(10.50 hodin)
(pokračuje Fiala)
Ještě si neodpustím jednu poznámku, která je do jisté míry korekcí toho, co jsem říkal. Já jsem vládě opakovaně vyčítal, že nepředkládá žádné řešení, že nemá návrh žádné reformy, penzijního systému, že nemá vůbec žádné řešení penzijního systému. Musím se trošku opravit. S jedním jakýmsi návrhem takzvaná Potůčkova komise, což je jakýsi diskusní klub, který má dát punc odbornosti socialistickým návrhům, s nějakými takovými řešeními Potůčkova komise přišla. A tím nejpodstatnějším, jenže to jsou řešení, která nejsou řešením, to nejpodstatnější, co z toho návrhu Potůčkovy komise si můžeme zapamatovat, je zvýšení odvodů na sociální pojištění většině občanů, čemuž se v té rétorice Potůčkovy komise říká prorodinná politika. Hlavní myšlenka, se kterou tato vládní komise přichází, je to, že lidem, kteří nevychovávají děti, stoupnou o jeden procentní bod odvody na sociální pojištění a rodičům se dvěma a více dětmi naopak oproti dnešnímu stavu klesnou.
Kdo jste neměli možnost se seznámit podrobněji s logikou tohoto návrhu, tak teď prosím chviličku přemýšlejte se mnou. Problém je v tom, že ten návrh se vztahuje pouze na rodiče, kteří vychovávají nezaopatřené děti, to znamená během jejich školní docházky. Jakmile se dítě postaví na vlastní nohy, tak rodičům podle toho návrhu odvody zase stoupnou jako bezdětným. Takže když si to propočítáme, tak každý pracujeme nějakých 40 až 45 let, o nezaopatřené dítě se staráme 18 až 25 let, takže jinými slovy půl produktivního života budete platit méně a druhou půlku produktivního života budete platit více. To samozřejmě nemluvím o lidech, kteří z nějakého důvodu, třeba ze zdravotních důvodů, ani děti mít nemohou.
Dámy a pánové, jestli si myslíte, že tento systém, který tady jako jediné řešení - vůbec nějaké, byť úplně špatné - navrhuje Potůčkova komise, že toto řešení je nějaké nové, originální, tak se velmi mýlíte. Takový návrh už tu byl, a byl dokonce i uveden do praxe. Podobný systém zavedl ve 20. letech italský diktátor Mussolini. A Mussolini chtěl tehdy, to jsou historická fakta, být v zemi, kde bude 60 miliónů obyvatel, tak předložil sérii opatření, která měla zvýšit porodnost a která byla založena na penalizaci těch, kteří děti nemají, a naopak se měly nějak podporovat rodiny. A víte, jaký byl výsledek tohoto Mussoliniho snažení? Porodnost klesla z 29 dětí na tisíc obyvatel na 23,5 dítěte na tisíc obyvatel a žádný efekt prorodinné politiky ani zvýšení porodnosti se nedostavil. A když se podíváte na analýzy toho, proč tomu tak bylo, tak závěr je logický a měl by být varující i pro současnou vládu, resp. Potůčkovu komisi. Samozřejmě když penalizujete bezdětné, tak penalizujete i ty, kteří si chtějí vytvořit podmínky pro založení rodiny. Penalizace bezdětných má právě ten efekt, že v době, kdy se na založení rodiny chystají, tak jim seberete peníze. To není žádná prorodinná politika, to je historicky dokázaná hloupost, která není žádným řešením.
Na tomto příkladu jsem vám chtěl ukázat, že vláda sice možná v rámci nějakého diskusního klubu, kterým je ta Potůčkova komise, o nějakých změnách přemýšlí, ale jde naprosto špatnou cestou, a hlavně to nejsou -
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane předsedo, že vám vstupuji do vašeho projevu, ale požádám kolegyně a kolegy o ztišení, aby bylo dobře slyšet, co říkáte.
Poslanec Petr Fiala: A hlavně to nejsou věci, které by byly v praxi uplatnitelné a které by opravdu vyřešily problémy, které s penzijním systémem, s průběžným pilířem a s budoucím vývojem stárnutí populace v České republice máme.
Takže dámy a pánové, jednoduše řečeno, důchodový pilíř pravděpodobně zrušíte, to pří té většině, kterou tady máte, já zpochybňovat nebudu, ale ve vzduchu zůstane jedna otázka - zůstanete dlužni veřejnosti odpověď na jednu základní otázku. Zrušíte druhý pilíř, dobře. Ale co uděláte s těmi důchody potom?
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní s faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Ivan Pilný. Prosím, máte slovo.
Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, mě osobně v mém věku se tahle diskuse zdánlivě netýká, ale rozhodně se mě týká jako poslance. Je zřejmé z těch příspěvků, že k tomu, aby došlo k racionální a hlavně trvalé změně důchodového systému, je třeba konsenzu všech politických stran. Je tedy zbytečné poněkud demagogicky útočit na ministra financí, že v současném složení Poslanecké sněmovny zřejmě takový konsenzus je nedosažitelný.
Na druhé straně musím reagovat na příspěvek pana předsedy vlády, ze kterého mi jasně vyplynulo, že pokud něco neuděláme, tak se společnost rozdělí na dvě části. Jedna z nich rezignuje na důchody a postará se sama o sebe, ta druhá bude brát žebračenky.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Další faktickou poznámku má pan předseda Stanjura. Prosím.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já bych chtěl reagovat na slova svého předřečníka. Tak já, tehdy, když vystoupil pan ministr financí s tím, že za dva měsíce přinese návrh reformy, tak jsem byl skeptický. To nebyl žádný útok. Byl jsem skeptický a říkal jsem tehdy na mikrofon, že podle mého názoru to není možné. A můžete říkat skepticky, že se nedomluvíme. My vyčítáme vládě, že se ani nepokusila o to s nám hledat nějaké řešení. Nepokusila.
Dobře. Bereme jako fakt, že zrušíte druhý pilíř. Všimněme si, že na ty silné výroky, které padají z úst premiéra či předsedy rozpočtového výboru, když se zeptám na čísla, tak neběží k mikrofonu, aby mi řekli, kolik bohatých nebo středněpříjmových nebo nízkopříjmových je ve druhém pilíři. 99 % peněz ze třetího pilíře končí jinde.
Pan předseda Votava předložil zajímavé a podnětné pozměňující návrhy ke třetímu pilíři. Na můj vkus je odůvodnil poměrně málo, že ten samotný pozměňovací návrh má dvanáct stran. Chci říci, že většina z nich bude mít naši podporu, ale my vylepšujeme, my vylepšujeme spoření se státní podporou v těch pozměňujících návrzích. A proč ne? Například se tam říká, že zvýšíme částku, kterou zaměstnavatel může přispívat. Proč to ti zaměstnavatelé dělají? No protože z toho neplatí sociální a zdravotní, řekněme si to úplně otevřeně. Vysoká cena práce, tudíž ty mzdy se navyšují tímto nepřímým způsobem, že zaměstnavatel může 30 tis. ročně a příště to bude 50 tis. ročně, a je to dobře. Ale vůbec to neřeší systém penzí, jenom to zatraktivní spoření se státní podporou. Ti klienti - já mezi ně patřím - třetího pilíře, kteří platí přesně tolik, aby měli maximální státní podporu a současně maximálně využili daňovou úlevu, tak po změně parametrů to upraví a budou čerpat zase maximální státní podporu a maximální daňový odpočet. To je naprosto logické. Ale se systémem penzí přitom, že ty peníze končí někde jinde, to neudělá vůbec nic.
Pak se přihlásím s přednostním právem a budu se ptát na DPH, protože o tom také vládní koalice velmi cudně mlčí, i když ty dva kroky spolu souvisely.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan vicepremiér Bělobrádek. Prosím, máte slovo.
Místopředseda vlády ČR Pavel Bělobrádek: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegové, kolegyně, já si dovolím zareagovat na některé věci, které tady zazněly. Já bych pochopil, kdyby se opozice čertila, že rušíme funkční reformu. Ale ona funkční příliš nebyla. Jenom bych chtěl připomenout, kolik poslanců a senátorů vládní koalice se v době, kdy tento instrument zavedli, přihlásilo do druhého pilíře. Výsledky byly velmi tristní. Bylo to asi 30 lidí. Já si to z hlavy nepamatuji, klidně to dohledám. Bylo to velmi málo na to, že koalice měla 120 hlasů a měla velký počet senátorů. Bylo to absolutní minimum. To znamená, že ani vlastní koaliční zákonodárci nevěřili druhému pilíři.
Co se týká toho, že se tam přihlásilo málo lidí, může to samozřejmě být ovlivněno tím, že opozice říkala, že to zruší, ale mohu stejně ptát, jaká máte tvrdá data, jak ovlivnila tato kampaň, jak byla masivní antikampaň? Považujete za antikampaň, že někdo něco řekne ve Sněmovně nebo na tiskové konferenci? ***