(16.00 hodin)
(pokračuje Filip)
Požádám pana místopředsedu Gazdíka, aby se připravil, abychom nezdržovali ostatní kolegy, k položení otázky.
Pan ministr Němeček jako první interpelovaný ministr je připraven, už poslouchá a pan kolega Gazdík může. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo k první interpelaci poslanců na členy vlády ČR. Prosím.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře zdravotnictví, i doslechl jsem se zvěsti o novele zákona č. 95/2004 Sb., o vzdělávání ve zdravotnictví. Z mého pohledu jde v tomto případě o nedomyšlenou redukci počtu tzv. základních lékařských oborů. Dovoluji si vás proto otázat se, pane ministře: Proč se vytváří systém, který je odlišný od většiny zemí Evropy a na jedné straně opomíjí jako základní některé specializační obory, které jsou standardně základními obory v rámci EU, a současně uvádí jako základní ty obory, které nejsou takto zakotveny ve většině zemí Evropy či EU? To je první otázka.
Druhá je, proč text zákona neodpovídá původnímu záměru zkrátit vzdělávání. Bude-li dosavadní základní obor definován prováděcím předpisem jako nadstavbový, dojde místo možného zkrácení vzdělávání z pěti na čtyři roky k prodloužení vzdělávání z šesti na sedm let. Děkuji vám za vaši odpověď, pane ministře.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi Sněmovny za položené otázky, a to ještě v limitním čase. Pan ministr má právo na odpověď. Prosím.
Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji za otevření tohoto tématu, a protože čas, kdy zákon, kterým se vnáší pořádek do systému dalšího vzdělávání, se pomalu, ale jistě blíží do Poslanecké sněmovny, tak já předpokládám, že řekněme těchto iniciativ bude přibývat, protože v okamžiku, kdy jsme se rozhodli, ne že ten systém chceme odlišit od toho, co je v Evropě - bohužel ten systém tak, jak se mezitím, v mezidobí za posledních mnoho, mnoho let rozkošatěl, tak jsme se stali my evropským unikátem, kdy máme prakticky nejvyšší počet lékařských oborů v Evropě, a když se to pokusím zjednodušit tak, aby i nelékaři a nezdravotníci jaksi si představili, o čem hovořím, tak jsme se dostali do situace, kdy máme skoro specialisty na palec na pravé noze, kteří už nesmí léčit palec na levé noze. A tady je třeba férově říct, že to nebyla jenom chyba bývalých garnitur Ministerstva zdravotnictví, které jaksi podléhaly poměrně účinnému tlaku odborných společností, slovutných pánů profesorů a docentů, kteří měli představu, že jejich obor musí být tím základním oborem, kteří se domnívali, že i když v něm pracují, když to přeženu, čtyři lékaři v republice, tak musí jít o základní obor, a v konečném výsledku to vedlo k tomu, že odborníci, kteří mají takto úzkou specializaci, tak v okamžiku, kdy k něčemu dojde a oni by třeba chtěli svou specializaci změnit, tak je to velký problém.
Další problém je samozřejmě se vzděláváním v rámci tohoto oboru, protože pracovišť, která jsou schopna je erudovat, není mnoho, a proto jsme se rozhodli do toho tzv. říznout a zkusit ten obor přiblížit tomu, co je ve většině evropských zemí, nicméně je třeba říct, že každá země to má trošku jinak, a chtěli jsme to trochu vrátit k systému, který jsme tady měli a který podle mého názoru byl skoro optimální, k systému první a druhé atestace. A došli jsme k tomu, že vracíme základní obory zhruba na tu úroveň, kde byly obory, z nichž se atestovalo jako z první atestace. Samozřejmě úplně to nešlo, protože medicína mezitím pokročila, a jsme si vědomi toho, že to samozřejmě vyvolává odpor, protože ti slovutní páni profesoři a docenti, kteří si svůj obor zafixovali, kteří donutili všechny lékaře z celé republiky chodit stážovat jenom na to jedno pracoviště, pokud možno stovky kilometrů od jejich bydliště, tak samozřejmě těm to bude vadit a ti budou využívat přirozeného respektu, který lékařská profese má, budou oslovovat jednotlivé poslance, senátory, aby s tím něco udělali a aby nedopustili, aby k něčemu takovému došlo.
Takže já chci za sebe říct, že povedeme určitě jak ve zdravotním výboru, tak na půdě této ctěné Sněmovny určitě poměrně dlouhé diskuse k tomuto, jsme připraveni naslouchat argumentům, které mají nějaký základ a nějaké ratio, na straně druhé ale pokud chceme systém zjednodušit, pokud ho chceme udělat přátelštější pro lékaře v rámci vzdělávání, tak prostě musíme ke změnám dojít a vždycky bude někdo, kdo s tím bude nespokojen. Toho jsme si vědomi.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi zdravotnictví. Pan kolega Gazdík se hlásí s doplňující otázce. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji, pane ministře, za velmi jasnou a takřka úplnou odpověď. Využiji toho ještě k jedné otázce, která mě trápí, a to je nedostatek zejména obvodních a zubních lékařů na území ČR, a jak jsem viděl analýzu, v příštích pěti až deseti letech se to dostane do velmi smutných čísel a velkých problémů. Ptám se, jestli i s tímto je nějak v té novele zákona počítáno, jestli i tady s tím se počítá, jak to změnit. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pan ministr rád odpoví na doplňující otázku. Prosím.
Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček Já chci poděkovat. Musím říct, že strašně děkuji a že hrozně rád chodím na interpelace, protože tady dostávám otázky z témat, kterými se teď zabýváme a která považuji za důležitá.
Začnu postupně těmi dvěma tématy, která pan poslanec otevřel. U praktických lékařů podle dat a čísel nemáme pocit, že by počet lékařů, kteří získají atestaci z praktického lékařství, byl sám o sobě nedostatečný. Myslíme si, že ten počet je v pořádku, nicméně problém je v tom, že mnozí z nich chtějí zůstat pokud možno v největších městech, chtějí zůstat v Praze, v Brně, event. v dalších městech, a zaznamenáváme skutečně problém, že není úplně jednoduché je dostat do odlehlejších regionů, pohraničních regionů, kde si naopak myslíme, že důležitost praktického lékaře je velmi významná. Samozřejmě naše možnosti jsou trošku omezené. Pryč jsou doby umístěnek a my se k tomu určitě vracet nechceme a musíme je nějakým způsobem pozitivně motivovat. Proto jsme se v letošním roce dohodli s VZP, že zkusíme podpořit právě fungování ambulancí praktických lékařů v těchto regionech. A kromě toho, že funguje v rámci smluvní politiky VZP termín tzv. malé praxe, což je tam, kde je menší počet pojištěnců, který by lékaře neuživil, a ti jsou dlouhodobě placeni lépe takzvaně z hlediska jednotkové ceny, tak jsme se domluvili ještě na tom, že i když tam bude dostatek obyvatel, a přesto to nebude atraktivní pro toho lékaře, tak když dvakrát proběhne tzv. výběrové řízení na tu praxi a nebude úspěšné, tak VZP navýší úhradu tomuto lékaři o 30 % ještě navíc oproti tomu, co teď je. Netvrdíme, že to bude dostatečné... (Uplynul čas.) Pardon.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane ministře, musím vás přerušit, nedá se nic dělat. Musíte to jedině individuálně dopovědět panu místopředsedovi Gazdíkovi.
Další interpelace je pana poslance Jana Zahradníka na ministra zemědělství Mariana Jurečku. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo.
Vážený pane ministře, obracím se na vás s interpelací ve věci ochrany podzemních vod. Minule jsem se s tímto tématem obrátil na pana ministra Brabce, týkalo se to deficitu mezi podzemní a povrchovou vodou a disproporce mezi poplatky. Na vás se chci obrátit s otázkami týkajícími se toho, že v orných půdách se prokazatelně na základě údajů Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy snižuje vinou špatného hospodaření množství organické hmoty, přitom obsah organické hmoty v půdě přímo souvisí se schopností půdy jímat srážkové vody. Zároveň je také známo, že zemědělci nepříliš rádi, je to pro ně administrativně komplikované, přijímají a zpracovávají do půdy komunální komposty. Přitom Ministerstvo životního prostředí neustále podporuje výstavbu dalších a dalších kompostáren, přitom mnohdy na produkty v nich vyrobené není odbyt.
Mám dvě otázky, vážený pane ministře, na vás: Bude Ministerstvo zemědělství spolu s Ministerstvem životního prostředí řešit problém zvyšujícího se deficitu organické hmoty v orné půdě? A za druhé, jak se Ministerstvo zemědělství bude snažit motivovat zemědělce, aby hospodařili na polích tak, aby voda zůstávala na polích a neodtékala do recipientů a zároveň také aby byly využity vody drenážní? ***