(16.00 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Chtěl jsem reagovat také na vystoupení pana poslance Bendy, protože - víte, mně se nelíbí, když se tady říká zákon o státní službě vám jenom pomohl přivést si někoho na ministerstvo. Nezlobte se na mě, ale to je přece v každé civilizované zemi, v každé zemi s vyspělou politickou kulturou, normální, že když nastupuje vláda, tak má ministr určitou možnost si přivést s sebou určitou část lidí. Tak je to v Británii stejně jako ve Spojených státech, v Německu, všude. Tady jde ale o to, aby to mělo určitá pravidla, a mně připadá, že to, co my jsme přijali, je spíše snaha do toho ta pravidla dostat. Já se domnívám, že to, co dělám v personální oblasti, že jsem schopen si za to nést odpovědnost. Mně se nelíbí, když je to takto paušálně kritizováno. Zvlášť se mi nelíbí, když se takto budeme kritizovat sami. My nevíme, jak dopadnou příští volby, a vy také, když zítra uspějete u voleb, tak budete chtít, abyste tým té státní administrativy doplnili některými svými spolupracovníky, kteří vám pomohou ten resort zvládat. To je přece normální věc a nemluvme o tom hanlivým způsobem. Prostě tady bych si hájil, že mám právo nejbližší spolupracovníky si vybrat. Domnívám se, že v tom postupujeme naprosto korektně, a jsem schopen si to obhájit. Jenom se bráním paušální kritice, protože to tady lehce zazní a ono to hned vypadá, jako kdyby se dělo něco nepřístojného, ale to je přece něco úplně normálního.
Pan poslanec Benda mluvil o tom, že má dojem, že to psali úředníci, aby ochránili určitá privilegia. Dobře, ale to je potom ve velkém sporu s tím, když jako jeden z hlavních bodů jste si, pane poslanče, vybral, že kritizujete to, že by bylo možné poslat nějakého diplomata na rok někam. To není žádné privilegium. Naopak, dostáváme se do roviny, že to je povinnost, kterou po něm chceme, aby splnil. Tady to je ve sporu. Já si myslím, že tady nejde o privilegia. Tady jde o zajištění funkčnosti ministerstva, a já jsem vysvětlil, že zaměstnávání rodinného příslušníka, to, že mluvíme o slaďování rodinného života, nejsou privilegia. Dokonce jsem se snažil vysvětlit, že to je pro nás nesmírně výhodné z řady důvodů. Dokonce i z finančního důvodu je to pro nás výhodné. Uvědomte si, že když někde zaměstnáme místní sílu, tak dotyčný tam má bydlení, nemusíme mu shánět byt, nemusíme ho učit česky a já nevím co všechno. To znamená, že to má pro nás velké efekty. To nejsou privilegia. To jsou prostě věci, které jsou pro Českou republiku a státní službu, pro službu v zahraničí, výhodné. Jde o to, aby byly uchovány, protože by byla škoda o ně přijít.
Už jsem tady mluvil o tom, co zřejmě vyvolává největší debatu, to je výhrada vůči tomu, že by prostě byla možnost vyslat státního zaměstnance do zahraničí bez jeho souhlasu. A já bych tady ještě jednou chtěl říci jednu věc. Řekl jsem, že už je to opatření, které je i v jiných zemích světa, jmenoval jsem tady zrovna namátkou Německo a Spojené státy, že to není tak, že to má být trest pro někoho, kdo se člověku znelíbí, protože já objektivně vím, že máme dnes neobsazená místa, a to nejsou nějaká místa, kam byste se báli jít. Já vám to řeknu rovnou. Je to třeba Peking nebo Dillí nebo Nigérie a podobně. To jsou místa, která nepatří dokonce k těm nejnebezpečnějším, ale shodou okolností nejsou dnes - a dokonce je to třeba i Brusel nebo Kyjev. Chápete? Protože, úplně jednoduše, není lehké tam pracovat. Je tam toho hodně, takže je lepší si vybrat nějaké jiné místo.
A já mám pořád dojem, že na jedné straně se samozřejmě musí vycházet z určitých představ a zaměření dotyčných, ale zároveň se musí také zohledňovat to, že my tam někde ty lidi prostě potřebujeme. A mít možnost v tomto - a upozorňuji vás, že tohle je věc, která musí být probrána s odborovou organizací, že to není úplná svévole, tam jsou mechanismy, jak kontrolovat takové vyslání. To není jenom tak, že si někdo vzpomene a řekne. To není tak jednoduché. Takže když se na to podíváte, tak zjistíte, že to není svévolné. Ale mít tuto možnost, která existuje i jinde, na omezenou dobu někoho někam poslat, mně připadá přirozené. Podívejte se, pravděpodobně všechno se dá zneužít, ale já vám říkám, tohle není vedeno snahou někoho trestat, to vám tady mohu slíbit. Tohle je vedeno snahou docílit určité rovnováhy v tom, aby to byla zároveň i určitá povinnost pomoci ministerstvu, když potřebuje, v oblastech, kde má zrovna nával práce. Jako je to třeba v tom Kyjevě, jako je to v Bruselu. Peking je strategické místo, ale přitom, nevím, jestli to tak vůbec mohu říci - to není tak, že bychom tam měli přetlak. A tak bych mohl jmenovat další. Není to podle mne trest. Říkám, je to složitější. Já bych vás chtěl ujistit, že to je vedeno dobrými úmysly a že to nemá být výchovný prostředek. To je nesmysl a to odmítám.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Eviduji tři faktické poznámky. Jako prvního prosím k mikrofonu pana poslance Bendu. Připraví se pan poslanec Bendl. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, kdyby s tím pan ministr nezačal, tak bych ani vystupovat nešel. To jsou věty, které jsme říkali my před rokem. Ministr má mít právo přivést si svůj tým. Co dělá zákon o státní službě? Úplně toto právo blokuje, říká - státní služba je zcela nezávislá na ministrovi a můžete si přivést možná sekretářku a tiskového mluvčího. A když se tady tak rozvášňujete, tak já se ptám, kolik lidí bylo na Ministerstvu zahraničních věcí od voleb do dneška vyměněno, kteří do budoucna spadají pod služební zákon. Já tvrdím, že jsou to stovky lidí. Možná mě přesvědčíte že ne. Stovky lidí, které jste vyměnil a které pro každého dalšího ministra zákon o státní službě blokuje. Další ministerstva jsou na tom podobně. Takže mně tady teď nekažte obecnou teorii, že ministr má mít právo přivést své lidi, když zákon, který vy jste chtěl a vy jste jím podmínili své vládnutí, říká: ministr si nemůže kromě uklízeček přivést nikoho. A vy jste využili té poslední vteřiny před tím, kdy to ještě šlo, abyste si tam všechny ty lidi dovedli.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Poprosím faktickou - pane ministře, faktické poznámky mají přednost. Já se omlouvám, ale mám tady dvě faktické před vámi. První je pan poslanec Bendl, připraví se pan poslanec Plíšek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Mne pan ministr zahraničí inspiroval k interpelaci na premiéra České republiky, aby nechal spočítat lidi, kteří byli těsně předtím, než se z nich stali státní zaměstnanci pod zákonem o státní službě, kolik jich bylo vyměněno, aby bylo jasno, že to není tým ministra.
My jsme tady celou dobu upozorňovali na fakt, že přijetím zákona o státní službě dojde k zabetonování státní správy jako celku. A v podstatě, a to mi věřte, to se jednou stane, protože tímhle zákonem jsme to založili - jestliže dneska Česká republika protestuje proti tomu, co se děje dětem paní Michalákové, jestli říkám správně to jméno, tak to je výsledek v uvozovkách zákona o státní službě, kdy vám ministr norské vlády říká "já s tím nemůžu nic dělat, ti úředníci už to rozhodli, tak co bych asi s tím mohl dělat".
Každý paragraf, který z toho zákona vypadne, je dobře.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. S další faktickou poprosím pana poslance Plíška. Připraví se paní poslankyně Kovářová. Pana ministře, jestli chcete faktickou, tak ještě musíte vydržet, ještě jsou tam další. Prosím, máte slovo.
Poslanec Martin Plíšek: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já jenom krátce v reakci na pana ministra. Opozice nekritizuje to, že si každý ministr po volbách přivede na ministerstvo své lidi, a to do kabinetu ministra nebo jako politického náměstka nebo poradce, ale kritizuje to, že na ryze odborné funkce v režimu zákona o státní službě byli dosazeni funkcionáři koaličních stran, politici, nikoliv odborníci, protože zákon o státní službě je o odborném výkonu státní služby. To abychom si rozuměli.
Znovu se pana ministra zeptám, protože mi na to neodpověděl. Vládní legislativa skutečně upozorňuje na dva zásadní problémy. Jeden je výjimka z povinnosti konat výběrová řízení na služební místa a druhý odpuštění vykonání zkoušky státních zaměstnanců, to znamená, že by nebyla povinnost konat tuto zkoušku. Jak se s těmito připomínkami vládní legislativy Ministerstvo zahraničí vypořádalo?
Také se mi příliš nezdá ta jednoduchá odpověď, že novela nebude muset být notifikována v Evropské komisi. Já si to úplně nemyslím a chtěl bych, abychom to dostali písemně ať už od Ministerstva zahraničí, nebo garanta zákona o státní službě Ministerstva vnitra, nebo Ministerstva pro místní rozvoj.
Já si myslím, pane ministře, že tak jednoduché to úplně není. Díky. ***