Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

42.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 234/2014 Sb.,
o státní službě, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 613/ - prvé čtení podle § 90 odst. 2

Upozorňuji, že je navrženo, abychom se návrhem zákona vyslovili souhlas již v prvém čtení. Pokud je zde zájem o uplatnění veta, samozřejmě bude k tomu prostor. Jakkoliv asi si troufnu již teď odhadnout, že veto bude. Ale abychom dostáli proceduře, tak nejprve vystoupí pan ministr zahraničních věcí. Prosím.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Dobré odpoledne, dámy a pánové, vážení kolegové. Dovolte mi, abych vám předložil návrh zákona, kterým se mění zákon č. 234/2014., o státní službě. A dovolte mi, abych zdůvodnil, proč vám tady tento návrh na změnu předkládám.

Není to tedy dávno, co jsme přijali tuto poměrně dost revoluční změnu v Poslanecké sněmovně. Ta změna skutečně, jak my sami pozorujeme, ti kteří ji aplikujeme, je opravdu změnou zcela principiální a zásadní a její aplikace se pravděpodobně ne vždy děje úplně snadno. Ale jestli někde je to zvlášť velký problém, tak je to na Ministerstvu zahraničí, protože Ministerstvo zahraničí je svou povahou v něčem na hony vzdáleno těm principům, na kterých je zákon o státní službě postaven. Nám se podařilo v zásadě do toho zákona o státní službě zapracovat velkou část věcí, které dokázaly zachytit specifikum zahraniční služby. Nicméně dnes si myslím, že bylo prakticky nemožné, možná i kdyby bylo více času na projednání toho zákona, bylo nemožné odhadnout všechny věci, na které při té realizaci narazíme. Ten důvod je v tom, co jsem řekl. Zákon o státní službě je založen na dvou principech, na předvídatelnosti a stabilizaci, zatímco práce na Ministerstvu zahraničí je založena na změně a na rotacích. Principem práce na Ministerstvu zahraničí je, že ti, kteří jsou zaměstnanci, jsou po určitou dobu v České republice a pak je velká část z nich vysílána do zahraničí. A právě tato změna je vlastně principem, kterým ministerstvo pracuje a který je dokonce ve sporu jakoby základním, s celým duchem a snahou zákona o státní službě stabilizovat.

Takže to, co vám předkládám, je ryze technická novela, která řeší vlastně technický problém, jak zajistit při platnosti zákona o státní službě, aby tyto rotace vůbec byly možné. A nejedná se jenom o rotace jednotlivých jakoby přímo zaměstnanců, kteří jsou diplomaty. Jedná se třeba taky o jejich rodinné příslušníky. A vy si řeknete "tak dobře, to je slaďování rodinného života", ale tam jde o víc. Pro nás je nesmírně výhodné, když můžeme zaměstnávat rodinné příslušníky diplomatů, kteří vyjíždějí. Já vám to řeknu velmi jednoduše. Pokud nedokážeme prosadit tuto úpravu, tak to pro nás znamená ztrátu minus 80 mil. korun. My prostě na zaměstnávání rodinných příslušníků ušetříme 80 mil. korun z rozpočtu Ministerstva zahraničí. Pro nás to má konkrétní dopady, které bych mohl vyčíslit, ta možnost zaměstnávat rodinné příslušníky.

Nebo další věc. Když jsme třeba někde v Peru, tak máme zájem zaměstnávat české občany, kteří žiji v Peru. To má celou řadu výhod, protože český občan jednak má vztah k té zemi, je tam sníženo bezpečnostní riziko, prostě je tam celá řada faktorů. A my bychom měli na všechno dělat výběrová řízení! Přátelé, když budeme dělat výběrové řízení, ve kterém bude předem známo, že vítězem bude manželka diplomata, nebo ve kterém bude předem známo, že to bude český občan, tak to bude protizákonné. Chápete? Tady se prostě dostáváme do sporu s platným zákoníkem práce, tady se dostáváme do sporu se zákonem o státní službě.

Takže já vám říkám, že skutečně na Ministerstvu zahraniční řešíme věci, které nikdo jiný v této podobě neřeší, a přitom máme obrovský zájem umožnit to zaměstnání. Například teď v Kyjevě, vám mohu říci, máme zrovna dva případy rodinných příslušníků, kde bychom potřebovali, aby pomohli při vydávání víz, ale my je nemůžeme zaměstnat právě proto, že nám současný systém nedovoluje rodinné příslušníky zaměstnat, a přitom je obrovský tlak na to, abychom vízovou problematiku zvládali. A to je Kyjev jenom jedno z míst, které tady jmenuji. Prostě v řadu případů nám dokonce nemožnost lidi zaměstnat podle zákona řádně opravdu komplikuje jednak činnost a jednak nám to komplikuje šetření prostředky, které naléhavě potřebujeme.

Proto tedy vlastně potřebujeme určité omezení v konání například výběrových řízení. Mohu vám říci, že kdybychom měli výběrová řízení dělat v plném rozsahu, tak to de facto paralyzuje činnost Ministerstva zahraničí. My tady potřebujeme výjimku, ale výjimku samozřejmě jenom ve specifickém případě. To neznamená, že se nebudou dělat výběrová řízení. Ta se budou zásadně dělat v naprosté většině případů, ale tam, kde dochází ke změně, nebo tam, kde je situace, že na místo pracovníka v cizině přichází někdo, kdy dochází k té rotaci, k tomu pohybu, tam jsou okamžiky, kdy máme-li reagovat rychle, tak výběrové řízení je v podstatě úplně paralyzující. Je třeba si uvědomit, že činnost Ministerstva zahraničí má takový charakter, že vlastně reagujeme na krize. Rozumíte, máme krize všude kolem. Potřebujeme přelévat pracovníky z vízové oblasti z jedné země do druhé podle toho, jak se situace vyvíjí. To je prostě v rozporu s principem stabilizace, který je duchem zákona o státní službě. My naopak potřebujeme reagovat co nejrychleji. A je to prostě v zájmu služby, kterou děláme. Proto ta specifika jsou podle mě naprosto výjimečná a současná podoba zákona se ukazuje, že nám někde brání činit věci, které byly až do této chvíle samozřejmé.

Jedním z opatření - nechci rozebírat úplně každé detailně - je třeba možnost, kterou tady navrhujeme, vyslat státního zaměstnance z ministerstva do zahraničí i bez jeho souhlasu, ovšem na dobu nejdéle jednoho roku. Důvod, proč to tady požadujeme nebo žádáme, je opět - já vás ujišťuji, že v tom není žádné politikum, tohle je opravdu technická novela, a tady jde o to, že máme celou řadu míst, které se nám nedaří obsazovat. A dokonce to nejsou nebezpečná místa, to byste se divili! Do Kábulu nebo do některých míst, jako je Bagdád nám se daří najít diplomatické... protože řekněme jsou lidé, kteří se nebojí jít do těch destinací. V tom ten problém úplně není. Ona to jsou často místa, přátelé, docela fádní jako Brusel. Ale důvod je spíš to, že je tam hodně práce, že si někdo hledá destinaci, ve které není takový nápor na práci. A my nemáme žádnou možnost tady říci: ne, my tady potřebujeme někoho, protože mu to nemůžeme přikázat. A já vás ujišťuji, že to, co my tady chceme, jak jsem si ověřoval, je to princip, který funguje v Německu, který funguje ve Spojených státech amerických, prostě po omezenou dobu mít možnost poslat zaměstnance na třeba takové místo, kde nám chybí lidé. To je něco, co nám nesmírně chybí. Léta je to věc, která se zásadně neřešila, ale já skutečně z hlediska pokrytí i těch míst, která máme neobsazena, bych velice uvítal, kdybych takovou možnost měl po omezenou dobu tam někoho dostat, protože je to v současné době podle zákona o státní službě něco, co je pro mě prakticky neproveditelné.

Takže opakuji, je to snaha ušetřit peníze a vyhovět principům rotace a neustálé změny, na kterou musí zahraniční služba reagovat a kde skutečně zaměstnanci se dostávají do režimu, který nikde jinde - možná Ministerstvo obrany by mohlo mít nějaký ještě podobný typ, ale jinak je to něco, co je na ostatních ministerstvech velmi neobvyklé. Tady je to normální. To je důvod, proč vás žádám o tuto technickou novelu, a věřím, že ve Sněmovně na ní najdeme dostatečnou shodu.

Mohu jenom říci, že je to věc, kterou nesmírně potřebujeme, a hlavně se obávám, že pokud se nám to nepodaří prosadit, tak to bude znamenat nasazení výrazně vyšších finančních prostředků, což je něco, čemu bych se velice rád vyhnul.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Jeroným Tejc. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jeroným Tejc: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych navázal na pana ministra Zaorálka. Ten návrh zákona je relativně úsporný, což nebývá vždy obvyklé. Změna se týká v uvozovkách pouze šesti paragrafů služebního zákona. Souhlasil bych naprosto s tím, že výkon zahraniční služby je velmi specifická oblast. Debaty, které probíhaly při jednání o služebním zákonu, v některých věcech samozřejmě zohlednily a snažily se zohlednit tato specifika, nicméně praxe ukazuje, že je třeba do zákona znovu sáhnout nikoliv z důvodů nějakých technokratických, ale z ryze praktických a z důvodů, které jsou odůvodnitelné a jsou v souladu se zdravým rozumem, a myslím si, že pan ministr je tady velmi přesně popsal.

Cílem je několik změn, které by podle mého názoru neměly budit velké emoce, a navíc, což také nebývá u všech zákonů obvyklé, zákon by měl přinést úspory, nikoliv další výdaje, které by následně putovaly na Ministerstvo zahraničí, takže i v tom si myslím, že si zaslouží podporu Sněmovny.

To, co je avizováno, je to, že zákon s velkou pravděpodobností nebude možné schválit v jednom čtení, tedy podle § 90 odst. 2 jednacího řádu, což ale podle mého názoru není úplně na škodu, protože určitě můžeme využít čas, který by nám byl dán, k přípravě pozměňovacích návrhů. A já bych jen poprosil, pokud bude tento institut využit, aby se pokud možno zkrátila lhůta na maximum, to znamená, aby buď byla 30denní nebo kratší podle toho, jak by se tato věc podařila dohodnout v rámci ostatních klubů.

Zmíním pouze jednu věc, která byla diskutována v médiích, o které hovořil pan ministr, to znamená možnost vyslat k výkonu zahraniční služby danou osobu bez jejího souhlasu, a to až na dobu jednoho roku. Já jsem zaznamenal výtky, které se samozřejmě objevily. Je to logické, protože pokud je něco bez souhlasu, tak to může budit emoce těch, kteří by dnes mohli se této věci bránit. Já myslím, že je potřeba si uvědomit, že se jedná o službu státu a že není možné, pokud je člověk ve službě státu, má za to slušný příjem, má to jako své povolání, si úplně vybírat, kam půjde a kam nepůjde, a nechávat to tak trošku na tom, kde se mu bude líbit a kde ne.

Na straně druhé je třeba omezení vnímat tak, jak jsou nastavena, a je potřeba se určitě zamyslet nad tím, zda jeden rok je doba dlouhá, nebo krátká, protože například z hlediska rodinného života to může být značně zatěžující, a zda zde budou, nebo nebudou nějaké kontrolní mechanismy, které by bránily zneužití tohoto institutu. Ale to je věc, o které jsme určitě schopni se ve výboru bavit, a příslib pana ministra je, že určitě tu debatu s námi ministerstvo povede, takže já myslím, že pokud tyto výhrady budou zaznívat, tak je možné je odstranit.

Takže ještě jednou bych chtěl požádat o podporu tohoto návrhu zákona, a pokud by byl využit institut veta, tak požádal o to, aby se lhůta zkrátila na 30 dnů.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Ano, já eviduji váš návrh. Otevírám obecnou rozpravu, do které se s přednostním právem hlásí pan poslanec Laudát.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji. Jelikož někteří poslanci z ÚPV mně avizují, že tam může být problém v tom, jak je tento zákon navrhován, tak jménem tří klubů - TOP 09, ODS a Úsvitu - dávám veto na projednávání v režimu § 90 odst. 2.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím řádně přihlášené do rozpravy pana poslance Plíška. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Martin Plíšek: Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych se vyjádřil k předkládané novele zákona o státní službě. Na začátku si dovolím konstatovat, že příliš nerozumím tomu, proč několik měsíců po účinnosti, protože služební zákon nabyl účinnosti k 1. lednu tohoto roku, a po samotné systemizaci pracovních míst, kde které došlo k 1. 7. tohoto roku, po tak krátké době musíme mít zde novelu služebního zákona, když si všichni ještě vzpomínáme, jak v loňském roce probíhala složitá jednání. Nakonec se vládní koalice s částí opozice dohodla na znění tohoto služebního zákona. U těch jednání byl také přítomen mj. pan ministr zahraniční a já si vzpomínám, že i tehdy se vedla debata, jestli zahraniční státní služba má mít určité výjimky z tohoto zákona, anebo zda tyto výjimky mají být spíše ojedinělé a výjimečné.

Tehdy poslanci vládní koalice, a ten vládní návrh, který se vlastně začlenil do toho poslaneckého návrhu - nám říkali, že těch výjimek má být co nejméně i z hlediska notifikace této normy, tohoto služebního zákona, Evropskou komisí, ke které podle mých informací již došlo. Dnes je navrhována stručná, ale myslím si velmi zásadní novela, která stojí za to, aby byla řádně probrána v ústavněprávním výboru, a je proto v pořádku, že tři poslanecké kluby uplatnily veto na zrychlené projednání.

Nyní se tedy budu věnovat již konkrétním připomínkám. Už o tom hovořili předřečníci, ale skutečně doplnění § 67 o ustanovení, věty, že státní zaměstnanec vykonávající službu v Ministerstvu zahraničních věcí nebo Ministerstvu obrany může být vyslán k výkonu zahraniční služby i bez svého souhlasu, nepřevyšuje-li doba jeho vyslání jeden rok. Toto je velmi sporné ustanovení. Já chápu vysílání bez souhlasu v ozbrojených složkách, u příslušníků ozbrojených sborů, kde panují určité jiné předpisy, jiné principy, ale u zaměstnanců ve státní službě toto pokládám za velmi sporné ustanovení. A já předpokládám, protože nenavrhuji zamítnutí nebo vrácení k přepracování, že toto ustanovení tohoto zákona bude podrobeno debatě v ústavněprávním výboru a že společně s kolegy přijdeme s pozměňovacím návrhem, protože nelze podle mého názoru zaměstnance ve státní službě takto striktně nutit k výkonu služby v rámci služebního zákona.

To není všechno, i vládní legislativa - v připomínkovém řízení zůstaly některé nevypořádané věci, ke kterým bychom se měli dostat potom při projednávání v ústavněprávním výboru. Mám tím na mysli navrhovaný bod 2 návrhu novely služebního zákona, na základě něhož by byla vypuštěna povinnost konat výběrová řízení na služební místa na služebním působišti na území České republiky uvolněná v souvislosti s vysláním osoby k výkonu zahraniční služby. Tato služební místa by tak mohla být obsazena bez výběrového řízení osobou, která dosud nevykonává službu ve služebním poměru. Nekonáním výběrového řízení na obsazení volného služebního místa v takto širokém rozsahu by mohl být porušen jeden ze základních požadavků Evropské unie. Já si velmi vzpomínám, jak vládní koalice, když prosazovala služební zákon, tak říkala: je to jasný požadavek Evropské unie, musíme do 1. ledna mít tento zákon účinný. A teď tady její vládní legislativa říká, že tam může být porušen základní požadavek Evropské unie na transparentní státní službu a s tím související transparentní výběrová řízení a systém obsazování volných služebních míst. Protože když už jsme se takto rozhodli zahraniční státní službu začlenit do služebního zákona, když už proběhla notifikace v Evropské komisi, tak teď se přichází s poměrně zásadními změnami. A částečně problematickým se pak také jeví bod 5 návrhu novely zákona, podle něhož by mohli na služebním místě vykonávat státní službu po dobu nejvýše dvou let státní zaměstnanci, kteří nemají uznanou nebo složenou zvláštní část úřednické zkoušky z oboru služby, který je stanoven pro jejich služební místo. Zase by mohlo dojít k porušení dalšího principu státní služby požadovaného Evropskou unií, a to konkrétně požadavku na profesionální státní správu.

Takže jde na první pohled o nevinnou, stručnou novelu služebního zákona, která ale obsahuje hned tři sporná ustanovení. Na dvě už upozorňuje vládní legislativa, a to jedno, vysílání na dobu jednoho roku bez souhlasu státního zaměstnance proti jeho vůli, je samozřejmě velmi rozporné. Proto je v pořádku, že tento návrh bude projednáván v ústavněprávním výboru. Myslím si, že je nutné jej zásadním způsobem přepracovat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. Nyní prosím s faktickou poznámkou pana poslance Šarapatku. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Milan Šarapatka: Děkuji, paní předsedající. Vážené dámy a pánové, já bych a konto mého předřečníka. Chtěl říct, že jeho připomínky se týkaly spíše formulací, a domnívám se, že není příliš obeznámen s fungováním zahraniční služby. Tak jak on to říkal, to skutečně nejde. Ale já se spolu s ním domnívám, že ta novela nevyřeší problém na ministerstvu. Já se domnívám, že zahraniční služba by měla být řešena zvláštním zákonem.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. Prosím k mikrofonu pana poslance Bendu. Připraví se pan poslanec Bendl. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane předsedo vlády, páni ministři, dámy a pánové, já bych chtěl také krátce okomentovat zejména důvod, pro který jsme vznesli veto na tento návrh zákona, ale navážu na to, co říkal můj předřečník ve faktické poznámce.

Myslím, že všechny návrhy, které jsou nám zde dneska ministerstvem zahraničí, respektive vládou jako celkem, ale fakticky zpracované ministerstvem zahraničí, překládány, ukazují na to, že na zahraniční službu se striktní zákon o státní službě v podstatě nehodí. Otázka samozřejmě zní, jestli se zákon o státní službě hodí vůbec na spravování státu. Víte, že o tom mám velkou pochybnost. Mnohokrát jsem ji tady vyslovoval. Přesto si tato vládní koalice prostřednictvím svých poslanců za nadšené podpory Evropské unie vynutila, že zákon o státní službě mít musíme a máme, a myslím, že teď jenom všichni smutně koukají, kromě toho, že se podařilo na úřadech řadu lidí vyměnit a dosadit vlastní, co to dělá a bude dělat do budoucna. Setkáváme se s tím na každém kroku. Státní služba v zahraničí je jenom jednou z oblastí, kde se ukazuje, jak neuvěřitelné problémy to dělá.

Já bych měl jednu připomínku k tomu návrhu, toho, co tam chybí. Já jsem předpokládal, že když ministerstvo ohlásilo s velikou slávou, že předloží návrh novely zákona o státní službě k řešení problémů zamini, že první problém, který budou řešit, je problém s velvyslankyněmi, respektive velvyslanci, kterým je přes 70, který vyvolává velké mediální, řekněme, ozvěny. Dobře víme, že stáhnout Filipiovou ze Sýrie by byla prostě zoufalá hloupost, ale přesto to je jediná věc, o které se veřejně mluví a která v návrhu vůbec řešena není. Ona možná má nějaké jiné řešení, já teď nechci pana ministra nutit k tomu, aby nám ho tady říkal, jestli nám ho říkat chce, nebo nechce. Ale přesto jsem byl překvapen, že jediná věc, která mi připadala, že opravdu spěchá a musí být učiněna, jinak se na konci roku dostaneme do lehce absurdní situace, tak ta v návrhu obsažena není.

Naopak jsou v něm obsaženy - já bych řekl, že je to takový typický úřednický materiál. Úředníci zamini zjistili, že některé věci se pro ně nehodí, protože se jim tak jako blbě rotuje a blbě se vrací z těch zahraničních misí do těch neobsazených míst a zase volně vyjíždí na mise. Tak zkoušejí vymyslet, jak by se jim mohlo rotovat lépe a mohli mít po celou dobu zajištěno, že v té státní službě budou. Myslím si, že chtějí-li rotovat a chtějí-li,tak jak popisoval pan ministr, být spíše na řešení krizových situací, možná vůbec neměli být pod státní službou a pod představou toho, že mají na celý život vystaráno a už nikdy nebudou muset žádného ministra a někoho podobného poslechnout, to si možná měli rozmyslet předem. Ale teď se tak snaží uchovat si výhody ze zákona o státní službě a současně uchovat si výhody a privilegia, na které byly dlouhodobě zvyklí na Ministerstvu zahraničních věcí, a to bez ohledu na to, jaký tam seděl ministr nebo jaké bylo obsazení vlády. To je prostě notorieta Ministerstva zahraničních věcí.

Tolik asi ty obecné výhrady. K těm konkrétním - některé již byly zmíněny. Za zejména sporné pokládám ustanovení o možnosti vyslat někam na jeden rok bez souhlasu. Dobře si pamatuji, kolikrát se toto v minulosti řešilo například u soudů a soudců a státních zastupitelství, a to jsme pořád ještě v rámci jedné země, i když instituty, které mají být relativně nezávislé. Ale představa toho, že ministr, respektive dokonce spíše vedení ministerstva má právo kterémukoliv zaměstnanci, který se mu znelíbí, říct "tak, a příští týden jedeš na rok do Sýrie, Belize, Antarktidy", abych si vymýšlel jenom nějaké relativně normální destinace, a když ten člověk to odmítne, tak je to nepochybně porušení zákona o státní službě - myslím, že to řešení se musí nalézt jiné, než že ministerstvo bude mít pravomoc mu přikázat takové vyslání do zahraničí. Myslím si, že to opravdu není možné, protože by to mohl být velmi jednoduchý způsob, jakým případné nepohodlné zaměstnance znechutit natolik, že budou z ministerstva nuceni odejít.

Poslední poznámka, tam je to možná moje jenom neznalost, že v zákoně je legislativní zkratka, ale nejsem si tím úplně jist - v § 178 v tom slučování partnerského a rodinného, nebo jak se to nahlíží, rodinného a osobního života, je uváděno "která je manželem nebo partnerem státního zaměstnance". Já se ptám, jestli je to legislativní zkratka registrovaného partnera. Pak bych to z hlediska zákonů této země, jakkoliv s nimi můžu vnitřně nesouhlasit, pochopil. Má-li to být partner obecně, pak to vidím jako veliký problém, protože to není věc, kterou české veřejné právo uznává. Známe ji jenom z hlediska osoby blízké v právu soukromém. A představa toho, že si každý, kdo je vyslán na zahraniční ambasádu, kromě manželky, i když ji nemá s sebou, může vzít libovolnou milenku nebo libovolný počet milenek a střídat je tam a nechávat je zaměstnávat, mně připadá minimálně sporná a jenom bych byl velmi rád, aby se do třetího čtení toto vyjasnilo, jedná-li se o legislativní zkratku registrovaného partnera, nebo jedná-li se o to, že se budeme náhle ve veřejném právu bavit o partnerech jako osobách rovnocenných manželům, což by mě velmi strašilo.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a poprosím k mikrofonu pana poslance Bendla. Připraví se paní poslankyně Pastuchová.

 

Poslanec Petr Bendl: Hezký dobrý den, kolegyně, kolegové. Se zaujetím jsem poslouchal pana ministra zahraničí a musel jsem se usmívat, když sem přichází člen vlády a dlouze přesvědčuje nikoliv opoziční poslance, protože opozice tady dělala možné a nemožné, abyste takovouto konstrukci zákona o státní službě nepřijali, a bylo to tady poměrně veselé období, kdy jsme si tento zákon o státní službě užívali, a teď, po několika měsících, přichází z mého pohledu jeden z významných ministrů této vlády, což mu dodává odvahy na to, aby přišel s návrhem zákona a přesvědčoval zejména ty, kteří pro tento návrh zákona o státní službě hlasovali, aby jej změnili po těch pár měsících fungování, protože něco je tam absolutně špatně, ale je to jenom šest paragrafů. Vlastně nic moc se neděje, v zásadě nám jenom některé věci nevyhovují.

Myslím si, že tam je toho hodně. Nicméně na margo toho, že pan ministr zahraničí tady říká, že ušetří zhruba 80 milionů korun, já můžu říct, že by se ušetřily za řády větší, kdyby návrh zákona o státní službě nebyl v té podobě, ve které je. Takže kdyby šlo opravdu vládě o to, aby ušetřila, pak by ten zákon měl jinou, mnohem jednodušší konstrukci. On totiž nepřináší problémy jenom Ministerstvu zahraničí, ale například i Ministerstvu pro místní rozvoj, kde vidíme, že někteří úředníci jsou v režimu státní služby a dělají tutéž práci jako úředníci, kteří v režimu státní služby nejsou, jsou jinak honorováni, mají jiné technické a zejména takové to sociální zázemí apod. Myslím si, že ten zákon v praxi se brzy ukáže, že budou odvážnější i další ministři a budou přicházet a budou říkat: "Ještě jenom dva, tři, čtyři paragrafy, protože to opravdu nefunguje a my to potřebujeme nutně. Ukazuje se, že ten zákon musíme vlastně trochu opravit. My ho potřebujeme, ale ne v téhle té podobě."

Mne by moc zajímalo, zdali by ministr zahraničí nebo někdo jiný nebo kdokoliv řekl, jestli uděláme-li tam nějaké zásadní změny v Poslanecké sněmovně, bude potřeba novou nějakou dodatečnou notifikaci, nebo jestli s tím bude třeba jezdit do Bruselu, nebo jestli si můžeme změny udělat, jaké chceme, bez toho, aniž bychom museli notifikovat tyto změny. Zda se domníváme, že to není třeba, když ten zákon a jeho záměr musel být notifikován v Bruselu. Zda toto pravidlo nezkomplikuje život nejenom Ministerstvu zahraničí, zdali tím není ovlivněna nějak platnost celého zákona.

Chci se zeptat, jestli se to týká - protože nejsem odborník přes diplomaty a jejich zázemí na to, jak fungují naši diplomaté v zahraničí a jaké mají pracovněprávní smlouvy apod. Nicméně vím, že i jiná ministerstva - například Ministerstvo zemědělství chce vysílat své zástupce, nebo zástupce České republiky, kteří nás mají reprezentovat a domlouvat, zprostředkovávat byznys s českými zemědělskými firmami v zahraničí. Zda se to týká i této oblasti, nebo jestli je tato oblast z toho vyjmutá a jí se to netýká. Možná že ne, já to netvrdím. Jenom se chci zeptat, zda jsme si jisti, že jich se to netýká. Možná jsou to i z Ministerstva průmyslu a obchodu nebo jiných ministerstev lidé, kteří užívají status diplomata. Nejsem si jistý, proto se na to ptám.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan ministr zahraničí. Pane ministře, chtěl jste přednostní právo. Prosím, máte slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Děkuji za rozpravu a samozřejmě se nebráním tomu se důkladně zabývat těmi změnami ve výborech nebo ve výboru. Rád bych zareagoval nejdřív na některé věci, které se dají zodpovědět poměrně jednoznačně.

Na začátku jsem řekl, že se jedná o technickou novelu. Rozhodně jsem přesvědčen, že žádná notifikace v této chvíli nebude nutná. To je změna, která podle mne není tak zdaleka zásadní.

Pořád si myslím, že to není tak, jak tady bylo řečeno, že teď se tady spustí série novel zákona o státní službě, protože jsem si tady dal práci s tím pokusit se vysvětlit, že opravdu v případě Ministerstva zahraničí je to velmi nestandardní věc. To má zřejmě pan poslanec Benda trochu pravdu, že jsme si na sebe ušili bič. Myslím si, i když se to dělalo v poměrně dost velkém tempu, tak si dokonce dnes myslím, že kdyby bylo víc času, tak to bylo skoro nemožné tyto dva různé principy - trochu jako oheň a voda - spojit a najít to řešení okamžitě. To je opravdu těžká věc a my jsme museli zjistit, jak se to bude chovat, abychom přišli - a tohle jsou nejnaléhavější věci, a já si myslím, že my to teď dáváme urgentně, protože tohle potřebujeme, protože jinak by se některé věci úplně zastavily, protože to slovo vám mohu říci, zde nám čekají lidé, které potřebujeme zaměstnat, ať jsou to místní síly, jak jsem je tady popisoval, naši občané v zahraničí, nebo rodinní příslušníci, a my bychom opravdu ztráceli. Takže toto je urgentní věc. Jsem přesvědčen - a připravujeme, pracujeme a budeme pracovat na zákonu o zahraniční službě. Myslím si, že to do budoucna je nutné, ale teď v této chvíli řešíme jenom to, co má zajistit základní chod ministerstva, aniž bychom měli i ty finanční ztráty, o kterých jsem mluvil a které by byly velmi nepříjemné.

Potom k tomu, co tady zaznělo, co se týče toho, co říkal pan poslanec Bendl. To se týká třeba, jestli měl na mysli ekonomické diplomaty, tak rozhodně to jsou ty typy funkcí, které patří do těch, o kterých je tady řeč. To znamená, i tyto funkce jsou ty, se kterými často potřebujeme rychle pracovat, a těch se týká i typ rodinní příslušníci. To znamená, je to ta skupina těch, kteří jsou zasažení a kteří mohou být zasaženi. Zrovna oblast ekonomické diplomacie - tyto změny jsou právě také proto, abychom její funkčnost zajistili. Takže jestli máte obavu o tuto oblast, tak vám garantuji, že tato změna je pro nás opravdu nesmírně důležitá, abychom v této oblasti udrželi plnou funkčnost fungování zastupitelských úřadů.

Chtěl jsem reagovat také na vystoupení pana poslance Bendy, protože - víte, mně se nelíbí, když se tady říká zákon o státní službě vám jenom pomohl přivést si někoho na ministerstvo. Nezlobte se na mě, ale to je přece v každé civilizované zemi, v každé zemi s vyspělou politickou kulturou, normální, že když nastupuje vláda, tak má ministr určitou možnost si přivést s sebou určitou část lidí. Tak je to v Británii stejně jako ve Spojených státech, v Německu, všude. Tady jde ale o to, aby to mělo určitá pravidla, a mně připadá, že to, co my jsme přijali, je spíše snaha do toho ta pravidla dostat. Já se domnívám, že to, co dělám v personální oblasti, že jsem schopen si za to nést odpovědnost. Mně se nelíbí, když je to takto paušálně kritizováno. Zvlášť se mi nelíbí, když se takto budeme kritizovat sami. My nevíme, jak dopadnou příští volby, a vy také, když zítra uspějete u voleb, tak budete chtít, abyste tým té státní administrativy doplnili některými svými spolupracovníky, kteří vám pomohou ten resort zvládat. To je přece normální věc a nemluvme o tom hanlivým způsobem. Prostě tady bych si hájil, že mám právo nejbližší spolupracovníky si vybrat. Domnívám se, že v tom postupujeme naprosto korektně, a jsem schopen si to obhájit. Jenom se bráním paušální kritice, protože to tady lehce zazní a ono to hned vypadá, jako kdyby se dělo něco nepřístojného, ale to je přece něco úplně normálního.

Pan poslanec Benda mluvil o tom, že má dojem, že to psali úředníci, aby ochránili určitá privilegia. Dobře, ale to je potom ve velkém sporu s tím, když jako jeden z hlavních bodů jste si, pane poslanče, vybral, že kritizujete to, že by bylo možné poslat nějakého diplomata na rok někam. To není žádné privilegium. Naopak, dostáváme se do roviny, že to je povinnost, kterou po něm chceme, aby splnil. Tady to je ve sporu. Já si myslím, že tady nejde o privilegia. Tady jde o zajištění funkčnosti ministerstva, a já jsem vysvětlil, že zaměstnávání rodinného příslušníka, to, že mluvíme o slaďování rodinného života, nejsou privilegia. Dokonce jsem se snažil vysvětlit, že to je pro nás nesmírně výhodné z řady důvodů. Dokonce i z finančního důvodu je to pro nás výhodné. Uvědomte si, že když někde zaměstnáme místní sílu, tak dotyčný tam má bydlení, nemusíme mu shánět byt, nemusíme ho učit česky a já nevím co všechno. To znamená, že to má pro nás velké efekty. To nejsou privilegia. To jsou prostě věci, které jsou pro Českou republiku a státní službu, pro službu v zahraničí, výhodné. Jde o to, aby byly uchovány, protože by byla škoda o ně přijít.

Už jsem tady mluvil o tom, co zřejmě vyvolává největší debatu, to je výhrada vůči tomu, že by prostě byla možnost vyslat státního zaměstnance do zahraničí bez jeho souhlasu. A já bych tady ještě jednou chtěl říci jednu věc. Řekl jsem, že už je to opatření, které je i v jiných zemích světa, jmenoval jsem tady zrovna namátkou Německo a Spojené státy, že to není tak, že to má být trest pro někoho, kdo se člověku znelíbí, protože já objektivně vím, že máme dnes neobsazená místa, a to nejsou nějaká místa, kam byste se báli jít. Já vám to řeknu rovnou. Je to třeba Peking nebo Dillí nebo Nigérie a podobně. To jsou místa, která nepatří dokonce k těm nejnebezpečnějším, ale shodou okolností nejsou dnes - a dokonce je to třeba i Brusel nebo Kyjev. Chápete? Protože, úplně jednoduše, není lehké tam pracovat. Je tam toho hodně, takže je lepší si vybrat nějaké jiné místo.

A já mám pořád dojem, že na jedné straně se samozřejmě musí vycházet z určitých představ a zaměření dotyčných, ale zároveň se musí také zohledňovat to, že my tam někde ty lidi prostě potřebujeme. A mít možnost v tomto - a upozorňuji vás, že tohle je věc, která musí být probrána s odborovou organizací, že to není úplná svévole, tam jsou mechanismy, jak kontrolovat takové vyslání. To není jenom tak, že si někdo vzpomene a řekne. To není tak jednoduché. Takže když se na to podíváte, tak zjistíte, že to není svévolné. Ale mít tuto možnost, která existuje i jinde, na omezenou dobu někoho někam poslat, mně připadá přirozené. Podívejte se, pravděpodobně všechno se dá zneužít, ale já vám říkám, tohle není vedeno snahou někoho trestat, to vám tady mohu slíbit. Tohle je vedeno snahou docílit určité rovnováhy v tom, aby to byla zároveň i určitá povinnost pomoci ministerstvu, když potřebuje, v oblastech, kde má zrovna nával práce. Jako je to třeba v tom Kyjevě, jako je to v Bruselu. Peking je strategické místo, ale přitom, nevím, jestli to tak vůbec mohu říci - to není tak, že bychom tam měli přetlak. A tak bych mohl jmenovat další. Není to podle mne trest. Říkám, je to složitější. Já bych vás chtěl ujistit, že to je vedeno dobrými úmysly a že to nemá být výchovný prostředek. To je nesmysl a to odmítám.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Eviduji tři faktické poznámky. Jako prvního prosím k mikrofonu pana poslance Bendu. Připraví se pan poslanec Bendl. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, kdyby s tím pan ministr nezačal, tak bych ani vystupovat nešel. To jsou věty, které jsme říkali my před rokem. Ministr má mít právo přivést si svůj tým. Co dělá zákon o státní službě? Úplně toto právo blokuje, říká - státní služba je zcela nezávislá na ministrovi a můžete si přivést možná sekretářku a tiskového mluvčího. A když se tady tak rozvášňujete, tak já se ptám, kolik lidí bylo na Ministerstvu zahraničních věcí od voleb do dneška vyměněno, kteří do budoucna spadají pod služební zákon. Já tvrdím, že jsou to stovky lidí. Možná mě přesvědčíte že ne. Stovky lidí, které jste vyměnil a které pro každého dalšího ministra zákon o státní službě blokuje. Další ministerstva jsou na tom podobně. Takže mně tady teď nekažte obecnou teorii, že ministr má mít právo přivést své lidi, když zákon, který vy jste chtěl a vy jste jím podmínili své vládnutí, říká: ministr si nemůže kromě uklízeček přivést nikoho. A vy jste využili té poslední vteřiny před tím, kdy to ještě šlo, abyste si tam všechny ty lidi dovedli.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Poprosím faktickou - pane ministře, faktické poznámky mají přednost. Já se omlouvám, ale mám tady dvě faktické před vámi. První je pan poslanec Bendl, připraví se pan poslanec Plíšek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Mne pan ministr zahraničí inspiroval k interpelaci na premiéra České republiky, aby nechal spočítat lidi, kteří byli těsně předtím, než se z nich stali státní zaměstnanci pod zákonem o státní službě, kolik jich bylo vyměněno, aby bylo jasno, že to není tým ministra.

My jsme tady celou dobu upozorňovali na fakt, že přijetím zákona o státní službě dojde k zabetonování státní správy jako celku. A v podstatě, a to mi věřte, to se jednou stane, protože tímhle zákonem jsme to založili - jestliže dneska Česká republika protestuje proti tomu, co se děje dětem paní Michalákové, jestli říkám správně to jméno, tak to je výsledek v uvozovkách zákona o státní službě, kdy vám ministr norské vlády říká "já s tím nemůžu nic dělat, ti úředníci už to rozhodli, tak co bych asi s tím mohl dělat".

Každý paragraf, který z toho zákona vypadne, je dobře.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. S další faktickou poprosím pana poslance Plíška. Připraví se paní poslankyně Kovářová. Pana ministře, jestli chcete faktickou, tak ještě musíte vydržet, ještě jsou tam další. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Martin Plíšek: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já jenom krátce v reakci na pana ministra. Opozice nekritizuje to, že si každý ministr po volbách přivede na ministerstvo své lidi, a to do kabinetu ministra nebo jako politického náměstka nebo poradce, ale kritizuje to, že na ryze odborné funkce v režimu zákona o státní službě byli dosazeni funkcionáři koaličních stran, politici, nikoliv odborníci, protože zákon o státní službě je o odborném výkonu státní služby. To abychom si rozuměli.

Znovu se pana ministra zeptám, protože mi na to neodpověděl. Vládní legislativa skutečně upozorňuje na dva zásadní problémy. Jeden je výjimka z povinnosti konat výběrová řízení na služební místa a druhý odpuštění vykonání zkoušky státních zaměstnanců, to znamená, že by nebyla povinnost konat tuto zkoušku. Jak se s těmito připomínkami vládní legislativy Ministerstvo zahraničí vypořádalo?

Také se mi příliš nezdá ta jednoduchá odpověď, že novela nebude muset být notifikována v Evropské komisi. Já si to úplně nemyslím a chtěl bych, abychom to dostali písemně ať už od Ministerstva zahraničí, nebo garanta zákona o státní službě Ministerstva vnitra, nebo Ministerstva pro místní rozvoj.

Já si myslím, pane ministře, že tak jednoduché to úplně není. Díky.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a s další faktickou poprosím paní poslankyni Kovářovou, připraví se pan poslanec Klán. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já dobře rozumím tomu, že předložený návrh se zabývá problémy, které takříkajíc hoří, a jak moc hoří, to dokládá i skutečnost, že je požadován postup podle § 90 odst. 2 našeho jednacího řádu. Pan ministr zde říkal, že to opravdu hoří, že je potřeba to schválit. Mě by však zajímalo, zda vláda předpokládá cestou novely zákona řešení také dalších problémů, které se v průběhu účinnosti nového služebního zákona vyskytly, a pokud ano, tak by mě zajímalo, kdy lze očekávat její předložení. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. S další faktickou poprosím pana poslance Klána. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Hezké odpoledne. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, mně to nakonec nedalo, než bych se dostal na řadu po paní poslankyni Pastuchové, se zeptat pravicových poslankyň a poslanců, kdo pro ten zákon hlasoval, když se tady loni projednával. Byli jste to vy. Minulé léto, vlastně minulý rok v létě jste ten služební zákon také tvořili. Tvořili, ale i si myslím a dokážu říci, poměrně vyděračskou politikou. Můžu tady říct, že já jsem pro ten zákon nehlasoval, stejně jako poslanecký klub KSČM. Nikdo z nás pro to ruku nezvedl, protože jsme předtím věděli, že nastanou tyto problémy, ale k nim se ještě vyjádřím v obecné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní s faktickou poprosím pana ministra, zdali o ni má zájem. Je tomu tak, prosím, pane ministře, vaše dvě minuty.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Jsem rád, že mohu zareagovat na ty dotazy, zvlášť proto, že konečně mohu zastavit ten let legend, které tady zaznívají. Já jsem byl dotázán, kolik jsem tedy vyměnil zaměstnanců na Ministerstvu zahraničí. Opravdu mě těší, že na to teď mohu odpovědět, protože tady bylo řečeno, že to byly stovky, pan poslanec Benda řekl, že to byly stovky. Dovolte mi, abych vám sdělil, že, já nevím, z těch 1 800 zaměstnanců ministerstva se ty výměny týkaly něco přes třicet, tak pětatřicet, a pod zákon o státní službě jich patří tak dvacet. A to jsem schopen vám doložit. Takže já bych byl rád, kdyby se tady už neopakovaly ty mýty o tom, že jsem vyměnil stovky. Samozřejmě v tom jsem se choval jinak než můj předchůdce, který, jak je známo, vyměnil 350. Takže jsem byl opravdu skromný v porovnání s tím, co se na ministerstvu dělo v minulých letech, a nikdo mě za to nepochválil, že jsem tedy byl takto přiměřený. Naopak jsem to tady schytal za stovky, které, jak říkám, jsou legendou, kterou si někdo vymyslel. Já bych byl rád, nepodléhejte tolik těm někdy mediálním obrazům, které se vytvářejí. Já si připadám, že jsem v tom mohl být ještě daleko zásadnější, zvlášť kdybych se řídil příkladem těch, kteří byli na ministerstvu přede mnou. A já prostě tvrdím, že těch několik desítek lidí si má právo ministr zahraničí jako jiný přivést, a vlastně mi vadí, že je toto právo zpochybňováno. Takže doufám, že tím ta debata skončí.

A co se týče toho dalšího, tak co se týče možností nebo toho, že by tady byla... Nevykonávání zkoušek nebo ta možnost, jak bylo řečeno, že by byla možnost pro některé mít výjimku ze skládání zkoušek. Já bych chtěl opět upozornit na to, že to není tak, že ta možnost je něčím absolutním, to znamená, že by to bylo něco, co by platilo -

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane ministře, já se omlouvám, dvě minuty jsou pryč. Děkuji.

Další dvě faktické poznámky pana poslance - Bendla a pana poslance Bendy. Pan poslanec Benda ruší, pan Bendl přichází k mikrofonu. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji. Pane ministře, diskuse k tomu neskončí. Opravdu jste nás inspiroval k tomu, abychom se zeptali premiéra, jak si vedli jednotliví ministři. Tím vůbec nezpochybňuji to, že jste si přivedl na Ministerstvo zahraničí dvacet lidí, myslím, že to je nějaký odhad, který bude dobře dát na papír, ale podle mých informací to budou řády stovek. Nemyslím u vás, na Ministerstvu zahraničí, ale jsou ministerstva, kde se to bezesporu těm stovkám bude minimálně blížit, ne-li víc. Myslím si, že to bude stát za to, aby veřejnost věděla, jak česká vláda využila té situace a rychle před přijetím zákona o státní službě vyměnila řadu úředníků.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím k mikrofonu řádně přihlášenou paní poslankyni Pastuchovou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, já bych se také ráda vyjádřila k tomuto zákonu, hlavně k § 67, jak říkali moji předřečníci. Já mám bývalé přátele, kteří také pracovali v cizině, byli vysláni Ministerstvem zahraničí, a vím, že se připravovali na tu cestu docela dlouhou dobu a museli si zajistit spoustu věcí, co se týče rodin a všeho. Neumím si představit, že by je ze dne na den někdo vyslal na rok bez jejich souhlasu pryč. Myslím si, že není dobré, pokud si Ministerstvo zahraničních věcí řeší nedostatky své personální politiky formou zákona. Myslím si, že by se to dalo řešit, tyto obtížné destinace, nějakými benefity, jako je to dle informací třeba ve státech Belgie a Švédsko. A myslím si, že diplomat není voják. Ještě to Ministerstvo obrany možná, ale Ministerstvo zahraničních věcí, s tím bych opravdu nemohla souhlasit, bez souhlasu někam vyslat na jeden rok. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím k mikrofonu pana poslance Klána, který je řádně přihlášen. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo, nyní už tedy řádně se hlásím do rozpravy. Řeknu zde několik připomínek. Kromě toho odpolitizování státní správy, že k tomu měl pomoci služební zákon, který byl schválen před rokem, a systemizace vlastně probíhala do 1. 7., tak se zjišťují tyto problémy jako první na Ministerstvu zahraničních věcí. A nebojím se říci, že samozřejmě přijdou i další ministerstva, která budou mít nějaký problém, protože ten služební zákon je sám o sobě nedokonalý. A zde si řekněme, už jsem to tady říkal ve faktické poznámce, že ten služební zákon de facto vytvořila pravicová opozice. Sama si to vytvořila. Samozřejmě sociální demokracie a samozřejmě vládní koalice byla slabá na to, aby vlastně nějakým způsobem odolávala a mohl platit služební zákon z roku 2002. Tenkrát v létě se nad tím pořád vedly nějaké diskuse, mohlo být generální ředitelství státní služby. Nyní je to všechno udělané pod Ministerstvem vnitra. O supernáměstkovi potažmo teď není ani vidu ani slechu, nějak jsem o něm moc neslyšel - omlouvám se za svoji menší hlasovou indispozici - takže ani nevím, kde pan náměstek poslední dobou je, protože poslední měsíce o něm nic nevím.

Ale nyní zpátky k té zahraniční službě. Já se chci zeptat pana ministra, kolik má politických náměstků, protože služební zákon zavádí tento instrument, který byl samozřejmě jablkem sváru různých debat. Na ministerstvu můžou být tzv. političtí náměstci, zda máte jednoho, dva nebo žádného, já teď přesně nevím, tak bych se vás chtěl při této příležitosti zeptat, a zda opravdu došlo k odpolitizování na Ministerstvu zahraničních věcí, protože služební zákon to má dělat. Přijde mi v té rozpravě, možná se v tom trošku ztrácím, jako by se služební zákon na ministerstvo nevztahoval, i když je to jeden z ústředních orgánů státní správy.

K tomu § 67 ohledně toho jednoho roku. Chci se zeptat, kdo bude určovat onu délku jednoho roku, zda dá třeba dva měsíce, půl roku, rok tomu dotyčnému bez jeho souhlasu.

Ještě bych chtěl ve stručnosti říci, že samozřejmě tímto tiskem by se měl zabývat také výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj, protože jsme tam řešili služební zákon a chci se zeptat na různé věci pana předkladatele, takže navrhnu ještě samozřejmě při přikazování do výborů ještě výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj.

To by bylo vše, děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a eviduji dvě faktické poznámky. S první prosím k mikrofonu pana poslance Benešíka, připraví se pan poslanec Laudát. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, vážená vládo, já si myslím, že ten zákon má naprosto ratio. Oni diplomati a zaměstnanci zastupitelských úřadů mají rodiny, oni by většinou rádi vedli i rodinný život, ale velmi často jsou daleko a není to možné. Čili já tento návrh osobně vítám, ztotožňuji se s velkou části toho, co řekl pan ministr, že to může vyřešit... nebo že to může být pro Českou republiku i velmi ekonomicky výhodné. Otázka, jak nastavíme parametry, to, co říkal pan kolega, samozřejmě vaším prostřednictvím, Marek Benda ohledně nastavení těch parametrů, kdo bude považovaný za rodinného příslušníka, to je velmi důležité, protože manželku nevyměníte ze dne na den, ale přítelkyni vyměníte velmi rychle. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a dále prosím k mikrofonu pana poslance Laudáta s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já se tu musím ohradit proti slovům, že snad služební zákon upekla nebo dala dohromady pravicová opozice. My jsme zabránili některým zvěrstvům, ale to ještě neznamená, že tam nejsou další. Prosadila si to koalice naprosto zběsile a samozřejmě, tak jak je různorodá státní správa a další instituce, no tak teď naráží na problémy, na které jsme upozorňovali, takto rychle ušít zákon za každou cenu. Tak za každou cenu a tohle je důsledek. Ale nevím, o co se tady dohadujete. Tak se to dá do příslušného výboru, tam padnou pozměňovací návrhy a pak se to bude nějakým způsobem řešit. Ale musím se ohradit proti tomu - my snad za chvilku budeme moci i za to, co páchá tento spolek, který shodou okolností si občané zvolili, nebo tady se dal dohromady, a říká si vládní koalice. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím s faktickou pana poslance Urbana. Prosím, máte slovo .

 

Poslanec Milan Urban: Děkuji, paní místopředsedkyně. Mně je z té debaty, kolegyně a kolegové, tak trochu smutno, protože když se bavíme o těch lidech, kteří zastupují a mají zastupovat Českou republiku, tak já jsem si myslel, že to jsou ti nejlepší, které posíláme do zahraničí, a že pro ně je čest s tím lvíčkem na prsou zastupovat Českou republiku. A tady v některých detailech je vlastně jako osobnostně dehonestována skupina lidí, kteří jistě nemají lehkou práci v zahraničí, a proto bych si velmi přál, kdybychom to nějak otočili, kdybychom se na to dívali pozitivně. Oni mají úkol, mají poslání podle mého názoru, je to čest pro většinu z nich, jsem si jist, tuto funkci vykonávat. Samozřejmě, jestli je potřeba řešit nějaké technické podmínky nebo nějaké organizační podmínky pro to, aby mohli tu roli se ctí plnit lépe, tak jim to umožněme. A to je zřejmě novela toho zákona. Myslím, že bychom neměli tu službu dehonestovat tím, že Zaorálek si tam někoho nabral, bůhvíkoho, že ti lidé nejsou ochotni nějak komunikovat o úkolech, které mají v zahraničí reprezentovat a vykonávat, atd. Z tohoto pohledu, a zvlášť v oblasti ekonomické diplomacie, bych si samozřejmě přál, abychom měli mnohem více zástupců, možná i v jiných destinacích, než jsou dnes, protože to je velká příležitost pro to, aby česká země prosperovala a rostla životní úroveň. Protože my jsme a vždy zůstaneme zemí, která bude existovat dobře, nebo špatně na základě toho, co tady vyrobí a vyveze do zahraničí. Takže prosím jen o to, aby se o těch lidech mluvilo pozitivně, nikoliv abychom hledali nějaké negativní příklady. Děkuji pěkně.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a prosím s řádnou přihláškou pana poslance Bendu. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Paní místopředsedkyně, dámy a pánové, když udělám chybu, tak ji uznám. Chtěl jsem se tu jen omluvit panu ministrovi za ty stovky. To je asi opravdu můj překlep. Beru vážně jeho čísla 20 a 35, nechám je prověřit, ale za stovky se omlouvám a omlouvám se, že tady zazněly, myslím, že to je férové, když člověk něco řekne špatně, tak to přiznat.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a prosím k mikrofonu pana poslance Stanjuru. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Takový malý rozpor v našem klubu. Já jsem si ta čísla mezitím prověřit nechal. My jsme podle § 106 požádali k loňskému červenci o údaje, kolik lidí odešlo a naopak nastoupilo na Ministerstvo zahraničních věcí za dobu, kdy tam je pan ministr zahraničí Zaorálek. Takže od toho ledna 2014 do července 2014 nám váš úřad písemně odpověděl, já vám to klidně, pane ministře, půjčím, že odešlo 106 zaměstnanců a nově bylo přijato 55. A od té doby už uplynulo dalších 14 měsíců. Dovolte mi, abych citoval vaše slova z Lidových novin: Za rok a čtvrt, což je někdy duben letošního roku, co tu jsem, se změnilo zhruba 50 lidí na vedoucích místech. Ne všech. - A vy nám dneska říkáte, že jich bylo 30. Takže popíráte svá slova v Lidových novinách, když jste řekl na vedoucích místech 50, a popíráte odpověď z loňského července, kdy váš úřad nám odpověděl, že jich bylo 106.

Takže já bych chtěl vědět, na základě čeho jste dneska tu číslovku použil, jestli se váš úřad mýlil v červenci 2014, 106 minus - plus 55, jestli jste se mýlil vy, který říkal v dubnu letošního roku 50 na vedoucích místech. Ještě cituji: Já jsem si jich přivedl asi 12 a z toho jsou jenom tři sociální demokraté. No to je 25 % z toho, co jste si přivedl. To zase není úplné odpolitizování nebo nula. A říkám, to cituji váš rozhovor. Souhlasím, že to je z mediální divize vašeho koaličního partnera a ne sociální demokracie. Říkal, že tam bylo vyměněno zhruba 130 lidí, oni tam identifikovali, že tam je silná skupina mladých sociálních demokratů. Takže pane ministře, které číslo platí: 106, které váš úřad řekl loni v červenci, 50 jenom na vedoucích místech, které jste vy zmínil letos v dubnu, nebo 30? Ještě půl roku a budete říkat, že jste vlastně nevyhodil vůbec nikoho, že jste jenom přijímal. Což by nebylo nijak výjimečné, když sleduji, jak vláda navyšuje počty úředníků. Ale nemůžete říkat v červenci 100. Anebo těch 30 je od toho dubna, tomu bych i věřil, že to se nějakým způsobem stalo. Děkuji, že mi to pak vysvětlíte.

A obecně. Pan poslanec Klán říkal, že služební zákon napsala pravicová opozice. Kdyby to byla pravda, tak ten zákon je mnohem lepší. Nám se podařilo, a už to říkal František Laudát, odstranit ty největší nedostatky, a mnoho věcí, na které jsme upozorňovali, dnes reálně působí problémy. Já zmíním jen některé. My jsme protestovali proti zrušení smluvních platů. Teď ministři řeší problém zejména u špičkových lékařů, že jim nemohou nabídnou smluvní platy. Problém, na který jsme upozorňovali, který byl odmítnut. My jsme v debatách odmítali paušální věk 70 let pro odchod do důchodu. Říkali jsme, ať je tam nějaká možnost, každý není stejný, ať je nějaká možnost rozhodovat. Vláda to odmítla, dneska ten problém reálně řeší. My jsme chtěli větší prostupnost a více otevření veřejné správy pro odborníky, kteří se osvědčili v privátní sféře. I to jste odmítli, a pak občas slyším: nejsou lidi. No nemohou, protože se nemohou přihlásit, protože nesplňují, a ti úspěšní nebudou začínat na referentských pozicích. Proč by to dělali, když jsou úspěšní v privátním sektoru a mohli by z fleku fungovat na řídicích pozicích i ve veřejné správě?

A k té debatě o kvalitě diplomatického sboru. Tak já myslím, že je poctivé říct, že to je jako všude jinde. Myslím, že mnozí z nás jezdí se Sněmovnou, ať už s panem předsedou Hamáčkem, s některými z místopředsedů nebo s výbory, na služební cesty a potkávají se s našimi velvyslanci. A mnozí jsou fakt skvělí a vynikající. Pak jsou někteří, kteří jsou průměrní, a pak jsou někteří, že se stydím, že jsem ze stejného státu. Ale to není věc má a není to ani věc, abych to tady řešil na mikrofon a takovým způsobem mluvil v obecné rovině o diplomatické službě. Takže to platí jako všude. Jsou tam skvělí a vynikající, těm vytvářejme podmínky, pak jsou ti průměrní, ty motivujme, aby se stali také vynikajícími a skvělými, a pak jsou ti podprůměrní a těch se zbavme. Ale zase je problém v tom, jak to funguje.

A ten nápad posílat diplomaty bez souhlasu, prostě není dobrý. Podle mě to je jenom nástroj, jak se zbavovat nepohodlných lidí. Jsou určitě, a pan ministr to ví mnohem lépe než já, že jsou neoblíbené destinace, kam se nikdo nehrne, a naopak jsou velmi oblíbené, kam by chtěl každý druhý. Člověk tomu lidsky rozumí, ale návrh, že to budeme dělat jakoby násilím a silou, a když neuposlechne, tak mám důvod pro rozvázání pracovního poměru, tak to je jasný návod, jak se zbavovat nepohodlných lidí. Nic jiného to není.

Takže přesto, že ten služební zákon platí relativně krátkou dobu - a já nejsem příznivcem rychlých oprav, já bych to nechal ještě nějakou dobu působit, aby se objevily i ty ostatní nedostatky, ať neděláme třikrát ročně nějakou novelu. Ale říkal to ve svém úvodním vystoupení můj kolega Marek Benda, ten problém, který se medializuje, se tímto návrhem neřeší. Já jsem slyšel o tom švejkovském řešení, které mají údajně na zamini vymyšlené. Nevím, jestli je pravdivé, tak ho taky nebudu komentovat na mikrofon. Ale pokud to tak je, tak to není dobré řešení a snižuje to vážnost České republiky. Že budeme mít někoho, když to řeknu takhle, kdo bude vedoucí zastupitelského úřadu, a tím naplníme dikci služebního zákona. Pak budeme mít někoho, komu budeme říkat velvyslanec a který nebude vedoucím zastupitelského úřadu. Ano, tím bychom zřejmě vyhověli nějakému výkladu zákona, ale nemyslím si, že to přispěje ke zkvalitnění naší diplomatické služby.

Tak já bych poprosil pana ministra, jestli by mohl k těm číslům něco, abych to pochopil. Já jsem se v tom ztratil. A myslím si, že omluva Marka Bendy byla předčasná. Je fakt, že 106 nejsou stovky, je to více než 100 za prvních šest měsíců fungování pana ministra Zaorálka na Ministerstvu zahraničních věcí.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. Pane ministře, pokud chcete teď (k hlásícímu se ministru Zaorálkovi), tak jedině jako faktickou poznámku. (Nechce.) Takže přednost má pan poslanec Klán. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Dovolte, abych vaším prostřednictvím zareagoval na pana poslance Stanjuru. Já se chci zeptat - co bylo tedy největším problémem služebního zákona, když se připravoval loni v létě nebo v průběhu celého loňského roku? Bylo to Generální ředitelství státní služby. Nic jiného v tom nebylo. Takže tam byl jediný problém. My jsme samozřejmě s tím měli taky problém. To se mohlo klidně vytvořit na Úřadu vlády, mohlo se to udělat jakkoli jinak.

Pokud jde o zrušení smluvních platů, to my jsme vítali, protože lidé samozřejmě vídali v médiích, že na ministerstvech jsou nehorázně odměňováni úředníci. Na Úřadu vlády, si vzpomeňte, co se tam dělo. Nejmenovaná šéfka Úřadu vlády byla odměňovaná takovým způsobem, že by den musel mít 25 hodin, 26 hodin, 27 hodin a více.

Ale pokud jde ještě o ten služební zákon, tak si ujasněte, že vlády od roku 1990 ten služební zákon mohly zavést dávno a nemusel tady být teprve loni a ještě takový nějaký paskvil. To už dávno mohla udělat jakákoli vláda od roku roku 1990. Dokonce se k tomu v Ústavě zavázala. Ale trvalo to téměř 25 let, než vešel v účinnost, a to k 1. 1. letošního roku. Samozřejmě z roku 2002 jsme měli služební zákon, ale ten nikdy účinnosti nenabyl. Takže si ujasněte, co bylo tím problémem největším a za jakých podmínek jste dosáhli tohoto cíle. Protože i cesta do pekel je dlážděna často dobrými úmysly.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. S další faktickou pan poslanec Laudát. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo. Když se pan kolega Klán ptá, tak já minimálně za sebe můžu odpovědět nebo naznačit. Prostě pokud bychom chtěli kvalitní zákon o státní službě, tak by to nemohlo proběhnout v tomto zběsilém tempu. A už od počátku 90. let i na úrovni komunálu se řeší jedna zásadní věc, že na jedné straně máte ryze státní správu, která by se měla řídit pouze zákony a podzákonnými předpisy má dáti - dal a padni komu padni, a potom je jakási samosprávnější část koncepční apod. A my jsme upozorňovali napříč spektrem z opozice, že tam bude zakopáno tisíce různých psů... Když tam budete hulákat, já počkám. (K levé části sálu.) Tisíce zakopaných psů a teď se na to naráží. Prostě to, co tady říkal pan kolega Stanjura. I například u diplomatů jsou kvalitní a jenom proto, že dosáhnou nějakého věku, tak se jich zbavíme. Kvalitní náhradu nemáme. Každý má jiné fyzické předpoklady. Takhle narážíme na to, jestli správně běžel ten řez třeba na ERÚ, jestli běžel na institucích věnujících se jaderné energetice u paní Drábové, a jeden úřad vedle druhého. Protože vždycky tam byla nějaká třeba koncepčnější část a pak ryze státní správa. A teď to flikují, všude je to nějak jinak, každý v tom nějakým způsobem bruslí. Vytvořili jste dvě skupiny úředníků. Ale víte, dají se některé tyhle věci korigovat. Ale když to chcete zgruntu dát do pořádku, tak to je o tom napsat nový zákon. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji a eviduji řádnou přihlášku pana ministra. Prosím, máte slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Ano. Já bych docela ocenil vystoupení pana poslance Bendy, protože mi připadá, že to je solidní a že to vytváří takovou atmosféru, ve které se dá potom mluvit. Protože mně připadá, že ta čísla jsme si mohli vysvětlit jinde, mohli jsme si to ušetřit a mohli jsme se věnovat skutečně debatě o zákonu, kde jde o věci, které je třeba vysvětlit.

Co se týče těch čísel, to je velice jednoduché. Podívejte se, odcházejí lidé se smlouvami na dobu určitou, třeba právě ti rodinní příslušníci, o kterých jsem mluvil a kterých je hodně a kteří odcházejí, protože jim vyprší smlouva. To není žádné moje personální rozhodnutí. Kdybyste se mě na to zeptali, tak vám to vysvětlím. Tady je celá řada rozhodnutí, která činil bývalý generální sekretář, propustí údržbáře... Já jsem vám říkal opravdu čísla personálních rozhodnutí, která jsem učinil. A to není tak těžké dohledat. Tak se tady nepřekvapujme a neargumentujme tady čísly. Já jsem připraven vám vysvětlit, o co se jedná. Ale připadá mi, že nás to odvádí od toho, čím se máme zabývat. Připadá mi, že tohle jsme si mohli vysvětlit jinde. Protože tahle debata by neměla být o mně. Já si myslím, že jsem schopen si zodpovědět, a kdo má zájem, tak detailně, všechny věci, které se týkají personální politiky.

Tady bych jenom prosil, abychom se vrátili k tomu zákonu, protože já skutečně stojím o to, aby se ten zákon projednal. A stojím o to, abyste mi vlastně pomohli v té Sněmovně. Protože to, co vám říkám... Přijdete na ministerstvo, máte tam 1 800 lidí, to není jednoduché. A do toho přijde zákon o státní službě. Mohu vám říci, že každý, kdo byste se s tímhle potýkal, tak byste zjistil, že to není jednoduchá situace. A spojit, jak jsem se tady snažil vysvětlit, všechny ty rotace s tímhle principem stability, objektivně je problém. Takže já jsem k vám přišel - pomozte mi. Ten zájem je přece společný. Všichni máme zájem, aby fungovala státní služba. Všichni máme zájem, aby fungovala diplomacie, aby fungovaly zastupitelské úřady. Já jsem tohle nemínil jako politickou novelu, která by měla odstartovat politický boj. Já jsem to myslel jako technickou věc, kterou jsem chtěl věcně projednat. Pokud jsou vůči něčemu výhrady, tak jsem byl prostě připraven se tomu věnovat a najít rozumné řešení.

Podívejte se, tady se otevírá debata o zákonu o státní službě. Nezlobte se na mě, byly tady jiné vlády, měly na to osm let, dalo se to udělat jinak. My jsme to dnes udělali v situaci, ve které jsme byli, v čase, který jsme měli k dispozici, nejlépe, jak jsme byli schopni.

Tady z těch čísel, která zazněla... Jestli to chce někdo slyšet, tak to slyší. Tam nemám pouze zástupce té jedné politické strany, kterou reprezentuji. Vždyť jsou tam také zástupci jiných politických stran! Dokonce i opozice, bych mohl říci, má dneska lidi v celém tom systému. Já se domnívám, že jsem se choval korektně. Najděte mi jednoho člověka, kterého jsem vyhodil kvůli tomu, abych udělal místo těm svým. To prostě není pravda. Když jsem říkal, že jsem budoval také a chtěl jsem se opřít o lidi, na které jsem spoléhal, tak jsem to neudělal na úkor toho, že bych jiné vyhazoval. Zatímco můj předchůdce vyhodil 150 lidí! Takže já si stojím za tím, že jsem postupoval korektně a že jsem se snažil nedělat žádné stranické čistky. A stojím si za těmi, které jsem tam přijal.

Takže já bych nechtěl pokračovat v téhle debatě, která mi připadá, že odchází od tématu, které je pro mě klíčové, a to je téma - aby se nám podařilo učinit zákon o státní službě efektivní také pro zahraniční službu, která je specifická a ve které je těžké princip rotace udržet s těmi principy, které jsou vtěleny do zákona o státní službě.

A chtěl bych reagovat ještě na něco z toho, co tady zaznělo. Tady byla obava, která se týkala té výjimky z povinnosti vykonat zvláštní část úřednické zkoušky pro určitý obor služby. Asi proto, že to eliminuje riziko snížení toho profesionálního výkonu a úrovně profesionálního výkonu státní služby.

Tak za prvé. Já bych chtěl k těmhle obavám říci, že ona ta úroveň je zajištěna tím, že každý zaměstnanec - každý - bude muset složit tu zvláštní část úřednické zkoušky pro ten tzv. obor 9, tj. zahraniční služba a vztahy. To prostě není tak, že by tam mohl přijít nějaký neprofesionál. A ta výjimka, to je pouze možnost, kterou nemusí služební orgán využít. A on samozřejmě ten služební orgán, který toto činí, nese odpovědnost za kvalitu té služby. Za třetí. Možnost nevykonat úřednickou zkoušku je omezena. Ona je omezena tím, že se nevztahuje třeba na pozice představených. Představení budou nadále podléhat podmínce složení zvláštní části úřednické zkoušky ten příslušný obor služby, a tím bude garantován ten profesionální výkon.

A pak je tu ještě čtvrtá věc, kterou bych chtěl říct na tohle konto. S ohledem na rotaci v rámci Ministerstva zahraničí je iracionální, aby každý zaměstnanec, který stráví v ústředí v průměru dva roky, se po tuto dobu připravoval na složení zvláštní části úřednické zkoušky pro určitý obor služby, který by ihned po složení zkoušky opustil. To není normální. Potom je vysílán do služby do zahraničí. To je také důvod, proč tady o tuto výjimku usilujeme.

Pak je tu další oblast, na kterou bych chtěl ještě reagovat, a to jsou výběrová řízení. Znovu bych řekl, že detailnější debata nás čeká někdy na výboru, ale teď tady pro Sněmovnu bych řekl aspoň to, že objem výběrových řízení na Ministerstvu zahraničí by s ohledem na neustálou rotaci, která je vlastní, a o které tady neustále mluvím, zahraniční službě, počet je opravdu takový, že by nás to naprosto paralyzovalo. Neustálé konání výběrových řízení na místech, která se uvolňují v souvislosti s přechodem, rotací, by de facto znemožnilo ministerstvu vůbec fungovat. I tady bych zdůraznil, že možnost nekonat řízení zase není vůbec bezbřehá, ona je omezená tak, že postupovat bez výběrového řízení je možné pouze při uvolnění místa v souvislosti s vysláním jiného zaměstnance k výkonu zahraniční služby. Pouze v této chvíli je možné upustit od výběrového řízení. Pak je tu ještě další omezení, že možnost nekonat výběrové řízení nebo obsadit místo bez výběrového řízení lze pouze státním zaměstnancem. To znamená, že omezení je tím, že lze k tomuto místu bez výběrového řízení přizvat jenom někoho, kdo je už do státní služby přijat. To je také určitý limit pro to, jak s tímto nástrojem bez výběrového řízení postupovat. To je základ, příspěvek k diskusi, která nás čeká. A to byly věci, které mi připadají, že bylo nutné na ně reagovat. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Prosím k mikrofonu pana poslance Stanjuru, který se hlásí s přednostním právem. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Já jsem tedy pana ministra nechtěl rozčilit, já jsem podle mě položil dotaz, to nebyla žádná kritika. Jestli se to kritizuje, tak z jiné strany, než naznačuje pan ministr zahraničí. Já jsem určitě pro to, aby ministr měl právo si přivést svůj tým. Opravdu si to myslím. Považuji za nesmyslné to, co jste si prosadili, rozdělení náměstků na politické a nepolitické. Podle mě jsou to všechno spolupracovníci ministra a ten má právo si je přivést a každý z nich má zodpovídat za nějakou část ministerstva. Kritika není v tom, že ministr je jako výsadek na nepřátelském území, přijde na úřad, kde je 1 800 lidí, a nemůže si nikoho přivést. To si fakt nerozumíme, to jsem na vaší straně. A myslím si, že ministr má právo si přivést svoje lidi. A jsou určitě pozice, o kterých se nedebatuje, šéf kabinetu, celý kabinet, mediální sekce, náměstci a ještě bych určitě našel další, na kterých se určitě shodneme.

Novela se ovšem jmenuje novela zákona o státní službě a nevyhneme se debatě, všem aspektům zákona, i když se to panu ministrovi třeba nelíbí a logicky chce řešit pouze to, co se týká jeho resortu. Ale není čas na debatu, jestli se vůbec má státní služba na vaše ministerstvo vztahovat? My nejsme ti, kteří obhajují neustálá výběrová řízení, když začnu od konce toho, co jste říkal. Naopak, já si myslím, že je to zbytečné, že si jenom hrajeme na to, jak provádíme výběrová řízení, a k efektivitě to při rotaci nijak nepřispívá. Jen aby bylo jasno, že jestli je někde kritika, tak z druhé strany. A to, že není výběrové řízení a může jenom někdo, kdo už je ve státní službě, to kritizuji z druhé strany. Proč by to nemohl být někdo, kdo ve státní službě ještě není? Jsou jiní, kteří vás budou kritizovat za to, že máte málo výběrových řízení, ale my to nejsme. Jenom ať si vyjasníme pozice.

Já si myslím, že je to příliš rigidní, že se to špatně řídí, že se pak výběrová řízení opakují, jsou formální a ničemu to nepřispívá. Stejně nakonec, a pan ministr zahraničí to zná, za všechno může ministr. I za věci, které on reálně není schopen ovlivnit. Pamatuji si, a nechci zabředat do debaty, kolik personálních aktů před účinností služebního zákona podepisoval ministr, aniž by je reálně inicioval nebo řešil, kdy i ministr musel podepisovat odvolání vedoucího oddělení. To už naštěstí není a je to jinde. Pak se nám povede něco - když vidím pana ministra Ťoka, aby kritika byla rozložená mezi přítomné členy vlády, kdy u pana ministra dopravy je státní tajemník současně náměstkem ministra, což podle mě z definice funkcí nejde. Já ho znám, je to dobrý úředník a vůbec nekritizuji toho konkrétního člověka. Ale podle mě je buď náměstek ministra, nebo státní tajemník. Právě proto jsme to chtěli jinak. Já a moji kolegové říkáme, že náměstci mají být lidé ministra, kteří odcházejí a přicházejí s ministrem, pokud si je nový nechce nechat, samozřejmě má právo si je nechat, ale státní tajemník by měl zůstat. Když tuto funkci sloučíte, nebo pověříte oběma funkcemi, tak je to podle mě proti smyslu, jak to mělo být. Pana náměstka Čočka dlouhodobě znám, je to člověk na svém místě, ale měl by zastávat jenom jedno místo, buď náměstka ministra, nebo státního tajemníka. A je to věc pana ministra, aby si vybral, na které židli mu bude pomáhat, protože je to člověk, který v resortu má co říct.

My jsme se asi nepochopili v jeho prvním vystoupení. Já jsem chtěl čísla a čísla jsem citoval z vašeho ministerstva. Kdyby nám do odpovědi napsali, že z toho je 80, co jim uplynula pracovní doba, tak jsem to použil a citoval bych to. Ale dostali jsme jenom tuto suchou odpověď. Já to z ní skutečně nedostanu. Nechci debatovat o tom, jestli jste vyměnil hodně, nebo málo lidí. Bavme se o tom, jestli ministr vůbec může ovlivnit chod úřadu, jestli má dostatečné kompetence, protože odpovědnost má stoprocentní. A já říkám, že jsme to trošku přehnali i tím, a omlouvám se některým členům vládní koalice, že jsem řekl, že vládní poslanci byli proti větší propustnosti lidí z privátní sféry. Nebyli všichni, zdaleka ne, vidím pana předsedu hospodářského výboru, který tehdy podporoval tento návrh na větší otevření, omlouvám se, že někdy ve zkratce řeknu všichni, ale samozřejmě to málokdy jsou všichni. Někteří členové vládní koalice hlasovali jinak než většina.

A to je podle mě racionální debata o zákonu o státní službě. Uznávám, že princip rotace se služebním zákonem nejde dohromady. Otázka je, jestli ho máme takhle kosmeticky vylepšovat, protože za šest měsíců se může ukázat na něco jiného, nebo se vážně pobavme a můžeme najít politickou shodu, že to tam nebude patřit. A my nebudeme proti, to říkám rovnou. My jsme ale nebyli ti, kteří se báli Bruselu, že nám nedají ani euro, když neschválíme služební zákon. Vzpomeňte si, co jsme tady říkali: udělejme to podle sebe a ne podle toho, že to chce Brusel.

Mnozí z nás jsou přesvědčeni, že základní rysy zákona jsou dobře. Na tom jsme se také shodli. Pokud se ukazují nějaké aplikační potíže, tak co je na tom špatně? Já jsem (nesrozumitelné) o tom přemýšlel, že bychom jeho resort, nebo aspoň ty diplomaty, vyjmuli ze služebního zákona úplně. Co by se stalo? Já nevím, já myslím, že by to bylo ku prospěchu věci. Ale to není věc, kterou může navrhovat opozice bez konzultace s vládou. Chtěl bych, až se bude jednat ve výborech, abychom přemýšleli i o tomto modelu. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: S faktickou poprosím k mikrofonu pana poslance Tejce, připraví se pan poslanec Benešík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jeroným Tejc: Děkuji. Já jsem rád, že směřujeme v téhle debatě snad už ke konci a především k tomu, že bychom mohli nalézt společnou řeč koalice i opozice, protože koneckonců Ministerstvo zahraničí tady bude doufejme za jakékoliv vlády, takže je určitě dobré shodu hledat.

Já bych jenom chtěl, aby na to nebylo zapomenuto, pro jistotu to řeknu kromě úvodního slova i teď, navrhuji, abychom zkrátili lhůtu o 30 dnů na 30 dnů, tedy lhůta by byla třicetidenní se souhlasem pana ministra, protože jak jsem zaznamenal, pokud bychom navrhli zkrácení kratší, tak by proti tomu bylo vzneseno veto. To je jediná žádost z mé strany. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Eviduji vaši žádost. S faktickou poprosím pana poslance Benešíka.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Ještě jednou to zopakuji. Já jsem to tady říkal, když jsme projednávali služební zákon, Brusel nechtěl po České republice služební zákon, Brusel chtěl po České republice stabilní státní a veřejnou správu, protože ta nestabilita, kdy se každou chvilku měnili úředníci, vedla k tomu, že jsme špatně čerpali. Kolikrát se stávalo, že se různé papíry s výměnou garnitury hledaly v Bruselu a na ministerstvu je právě měnící se úředníci nenašli. Toto byl základ. Služební zákon měl být pouze a jenom prostředek k tomu, a skutečně si myslím, že v žádné členské zemi nepřišli na žádný lepší další prostředek, jak stabilizovat veřejnou správu, je to služební zákon. Osobně si myslím, ale teď už je pozdě bycha honiti, že pokud by zahraniční služba typu Ministerstva zahraničí, zastupitelské úřady byly vyňaty, tak by to určitě Evropská komise pochopila, protože pokud vím, tak Ministerstvo zahraničí, potažmo naše zastupitelské úřady žádné evropské finance nečerpají, tudíž by asi vyřazeny být mohly, ale teď už je samozřejmě pozdě. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Vzhledem k tomu, že se již nikdo nehlásí do rozpravy, končím obecnou rozpravu. Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům. (Hlásí se ministr.) Omlouvám se, závěrečná slova. Pan ministr.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Nebudu říkat závěrečné slovo, jen jsem si vzpomněl, že jsem jednu věc nezodpověděl. Byl tady dotaz, kolik mám politických náměstků. Mám jednoho, abych to zodpověděl.

Jinak řeknu jenom poslední slovo. Pořád vás prosím jenom o to, vím, že je to širší problém, prosím vás, udělejme tuto urgentní úpravu toho, co teď naléhavě potřebujeme, abychom zajistili výkon zahraniční služby s tím, že na to nebudeme muset dávat další peníze. Jsme připraveni připravit zákon o zahraniční službě, tedy speciální, ale to ještě vezme určitý čas. Ale už na tom pracujeme a jsme schopni to udělat.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Pan zpravodaj nemá zájem o závěrečné slovo. Nyní tedy přistoupíme k návrhům přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Dříve než tak učiníme, všechny vás odhlásím a poprosím, abyste se znovu přihlásili svými kartami. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání ústavněprávnímu výboru jako výboru garančnímu. Táži se, zda někdo navrhuje přikázání jinému výboru jako garančnímu. Nikoho nevidím. Přistoupíme tedy k hlasování.

 

Zahajuji hlasování a táži se, kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání ústavněprávnímu výboru jako garančnímu výboru, zmáčkněte tlačítko, zvedněte ruku. Proti?

Hlasování končím. Je to hlasování s pořadovým číslem 19, do kterého je přihlášeno 145 přítomných, pro 145. Konstatuji, že návrh byl přijat.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Táži se, zda má... Ano, vidím přihlášku pana poslance Klána a potom pana poslance Bendla. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Klán: Jak už jsem avizoval v obecné rozpravě, navrhuji, aby se tímto tiskem zabýval také výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pan poslanec Bendl.

 

Poslanec Petr Bendl: Jsem přesvědčený o tom, že se má tomuto tématu věnovat i výbor zahraniční. Kdo jiný koneckonců.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Ještě nějaký jiný návrh? Není tomu tak. Nyní tedy budeme hlasovat o návrhu přikázat tento tisk výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Dříve než tak učiním, všechny vás odhlásím a poprosím, abyste se znovu přihlásili svými kartami.

 

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, zmáčkněte tlačítko a zvedněte ruku. Hlasujeme o návrhu přikázání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Proti?

Hlasování končím. Je to hlasování s pořadovým číslem 20, přihlášeno 149 přítomných, pro 59, proti 64. Konstatuji, že návrh byl zamítnut.

 

Nyní se budeme zabývat návrhem pana poslance Bendla o přikázání zahraničnímu výboru.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, zmáčkněte tlačítko, zvedněte ruku. Proti?

Hlasování končím. Je to hlasování s pořadovým číslem 21, do kterého je přihlášeno 150 přítomných, pro 141, proti 2. Konstatuji, že tento návrh byl přijat.

 

Konstatuji, že tento návrh byl tedy přikázán výboru ústavněprávnímu jako výboru garančnímu a dále k projednání zahraničnímu výboru.

 

Zazněl zde také návrh pana zpravodaje o zkrácení lhůty na projednání ve výborech na 30 dní.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, zmáčkněte tlačítko, zvedněte ruku. Proti?

Hlasování končím. Je to hlasování s pořadovým číslem 22, do kterého je přihlášeno 151 přítomných, pro 107, proti 16. Konstatuji, že návrh byl přijat. Končím prvé čtení tohoto zákona.

 

Nyní přistoupíme k dalšímu bodu dnešního programu a to je bod

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.