, ke které došlo, odpovědnost, a tvrdila, že to vyplyne z odpovědi na následující otázku. Kdo byl v roce 2009 až 2011 ministrem obrany? Kdo za Vojenský technický ústav podepsal nájemní smlouvy, které jsou pro stát, tedy pro nás, tak výhodné, že ho tam za své měl zabezpečovat pro soukromé subjekty stát? Jakým schvalovacím procesem tak závažné smlouvy prošly? Jak fungovaly kontrolní mechanismy pod tehdejším vedením Ministerstva obrany České republiky? Zda se vůbec tvrzení pracovníků těch, dovolím si říct, podivných firem zakládají na pravdě. Ve společnosti Bochemie se vyskytuje například syn někdejšího slovenského prezidenta od roku 2012 a vlastní ji naprosto anonymní holandská firma, informovala nás paní poslankyně Lorencová, a ihned si na tyto řečnické otázky sama odpověděla. Řekla, že ministrem obrany v roce 2006 byli Karel Kühnl a Jiří Šedivý, v roce 2009 Vlasta Parkanová a Martin Barták, v roce 2011 to byl Alexandr Vondra, poté Petr Nečas a Vlastimil Picek.
Poté už nemohlo dojít k ničemu jinému, než že vystoupil i pan poslanec Chalupa, jehož vytrvalého tykání si stále vážím, a řekl, že se nás ani nechce na nic ptát, ani dokonce nám nechce po ničem pátrat, protože v této chvíli, jak řekl, to, co řekli ministři, že tomu věří a že bude zpracována zpráva a že už se toho stejně řeklo až moc. Takže on nám tedy nic říct nechce. ***