(17.00 hodin)
Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Ono je to složitější. Já se samozřejmě hlásím k dohodě a ostatně jsme to avizovali i médiím, že je v plánu dnes projednat pět bodů. Tři z řádně probíhající schůze a dva z mimořádné. Nicméně také je potřeba reagovat na průběh té schůze. Nevím, kdo z nás předpokládal, že první bod budeme projednávat pět hodin. A já nejsem, nemám ve zvyku rekonstruovat tady z tohoto místa rozhovory, které v této Sněmovně vedu. Ale tak jak jsem vedl dneska rozhovory v průběhu projednávání školského zákonu, rozhovory s předsedy opozičních koaličních klubů, tak jsem jednoznačně dospěl k poznání, že zřejmě je úmysl, abychom tu mimořádnou schůzi vůbec nezahájili, protože samozřejmě víme, že pokud bychom do 19 hodin neukončili řádnou schůzi, tak by ta mimořádná nemohla začít. Takže také je potřeba vnímat to, že jsme se dohodli, že uděláme všech pět bodů, a ne pouze ty první tři. Takže z mé strany to nebylo nějaké nedodržení, nebo ze strany koalice, dohod, ale víte, že dnes se tady scházíme především proto, aby se uskutečnil první bod mimořádné schůze.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. Nyní pan místopředseda Vondráček. Po něm pan předseda Černoch. Prosím.
Poslanec Radek Vondráček: Děkuji. Když už jsem se přihlásil jako poslední a už se to většinou řeklo beze mě, tak já bych to jenom shrnul. Jestli jsme zdržovali, nebo nezdržovali pět hodin. Zaznělo tady opakovaně, že ta diskuze byla konstruktivní, byla věcná a byla demokratická a byla oceněna. Já bych to takhle nechal, takhle by to mělo vypadat. Opravdu. Ano, trvalo to pět hodin. A já jsem předpokládal, že součástí té dohody, která mi byla tlumočena, je i určitý časový harmonogram. Jak řekl kolega Sklenák - abychom zvládli vůbec tu mimořádnou schůzi zahájit. A zaznělo tady i to, že byl vyřazen vládní návrh, na kterém opravdu paní ministryni záleželo. Bylo to 1 : 1. Mrzí mě, že tahle diskuze neproběhla předtím, než jsme hlasovali, byla to chyba. Jestli to vnímá opozice jako porušení dohod, mně nezbývá, než se v tomto směru omluvit, že jsme se o tom měli pobavit dřív, ale ten úmysl je přece jasný - dodržet nějaký časový harmonogram. Tak jsme to pojali. Mě mrzí, že tahle diskuze prostě neproběhla dřív, ten prostor asi byl.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Teď přednostní práva: nejprve pan předseda Černoch, po něm pan předseda Stanjura, po něm pan předseda Kováčik, po něm pan předseda Kalousek. Prosím, pane předsedo.
Poslanec Marek Černoch: Já bych se vaším prostřednictvím, pane předsedající, chtěl zeptat pana předsedy Sklenáka, kdy jsme spolu mluvili. Pane předsedo, vy jste mi přišel před malou chvílí oznámit, že se to prostě vyřadí. Konec. Ende. A říkat, že jsme spolu mluvili, není pravda. Vy jste říkal, že jste tady mluvil během dne s předsedy poslaneckých klubů. Se mnou jste nemluvil. Nebo s námi jste nemluvil. A ten důvod je jednoznačný. Protože prostě máte pocit, že nemusíte, že si to tady budete dělat, jak chcete. Je to tak. Je to tak. Byla tady nějaká dohoda učiněná, jak zde říkali kolegové, mluvilo se konstruktivně, a jestliže jsme se tedy na něčem domluvili, tak pokud bychom nedodržovali dohody, tak v tuto chvíli, pokud - pokud - bychom se chovali stejně jako vy, tak teď bych si vzal dvouhodinovou přestávku, čímž by to celé spadlo. A neudělám to jenom kvůli tomu, že prostě tu práci bereme vážně a chceme ty zákony projednávat. To, že je mimořádná schůze, že jsme se domluvili na tom, že se projedná i tento zákon, který z našeho pohledu prostě je velmi důležitý, ta novela o církvích. Takže neuděláme to, nevezmeme si přestávku dvouhodinovou, čímž bychom ukončili tuto schůzi.
Ale pokud opravdu si budeme, pokud se k sobě budeme chovat způsobem, že když se na něčem domluvíme, dohodneme, tak to prostě nebudeme dodržovat... A ještě říkáte, že jste tady během odpoledne mluvil s předsedy poslaneckých klubů. Tak nemluvil. Spolu jsme nemluvili.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Černochovi. Pan předseda Stanjura, prosím, pane předsedo, po něm pan předseda Kováčik.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já teď budu mluvit k panu kolegovi Vondráčkovi vaším prostřednictvím. No mě ani nenapadlo, že když je uzavřená dohoda, že se musím co chvíli ujišťovat, že pořád platí. Rozumíme si, v čem je problém? Tu dohodu mají garantovat ne jednotliví poslanci, ale předsedové klubů, kteří u té dohody byli. Já to nebudu vyčítat jednotlivému poslanci, jak hlasoval. Předsedové klubů mají garantovat dohody, které se uzavřely. A takové jeden váš, jeden náš, tak to prostě není. Byla dohoda a většina vládních poslanců, ne všichni, ji zbořila. Takhle jednoduché to je.
A když už pan předseda Sklenák říkal, jako co jsme si kde pošeptali, tak by měl by přiznat, že jsem mu poradil, aby dneska ve dvanáct byl hazard, ať nejsme omezeni časem, že ke školskému zákonu vždycky je dlouhá debata v každém volebním období, a je to dobře. Ne takové honem, 30 minut, musíme spěchat. Radil jsem vám, pane předsedo, abyste začali hazardem? Ať to máme z krku a můžeme se věnovat tomu, co je bezesporu důležitější, a to je školský zákon. Radil. Ne, vy jste začali školským zákonem. Debata ani nebyla moc dlouhá, pět hodin je méně, než je obvyklé u školského zákona. Je to mnohem důležitější zákon.
Co teď budeme, co teď musíme rychle projednávat? Vládní návrh zákona, který stanoví pravidla na jeden rok. Současně tady leží jiný vládní návrh zákona v téže věci a všechny ty parametry, které vy teď chcete a potřebujete schválit do konce roku, měníte tím vládním návrhem zákona. Mám vám říkat, jak vypadal návrh pana poslance Volného? 25 % všem. Pak se sešla nějaká koaliční rada, to je takové asi zvláštní legislativní místo, řekli bude to 23, 28. Pak se sešla znova, bylo 23, 28, 80 korun za den. Kdyby tady neležel - a ještě podíl obcí 40 : 60. Stát 40, obce 60. Kdyby tady neležel v ten samý okamžik vládní návrh zákona, který neříká 23, 28 a 80 korun, ten říká 25, 30 a 35, který současně říká podíl mezi státem a obcemi 35 : 65. Tak co nám to tady říkáte? Vy to, co potřebujete rychle schválit, sami měníte jiným návrhem zákona, který už tady leží! Vůbec v tom nemáte jasno! A nedodržujete dohody! Takhle jednoduché to je. Tak neříkejte náš jeden, váš jeden. Vy jste vyřadili oba.
Vy jste fakt čekal, že o školském zákonu, o tak důležité věci, budeme debatovat dvacet minut? My jsme vás varovali, že ta debata bude dlouhá, jako vždycky. Podívejte se do kteréhokoli volebního období, když se projednával školský zákon. Je to věc důležitá a k tomu je dlouhá debata. A jestli i ministryně, zpravodaj i vládní poslanci oceňují, že ta debata byla korektní, tak v čem je problém? Teď už mluvíme dvacet minut, už jsme možná ten sport mohli mít hotový. Nebo návrh kolegů. Jenomže vy se tak bojíte nepřítomného ministra, co kdyby náhodou nedošlo na jeho to... Podívejte se, to je priorita, co? Chválím pana ministra dopravy, jmenovitě. Jediný tady je. Na mimořádné schůzi. Jeden ministr. A přitom doprava tam žádný návrh zákona nemá. To by bylo logické. Kde jsou ti ostatní, pro které je to priorita? Sedmnáct členů má vláda, ne? (Hlas ze sálu.) Šestnáct má, Marek říká, že jednoho jsme už dlouho neviděli, tak šestnáct určitě. A sedí tady jeden. (Potlesk poslanců ODS a TOP 09.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Stanjurovi. Nyní s přednostním právem pan předseda Kováčik.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, když se tak rozhlížím po Poslanecké sněmovně, tak poslanci a poslankyně na mimořádnou schůzi do práce přišli. Nejsou na dovolené, a to ani na tuzemské, ani na zahraniční. Alespoň ve velké, velké, velké většině. Mně ta debata nad školským zákonem naplnila jistou nadějí. Navzdory tomu, že jsem tady tak dlouho a že mám těch zkušeností poměrně hodně, přesto jsem byl optimista, že by ten dnešní den mohl proběhnout nějak rozumně. Navzdory tomu, že hlavní předkladatel, pan místopředseda vlády, tady momentálně není přítomen, říkám jemně, tak přesto i u pravicové opozice i u vládní koalice, koneckonců i u nás v poslaneckém klubu jsme měli takovou drobnou naději, že by to mohlo probíhat dobře, že prostě se povzneseme nad ledacos, nad co se jindy nepovznášíme, a že se napřeme především k řešení toho věcného, té věcné podstaty, která v každém tom tisku, který máme projednávat, obsažena přece jenom jest. Možná si někdo řekne, že se tam těžko hledá, ale vždycky tam nějaká ta věcná podstata je.
Pak se tady najednou bez nějakého bych řekl hmatatelného důvodu stahují kalhoty, když brod je ještě daleko, protože 19. hodina ještě zdaleka nepřišla, a počítali jsme, přiznám se, počítali jsme i s tím, že tady budeme třeba i nějakou chvíli po 19. hodině, abychom ty body, které se předpokládaly projednat, také zodpovědně doprojednali. A najednou prostě se tady náhle vyřadí zbytek, tedy ty dva body, co tady měly být, z programu této schůze. A proč sem jdu k tomu pultu? Slyším, že vlastně máme být absolutně v klidu, protože ten podraz byl vlastně 1 : 1. Jeden bod padl koaliční, jeden bod padl opoziční. A já to slovo podraz schválně podtrhuji.***