Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

67.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb.,
o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání
(školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb.,
o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 611/ - prvé čtení

Prosím, aby tento tisk uvedla z pověření vlády paní ministryně školství, mládeže a tělovýchovy paní Kateřina Valachová. Paní ministryně, prosím, máte slovo. Znovu prosím o klid v Poslanecké sněmovně.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi představit a uvést vládní návrh zákona, kterým se mění školský zákon v rámci představení v prvním čtení.

Co se týká obsahu novely, stěžejním cílem novelizace školského zákona je jednak úprava předškolního vzdělávání, zavedení jednotné přijímací zkoušky na střední školy a gymnázia s maturitou, jednak úprava společné části maturitní zkoušky v oblasti společné části maturitní zkoušky, dále úprava Národní rady pro vzdělávání. Ve všech těchto ohledech se jedná buď o naplňování koaliční smlouvy a programového prohlášení vlády, nebo se jedná o výsledek vyplývající z podpory těchto změn stran sociálních partnerů či stran odborné veřejnosti ať pedagogické, či jiné.

V rámci tzv. povinného předškolního vzdělávání vládní návrh obsahuje několik změn. První záležitost, na kterou bych vás chtěla upozornit, je dlouhou dobu z hlediska rodičů upřednostňovaná změna související s tím, že od roku 2017 zakotvujeme nárok na předškolní vzdělávání dětí čtyřletých, od školního roku 2018 nárok na předškolní vzdělávání tříletých dětí. Současně v souvislosti a zcela v souladu s trendy v rámci vzdělávání v rámci Evropské unie zavádíme také tzv. povinný předškolní rok vzdělávání v období od 5 do 6 let dítěte. Co se týká této povinnosti, pak bych jenom chtěla upozornit na to, že se nejedná o obdobu povinné školní docházky, tak jak ji známe následně od 6 let věku, ale jedná se o povinné předškolní vzdělávání, které v tuto chvíli využívá 90 % dětí, a stejně tak se tedy jedná o možnost, kterou upravujeme, volit také alternativu tohoto vzdělávání pro oněch 10 % dětí, či jejich rodičů, které tento systém nevyužívají.

Co se týká povinného předškolního vzdělávání, mělo by to tedy fungovat tak, že v rámci květnových zápisů, které tedy nově upravujeme jednotně, květnové zápisy do předškolního vzdělávání, tak v případě povinného předškolního vzdělávání, kdo nebude chtít tímto způsobem své dítě vzdělávat, bude mít možnost jednoduchým způsobem oznámit tuto skutečnost spádové mateřské škole a následně bude toto spojeno s jeho povinností dostavit se v průběhu prosince až ledna do této spádové mateřské školy, aby byly ověřeny předpoklady jeho dítěte pro vzdělávání, a pokud budou zjištěny nedostatky, aby se mu dostalo stran spádové mateřské školy podpory.

Zápisy do základních škol jsou naopak sjednoceny na shodné období duben, kde mimo jiné reagujeme na to, že máme velmi vysoký počet odkladů povinné školní docházky, v našem případě dosahují 23 až 26 %. Také toto je jeden z důvodů, proč si přejeme povinné předškolní vzdělávání, protože si od toho slibujeme snížení množství těchto odkladů.

Dalším argumentem pro nás z hlediska zavedení tohoto roku povinného předškolního vzdělávání je lepší adaptace dětí při přechodu na základní školu. Dále, jak už jsem zmínila, snížení počtu odkladů, dále zajištění kapacit a garance místa v mateřských školách do budoucna.

Samozřejmě si dovolím také upozornit na argument obvyklosti takové úpravy ve světě. Ještě přísnější z hlediska povinného předškolního vzdělávání z hlediska řekla bych blízkosti našeho společenského a právního prostředí je Rakousko, Polsko nebo Maďarsko. Chtěla bych také upozornit, že například u západních zemí, které pracují s nárokem na předškolní vzdělávání, je toto pravda tak trošku napůl, protože v řadě případů v zemí od nás na západ nárok na předškolní vzdělávání sice existuje, ale současně povinná školní docházka začíná mnohem dříve, například od pěti nebo od čtyř let.

Co pokládám za důležité z hlediska povinného předškolního vzdělávání, je tedy zejména to, že tímto způsobem budeme garantovat místa v mateřských školách také do budoucna tak, aby nedošlo k svévolnému snižování kapacit mateřských škol a aby také budoucí,další generace měly jistotu přístupu k předškolnímu vzdělávání. V neposlední řadě chci zmínit také to, že tímto podporujeme také potřebnost mateřských škol jako vzdělávací instituce, protože tato záležitost vzdělávání ještě před zahájením školní docházky je všeobecně odbornou veřejností i z hlediska následných výsledků dětí ve školní přípravě a následně v přípravě pracovní klíčovým instrumentem. Naposledy bych zmínila argument zmírnění sociálních nerovností, protože samozřejmě potkání se dětí z různých majetkových poměrů či sociálního prostředí už v úrovni předškolního vzdělávání má výrazně silný charakter z hlediska rovnosti šancí a jejich úspěchu v rámci základního vzdělávání.

Také bych chtěla říct, že investice do předškolního vzdělávání mají jednu z nejvyšších ekonomických návratností a činí až 14 %. Také toto v době, kdy jsme voláni ke zvýšení konkurenceschopnosti našich zaměstnanců a samozřejmě i studentů ukončujících vzdělání ať střední, nebo vysokoškolské, má svůj význam.

Další z předmětů, které upravuje novela školského zákona je jednotná přijímací zkouška na střední školy a gymnázia. Tedy střední školy ukončené maturitní zkouškou. Vládní návrh upravuje jednotnou přijímací zkoušku z matematiky, z českého jazyka a literatury, a tedy umožňuje porovnat předpoklady pro vzdělávání v rámci středního školství stran žáků ukončujících devítiletou základní školní docházku. Současně poskytujeme tímto způsobem ředitelům středních škol objektivní zhodnocení znalostí a dovedností uchazečů a také poskytujeme srovnatelné a jednotné kritérium při přijímací řízení. Současně si od toho slibujeme jako vláda snížit administrativní náročnost stávajících přijímacích řízení na středních školách.

Chtěla bych říct, že vycházíme z pilotního ověřování, které probíhalo v tomto školním roce a bude pokračovat ve školním roce následujícím. Do tohoto pilotního ověřování se zapojilo 650 škol zhruba z cca z 1 200 v ČR, to znamená je to velmi významný reprezentativní vzorek. Střední školy a gymnázia výsledky pilotního ověřování ocenily a podpořily tuto změnu školského zákona. Zkouška bude centrálně zadávána Cermatem, od čehož si slibujeme jednak rychlost v rámci vyhodnocení přijímacích zkoušek, a u těch ředitelů škol, kteří se rozhodnou testovat žáky nebo ověřovat jejich znalosti pouze tímto způsobem, protože je to jejich možnost se takto rozhodnout, si samozřejmě od toho ještě slibujeme významnější snížení administrativní náročnosti, než je tomu doposud. Ředitelé škol, kteří budou chtít osvědčit další schopnosti či znalosti žáků, budou mít možnost tak učinit, nicméně váha v rámci přijímacích řízení jednotného testování nesmí být nižší než 50 %.

Chtěla bych zmínit, že do tohoto způsobu právní úpravy nespadají školy s talentovou zkouškou, to znamená konzervatoře, umělecké školy nebo sportovní gymnázia. Otevřeně už v rámci prvního čtení chci avizovat, že nepanuje v tomto duchu úplná shoda stran odborné veřejnosti, a předpokládám, že v rámci v projednávání v Poslanecké sněmovně je možné, že i vůči těmto talentovým zkouškám bude model jednotné přijímací zkoušky přijat v návaznosti na rozpravy a shodu poslanců a poslankyň napříč politickým spektrem.

Co se týká společné části maturitní zkoušky, posunuli jsme proti původním úvahám start povinné části společné zkoušky maturitní v případě matematiky na školní rok 2020/2021. Učinili jsme tak v návaznosti na zavedení jednotných přijímacích zkoušek, které poprvé porovnají předpoklady pro studium žáků ze základních škol, a přijde nám předvídatelné a fér, že tyto změny maturitní zkoušky by následovaly o čtyři roky později od jednotných přijímacích zkoušek.

Co se týká změn, které jsme učinili mimo zákon, tak jenom chci upozornit, že došlo k úpravě minimálních hodin matematiky v rámci rámcového vzdělávacího programu. Na druhou stranu jsme rozpravami s odborníky zjistili, že budeme mít ambici ještě měnit obsah rámcového vzdělávacího programu v případě předmětu matematiky, a chtěli bychom k tomu přistoupit v návaznosti na stávající zkušenosti pramenící z výuky matematiky a učinit, řekněme, matematiku víc lákavou pro naše žáky.

Národní rada pro vzdělávání je radou, kterou žádali zejména sociální partneři v rámci tripartity. V úpravě, která vám byla předložena, je to rezortní poradní odborný orgán Ministerstva školství. Pokládala bych takovýto orgán za přínos z hlediska stability určitých vzdělávacích cílů a i vzhledem k tomu, že bohužel v ČR se ministři školství mění až příliš často. Na druhé straně bych chtěla říct, že pokud sociální partneři žádali nad rezortní orgán, tak tyto funkce z hlediska vzdělávání plní nová Rada pro konkurenceschopnost a její výbor pro vzdělávání. Takže v tomto ohledu máme za to, že tyto požadavky jsou uspokojeny tímto způsobem.

Závěrem bych se chtěla vyjádřit ještě k ekonomickým dopadům těchto změn. V případě jednotné přijímací zkoušky odhadujeme náklady Cermatu na tuto jednotnou přijímací zkoušku na 21 milionů korun. Současně předpokládáme, že ještě v souvislosti s pilotním ověřováním letos budeme zpřesňovat dopady do organizace jednotlivých škol a v případě vzniku nákladů budeme počítat s tím, aby náklady byly stanoveny jako u maturitní zkoušky a opravných termínů speciálním dotačním rozvojovým programem Ministerstva školství. V případě organizace předškolního vzdělávání, to znamená souvislostí, které nás mohou napadnout zejména při úvahách o kapacitě mateřských škol, bych vás ráda informovala o tom, že v letošním a v příštím roce, které nám zbývají do startu povinného předškolního vzdělávání a také rozšíření nároků na přístup dětí do předškolního vzdělávání, vláda prostřednictvím investičních programů Ministerstva financí a Ministerstva školství investuje do infrastruktury mateřských škol cca jednu miliardu. Současně máme připraveny finanční prostředky v řádech miliard z operačního programu IROP, jehož start po posledních informacích stran ministryně pro místní rozvoj předpokládáme v únoru, v březnu roku 2016.

Vedle toho nechceme, aby tyto změny byly pouze plácáním o kvalitě bez reálných změn a podpory mateřských škol, proto jsme připravili speciální šablony z operačního programu 3V v případě nabrání nových míst na vychovatelky a učitelky v mateřských školách, což pokládáme za vhodné doplnění národních prostředků s ohledem na demografickou vlnu, která se nám nyní už přesouvá z předškolního vzdělávání do vzdělávání základního. Vedle toho jsme také posílili mateřské školy a organizaci výuky v nich tak, že vláda rozhodla o zkrácení přímé povinné vyučovací povinnosti ředitelek mateřských škol s tím, že v rozpočtu jsme počítali s náklady 200 mil. korun na tuto změnu.

Závěrem bych chtěla konstatovat, že stran mateřských škol zaznívají opakovaně hlasy na snížení počtu dětí v rámci tříd, a také v souvislosti s těmito změnami a s významem předškolního vzdělávání, kterému jako vláda věnujeme, hodláme i tyto požadavky brát v úvahu.

Celkovým motivem této novely, která se na první pohled může zdát jako velmi různorodá, je zvýšení kvality vzdělávání v našich školách, zvýšení individuálního skutečně materiálně a personálně podpořeného vzdělávání a pozornosti učitelů směrem k dětem a také reflexe požadavků, které na naši vzdělávací soustavu a naše školy a samozřejmě naše učitele klade současný hospodářský růst i požadavky zaměstnavatelů i budoucích investorů, a tedy i budoucí úspěšnosti České republiky z hlediska hospodářského prostoru.

Závěrem bych chtěla informovat blíže poslance a poslankyně o účinnosti této novely, tak jak je předpokládána. Co se týká rozšíření nároků na předškolní vzdělávání u dětí čtyřletých, je to rok 2017, u rozšíření nároku dětí tříletých rok 2018. Nová pravidla spočívající v jednotné přijímací zkoušce bychom v případě schválení Parlamentem mohli očekávat poprvé v přijímacím řízení na jaře roku 2017 a tři povinné zkoušky společné části maturitní zkoušky budou pro vybrané obory platit ve školním roce 2020/2021. Poslední účinnost, která je důležitá z hlediska odborné debaty, která může být transformována i v debatu politickou na půdě Poslanecké sněmovny, je sjednocení systému hodnocení písemných prací z českého jazyka a písemných prací z cizího jazyka na principu hodnocení prací externími hodnotiteli, které se uplatní od školního roku 2016/2017, poprvé tedy v jarním zkušebním období 2017. Povinný poslední rok předškolního vzdělávání se pak uplatní od 1. září 2017, nicméně zápisů se to dotkne právě už v oněch nových zápisových měsících v průběhu roku 2017. Ostatní změny budou účinné od 1. září 2016. Z tohoto důvodu máme za to, že máme také dostatečný čas na přípravu, implementaci a start těchto změn do vzdělávací soustavy a že jsme dostatečně připraveni na změny v rámci organizace mateřských škol, základních škol a středních škol.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, jsem si vědoma toho, že jakékoli změny školského zákona vyvolávají velký zájem jak odborných, tak politických debat. Já bych chtěla využít svého předkladu a úvodního slova v rámci prvního čtení k tomu, abych vás vyzvala skutečně ke korektní a věcné debatě o těchto změnách, ke kterým vám bude veškerými silami samozřejmě nápomocno v průběhu projednávání Ministerstvo školství, mládeže, tělovýchovy i já osobně, a abychom dokázali najít shodu, protože se domnívám, že všichni máme bezpochyby za cíl dosáhnout co nejkvalitnějšího vzdělávání našich dětí. Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, paní ministryně. Ještě přečtu omluvu pana poslance Gabrhela, který se omlouvá z pracovních důvodů.

A nyní prosím pana zpravodaje pro prvé čtení pana poslance Petra Kořenka. Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Petr Kořenek: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, máte před sebou tisk 611, vládní návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, školský zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon číslo 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Jeho předkladatelem je vláda České republiky, potažmo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Poslancům byl tento tisk rozeslán 23. září 2015 v 16.51.

Předmětem zákona je zavedení povinného roku předškolního vzdělávání před zahájením povinné školní docházky. Tady je kladen důraz především na kvalitu. Já bych chtěl upozornit na informaci z výroční zprávy České školní inspekce, kde i Česká školní inspekce upozorňuje, že ředitelé mateřských škol neměří kvalitu vzdělávání. Protože jsem samozřejmě sledoval debatu k tomuto sněmovnímu tisku, a nejčastější věci, které zaznívaly, byly právě k předškolnímu vzdělávání. Tady bych chtěl upozornit, a Ministerstvo školství se tím již zabývá, mám tady některé odpovědi s ohledem na očkování dětí, protože tady je potřeba upozornit, a tato věc bude řešena, protože po přijetí novely zákona bude možné přijímat do předškolního vzdělávání i děti neočkované.

Pak je tady další věc a to jsou školské obvody, kde samozřejmě se upozorňuje, že vznikne povinnost obce pouze na děti s trvalým pobytem, takže upozorňuji i na to, že dnes nemáme institut přechodného bydliště, takže v podstatě může nastat problém, co se týká evidence dětí, a tím i zajištění kapacit v mateřských školách.

Myslím si, že těch otázek je celá řada. Ministerstvo školství vypracovalo přehled, který mám jako zpravodaj k dispozici, ale samozřejmě ty věci se postupně budou i podrobovat diskusi na výboru a podvýboru, takže si myslím, a paní ministryně to tady osvětlila velmi pečlivě, proto je zbytečné některé věci rozebírat.

Možná ještě jedna poznámka s ohledem na lesní školky, protože tam jsme také zaznamenali jisté obavy. Takže tady zní odpověď, že v případě, že rodič se rozhodne umístit dítě do lesní školky, bude se jednat o formu individuálního vzdělávání dítěte. I dítě, které navštěvuje lesní školku, bude muset tedy na ověření. To jenom poznámky k předškolnímu vzdělávání.

Pak je tady úprava systému přijímacího řízení do oborů středního vzdělávání ukončených maturitní zkouškou a úprava modelu a hodnocení maturitní zkoušky a některých náležitostí přezkumného řízení výsledku maturitní zkoušky. Samozřejmě v důvodové zprávě máte uvedeno, že bude nutné novelizovat i některé podzákonné předpisy, jejich teze byly přiloženy jakou součást sněmovního tisku.

Tolik krátce z důvodové zprávy a děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane zpravodaji, a otvírám obecnou rozpravu. V rozpravě, ale před řádně přihlášenými, pan předseda Fiala. Prosím. Potom pan předseda Stanjura.

 

Poslanec Petr Fiala: Dámy a pánové, milé kolegyně, milí kolegové. Možná si vzpomenete, že to není tak dlouho, co jsme v této Sněmovně probírali nebo procházeli novelu školského zákona a taky ji přijali. Já mám pocit, že to bylo někdy na jaře tohoto roku. Neuplynul ani rok a setkáváme se tady znovu, abychom znovu otevřeli školský zákon a znovu prováděli nějaké změny. Už samotný ten fakt by nás měl zneklidňovat, protože není dobré právě v oblasti školství, aby stát neustále zasahoval do legislativy, neustále měnil pravidla hry, měnil podmínky, které školy mají, a překotně a během jednoho roku podruhé je překotně a překotně neustále upravoval a vylepšoval, v uvozovkách vylepšoval, školský zákon.

Paní ministryně, a mohlo by vás napadnout, paní ministryně je v úřadu nová, tak chtěla přinést něco nového do školské legislativy, tak proto teď otvíráme znovu školský zákon. Ale není to tak úplně pravda a paní ministryně Valachová je v tom do jisté míry nevinně, protože základní myšlenky, které jsou předloženy v novele školského zákona, ty jsme slyšeli už z úst jejího předchůdce ministra Chládka, to znamená takové ty nápady na povinné předškolní vzdělávání, nápady na jednotné zkoušky na střední školy a další a další věci. Takže je to asi skutečně spíše než nějaká iniciativa paní ministryně Valachové jakási socialistická obsese, že tímto směrem je potřeba co nejrychleji naše školství změnit a upravit.

Paní ministryně tady ve svém vystoupení mluvila o tom, že základním motivem, motivací, proč to všechno děláme, je zlepšení kvality vzdělávací soustavy našich škol. Neslyšel jsem ale jediný argument, jediný důvod, proč by právě tato opatření měla kvalitu našich škol zlepšit. Domnívám se, že žádný takový důvod nám ani paní ministryně říct nemohla, protože všechna ta opatření jsou ve své podstatě zbytečná, nesmyslná, byrokratická a kvalitu našeho školství nezlepší ani v tom nejmenším. Nechci mluvit dlouho a určitě v debatě bude dost příležitostí, aby moji kolegové vysvětlili podrobně, co nám na jednotlivých bodech vadí, ale aspoň ve stručnosti několik základních argumentů, proč děláme věc, která je zbytečná, školství nepomůže a spíše celý vzdělávací systém zase zkomplikuje.

Co je asi na předložené novele nejhorší aspoň z mého hlediska, je nápad, že budeme mít povinné předškolní vzdělávání, tedy jednoduše všechny děti budou muset rok před zahájením základní školní docházky chodit do mateřské školy. Položme si otázku proč. Proč by měly všechny děti chodit do mateřské školy? Proč to nařídíme? Proč to bude v zákoně? Proč budeme všechny nutit?

Když se podíváme na to, jaká je situace, podíváme se na výsledky šetření České školní inspekce, tak zjistíme, že už dnes mateřskou školu navštěvuje, ono se to meziročně liší, ale zhruba kolem 90 procent dětí. Nedokážeme úplně přesně říct, které z těch 10 procent, které tam nechodí, jsou děti z problematických rodin, z těch takzvaně sociálně vyloučených lokalit, z těch, které mají potom problémy s nástupem do základní školy. To procento se odhaduje někde mezi třemi až pěti. Všichni ostatní jsou z rodin, které dobře připravují děti na základní školu, které prostě z různých důvodů jenom neposílají dítě do mateřské školy, třeba protože maminka je s mladším sourozencem na mateřské dovolené nebo protože jsou v rodině dobře se starající prarodiče, kteří pomáhají s výchovou, a prostě rodina nepotřebuje posílat dítě do mateřské školy. Tyto děti jsou na základní školu dobře připraveny a není jediný důvod, není jediný důvod (opakuje s důrazem), proč by jim stát měl říct: Tak a teď budete posílat dítě do školky, a když nebudete, tak budete platit pokutu, anebo můžete chodit na nějaké zkoušky, kde budeme zjišťovat, jestli to dítě připravené je, nebo není. Je to úplný nesmysl.

A jestli chceme řešit ty tři, čtyři, pět procent dětí z těch problematických rodin, které nedokážou připravit dítě na základní školu, nemají třeba nějaké základní sociální, hygienické a jiné návyky, a to všechno, s čím se setkávají potom učitelé na základních školách, tak to určitě nevyřešíme tím, že jim stanovíme tuto povinnost, protože pokud nebudeme pracovat s těmi rodinami, neuděláme celou řadu jiných opatření, spíš motivačních než sankčních, tak stejně žádnou situaci nezměníme. Ale i kdyby, tak kvůli tomu, že někdo nedělá, co má, nařizovat všem ostatním, jak se mají chovat, co mají dělat s dětmi, že musejí dávat děti do školy, že se stát bude o ně starat, aby byly dobře připraveny na základní školu, je absurdní a nemá to žádný smysl.

Argumentovat tady zahraničím také není příliš užitečné. Je to právě oblast školství a vzdělávacích soustav, která není v rámci Evropské unie z dobrých důvodů integrována právě proto, že se zde setkávají různé tradice, zvyklosti a že vzdělávací systémy, které mají velmi rozdílné formální vymezení, institucionální strukturu, mohou dosahovat stejně dobrých výsledků. Proto říkat tady, jak je to v Rakousku nebo v Německu nebo v Polsku, je samozřejmě možné, ale moc nám to v debatě nepomůže. Mohli bychom třeba uvádět příklad Francie, která je známá z hlediska dětí poměrně striktním vzdělávacím systémem včetně sobotního vyučování atd. To jsou prostě jiné tradice, které s tou naší nemají nic společné.

Jestli chceme zlepšit kvalitu naší vzdělávací soustavy, a to bychom měli, to by měl být náš cíl, tak to pravděpodobně neuděláme tím, že budeme prodlužovat dobu, kterou děti tráví ve školách. Možná si mnozí z vás vzpomenou, že to zase není tak dlouho v historické perspektivě, kdy jsme prodloužili základní školu z osmi na devět let. A položili jste si někdy otázku, jaký to mělo výsledek? Vědí ty děti, které končí základní školu místo po osmi po devíti letech, něco lépe, více, mají hlubší znalosti? Má to nějaký význam z hlediska kvality vzdělávání? Já vám na to odpovím. Velmi malý, pokud vůbec nějaký. Prodloužili jsme dobu, kterou děti tráví v základní škole, ale z hlediska kvality vzdělávání to žádný velký efekt nepřineslo.

Ale co se teď děje? Možná to dobře znáte ze svých rodin od svých dětí, nebo když se díváte kolem sebe. Dnes maturují lidé, a zase si přiznejme, že 70 procent populačního ročníku skončí u maturity, dnes maturují lidé v devatenácti a čtvrtina z nich nebo mnozí, nevím, jestli je to přesně čtvrtina, třeba je to pětina, maturuje ve dvaceti letech. Je tohle žádoucí stav? Odpovídá tomu kvalita vzdělávání? Odpovídají tomu jejich znalosti? Je to potřeba, aby v devatenácti, ve dvaceti maturovali?

Za první republiky to bylo tak, že řada lidí, která končila univerzitu s doktorátem, měla dvacet dva let. Donedávna to bylo taky tak. V mé generaci bylo možné ve dvaceti dvou letech s malým doktorátem skončit univerzitní studia. Dneska nám spousta dětí maturuje ve dvaceti letech, protože zbytečně dlouho chodí do základní školy. A teď ještě přijde Ministerstvo školství s tím, že řekne: Ale to nestačí, to nestačí, těch devět a čtyři roky, ještě budou muset děti chodit jeden rok předtím do školy, takže nám to základní vzdělání bude tvořit ten časový úsek života od pěti do patnácti let.

Dámy a pánové, neexistuje pro to žádný relevantní důvod. Jenom nějaká ideologická posedlost, která vede k tomu, že prostě co nejdříve je potřeba mít děti v nějakém zařízení, které spravuje stát nebo jemuž dává licenci stát, abychom je měli pod kontrolou a ty rodiče a všechny nějak vychovávali. Žádný jiný důvod to prostě mít nemůže a taky to žádný jiný důvod nemá. Takže zavádět povinnou předškolní výchovu nebo povinné předškolní vzdělávání, je to součást vzdělávací soustavy, je zbytečné, neobhajitelné a v důsledku škodlivé.

Schválně tady nemluvím o ekonomických nákladech, které jsou s tím spojeny, ale chci vám poukázat na zbytečnost toho prodlužovat nadále dobu, kdy děti sedí ve škole.

Tolik k té první a nejvážnější věci, kterou obsahuje tato zbytečná novela školského zákona. Ta druhá se týká jednotných přijímacích zkoušek na střední školy.

A zase první otázka, kterou si musíme položit, je proč, co tím dosáhneme, co budeme testovat, co chceme vědět. Opravdu si myslíme, že ředitelé škol nedokážou dobře sestavit svoje přijímací testy, že nedokážou vybrat děti, které chtějí přijmout na svou školu? Opravdu si myslíme, že bude tak hrozně dobré, když třeba mladí chlapci a dívky, které se chtějí stát zdravotníky a hlásí se na zdravotní školu, že budou dokazovat, že v celostátním srovnání dobře uspěli v češtině a matematice, že se jako zlepší výběr? Nebo prostě je lepší to, co je teď, že ředitel té zdravotnické školy nebo ředitelka je schopna sama si podle motivace, podle dalších kritérií prostě vybrat ty, kteří se na to povolání lépe hodí? K čemu budeme zavádět další státem řízený centralizovaný systém, když víme, že ty předcházející, které jsme zaváděli, ne vždycky dobře fungovaly, byly drahé a žádnou zlepšenou kvalitu ničeho nepřinesl?

A jestli chceme zlepšovat kvalitu vzdělávání, tak ne společnými přijímacími testy. K čemu to je? Máme testování v uzlových bodech vzdělávání, tedy v páté a deváté třídě. To je nástroj, který můžeme vidět, a dostávat zpětnou vazbu o tom, jak školy učí, kde je potřeba provádět zlepšení, kde má třeba ministerstvo zasahovat. Ale jednotné přijímací zkoušky jsou zbytečné. Je to byrokratizace školské soustavy, bude to drahé a nepřinese to lepší výsledky. Ano, můžete mně někdo namítnout: No ale podívejte se, kdo dneska studuje na střední škole. Co se tam dostává za děti. Vždyť jsou tam ti, kteří tam nepatří, kteří by měli jít do učení! Nejspíš máte pravdu, ale problém je jiný. To neodstraníte jednotnými přijímacími zkouškami. V žádném případě. To bychom odstranili tím, k čemu jsme v této společnosti neměli odvahu, a to je redukcí počtu středních škol. Tím, co se nazývá optimalizace, prostě zrušením těch, které jsou špatné a které jsou tady navíc. Ale to se nestalo, takže nabídek na středních školách je obrovské množství a regulovat to teď ze strany státu tím, že zavedeme jednotné přijímačky, není žádné řešení toho problému, protože k žádnému dobrému výsledku to nepovede.

Pokud jde o společnou nebo povinnou zkoušku z matematiky jako součást té státní části maturitní zkoušky, tak to je jediný bod z těch všech, o kterém si myslím, že je potřeba diskutovat a který má dobré důvody a který má i oporu v názorech odborné veřejnosti. Ale než něco takového uděláme v zákoně, tak bychom měli pokračovat v debatě, která teď ustala, o tom, jakou chceme mít maturitní zkoušku do budoucna. Co bude ta státní část a co bude ponecháno na školách? K čemu ta maturita bude sloužit? Bude skutečně nadále v České republice zachována praxe, že máme maturitu, pak máme přijímací zkoušky dokonce se státní účastí, státní část maturity, a pak máme přijímací zkoušky na vysoké školy. Nebo to dokážeme, jak je to v jiných zemích, spojit třeba do jednoho testování? Musí mít opravdu maturitu - a podotýkám tady pro ty, kteří třeba neznají jiné školské soustavy, že maturita je hodně specifický prvek jenom některých vzdělávacích systémů. Musíme mít opravdu maturitu u všech typů škol, u kterých ji máme teď? Nebo ji můžeme něčím nahradit? Ale dokud takovou debatu za sebou nemáme, tak znovu zasahovat do současné podoby státní maturity, zavádět tam povinnou matematiku, pro kterou já jsem, ale až na základě toho, že nám bude jasné, k čemu je maturitní zkouška, jakou má koncepci, jakou má vazbu z hlediska přijímání na vysoké školy a co od ní jako společnost očekáváme. Ale zavádět to teď mně připadá neodpovědné.

A to datum, které tady paní ministryně zmínila, a já jí aspoň děkuji za to, že nepokračuje v nesmyslných návrzích svého předchůdce, že to uděláme od roku 2019 atd., tak to datum školní rok 2020/2021, to je vůbec první možné, kdyby všechno šlo optimálně, kdyby všechno šlo optimálně, jako že nepůjde, kdy se povinná zkouška z matematiky dá zavést. Já si myslím, že to datum je nerealistické, ale aspoň je teoreticky stihnutelné na rozdíl od těch dat, se kterými tady operoval předchůdce paní ministryně Valachové. Ale to nic nemění na mé základní výhradě, že maturitní zkouška z matematiky může být jako povinná zavedena až poté, co nám bude jasné, co chceme s maturitou dělat, jakou má podobu a jaké bude mít místo v naší vzdělávací soustavě. Do té doby je to neodpovědný zásah do maturitních zkoušek, do té státní části, která po obrovských problémech v těchto letech konečně jakž takž funguje, jak ji neohrožujeme tím, že do toho vneseme další prvek.

Z tohoto důvodu pokládám za naprosto neodpovědné, a já se vůbec divím, že s tím ministerstvo přichází, znovu zasahovat do způsobu opravování písemných prací třeba z českého jazyka a dalších věcí. Proč? My jsme horko těžko napravili to, co se nenastavilo dobře, a cokoliv jsme svěřili školám, tak funguje lépe, než když to opravujeme nějakým celostátním způsobem. Tady do toho zasahovat je podle mě absolutně zbytečné, neodůvodněné, odporuje to dokonce naší zkušenosti a nevím, proč bychom měli jakoukoliv změnu dělat.

Pokud jde o takové nápady, že do zákona dáme nějakou národní radu a nějaké komise další a další - no prosím vás, k čemu je to dobré? Máme desítky různých komisí, máme spousty v oblasti školství a v oblasti výzkumu taky, desítky strategií, politik, koncepcí a do toho dáme ještě jeden zastřešující orgán, protože ministři jsou slabí, bývají tam jenom krátce, a tak tady budeme mít nějakou radu moudrých, která cosi bude dělat s naším vzděláváním. Nebude! Nedávejme to do zákona! Je to jenom zaplevelování legislativy. Nedělejme takové věci, které jsou byrokratické, od začátku odsouzeny k neúspěchu a kvalitě školství nepřinesou vůbec nic.

Místo abychom řešili opravdu věci, které stát má řešit, kde je to povinnost státu to řešit, jako je třeba vzrůstající nerovnost v kvalitě vzdělávání mezi jednotlivými kraji, která je způsobena špatným financováním, na to by se mělo ministerstvo soustředit, tak tady dostáváme jakýsi návrh ideologicky podbarvený, opatření ve školství, která nemohou, nemohou vést k žádnému dobrému výsledku a kvalitu nezlepší ani o kousek.

Takže dámy a pánové, pokud jste mě dobře nebo aspoň trochu poslouchali, tak chápete, že mám teď jedinou možnost a to je navrhnout Poslanecké sněmovně, abychom tento návrh novely školského zákona zamítli už v prvním čtení. Věřte mně, že pokud tak uděláme, tak pomůžeme našim školám, našim žákům a studentům mnohem více, než když tady tuto novelu přijmeme. A pokud vám jde opravdu o kvalitu školství, o které tady mluvila paní ministryně Valachová, tak podpořte můj návrh a hlasujte se mnou pro zamítnutí už v prvním čtení.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Dalším s přednostním právem je pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura a po něm pan předseda klubu KDU-ČSL.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, paní ministryně, kolegyně, kolegové, já jsem bedlivě poslouchal paní ministryni, její úvodní slovo, a potvrdila mé obavy, že to je ideologický návrh zákona. A divím se těm vládním stranám, které samy sebe neoznačují za levicové strany, že takový návrh sem pustily. Já myslím, že paní ministryně patří k levému křídlu sociální demokracie, je to poznat i z tohoto návrhu. Zkusím pár věcí okomentovat z jejího úvodního slova.

Vznikne... Já jsem vás taky nerušil, paní ministryně, děkuji.

Vznikne nárok, vznikne nárok tu pro čtyřleté děti, tu pro tříleté. A paní ministryně se tváří jako by plnění toho nároku zabezpečil stát. Ale stát to dělat nebude, pokud ovšem s tím nepřijde návrh, aby mateřské školy nezřizovaly a nefinancovaly obce a města, ale stát. Je to moc hezké. Roky máme v zákoně, a všichni, kteří se pohybují v komunální politice, vědí, jaké to mělo finanční dopady, tehdejší nápad taky levicových politiků, že poslední rok mateřské školy je zdarma. No proč ne? Až na to, že to platí někdo jiný než ten, kdo určil, že to bude zdarma. Tak to prostě je.

Takže první konkrétní dotaz na paní ministryni, jak zabezpečit plnění toho nároku v každém městě, v každé obci, protože bude mít v zákoně nárok, ale plnit ho má někdo jiný, ne stát.

Docela mě pobavila taková oblíbená mantra těch, kteří vidí Brusel jako to nejlepší dobro, největší dobro, které k nám přichází, kdy paní ministryně říkala, že ten povinný poslední ročník předškolního vzdělávání - už to spojení povinný poslední rok předškolního vzdělávání je podle mě hrozné slovní spojení - je v souladu s trendy EU. Já jsem něco takového tušil, tak jsem si nechal udělat statistiku, jak je to v jednotlivých státech. Tak já ji přečtu na mikrofon, abychom viděli, jaké jsou ty trendy. Belgie nemá povinný, Bulharsko má. Teď trefa: Chorvatsko, oblíbené Chorvatsko, to má taky, tak to už máme dva státy: Bulharsko a Chorvatsko. Taky v Dánsku. Není to v Estonsku, není to ve Finsku, není to ve Francii, není to v Irsku, není to v Itálii, není to na Islandu, je to na Kypru, tam dokonce od čtyř let. Není to v Litvě, je to v Lotyšsku, není to v Lucembursku, je to v Maďarsku, není to na Maltě, není to v Německu, není to v Nizozemí, je to v Polsku, není to v Portugalsku, je to v Rakousku, není to v Rumunsku, je to v Řecku, není to na Slovensku, není to ve Slovinsku, není to ve Spojeném království, není to ve Španělsku, není to ve Švédsku. Tak kde jsou ty trendy? Když se na to podíváme, tak povinný poslední ročník předškolního vzdělávání mají Bulharsko, Chorvatsko, Kypr, Lotyšsko, Polsko, Rakousko, Řecko. To je bezesporu výrazná menšina, tak nevím, o jakých trendech tady hovoříme.

V zásadě rozšiřujeme, paní ministryně sice tvrdí, že to tak není, ale povinnou školní docházku. Vytváříme agendu, budeme zkoumat, nebo nebudeme zkoumat docházku těch dětí, když to bude povinné? Budou nosit omluvenky, nebo nebudou nosit omluvenky, nebo jak to bude? Dneska je to poměrně jednoduché. A jak to bude, až to bude povinné pro ty pětileté děti, když nepřijdou do školky? Budou nosit potvrzení od lékaře? Od rodičů? Od koho? Budou mít omluvenou a neomluvenou absenci jako v základní škole? Kdo bude vyhodnocovat, že to ještě je v pořádku a kdy to není. Budou moci jet na dovolenou s rodiči, když budou mít povinnou? Budou omluveni? Tak jaká povinnost v tom případě. Takže to bude administrativně náročné, administrativa dopadne samozřejmě na někoho jiného, ne na stát, dopadne to na ty zřizovatele, což jsou převážně obce a města a jednotlivé mateřské školy.

Paní ministryně, já myslím, že tomu upřímně věří, že změnou zákona zvýšíme kvalitu výuky. To já tomu prostě nevěřím. Můžeme vytvářet nějaké podmínky, ale že bychom změnou zákona, ještě tohohle, zvýšili kvalitu výuky, to bezesporu ne.

Pan předseda Fiala už tady hovořil o povinných přijímacích zkouškách - a opět pro mě neuvěřitelné tvrzení. Tím, že něco zcentralizuji, tak snížím administrativní náročnost. To bych tedy chtěl vidět, na základě čeho a jakých výpočtů k tomu Ministerstvo školství došlo. Bude to dělat CERMAT, už víme, kdo to bude dělat, bude to určitě dražší, než je to dneska, ale bude to administrativně jednodušší. Tomu skutečně nevěřím a poprosil bych o nějaké argumenty, jaká administrativa tedy odpadne, když to bude tak výborné, až to bude z centrální úrovně. A jaká bude asi úroveň, když budou jednotné přijímací zkoušky, když budeme porovnávat učební obory s maturitou a gymnázia? Nebo to bude zase stejné jako u těch maturit, kdy místo abychom měli jednu pokud možno státem nějak minimálně definovanou potřebu, co chceme, tak jaká bude kvalita jednotlivých přijímaček? A proč to vlastně děláme? Jsou dnešní přijímačky špatné na střední školy? Ano, nebo ne? A pokud víme, že někde jsou špatné, co s tím děláme v resortu školství? A víme, že až to bude organizovat stát, že to bude výrazně kvalitnější, než když to dělají jednotliví ředitelé? Z čeho ta víra pochází? Nebo vadí ministerstvu, že na některé střední školy se neorganizují přijímací zkoušky? Pak podstatná otázka: Ministerstvo se domnívá, nebo nedomnívá, že žáci, kteří absolvují devátou třídu, mají málo znalostí? Pokud ano, tak přijímacími zkouškami to nijak nedoženeme. Nezměníme znalosti žáků, kteří končí základní školu, jenom tím, že bude jednotná přijímací zkouška.

A potom, a to je podle mne důležitá otázka, zda chodí na střední školy ti žáci, kteří by se tam vlastně dostat neměli a nemají dostatek předpokladů pro to, aby úspěšně absolvovali střední školu. A pokud si odpovíme ano, a to jsou otázky, které kladu paní ministryni, všechny čtyři, tak se ptám, jak ten trend a tento fakt změní povinná jednotná přijímací zkouška. A vracím se k té kvalitě. Tak pokud bude kvalita nastavena na ty, kam nechodí nejvíce talentované děti, tak pro ty talentované to bude prostě formalita. Na gymnázia. Jak budou potom ti ředitelé vybírat, když jednotná přijímací zkouška pak bude poměrně jednoduchá? Naopak, když tu úroveň nastavíme na gymnázia, co se stane s těmi dětmi, které nezvládnou jednotnou přijímací zkoušku? Automaticky je z toho vyřadíme? Myslím, že tady máme víc otázek než odpovědí.

Stát tady, vláda a Ministerstvo školství, podle mě ukazuje nedůvěru ve schopnosti ředitelů středních škol, aby si oni sami nastavili pravidla, aby oni sami nesli zodpovědnost za to, jaké děti, jaké žáky přijmou na svou střední školu. Ale bude to jednotné. A naši levicoví kolegové si myslí, že to bude lepší díky tomu, že to přijde z centra. Tak ta základní otázka, proč to vlastně děláme, na tu jsme zatím odpověď nedostali a věřím, že v té debatě tu odpověď dostaneme, kromě toho, že to bude dražší, to už asi víme. Ale to by neměl být ten motiv, na tom se určitě shodneme. A zase: Střední školy mají v gesci kraje. Pokud máme pocit, že kraje neplní svou roli v té redukci, protože optimalizace je takové jen slovo, aby to někoho neurazilo, myslím, že se mnozí shodují, když se tady dneska pořád skloňuje názor odborné veřejnosti, tak já myslím, že u odborné veřejnosti převažuje názor, že středních škol máme příliš mnoho, zejména v některých oborech, na rozdíl od technických oborů.

Poslední poznámka, kterou učiním, je k maturitám. A už to tady říkal pan předseda Fiala. My tu klademe obrovský důraz na maturitu. Stát opakovaně mění pravidla, jeden krok tam, dva kroky zpátky, zase jeden krok dopředu, ale pokud to není provázanost s přijímací zkouškou na vysokou školu, tak si s tím skutečně jen hrajeme. Z toho, co říkala paní ministryně i k té maturitě z matematiky, a já jsem silný příznivec povinné maturity z matematiky, nebo minimálně aspoň nějaké státem garantované části, tak mi z toho vyplývá, že učitelé českého jazyka a učitelé cizích jazyků na základních školách to zvládají dobře, tudíž studenti z toho budou maturovat, a ti učitelé matematiky to nezvládají dobře, tudíž musíme odložit maturitu z matematiky, a to nejlépe až po tom, co doběhnou ti, kteří první budou mít jednotnou zkoušku. Jestli by nebylo lepší, když navrhujete povinnou školní docházku od pěti let, až to prosadíte, tak to počítat od těch pěti let, a pak by to bylo asi tak za 16 let, tj. školka, pak základní škola a pak teprve ta střední škola a pak teprve ta maturita, takže mně to tak vychází zhruba 14 let, když půjde všechno dobře, možná 15 nebo 16, když dítě nenastoupí do školy ze školky v šesti letech, ale v sedmi.

Tak já nevím. Místo abychom se zamysleli nad tím, co se děje s výukou matematiky - pokud máme všichni podobné zkušenosti, tak děti se rády učí počítat a během pár let je matematika, nezaslouženě v mých očích, mimořádně nepopulární předmět. Jak to? Co se děje? Co se stalo? Místo abychom tohle to řešili, tak si tady vymýšlíme povinnou školku od pěti, jednotné přijímačky, odklad. Ale to s tou kvalitou výuky matematiky nijak nesouvisí. Nebo ano? Možná se pletu. Já jsem v tom návrhu zákona nenašel nic, co by přispělo k tomu, aby matematika nebyla obávaný předmět.

A velmi často i mnohé mé kolegyně a kolegové, kteří nemají technické vzdělání, říkají: k čemu nám to bude? Tak já nevím, k čemu nám to bude. Já myslím, že to patří k normální základní výbavě středoškoláka. Pokud chceme, aby maturita měla nějakou váhu, tak by k tomu mělo patřit nějaké penzum znalostí z matematiky. Že to není jednoduchá debata, to připouštím. Že příznivci povinné maturity z matematiky nemají většinu, to taky připouštím, tak to je. Ale já jako absolvent technické školy nepřekvapivě jsem pro to, abychom to dělali, ale abychom se zaměřili, co se stane od té první třídy, kdy se děti rády učí počítat, že najednou když končí ta základní škola, matematika je tak neoblíbená a tak obávaná, podle mě zcela zbytečně. A to ten návrh zákona neřeší a nemůže řešit. Nevěřím tomu, že když napíšeme lépe nějaké paragrafy - a kdybychom si tam nakrásně dali paragraf úplně v duchu toho, co říkala paní ministryně, moderní trendy, tak že bychom si dali paragraf, že matematika je skvělá, děti, nebojte se jí, tak to nijak nepomůže.

Já myslím, že návrh na zamítnutí v prvém čtení je oprávněný, že paradoxně žádná změna je lepší než překotné a neuvážené změny. A já věřím, že mi paní ministryně na těch asi sedm otázek, které jsem položil, během rozpravy odpoví. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Teď je zde jedna faktická poznámka pana poslance Brázdila. Prosím, dvě minuty.

 

Poslanec Milan Brázdil: Já děkuji za slovo. Dovolte, jenom velmi krátce bych zareagoval na řeč pana kolegy Fialy, jestli povinná předškolní docházka ano, či ne.

Prosím vás, člověk, když se narodí, přichází s nějakým intelektem, schopností reagovat na okolí. Nemusí číst, psát, počítat, ale bude schopen reagovat na okolí. Během života získává na škole inteligenci... Řekl jsem to obráceně, promiňte. S inteligencí se narodíme a intelekt získáváme během studia. A kde je výchova? Dnes máme spoustu chytrých lidí, ale jsou vychovaní? Facebook... Kde jsou rodiče? Jsou zanedbaní... Mají své starosti. Děcko vychovávají možná penězi - na, tady a běž bokem. Já bych tolik nezavrhoval to, že možná ta školka, povinný poslední rok školky by mohl přispět k výchově, vychovat lidi. Děkuji za slovo.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan předseda Stanjura chce reagovat formou faktické poznámky. Máte prostor a dvě minuty k tomu.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak to je ideový střet. Výchova patří rodině. Žádné školce. To se na mě fakt nezlobte, pane kolego prostřednictvím pana předsedy, to se fakt nedomluvíme. Oprávněně kritizujete některé rodiče, já se k té kritice nebudu připojovat. Ale představa, že to nevychované dítě odvezu do školky nebo do školy a odpoledne si vezmu vychované dítě, je prostě nereálná. To je dlouhodobý střet. Já si myslím, že roli rodičů nemůže suplovat ani školka ani škola. Nechtějme to po těch učitelích. Nemohou suplovat roli rodičů. A v tomhle mají mimořádně těžkou roli. A když někdy chtějí suplovat tu roli, tak to nedopadá úplně dobře, protože právě ti rodiče, kteří by i tu pomoc mohli přijmout, si velmi často stěžují, jak to, že ti kantoři si dovolují něco ne ve vzdělávání, ale ve výchově. Takže to je to, co my vyčítáme tomuto návrhu zákona. Představa, že když budu u pětiletých dětí vykazovat omluvy, docházku apod., že to přispěje k výchově, je podle mě mylná. Ale přiznávám, že mnozí levicoví politici této představě bohužel věří.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan zpravodaj faktická poznámka a paní ministryně chce také faktickou poznámku? (Ano.) Tak potom po panu předsedovi Miholovi. Nejprve pan zpravodaj má své dvě minuty.

 

Poslanec Petr Kořenek: Děkuji. Já jenom jednu poznámku k matematice, protože to je velmi často skloňované slovo. Víte, já si nemyslím, že matematika je tak neoblíbený předmět. Dokonce si myslím, že i většina učitelů ho umí i učit a dobře učit. Problém je někde jinde. Problém je v tom, když se podíváme na složení tříd na druhém stupni, na počty žáků ve třídách, na hodinovou dotaci - a dám naprosto modelový příklad. Třicet žáků ve třídě, z toho pět se zdravotním postižením podle stávající legislativy, čtyři se zdravotním znevýhodněním a čtyřhodinová dotace matematiky týdně. Zkuste v té třídě učit na běžné základní škole a pak si řekneme, jak se nám bude dařit a kolik těch žáků z té třídy k lásce k matematice dovedeme. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě fakticky paní poslankyně Semelová.

 

Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Dobré odpoledne. Já jsem jenom chtěla reagovat na slova pana poslance Stanjury ohledně výchovy a toho, že škola nemůže suplovat výchovu v rodině.

Samozřejmě v té rodině musí být základ výchovy každého dítěte. Nicméně současná skutečnost je taková, že škola, ať chceme, nebo nechceme, tu výchovu už supluje, protože v mnoha rodinách dochází k tomu, že na dítě není čas, že dítě se posadí před počítač nebo běhá někde s klíčem na krku a ta výchova není. Včetně toho, že u nás, a nakonec viděli jsme i poslední průzkumy, je 600 ghett, kde žije 150 tis. lidí, kde ta výchova je asi trošku jinak posunutá, než by to mělo být. Takže v tuto chvíli už škola supluje výchovu v rodině a v řadě případů je to dobře, protože alespoň nějakou výchovu to dítě dostává.

A pokud jde o to, že si rodiče stěžují na učitele, že nahrazují výchovu, tady to souvisí s prestiží učitelů. Já si myslím, že bychom měli společně usilovat o to, aby prestiž učitelů stoupla, protože je pravda, že teď si kolikrát někteří rodiče přijdou do školy stěžovat namísto toho, aby se podívali na to, jakým způsobem vychovávají vlastní dítě.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Nyní přednostní právo pana předsedy Miholy a po něm vystoupí paní ministryně.

 

Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi pár slov k předkládané novele školského zákona. Chtěl bych na úvod konstatovat, že klub KDU-ČSL je připraven tuto novelu v prvním čtení podpořit. To neznamená v žádném případě, že by to byl tak stoprocentní soulad, tak bezproblémová záležitost. Ostatně sami víte a i debata tady napovídá tomu, že školská oblast je vždy velmi citlivá. Existuje vždy velká různost pohledů.

Já ale v některých zde již zmíněných bodech budu důvěřovat paní ministryni. Například v té záležitosti, k níž jsme se přihlásili ve volebním programu, totiž že jsme přislíbili nárok na mateřskou školu pro děti od tří let. Ono to bude postupnými kroky, nejdříve od těch čtyř let, ale dojde i na ty tříleté. Toto velmi vítám a jsem optimista a věřím, že to skutečně bude bezproblémová záležitost a dojde svého naplnění.

Je zřejmé, že neuralgickým bodem této novely školského zákona je ten povinný rok předškolní výchovy. Skoro se obávám, aby se nakonec celý ten materiál, to nejsou dvě nebo tři stránky, nestáhl tady do tohoto jednoho hojně diskutovaného bodu. Ty obavy jsou opodstatněné. Protože vzpomeneme-li si na tu minulou novelku školského zákona, tak mám pocit, že jako bychom se tam bavili jen o individuálním vzdělávání. K tomu se ještě ale vrátím ve svém projevu.

Co se týká povinného předškolního roku, jsou různé názory, jsou různé země, které se k tomu staví různými způsoby, jak zde bylo řečeno, Chorvatsko a Bulharsko to má, Německo povinný předškolní rok nemá. Nevím, jestli je vůbec možné nějak explicitně říct, že ta nebo ona varianta je lepší a že je to něčím doložitelné. To uvidíme.

V každém případě KDU-ČSL, a to bych chtěl zdůraznit, se zasadila při tvorbě koaliční smlouvy o to, abychom měli alternativu v podobě domácího, tedy individuálního vzdělávání. A to ne tak ledajaké, aby to byla možnost, která nebude byrokratickou zátěží a bůhvíjakou složitostí, ale aby byla skutečně alternativou. Také trvám na tom, že lesní mateřské školy jsme nezachránili proto, aby dítě chodilo první dva roky do lesní mateřské školy a pak muselo přejít do nějaké státní kamenné. To určitě ne. Bylo tady řečeno už z úst pana zpravodaje, že je zde možnost, že i lesní mateřské školy využijí volbu individuálního vzdělávání. Já bych za optimálnější ale pokládal, aby lesní mateřské školy byly skutečně plnohodnotnou alternativou a abychom do tohoto stavu dokázali v průběhu projednávání této novely dospět, a o to se také plně osobně zasadím.

Mohly by také být dlouhé debaty, k čemu vlastně předškolní povinné vzdělávání má přispět. Já jsem to diskutoval mimo jiné i na pedagogické fakultě, na svém původním pracovišti, včetně pana děkana a dalších kolegů, přiklání se tedy k povinnému předškolnímu roku. Mimo jiné i proto, že do první třídy chodí často děti, které nemají základní návyky, například ve smyslu disciplíny nebo hygieny. Tato věc potom umožní učitelům na prvním stupni se více věnovat vzdělávání ve své třídě, než aby museli věnovat energii a čas dětem bez návyků a jejich dohánění. Byly tady zmíněny velmi časté odklady v předškolním věku.

Co se týká byrokracie ohledně domácího vzdělávání, já bych tady zdůraznil komparaci. Podívejte se na předchozí materiál exministra Chládka. Já si myslím, že je zde značný posun směrem ke zjednodušení v tom, co předložila paní ministryně. Chci, aby součástí novely bylo také uzákonění individuálního neboli domácího vzdělávání na druhém stupni. Při projednávání minulé školské novely jsem to slíbil a jsem připraven tento slib splnit. Samozřejmě to nemůžu splnit sám, ale počítám s koaličními kolegy. Pan profesor Rais se k tématu určitě ještě vysloví. Vidím ho přihlášeného. Ale diskutuji tuto záležitost pečlivě také s kolegy z TOP 09, paní docentkou Putnovou, poslankyní Novákovou a dalšími a také s kolegy z ODS. V tomto smyslu jsem také informoval paní ministryni. Je to také diskutováno s Asociací domácího vzdělávání. Ona nám vlastně vznikne v rámci této novely možnost domácího vzdělávání jako alternativy od předškolního věku až po ten druhý stupeň základní školy. To si myslím, že je určitě dobrá zpráva.

Neměli bychom ztratit ze zřetele, a to v novele postrádám a ještě bude šance nějakým způsobem to zohlednit, péči o talenty. Před nějakou dobou se tady hodně horečnatě diskutovala podpora talentů skrz CTYOnline. Já jsem slyšel ubezpečení ještě od pana exministra Chládka, že budeme mít českou alternativu, že tahle je moc drahá, že si poradíme sami. Ale zatím jsem si nevšiml, že by něco takového bylo na stole. Jenom to připomínám, protože si myslím, že je potřeba se věnovat jak dětem, které mají problémy, nebo jsou slabší, tak i těm, kteří jsou naopak velmi talentovaní.

V závěru jenom krátké vyjádření k povinným přijímacím zkouškám z češtiny a matematiky. Já jako učitel s dvaadvacetiletou praxí nevím, jestli přinesou to, co od nich očekáváme, to se ukáže. Ale souhlasím s tím, co tady jeden z předřečníků, pan profesor Fiala, mínil, nevzdával bych se toho testování na konci základních škol, ale zároveň bych si dovolil trošičku polemizovat s některými předkládanými řešeními, která by možná řešeními byla jako optimalizace, ale ke kterým ve skutečnosti prakticky žádná strana, když má možnost to řešit, nemá odvahu. Ale to sami jistě dobře víte.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Teď pan poslanec Soukup - faktická poznámka. Ještě omluvím pana poslance Šenfelda od 15. do 19. hodiny.

 

Poslanec Zdeněk Soukup: Dámy a pánové, když jsme přijímali zákon o dětských skupinách, tak jsem byl velkým stoupencem právě povinného předškolního vzdělávání. Nicméně mi dovolte úvahu. Mám určité pochybnosti. Nalijme si čistého vína. Předškolní vzdělávání v podstatě nepotřebují děti z podnětných rodin. Potřebují ho především děti z rodin, kde se jim nedostává takové péče, kde nedochází k jejich podnětnému vývoji. Když potom děti přijdou do první třídy, já si to pamatuji, mám také dvě děti, tak v první třídě je pravidlo, že se člověk potřebuje dětem, aby z nich něco bylo, minimálně půl roku nebo rok maximálně věnovat. Já si myslím, že v těchto rodinách, které nedávají příliš podnětů, k tomuhle docházet v podstatě nebude. Je tady otázka, jestli nebude ztracen rok předškolní docházky.

Pak ještě taková úvaha. Paní ministryně, nedávno jsem vás slyšel, rád vás poslouchám, tuším v Partii. Jedná se o pojem inkluzivní vzdělávání. Mám tady také trošičku pochybnosti. Vy jste na jednu stranu propagovala inkluzivní vzdělávání a na stranu druhou jste říkala, že se dostane příležitosti a budou podporovány i mimořádně nadané děti. Jak to chcete udělat?

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. A nyní tedy můžeme postoupit. Slovo dostane první z řádně přihlášených, to je paní poslankyně Nina Nováková. Paní ministryně. Omlouvám. Prosím, paní ministryně.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi zareagovat na probíhající rozpravu. Původně jsem chtěla pozorně poslouchat a reagovat na všechny argumenty, které zazněly, ale vzhledem k bohatosti rozpravy si dovolím reagovat už nyní. Nemohu totiž samozřejmě úplně nechat bez povšimnutí náměty nebo kritiku, která zazněla stran pana profesora Fialy nebo pana předsedy Stanjury.

Samozřejmě musím odmítnout nějaký ideologický náboj předkládaného vládního návrhu nebo snad, že by do mě znenadání vletěl socialistický ďas. Snažím se přistupovat k výkonu funkce ministryně profesionálně a odpovědně. Nejde o nějaké slepé následování mého předchůdce, ale jde o to, že tato vláda, a to je legitimní, něco slíbila svým voličům. To proměnila v dohodu v koaliční smlouvě, proměnila to v programovém prohlášení a to, co je nejvíce trnem v oku v této novele, předškolní vzdělávání, je tedy jeho součástí. Takže jako ministr vlády plním úkoly vlády, ke kterým se zavázala směrem ke svým voličům a směrem k občanům.

Co se týká předškolního vzdělávání a pochybností jednak pana profesora Fialy z hlediska našeptávání z Bruselu a varování před komparacemi, nebo srovnání, které prezentoval na mikrofon pan předseda Stanjura, tady bych chtěla jenom říct, že ze strany pana předsedy Stanjury tady zaznělo, že Velká Británie nebo Švýcarsko nemají povinné předškolní vzdělávání. Tady chci jenom říct, že to je pravda jenom napůl, protože Velká Británie v případě Anglie a Skotska a Walesu skutečně nemá zavedeno předškolní vzdělávání, ale na druhé straně povinná školní docházka začíná už ve věku 5 let dítěte. V případě Severního Irska je to dokonce tak, že povinná školní docházka začíná ve věku 4 let dítěte. V případě Švýcarska je to tak, že obecně povinné předškolní vzdělávání není zavedeno, nicméně v 18 kantonech je povinná docházka v posledním roce nebo v posledních dvou letech před vstupem do základního vzdělávání.

A z hlediska případného našeptávání bruselského šimla chci jenom říct, že jsem toto zahraniční srovnání nečinila, byť jsem použila tu formulaci země EU, z toho titulu, že bych si snad chodila pro rady do Bruselu, ale z toho důvodu, že mezinárodní srovnání z hlediska OECD nebo stanovisek PISA jasně ukazují, že předškolní vzdělávání je žádoucí a znamená lepší přípravu na vzdělávání v rámci základního vzdělávání nebo i potom úspěchu v rámci pracovní kompetence, a je úplně jedno, jestli mluvíme o dětech z podnětného, nebo nepodnětného prostředí. Já odmítám vést debatu o různých kategoriích dětí a stojím si za tím, že z odborného hlediska, z hlediska OECD a PISA je jasné, že předškolní vzdělávání je žádoucí.

Co se týká toho, jak k tomu jednotlivé země přistupují, tak určitě mají kolegové v rozpravě pravdu, že někdo jde stylem povinného předškolního vzdělávání, někdo jde posunutím zahájení povinné školní docházky a někdo, pravda, jde cestou nároku na přístup do předškolního vzdělávání a ponechává další regulace stranou. Já pokládám všechny tři přístupy za legitimní. Zvolili jsme jednu z těchto variant. Pravdou je, že bychom tomu možná nemuseli říkat povinné předškolní vzdělávání v posledním roce, možná kdybychom tomu říkali pravidelné předškolní vzdělávání z hlediska pravidel, která upřesňujeme, tak to bude stejné, protože znovu opakuji, 100 tisíc dětí chodí do předškolního vzdělávání od 5 do 6 let, 10 tisíc z různých důvodů tento způsob vzdělávání nevyužívá. Kdybych si dovolila s určitou nadsázkou vypůjčit zase obavu pana profesora Fialy z mé posedlosti, musela bych říct, že 100 tisíc rodičů je tady prokazatelně posedlých a ještě posedlejší jsou ti rodiče, co dlouholetě žádají vlády, ať jsou pravicové, nebo levicové, o to, aby zajistily reálné kapacity k přístupu jejich dětí k předškolnímu vzdělávání, a to mnohem dřív než od 5 let.

Znovu chci říct, že nechceme nic byrokratizovat. Já jsem řekla, že jeden z principů zavedení povinného předškolního vzdělávání je i zachování možnosti alternativ. Ty zcela ponecháváme. Samozřejmě příklady, které byly víceméně praktické, kde kladl otázky pan předseda Stanjura z hlediska dovolenek, nemoci, jak to bude probíhat. Bude to probíhat úplně stejně, jak to probíhá dnes a jakou zkušenost máme jako rodiče dětí v rámci mateřských škol - zapíšeme a omluvíme dítě do knihy. Nic jiného opravdu nečekáme a ani nechystáme!

A co se týká toho, jak přesně definujeme povinné předškolní vzdělávání, tak máte k dispozici teze prováděcího předpisu a tam právě po odborných debatách, které se vedly, definujeme toto povinné předškolní vzdělávání docházkou čtyři hodiny denně, to znamená, z hlediska toho, jestli chceme hájit mateřské školy jako vzdělávací instituce, tak chápete bezpochyby nejenom jako poslanci, ale i jako rodiče, že rychleji než během čtyř hodin lze těžko realizovat vzdělávací program tak, jak už dnes je rámcový vzdělávací program pro vzdělávání v rámci předškolního vzdělávání.

Naším cílem, proč jsme si vzali přívlastek povinný, který tady tolik dráždí, je skutečně to, abychom jasně stanovili tímto způsobem, a jde o legislativní techniku, samozřejmě jsme mohli zvolit i jiný způsob, povinnosti ne rodičům, protože těm se příliš povinností nepřidává, dostanu se k tomu, ale povinnosti státu, obcím a krajům v tom reálně zajistit povinné předškolní vzdělávání v tom roce od pěti do šesti a v případě nabíhání nároku ještě dříve tak, aby nebylo právo přístupu k předškolnímu vzdělávání pouze na papíře. A vy si jistě, kolegové, vzpomenete, že rodiče jsou nespokojeni nejméně 10 let s tím, jak toto právo v praxi vypadá, a zafixování kapacit i do budoucna, kdy začne demografická křivka klesat a kde by právě pouze dejme tomu z ekonomických důvodů to mohlo vést k tomu, že tyto kapacity, které jsme za velké peníze obcí a krajů, ony také bezpochyby, ale i státu, a my jsme investovali jako vláda velké peníze do této infrastruktury, ještě budeme investovat a máme je vyčleněny - jednu miliardu směrem k infrastruktuře obcí, kdy se jedná o majetek obcí, během dvou let není málo, a zároveň přidávám ještě evropské peníze z hlediska vyjednaného operačního programu IROP z hlediska Ministerstva pro místní rozvoj. Nemám pocit, že bychom se nevěnovali potřebám obcí z hlediska jejich investičních potřeb. Pokud nějaká kritika, kterou jsem zaslechla stran obcí, zaznívá, tak je to kritika z hlediska nedostatku tzv. rekonstrukčních investičních peněz, ale vážení kolegové, buďte si jisti, že i tento problém vyřešíme.

Co se týká středních škol a toho, proč zase centralizujeme, proč zavádíme jednotné přijímací řízení. Pan profesor Fiala to ve svém příspěvku vlastně trochu naznačil. Ano, snažíme se i tímto způsobem reagovat na to, že probíhá hon na žáka, snažíme se reagovat na to, že bez přijímacích řízení se děti s velmi špatným prospěchem dostávají na střední školy, ať veřejné, ale i dlužno dodat soukromé. Co se týká optimalizace středních škol a snad nějaké naznačené nečinnosti krajů, tak jenom bych chtěla říct, že v rámci krajů si velmi stěžují na situaci, kdy dosáhnou optimalizace, která je velmi často krvavě vykoupena politicky, a na místě, kde byla zrušena veřejná škola, vznikne škola soukromá, která samozřejmě nabírá dál žáky bez přijímacího řízení.

Vzhledem k tomu, že jsem pochopila, že minimálně část Poslanecké sněmovny se velmi těší na změny financování regionálního školství, tak jenom mohu slíbit, co už jsem slíbila předtím, že tyto změny budou předloženy na přelomu roku, v případě Poslanecké sněmovny v prvním čtvrtletí. Budu se těšit na to, že v tomto případě budou změny financování regionálního školství, tak jak to vypadá, podporovány napříč politickým spektrem.

Co se týká toho, proč zavádíme jednotné přijímací zkoušky, tak my jdeme vlastně měkčí formou k tomu, aby rodiče a také žáci více vnímali kvalitu jednotlivých škol. Nešli jsme cestou, že bychom roztřídili školy na lepší a horší, myslím, že kolegové vědí, že to není otázka měsíce či roku, ale opravdu přenastavení systému a pravděpodobně využití školského rejstříku do budoucna, ale šli jsme měkčí formou, kdy v případě češtiny a matematiky budeme srovnatelně porovnávat znalosti žáků, a potom jsme zavedli do zákona povinnost pro ředitele škol, aby uvedli v rámci výsledků přijímacích zkoušek posledního, tedy samozřejmě ne konkrétně, ale anonymně, úspěšného uchazeče, který vstupuje do jejich školy. Je to měkčí forma, řekla bych takřka jasně nesocialistická, která ukazuje rodičům a dětem, jak si vlastně která škola stojí a jak moc těžké je se na ni dostat nebo jak moc se věnuje tomu, aby skutečně vzdělávala ty nejlepší. Obávám se, že kdybychom zvolili tzv. cut off score, které bylo diskutováno, zase by mě kolegové kritizovali, že si osobujeme právo rozhodovat, kdo studovat může a kdo nemusí. Bezpochyby bych se dozvěděla, že je tedy na rodičích či žácích, ať si svobodně vyberou. Tvrdím, že jsem se pokusila v rámci finálních úprav novely školského zákona maximálně vyvážit nejenom odborné názory, ale i politické názory všech politických stran, tak jak jsem je měla možnost slyšet v rámci politické rozpravy. Je jasné, že se všemi detaily asi všichni spokojeni nebudou.

Co se týká maturity, tady přiznávám, že také bych byla ráda, kdybychom měli větší vazby do vysokých škol, do novely vysokoškolského zákona, kde by byla větší vazba mezi maturitní zkouškou a přijímacími řízeními v rámci vysokých škol. Toto přiznávám, ale samozřejmě, byť to není v této novele, neznamená to, že se tak nikdy nestane, a jsem připravena na rozpravu s poslanci v této věci.

Co se týká písemných prací a jejich hodnocení z češtiny kontra z cizího jazyka, já jsem úmyslně upozornila v rámci účinnosti na tuto změnu a je to věc, které jsem velmi nakloněna, že mě budou zajímat názory poslanců a poslankyň. Avizovala jsem otevřeně, že odborně se jednotlivé skupiny zcela neshodují. Koneckonců i od toho je Poslanecká sněmovna, aby ministr slyšel od poslanců a poslankyň napříč politickým spektrem, jak oni hodnotí návrh, protože zastupují odlišné skupiny občanů z hlediska voličů. Já pokládám věcnou rozpravu v rámci Poslanecké sněmovny za něco zcela legitimního.

Co se týká kritiky výuky matematiky, že si maturitou ničehož nepomůžeme, jako nějakou metlou, která by snad měla vyděsit žáky k smrti, takže se začnou strašně učit a budou mít radost z výuky z matematiky, to si samozřejmě nemyslím, to je také důvod toho zpoždění. Já jsem avizovala úpravu rámcového vzdělávacího programu, ke kterému rozhodně nehodlám přistoupit ze dne na den. Ale avizovala jsem, že si na to necháváme ten stávající školní rok 2015/2016, a jsem připravena samozřejmě přizvat do této rozpravy i kolegy, kteří se v rámci svých vystoupení vyjádřili k ambici zaměřit se na obsah tohoto předmětu, tak jak je vyučován.

Z hlediska vyhodnocování testů, co že nám to přinese z hlediska jednotných přijímacích zkoušek, tak jak kladl otázku pan předseda Stanjura, tak nám to přinese to, že dnes si to samozřejmě každý dělá podle svého. S tím jsou spojeny náklady, čas učitelů a pedagogů a v případě toho jednotného zadávání prostřednictvím jednotného testu budou mít výsledek velmi rychle v rámci řádu dnů, nebudou ho muset vyhodnocovat a hlavně, a to si myslím, že je dobré, v případě, kdy žáci využijí přihlášky na dvě školy, udělají zkoušku na těchto dvou školách, tak následně se ten test vyhodnotí následnictvím Cermatu a použije se lepší výsledek té společné části, který se zašle do těchto dvou škol. To pokládám z hlediska administrativní náročnosti za velmi účinné opatření. Navíc je příznivé i směrem k žákům a k tomu, aby si správně zacílili a vybrali svůj obor.

A co se týká kritiky ohledně jednoduchosti maturitní zkoušky, přiznám se, já nejsem spokojena s úrovní maturitní zkoušky, tak jak je dnes nastavena. Správně tady bylo řečeno, že to není otázka nastavení zákona. V tomto případě se není třeba přít a chtěla bych říct, že rozhodně střednědobý cíl můj a doufám, že mí následovníci ho budou taktéž respektovat, je zvýšit náročnost maturitní zkoušky proti stávajícímu stavu. Koneckonců s tím jsem se také nikdy netajila.

Na závěr samozřejmě, aniž bych chtěla zlobit kolegy z opozice, tak přece jenom z hlediska toho, že ukládáme povinnosti někomu jinému, tak znovu bych ještě chtěla na závěr zopakovat: Peníze do infrastruktury, do investic jsou největší, které kdy byly. Peníze na platy už stát posílá, bude to lepší z hlediska zacílení po předložení změn financování regionálního školství, na tom pracujeme. Peníze na vyšší počet vychovatelek ve školkách volíme prostřednictvím šablon skutečně jenom proto, že se posouvá demografická vlna a je rozhodně i ekonomicky účinnější zvolit tento způsob financování. Nicméně je poprvé, kdy se počet vychovatelek tímto způsobem vůbec bude zvyšovat. S tím souvisí i snížení počtu dětí ve třídách a skutečně to, že to vzdělávání v mateřských školách chceme mít více kvalitnější, více individuálně zacílené. A co se týká toho, čím určitě kolegy pozlobím, tak nemůžu nezmínit, že samozřejmě zde máme RUD, a ne každá věc, která je administrována prostřednictvím zákonů, znamená, že všechno musí zaplatit státní rozpočet. Jenom podotýkám, že samozřejmě jsem si vědoma toho, že jsme, řekla bych, po bouřlivé debatě z hlediska toho, že obcím nebylo RUD žádným způsobem zlepšeno. Ale z hlediska konkrétních dopadů předškolního vzdělávání já komunikuji aktivně jak se Svazem měst, tak se Sdružením místních samospráv, neberu licoměrně jenom zákonnou reguli zajištění dostupnosti předškolního vzdělání do 4 km stran kraje a skutečně komunikují s konkrétními obcemi, abych věděla jejich konkrétní plány, jejich konkrétní vývoj demografické situace, tak jak je odhadují, tak aby to nebylo jenom na papíře, ale aby také v tom nezůstaly obce samy. Troufám si říct, že takto intenzivně s nimi komunikuje ministr poprvé.

Takže znovu si dovolím požádat poslankyně a poslance, byť témata školská jsou témata vášnivá a emotivní, o možnost mě jako ministryně hájit tuto novelu v rámci dalšího pokračování projednávání, a žádám tedy všechny poslance a poslankyně, aby laskavě propustili tuto novelu do dalšího čtení a umožnili rozpravu ve výborech, na kterou já se těším. Samozřejmě se budu snažit ji vést co nejvěcněji, nejprofesionálněji a s maximální podporou pozměňovacích návrhů jednotlivých poslanců. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji paní ministryni. Hezké, dobré odpoledne, milé kolegyně, milí kolegové. Než dám slovo k faktické poznámce panu poslanci Michalu Kučerovi, tak ještě dvě omluvenky. Nejprve pan poslanec Jaroslav Klaška se omlouvá dnes od 13.30 do 15.00 hod. z pracovních důvodů. Následně pan poslanec René Číp se omlouvá z dnešního jednání Sněmovny od 17.00 hod. bez udání důvodu.

Takže nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Michal Kučera, po něm pan předseda Stanjura, pan předseda Fiala a pan poslanec Jiří Koskuba. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den. Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já tady nebudu komentovat slova paní ministryně, zda ji osvítil socialistický duch svatý, či ne. Dokonce tady nebudu komentovat ani to, nebo tu víru, že stát dokáže lépe vychovávat mé dítě, než to dokážu já sám. To je skutečně takový ten klasický socialistický pohled na svět. Já jí ho neberu. Nicméně s ním zásadně nesouhlasím.

Ale čeho bych se chtěl dotknout, je právě onoho financování. Tady paní ministryně zmiňovala ono rozpočtového určení daní. Já nevím, jestli zaznamenala paní ministryně, že jsme minulý týden tady zamítli dvě miliardy pro obce. Dvě miliardy pro obce zamítla strana lidová, zamítlo hnutí ANO a zamítlo ČSSD. Tedy vládní koalice.

Já jsem osobně přesvědčen, a jsem samozřejmě zastupitelem v našem městě už ne první volební období, a jsem přesvědčen, že obce samy dokážou rozhodnout, zda je potřeba navýšit jednu třídu či dvě třídy v mateřské školce, nebo ne. Co k tomu potřebuji, jsou peníze. Ty peníze jste jim neschválili. Ty peníze jste jim neschválili! My nepotřebujeme žádné účelové dotace. My potřebujeme mít slušný rozpočet. My umíme sami rozhodnout, jak s těmi penězi nakládat. Pokud víme na obci, že je potřeba zřídit jednu třídu, tak si dokážeme pomoci v rámci svého rozpočtu. Vy jste zamítli rozpočtové určení daní, dvě miliardy pro obce, a budete to teď vázat na nějaké účelové dotace. S tím zásadně nesouhlasím.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kučerovi. S další faktickou poznámkou pan předseda Zbyněk Stanjura, po něm pan předseda Fiala, po něm pan poslanec Koskuba. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak já volně navážu. Paní ministryně, byla to naše vláda, která do rozpočtového určení daní dala jako parametr motivaci pro obce počet žáků, aby stejně velké obce, pokud již mají školu, dostaly víc peněz z rozpočtového určení daní než obec, která tu školu nezřizuje. To je podle mě správný přístup. O tom, že jste zamítli navýšení RUD, vaši straničtí kolegové, takřka všichni, nebyli všichni, já jsem si vědom toho hlasování, to už říkal pan poslanec Kučera.

Já jsem ani neříkal, že všechny náklady má platit stát a obce, města a kraje ne. Jenom říkám, že když stát dá novou povinnost, má s tím poslat peníze. Tak např. bych očekával, že vy sama budete iniciovat, že poslední ročník zdarma bude platit stát a ne obce a města, protože to bylo nařízení státu. Já bych očekával, že to prosadíte, když už se na to takhle díváte. Uvidíme, třeba ten pozměňovák získá vaši podporu.

Ale k tomu, co jste říkala jako odpověď na moje otázky. Vy jste vlastně řekla, že v té školce se nic nezmění, bude to stejné jako doposud. To jste říkala. Tak proč to měníme! A pak se chci zeptat, co budeme dělat s rodinami, kde jejich děti nebudou chodit v průměru čtyři hodiny denně do předškolního vzdělávání. Jak to budeme vymáhat? A s tím nebude administrace, s tím vymáháním a donucováním? Podle mě bude. Protože ať se vám to líbí nebo nelíbí, nesměšujme povinnost a dobrovolné rozhodnutí rodičů. Pokud dneska rodiče v převážné většině posílají děti do mateřských škol, je to jejich rozhodnutí, je to v pořádku. A vy jste třikrát řekla, že nejste posedlá, nejste posedlá. Já jsem nic takového neříkal. Ale levice je posedlá stoprocentní povinností, dodržováním. Běda, kdyby jeden unikl! Už to, že o tom individuálním domácím vzdělávání tady už jednáme rok a půl, a týká se to pár rodin ve skutečnosti, ale pro vás to bylo nebezpečné, protože by nebylo 100 % pod kuratelou státu a to je přece nebezpečné.

Stejně tak, já jsem o Švýcarsku vůbec nemluvil. Vy jste použila... já jsem o Švýcarsku vůbec nemluvil, abyste mě pak poučila, jak je to ve Švýcarsku. To také není v EU, proto jsem o něm nemluvil, protože vy jste řekla, že to je v souladu s trendy EU, a já jsem vám o konkrétních státech říkal, že to (upozornění na čas) žádné takové trendy nejsou. Například Finsko, které je dáváno jako úspěch vzdělanostní politiky, nemá povinnou předškolní a současně -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pane poslanče, já se omlouvám -

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Pane místopředsedo, já to budu mít rychlejší, než vy. - A současně tam školní docházka začíná v sedmi letech.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pane poslanče, já jsem posedlý dodržováním časových limitů, proto prosím, aby se připravil další poslanec s faktickou poznámkou a to je pan předseda Petr Fiala. A prosím, aby i on byl posedlý dodržováním svého časového limitu, který mu zapínám.

 

Poslanec Petr Fiala: Ano, budu se snažit. Já vím, že tady jsou někteří kolegové nervózní, abychom stihli hazard, ale tohle je velký hazard s budoucností našich dětí, je to důležitější. Je to důležitější než debatovat o hazardu. Jsem rád, že tu vedeme, jak řekla, paní ministryně, věcnou debatu. Já vedu ale i politickou debatu, což je také důležité a také správné. Je jasné, že v politické debatě máme jiná ideová východiska, což ničemu nebrání. Takovéto debaty prostě musíme vést a jde opravdu o hodně.

Nezaměňujme ale některé věci, které se prostě zaměňovat nemají. Jestliže mluvíme o tom, že rodiče žádají, aby stát zajistil dostatečnou kapacitu ve školkách, tak to vůbec neznamená, že chtějí povinné předškolní vzdělávání. To s tím absolutně nesouvisí a je to míchání hrušek s jablky.

Zaznělo tu mnoho věcí o výchově ve školách. No ano, samozřejmě škola, předškolní vzdělávání, základní škola, střední škola, mají také svoji výchovnou funkci. To nikdo nezpochybňuje. Ale ve výchově samozřejmě nenahradí rodiče. A jestli si někdo myslíte, že zavedete povinnou předškolní výchovu a zlepšíte to, že si děti budou umět umývat ruce nebo zavazovat tkaničky, tak možná ano, ale za chvíli zjistíte, že ty děti chodí na povinnou předškolní výchovu nepřipraveny. Takže budeme muset zavést ještě další rok, kde se budou připravovat na povinnou předškolní výchovu zase povinně, aby měly stejné startovací podmínky. Vždyť je to nesmysl.

Pak tu paní ministryně argumentovala tím, že v Británii začínají děti chodit do základní školy v pěti letech. No dobře, v pěti letech, ale jak dlouho? Po jedenáctém ročníku vzdělávání končí střední škola, pak pokračuje dvanáctý, třináctý ročník a hotovo. Ale my tady máme devět plus čtyři a teď přidáme ještě jeden, takže budeme mít čtrnáct let.

Kromě toho - a to ještě všichni nechodí do toho třináctého ročníku v Anglii. A kromě toho v Británii ti lidé - poslední věta - ti lidé chodí zpravidla na vysokou školu na tři roky. U nás 86 % vysokoškolských studentů studuje pět let. Takže naše děti jsou extrémně dlouho ve školách a vy jim tam přidáte ještě jeden rok navíc. Nemá to žádný smysl. Vzdělávání v Británii není o nic horší.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: To byla hodně dlouhá věta, pane předsedo. Děkuji.

Dalším řádně přihlášeným k faktické poznámce je pan poslanec Jiří Koskuba, po něm pan poslanec Ivan Pilný, po něm pan předseda Stanjura. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Koskuba: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já normálně nemám ve zvyku hovořit k něčemu, čemu zas tak příliš nerozumím. Nicméně cítím povinnost vládního poslance se zastat paní ministryně, protože její odpověď na úvod této dlouhé debaty byla pro mě velmi věcná a já si vyprošuji, aby tady někdo používal termíny ze socialistického a ideologického šílenství, ve vší úctě. Projev ideologický jsem zde slyšel jenom jeden a je mi líto, že ho předvedl nejen předseda velké opoziční strany, to je z ODS, ale ke všemu vysokoškolský učitel, kdysi i s vysokou rolí na škole.

To není osobní invektiva, prosím vás, ale hovoříte zde o školství. Hovořil zde předseda ODS v projevu o tom, co chceme měnit atd. Ve vší úctě, dámy a pánové, já do toho nikdy nezasahoval, já jsem nikdy ministrem školství nebyl, ale pozoruji, kam to školství po 25 letech reforem dotáhlo. Pojďme se skutečně věnovat věcné debatě, pojďme hovořit o tom, na čem já mám osobní zájem, to je třeba střední zdravotní školství, které skončilo absolutní tragédií. Pojďme se bavit o tom, ne že máme moc středních škol, ale proč vůbec lidi ženeme k maturitě, k vysokoškolským titulům bakalář, magistr atd. Pojďme se bavit o tom, proč výuční list v této společnosti není dostatečný k tomu, aby se člověk cítil plnohodnotný a našel si své uplatnění na trhu.

Vážení, jestliže se o tomto budeme bavit, pak jsem ochoten dále diskusím naslouchat. A vidím, že po mně přijde hodně učitelů, kteří mě třeba vyvedou z omylu. O ostatním zde příliš diskutovat ani nechci a ani nebudu. Děkuji za vaši pozornost. (Slabý potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan poslanec mluvil tak moudře, že bych ho nechal i déle, ale on se vešel do časového limitu.

Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Ivan Pilný. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty, vaše faktická poznámka.

 

Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové. Myslím, že ani paní ministryně školství nemůže obhájit vztah mezi nutností změnit totálně vyučování matematiky a jednotnými maturitami nebo maturitami z matematiky. Souvislost prostě neexistuje. To, že je nutné to změnit, je evidentní, protože aplikovaná matematika má obrovskou budoucnost ve všech oborech. V medicíně, v ekonomii, zdaleka ne v průmyslu. Ti lidé mají před sebou skvělou kariéru a tahle země je potřebuje.

Druhá věc, kterou bych od zákona očekával, je výrazná podpora talentu. Protože existují jen dvě ekonomiky, jedna je ekonomika zdrojů, a tahle země je má vyčerpané, nebo je vůbec nikdy neměla, a ekonomika talentu. Neměli bychom přijít o jediný talent, který tato země nám dala. A nestačí k tomu jenom odolávat třeba tomu, že se zrušily dotace na zahraniční stáže středoškolských studentů na univerzitě Johnse Hopkinse.

Je potřeba něco razantního udělat a já bych od tohoto zákona očekával, že udělá nějakou razantní změnu v tomto smyslu, protože jinak se tady bavíme opravdu o zástupných problémech, kdo bude financovat poslední rok v mateřských školkách atd. To není podstatný problém. Podstatný problém by bylo to, že bychom měli podpořit talenty, o které země nemůže přijít, a to tento zákon, podle mého názoru, určitě zatím nedělá. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Pilnému. Dalším s faktickou poznámkou je pan poslanec Stanjura, po něm pan poslanec Bendl, po něm pan poslanec Fiala, po něm pan poslanec Kučera se hlásí. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Tak můj ctěný kolega pan poslanec Koskuba měl také politický projev a je to naprosto v pořádku.

Ale já se vrátím, mně nestačil čas k dotazu. Paní ministryně říkala, že ředitel přijme posledního, kterého ještě přijmout chce. To trošku parafrázuji u těch jednotlivých přijímaček. Rozumím tomu, když se bude hlásit 80 dětí, tak bude 80 volných míst. Tak je jedno, jak dopadne osmdesátý, a bude přijat. Já jsem úplně neporozuměl tomu principu. Můj dotaz byl, a chtěl jsem mluvit o střední zdravotní škole, o které mluvil i pan poslanec Koskuba. Co se stane, pokud šikovná dívka, která chce studovat střední zdravotní školu, neudělá jednotnou přijímací zkoušku například z matematiky? Nedostane se na střední zdravotní školu, nebo dostane? Tak hrajeme si na nějaké přijímačky, že je musí všichni udělat, nebo ne? Nebo jenom vezmeme pořadí? Ale pak tomu nemusíme říkat jednotná... to je pak nějaké takové pořadí, někde se udělá čára. Ono to dneska funguje tam, kde je převis, tak to funguje na té normální škole s tím, že mají přijímačky i samy, pokud mají více dětí, které se ucházejí, než kolik mají volných míst ve třídách. Někde ředitel udělá čáru a tím to končí. Já jsem odpověď úplně nepochopil. Jestli je to tak, jak jsem to pochopil, tak si jenom hrajeme na jednotné přijímací zkoušky. Není důležité, nebude žádná úroveň ano, nebo ne a bude vždycky relativní pořadí tak jako dneska, není žádná změna. Pak nevím, proč tomu tak honosně říkáme. Anebo změna je, bude nějaká úroveň, a kdo se před ní nedostane, tak se na konkrétní školu nedostane. A pak chci vidět, kdo úroveň stanoví. Mě prováděcí předpis úplně nezajímá, protože takové věci mají být jasné rodičům v zákoně, a ne v nějakém prováděcím předpisu, i když rozumím, že nějaké se tvoří nebo v nějakém tvaru prostě budou.

Poprosil bych dovysvětlil. Když budu mít 80 uchazečů, 80 dětí, poslední to neudělá, nenapíše vůbec nic, ale bude osmdesátý. Bude přijat, nebo ne? Kde bude to dělítko, pomyslná čára? Ti kteří nad tím, rodiče a děti jsou spokojeni, jdou na střední školu, kterou si vybraly, a pod čarou jsou ti, kteří nejsou spokojeni, že se nedostaly.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Další s faktickou poznámkou pan Petr Bendl, po něm pan poslanec Fiala, po něm pan poslanec Kučera, po něm pan poslanec Beznoska, po něm pan poslanec Kořenek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Já jsem tedy řádně přihlášen i do rozpravy, ale protože vidím, že se na mě dostane až bůhvíkdy, a protože mě inspiroval pan kolega Koskuba, se kterým - možná překvapím - velmi souhlasím, protože my jsme to byli, kdo kritizoval neustálé nakládání státem na vzdělané lidi, kteří se pohybují ať už v jakémkoliv oboru, ať už je to školství, nebo zdravotnictví. Že třeba střední škola nestačí, nebo vysoká škola nestačí, protože je potřeba další specializace. Univerzita Jana Amose Komenského, to je specialita tady paní ministryně, protože takhle poslala 700 lidí do absolutní existenční nejistoty. A mimochodem stejná chyba se stala s těmi zdravotníky: nedostatek zdravotních sester, ale navalila se na ně povinnost, že nestačí mít střední školu, je potřeba mít další vzdělávání. Naprosté nesmysly, ale protože pak chybí, tak se tady zase socialisticky vymýšlí, jak to vlastně kudy udělat, aby se to muselo obejít. Vždyť to jsou jedny a ty samé chyby stejně jako v tomto školském zákoně.

Já s panem Koskubou velmi souhlasím, že se máme bavit o podstatných věcech, a ne o tom, až se stane to, že zhoršíme dostupnost docházek do mateřských škol. Já jsem ze Středočeského kraje. Ubyly autobusy, protože děti začaly jezdit zadarmo, taky socialistický výdobytek. O to tady máme méně dopravní obslužnosti. A když nebudou kapacity, co bude dělat paní ministryně? Řekne no taky si to trochu musí zaplatit ze svého, to už jsem tady slyšel. A místo toho hlasujete proti tomu, aby ty obce dostaly aspoň nějakou korunu navíc. Ale ten středoškolák, ten se možná někam na střední školu dopraví. Když ne na tento gympl do Slaného, tak třeba do Kladna nebo do Berouna. Ale děcko, které ještě nechodí do základní školy, tam ho musí rodiče přivézt. A když tam ty autobusy nejezdí, asi jim sociální demokracie koupí auta.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendlovi. Dalším s faktickou poznámkou je pan poslanec Fiala, po něm pan poslanec Kučera, po něm pan poslanec Beznoska, po něm pan poslanec Kořenek, po něm pan poslanec Novotný. Prosím.

 

Poslanec Petr Fiala: Děkuji. Tak já taky, jak tady říkal Petr Bendl, že souhlasí s tím, co tady říkal pan poslanec Koskuba, já taky, ale až od 27. vteřiny té jeho faktické poznámky. S těmi prvními 27 vteřinami nesouhlasím. To je, když mě tady začal obviňovat - nebo obviňovat, mě to nevadí, že jsem měl ideologický projev, ale když říkal, že je to špatné z hlediska toho, co jsem dělal předtím na vysoké škole, jaké funkce jsem zastával, že jsem byl ministr školství. Tak já bych prostřednictvím pana předsedajícího chtěl pana poslance Koskubu ujistit, že stejné názory, které jsem zde prezentoval, jsem měl jako profesor politologie, jako rektor Masarykovy univerzity i jako ministr školství, že jsem je veřejně zastával a že tyto názory, a za to se nestydím, vycházejí z mého pohledu na stát a na společnost a vycházejí i z mých odborných znalostí. A jsem rád, že je tady mohu prezentovat jako předseda Občanské demokratické strany.

Pokud jste mě dobře poslouchali, tak v těch mých vystoupeních byla celá řada argumentů pro to, proč nemáme tento zákon přijímat a proč je špatný. To jediné, proč já si dovedu představit, že ho tady někdo prosazuje, je ideové přesvědčení o tom, že stát lépe dokáže zvládnout výchovu, než aby o tom, jak se děti na školu mají připravit, rozhodovali pouze jejich rodiče. Pro mě je to výraz jakéhosi levicového pohledu na svět. Já ale levicový pohled na svět ze své strany nevidím jako nadávku, já to chápu jako konkurenční, soupeřící pohled na svět, s kterým nesouhlasím, ale s kterým chci vést seriózní diskusi. Tak vás prosím, abyste to takto chápal a přijal ode mě ujištění, že moje názory, které zde prezentuji, jsou moje názory dlouhodobé, podložené mým lidským přesvědčením i mými odbornými znalostmi.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Fialovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Kučera, po něm pan poslanec Beznoska, po něm pan poslanec Kořenek, po něm pan poslanec Novotný. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Já jsem pozorně poslouchal pana poslance Pilného, který naprosto správně řekl, že máme dvě ekonomiky. Jedna je ekonomika zdrojů a druhá ekonomika talentů. Kdyby tady pan poslanec Pilný byl, tak bych mu řekl, že tato vláda se už rozhodla, kterou cestou půjde. Rozhodla se prolomením limitů těžby jít cestou zdrojů a tímto zákonem ukazuje, že na ekonomiku talentů kašle.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kučerovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Beznoska, po něm pan poslanec Kořenek, pan poslanec Novotný. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Adolf Beznoska: Děkuji za slovo, pane předsedající. Zapojím se do té debaty. Samozřejmě také jak kolegové z ODS - je nesmysl, a s tím se tady setkávám a pořád se s tím nemůžu srovnat, jak lidé, kteří se stanou členy Sněmovny, začnou přemýšlet o tom, jak organizovat život těm druhým. Základní škola, tak jak fungovala léta letoucí, předškolní vzdělávání léta letoucí jak fungovalo podle mě, nebyl ten hlavní problém, který bylo potřeba řešit. Proč se tedy do toho pouštíme? Proč povinné roční předškolní vzdělávání? To já považuji za fatální chybu.

Druhá fatální chyba je: vstup na školu. Každá střední škola, vůbec každá škola by měla mít jistou míru suverenity. A je na její zodpovědnosti, aby si přijala žáky podle svého uvážení. Ano, kontrolujme nějaký výstup, dejme povinnost, aby ten student překonal určité minimum, které znamená, že má úroveň znalostí v úrovni maturitní zkoušky.

A ještě jedno téma, které jsme tady neotevřeli vůbec. Kromě těch, a panu Koskubovi velmi rozumím, o těch nesmyslech, že zdravotní sestra musí mít vyšší odbornou školu, a zdravotní sestry nám chybí, ještě jedno téma, které jsme neotevřeli, je vyšší odborné školství. Původní koncepce toho vyššího odborného školství byla ve stylu a duchu těch holandských polytechnik. Možná jedna vyšší odborná škola na kraji, a ne 152 nebo kolik jich je, vyšších odborných škol, jejichž kvalita je velmi pochybná. A říkám to s plným vědomím toho, že jsem jednu vyšší odbornou školu jako vedoucí tohoto projektu založil.

To jsou ty podstatné věci, na které bychom se měli soustředit, a nevymýšlet si, jak budeme organizovat rodičům jejich malé děti.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Beznoskovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Novotný. Prosím, pane poslanče. Pardon. (Obrací se k poslanci Kořenkovi.)

 

Poslanec Josef Novotný: Děkuji za slovo, vážený předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, já jsem potom přihlášen do řádné rozpravy, ale chtěl bych se za prvé zastat paní ministryně v tom smyslu, že opravdu tady, jak bylo sděleno, že uvrhla do nejistoty 450 nebo kolik vysokoškolských studentů, tak to je vidět neprostá neznalost vysokoškolského zákona, kdy ona naopak nad rámec svých povinností udělala maximum pro to, aby jim umožnila, nebo některým z nich umožnila, dostudovat. To za prvé.

Za druhé se chci vrátit k novele. Tady bych řekl, že se bavíme o určitých částech školského zákona, které v současné chvíli vůbec nejsou na pořadu této novely. Takže ta novela má tři části, jedna se týká mateřských škol, druhá se týká přijímacích zkoušek, třetí maturitních zkoušek. Pojďme se vrátit k těmto tématům, protože ta jsou na pořadu. A co se týče těch dalších témat, tak samozřejmě asi budou otevírána postupně, ale nejsou v tuto chvíli na pořadu této novely, tohoto návrhu. Chtěl bych říci tolik, abychom se opravdu vrátili ke konstruktivní debatě a drželi se toho tématu. Zatím děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Novotnému, omlouvám se panu poslanci Kořenkovi. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Petr Kořenek: Děkuji. Já jsem chtěl reagovat jenom na UJAK. Doplním jenom, že § 80 vysokoškolského zákona říká jasně, že za dostudování studentů je odpovědné vedení UJAK, které vědělo o tom, že tento problém se blíží.

Ale chci reagovat na jinou věc a to je práce s talentovanými a mimořádně nadanými. To tady velmi často zaznívá. Školský zákon říká v § 17 zcela jasně, že ředitel má možnost pracovat s nadanými žáky. To je v podstatě skupinová práce, vznikají volitelné předměty, je na řediteli, jakým způsobem organizuje výuku a s těmito žáky pracuje.

Ale novelizovaný § 16, který mluví o nastavení podpůrných opatření v pěti stupních, se týká dneska jak žáků zdravotně postižených a znevýhodněných, tak mimořádně nadaných. Všichni, kteří projdou poradenským systémem, mají nárok na tuto podporu. Čili první stupeň škola, další stupeň druhý, třetí, čtvrtý, pátý. A takhle je to i v návazné legislativě, to znamená ve vyhlášce. Takže práce s mimořádně nadanými žáky je po novele zákona ošetřena a vždy tam nějakým způsobem ošetřena byla. Tak já jenom abychom nemluvili o tom, že neexistuje nebo nefunguje.

Pravdou taky je, že pokud se v té problematice úplně neorientujete, že v současné době NIDV pracuje na projektu Podpora talentované mládeže, existuje Talentcentrum. Takže tato otázka postupně daleko více jde do popředí, než byla možná v minulosti vnímána. Tolik jenom na vysvětlenou. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji. Se zatím poslední faktickou poznámkou paní poslankyně Marta Semelová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Dovolte zareagovat na to, co tady zaznělo z řad ODS. Pokud tady mluví pan poslanec Beznoska o tom, že bychom měli nechat na ředitelích jednotlivých středních škol, koho přijmou či nepřijmou, tak to vidíme, kam jsme to dopracovali, když právě ta zodpovědnost ze strany Ministerstva školství, resp. státu, byla převedena společně s nedostatečným nebo špatným financováním regionálního školství a rozhodují ředitelé škol. Tady se přijímá kdekdo, jenom aby se naplnily školy. To je jedna věc. To znamená, myslím si, že změna tohoto systému je velice důležitá.

Za další. Výroky pana poslance Fialy o tom, že je to návrat do socialistického pekla. Prosím vás, jestli jako socialistické peklo berete to, že tady bylo kvalitní vzdělávání, kdy se naši žáci a studenti umísťovali na špici v mezinárodních srovnáních, kdy tady bylo kvalitní učňovské školství, jehož absolventi měli uplatnění, tak potom každý rozumný člověk musí tomu socialistickému podle vás peklu zatleskat. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Semelové. S další faktickou poznámkou pan poslanec Beznoska. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Adolf Beznoska: Děkuji za slovo. Kratičká reakce jenom. Já tomu rozumím. Pořád jsem zastánce toho, než si škola přijme, koho uzná za vhodné, nechť s tím žákem pracuje, ale měřme výsledky, co se týče těch středoškoláků. To na margo poznámky paní kolegyně Semelové.

A druhá věc a otevírá se otázka toho podstatného. Říkal jsem tady jeden segment. Bavili jsme se někdy o České školní inspekci a jejích právech a jejích možnostech, jak ty školy, které neplní vzdělávací programy, vyřadit ze sítě škol? To je téma. A není tématem, jestli mají děti chodit od pěti nebo od šesti do školy.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Beznoskovi. Další řádně přihlášenou, vlastně první řádně přihlášenou je paní poslankyně Nina Nováková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, nepřítomní ministři (vládní lavice je zcela prázdná), dámy a pánové, jsem ráda, že mohu pár poznámek k tomu říci, a jsem také ráda, že z vystoupení některých kolegů prostřednictvím pana předsedajícího jsem zjistila, že i ten tisk četli. Nedá se to ovšem říct o všech.

Když jsme se tady bavili o nějaké ideologii nebo o základním přístupu, také já se pokusím říci, v čem se liší přístup můj a jistě dalších kolegů z TOP 09 od přístupu, který prosazuje tato novela. Základní věc spočívá v tom, že hovoříme a tak trošku mícháme povinnost vzdělávání, povinnost vzdělávat se, povinnost vzdělávat a povinnost chodit do školy. Tady by bylo velice zajímavé provést mezinárodní srovnání, protože někde je skutečně povinné vzdělávání a u nás je povinné chození do školy. A to je právě třeba taková velice neorganická věc v téhle té novele, protože paní ministryně celkem inteligentně se snaží vysvětlit, a asi to i myslí vážně, že tady jde o povinné vzdělávání, ale my všichni dobře víme, že koncepce naší školy je postavena na povinné školní docházce.

Pak máme další věc. Nikdo nezpochybňuje, určitě nikdo z nás a ani nikdo vně této Poslanecké sněmovny, že není možné s dítětem pracovat až tehdy, když nastoupí do první třídy základní školy. Tedy je jasné, že povinné předškolní vzdělávání je logicky nezbytné už proto, že snad nikdo z nás nezpochybňuje Úmluvu o právech dítěte, a to je, že dítě má právo na to, aby bylo dbáno o jeho řádný rozvoj, jak fyzický, tak intelektuální, jak rozvoj mezilidských vztahů, že dítě má právo na to, aby bylo nějakým způsobem regulováno a zároveň podporováno v tom, aby si osvojilo patřičné postoje, určité dovednosti právě třeba v navazování mezilidských vztahů a vůbec ve vidění světa. Ale to, v čem my jsme v naprostém rozporu, je, kdo to má tomu dítěti předtím, než začne chodit do základní školy, kdo má tu povinnost toto zajistit. Domníváme se, že tuto povinnost mají rodiče, protože především za zdravý vývoj dítěte nesou odpovědnost rodiče. Čili rodiče to mají z našeho pohledu zajistit. A pak můžeme mluvit o tom, kde to budou zajišťovat. Čili většina rodičů je schopna zcela jistě, a proto jsme byli hrozně jaksi rozezleni jarním návrhem novely, kde se mluvilo o tom, že rodič se může doma věnovat jenom tehdy, když má maturitu. To bylo strašné. To samozřejmě v této novele se už zaplať pánbůh neobjevuje. Ale i tak rodič má odpovědnost, má jistě také schopnost. A pakliže se rozhodne, že tuhle tu svoji odpovědnost bude plnit prostřednictvím mateřských škol zřizovaných obcemi atd. atd., tak má na to právo, ale to právo už má teď, ještě předtím, než bylo první čtení novely školského zákona. Rodiče toto právo mají.

Kdybychom se měli dostat k tomu, že je tady, a tady jsme zase, každý se nedíváme na svět a na život společnosti trošku z jiné strany, kdybychom se měli dostat k tomu, že je tady prezentovaná jako radostná zpráva, že právo na umístění dítěte v mateřské škole bude od čtyř let, pak od tří let, nepřekročíme dva roky, tak já si nemyslím, že to je radostná zpráva. Myslím si, že to je zpráva o tom, že vlastně motivujeme rodiče, aby se vzdali odpovědnosti za výchovu svých dětí, za druhé, že vlastně se nám skoro líbí, když se nevytvoří dostatečně pevné vazby mezi rodiči a dětmi. Ale to není jen mezi rodiči a dětmi, ale i mezi dalšími generacemi, že vlastně nám jde o to, abychom ty děti nějak umístili, a tím budeme nejlepší, a trošku zapomínáme, že tím podporujeme, aby vyrůstala další generace dětí, které až se jejich rodiče ocitnou v postproduktivním věku, je taky budou chtít umístit. A zase stát zajistí, aby se umísťovali. Copak žijeme ve společnosti, kde se soustředíme jenom... a kde nejlépe na tom má být člověk dospělý v produktivním věku? A malé děti a seniory budeme někam odkládat? Proto jsme tak velmi jaksi v rozpacích. Tahle novela k tomu směřuje právě i těmi sliby, že půjdeme ještě dál, resp. děti se budou dříve dostávat pod vliv státu, dříve se budou dostávat. A při vší úctě k učitelům a vychovatelům v mateřských školách dříve budou... nastane situace, že jejich základní postoje bude určovat někdo jiný než rodiče. A rodiče často vůbec nebudou vědět, kde se to vlastně v těch dětech vzalo.

Řeknu vám příklad. Jsem gymnaziální pedagog. Ve společenskovědních seminářích a v hodinách psychologie jsem strašně často mluvila s těmito inteligentními mladými lidmi o tom, co nejvíc poznamenávalo jejich vývoj. Tito mladí lidé si často nevzpomněli, co bylo před rokem, ale všichni si vybavovali své zážitky z mateřské školy. Ale ty malé děti to neřeknou doma, to je neznámý svět, který probíhá v mateřských školkách. A pak je pár hodin, když to dobře dopadne, které stráví s dětmi rodiče.

Já teď znovu nechci říct, že celá ta novela je špatně. Dokonce nesouhlasím s pány kolegy, kteří říkají, že není dobré, aby se vrátily povinné jednotné přijímací zkoušky. Ne proto, že nedůvěřuji ředitelům, že by si neuměli zařídit přijímací řízení, ale prostě proto, že my skutečně procentuálně máme čím dál více středních škol, na které se děti dostávají prostě zadarmo. Ony pro to nemusejí nic udělat. Jejich zákonní zástupci podepíší přihlášku a někam ji odnesou. A já tedy žiji z vlastní zkušenosti v tom, že když se k něčemu dostanu úplně zadarmo, tak za prvé si toho nevážím, že chodím do školy, pak se divíme, že děti nejsou motivovány ke studiu, a za druhé, já si těmi zkouškami přece ověřím, že na to mám, a budu pak mít určitou sílu a energii, i když klopýtnu, i když mi někdy něco nepůjde, tak si řeknu: no ale já přece na to mám, já jsem sem ty zkoušky udělal.

Co se týká bodu novely týkající se povinné maturitní zkoušky z matematiky, tam bychom asi o tom mohli povídat dlouho. Já za sebe, protože jsem, jak říkal pan Werich, oběť humanitní blbosti, mám humanitní vzdělání, já za sebe mohu říci, že matematika a povinná maturitní zkouška z matematiky podle mě ukazuje, že nejsme schopni jiným způsobem ověřit, že se student, který jde k maturitě, naučil během svého vzdělávání kriticky a samostatně myslet. Možná že by byl i jiný způsob. My jsme zatím na lepší nepřišli. Takže neodsuzuji maturitu z matematiky. Ale, a to už jsem paní ministryni také prostřednictvím pana předsedajícího říkala, jestliže řekneme, že to je za čtyři roky, paní ministryně možná že tady znovu v novém volebním období bude, ale není to jisté, a my neustále narážíme na to, že vlastně v tom školství je tak strašně variabilní půda, tak nejistá půda, že nikdo ničemu nevěří. Teď když teď najednou tady peskujeme, že měli vědět na UJAK a měli si co prověřit, a najednou 700 lidí, kteří mají studovat něco, k čemu jsme je zákonem donutili, protože většinou jsou to vysokoškoláci, tak oni tomu prostě nevěří. Teď taky nemají důvod věřit tomu, že bude v roce 2020 povinná maturitní zkouška. Já sice chápu, že to Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy možná neumí líp vymyslet a že se jako chytá toho bodu, aby od prvního ročníku už to věděli. Ale dámy a pánové, každý, i když má základní školu, přece musí mít nějakou matematickou gramotnost. Na to vůbec nemusí mít maturitu. Čili nějaký standard ve vzdělání v oblasti matematiky musí být zaručen a není pravda, že teď není zaručován. Prostě pro mě to zase odsouváme a budeme se zlobit, až za čtyři roky budeme říkat školám: Vy jste se na to nepřipravily. No prostě připravují se na to jenom ti, kterým se to zrovna líbí, protože vědí, že školní prostředí je nestabilní. A nedivme se potom, že učitelé, kteří mají za úkol varírovat mezi divnou legislativou, která se pořád mění, a dodržet aspoň ty základní standardy, které se týkají vzdělávání, tak jsou výjimečně rezistentní proti všem novelám a proti všemu. A doufají, že zase se někomu rozsvítí a nějakým způsobem se to změní.

My, TOP 09, jsme se shodli na tom, že nebudeme bránit nějak razantně tomu, aby novela školského zákona prošla do druhého čtení. Tím nechceme říci, že nám nepřipadá jednoznačně zbytečné deklarovat povinnou tzv. předškolku, jak se tomu pracovně říká, protože tvrdíme, že to je povinnost rodičů a že jen na nich je, jakým způsobem to zařídí pro to dítě. To, co stát má udělat a to, co nutné je, poskytnout rodičům servis. A servis poradenský, servis metodický. To si rodič může rozhodnout třeba u čtyřletého dítěte, že ho chce pomalu připravovat, protože ví, že dítě se sice vyvíjí, mnohdy velice rychle. Víme, že v životě dítěte, ve vývoji, někdy i během půl roku dojde k překvapivé změně. Proto je ten rytmus, že by do poradny nebo do nějakého konzultačního zařízení se mělo jít hned na podzim po dosažení pátého roku. To je všechno v pořádku. Ale prostě celkově je to zbytečné. A snad za mě by to mohlo projít anebo pro mě by to bylo akceptovatelné jedině tehdy, kdybychom skutečně deklarovali: Ano, máme předškolní vzdělávání v mateřských školkách a v dalších zařízeních, ale také individuální neboli domácí. A tento systém byl garantován až do druhého stupně, to znamená do skončení povinné školní docházky na základní škole. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Novákové. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Simeon Karamazov, který ale není přítomen, takže jeho přihláška propadá. Další řádně přihlášenou je paní poslankyně Marta Semelová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Vážené kolegyně, kolegové, dovolte i za náš klub pár slov k jednotlivým změnám, které obsahuje novela školského zákona, kterou dnes projednáváme.

Pokud jde o zavedení povinného předškolního vzdělávání rok před zahájením základní školy, tady my souhlasíme s tímto zavedením včetně toho, aby byl bezplatný. Nakonec jsme za náš klub opakovaně předkládali návrhy, aby bezplatný byl nejenom ten poslední ročník před vstupem na základní školu, ale aby byla celá mateřská škola, všechny ročníky bezplatné. V tom smyslu chceme předložit i pozměňovací návrhy. Důvody, které nás vedou ke shodě s touto změnou, tedy zavedení povinného předškolního vzdělávání, je jednak snaha o zvýšení kvality vzdělávání a je zcela zřejmý význam předškolního vzdělávání. Nakonec jednoznačně to prokazují veškerá šetření. Je důležité toto vzdělávání pro osobnostní a sociální vývoj dítěte, pro narovnání nerovnoměrnosti v jejich vývoji a usnadnění, jak už bylo řečeno, ke vstupu na základní školu.

Chci upozornit, že je pravda, že přes 90 % pětiletých dětí už mateřskou školu navštěvuje v současnosti. Tou změnou nedochází k omezování rodičovských práv, jak jsme z některých mailů přesvědčováni. Do mateřské školy mají tyto děti chodit několik hodin denně a není tedy problém, aby rodiče působili na výchovu svých dětí, aby se jim věnovali, případně aby s nimi jeli na dovolenou mimo hlavní prázdniny, protože to už není problém ani v základní škole, stačí, když třídní učitel to povolí, a věnovali se i dalším mimoškolním činnostem. Takže to je jedna věc, kterou jsem k tomu chtěla říci.

Další argument, to jsou rovné šance ve vzdělávání. Deset procent dětí ve věku do pěti let, zhruba těch 10 %, se neúčastní předškolního vzdělávání a často jde o děti ze sociálně znevýhodněných rodin, které jsou hendikepovány oproti svým vrstevníkům. Tady je možnost eliminovat některá znevýhodnění, zvýšit jejich vzdělávací šance a srovnat startovací čáru ve vzdělávání. Nakonec odhady jsou, že 5 % z těchto 10 % jsou děti, které žijí v nedostatečně podnětném prostředí. To znamená, pro ně je právě předškolní vzdělávání velmi významné. I když souhlasím s paní ministryní, že se samozřejmě nejedná pouze o děti z tohoto prostředí.

Jedním z dalších důvodů je i snížení počtu odkladů. V České republice je velmi vysoký počet odkladů, jedná se zhruba o 20 % z populačního ročníku, takže i tento záměr, myslím si, že je chvályhodný.

Konečně ještě k tomu dovolte jednu poznámku. My samozřejmě chceme především zkvalitnění pro všechny žáky, pro všechny děti, které jsou v tomto věku, ale velmi důležité je to i pro děti z romského etnika. A tady upozorňuji, že přes 70 % dětí z tohoto etnika nenavštěvuje mateřskou školu a že pro ně je toto vzdělávání velice významné i pro budoucí vzdělávání v základní škole.

Pokud jde o nárok na místo v mateřské škole, my si myslíme, že je to dobře. Byly podniknuty některé kroky týkající se navýšení kapacit v mateřských školách. Je zároveň pravda, že podle demografického vývoje by se dál měla zlepšovat ta situace a neměl by být problém umisťování těchto dětí do mateřské školy s tím, že by bylo velmi vhodné, aby se dělaly další kroky, další opatření, včetně financování, aby se mohl snižovat počet dětí v mateřské škole, tak jak to bylo slibováno, protože až těch 28 dětí na třídu je skutečně velice, velice mnoho. S tím souvisí zájem rodičů a nakonec i některých základních škol, aby tyto děti chodily do přípravných tříd při základní škole. Ono vzhledem k tomu, že tam je mnohem nižší počet dětí, tak se člověk nemůže rodičům divit, nicméně já souhlasím s tím, že přípravné třídy v základních školách by měly být především pro děti s odkladem, které už se připravují ve svém věku na základní škole, ale neměly by v žádném případě suplovat mateřské školy. Tam je to gros předškolního vzdělávání, tam jsou připravené učitelky pro tento věk dětí a tam by tedy mělo především probíhat předškolní vzdělávání.

Pokud jde o to, co se tady diskutovalo ohledně zkušeností z ostatních evropských zemí. Zákonný nárok na umístění dítěte do předškolního vzdělávání je v devíti členských státech Evropské unie, dokonce účast v předškolním vzdělávání je povinná. V dalších zemích začíná povinná školní docházka ve věku čtyř nebo pěti let dítěte a to si myslím, že je zkušenost, která by nám měla přece jen být něco v tomto případě platná.

Pokud jde o individuální vzdělávání, tak tady s tím máme problém v našem klubu, samozřejmě. Ptáme se, co se změní tímto zákonem, jak vlastně dojde k tomu povinnému předškolnímu vzdělávání, když tady bude stačit pouze to, že se dostaví k zápisu, že tam oznámí, že rodič má zájem o individuální vzdělávání, má nárok na umístění, ale ve skutečnosti právě to, že stačí pouhé oznámení, že bude individuálně vzděláváno, podle nás narušuje to, co by měla tato novela řešit, tzn. aby zaručovala předškolní vzdělávání.

Pokud se jedná o ověření znalostí, ke kterému se musí rodič s dítětem následně dostavit, tak ani to není podle mě dostačující. Protože co bude následovat, pokud se prokáže při tomto ověřování, že rodič se doma dítěti nevěnuje, že to vzdělávání, které bychom chtěli, aby dítě mělo, aby mu to vyrovnalo další šance, tak poskytováno není? Bude muset být přijato, bude povinnost zrušit individuální vzdělávání ze strany ředitele. Jak to bude s dětmi, které nesmějí být do mateřské školy přijaty? Mám teď na mysli děti, které nejsou očkovány. Nechci tady rozvíjet ovšem tuto debatu, já osobně jsem pro povinné očkování, nicméně je to další věc, kterou bychom měli dál nějakým způsobem řešit.

Mateřské školy, jak už jsem tady uváděla, stále častěji suplují rodinu při vytváření základních návyků, včetně rozvoje řečových schopností. Říkám to už z toho důvodu, že třeba právě logopedické vady předškoláků se řadí mezi hlavní příčiny odkladů povinné školní docházky. Plných 33,6 % dětí z celkového počtu odkladů jsou právě děti s těmito řečovými vadami. Za posledních deset let stoupl počet dětí s vadami řeči a s narušenou komunikační schopností téměř o polovinu. Každé třetí až čtvrté dítě má poruchu komunikačních schopností. Další důvody odkladů: nedostatečná adaptace a potíže se soustředěním, potíže v grafomotorické oblasti, častá kumulace uvedených obtíží. Právě tyto argumenty jsou podle mého názoru relevantní k tomu, že mateřská škola tady hraje klíčovou roli, plní funkci výchovnou a sociální, ale především poskytuje předškolní vzdělávání v době, kdy se formují základy vývoje dítěte a předpoklady pro jeho další vzdělávací dráhu.

Možná poznámku na závěr k této změně a to je - nebo dvě poznámky. Jedna se týká přijímání dvouletých dětí, druhá dětských skupin. Pokud jde o dvouleté děti, já si myslím, že ty mají jiné požadavky, měly by být v jiných podmínkách, než tomu je v mateřské škole, kde jsou dohromady společně se sedmiletými dětmi, a že by mělo vejít v nějakou diskusi mezi resorty Ministerstva školství, Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva práce a sociálních věcí. Mám na mysli vytvoření sítě jeslí tak, aby tyto děti byly v takové péči, kterou si zaslouží.

Druhá poznámka se týká dětských skupin. Když jsme projednávali tuto otázku, tak jsme navrhovali mj. v pozměňovacích návrzích to, aby dětská skupina byla určena pro děti do čtyř, resp. pěti let věku s tím, že poté by mělo následovat předškolní vzdělávání. Tento názor máme stále, myslíme si, že by se měla připravit i novela týkající se dětské skupiny. Nakonec bylo by to logické v souvislosti s novelou, kterou nyní projednáváme.

Pokud jde o další změnu a tou je zavedení jednotné přijímací zkoušky do oborů středního vzdělávání ukončených maturitní zkouškou, s tím také souhlasíme. Podle mě už to mělo být zavedeno dávno v rámci zkvalitnění vzdělávání a bylo to tady už dnes řečeno. Prostě není možno na maturitní obory přijmout každého. Jsou uchazeči, kteří mají schopnosti, mají výsledky, mají předpoklady ke středoškolskému vzdělávání v maturitním oboru, jsou jiní, kteří mají jiné předpoklady, např. aby to byli velmi dobří řemeslníci nebo techničtí pracovníci bez maturity. Já si myslím, že tohle by mělo být jedním z cílů, protože za ta léta, kdy díky i financování, a já jsem ráda, že je přislíbeno financování regionálního školství, kdy škola skutečně přijímá každého bez ohledu na výsledky, vedla nejenom ke snížení vzdělávací úrovně nebo té laťky při přijímání uchazečů, ale také v celém průběhu středoškolského studia a také při jeho výstupu, tzn. ta maturitní zkouška dávno ztratila to jméno, které by měla mít, a ten papír, který dostávají studenti na konci studia, není podložen v mnoha případech kvalitou vzdělávání.

Chci v této souvislosti připomenout to, že se zavedením jednotné přijímací zkoušky, která tady z řad pravice byla tak kritizována, vyslovily souhlas kraje, vyslovila souhlas i většina ředitelů škol. Z dotazníkového šetření vyplynulo, že s centrálně zadávanými jednotnými testy souhlasí více jak 87 % ředitelů gymnázií, 72 % ředitelů středních odborných škol, 36 % ředitelů středních odborných učilišť s maturitní zkouškou. I to určitě o něčem svědčí.

Myslím si, že Ministerstvo školství by mělo odpovídat za přípravu a metodické řízení jednotné zkoušky. V tom se samozřejmě náš pohled liší od toho pohledu pravicových stran, který tady zazněl u předřečníků. Proto tedy je potřeba stanovit centrálně, aby některé školy nebyly znevýhodněny, protože některé školy přistupovaly k zavedení přijímacího řízení, jiné ne a tady docházelo pochopitelně k tomu znevýhodňování. Zároveň a především je to tedy jeden z kroků, který by měl vést k postupnému zkvalitňování středního vzdělávání. Velká část škol, jak už jsem uvedla, přijímací zkoušky vůbec nekoná a žáci jsou přijímáni pouze na základě hodnocení z posledních dvou ročníků základní školy. Všichni víme, že vypovídací hodnota tohoto hodnocení je velice nízká. Z výsledků pilotního ověřování přijímacího řízení vyplývá, že známkování v základní škole je zcela nesrovnatelným ukazatelem pro kritéria přijímacích zkoušek. Takže v každém případě centrální zavedení jednotných zkoušek my podporujeme.

Pochopitelně ale i tady vidíme určité problémy. Jedním z problémů je otázka, kdo stanoví nepodkročitelnost té hranice při přijímání uchazečů, kdo stanoví tu hranici úspěšnosti, kdy uchazeč může být přijat, kdy už přijat být nemůže. Pokud to zůstane v rukou ředitelů středních škol a pokud zároveň bude financování regionálního školství takové, jaké je, tzn. co žák, to peníze pro školu, tak nemůžeme čekat nějaké výrazné zlepšení. Prostě ředitel střední školy bude nabírat uchazeče tak, aby naplnil školu a aby měl co největší částku finanční. Takže to je věc, která by určitě měla být řešena. Podle mého názoru by Ministerstvo školství mělo stanovit centrálně tuto nepodkročitelnou hranici. Jinak zavedení jednotné přijímací zkoušky na střední školy na obory s maturitou podporuje i Společnost učitelů matematiky. Zároveň zdůrazňují právě to, o čem jsem teď mluvila, že je nanejvýš nutné zajistit státem garantovanou nepodkročitelnou hranici zvládnutí učiva a věnovat se i zkvalitnění vzdělávání na základní škole. Zároveň je Společnost učitelů matematiky přesvědčena, že návrh na jednotné přijímací zkoušky může právě tuto funkci splňovat.

O druhém problému, tj. financování regionálního školství, už jsem se teď zmínila. A pokud se jedná o ten třetí problém. Já si myslím, že nestačí - a ono to souvisí jak s tou změnou jednotného zadávání přijímacích zkoušek, tak s tou změnou u maturitních zkoušek - abychom se věnovali střednímu vzdělávání. Pochopitelně začít se musí mnohem dříve, tzn. na základních školách, resp. na těch mateřských školách.

Pokud jde o ty základní školy, tady já znovu apeluji na Ministerstvo školství, aby bylo nápomocno v tom, aby se znovu vybudovaly školní dílny. To je prostředí, kde žáci získávají vztah i k učňovským oborům, řemeslným oborům, setkávají se s prací se dřevem, se železem a dalším materiálem. I to je může směrovat k tomu, aby se nehlásili na všelijaké humanitní obory, ale na technické obory a také na učňovské školství. Upozorňuji na to, že doma se často s prací děti v současné době vůbec nesetkají, že to, co jim dokáže škola právě i v těch školních dílnách dát, je nakonec ve prospěch jednotlivců, těch dětí, které třeba nevynikají v teoretických předmětech, ale dokážou vyniknout právě v těch manuálních předmětech, kde zažívají i pocit úspěchu. V té souvislosti bych byla ráda, kdyby Ministerstvo školství jednalo i s pedagogickými fakultami tak, aby bylo personálně toto zajištěno, tzn. aby byl dostatek pedagogů pro výuku dílen a dalších těchto předmětů.

Ke třetí úpravě, tj. úprava modelu a hodnocení maturitní zkoušky. Já považuji za důležité, a už jsem to tady před chvílí zmínila, vrátit tu kvalitu, tu hodnotu maturitní zkoušky tak, aby to skutečně nebyl v uvozovkách cár papíru, kdy maturitu může mít každý. Ruku v ruce s tím by měla být zvýšena i prestiž učňovského školství a podpořeny ty programy, ty projekty, které ke zvýšení prestiže povedou.

Pokud jde o ty tři povinné zkoušky společné části, tzn. čeština, literatura, cizí jazyk, matematika u většiny oborů vzdělání s maturitou, myslím si, že je dobré, že by to mělo být od roku 2021, tzn. čtyři roky poté, co by měla být zavedena jednotná přijímací zkouška, aby žáci a studenti věděli, z čeho maturovat budou, a odpovídal tomu i vzdělávací program, včetně toho, že Ministerstvo školství má stanovit obory, které budou vyčleněny z té povinné matematiky. Považuji to za rozumný kompromis. Ono totiž je potřeba nejenom vyčlenit některé obory, ale zároveň i připravit některé školy na to, aby vůbec studenti byli schopni složit zkoušku z matematiky. Teď mám na mysli to, že v různých oborech je různá hodinová dotace. Proto je potřebné zvýšit tuto hodinovou dotaci, a jak už jsem říkala, i se zaměřit na zkvalitnění výuky matematiky přímo na základních školách.

Pokud jde o další kroky, které by měly vést ke zkvalitnění výuky na základní škole, já si myslím, že to nebude možné, pokud nebude určitý sumář znalostí, které děti musí znát na konci každého ročníku. V tuto chvíli máme v základních školách výstupy po pátém a devátém ročníku, kdy během těch pěti let nebo čtyř let na druhém stupni si každá škola určí podle svého - každá škola má vlastní vzdělávací programy a každá škola může zařazovat nejenom různé učivo v daném předmětu, ale někdy i různé předměty do různých ročníků. A pokud toto nebude srovnáno, pokud nebudou tyto ročníkové výstupy a pokud nebude kladen důraz na určité sjednocování učiva, aby skutečně nebyla taková volnost v jednotlivých školních vzdělávacích programech, tak si myslím, že se dál nepohneme. Vezměte si, že jsou děti, které se nesetkají s některými předměty, např. s chemií, když na jedné škole se to učí v osmičce, na druhé v devítce a dítě se v polovině roku nebo na začátku deváté třídy přestěhuje. Takže na to by měl být brán ohled také.

Pokud jde o centrální hodnocení slohových prací z češtiny, má to svoji logiku. Je to sjednocení i s hodnocením prací z cizího jazyka. A kromě toho a především se tady jedná o objektivní hodnocení. Protože je pravda, že na středních školách, pokud to měli na starosti učitelé českého jazyka, tak je to určitě subjektivnější hodnocení, než pokud by to bylo stanoveno centrálně. Nakonec tohle prokazují i šetření, kdy došlo k porovnání právě toho hodnocení u češtinářů na škole, a jak by to vypadalo, kdyby byly tyto slohové práce z češtiny hodnoceny centrálně. Je pravda, že ten rozdíl byl velmi výrazný. U školských češtinářů neprošlo 1,8 % maturantů, u externích by propadlo 10,1 %. To znamená, že to je určitě závažný argument, kterým bychom se měli v té souvislosti zabývat.

Poslední změna, tj. zřízení Národní rady pro vzdělávání. Já to vnímám jako důležitý profesní a poradní orgán Ministerstva školství, který by se měl vyjadřovat k vybraným dokumentům ministerstva, ke koncepcím, takže to určitě má naši podporu.

Závěrem dovolte ještě pár slov. V předložené novele jsou návrhy, na kterých se většina z nás asi shodne napříč politickým spektrem. Tady bych chtěla zdůraznit, že i ten poslední ročník předškolního vzdělávání - v minulém volebním období jsme na tom ve školském výboru našli shodu napříč politickým spektrem včetně strany ODS a dalších. Budou tady věci, na kterých se shodneme, budou věci, o kterých můžeme diskutovat, a budou problémy, na kterých se prostě neshodneme a bude to prohlasováno.

Může se v souvislosti s tím otevřít kupa dalších problémů, ať už je to rušení vyhlášky LMP, tedy přílohy pro děti s lehkou mozkovou poruchou, což podle mého názoru bude mít vážné dopady pro systém speciálního školství a především pro vzdělávání těchto dětí. Můžeme se bavit o tom, jestli je správná a opodstatněná existence víceletých gymnázií, kdy vyčleňujeme určité žáky, protože podle mého názoru vzdělávání talentovaných žáků by mělo procházet jiným způsobem. Můžeme se bavit také o tom, jestli máme financovat ze státního rozpočtu a z veřejných rozpočtů vůbec soukromé a církevní školství, jestli je v pořádku, že na druhém stupni základní školy se povinně vyučuje cizí jazyk, což působí na mnoha školách velké problémy, jak vzdělávat žáky s odlišným mateřským jazykem, a tak dále a tak dále.

Problémů je hodně. Nicméně jsem ráda, že Ministerstvo školství předložilo novelu školského zákona, která může najít odpovědi na některé z těchto problémů a u jiných může nastartovat diskusi, aby se naše školství zkvalitňovalo. Proto za klub KSČM můžu říci, že podporujeme to, aby novela zákona prošla do druhého čtení, tedy dnes v prvním čtení, a abychom dál o těchto problémech diskutovali.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Semelové. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Karel Rais. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Rais: Dobré odpoledne. Já jsem to celkem pořádně poslouchal a zaujalo mě několik poznámek. Takže před svým povídáním bych chtěl využít toho, že je tady paní ministryně a že upravujeme vysokoškolský zákon a přitom tady máme takové nechtěné dítě, takovou sirotu z Radhoště, které se v podstatě jmenuje vyšší odborné školy. Zažil jsem asi jedenáct ministrů školství ze sedmnácti, nebo kolik jich bylo, myslím ve funkci, jinak jsem je zažil všechny, a domnívám se, že každý to nějakým způsobem chtěl řešit, ale nakonec to vždycky odsunul. Je to problém, který je tady na stole, vyšší odborné školy. Jednu dobu jsme se bavili o transformaci vyšších odborných škol, což znamená v podstatě podle kvality rozdělit školy na kvalitní a méně kvalitní a nějak to řešit. Kvalitu bychom už uměli měřit, aspoň teoreticky. Ze strany vyšších odborných škol je potřeba, aby taky definovaly nějaká kritéria, podle kterých by proběhla selekce. Myslím si, že čekání na to, až to vymře, není cesta. Jenom reaguji na to, co říkal pan kolega Beznoska, protože si myslím, že to je mimořádně aktuální záležitost, byť se tomu vyhýbáme ve vysokoškolském zákoně fakticky, v tomto školském zákoně to taky není moc řešené, ale je to problém, který tady je, a řadu absolventů to samozřejmě bolí. Měli bychom se tomu věnovat. To jenom jako víceméně reakci na dvouhodinová povídání, co jsem tady slyšel.

Když zase vzpomenu, asi před půl rokem, tak jak tady bylo řečeno, s předchůdcem dnešní paní ministryně jsme řešili problém jednak individuálního domácího vzdělávání a potom práci s talentovanou mládeží. V podstatě byly diskuse dosti bouřlivé. Jeden ze závěrů z jednání s ministrem Chládkem a dalšími představiteli MŠMT a námi jako poslanci bylo právě doporučení navrhnout zákon o podpoře domácího vzdělávání talentované mládeži formou poslanecké iniciativy při současném příslibu veškeré právní, technické a administrativní pomoci ze strany ministerstva. Domnívám se, že zde je prostor na to, abychom nejenom podporovali domácí vzdělávání talentované mládeže, myslím tím druhý stupeň, a taky práci s talenty, ale že teď je časový prostor na to, abychom se tímto problémem zabývali. Myslím si, že Ministerstvo školství by tento problém práce s talenty nemělo ponechávat bokem, abychom se jenom nebavili o hendikepech, ale také abychom se bavili o druhé straně Gaussovy křivky, která ukazuje jakési rozložení ve společnosti. To znamená taky samozřejmě vyčlenit příslušný finanční prostředek na příspěvek na tyto aktivity.

Myslím si, že je prima, že spolupracujeme s nejrůznějšími nadacemi, které se zabývají právě prací s talenty, jak tady bylo řečeno, třeba nadace Johnse Hopkinse, ale je třeba ten systém víceméně trošku zprofesionalizovat. V tomto procesu vzdělávání talentů musí dost důležitou roli sehrávat rodina. Ať chceme, nebo nechceme, podle zákona budou děti chodit ve třech letech do školky, ale pokud to rodina nechce, tak to nemá šanci. Domnívám se, že máme možnost v procesu novelizace takzvaného školského zákona podpořit systém práce s talentovanou mládeží, a to formou pozměňovacího návrhu k tomuto projednávanému návrhu, jak se tady zmiňoval na začátku pan kolega Mihola. Já se domnívám, že bychom tuto příležitost měli využít, protože tím přispějeme jednak ke zvýšení kvality školského systému a přispějeme, jak tady bylo párkrát řečeno, k tomu, že je potřeba zvyšovat prestiž učitelského povolání. To si myslím, že je také jedna z cest, jak zvýšíme prestiž učitelského povolání mezi rodiči, kteří mají právě talentované potomky.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Raisovi. Další řádně přihlášenou je paní poslankyně Anna Putnová. Prosím, paní poslankyně. (V sále je neklid.)

 

Poslankyně Anna Putnová: Dobré odpoledne. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové, předkládaná novela školského zákona se zabývá především uzlovými body, to znamená nástupem do první třídy, ukončením povinné školní docházky, přechodem na střední nebo učňovské školství a potom výstupem střední školy, to znamená maturitou. Já se těmto uzlovým bodům budu také věnovat, nicméně rozbor detailní si nechám do školského výboru.

Chtěla bych toto projednávání zarámovat v trochu historické souvislosti. Od roku 2009 je toto 19. novela školského zákona. My v posledních letech zrychlujeme tempo, ve kterém přidáváme další a další novely a snažíme se reagovat na nějaký problém nebo na nějakou skutečnost, kterou předkladatel chce změnit. Všem těmto novelám je společná jedna vlastnost a to je krátkozrakost. Předkladatelé se snaží řešit svůj problém tím, že navrhnou novelu a hodnotí přínos, dobro z jejich pohledu pouze v prvním kroku. Ale školství je velmi komplikovaný systém, který je nutný posuzovat nejenom z hlediska cíle prvního kroku, ale v celé šíři pedagogického vzdělání a působení. Musím bohužel konstatovat, že ani tato novela se nevymkla předchozím z hlediska hodnocení dosahu v prvním kroku.

Vrátím se tedy k povinnému předškolnímu vzdělávání. My od vývojových psychologů víme, že toto období dítěte je naprosto klíčové pro jeho další rozvoj. To, v čem se lišíme s paní ministryní jako předkladatelkou a s dalšími stranami, je způsob, jakým se budeme snažit poskytnout dítěti to maximum, které v tomto věku může získat. Představa, že to můžeme vyřešit jednoduše novelou školského zákona, je podle mého soudu zcela lichá.

Proč vlastně děláme tuto úpravu? Chceme, aby děti, které jsou hendikepované svým sociálním postavením nebo nedostatkem péče rodičů, tuto péči dostaly ve školce. Ale to je přece sociální problém, to není problém školy! Jestliže chceme, aby rodiče dbali na vzdělání, předškolní vzdělání svých dětí, je třeba jít do terénu, pracovat s rodinami, motivovat je, poskytovat jim podporu a já budu bránit všechny motivační formy, které pro tyto rodiny by ze strany ministerstva přišly. Je důležité, aby se děti, které nejsou připraveny pro školní docházku, nedostaly do spirály neúspěchů, která může končit až nedokončeným školním vzděláním. Ale cesta nevede prostřednictvím zákona, cesta vede prostřednictvím osvěty, vzdělávání a působení na rodiče.

Chci tady zcela vážně upozornit na to, že v posledních dvou letech jsme svědky toho, jak se odpovědnost rodičů a rodiče ze vzdělávacího systému vytlačují. Všimněte si, jak rodiče jsou zbavováni svých odpovědností, jaká byla bouřlivá diskuse o individuálním vzdělání, jak obtížně jsme prosazovali a hájili pozici rodičů ve školských radách. To je věc, která je skutečně alarmující. Já se domnívám, že jedním z důvodů, proč chceme novelou řešit předškolní vzdělání, je fakt, že sociální demokracie to měla ve svém programu, a tak prostřednictvím koaličního zákona si vzala jako rukojmí všechny rodiče a všechny děti v předškolním věku.

Stojí za zmínku ještě oblast odkladů. Všechno, co tady zaznělo, množství odkladů, je pravda a je třeba, abychom se na to zaměřili. Koneckonců význam vzdělávání a rozvoje dětí v předškolním věku dokazuje sám zákon v tom, že posouvá zápis, protože v důvodové zprávě se uvádí, jak důležité jsou tři měsíce v tomto věku. Tomu rozumíme, to chápeme. Ale domnívat se, že toto bude cesta, která sníží odklady, je zase podle mého soudu naprosto zavádějící. Kdo dnes žádá odklady? Především jsou to rodiče, kteří tlačí na odborná pracoviště, aby umožnily odklad dítěte. A tady si myslím, že selhává ministerstvo. Ministerstvo přece má nástroje a má metody, aby rodičům vysvětlovalo, že pokud je jejich dítě zralé pro školu, nemá ve školce co dělat, protože pro svůj zdárný rozvoj potřebuje jiné podněty, než které mu může nabídnout školka. Ministerstvo má dostatek odborníků, má autority, které by měly nezpochybnitelným způsobem vysvětlovat veřejnosti, že ti rodiče, kteří u dětí způsobilých pro školu trvají na odkladu, slouží dětem medvědí službu. To jsou věci, které nemůže ministerstvo zanedbávat, a potom chtít všechno legalizovat.

Druhou oblastí, ke které se chci vyjádřit, jsou povinné přijímací zkoušky. Já mám z dikce zákona pocit, že se jedná o zákon-nezákon, protože pokud se bavíme o nějaké kategorizaci splněných požadavků, tak se vlastně bavíme jenom o prvním kole přijímacího řízení. Ve druhém kole už je zákon ředitel. Ten určuje, kdo bude moci býti přijat a kdo bude moci nastoupit na střední školu. Navíc se to týká pouze maturitních oborů, takže děti, které se rozhodnou nebo vezmou na vědomí v sedmé osmé třídě, že studovat nepůjdou, nejsou dostatečně motivovány. My jsme zůstali na půl cesty, co vlastně chceme. To, co se teď děje, kodifikuje současný stav, ale já se tedy ptám, v čem je to dobro z pohledu předkladatele, když nezavádí vlastně nic nového, protože na střední školu můžeme nastoupit buďto tím, že splníme předpoklady, anebo si počkáme na další kola. Potom všechny studenty poměříme jednotnou státní maturitou.

Ke společné části státních maturit snad jenom tolik. Škola je velmi hierarchický systém. Symboly a rituály tam mají svoji nezastupitelnou roli. Symbolem pro společnou část státní maturity z matematiky je odklad. Jednoznačně dáváme najevo, že to, co jsme odložili dvakrát, můžeme odložit potřetí a do budoucna to bude zase předmětem diskusí, vyjednávání, politické vůle. Odklad je začátek neúspěchu. Pokud dnes posouváme matematiku, dáváme jasně najevo, že jsme ochotni o tom ještě dále diskutovat.

Mluvila jsem zatím jenom o tom, co v materiálu je, ale nikoliv o tom, co v materiálu není. Všichni si pamatujeme diskusi o individuálním vzdělání na druhém stupni a já předpokládám, že to bude předmětem pozměňovacích návrhů, koneckonců sama jsem ho předložila, takže pokud bychom se na tom nedohodli nějak v rámci školského výboru, tak jsem připravena tak učinit. Více než rok čeká moje novela tzv. české školy bez hranic, která má upravovat lepší podmínky pro děti, které vyrůstají v zahraničí, a jsou to děti buďto ze společných manželství, nebo třeba děti diplomatů apod. Byla bych ráda, kdybychom v rámci řízení této novely to mohli pojmout jako pozměňovací návrh.

Nehovořili jsme tady také o vyšších odborných školách, což je ve školství horký brambor, který ministři přehazují, protože si s tím moc nevědí rady. V roce 2008 bylo řečeno, že vyšší odborné školy se budou transformovat buďto ve střední školy, anebo v bakalářskou formu.

Takže máme o čem mluvit. Detailnější diskusi skutečně nechávám až na školský výbor, a pokud nás paní ministryně vyzvala ke korektní diskusi, tak já stejně korektní přístup očekávám také od Ministerstva školství. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Putnové za její příspěvek. Další řádně přihlášenou je paní poslankyně Ivana Dobešová. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Ivana Dobešová: Dobré odpoledne. Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, už téměř tři hodiny diskutujeme o novele školského zákona, o regionálním školství. Nebudu tady opakovat jednotlivé body, které novela v sobě zahrnuje, protože myslím, že mými předřečníky ty body byly velmi dobře popsány. Dotkla bych se jenom tří základních bodů.

Jeden z nich je povinný poslední ročník mateřské školy. Vnímám to jako velmi dobrý krok Ministerstva školství ke zkvalitnění přípravy žáků na vstup do základní školy do prvního ročníku a myslím si, že i prognóza příslibu garance od roku 2017 pro čtyřleté a od roku 2018 pro tříleté žáky umístění do mateřské školy je velmi ambiciózní, a myslím si, že musí být spojena s kroky navýšení počtu žáků, míst v mateřských školách.

Já bych si dovolila reagovat jenom na některé své předřečníky, kteří říkali, jak je důležité, aby rodina sehrála velmi významnou roli ve výchově mladých lidí. Já sama mám staršího syna a před 22 lety jsem svého syna do mateřské školy nedávala, protože měl velmi dobré zázemí doma, měl zázemí i mých rodičů i u rodičů mého muže. Dělala jsem to v té nejlepší víře. Můj syn nastoupil do první třídy a zjistila jsem, že mezi 30 žáky jen on jediný, který neabsolvoval mateřskou školku, a on jediný je ten, který se s těmi dětmi nezná. A nebylo to o tom, že by nezvládal učivo prvního ročníku, proč se mu na začátku nelíbilo v první třídě. Bylo to o tom, že ty děti mezi sebou měly velmi dobré vztahy, znaly se, byli to kamarádi a on mezi nimi byl cizí. Pro něho ten vstup do prvního ročníku byl velmi traumatizující. Mám-li to posoudit podle svého syna, tak si myslím, že bude ve prospěch dětí, pokud budou mít možnost si hrou a získáním určitých návyků získat kamarády, a jejich přestup nebo postup do první třídy pak bude daleko jednodušší. Samozřejmě nelze to generalizovat, ale je to jeden příklad ze života.

Co se týká přijímacího řízení, stoprocentně podporuji státem garantované, ale jednotné, jednotně zadávané přijímací zkoušky. Trošku, a možná jsem jenom nepochopila paragrafové znění, nevím, jak to dopadne s těmi žáky, kteří v prvním kole jaksi neprojdou a budou se ucházet v druhém a jiném dalším kole, kde není určeno, že už musí skládat státní zkoušky. Jinými slovy - oni to mohou obejít a dostat se do prvního ročníku vlastně bez jednotného srovnání. Možná že si to jenom špatně vykládám. Možná že k tomu bude dobrý výklad, že my ředitelé si budeme přesně vědět rady, ale vidím tady určité úskalí a nebezpečí.

To, čemu bych se ale chtěla věnovat, je maturitní zkouška. Víte, já jsem 16 let ředitelkou střední školy a vidím, v jaké kvalitě žáci opouštějí střední školu. Bohužel musím konstatovat, že ta kvalita za poslední dobu šla dolů, byť my jako střední školy se snažíme dělat své maximum. Ano, bylo to na úkor toho, že se ponížil počet žáků přicházejících do prvních ročníků. Ano, bylo to na úkor toho, že se nepovedla optimalizace škol ve všech krajích. Nicméně přicházejí také žáci se špatnými znalostmi ze základní školy s dobrými známkami ze základní školy a je dost těžké odhalit, která dvojka je ta správná dvojka a která dvojka je vlastně zakuklená trojka. Takže tyto přijímací zkoušky nám do určité míry pomohou srovnat a udělat si názor na kvalitu základních škol.

To co mě trochu trápí, vracím se zpátky k přijímacímu řízení a k maturitám, je, že jsme se opravdu rozhodli v České republice měřit kvalitu školství na středních školách. Nás ani tolik nezajímá výsledek základní školy, byť je jaksi testujeme v 5. a 9. ročníku, ale nemá to žádnou vypovídající hodnotu, protože se to dál nijak nedá zúročit, a nás ani nezajímá, jaká kvalita je na vysokých školách. Věříme profesorům, že závěr a závěrečná zkouška je správně ohodnocena. Ale nevěříme učitelům na střední škole a musíme změřit kvalitu zde. To mě trošku trápí, ale s tím pravděpodobně nic neudělám. To už je tady historicky dáno.

Já bych se zastavila tedy u maturit. Mě trochu trápí to, že přidáváme další všeobecný předmět ve státní části maturitní zkoušky, a tím povyšujeme tu všeobecnou maturitní zkoušku a ponižujeme u odborných škol prostor pro odborné vzdělávání. Já chápu, že tlak vysokých škol je, aby byla matematika součástí výstupu maturitní zkoušky. Nicméně odborné školy historicky tady byly proto, aby připravily žáky nejen po všeobecné, ale hlavně po odborné stránce. A od roku 2005, kdy jsme změnili systém našeho školství a zhlédli jsme se ve školních vzdělávacích programech, jsme zasadili první ránu odborným školám povýšením všeobecných předmětů, dotace všeobecných předmětů ve vzdělávání. V té době školy musely ponížit část odborného vzdělávání. Musely hodně přemýšlet o vyváženosti mezi praxí a odborností, aby dosáhly cíle a dotáhly maturanty ke státní maturitní zkoušce z češtiny a z cizího jazyka.

Zkušenost nám říká, že ty výsledky nejsou až tak vynikající. Žáci zatím maturují ze dvou předmětů a my jim od roku 2021 říkáme, že budou maturovat ze tří předmětů. Co to znamená pro nás ředitele odborných škol? Opět se budeme muset podívat do školních vzdělávacích programů. Opět budeme muset zvážit, kde je možné ubrat z té odborné přípravy, protože desetihodinová dotace ve školním vzdělávacím programu pro žáky odborných škol nebude dostačující pro to, aby zvládli maturitní zkoušku. Ti, kteří to zvládnou při deseti hodinách, ti jsou většinou na gymnáziích. Ti, kteří nechtějí studovat pouze všeobecné vzdělání, ti jsou u nás. A já to považuji za další hřebíček do rakve středních odborných škol s maturitní zkouškou.

Viděla jsem návrh vládního nařízení, které se zabývá výčtem oborů, které budou v první fázi zařazeny právě do maturitních oborů s matematikou jako závěrečnou maturitní zkouškou. Obávám se, paní ministryně prostřednictvím předsedajícího, že byť chceme podporovat technické a přírodovědné obory, tak do těchto oborů se nám poníží počet uchazečů, protože žáci z obav, že budou muset maturovat z matematiky, si raději vyberou jiný obor, méně náročný a půjdou cestou nejmenšího odporu. A to my přece nechceme. My jsme si přece řekli, že budeme podporovat technické a přírodovědné obory.

Já jsem se seznámila se seznamem těchto prvních maturitních oborů a vidím v něm např. obor agropodnikání. Dovolím si za sebe jako ředitelku zemědělské školy, která tento obor ve škole má, říct, že to není správný krok. Studenti, kteří přicházejí do tohoto přírodovědného oboru, si ho vybrali proto, že buď mají doma farmu a chtějí získat odborné vzdělání, nebo je zajímá chov koní a jezdectví. To jsou ty hlavní směry, kterými chtějí jít. Matematika je pro ně další překážka k tomu, aby dosáhli opravdu středního vzdělání.

Já jsem vás chtěla poprosit, paní ministryně, zamysleme se nad tím, jestli opravdu je nutné, aby i přírodovědné obory byly v té první vlně. Mám takový nápad či námět. Chceme-li tedy zavést plošně matematiku jako maturitní obor, jestli by nebylo dobré nejprve zapracovat do všech školních vzdělávacích programů potřebnou dávku dotace matematiky, výuky, a udělat pak jednorázový krok pro všechny školy. Protože věřte mi, že pro tyto obory, které jsou v návrhu vládního nařízení, to bude v příštích čtyřech letech velký hendikep. Takže myslím, že co se týká matematiky, bude určitě prostor v mém podvýboru pro střední a vyšší odborné vzdělávání, abychom se touto otázkou zabývali, a já doufám, že najdeme nějaký konsenzus.

Nedá mi, abych se nedotkla toho, čeho mí dva předchozí řečníci se v podstatě dotkli, to je vyšší odborné vzdělávání. Vím, že vyšší odborné školy visí nějak v prostoru. Máme je v zákoně o regionálním školství. Považujeme je jejich formou za školy terciárního vzdělávání a narážíme na velký odpor vysokoškolských profesorů, kteří je nechtějí akceptovat. Přesto víme, že některé vyšší odborné školy jsou velmi kvalitní, a víme, že mnohdy absolventi těchto škol jsou na vyšší úrovni než absolventi bakalářských oborů. A říkám to zcela zodpovědně, protože u absolutoria u mě předsedají učitelé z vysokých škol a mnohdy toto říkají, že absolventské práce mých studentů jsou na kvalitnější úrovni než bakalářské práce. Proto se zamýšlím nad tím, proč připouštíme dublování vzdělání v systému, když můžeme ty dva systémy vysokých škol a vyšších odborných škol dobře a krásně propojit. Využít kvalitních vyšších odborných škol a zlevnit celý vzdělávací systém.

Myslím si ale a doufám, že ještě v tomto volebním období diskuse o vyšších odborných školách najde své místo na plénu zde v Poslanecké sněmovně. Přála bych si, aby vznikl samostatný zákon o vyšších odborných školách, protože si myslím, že by velmi pomohl jak studentům, tak ředitelům, ale také zaměstnavatelům, kteří oceňují vyšší odborné školy, které jsou právě zaměřené do praxe. Proto si dovolím říct jednu prosbu. Pojďme své proklamace, že podporujeme odborné vzdělávání, také doložit svými kroky. A prosím, abychom opravdu v mém podvýboru detailně probrali záležitost maturit, ale také budoucnosti vyšších odborných škol.

Dámy a pánové, děkuji vám všem, kteří jste věnovali pozornost mému projevu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkné odpoledne. Já vám také děkuji, paní poslankyně. Budeme pokračovat v rozpravě. Dalším řádně přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Andrle, připraví se pan poslanec Novotný. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Augustin Karel Andrle Sylor: Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Já už jsem tady jako vy přes tři hodiny a poslouchám krásné projevy, naposledy paní Dobešovou. A já mám jenom takovou menší věc, menší projev, kratší úvahu. Týká se právě dětí, to je asi dvě tři procenta dětí, které do přípravných tříd nultých ročníků nebo do mateřské školy vůbec nechodí.

V pondělí schválila vláda České republiky zprávu o stavu romské menšiny, ze které jsme se mohli následně dozvědět několik smutných informací. Narůstá počet romských domácností v sociálně vyloučených lokalitách. Nárůst vyloučených osob se mezi roky 2008 a 2014 zrychlil z 11 tisíc na 47 tisíc, což je enormní zvýšení. Dnes je v ČR celkem 707 ubytoven pro sociálně slabé. Podle zprávy se hodně bohužel daří také žloutence typu A, štěnicím, svrabu a dalším nemocem.

Asi se ptáte, jak tato čísla souvisí se školským zákonem. Já odpovídám, že souvisí, a dost důkladně. Tomuto žalostnému a pro většinu obyvatel koncového stavu je třeba zamezit už v začátcích. Jsem přesvědčen, že prevencí bude předškolní výchova. Novela tohoto zákona počítá se zavedením povinného roku předškolního vzdělávání před zahájením povinné školní docházky. Doposud existovaly pouze nulté ročníky škol, o jejich zřízení rozhodoval výlučně ředitel školy ve spolupráci se zřizovatelem. Když jsem si nechal referovat kupříkladu od zástupkyně ředitelky Základní školy Jiráskova ve Vysokém Mýtě paní Mileny Hunalové, tak tento systém se plně osvědčil. Krom toho, že škola dosahuje vysokého procenta návštěvnosti, daří se též u sociálně znevýhodněných dětí suplovat osvětovou činnost k získávání hygienických návyků, získávání stolovacích návyků, ve výslovnosti, v terminologii. A dochází k rozvoji v dalších oblastech, které děti potřebují pro vstup do první třídy. Jinými slovy, protože tyto převážně slabé děti nenavštěvovaly mateřské školy, budou moci se po přijetí novely včleňovat už o rok dříve, což bude podle mého soudu mít jen pozitivní dopad. Předškolní ročník dle mého soudu a soudu mnoha učitelů, se kterými jsem hovořil, naučí děti samostatnosti a povýší jejich sociální zralost.

Chápu, že se ozývají námitky a obavy, a v mnoha případech oprávněné, ze strany rodičů, kteří nechtějí své děti zapojit do předškolního vzdělávání. Ale Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se s nimi podle mého soudu dostatečně vypořádalo.

Vážení kolegové, kolegyně, náš klub Úsvit postoupí tuto novelu do dalšího čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní řádně přihlášený do rozpravy je pan poslanec Novotný a připraví se paní poslankyně Věra Kovářová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Josef Novotný: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně i kolegové, dovolte mi, abych i já se vyjádřil k navrhované novele, která má tři části, s tím, že první část vynechám, protože opravdu nechci tady diskutovat o mateřských školkách v tuto chvíli. Ale jako dlouholetý ředitel střední školy bych se rád vyjádřil k těm částem, a to je zejména přijímací řízení a maturitní zkoušky. Kolegyně paní poslankyně Dobešová, bylo vidět, že je to člověk s praxí, a řekla celou řadu věcí, které já má tady připraveny nebo měl jsem připraveny. Ale přesto dovolte, abych se vyjádřil k některým z nich.

Za prvé, jak to vypadá v současné době na základních školách. Na základních školách v deváté třídě to vypadá tak, že valná většina žáků už se neučí. Ti prakticky už vědí, že budou přijati na nějakou střední školu, to znamená, motivace se učit je velmi malá. Dělají se nějaké srovnávací testy na konci deváté třídy a tady bych navrhl jednu cestu, která by možná vedla k tomu, aby žáci opravdu v devátých třídách měli motivaci se učit, a to je zohlednit výsledky těchto testů na základní škole k přijímacím zkouškám. Prakticky přijímací zkoušky by byly nahrazeny tím. Bylo by to posunuto do základních škol. To je jedna cesta.

Druhá cesta je ta - nebo jak to vypadá dál. Vypadá to tak, že současný ředitel střední školy dělá všechno pro to jako manažer té školy, aby si tu školu naplnil. To znamená, jestliže on má v oboru například elektrotechnika dvanáct žáků, tak je velmi problematické, aby uživil učitele elektrotechniky, učitele matematiky, učitele češtiny, protože dvanáct žáků zkrátka mu nepřinese tolik peněz, aby jim mohl vyplácet výplatu. To znamená, dělá všechno pro to, aby třídu naplnil, případně třídy spojuje. Dělá všechno možné, aby měl ve třídě dvacet pět, třicet žáků. No a na základních školách, když se ještě k tomu vrátím, se děje co? Přicházejí výsledky ze základních škol na střední školy a dvojka ze základních školy z matematiky je úplně jiná dvojka z jedné školy a úplně jiná dvojka ze školy druhé. Takže tady sama důvodová zpráva říká tolik, že brát jako hodnocení výsledky ze základní školy vlastně není objektivní.

Ředitelé středních škol nejdříve dělali přijímací zkoušky, snažili se to nějakým způsobem řešit, aby tam dostali kvalitní žáky. Pak zjistili, že sousední střední škola přijímací zkoušky nedělá, tak si řekli, a hlásí se tam více žáků, protože žáci jdou samozřejmě cestou nejmenšího odporu, tak samozřejmě udělali to, že zrušili taktéž přijímací zkoušky a brali žáky podle toho, co měli na vysvědčení v deváté třídě nebo na konci osmé třídy. To vedlo k tomu, že dneska jsou na některé maturitní obory, nemluvím o gymnáziích, jsou přijímáni žáci, kteří dokonce mají pětku v pololetí deváté třídy. Pětku! Což je samozřejmě, řekl bych, velmi nezodpovědné.

V současné době ve školském zákoně je napsáno, že kritéria jsou pouze dvě, a to hodnocení na vysvědčení z předchozího vzdělávání a za b) další skutečnosti, které osvědčují vhodné schopnosti a vědomosti a zájmy uchazeče.

To znamená, pokud toho žáka chci přijmout, tak udělám, že dostane 5 bodů za olympiádu ve skoku vysokém, pak dostane 3 body za to, že odpracoval 20 brigádnických hodin - teď to prosím vás trošku zlehčuji -, ale samozřejmě udělám všechno pro to jako ředitel školy, který se snaží zajistit svým kantorům práci, abych měl těch žáků co nejvíce.

Z těchto důvodů vítám snahu Ministerstva školství zavést u maturitních oborů jednotnou povinnou písemnou zkoušku z češtiny a matematiky, která bude zadávána centrálně. Ovšem podle toho návrhu mám obavy, aby se náhodou vlk nenažral a koza nezůstala celá. Vysvětlím proč. Před chvílí jsem uvedl, že v tom stávajícím školském zákoně jsou dvě kritéria, návrh nyní říká, že budou čtyři, a to hodnocení na vysvědčení z předchozího vzdělávání, b) výsledky jednotné zkoušky, pokud je součástí přijímacího řízení, c) výsledků školní přijímací zkoušky, je-li stanovena, a v případě dalších skutečností, které osvědčují vhodné schopnosti, vědomosti a zájmy uchazeče. To znamená, ze dvou kritérií se najednou stala čtyři kritéria, když budu šikovný ředitel, tak to napočítám tak, že toho žáka zase nějakým způsobem přijmu.

Vítám to, že to hodnocení té jednotné zkoušky se na celkovém hodnocení splnění kritérií přijímacího řízení podílí nejméně jednou polovinou. Nic proti tomu. Ale jestliže potom dobře udělám ta zbývající kritéria, tak ten žák, i když bude mít hodně málo bodů z toho celostátního hodnocení, se samozřejmě do té školy dostane. Podle výsledků dosažených jednotlivými uchazeči při přijímacím řízení stanoví ředitel školy jejich pořadí. Pokud splní kritéria přijímacího řízení více uchazečů, než kolik lze přijmout, rozhodne jejich pořadí podle výsledků hodnocení kritérií přijímacího řízení. Tady zase nějakým způsobem lze s tím manipulovat a to se mi samozřejmě nelíbí. Proto navrhuji, aby v přijímacím řízení pro maturitní obory - mluvím o maturitních oborech - byl ponechán jako jediné kritérium výsledek celostátní jednotné zkoušky, což by zaručovalo objektivitu a jednostrannost pro celou Českou republiku a všechny střední školy, které vyučují maturitní obory. Nedocházelo by k rozdílům mezi jednotlivými školami a k manipulaci s přijímacím řízením. V současné době, jak jsem již zmínil, je rozdílná úroveň přijímaných žáků do jednotlivých středních škol a navíc se stává i to, pokud kraje zaváděly jednotné přijímací zkoušky v prvním kole, tak ředitelé v druhém a dalším kole to samozřejmě obcházeli, a za další, jestliže střední škola byla na kraji jednoho kraje, myslím hraničně, tak žáci odcházeli do druhého kraje, kde se přijímací zkoušky nedělaly. Tady to by opravdu vedlo - ta jednotná přijímací zkouška z matematiky, z češtiny, by vedla k odstranění těchto možností a těchto nesrovnalostí.

Důvod, proč vynechat hodnocení vysvědčení z předchozího vzdělávání, uvádí ministerstvo ve své důvodové zprávě, že je to neobjektivní údaj a nelze z něho vycházet. Sami to tam píší, a přesto v tom návrhu se to tam objevuje. Za druhé, nebo důvod číslo dvě proč vynechat výsledky přijímací školní zkoušky, je-li stanovena, tak většina ředitelů škol, se kterými jsem mluvil, říkala: Když bude jednotná zkouška z češtiny a z matematiky, tak proč já bych dělal další zkoušku? To se mi zdá naprosto nelogické. Důvod třetí, proč vynechat hodnocení. V § 60 odst. d), to znamená případně dalších skutečností, které osvědčují vhodné schopnosti, vědomosti a zájmy uchazeče. No prosím vás, pod tímto si mohu představit opravdu cokoliv, jak už jsem zmínil, olympiádu ve skoku do výšky nebo sběr brambor nebo já nevím a můžu za to dát žákovi body a pak ho přijmu. Takže to si myslím, že sem opravdu moc nepatří.

Někteří psychologové uvádějí argumenty, že žák je zkouškou stresován. V tom návrhu ovšem je napsáno, že žáci mají možnost dělat tu zkoušku dvakrát a započítává se jim lepší z výsledků. A navíc si myslím, že každý žák postupně v životě se dostane do situací, kdy bude stresován, takže už v těch 15 letech by si měl zvykat na určité množství stresu a umět skládat zkoušky. A znova říkám, má možnost to dělat dvakrát a bude mu započítán ten lepší výsledek.

Nyní mi dovolte, abych se vyjádřil k návrhu závěrečné maturitní zkoušky. Ten návrh předpokládá, že žáci budou skládat maturitní zkoušku od roku 2020, resp. 2021 z matematiky jako třetí povinnou, ovšem na základě - obory budou vybrány na základě usnesení, tedy vládního nařízení, jestli si to dobře pamatuji, a tady já zase se dostávám do určitých pochybností. Za prvé je potřeba si uvědomit, že vzdělávání je buď osmileté, šestileté, nebo čtyřleté, teď mluvím o tom maturitním vzdělávání, a jestliže, když to převedu do absurdity, každý rok vládní nařízení určí nějaké jiné obory, kde bude maturitní zkouška z matematiky, tak v tom bude neskutečný zmatek. To za prvé. Za druhé, jak už tady kolegyně řekla, opravdu si myslím, že dojde k poklesu zájmu o obory, kde matematika bude povinná. A Hospodářská komora, Svaz průmyslu a obchodu a další tyto instituce volají po tom, abychom posilovali opravdu zájem o technické obory, a tady to bude přesně obráceně. Žáci půjdou do těch oborů, kde matematika nebude, neříkám že všichni, ale kde matematika nebude jako povinná. Samozřejmě k tomu, aby ten žák byl připraven na maturitní zkoušku z matematiky, potřebuje opravdu dostatečné penzum hodin, to znamená 12 hodin za ty 4 roky. 12 hodin matematiky za ty 4 roky znamená, že musí během těch čtyř let každý týden ten součet dát 4 hodiny třeba v prvním ročníku, 3 hodiny ve druhém, 3 hodiny ve třetím a 2 hodiny ve čtvrtém, to dá 12 hodin. Samozřejmě že to povede k těm problémům, které tady byly řečeny, že například předmět elektrotechnika už nebude tolik hodin, protože se bude to muset přesunout do té matematiky, ale přesto si myslím, že je to řešitelné v rámci vzdělávacích programů.

Proto budu navrhovat dva pozměňovací návrhy. První pozměňovací návrh se bude týkat přijímacího řízení pro obory zakončené maturitní zkouškou. Budu navrhovat, aby pro tyto obory bylo jediné kritérium, a to celostátní jednotná přijímací zkouška. Podtrhuji - jediné kritérium. Důvody uvedu ještě jednou: Odstraní se rozdíly mezi hodnocením ze základních škol, odstraní se rozdíly mezi středními školami, odstraní se rozdíly mezi kraji. Nebude možná další manipulace s výsledky přijímacího řízení. V druhém svém pozměňovacím návrhu budu navrhovat a prosazovat povinnou maturitní zkoušku z matematiky pro všechny obory zakončené maturitní zkouškou mimo obory uvedené v § 85 a v § 62, což jsou obory, kde se skládá talentová zkouška.

Důvody jsem uvedl výše. A jelikož opakování je matka moudrosti, tak uvádím znovu. Nařízení vlády s vybranými obory, ve kterých se bude skládat maturitní zkouška z matematiky, povede k tomu, že žáci si budou vybírat ty obory, kde matematika nebude povinná.

Za druhé, nařízení vlády bude uvádět každoročně změny do oborů a je potřeba si uvědomit, že studium je, jak jsem již řekl, čtyřleté, šestileté, nebo dokonce i osmileté. A každoroční změny v oborech, kde bude maturitní zkouška, povede ke zmatkům a k nezájmu o tyto obory.

Za třetí. Podnikatelé, Hospodářská komora a další volají po lidech vzdělaných v IT oborech, strojírenství, elektrotechnice a dalších technických oborech a zde je matematika základem. Nehodlám zde tvrdit, že takto vzdělaní lidé nepotřebují maturitní zkoušku z českého jazyka a podobně. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že na školách se nemají vyučovat humanitní obory a humanitní předměty a společenské vědy, protože v dnešní době je to myslím velmi důležité, protože doba je politicky komplikovaná ať už tedy na domácí, či mezinárodní scéně.

Přesto doporučuji, aby tento návrh školského zákona byl postoupen do druhého čtení, a věřím, že mé připomínky budou brány v potaz při projednávání ve výborech, případně potom jako mé pozměňovací návrhy. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: A já vám také děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou se hlásí paní poslankyně Dobešová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Ivana Dobešová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych jenom chtěla zareagovat na vystoupení pana poslance Novotného. Já rozumím tomu, co jste říkal, že chcete, aby přijímací řízení bylo bráno jako stoprocentní výstup pro přijetí. Nicméně dovedu si představit, že pokud ministerstvo v zákoně nedá limit, pod který nesmí ředitel při přijetí jít, tak jsme schopni přijmout všechny, kteří přijdou k přijímacímu řízení. Takže jenom chci na to reagovat. Myslím si, že to, že budeme zohledňovat jenom 100 % výsledku přijímacího řízení, tu otázku samu o sobě neřeší. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní tedy řádně přihlášená do rozpravy paní poslankyně Kovářová. Připraví se pan poslanec Bendl. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, zavedení povinného předškolního vzdělávání, které je předmětem projednávané novely, považuji za odvážný krok. Odvážný také z toho důvodu, že si nejsem jista tím, že byly dostatečným způsobem zohledněny všechny jeho souvislosti. Některé argumenty již zazněly, některé jiné ještě zazní.

Já osobně bych chtěla upozornit na některé problémy, které návrh může představovat z pohledu obcí. Kladu si například otázku, zda mají obecní mateřské školy dostatečnou kapacitu, aby mohly uspokojit požadavky, které z této novely mají vyplynout. Soudě podle dotazníku, který byl nedávno adresován Svazu měst a obcí a Sdružení místních samospráv, si odpovědí není jisté ani Ministerstvo školství. To považuji za chybu. Myslím, že by si ministerstvo mělo nejdříve důkladně zmapovat situaci, a teprve potom podávat návrhy právních předpisů, které mají ambici aktuální situaci měnit. S otázkou dostatečných kapacit souvisí také dopravní dostupnost, která zejména na venkově nemusí být, a v řadě případů ani skutečně není, ideální. Zvážilo ministerstvo opravdu důkladně i tyto souvislosti?

Dostávám se k poslednímu bodu svého vystoupení. Povinnost předškolního vzdělávání bude mít dopady také do obecních a krajských rozpočtů. A já si nemyslím, že úplně malé. Přesnější vyčíslení jsem v důvodové zprávě bohužel nenalezla. Víte, já si myslím, že je to přesně v duchu toho, na co jsem upozornila v pátek v rámci projednávání novely zákona o rozpočtovém určení daní. Samosprávám se opět mají ukládat nové povinnosti, prostředky na jejich plnění ale opět nedostávají, případně jen v omezené míře, rozhodně však nepodchycují všechny náklady, které v území vzniknou. To skutečně není dobrá cesta. To není otázka, to je konstatování. Na předchozí své otázky bych ale paní ministryni poprosila o odpověď. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. A nyní řádně přihlášený pan poslanec Bendl. Připraví se paní poslankyně Chalánková. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové, teď už v řádné přihlášce pokusím se říci k tomuto návrhu zákona svůj názor spíš možná z pohledu člověka, který byl osm let ve funkci zodpovědné za zřizování stovek škol doslova a do písmene, protože jsem byl krajským hejtmanem ve středních Čechách, kde jsme zřizovali více jak 300 škol a školských zařízení a stejně tak jako starosta Kladna jsem byl zodpovědný za zřizování základních a mateřských škol. Dneska bydlím na vesnici a vnímám tu situaci ještě jinak, než když jsem bydlel ve velkém městě, protože - a to je to, co vyčítám tomuto návrhu zákona - absolutně nedomýšlí tu praktickou zkušenost teď v oblasti mateřských škol. Tu praktickou zkušenost lidí, kteří mají dítě v předškolním věku, nepovažují za důležité, aby jejich dítě bylo i poslední rok před školní docházkou v mateřské školce, nebo je to pro ně technicky natolik komplikované, což se na vesnici stává, že to prostě díky dopravní obslužnosti, díky vůbec možnosti, díky kapacitám mateřských škol a podobně, kdy ty lidi jsou nuceni zvolit si tuto variantu, a nepatří mezi nepřizpůsobivé, na které pravděpodobně upozorňovala i paní kolegyně Semelová, když tady mluvila o tom, že s jistými skupinami obyvatel jsou potíže a že by možná bylo dobře, aby měli povinnou školní docházku. Ale k tomu já říkám: Proč za to mají platit všichni? I ti, kteří nejsou nepřizpůsobiví, dodržují všechna pravidla hry, nemají žádné problémy, jejich děti jsou už třeba odrostlé a taky chodí do škol a nejsou s nimi žádné potíže, učí se velmi dobře a podobně, proč i oni mají platit za to, že na ně stát navalí povinnost do té předškolní povinné docházky děti zařadit? Chtěl bych, pokud tento materiál projde prvním čtením, aby ho projednal výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj, protože si myslím, že ministryně má doložit, že téhle otázce rozumí, že si je vědoma toho, že se zhorší dostupnost lidí z hlediska možnosti dávat děti do mateřských škol.

Ve Středočeském kraji jsou oba extrémy, co se základního a mateřského školství týká. Jsou školy, kde je problém mít dostatek dětí tak, aby byly vůbec ufinancovatelné, ale protože to je na vesnicích a ta dostupnost je téměř řeknu kategoricky nemožná, dochází k vylidňování obcí, mladí lidé nevidí na vesnicích svoji další perspektivu, protože tam takováto základní infrastruktura chybí, a střední Čechy jsou toho dokladem. Na hranicích středních Čech ne s Prahou, ale s ostatními regiony jsou obrovské problémy s naplněním mateřských a základních škol. V okamžiku, kdy dáte tuto povinnost, tak prostě nebude kam ty děti dát, anebo obráceně, budou muset cestovat do řady jiných obcí. Protože ta praxe, jaká je ta praxe dneska? Je daná kapacita mateřských škol a v případě, že obec, která zřizuje tu mateřskou školu, má tam ještě místo, vezme dítě z jiné obce, kde mateřskou školu nemají. V okamžiku ale, kdy vy zavedete tuto povinnost, musíte si být vědoma toho, že děcka z obcí, kde nemají mateřskou školu, budou muset jezdit úplně někam jinam. A vy byste měla mít jasno v tom, že to zvládnou, že je nepostavíte před situaci, kdy budou muset dojíždět desítky kilometrů navíc, což jim zhorší pracovní dostupnost. Obecně život na vesnici, a já chci, abyste prostřednictvím pana předsedajícího paní ministryně, doložila, že si tohoto jste vědoma. Stejně jako faktu, že jsou části regionu, neznám tolik podrobně ostatní kraje, ale Středočeský kraj si troufnu říct, že znám velmi dobře, že tam naopak jsou ty kapacity totálně plné. Vy jim ještě komplikujete život, těm obcím.

Říkal jsem to tady při zákoně o rozpočtovém určení daní, tak to zopakuju, protože v mé obci Bratronicích, kde byl prázdný objekt, který propadl státu, trvá váš chlebodárce, první místopředseda vlády a ministr financí na tom, že obec si musí tuto odúmrť koupit. A když si to nekoupí, tak už nesmí žádat o korunu dotací.

Obec tam chce dělat mateřskou školu se svým jedenáctimilionovým rozpočtem, což je téměř heroický výkon. Vy jste jim nepřidali na RUD. Dobře, možná že to prodáte, protože jim slibujete, že budete za dva nebo za tři měsíce s nimi jednat, a pak přijde pan ministr Babiš a bude říkat: Já vám dávám ty peníze, já jsem o tom rozhodl. A podobně. Ale už teď fakticky tomu bráníte, aby obce mohly mateřské školy budovat. Bráníte a nevrťte hlavou, paní ministryně. Já vám to můžu dokázat černé na bílém. Ale je vidět, že jste se o to moc nezajímala.

Co se stane, když někdo to dítě do předškolní výchovy nebo povinné předškolní docházky nevezme, to je otázka. Myslím, že jsme tak trochu jako na norské cestě, protože my budeme přece trvat na tom, že rodina je povinna poslat dítě do předškolní docházky, a když to neučiní, jak je potrestáme? Sebereme jim to dítě? Takhle by to možná udělali v Norsku, protože tam sociální pracovníci budou trvat na tom, že dítě má právo na vzdělání, a rodiče nerodiče, basta jim je sebereme, anebo budeme říkat, že rodič je pro nás důležitý a že spíš je otázka, jak ta rodina funguje, jak funguje navenek, jestli naplňuje všechny předpoklady k tomu, aby dítě rostlo ve zdravé rodině se všemi předpoklady, které vedou k tomu, že se to dítě na škole uchytí a podobně. A třeba to už bude rodina, kde děti vychovali i bez nějaké povinné předškolní docházky. To bych prosil, paní ministryně, abyste... A doufám, že Poslanecká sněmovna neodmítne můj návrh, který zcela určitě předložím, aby tento materiál projednal i výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj, protože tam patří.

A to jsem tady neřekl korunu o financích. Ale to předpokládám, že máte úplně zmáknuté, že zkrátka těm obcím, když to na ně navalíte, že jim ty peníze dáte, ale komplet včetně vybavení, včetně dostavby nových mateřských škol a včetně toho, co s nimi bude, s těmi mateřskými školami, až na to nebudou děti, protože i tuhle tu otázku na ně valíte zcela bezpečně, tak je potřeba, abyste si toho byli vědomi.

Střední školy. Předešlu, že ač to nebývá mým zvykem, souhlasím s těmi, kteří říkají, že bude-li matematika jenom na některých školách, znamená to hendikep pro ty školy, kde ta matematika bude, protože se ji nikomu nechce studovat. Ale já jsem hluboce přesvědčený, že maturant bez ohledu na to, jestli dělá tu či onu školu, tak má-li maturitu, tak má mít maturitu z matematiky. Prostě tím tenhle problém uzavřeme. Nikdo nebude hendikepován. A zároveň tím podpoříme technické obory, protože bude jasné, že každý, kdo má maturitu, má ji z matematiky. Protože dneska je praxe taková, že někdo se zeptá: Máš maturitu? Jo, mám maturitu. A už se nikdo neptá, jestli ji má z matematiky, nebo ne.

Ale ještě jedna otázka pro vás, kteří rozumíte školství daleko tisíckrát víc než já. Jak je to s tou školní inspekcí? Někteří z vás tady říkali, že tady máme nekvalitní školství a jak to bylo všechno skvělé za komunistů a že teď to všechno stojí za houby, že máme nekvalitní školy. Jiní zase říkají, že ten systém je potřeba vylepšit, že zase není tak úplně špatný. Já jsem vždycky vnímal, možná laicky, školní inspekci jako orgán státu, který dohlíží na kvalitu výuky jednotlivců, ale samozřejmě i na výuku školy jako takové. V případě, že platí názor, že máme střední školy dobré a kvalitní, pak asi nefunguje Česká školní inspekce. To je jedna možnost. Druhá - pokud máme nekvalitní, resp. pokud je máme nekvalitní, tak nefunguje, nebo máme školy kvalitní, pak vlastně Česká školní inspekce funguje skvěle. Anebo třetí varianta, že názory České školní inspekce nejsou v podstatě respektovány, a že když udělá nějaké doporučení směrem k orgánu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, tak se nakonec nic nestane.

Proč to říkám? Protože neznám případ kromě UJAK, ke kterému se speciálně vyjádřím potom, kdy by byla střední škola zrušena opravdu proto, že byla nekvalitní, že by tam vlítla Česká školní inspekce a řekla: Katastrofa, výsledky neskutečně špatné. Když tady říká řada z vás odborníků, že to je špatné a že by se střední škola zavřela, možná je to otázka pro kompetence České školní inspekce, o její posílení tak, aby měli větší pravomoci v tomto tlaku na střední školství, aby ze škol, pokud mají maturitní vzdělání, lidé odcházeli opravdu dobře připraveni na budoucnost.

A k UJAK - nemůžu, protože paní ministryně tady tomu utekla i na interpelacích. A je to k tomuto tématu, protože je o kvalitě škol i tento školský zákon. Paní ministryně nebyla na interpelacích. Studenti nemůžou za to, že jsou ve škole, která akreditaci měla, byli tam přijati, studovali, a najednou přijde akreditační komise, podotýkám, s doporučením Ministerstvu školství - s doporučením Ministerstvu školství (opakuje s důrazem) - a Ministerstvo školství, potažmo paní ministryně řeknou: Jasně, uříznout a hned! A vůbec nedomyslí, co s těmi sedmi sty lidmi, které stát donutil dodělat si vzdělání, protože to jsou učitelé, kteří si museli povinně dodělat vzdělání, pokud chtěli dělat práci, kterou dělají, a vůbec stát nedomyslel, co s nimi bude dál. Podle mě bylo obrovskou chybou a je ukázka toho, že prostě úplně všechno se nalajnovat nedá. Stačilo jenom podle mě použít zdravý selský rozum na to, že ti lidé mají dostudovat. Holt další ročník se neotevře. Mají dostudovat pod nějakou odbornou garancí ostatních pedagogických škol a ta škola by se zavřela v okamžiku, kdy by studenti dostudovali. V okamžiku, kdy jste jim vzali akreditaci, tak jste udělali ze studentů nestudenty, čímž je teď budete nutit dělat přijímačky. Nevím, možná budete říkat: Ono se to nějak udělá, nebojte se, nějak to zjemníme - čímž půjdete trošku proti tomu, že říkáte, že chcete zvednout kvalitu vysokého školství a školství obecně. Nebo je postavíte do situace pro ně strašně složité, že třeba ještě přitvrdíte a řeknete jim: Končíte. Nebo pár z vás se možná chytí a i ty přijímačky udělá a vy ostatní radši běžte dělat něco jiného, protože už nebudete mít dostatečnou kvalifikaci. A to jenom proto, že jste neuváženě akreditaci té vysoké škole vzali, aniž byste je nechali dostudovat.

Kdybyste to udělali, jako se to udělalo v Plzni, kde to bylo komplikované jako žebřík, prostě nebylo to vůbec jednoduché, ale ta situace se zvládla na rozdíl od situace, kterou vy jste nezvládla, paní ministryně. Doufám, že to tak nedopadne i s novým školským zákonem, byť z té první diskuse mám spíš pocit, že vůbec nevíte a neumíte načíst dopady tohoto návrhu zákona, co tím v praxi vlastně způsobíte. A zdůrazňuji, že jsem tady nemluvil vůbec o ekonomice, o které si máme promluvit na výborech.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Než budeme pokračovat, přečtu omluvenky, které dorazily. Dnes od 16 hodin do konce jednacího dne se omlouvá z důvodu naléhavých pracovních povinností v resortu Ministerstva vnitra pan ministr Chovanec. Dále se dnes mezi 12. a 16. hodinou z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Ladislav Okleštěk. A dále se dnes od 18 hodin z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Pavel Antonín.

Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, budu hovořit obdobně jako již mé dvě kolegyně za stranu TOP 09. Vyjádřím se krátce k povinnému předškolnímu vzdělávání.

Slyšeli jsme, že 90 procent dětí již v současné době navštěvuje toto předškolní vzdělávání, to znamená, hovoříme pouze o tom zavést tuto povinnost kvůli zbývajícím 10 procentům dětí. Věřím v to, že paní ministryně má dobré úmysly a určitě chce pomoci dětem zejména ze sociálně vyloučených lokalit nebo v lokalitách, které jsou takto postiženy.

Na druhou stranu, pokud rodiče budou muset dokládat a budou podrobeni kontrole, proč se takovéto povinné předškolní docházky jejich děti nebudou zúčastňovat, tak se dostáváme do situace, kdy skutečně nastává vyšší ingerence státu do svobody rodiny. A jedná se právě o zásah do subsidiarity rodiny.

Já tento pojem tady užij ještě podruhé. Subsidiarita rodiny znamená, že stát nemá právo vstupovat do svobody rodiny a rodina sama je zodpovědná, rodiče jsou zodpovědni za výchovu dětí. Každé rozšíření ingerence státu do svobody rodiny přináší neblahé výsledky. Je to myšleno sice dobře, ale výsledky nemusí být nejlepší. Pro děti ze sociálně vyloučeného prostředí se nám velmi dobře osvědčily v Olomouckém kraji přípravné nulté ročníky a myslím si, že byly docela dostačující především pro tyto děti.

Pokud zde byly zmíněny státy, kde mají již nižší věk pro povinné předškolní vzdělávání, nebo dokonce i školní vzdělávání, tak bych chtěla říci, že se jedná o státy, které spíše preferují kolektivistické vidění světa. A je těchto států hodně a přináší to i mnohé neblahé osudy pro rodiny v těchto státech. Také bych chtěla zmínit, bylo zde citováno, že na doporučení OECD bychom se měli chovat tak či onak. Tato doporučení různých nevolených institucí se týkají i jiných oblastí života lidí. A já bych k tomu chtěla říci, že za to, jakým způsobem si nastavíme ať už školství, nebo sociální problematiku v naší zemi, zodpovídáme pouze my poslanci a Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky a žádné nevolené doporučující instituce. Tak to bych chtěla říci jako druhou zmínku o principu subsidiarity. Je to subsidiarita státu. Takže to byla další věc.

A ještě provazba na jiné zákony. Školský zákon právě vzhledem k tomu, že se týká života rodin, velmi úzce souvisí také se zákonem o sociálně-právní ochraně dětí. Zde se hovoří často o právech dítěte. O právu dítěte dosáhnout toho nejlepšího, co v něm je. Ale pokud toto nejlepší v souladu s nejlepším zájmem dítěte bude určovat stát a státní úředníci, tak je to skutečně nadvláda státu nad svobodou rodiny. Rodiče mají právo na výchovu dětí a já opravdu velmi protestuji proti tomu, aby toto právo dítěte určovali nevolení a státní úředníci. A ještě, budu to velmi bedlivě sledovat, protože provazba školských zákonů se zákonem o sociálně-právní ochraně dětí na stole je. Byla zmiňována již při minulém projednávání školského zákona, týká se také inkluzivního vzdělávání a jsou to věci, kterým se budu velmi pečlivě věnovat.

Druhá část, která se týká školního vzdělávání, tam bych se chtěla zmínit ještě o dvou věcech. Především rodiče mnohdy nemají čas a sílu sledovat, co se v mateřských školkách a školách učí především v těch předmětech, které jsou velmi citlivé a které by se měly věnovat spíše výchově ke vztahům mezi lidmi. Ale naopak děti se tam učí například předčasně brzy pouze o technikách sexuálního života. Pro některé děti je toto předčasné a může jim to vzít i dětství.

Pokud se týká odborného vzdělávání, tak sama jsem se dlouho zamýšlela nad tím - protože velmi dobře zní, že naše školství má být nastaveno na potřeby trhu, na potřeby investorů a zaměstnavatelů. Každý si jistě přeje, aby děti po skončení školní docházky a dalších stupňů školního vzdělávání byly dobře zaměstnatelné. To určitě ano. Ale vzhledem k tomu, jak rychle a překotně se vyvíjí naše společnost, tak je také nesmírně důležité, aby měly co nejširší všeobecné vzdělání. Protože jedině tak mohou potom odolávat různým úskalím. Proto jsem pro, aby ve školách jednak byla výchova a vzdělávání velmi přesné, aby došlo ke zpřísnění, aby byly motivační prvky jak pro učitele, protože učitelé mnohdy nemají motivaci, jakým způsobem žáky učí. A jestli je učí dobře, nebo špatně, se v podstatě žádným - nebo minimálně projeví na tom, jakým způsobem jsou odměňováni. To mám teď konkrétní informace z nějaké besedy s ředitelem střední školy. To mě úplně šokovalo. Když se mu žáci smějí do očí, že je jim to jedno, jestli se budou učit, nebo nebudou učit, tak to je šokující, protože ty děti se nebojí a jim se učit nechce. To znamená, my se jich máme prosit, jestli se budou učit? Je nesmírně důležité, aby se učily dějepis, aby se učily matematiku, fyziku a přírodní vědy. A to především proto, aby měly vzdělání co nejširší, aby se nestaly oběťmi nejrůznějších manipulátorů, až budou dospělí.

Za sebe bych poprosila, aby tento tisk byl přiřazen a přidělen k projednání výboru sociálnímu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. A nyní požádám řádně přihlášeného pana poslance Marka Bendu o jeho příspěvek. Připraví se paní poslankyně Hana Aulická. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, už toho zaznělo strašně moc, takže já už se pokusím být jenom velmi stručný.

Jedna ústavněprávní připomínka, kterou bych rád měl k paní ministryni. Paní ministryně je velmi mladá, a kdyby to nebylo politicky nekorektní, tak bych řekl i velmi krásná. Ale tím pádem si nepamatuje, jak a proč se schvalovala Listina základních práv a svobod. Já bych jenom rád připomněl čas a formulace, které byly zvoleny, protože jsme Listinu základních práv a svobod schvalovali v roce 1991 po 40 letech komunistické totality a předtím s krátkou přestávkou dalších sedmi letech nacistické totality. A právě jsme věděli, že jedno z největších nebezpečí, které představují totality, jsou pokusy o zasahování do rodin, pokusy o to odebírat děti do nějakého typu kolektivních zařízení. Ne náhodou jako všechny Leninovy spisy, které jsme se bohužel na středních školách museli učit, vykládaly, že na vybudování socialismu je nejdůležitější zrušit rodinu a přikázat děti do nějakých společenských zařízení, ať už se jmenovaly jesle, školky nebo cokoli podobného, protože tím přece vychovám toho nového socialistického člověka a zruším konečně ten překonaný institut staré rodiny.

Proto Listina byla formulována tak, jak formulována byla, kde v článku 32 říká naprosto jednoznačně: "Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů. Děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona." Jen rozhodnutím soudu na základě zákona.

Další článek Ústavy, resp. Listiny základních práv a svobod v čl. 33. říká: "Každý má právo na vzdělání." A prosím, aby byla pozorně sledována druhá věta: "Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon." Byli jsme si vědomi, že je potřeba zavést povinnou školní docházku, aby nebylo možné na základě těch předchozích. Ale řekli jsme jenom školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon. Já vím, že paní ministryně si toho je do jisté míry vědoma, proto tak opatrně pořád lavíruje mezi tím, jestli je to desetiletá školní docházka, nebo jestli je to povinné předškolní vzdělávání. Já ovšem tvrdím, že povinné předškolní vzdělávání je protiústavní. Je v rozporu s naší Listinou práv a svobod. A velmi bych poprosil, aby bude-li tento materiál přikázán do výboru, aby byl přikázán jenom čistě z tohoto úhlu pohledu i do ústavněprávního výboru, abychom se zabývali otázkou toho, zda je možné předepsat povinný ročník mateřské školy.

Já si myslím, že si, ano, můžeme hrát s tím od kolika let je povinná školní docházka, do kolika let je školní docházka. Ale myslím si, že není právo státu předepsat ve znění stávající Listiny - a tato Listina by musela být změněna a to si myslím, že se paní ministryně neodváží - není právo státu předepsat povinné předškolní vzdělávání. A teď odhlížím od všech věcných argumentů. Mně jde jenom o čistě ten ústavněprávní rozměr, který myslím, že je jasný. Pokud ústavněprávní rozměr je takový, že říká "péče o děti je právem rodičů, stát může přikázat povinnou školní docházku", pak je jasné, že nesmí přikázat nic jiného. A to dokonce ani zákonodárce. A tady bych velmi poprosil, abychom se tím problémem zabývali z této strany, protože si myslím, kromě toho, že to je věcně špatně, že to je v rozporu s Listinou základních práv a svobod.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Eviduji jednu faktickou poznámku, kterou má paní poslankyně Marta Semelová, připraví se paní poslankyně Hana Aulická. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Já bych vaším prostřednictvím chtěla vzkázat panu Bendovi: Škoda, že jste neměl ta slova o právu dítěte na výchovu a péči v rodině na srdci v době, kdy jste jako ODS snižovali rodičům příspěvky, kdy jste snižovali příspěvky na děti, dávky, které mohly mladé rodiny využívat, a kdy jste prováděli škrty právě mladým rodinám, takže protipopulační politika vzala za své. A to právo na řádnou výchovu a péči ze strany rodičů jste značně omezili, včetně toho, že díky vám vysoce vzrostla nezaměstnanost a rodiče měli velké problémy sami se sebou.

Za druhé. Pokud tady mluvíte o právu na vzdělání, ano, i tohle jste měli mít na mysli, když jste zaváděli školné na vyšších odborných školách, kdy jste navrhovali školné na vysokých školách a kdy jste zpoplatňovali např. učebnice ve středních školách. Tohleto všechno je proti právu na vzdělání, kterým se tak oháníte. Děkuji. (Potlesk z levé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní tedy paní poslankyně Hana Aulická, připraví se řádně přihlášená paní poslankyně Radka Maxová. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, byla jsem oslovena několika zástupci z odborné veřejnosti z oblasti předškolního vzdělávání, abych zde přednesla jejich připomínky a otázky, které vyvstaly po předložení novely školského zákona. Jen bych chtěla upozornit, že jsem poslankyně z Ústeckého kraje a myslím, že k otázce sociálně slabých opravdu máme co říci.

Zavedení povinného předškolního vzdělávání formou povinné docházky do mateřské školy pro všechny pětileté děti s výjimkou dětí s hlubokým mentálním postižením. V tomto případě se odborné posudky k vyčlenění z povinné docházky budou řešit až při zápisu do mateřských škol? Za prvotní návštěvu dítěte se diagnostika těžko podaří, navíc jsou již nyní velké čekací doby v pedagogicko-psychologických poradnách. Kdo bude dávat rozhodnutí o přijetí a nepřijetí a na jakém základě? Nejspíše ředitel mateřských škol. Ve školském zákoně je však upuštěno od rozhodování ředitele mateřských škol ve správním řízení, leč není dána jiná varianta zápisu, a tak se zápis dělá ve správním řízení na základě právních výkladů k této nedostatečnosti. Nejsou spádové oblasti zapisovaných dětí a neví se, kdo má přijít. Čeká se, kdo k zápisu přijde. Naopak při zavedení spádových oblastí může být zrušena možnost volby rodičů zvolit si mateřskou školu na základě jejího zaměření. V praxi vyvstává diskuse především, zda pomůže skutečně zavedení povinného předškolního vzdělávání pro všechny v posledním roce před nástupem do základní školy sociálně znevýhodněným dětem. Všeobecně existuje domněnka, že bohužel nepomůže. Jednak není prokázáno, že pouze jeden rok strávený v běžné mateřské škole pomůže adaptaci na první ročník základní školy, zároveň z praxe vyplývá, že školský systém institucí neumí přinutit rodiče sociálně znevýhodněných dětí ani k vyšší docházce do základní školy, a není důvod se domnívat, že u mateřských škol by tomu bylo jinak.

Jaké náklady budou s tímto opatřením spojeny? Náklady nebudou příliš vysoké. Půjde přitom především o náklady na normativy vyplácené na děti, které předtím do mateřské školy nechodily a nově do školky chodit budou. Počítá se s předpokladem demografického vývoje, kdy se v dlouhodobém horizontu bude zmenšovat velikost školkové populace. Další dílčí náklady budou spojeny s podporou mateřských škol v podobě posílení personálních kapacit a větší dostupnosti pro zdravotně postižené děti. Další náklady s tím spojené se určitě týkají pojištění dětí. Při povinné docházce je povinnost školy pojistiti děti dle zákoníku práce. Základní školy musí mít toto pojištění. V mateřských školách není tato povinnost. Mateřské školy poskytují službu vzdělávací, a tudíž není dle zákoníku práce. Je tedy nutné určit zdroje financí k pojišťování dětí povinných docházkou v mateřské škole.

Je zajištěna dostupnost mateřských škol? Lesní školky a dětské skupiny neposkytují předškolní vzdělávání, nejsou v rejstříku škol, a nemohou mít tedy povinné ročníky. Jak se vejdou děti do mateřských škol v rizikových oblastech, jako je Praha apod.? Využívaly by této možnosti i sociálně znevýhodněné rodiny? Existují názory, že sociálně znevýhodněné rodiny, jejichž děti se nyní předškolního vzdělávání neúčastní, ačkoliv by to bylo žádoucí, by po zavedení opatření nevyužívaly předškolní zařízení ve větší míře než za stávajícího stavu. Za prvé: Tyto rodiny své děti do mateřských škol nezapisují ani ve věku pěti let, kdy místo ve školce nárokovatelné de facto je. Za druhé: Zavedení nárokovatelnosti místa v mateřských školách neodstraňuje většinu z hlavních důvodů, kvůli kterým sociálně znevýhodněné (rodiny) mateřské školy nevyhledávají, jako jsou náklady na stravu, školné a doprava do mateřské školy. Fakt, že řada těchto rodin si není vědoma potřebnosti předškolního vzdělávání pro budoucí vývoj dítěte.

Věřím, že Ministerstvo školství na tyto připomínky bude reagovat během projednávání tohoto sněmovního tisku, a pomůže tak především mateřským školám k hladšímu zavedení této povinné předškolní docházky mateřským školám v praxi. Já vám děkuji. (Potlesk z levé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. Nyní tedy poslední řádně přihlášenou do rozpravy je paní poslankyně Radka Maxová. Ještě řeknu, že náhradní kartu s číslem 61 si vzal pan poslanec Okleštěk. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Radka Maxová: Děkuji, pane předsedající. Já jen výjimečně krátce a spíš z praktického života. Upřímně řečeno vím, že se tady diskutovalo, nebo v kuloárech se diskutuje o tom, že pokud by se zavedl povinný poslední předškolní rok, mělo by to možná být navázáno na sociální dávky. Nikde jsem nijakou takovouto vazbu nenašla, nenašla jsem ani diskuse, kde by Ministerstvo školství to diskutovalo s Ministerstvem práce, aby v podstatě byly tyto dvě věci propojeny, protože víme, že určitě z nějakého důvodu se to zavádí i kvůli rodičům, kteří z nějakých svých sociálních důvodů, ze své předchozí výchovy, zkrátka nepřizpůsobiví obyvatelé své děti neposílají do škol. A myslím si, že to má být smyslem, tzn. nebudeš-li posílat dítě, pokud se tedy schválí ten poslední předškolní rok do školky, měla by následovat nějaká vazba na sociální pomoc, kterou pobírají od státu. Myslím si, že se o tom hodně diskutovalo a že i veřejnost by nějakým způsobem toto ocenila.

Co se týká spádové oblasti, já tedy jsem proti zavedení spádové oblasti, protože ze své osobní zkušenosti vím, že bydlím v jednom městě, pracuji ve druhém městě, a tím pádem se mi více hodí to, že mohu mít dítě ve školce v městě, ve kterém pracuji. Takže si myslím, že to není určitě správný krok.

Co se týká maturity z povinné matematiky, nepovažuji to opět za šťastné řešení. Já osobně sama jsem z matematiky maturovala z jednoho jediného důvodu, že jsem chtěla pokračovat ve studiu na Vysoké škole chemicko-technologické, kde byly povinné přijímačky z matematiky. Takže si myslím, že bychom měli spíše nechat na výběru maturantů, kam se chtějí profesionálně směřovat, než jim nakazovat, že budou muset, kromě uměleckých oborů, maturovat z matematiky. Naopak si myslím, že v současné době je daleko větší priorita, aby naši studenti byli jazykově vybaveni. Takže já osobně bych preferovala spíše maturitní zkoušku z cizího jazyka, českého jazyka a potom bych to nechala samozřejmě nějakým způsobem oborově zaměřené.

To je jen moje poznámka, že si myslím, a ráda bych požádala i paní ministryni o nějaké vysvětlení, zdali probíhala diskuse s Ministerstvem práce a sociálních věcí v souvislosti s nějakou vazbou na dávky v sociální pomoci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. Táži se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. V případě, že tomu tak není, obecnou rozpravu končím. Táži se paní navrhovatelky nebo pana zpravodaje, zda si vezmete závěrečná slova. Tak nejprve paní navrhovatelka, jestli mohu poprosit.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Děkuji, pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, já vám děkuji za proběhlou rozpravu, děkuji vám za náměty, které jste formulovali do možných pozměňovacích návrhů, a samozřejmě děkuji i za kritická hodnocení, o kterých určitě budu přemýšlet, a budu se snažit jako ministryně v rámci projednávání tohoto zákona v jednotlivých výborech zodpovědět co nejdetailněji případně vaše pochybnosti, ale věřím, že řadu z nich i rozptýlím. Nyní i s ohledem na respektování vašich lidských práv z hlediska délky projednávání novely školského zákona se budu snažit být co nejstručnější, ale zároveň neopomenout nic, k čemu mě povolávali poslanci a poslankyně z hlediska mé reakce.

Nejprve stručně k otázce ekonomické náročnosti a ke kapacitám mateřských škol. Opak na rozdíl od toho, co mě někteří podezřívali, je pravdou. Do jaké míry jsme se zabývali kapacitami mateřských škol? Já jsem se zabývala touto situací velmi detailně a právě proto disponuji velmi detailním přehledem toho, jak jsme na tom s kapacitami, a to až do úrovně okresního členění.

Co se týká předpokladu, jakým způsobem vyhodnocujeme kapacity, tak možná bude pro vás překvapením, že celkově máme nadkapacitu v rámci mateřských škol, a to i poté, co zavedeme reálně nárok na předškolní vzdělávání pro děti čtyřleté a tříleté. I v rámci varianty, kdy většina dětí ve věku od tří let do zahájení školní docházky bude navštěvovat předškolní vzdělávání, tak už v roce 2016 (řečeno 2006) to znamená, že problémy nám nastanou pouze v Praze-východ, v Praze-západ, v Mostě a lze předpokládat odůvodněně problémy v Praze, v Kladně, v Kutné Hoře, v Mladé Boleslavi, v Teplicích, v Liberci a v Brně-městě. V ostatních 67 okresech lze předpokládat dostačující kapacity mateřských škol. Tady jen upozorňuji na to, že v roce 2016 ty změny ještě nerealizujeme. Realizujeme je až od roku 2017. V roce 2017 bude kapacita přebývat o 76 tis. míst. Problémy budou na Praze-západ, v Praze, v Kladně, v Mladé Boleslavi, v Praze-východ, v Mostě, v Liberci a do problémů se nově dostane okres Brno-město.

Důvod, proč jsem odeslala dopisy Svazu měst a Sdružení místních samospráv, je ten, že ne že bych neměla představu o investičních možnostech státu, já jsem upozorňovala na investiční programy Ministerstva financí i Ministerstva školství v této věci, ale cítila jsem za svou povinnost se zeptat obcí na to, jakým způsobem ony plánují rozvoj svých obcí. Protože já samozřejmě z hlediska demografického vývoje logicky můžu předpokládat vývoj pouze u dětí narozených. Nevím, kolik dětí se narodí, nevím, k jakým pohybům dojde v území z hlediska např. rozvoje nových investičních výstaveb. To znamená, já jsem dopisem směrem ke Sdružení místních samospráv a Svazu měst šla mnohem dál, než kdy kdo zašel. Skutečně mě zajímá, jaká ta situace je, a aby ani v budoucnu nevznikly obcím problémy nebo abychom zavčas formulovali investiční programy, nové investiční programy zaměřené na tyto potřeby, abychom se chovali jako vláda odpovědně z hlediska budoucích vlád, které přijdou. (Hluk v sále.)

Co se týká dalších věcí z hlediska nákladů. Já to nebudu opakovat, říkala jsem to už několikrát. Mohu tady stručně jenom říct, že množství finančních prostředků, které směřujeme na investice, materiální vybavenost a personálie nemá obdoby za posledních deset let. To znamená, nepředpokládám problémy v praxi. Naopak z hlediska chování rodičů, a proto je také důležité komunikovat s obcemi takto individuálně, jak já jsem začala, je to, že řada rodičů volí nikoliv mateřskou školu ve svém bydlišti, ale mateřskou školu v místě svého pracoviště. Takže i o tom chceme vědět a máme odpovědnost jako vláda umět na to znát odpovědi a reagovat.

Co se týká dostupnosti a dopravní obslužnosti, tak vy víte, že návrh předpokládá zajištění v úrovni krajů. Tady já aktivně jednám s kraji. Ani jeden z krajů neavizoval problém z hlediska té spádovosti do dosahu 4 km od bydliště.

Co se týká byrokracie směrem k rodičům, kteří v tuto chvíli předškolní vzdělávání nevyužívají. Tak znovu opakuji, že naopak předškolní vzdělávání není chápáno - tady je částečně odpověď Markovi Bendovi - jako povinná školní docházka, její rozšíření. Jedná se o povinné předškolní vzdělávání. Tam má pravdu naopak Nina Nováková z hlediska svého hodnocení, že jde o kombinaci dvou metod, jak k dané problematice přistoupit. A pro rodiče, kteří nebudou chtít ať z důvodů, o kterých hovořil Marek Benda, ústavních, nebo z důvodů, o kterých hovořil pan poslanec Bendl, z důvodu jiného slaďování bych řekla rodinného a pracovního života, uspokojování vzdělávacích potřeb dětí, tak oni jenom zcela prostě oznámí v místě svého bydliště, ve spádové škole, že využívají individuální vzdělávání. Nic víc. A naopak tato spádová škola jim bude pro ně jako podporu jejich aktivitám v rámci rodičovské odpovědnosti zajišťovat, že ještě předtím, než by případně selhaly děti v rámci povinného školního zápisu - a my víme, že selhává 23 až 26 % dětí, to je zkrátka až příliš mnoho - tak jim zavčasu poskytneme podporu v těch kompetencích a návod, jak mohou své děti vzdělávat, jak tyto kompetence doplnit. Já sama jsem v generaci, kde samozřejmě většina našich dětí buď navštěvuje brzké ročníky základního vzdělávání, nebo mateřské školy. Moje děti navštěvují mateřskou školu. A mohu vás ubezpečit, že bych byla opravdu daleka toho byrokraticky rodiče zatěžovat už mj. z praktických důvodů - kdybych odváděla své dítě do školky, oni by mě tam chytili a samozřejmě by mě nepochválili. (Neúnosný hluk v sále.)

Co se týká připomínek ze strany paní poslankyně Niny Novákové, tak ano, je to pravda, je to kombinace povinného vzdělávání a povinné školní docházky. Já jsem na začátku řekla, že jsme se snažili sladit -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, paní ministryně, že vám vstupuji do vašeho projevu, ale požádám vás, kolegyně a kolegové, o ztišení. Prosím.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: - nesmířené skupiny, které samozřejmě nazírají zcela odlišně na systém vzdělávání, a snažili jsme se maximálně je přiblížit. Právě proto, že nedělám ze vzdělávání politikum, ale pokládám to za velmi důležitou věc. A byla bych ráda, kdybych i v Poslanecké sněmovně dokázala v rámci vládního návrhu nebo případně přijatých pozměňovacích návrhů za legislativní podpory ministerstva, jak jsem avizovala, najít širokou shodu.

Co se týká námětů, které zazněly z hlediska toho, jak budeme reagovat na očkování, jak je to s individuálním vzděláváním, podpora individuálního vzdělávání v druhém stupni, co se bude dít s dvouletými dětmi, jak na to pamatujeme z hlediska středních škol, z hlediska přijímacích zkoušek, jak bude přesně fungovat přijímací řízení z hlediska prvního kola, druhého kola, jakým způsobem se bude vyhodnocovat úspěšnost. Vážené dámy a pánové, s ohledem na běh času, ač bych dokázala odpovědět, odkázat na příslušné výbory... Poslanci signalizují, jestli mám začít odpovídat. (Poslanec Stanjura kýve.) Já s tím nemám problém. Můj fanoušek pan předseda Stanjura signalizuje, tak dobře. Já začnu tedy jednotlivě odpovídat.

V případě jednotných přijímacích řízení na střední školy to bude fungovat tak, že z hlediska toho, co je naznačováno v některých příspěvcích poslanců jako cut-off score, tzn. určení úspěšnosti, která, pokud jí nedosáhnete jako žák, vás vylučuje ze středního vzdělávání, tak toto není zákonem stanoveno. Není to stanoveno ani prováděcím předpisem. A skutečně je to tak, že hranici, která znamená úspěch z hlediska přístupu do středního vzdělávání, stanoví ředitel. Šli jsme tou měkčí formou a doplnili tady z hlediska informací žáků i rodičů - a samozřejmě i my jako ministerstvo budeme vědět příslušná data z hlediska těchto přijímacích řízení, aby školy musely zveřejnit, jakého nejméně úspěšného žáka přijímají. Je to měkčí forma. Na druhé straně je možná. A z hlediska skutečné optimalizace středních škol souhlasím s tím, a už jsem to říkala při předkladu novely zákona o pedagogických pracovnících, že počítám s tím, že změny financování regionálního školství neopominou střední školy. A nutno také vzít v úvahu, že právě změny financování regionálního školství vhodně doplní tato měkká opatření vlády směrem k přijímacím řízením a k větší kultivaci a zkvalitňování prostředí středního vzdělávání.

Co se týká druhého kola, tak je to tak, že samozřejmě i v druhém kole je relevantní ten test z hlediska češtiny a matematiky, ale příslušná ustanovení školského zákona, tak jak vám byl předložen, reagují na situaci, kdy např. v prvním kole se žák bude hlásit na školu, kde není jednotný test, jsou tam ty talentové zkoušky, a tím pádem zákon předpokládá, že pokud takto třeba neúspěšný v rámci konzervatoře se bude hlásit v druhém kole na střední školy, tak musí ten ředitel zvolit obdobu toho srovnávacího testu z češtiny a matematiky. Takže je to tato situace.

Z hlediska možných zpřísnění přijímacího řízení na střední školy, jak je formuloval pan poslanec Novotný, dopředu avizuji otevřenost v rámci příslušných výborů připravit věcnou a politickou shodu za podpory ministerstva z hlediska legislativního zpracování. Nebráním se možnému zpřísnění těchto přijímacích řízení. Nicméně, vážené poslankyně, vážení poslanci, chci vás ubezpečit, že meziresortní připomínkové řízení ukázalo, že skutečně je až příliš mnoho názorů na to, jak to pojmout, a naopak jsou samozřejmě různé asociace a sdružení, které chtěly přece jenom ponechat větší míru kompetence na řediteli, na jeho úsudku nebo naopak dát větší volnost dětem z hlediska jejich přístupu ke střednímu vzdělávání v této chvíli.

Co se týká otázky očkování, která tady byla definována, samozřejmě vím, že mezi poslanci a poslankyněmi na to existují různé názory. V tuto chvíli mohu jenom avizovat to, že pokud se jedná o předškolní vzdělávání od pěti do šesti let, pokládala bych za racionální, pokud bychom umožnili, právě proto, že se jedná o povinné předškolní vzdělávání, i dětem, které tedy nejsou proočkovány, protože tato povinnost neplatí pro školní docházku od první třídy, od šesti let, jsem otevřena se o tom bavit v rámci pěti až šesti let s tím, že v tuto chvíli jsme si udělali analýzu zákona o ochraně veřejného zdraví a je i výklad, že zákon o ochraně veřejného zdraví tím, že právě uvolňuje otázku proočkování právě pro povinné vzdělávání, tak umožňuje výklad, že právě od pěti do šesti let, pokud prohlasujete povinné předškolní vzdělávání, se to automaticky na tyto děti od pěti do šesti let nevztáhne.

Dětské skupiny jsem samozřejmě brala v úvahu. Já se ale přiznám, že jsem se velmi podrobně seznámila se stenozáznamy rozpravy, která se tady v Poslanecké sněmovně vedla v rámci dětských skupin. Chci jenom zdvořile upozornit na to, že všechny rozpravy, které se tady na plénu vedly v případě schvalování dětských skupin, zdůrazňovaly, že se jedná o dočasné řešení, že se nejedná o nahrazení přípravy vzdělávání v rámci mateřských škol, že čekáme na skutečně materiální a personální podporu mateřských škol, kterou vláda připravuje, a z tohoto důvodu tedy volíme jako alternativu dětské skupiny. Jenom bych chtěla upozornit, že jsem se seznámila se stávajícím stavem registru vedeného na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Je zde tedy evidováno 49 dětských skupin, což je poměrně málo z hlediska registrace, protože samozřejmě tím pádem zůstává řada neregistrovaných, a chci vás informovat o tom, že drtivá většina těchto dětských skupin jsou buďto takzvané firemní školky, anebo jsou to dětské skupiny při zdravotnických zařízeních, kdy samy tyto dětské skupiny deklarují, že jsou určeny pro děti od jednoho do tří let, to znamená dá se říct, že skutečně většinově to míří naopak na ještě děti mladší, nikoliv tedy děti od pěti do šesti let. Z tohoto důvodu jsem jako ministryně školství nepřijala dětské skupiny do náruče mateřských škol. Nicméně zase poctivě avizuji, že jsem připravena ve výborech diskutovat o firemních školkách a lesních školkách, protože obecně pokládám za velkou chybu v předchozích letech, že jsme, a vidím, že poslanci se těší, že obecně jsme udělali velkou chybu v rámci předškolního vzdělávání a jeho podpory jako vzdělávání našich dětí, protože jsme vystrkovali i instituce, které skutečně vzdělávání poskytují, přijímají vzdělávací program z různých dalších byrokratických důvodů právě ze skupiny mateřských škol, a obávám se, že jsme si příliš nepomohli.

Co se týká kritiky individuálního vzdělávání, tak sami jste měli možnost slyšet, že část poslanců naopak horuje za individuální vzdělávání i na druhém stupni. Druhé části se nelíbí ani individuální vzdělávání v předškolním vzdělávání. Nalézt samozřejmě absolutní shodu si troufám říct, že je takřka nemožné. Já jako ministryně bude samozřejmě usilovat o co největší vaši většinovou podporu.

Co se týká námětu, že by snad Česká školní inspekce měla obcházet školy a na základě hodnocení takzvané kvality je případně mít kompetenci zavírat, upozorňuji, že to opravdu není úkolem České školní inspekce. Není to úkolem ani inspekčních orgánů nikde v zahraničí. Spíš mě překvapuje, že takový námět padá. Je pravda, jak to zaznělo v příspěvku pana poslance Bendla, že otázku měření kvality dělá více institucí, a já bych měla ambici do budoucna toto sjednotit kompetenčně, aby v tom byla trošku předvídatelnost a pořádek, protože neustále někdo hodnotí a testuje naše školství, ale obávám se, že testování nepomůže, protože nemám pocit, že bychom se prostřednictvím různých testů z hlediska hodnocení z hlediska vnějších institucí posouvali nějak výrazně dopředu.

Také bych chtěla reagovat na obavy paní poslankyně Chalánkové nebo paní poslankyně Putnové, že snad mateřské školy nebo předškolní vzdělávání má ambici nahradit výchovu rodičů. To v žádném případě. Také bych možná raději používala pro předškolní vzdělávání, ať ho zvolíme jakoukoliv formou, spíše pojem výuka, nikoliv výchova. Já jsem toho daleka. Na druhé straně prosím poslance a poslankyně, aby si uvědomili, že přece většina rodičů nás naopak žádá, abychom předškolní vzdělávání zajistili co nejvíce individuální, aby rozvíjelo talent i individualitu jejich dětí, abychom zajistili kapacity mateřských škol, a drtivá většina rodičů, ať se jim to líbí, nebo ne, po skončení rodičovské dovolené odchází do práce. Víte možná lépe než já z hlediska rozprav v Poslanecké sněmovně, jak jsme na tom reálně z hlediska slaďování rodinného a pracovního života. Ambice, že by snad většina rodičů měla to štěstí se věnovat individuálně po celý den svým dětem v rámci jejich věku pět až šest let, já bych si to možná také přála, ale není to tak. Chci jenom ještě říct, že jako ministryně školství se soustředím na 90 % rodičů a 90 % dětí. Zároveň nepopírám individualitu 10 % rodičů, kteří si zvolí jinak. Myslím si, že správně vyvažujeme oba dva pohledy na věc, ale není přece možné zase z hlediska rozvoje individuality menšiny přistoupit k tomu, že to, co většinově je využíváno, tak bude pošlapáno.

Doufám, že jsem reagovala na všechny připomínky, s tím, že nebudu detailně reagovat na to, co si myslím o vyšších odborných školách, nebudu reagovat na to, jak budeme podporovat talentovanou mládež, protože to teď není součástí předložené novely. Samozřejmě na to nějaký odborný názor mám. Co se týká talentované mládeže, si myslím, že vás jako poslance a poslankyně příjemně překvapím v tom, co jsme učinili nebo co činíme jako Ministerstvo školství, v rámci výborů, ale protože se nejedná o součást novely, jak byla předložena, tak se jenom dívám do vašich řad a budu samozřejmě připravena ve věcech, kde máte náměty, co v novele chybí, reagovat v rámci výborů.

Naposledy řeknu, že mě poněkud zklamalo opakované hodnocení situace Univerzity Jana Amose Komenského. Já se asi v tuto chvíli umenším na to, že samozřejmě budu k dispozici k vysvětlení každému poslanci, který o to požádá.

Z hlediska interpelací bych chtěla říct, že se interpelací účastním, ale byla jsem ve čtvrtek nemocná.

Z hlediska jednotlivých obav se domnívám, že jsem zareagovala na všechny připomínky, které se týkají textu, tak jak byl předložen. Náměty, co tam chybí, si dovolím ponechat na úroveň výborů. Nikoliv že bych neměla názor, ale přece jenom, přiznám se, nevěděla jsem, že budu dnes konkurovat loterijnímu zákonu. Já si cením této pozornosti směrem ke vzdělávání a ke školám.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk a volání zejména zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní tedy pan zpravodaj a poté s přednostním právem pan předseda Stanjura. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Petr Kořenek: Děkuji. Já se budu snažit být stručný, protože chce se mi říct, že debata byla velmi konstruktivní a politicky korektní, nicméně dovolím si jenom říct, že nejvíce tu rezonovali talentovaní žáci. Pro vás, kteří nejste v obraze, jenom bych chtěl říct takovou myšlenku, že vznikají krajské sítě podpory nadání. Pokud budete chtít nějakou informaci, můžete si ji samozřejmě zjistit. Dále zaznělo 22 faktických poznámek, 14 diskusních příspěvků. Zazněl návrh na zamítnutí zákona v prvním čtení od předsedy ODS a zároveň tedy zazněly návrhy na projednání ve výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, sociální výbor a ústavněprávní výbor. Já za sebe jako zpravodaj říkám, že doporučuji zákon postoupit do druhého čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezký dobrý podvečer. Děkuji panu zpravodaji. Nyní s přednostním právem pan předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Na rozdíl od paní ministryně nejsem překvapen, protože ten zákon je mnohem důležitější než zákon o hazardu, kdy vláda navrhuje něco, co chce sama během roku změnit. Tohle je mnohem důležitější, takže já myslím, že je dobře, že tomu věnujeme patřičnou pozornost.

Já bych se chtěl zaměřit na dvě oblasti, o kterých jsem už mluvil ve svém prvním vystoupení. Paní ministryně bohužel mé pochybnosti nevyvrátila. Jestli jsem správně pochopil její závěrečné slovo, tak u povinných přijímacích zkoušek na střední školy je to tak, jak říkám, protože když bude 80 volných míst a přihlásí se 60 dětí, tak jak dopadnou? Budou všechny přijaty. Pak nevím, proč tomu říkáme povinné přijímací zkoušky, protože to samo evokuje to, aby uchazeč uspěl, potřebuje docílit nějakou úroveň. Z vystoupení paní ministryně je jasné že ne. Možná na školách, kde je převis už dnes, ale tam situace je stejná dnes, protože i ti dobří se tam nedostanou, protože někteří jsou ještě lepší. To tak prostě je, že o dobré střední školy je velký zájem jak mezi žáky, tak mezi rodiči. Každé město má vyhlášené gymnázium - Kapitána Jaroše nebo Jarošova v Brně, jestli se nepletu, že je to vyhlášené gymnázium. Mohl bych mluvit o tom, jaké je vyhlášené gymnázium v Opavě nebo v Ostravě, a tam je to prostě běžné. Takže je to pak zcela zbytečné tento institut zavádět, když se v praxi nebude užívat. Paní ministryně přiznala, že to mysleli dobře, pak zjistili, že by to bylo moc přísné, tak raději zvolili variantu, že je to úplně jedno, jak to dopadne. Pak si myslím, že to prostě není potřeba, a uvidíme, až to bude v praxi, jak to bude. Zejména na školách, kde už dneska mají problém naplnit kapacitu. To si myslím, že zase budou brát každého, kdo se přihlásí, a ředitel školy toho bezesporu využije. Proč by to jinak neudělal? Proč by sám sobě zavíral školu, když nebude dostatečný počet žáků, kteří by splnili státem nařízené přijímací zkoušky?

Druhá věc. Tak trošku bruslíme s předškolním vzděláváním, a jak to bude individuálně, jak to nebude byrokraticky náročné. Dovolte mi, abych vám odcitoval z příslušných paragrafů o individuálním předškolním vzdělávání: Zákonný zástupce dítěte, pro které je předškolní vzdělávání povinné, může pro dítě v odůvodněném případě zvolit, že bude individuálně vzděláváno. První zádrhel, co to je odůvodněný případ. Kdo bude posuzovat, že je to odůvodněný případ? Protože povinností je, že žádost zákonného zástupce musí obsahovat jméno, jména a příjmení, rodné číslo a místo trvalého pobytu dítěte, uvedení období, ve kterém má být dítě individuálně vzděláváno, a důvody pro individuální vzdělávání dítěte. Není tady napsáno nic, že by ředitel posuzoval odůvodněnost. Přitom o paragraf dříve se říká "odůvodněná". Tak já tomu nerozumím. Buď stačí žádost, nebo bude někdo posuzovat, zda to je důvodné, nebo není.

Ale co je horší, my děti budeme stresovat a ony budou po třech nebo čtyřech měsících chodit na zkoušky. Na zkoušku už v mateřské škole budou chodit! Paní ministryně říká: ježíšmarjá! Tak já vám přečtu návrhu paragrafu, který paní ministryně předkládá: Ředitel mateřské školy doporučí zákonnému zástupci dítěte, které je individuálně vzděláváno, oblasti, v nichž má být dítě vzděláváno. Tyto oblasti vychází z rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. A teď je ta zkouška, jak paní ministryně říká, že tam není: Mateřská škola ověří úroveň osvojování očekávaných výstupů v jednotlivých oblastech a případně doporučí zákonnému zástupci další postup při vzdělávání. Způsob a termíny ověření, včetně náhradních termínů - tak já nevím, jestli to je opakovaná zkouška jako na vysoké škole, že je náhradní termín - stanoví školní řád tak, aby se ověření uskutečnilo v období od 3. do 4. měsíce na začátku školního roku. Tak to nám pěkně vychází na Vánoce! Milé pětileté dítě, na Vánoce budeš mít od paní ministryně kromě dárečků od rodičů a Ježíška ještě zkoušku v mateřské škole. Ale kdyby to nevyšlo, tak budete mít náhradní termín.

Ředitel mateřské školy, další paragraf, kam bylo dítě přijato k předškolnímu vzdělávání, ukončí individuální vzdělávání dítěte, pokud zákonný zástupce dítěte nezajistil účast dítěte u ověření podle odst. 3, a to ani v náhradním termínu. A další paragraf. Odvolání proti rozhodnutí ředitele mateřské školy o ukončení individuálního vzdělávání dítěte nemá odkladný účinek. A po ukončení individuálního vzdělávání dítěte podle odst. 5 nelze dítě opětovně individuálně vzdělávat podle odst. 1.

Takže když si představíme třeba dlouhodobý pobyt rodičů v zahraničí zrovna v tom termínu 3. a 4. měsíc od začátku školního roku, tak tomu dítěti to bude ukončeno a nemůže v tom pokračovat. Paní ministryně kroutí hlavou že ne, tak aby měla pravdu, tak musí přepsat tyto paragrafy. Pak skutečně mít pravdu bude. Tak je to byrokracie navíc, nebo není, když ředitel bude stanovovat oblasti, pak bude přezkušovat dítě, bude sledovat, jestli přišli, nebo nepřišli 3. nebo 4. měsíc, případně ukončí?

Teď se vracím k otázce na vymahatelnost této povinnosti rodičů. Novelizuje se i zákon o přestupcích a říká se, že když to zákonný zástupce nezařídí, může mu být v přestupkovém řízení uložena pokuta až 5 tisíc korun. Za 5 tisíc se z toho dá vykoupit, možná o něco levněji. A já se ptám, co se stane, když rodiče nezaplatí tyto peníze. A myslím, že takových pokut obce mají dostatečné množství, že sice ukládají pokuty, neplatí se poplatky za odpad, tu pořádkové pokuty, roste s tím agenda, neustále se to eviduje, každý rok se to vykazuje, k ničemu to nevede. (V sále je velký hluk.)

Takže nerozumím těm zkouškám. Paní ministryně tady říkala, jestli jsem dobře poslouchal, že 24 % dětí neuspěje u zápisu do základní školy. Já tomu nerozumím, jak lze neuspět u zápisu. Já si pamatuji, že jsem recitoval Poštovní schránku od Jiřího Wolkera jako dítě, a nevím, jestli mě známkovali, nebo ne, ale stačilo to. Byl jsem zapsán do základní školy, tak nevím, jestli něco podobného bude i tady, ale prostě tyto absurdity jsou obsaženy v tomhle návrhu zákona. Ono to zní moc hezky, taková ta obecná slova - těch slov je tu opravdu hodně.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se velmi omlouvám, pane předsedo, ale jestli se tady bavíme o zkouškách, tak prosím, vyzkoušejme si být potichu a poslouchat pana předsedu. Děkuji.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji. Zaznělo tady dneska mnoho hezkých slov o kvalitě vzdělávání a naše kritické výhrady k tomuto návrhu zákona směřují k tomu, že se nijak tím nezmění kvalita vzdělávání. Ti, kteří tu práci dělají dobře, tak ji budou dělat dobře nadále. Ti, kteří ji dobře nedělají, ji budou dělat nadále tak, jak je to dneska. Místo abychom se zaměřili na podstatné věci, například poraďte starostovi, jak má vyměnit ředitele základní školy nebo mateřské školy, který sice dodržuje zákony, ale škola stagnuje nebo prostě nevede ji dobře. Nemá šanci! Ví, že to tak je, ten ředitel tam zůstává roky, nic tam neporušil, jenom to prostě nevede dobře.

Odpovědnost padá na zřizovatele. Někteří zřizovatelé, třeba my, v mém rodném městě, zavedl jsem hodnocení a zveřejňování hodnocení základních škol už před mnoha lety. Přes odpor ředitelů. To je třeba říct. Protože ředitelé základních škol, aspoň v mém rodném městě, měli plno důvodů pro to, proč je to špatně, že se rodiče v tom nebudou orientovat, že je to matoucí, každý má jiné děti v té škole, tím pádem má... Já tomu rozumím. Ale je to vodítko pro ty rodiče, kteří chtějí zkoumat kvalitu škol. Všichni takoví nejsou.

Zase otázka obvodů, když se bavíme o otázce obvodů. Podle mě nejjednodušší je - asi ne v Praze, pominu čtyři největší města - stanovit, že obvod je jeden v tom městě. Jedině díky tomu budou rodiče motivováni, nebo mohou být motivováni k tomu, aby si vybírali podle kvality a ne podle toho, která škola je na vedlejší ulici, tudíž je blíž, tudíž mám nárok na to, že tam bude dítě přijato.

A poslední věc, která mě zaujala posledními slovy paní ministryně, vlastně dvě. Paní ministryně, my víme, že jste ministryně. Vy jste asi dvacetkrát řekla "jako ministryně", ale to nemusíte říkat, to my chápeme, že když jste v té funkci, takže jako ministryně to děláte. (Pobavení v sále.) To jen na okraj.

Říkala jste ale, že jste zjišťovala, že v okrese je dostatečná kapacita školek. Já se omlouvám, kdyby to byly střední školy, tomu rozumím. Ale okres a mateřská škola, to nejde dohromady. To jsou úplně jiné jednotky. Bavme se o mateřské škole v místě bydliště, ne v okrese. Někteří kolegové tady vystupovali, že je něco jiného, když ten středoškolák si dovede i v rámci kraje městskou hromadnou, nebo meziměstskou hromadnou dopravou, vlakem či autobusem... Ale u toho předškolního dítěte nemůžeme říkat no, to je sice hezké, že ve vaší obci není, ale v našem okrese, tady, 27 km tímto směrem, tam je ještě volno, a my jsme zjistili, že to platí v 67 okresech republiky. Ten údaj je podle mě bezcenný. Podle mě má smysl v místě bydliště, ne v okresech. Co to je za statistiku, že v okrese je volné místo ve školce. Asi máte pravdu, ale je to praktická rada pro ty rodiče, kteří nemají místo v místě bydliště? Já si myslím, že to praktická rada prostě není. Když si vezmete okresy, které jsou poměrně strukturované, hornaté, tam může být jedna cesta 40, 50 i 60 minut. Takže to prosím nepoužívejte jako argument k tomu, že si obce s tím poradí, že v okrese je dostatek míst v mateřské škole.

To jsou ty hlavní důvody, pro které trváme na svém návrhu na zamítnutí. A říkal to pan poslanec Fiala. Jestliže nechceme - když dneska je ten hazard - hazardovat s naším školstvím, tak hlasujte s námi. Myslím, že stabilita českého školství je důležitější než experimentální pokusy tu povinné přijímačky, tu prodloužení povinné školní docházky. Děkuji. (Tleská opozice v pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Stanjurovi. A protože rozprava byla uzavřena, zazněla závěrečná slova paní ministryně i pana zpravodaje a eviduji návrh na zamítnutí předloženého návrhu, který předložil pan předseda ODS Petr Fiala, přivolám naše kolegy z předsálí. Je tady žádost o odhlášení, všechny vás tedy odhlašuji. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

 

Budeme hlasovat o zamítnutí předloženého návrhu, tak jak jej předložil pan předseda ODS Petr Fiala.

Zahajuji hlasování o návrhu na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování 163, přihlášeno 148 poslankyň a poslanců, pro 12, proti 115. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní se tedy budeme zabývat návrhem na přikázání výboru k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Není tomu tak.

 

Zahajuji hlasování o přikázání tohoto návrhu k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu jako garančnímu. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování 164, přihlášeno je 149 poslankyň a poslanců, pro 147, už 148, proti žádný. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu jako garančnímu výboru.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh žádnému dalšímu výboru, ale mám tady návrhy pana poslance Bendla, který navrhl přikázat tento návrh k dalšímu projednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, dále pana poslance Bendu, který navrhl k projednání ústavněprávnímu výboru, a paní poslankyni Chalánkovou, která navrhla předložit tento návrh k projednání sociálnímu výboru. Má někdo návrh na přikázání dalšímu výboru? Není tomu tak. Budeme hlasovat o jednotlivých návrzích.

 

Tedy nejprve návrh pana poslance Bendla na přikázání tohoto návrhu zákona výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj.

Zahajuji hlasování o návrhu na přikázání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování 165, přihlášeno je 149 poslankyň a poslanců, pro 44, proti 60. Návrh nebyl přijat.

 

Dále budeme hlasovat o návrhu pana poslance Bendy na přikázání ústavněprávnímu výboru.

Zahajuji hlasování o přikázání ústavně právnímu výboru. Kdo je pro, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 166, přihlášeno je 149 poslankyň a poslanců, pro 33, proti 77. Návrh nebyl přijat.

 

Posledním návrhem je návrh paní poslankyně Chalánkové na přikázání sociálnímu výboru.

Zahajuji hlasování o přikázání sociálnímu výboru. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 167, přihlášeno je 149 poslankyň a poslanců, pro 65, proti 48. Návrh nebyl přijat.

 

Konstatuji tedy, že návrh byl přikázán výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu jako garančnímu výboru a dále žádnému dalšímu výboru nebyl přikázán. Končím prvé čtení návrhu tohoto zákona. Děkuji paní ministryni i panu zpravodaji.

Nyní s přednostním právem se hlásí předseda poslaneckého klubu ČSSD Roman Sklenák. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Dobré odpoledne, kolegyně a kolegové. Jak všichni víme, čeká nás ještě mimořádná schůze, zejména k hazardu, a vzhledem k pokročilé hodině si dovoluji vznést procedurální návrh, abychom vyřadili z programu probíhající schůze všechny neprojednané body.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. To je procedurální návrh o kterém budeme hlasovat bez rozpravy. Zahájím hlasování o návrhu pana předsedy Sklenáka, abychom všechny neprojednané body této schůze vyřadili z programu schůze.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro vyřazení, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 168, přihlášeno je 149 poslankyň a poslanců, pro 77, proti 54. Návrh byl přijat.

 

Konstatuji, že jsme vyřadili všechny zbývající body této schůze a končím třicá... (Námitky.) Pardon, je tady kontrola hlasování... Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Pane místopředsedo, ráda bych zpochybnila hlasování, neb jsem chtěla hlasovat jinak, než jsem hlasovala. Hlasovala jsem pro. (Poznámky ze sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Paní poslankyně chtěla říct, že hlasovala ano, a na sjetině má ne. Je to tak?

 

Poslankyně Věra Kovářová: Na sjetině mám ano, ale...

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: ...chtěla jsem hlasovat ne - a zpochybňujete hlasování. Je to tak?

 

Poslankyně Věra Kovářová: Ano, děkuji. (Protichůdné názory z pléna.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Je to tak, budeme tedy hlasovat o návrhu paní poslankyně Kovářové na zpochybnění hlasování.

Zahajuji hlasování o návrhu paní poslankyně Kovářové. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 169. Přihlášeno je 149 poslankyň a poslanců, pro 114, proti 14. Návrh byl přijat.

Budeme tedy znovu hlasovat o návrhu pana předsedy Sklenáka na vyřazení všech zbývajících bodů schůze. Je tady žádost o odhlášení všech, takže vás odhlašuji. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

 

Zahajuji hlasování o návrhu pana předsedy Sklenáka na vyřazení všech zbývajících bodů schůze z programu schůze. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 170, přihlášeno je 149 poslankyň a poslanců, pro 82, proti 54. Návrh byl přijat. Konstatuji, že jsme vyřadili všechny zbývající body programu schůze.

 

Ještě než ukončím schůzi, tak s přednostním právem se nejprve přihlásil pan poslanec Černoch, po něm pan předseda Stanjura. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Marek Černoch: Děkuji, za slovo. Dámy a pánové, já nechci zpochybňovat hlasování, chci zpochybnit to, co se tady děje. Byli jsme domluveni na tom, že se to projedná dnes. Chápu, že školský zákon i sport jsou velmi důležité zákony. Stejně tak bereme jako opravdu důležitý zákon... (Kýchnutí v sále.) Pardon, pozdrav pánbůh. (Předsedající: Je to pravda.) Důležitý zákon novely o církvích a myslím si, že tyto zákony se měly projednat, a ne se to přerušovat. Jestliže opravdu dáváme tímto najevo, jak budeme přistupovat k návrhům, jakým způsobem se budou projednávat, s tím, že se zase bude zařazovat na další schůzi, a pak bude koalice chodit a říkat, jak my obstruujeme a jak kvůli nám se zákony neprojednávají. Myslím si, že tady byla diskuse ke školskému zákonu naprosto regulérní. Byla by diskuse i teď a u našeho návrhu by byla velmi krátká, jenom zdůvodnění. Nebyl důvod to vyřazovat, tyto body.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Černochovi. Nyní s přednostním právem pan předseda Stanjura, po něm pan předseda Kalousek. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Viděli jsme typické plnění dohod ze strany vládní koalice. Byla dohoda, že projednáme tři body v pořadí, dokonce jeden opoziční. Taková dohoda byla. Tuto dohodu jste tím hlasováním prostě zrušili. Už nejsme ani překvapení ani nejsme rozčilení. Chci říci, že my, co nejsme na dovolené, co nejsme ani v Emirátech ani někde jinde, jsme tady. Přijeli jsme na plánované tři body této schůze. A - neděje se. Takže až příště, až se bude pan předseda Sklenák nebo jiný člen vládní koalice ohrazovat, že tady nevládne chaos, tak tady vládne chaos. Dohody prostě neplatí. Až zase budu slyšet od pana předsedy Faltýnka, jak jeho hnutí na každou schůzi prosadí opoziční okénko, tak já prostě přijdu a budu říkat: Není to pravda. Neříká pravdu. Jak to, když na každé schůzi prosazujete opoziční okénko, jak to, že jsme byli dohodnuti, že se projedná poslanecký návrh kolegů z Úsvitu, jak to, že to teď vyřazujete? Ty dohody už neplatí? A teď přijde bod a budete říkat: Ale byla dohoda, že nám to nebudete vetovat. Ne, to jsme se přece dohodli! A já nevím, co uděláme. My se o tom prostě poradíme. Nemůže být dohoda jednosměrná, že opozice dodrží, co slíbila, a vládní koalice v prvním okamžiku hodí tu dohodu, zboří. Takže nadále tady vládne chaos. Nebylo to kolegiální, my si to budeme pamatovat a nechoďte za námi, že chcete uzavřít nějaké dohody. Prostě dohody nejste ochotni dodržet. Schopni ano, ale nejste ochotni je dodržet. (Slabý potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Tak. S dalším přednostním právem pan předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové Miroslav Kalousek, po něm pan předseda Sklenák. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Pan předseda Černoch řekl, že se to nemělo přerušovat. Ono je to horší. Ono kdyby se to přerušilo s tím, že teď se projedná jiný bod a pak se to doprojedná, tak by to sice nemělo moc velkou logiku, ale dalo by se to akceptovat. Ale ono se to naprosto cynicky vyřadilo. V rozporu se všemi dohodami se to naprosto cynicky vyhodilo z okna. My jsme vám něco slíbili, my jsme se na něčem dohodli. Také dneska všichni přišli do práce kromě toho, kdo o tu mimořádnou schůzi požádal, protože tomu to za to nestojí.

A my ty všechny dohody porušíme, protože se nám to nehodí! Protože jsme mluvili déle. My! Všimněte si, kolik nás tady nevystoupilo. Jak já byl zdrženlivý ke školskému zákonu, ani jednou jsem nevystoupil. Když to spočtete, tak mluvilo mnohem víc koaličních poslanců. Obdivoval jsem vaši ministryni školství. Okamžitě bych ji angažoval na obstrukce, kdyby to bylo v mých silách. Ale nikoho nechci omezovat v délce vystoupení. Ale vy jste to tady zdržovali až do pěti hodin, a pak jste cynicky vyřadili všechno to, na čem jsme se dohodli, jenom proto, že od pěti chcete projednávat něco, co mělo být projednáno už v pátek, a v pátek to nemohlo být projednáno, protože pan ministr financí nebyl schopen zajistit, aby se tady zákon o zvýšení - to není zákon o boji proti hazardu. S tím má pan ministr zpoždění rok a čtvrt. To je prostě zákon o zvýšení daňových sazeb u hazardu, kde pan ministr, který to sem měl, který měl zajistit, aby se to sem dostalo v pondělí, tak se to sem v pondělí nezajistilo, nedostalo, protože má prostě mimořádný nepořádek na svém úřadě. Tak se to sem dostalo v úterý, takže dnes musí být mimořádná schůze.

A nezkoušejte říkat, že to měl dělat Úřad vlády! Vůbec to nezkoušejte říkat! Já jsem byl v té vládě šest let a vím, že tohle je povinností každého ministra, který je předkladatelem, aby v okamžiku, když je termín pod tlakem, aby si to na tom Úřadě vlády zajistil. Jestli budete říkat, že za to může Úřad vlády - nemůže. Úřad vlády na to má nějaký termín, tři čtyři dny. Ministr, který ví, že je pod tlakem, si to má zajistit ten den. Ministr Babiš věděl, že si to má zajistit ten den, tak jako jsme to v minulosti věděli řada z nás, a naše profesionální úřady to vždycky zajistily. Tím, že je naprosto neprofesionální, že tam má jenom chaos, že tam způsobil personální rozvrat, tak to sem nikdo nebyl schopen dopravit v pondělí, tak se to sem dostalo až v úterý, tím pádem jsme to nemohli projednávat v pátek, protože pravidla platí - zatím, zatím - pro všechny. Zatím ještě Babiš nezajistil, aby neplatila pravidla pro projednávání, takže musel požádat o mimořádnou schůzi, na kterou nepřišel. Co by tady dělal? Vždyť se jedná o jeho zákon, o jeho liknavost, o jeho nepořádnost. A protože ten bod předtím jste vy projednávali pět hodin, tak jste naprosto cynicky v rozporu se všemi dohodami vyhodili všechny body, na kterých záleželo nám. Navíc ještě jste poškodili paní ministryni školství, protože každý, kdo si to jenom trochu přečetl, každý, kdo tomu jenom trochu rozumí, dobře ví, že školský zákon se zákonem o podpoře sportu měl být projednáván v jeden den, v jeden okamžik, neboť je to spolu konzistentně dohromady spojeno! Což samozřejmě pan předseda Sklenák, stejně jako vedení klubu ANO, netuší, protože to vůbec nečetli. Pro ně je důležité, aby se rychle projednalo to, co se nemohlo projednat v pátek, protože ministr financí je nezodpovědný flákač!

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já prosím, aby se pan předseda vyhnul jakýmkoliv urážkám. Děkuji.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Promiňte, nezodpovědný flákač je v tomto případě definice, nikoliv urážka. Na tom trvám. (Veselost v sále.) My vám to nevrátíme na té mimořádné schůzi, protože demagogie a vaše síla v médiích a vámi zaplacení novináři by dokázali vysvětlit veřejnosti, že vám to vracíme proto, že obhajujeme hazard, což opravdu není naším úkolem, a už jsme to několikrát dokázali. To spíš pan ministr Babiš je podporovatelem nelegálního hazardu. Ale jestliže vám to nevrátíme teď na téhle schůzi, tak to vůbec neznamená, že vám to nevrátíme vůbec. A protože na rozdíl od vás nejsme amatéři, tak vás to na rozdíl od nás bude bolet, kolegové. Zapomeňte na nějaké dohody. Nejste schopni je dodržovat! (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Tak. Nyní s přednostním právem pan předseda Roman Sklenák.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Ono je to složitější. Já se samozřejmě hlásím k dohodě a ostatně jsme to avizovali i médiím, že je v plánu dnes projednat pět bodů. Tři z řádně probíhající schůze a dva z mimořádné. Nicméně také je potřeba reagovat na průběh té schůze. Nevím, kdo z nás předpokládal, že první bod budeme projednávat pět hodin. A já nejsem, nemám ve zvyku rekonstruovat tady z tohoto místa rozhovory, které v této Sněmovně vedu. Ale tak jak jsem vedl dneska rozhovory v průběhu projednávání školského zákonu, rozhovory s předsedy opozičních koaličních klubů, tak jsem jednoznačně dospěl k poznání, že zřejmě je úmysl, abychom tu mimořádnou schůzi vůbec nezahájili, protože samozřejmě víme, že pokud bychom do 19 hodin neukončili řádnou schůzi, tak by ta mimořádná nemohla začít. Takže také je potřeba vnímat to, že jsme se dohodli, že uděláme všech pět bodů, a ne pouze ty první tři. Takže z mé strany to nebylo nějaké nedodržení, nebo ze strany koalice, dohod, ale víte, že dnes se tady scházíme především proto, aby se uskutečnil první bod mimořádné schůze.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. Nyní pan místopředseda Vondráček. Po něm pan předseda Černoch. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji. Když už jsem se přihlásil jako poslední a už se to většinou řeklo beze mě, tak já bych to jenom shrnul. Jestli jsme zdržovali, nebo nezdržovali pět hodin. Zaznělo tady opakovaně, že ta diskuze byla konstruktivní, byla věcná a byla demokratická a byla oceněna. Já bych to takhle nechal, takhle by to mělo vypadat. Opravdu. Ano, trvalo to pět hodin. A já jsem předpokládal, že součástí té dohody, která mi byla tlumočena, je i určitý časový harmonogram. Jak řekl kolega Sklenák - abychom zvládli vůbec tu mimořádnou schůzi zahájit. A zaznělo tady i to, že byl vyřazen vládní návrh, na kterém opravdu paní ministryni záleželo. Bylo to 1 : 1. Mrzí mě, že tahle diskuze neproběhla předtím, než jsme hlasovali, byla to chyba. Jestli to vnímá opozice jako porušení dohod, mně nezbývá, než se v tomto směru omluvit, že jsme se o tom měli pobavit dřív, ale ten úmysl je přece jasný - dodržet nějaký časový harmonogram. Tak jsme to pojali. Mě mrzí, že tahle diskuze prostě neproběhla dřív, ten prostor asi byl.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Teď přednostní práva: nejprve pan předseda Černoch, po něm pan předseda Stanjura, po něm pan předseda Kováčik, po něm pan předseda Kalousek. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Marek Černoch: Já bych se vaším prostřednictvím, pane předsedající, chtěl zeptat pana předsedy Sklenáka, kdy jsme spolu mluvili. Pane předsedo, vy jste mi přišel před malou chvílí oznámit, že se to prostě vyřadí. Konec. Ende. A říkat, že jsme spolu mluvili, není pravda. Vy jste říkal, že jste tady mluvil během dne s předsedy poslaneckých klubů. Se mnou jste nemluvil. Nebo s námi jste nemluvil. A ten důvod je jednoznačný. Protože prostě máte pocit, že nemusíte, že si to tady budete dělat, jak chcete. Je to tak. Je to tak. Byla tady nějaká dohoda učiněná, jak zde říkali kolegové, mluvilo se konstruktivně, a jestliže jsme se tedy na něčem domluvili, tak pokud bychom nedodržovali dohody, tak v tuto chvíli, pokud - pokud - bychom se chovali stejně jako vy, tak teď bych si vzal dvouhodinovou přestávku, čímž by to celé spadlo. A neudělám to jenom kvůli tomu, že prostě tu práci bereme vážně a chceme ty zákony projednávat. To, že je mimořádná schůze, že jsme se domluvili na tom, že se projedná i tento zákon, který z našeho pohledu prostě je velmi důležitý, ta novela o církvích. Takže neuděláme to, nevezmeme si přestávku dvouhodinovou, čímž bychom ukončili tuto schůzi.

Ale pokud opravdu si budeme, pokud se k sobě budeme chovat způsobem, že když se na něčem domluvíme, dohodneme, tak to prostě nebudeme dodržovat... A ještě říkáte, že jste tady během odpoledne mluvil s předsedy poslaneckých klubů. Tak nemluvil. Spolu jsme nemluvili.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Černochovi. Pan předseda Stanjura, prosím, pane předsedo, po něm pan předseda Kováčik.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já teď budu mluvit k panu kolegovi Vondráčkovi vaším prostřednictvím. No mě ani nenapadlo, že když je uzavřená dohoda, že se musím co chvíli ujišťovat, že pořád platí. Rozumíme si, v čem je problém? Tu dohodu mají garantovat ne jednotliví poslanci, ale předsedové klubů, kteří u té dohody byli. Já to nebudu vyčítat jednotlivému poslanci, jak hlasoval. Předsedové klubů mají garantovat dohody, které se uzavřely. A takové jeden váš, jeden náš, tak to prostě není. Byla dohoda a většina vládních poslanců, ne všichni, ji zbořila. Takhle jednoduché to je.

A když už pan předseda Sklenák říkal, jako co jsme si kde pošeptali, tak by měl by přiznat, že jsem mu poradil, aby dneska ve dvanáct byl hazard, ať nejsme omezeni časem, že ke školskému zákonu vždycky je dlouhá debata v každém volebním období, a je to dobře. Ne takové honem, 30 minut, musíme spěchat. Radil jsem vám, pane předsedo, abyste začali hazardem? Ať to máme z krku a můžeme se věnovat tomu, co je bezesporu důležitější, a to je školský zákon. Radil. Ne, vy jste začali školským zákonem. Debata ani nebyla moc dlouhá, pět hodin je méně, než je obvyklé u školského zákona. Je to mnohem důležitější zákon.

Co teď budeme, co teď musíme rychle projednávat? Vládní návrh zákona, který stanoví pravidla na jeden rok. Současně tady leží jiný vládní návrh zákona v téže věci a všechny ty parametry, které vy teď chcete a potřebujete schválit do konce roku, měníte tím vládním návrhem zákona. Mám vám říkat, jak vypadal návrh pana poslance Volného? 25 % všem. Pak se sešla nějaká koaliční rada, to je takové asi zvláštní legislativní místo, řekli bude to 23, 28. Pak se sešla znova, bylo 23, 28, 80 korun za den. Kdyby tady neležel - a ještě podíl obcí 40 : 60. Stát 40, obce 60. Kdyby tady neležel v ten samý okamžik vládní návrh zákona, který neříká 23, 28 a 80 korun, ten říká 25, 30 a 35, který současně říká podíl mezi státem a obcemi 35 : 65. Tak co nám to tady říkáte? Vy to, co potřebujete rychle schválit, sami měníte jiným návrhem zákona, který už tady leží! Vůbec v tom nemáte jasno! A nedodržujete dohody! Takhle jednoduché to je. Tak neříkejte náš jeden, váš jeden. Vy jste vyřadili oba.

Vy jste fakt čekal, že o školském zákonu, o tak důležité věci, budeme debatovat dvacet minut? My jsme vás varovali, že ta debata bude dlouhá, jako vždycky. Podívejte se do kteréhokoli volebního období, když se projednával školský zákon. Je to věc důležitá a k tomu je dlouhá debata. A jestli i ministryně, zpravodaj i vládní poslanci oceňují, že ta debata byla korektní, tak v čem je problém? Teď už mluvíme dvacet minut, už jsme možná ten sport mohli mít hotový. Nebo návrh kolegů. Jenomže vy se tak bojíte nepřítomného ministra, co kdyby náhodou nedošlo na jeho to... Podívejte se, to je priorita, co? Chválím pana ministra dopravy, jmenovitě. Jediný tady je. Na mimořádné schůzi. Jeden ministr. A přitom doprava tam žádný návrh zákona nemá. To by bylo logické. Kde jsou ti ostatní, pro které je to priorita? Sedmnáct členů má vláda, ne? (Hlas ze sálu.) Šestnáct má, Marek říká, že jednoho jsme už dlouho neviděli, tak šestnáct určitě. A sedí tady jeden. (Potlesk poslanců ODS a TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Stanjurovi. Nyní s přednostním právem pan předseda Kováčik.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, když se tak rozhlížím po Poslanecké sněmovně, tak poslanci a poslankyně na mimořádnou schůzi do práce přišli. Nejsou na dovolené, a to ani na tuzemské, ani na zahraniční. Alespoň ve velké, velké, velké většině. Mně ta debata nad školským zákonem naplnila jistou nadějí. Navzdory tomu, že jsem tady tak dlouho a že mám těch zkušeností poměrně hodně, přesto jsem byl optimista, že by ten dnešní den mohl proběhnout nějak rozumně. Navzdory tomu, že hlavní předkladatel, pan místopředseda vlády, tady momentálně není přítomen, říkám jemně, tak přesto i u pravicové opozice i u vládní koalice, koneckonců i u nás v poslaneckém klubu jsme měli takovou drobnou naději, že by to mohlo probíhat dobře, že prostě se povzneseme nad ledacos, nad co se jindy nepovznášíme, a že se napřeme především k řešení toho věcného, té věcné podstaty, která v každém tom tisku, který máme projednávat, obsažena přece jenom jest. Možná si někdo řekne, že se tam těžko hledá, ale vždycky tam nějaká ta věcná podstata je.

Pak se tady najednou bez nějakého bych řekl hmatatelného důvodu stahují kalhoty, když brod je ještě daleko, protože 19. hodina ještě zdaleka nepřišla, a počítali jsme, přiznám se, počítali jsme i s tím, že tady budeme třeba i nějakou chvíli po 19. hodině, abychom ty body, které se předpokládaly projednat, také zodpovědně doprojednali. A najednou prostě se tady náhle vyřadí zbytek, tedy ty dva body, co tady měly být, z programu této schůze. A proč sem jdu k tomu pultu? Slyším, že vlastně máme být absolutně v klidu, protože ten podraz byl vlastně 1 : 1. Jeden bod padl koaliční, jeden bod padl opoziční. A já to slovo podraz schválně podtrhuji.

Víme, že ne vždycky se podaří všechny dohody dodržet úplně detailně, že se může stát, že přijdou nějaké objektivní příčiny k jejich nedodržení. Tady vidím především subjektivní příčiny a možná i trošku nesoulad nejen mezi koalicí a opozicí, ale možná třeba i v koalici. Já nebudu tak tvrdý jako byl pan kolega Černoch. Ale přece jenom hladinu je třeba uklidnit, prosím tedy, abychom dostali šanci si to, co se tady stalo, v poslaneckém klubu KSČM srovnat v hlavách, a na to potřebuji čtvrthodinovou přestávku, o kterou teď momentálně žádám. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já eviduji vaši žádost o přestávku, nicméně ještě ukončím třicátou třetí. Končím tímto třicátou... Aha, v rámci té schůze, to je hned. Omlouvám se. Takže vyhlašuji přestávku 15 minut pro jednání poslaneckého klubu KSČM. Sejdeme se tady v 17 hodin 26 minut.

 

(Jednání přerušeno v 17.11 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 17.26 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, budeme pokračovat. Skončila přestávka na poradu klubu KSČM. A protože schůzi, i podle stenoprotokolu jsem si ověřil u kolegy Gazdíka, ještě nikdo neukončil a mám tady přihlášky s přednostním právem, budeme pokračovat ve 33. schůzi Poslanecké sněmovny. Nejdříve pan poslanec Černoch, potom pan poslanec Kalousek, oba s přednostním právem. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Černoch: Děkuji. Hezký podvečer, dámy a pánové. Protože schůze ještě nebyla přerušena, požádal bych o znovuzařazení vyřazených bodů, a to podle § 54 odst. 6 a odst. 8 jednacího řádu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To je, pane kolego, možné. Ale musíme postupovat tak, že nejdříve musíme schválit, jestli je taková mimořádná situace, která nastala, že Poslanecká sněmovna souhlasí se změnou programu mimo dobu, po kterou se jedná o programu schůze Poslanecké sněmovny. Já vás všechny odhlásím, požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami.

 

Než dám hlasovat o návrhu, který tady předložil pan kolega Černoch, zeptám se Poslanecké sněmovny, jestli poslanci a poslankyně jsou toho názoru, že nastala mimořádná situace, za které změníme program Poslanecké sněmovny mimo dobu, po kterou se o programu jedná.

Rozhodneme v hlasování pořadové číslo 171 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 171, z přítomných 129 pro 86, proti 11. Návrh byl přijat.

 

Budeme tedy jednat o návrhu na změnu programu schůze a žádám pana poslance Černocha, aby specifikoval svůj návrh, o který bod programu schůze jde, protože většina bodů programu byla vyřazena, znamená to, že můžeme pouze zařadit bod na probíhající schůzi, pokud se proti tomu nepostaví dva poslanecké kluby nebo 20 poslanců. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Černoch: Děkuji za slovo. Děkuji za podporu. Navrhl bych zařadit bod číslo 105, je to novela o církvích. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano. Bod 105 byl původně zařazen ve schůzi Poslanecké sněmovny, byl předtím vyřazen z jednání a navrhujeme tedy znovuzařazení. Pan poslanec Vondráček se hlásí k pořadu schůze. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Radek Vondráček: Já mám k tomu návrhu jenom konkrétní připomínku. Bylo nám vyčítáno, že tady překvapujeme, že se tady bez jakékoli porady nějakým způsobem navrhuje a hlasuje. Já jsem pro to ruku zvedl a zvedli pro to ruku i poslanci z ANO, abychom umožnili tuhle diskusi. A bylo to přátelské gesto. Ale zase se mi nelíbí, že nikdo za námi nepřišel a tady tento návrh... Měli jsme 15 minut přestávky. (Rozruch a náhlý hluk v sále.)

Vy nás tady osočujete, že se s vámi vůbec nebavíme. Kdo to teď řešil s námi? Jako nezlobte se na mě, ale tenhle ten postup taky není v pořádku. Tak jestliže chceme komunikovat, tak ta komunikace musí být na obě dvě strany.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, jednáme o pořadu schůze. Faktické poznámky mohu těžko připustit. Prosím, pan předseda klubu TOP 09 s přednostním právem. Prosím, pane předsedo. (Poslanec Vondráček před lavicí: Hlásil jsem se s přednostním právem. Není tu předseda našeho klubu.)

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Jenom bych chtěl ve vší úctě připomenout zastupujícímu předsedovi klubu ANO, že pan poslanec Černoch se nehlásí k ničemu jinému než k dohodě, která byla dávno učiněna. Ten bod byl zařazen na program dnešní schůze, všichni jsme s ním souhlasili. Zdůrazňuji, že nesouhlasím s jeho věcným obsahem, ale to není problém, o kterém diskutujeme. Všichni jsme s tím souhlasili, že ten bod bude projednán. Vy jste bez konzultace s kýmkoliv se rozhodli tu diskusi porušit. Ten bod jste vyřadili. A pan poslanec Černoch se nedovolává ničeho jiného než vašeho slova, jestli ta původní dohoda platí, nebo neplatí. O čem by měl ještě jednat? Nezačínáme z nuly. To je zdvořilá otázka: Platí, co jste slíbili minulý týden? Nebo to neplatí? Jestli to neplatí, tak to zamázněte a jedeme dál. Ale ať víme, co si o tom máme myslet.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pokud není žádný jiný návrh o pořadu schůze... Ještě pan poslanec Vondráček. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Radek Vondráček: Omlouvám se. Už jsem měl za to, že není žádný jiný návrh. Ještě bych chtěl před hlasováním požádat o desetiminutovou pauzu. Deset minut pro hnutí ANO a pro poradu předsedů klubů, ať se z toho dostaneme nějak solidně, seriózně a už napořád. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Deset minut, pane? (Ano.) Dobře. Je 17.32 hodin. V 17.42 budeme pokračovat v 33. schůzi s tím, že budeme mít před sebou hlasování o novém zařazení bodu č. 105. Vyhlašuji přestávku do 17.42 hodin.

 

(Jednání přerušeno v 17.32 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 17.42 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jak jsem slíbil jednomu ze svých kolegů, třikrát jsem zagongoval, aby všichni mohli přijít po přestávce do sálu a hlasovat o procedurálním návrhu, který předložil pan kolega Marek Černoch, a to zařazení bodu číslo 105 do programu 33. schůze, který byl jinak po vypuštění ostatních bodů vyčerpán. Nemám tady žádný protest 20 poslanců nebo dvou poslaneckých klubů.

Poslanecká sněmovna odhlasovala, že můžeme mimo stanovený čas hlasovat o tomto návrhu, a proto zahajuji hlasování číslo 172 a ptám se, kdo je pro zařazení tohoto bodu. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 172, z přítomných 139 pro 93, proti pět. Návrh byl přijat.

 

Budeme tedy projednávat... Ještě nebudeme projednávat. Před zahájením bodu se přihlásil pan předseda klubu TOP 09 Miroslav Kalousek. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Já mám radost, že byl učiněn aspoň půlkrok dobré vůle, jenom vám chci, kolegové připomenout, že jste vyřadili dva body. Ten, který jste teď zařadili, a pak jste vyřadili ještě zákon o podpoře sportu, který konzistentně souvisí se školským zákonem, který jsme projednali, a bylo docela důležité, aby byly projednány společně. Jako opoziční poslanec jsem si nemohl dovolit navrhnout, abychom ho projednali také. Ale čekal jsem na vaši reakci a z vaší reakce je zcela zřejmé, jak moc si ceníte podpory mládeže, tělovýchovy a sportu a jak strašnou hrůzu máte z nepřítomného absentéra. Děkuji. (Potlesk z lavic TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Kalouskovi. Jenom zkontroluji, jestli jsou všechny omluvy načtené. Ještě předtím, než dám slovo panu Marku Černochovi, budu konstatovat omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Omlouvá se pan poslanec Jiří Štětina, paní poslankyně Dobešová z dnešního jednání a dále se omlouvá pan poslanec Běhounek, kterého tady ale vidím. A mezi 19. a nula nula se omlouvá paní poslankyně Olga Havlová. Předpokládá pravděpodobně, že dnešní večer bude náročný. Vzhledem k tomu, že nebylo odhlasováno nic, co by nás nutilo jednat po 19. hodině. Tak prosím.

 

Nyní pan poslanec Marek Černoch, který je představitelem skupiny poslanců, která navrhla tisk 453, což je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.