(15.30 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Jiná situace je u velkých firem, stabilizovaných, které mají třeba tisíc, tisíc pět set zaměstnanců a mají prostor pro to, aby poskytly možnost odborného vzdělávání praxí, a něco jiného je otázka nějakého startupu nebo malé firmy, která na to nemá administrativní ani finanční kapacity. Takže potřebujeme, aby stát, resp. kraje poskytovaly veřejné vzdělávání, ale to, co je důležité, je, aby to veřejné vzdělávání z hlediska struktury oboru bylo v kontaktu s reálným životem, aby si prostě nežilo samo pro sebe. Čili potřebujeme kontakt s reálným životem, a pokud školy nejsou schopny toto vyhodnotit samy, tak je k tomu musí motivovat zřizovatel nebo je k tomu musí motivovat Ministerstvo školství, a o těch nástrojích se určitě budeme bavit. Ministerstvo školství vede debatu o reformě regionálního školství a musí tam být také nástroje, které prostě umožní silnější propojení mezi školstvím a potřebami praxe.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Dalším bude pan poslanec Tomio Okamura ve věci referenda o vystoupení z EU 1. Prosím.
Poslanec Tomio Okamura: Vážený pane premiére, dovolte mi přímou stručnou otázku. Čeští občané chtějí hlasovat v referendu o vystoupení či setrvání v Evropské unii, jelikož dochází k nevratným krokům poškozujícím zájmy většiny obyvatel a poškozujícím suverenitu České republiky. A brzy může být pozdě. Umožní vaše strana, vaše vláda a vaše koalice, aby občané mohli v demokratickém hlasování sami rozhodnout, zda Evropské unii věří a chtějí v ní setrvat, nebo ne?
Předseda PSP Jan Hamáček: Pan předseda vlády.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane poslanče, na rozdíl od doby, kterou já si ještě dobře pamatuji, to byl rok 1992 a tehdy se dělilo Československo, tak tehdy jsme nedostali možnost, abychom se k tomu jako občané vyjádřili v referendu. Nikdo se nás na to nezeptal. Když jsme se ptali, proč nemůžeme hlasovat a nemůžeme se přímo vyjádřit k otázce rozdělení státu, tak nám tehdy, tuším, Václav Klaus vzkázal, že jsme přece hlasovali ve volbách a že to stačí.
V okamžiku, kdy jsme se rozhodovali o vstupu do Evropské unie, tak to přece bylo jinak. O vstupu do Evropské unie rozhodli v přímém hlasování občané České republiky. Bylo referendum o vstupu do Evropské unie. A je to dobře, že to referendum bylo, že o tom nerozhodovala jenom tehdejší politická reprezentace, protože to byl zásadní krok, který Česká republika podnikla. A já ten zásadní krok vnímám jako krok v logice našich dějin. V logice našich dějin, které vůbec nebyly jednoduché. Víte, že my ležíme ve středu Evropy, bloky se různě vždycky podělily o střed Evropy. Jednou jsme patřili k jednomu uskupení, podruhé k jinému. A Česká republika je země, která podle mého názoru patří do vyspělé Evropy, patří na Západ, a já vnímám vstup do Evropské unie jako krok, který je v logice našich dějin a našeho místa, které v Evropě máme. A velice děkuji občanům České republiky, že když bylo referendum před více než deseti lety, tak že se rozhodli hlasovat výraznou většinou pro vstup České republiky do Evropské unie. Na rozdíl od rozdělení Československa lidi nikdo neobešel a každý měl možnost říct "ano" nebo říci "ne". Já jsem šel hlasovat v referendu a řekl jsem "ano".
Dnešní migrační krize otevírá otázku, kterou i pan poslanec Okamura tady nastolil, jestli by tedy nebylo lepší v rámci řešení migrační krize vystoupit z Evropské unie. Já jsem přesvědčený o tom, že by to lepší nebylo. Žádná země sama o sobě, dokonce ani Německo, ale ani Česká republika, není schopna řešit migrační krizi. Žádná země sama o sobě, podívejte se dneska na Slovinsko nebo Chorvatsko, není schopna zvládat migrační krizi. Ten pohyb je tak velký, ty příčiny jsou tak zásadní, že čelit tomu jako jednotlivý, individuální osamocený stát, i kdybychom se obehnali dvojitým plotem, tak stejně ta migrační krize Českou republiku zasáhne. Je lepší takto vážné krizi čelit v rámci Evropské unie.
Druhý důvod, proč si myslím, že je dobře, že je tady Evropská unie nebo že řada zemí má naději na to, že vstoupí do Evropské unie, je fakt, že kdyby tady Evropská unie nebyla, podívejte se třeba dneska, co se odehrává na Balkáně, ta migrační krize prudce zhoršuje vztahy mezi jednotlivými státy. A Evropská unie je ta nejlepší prevence toho, že ty zhoršené vztahy mezi jednotlivými státy nepřejdou ve válečný konflikt. My jsme tady v Evropě už války měli a víme, jak velmi snadno války vznikají. Migrační krize zhoršuje vztahy mezi státy, ale Evropa je schopna tyto věci řešit. Proto je dobře, že tady máme Evropskou unii i jako prevenci eventuálního konfliktu, který by na základě migrační krize mohl vznikat.
Já nebudu podporovat myšlenku na referendum o vystoupení z Evropské unie. Myslím si, že pro to nejsou ani ekonomické, ani sociální, ani právní důvody. Kdybychom vystoupili z Evropské unie, tak bychom zhoršili sociálně-ekonomickou situaci našich občanů. A vůbec tady nejde o evropské peníze. To je věc, která jednoho dne skončí. Nebudeme věčně dostávat evropské dotace a musíme se připravit na to, že ta doba se začíná reálně blížit. Ale jde o investice. Nejsou důležité dotace, ale jsou důležité investice. Země, která je součástí Evropské unie, tak garantuje určitý standard zacházení s investory. Jde o bezpečnost, jde o stabilitu. Tohle jsou všechno věci, které si myslím, že tvoří významnou součást výhody toho, že jsme členy Evropské unie. A nikdo se na mě nemůže zlobit, že jako předseda vlády nedoporučuji cestu, která by pro Českou republiku byla cestou ke zhoršení životní úrovně občanů, cestou do nejistoty, cestou do bezpečnostního rizika. Já myslím, že v dnešním světě není radno, aby země zůstávala na řešení těch vážných problémů sama. Je dobře, že máme partnery, je dobře, že máme spojence.
Předseda PSP Jan Hamáček: Prosím, pane poslanče.
Poslanec Tomio Okamura: Vážený pane premiére, neříkáte pravdu. Například Švýcarsku se imigrační krize vyhýbá a není členem Evropské unie. Velká Británie také chystá referendum o vystoupení z Evropské unie a není tam například ani Norsko a další země. A potvrdil jste, že opovrhujete názorem občanů a nechce jim umožnit, aby sami rozhodli o své budoucnosti ve své zemi, přestože značná část veřejnosti si členství v EU nepřeje.
Jednací řád Sněmovny mi bohužel neumožňuje na vás mluvit déle než jednu minutu, stejně jako cenzura v českých médiích mi neumožňuje svobodně říkat pravdu o dění v této republice. Proto vás vyzývám na souboj. Po ukončení dnešního jednání, tzn. interpelací, jsem připraven si stoupnout společně s vámi před kameru, kterou tady máme v zákulisí připravenu v aktech, a oba řekneme občanům v přímém názorovém souboji, co si myslíme o přijímání nezákonných imigrantů do České republiky. Jestli nemůžete dnes, domluvíme se tento týden na jiném termínu. Video zveřejníme na sociálních sítích a já vám garantuji, že to bude bez cenzury a manipulativního střihu. Ať občané sami svobodně a na základě úplných informací rozhodnou, kdo z nás dvou má pravdu a jakou budoucnost pro svou zemi demokraticky zvolí. (Předsedající upozorňuje na čas.) Přijímáte můj návrh na takový přímý názorový souboj se mnou? Ano, nebo ne?
Předseda PSP Jan Hamáček: Pan předseda vlády odpoví.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane poslanče, dámy a pánové, já myslím, že tohle jsou interpelace Poslanecké sněmovny na předsedu vlády a já budu vystupovat v rámci toho, co jsou interpelace Poslanecké sněmovny na předsedu vlády, nebudu tady propagovat Okamura TV nebo jakýkoli jiný mediální projekt. Děkuji. (Potlesk.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Dalším bude pan poslanec Marek Benda ve věci ministr Pelikán. Prosím.
Poslanec Marek Benda: Dobrý den. Vážený pane předsedo, vážený pane předsedo vlády, já bych se vás rád chtěl zeptat na vašeho ministra, kterému se již obecně ve Sněmovně přezdívá paní Columbová. Všichni o ní slyšeli, ale nikdo ji nikdy ještě neviděl. Ministr, kterého by se normálně člověk asi ptal tady přirozeně, ale vzhledem k tomu, že na interpelacích byl jenom jednou, tak je těžko možné se ho ptát. A dobře víte, že už i na ústavněprávním výboru, a to napříč politickým spektrem, zdaleka ne jen z iniciativy opozice, došla trpělivost s tím, jak ministr Pelikán nechodí nikam, nebaví se s nikým a jediné, co umí, je dělat tiskové konference, na kterých představuje návrhy, které nemají šanci projít. ***