(16.20 hodin)
Poslanec Ondřej Benešík: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, vážená vládo, já si myslím, že ten zákon má naprosto ratio. Oni diplomati a zaměstnanci zastupitelských úřadů mají rodiny, oni by většinou rádi vedli i rodinný život, ale velmi často jsou daleko a není to možné. Čili já tento návrh osobně vítám, ztotožňuji se s velkou části toho, co řekl pan ministr, že to může vyřešit... nebo že to může být pro Českou republiku i velmi ekonomicky výhodné. Otázka, jak nastavíme parametry, to, co říkal pan kolega, samozřejmě vaším prostřednictvím, Marek Benda ohledně nastavení těch parametrů, kdo bude považovaný za rodinného příslušníka, to je velmi důležité, protože manželku nevyměníte ze dne na den, ale přítelkyni vyměníte velmi rychle. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a dále prosím k mikrofonu pana poslance Laudáta s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já se tu musím ohradit proti slovům, že snad služební zákon upekla nebo dala dohromady pravicová opozice. My jsme zabránili některým zvěrstvům, ale to ještě neznamená, že tam nejsou další. Prosadila si to koalice naprosto zběsile a samozřejmě, tak jak je různorodá státní správa a další instituce, no tak teď naráží na problémy, na které jsme upozorňovali, takto rychle ušít zákon za každou cenu. Tak za každou cenu a tohle je důsledek. Ale nevím, o co se tady dohadujete. Tak se to dá do příslušného výboru, tam padnou pozměňovací návrhy a pak se to bude nějakým způsobem řešit. Ale musím se ohradit proti tomu - my snad za chvilku budeme moci i za to, co páchá tento spolek, který shodou okolností si občané zvolili, nebo tady se dal dohromady, a říká si vládní koalice. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím s faktickou pana poslance Urbana. Prosím, máte slovo .
Poslanec Milan Urban: Děkuji, paní místopředsedkyně. Mně je z té debaty, kolegyně a kolegové, tak trochu smutno, protože když se bavíme o těch lidech, kteří zastupují a mají zastupovat Českou republiku, tak já jsem si myslel, že to jsou ti nejlepší, které posíláme do zahraničí, a že pro ně je čest s tím lvíčkem na prsou zastupovat Českou republiku. A tady v některých detailech je vlastně jako osobnostně dehonestována skupina lidí, kteří jistě nemají lehkou práci v zahraničí, a proto bych si velmi přál, kdybychom to nějak otočili, kdybychom se na to dívali pozitivně. Oni mají úkol, mají poslání podle mého názoru, je to čest pro většinu z nich, jsem si jist, tuto funkci vykonávat. Samozřejmě, jestli je potřeba řešit nějaké technické podmínky nebo nějaké organizační podmínky pro to, aby mohli tu roli se ctí plnit lépe, tak jim to umožněme. A to je zřejmě novela toho zákona. Myslím, že bychom neměli tu službu dehonestovat tím, že Zaorálek si tam někoho nabral, bůhvíkoho, že ti lidé nejsou ochotni nějak komunikovat o úkolech, které mají v zahraničí reprezentovat a vykonávat, atd. Z tohoto pohledu, a zvlášť v oblasti ekonomické diplomacie, bych si samozřejmě přál, abychom měli mnohem více zástupců, možná i v jiných destinacích, než jsou dnes, protože to je velká příležitost pro to, aby česká země prosperovala a rostla životní úroveň. Protože my jsme a vždy zůstaneme zemí, která bude existovat dobře, nebo špatně na základě toho, co tady vyrobí a vyveze do zahraničí. Takže prosím jen o to, aby se o těch lidech mluvilo pozitivně, nikoliv abychom hledali nějaké negativní příklady. Děkuji pěkně.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a prosím s řádnou přihláškou pana poslance Bendu. Prosím, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Paní místopředsedkyně, dámy a pánové, když udělám chybu, tak ji uznám. Chtěl jsem se tu jen omluvit panu ministrovi za ty stovky. To je asi opravdu můj překlep. Beru vážně jeho čísla 20 a 35, nechám je prověřit, ale za stovky se omlouvám a omlouvám se, že tady zazněly, myslím, že to je férové, když člověk něco řekne špatně, tak to přiznat.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a prosím k mikrofonu pana poslance Stanjuru. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Takový malý rozpor v našem klubu. Já jsem si ta čísla mezitím prověřit nechal. My jsme podle § 106 požádali k loňskému červenci o údaje, kolik lidí odešlo a naopak nastoupilo na Ministerstvo zahraničních věcí za dobu, kdy tam je pan ministr zahraničí Zaorálek. Takže od toho ledna 2014 do července 2014 nám váš úřad písemně odpověděl, já vám to klidně, pane ministře, půjčím, že odešlo 106 zaměstnanců a nově bylo přijato 55. A od té doby už uplynulo dalších 14 měsíců. Dovolte mi, abych citoval vaše slova z Lidových novin: Za rok a čtvrt, což je někdy duben letošního roku, co tu jsem, se změnilo zhruba 50 lidí na vedoucích místech. Ne všech. - A vy nám dneska říkáte, že jich bylo 30. Takže popíráte svá slova v Lidových novinách, když jste řekl na vedoucích místech 50, a popíráte odpověď z loňského července, kdy váš úřad nám odpověděl, že jich bylo 106.
Takže já bych chtěl vědět, na základě čeho jste dneska tu číslovku použil, jestli se váš úřad mýlil v červenci 2014, 106 minus - plus 55, jestli jste se mýlil vy, který říkal v dubnu letošního roku 50 na vedoucích místech. Ještě cituji: Já jsem si jich přivedl asi 12 a z toho jsou jenom tři sociální demokraté. No to je 25 % z toho, co jste si přivedl. To zase není úplné odpolitizování nebo nula. A říkám, to cituji váš rozhovor. Souhlasím, že to je z mediální divize vašeho koaličního partnera a ne sociální demokracie. Říkal, že tam bylo vyměněno zhruba 130 lidí, oni tam identifikovali, že tam je silná skupina mladých sociálních demokratů. Takže pane ministře, které číslo platí: 106, které váš úřad řekl loni v červenci, 50 jenom na vedoucích místech, které jste vy zmínil letos v dubnu, nebo 30? Ještě půl roku a budete říkat, že jste vlastně nevyhodil vůbec nikoho, že jste jenom přijímal. Což by nebylo nijak výjimečné, když sleduji, jak vláda navyšuje počty úředníků. Ale nemůžete říkat v červenci 100. Anebo těch 30 je od toho dubna, tomu bych i věřil, že to se nějakým způsobem stalo. Děkuji, že mi to pak vysvětlíte.
A obecně. Pan poslanec Klán říkal, že služební zákon napsala pravicová opozice. Kdyby to byla pravda, tak ten zákon je mnohem lepší. Nám se podařilo, a už to říkal František Laudát, odstranit ty největší nedostatky, a mnoho věcí, na které jsme upozorňovali, dnes reálně působí problémy. Já zmíním jen některé. My jsme protestovali proti zrušení smluvních platů. Teď ministři řeší problém zejména u špičkových lékařů, že jim nemohou nabídnou smluvní platy. Problém, na který jsme upozorňovali, který byl odmítnut. My jsme v debatách odmítali paušální věk 70 let pro odchod do důchodu. Říkali jsme, ať je tam nějaká možnost, každý není stejný, ať je nějaká možnost rozhodovat. Vláda to odmítla, dneska ten problém reálně řeší. My jsme chtěli větší prostupnost a více otevření veřejné správy pro odborníky, kteří se osvědčili v privátní sféře. I to jste odmítli, a pak občas slyším: nejsou lidi. No nemohou, protože se nemohou přihlásit, protože nesplňují, a ti úspěšní nebudou začínat na referentských pozicích. Proč by to dělali, když jsou úspěšní v privátním sektoru a mohli by z fleku fungovat na řídicích pozicích i ve veřejné správě?
A k té debatě o kvalitě diplomatického sboru. Tak já myslím, že je poctivé říct, že to je jako všude jinde. Myslím, že mnozí z nás jezdí se Sněmovnou, ať už s panem předsedou Hamáčkem, s některými z místopředsedů nebo s výbory, na služební cesty a potkávají se s našimi velvyslanci. A mnozí jsou fakt skvělí a vynikající. Pak jsou někteří, kteří jsou průměrní, a pak jsou někteří, že se stydím, že jsem ze stejného státu. Ale to není věc má a není to ani věc, abych to tady řešil na mikrofon a takovým způsobem mluvil v obecné rovině o diplomatické službě. Takže to platí jako všude. Jsou tam skvělí a vynikající, těm vytvářejme podmínky, pak jsou ti průměrní, ty motivujme, aby se stali také vynikajícími a skvělými, a pak jsou ti podprůměrní a těch se zbavme. Ale zase je problém v tom, jak to funguje.
A ten nápad posílat diplomaty bez souhlasu, prostě není dobrý. Podle mě to je jenom nástroj, jak se zbavovat nepohodlných lidí. Jsou určitě, a pan ministr to ví mnohem lépe než já, že jsou neoblíbené destinace, kam se nikdo nehrne, a naopak jsou velmi oblíbené, kam by chtěl každý druhý. Člověk tomu lidsky rozumí, ale návrh, že to budeme dělat jakoby násilím a silou, a když neuposlechne, tak mám důvod pro rozvázání pracovního poměru, tak to je jasný návod, jak se zbavovat nepohodlných lidí. Nic jiného to není. ***