(18.30 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Úprava peněžité a věcné loterie, tomboly, číselné loterie, okamžité loterie, výherní hrací přístroje, bingo, kurzové sázky, sázkové hry v kasinech a hry provozované pomocí technických zařízení obsluhovaných sázejícími. Povolení provozovat loterie a sázkové hry vydávalo ministerstvo na základě výběrového řízení. Provozovatel také nesl náklady státního dozoru a ty směly představovat maximálně 1 % z příjmu sníženého o vyplacené výhry. Společnosti odváděly 90 % výtěžku z provozování loterií, tombol a ze sportovních sázkových her, u kterých je výhra podmíněna správným určením sportovních výsledků, a 10 % z provozování kurzových sázek, sázkových her v kasinech a ze sázkových her provozovaných pomocí zvláštních žetonů na sociální, zdravotní, osvětové nebo jinak veřejně prospěšné účely.
V roce 1998, tedy osm let poté, došlo ke sjednocení systému odvodů pro všechny loterijní společnosti, nový princip výpočtu odvodu na VPÚ, to jsou veřejně prospěšné účely, progresivní odvod 6 až 20 % z rozdílu, o který příjem provozovatele tvořený všemi vsazenými částkami ze všech jím provozovaných her převyšuje výhry vyplacené sázejícím, správní poplatky a náklady státního dozoru. Rozšíření definice VPÚ o sportovní, kulturní a ekologický účel, došlo k tomu v roce 1998. Osvobození od daně z příjmu právnických osob všech loterijních společností. To byl ten problém, že odvod na všeobecně prospěšné účely se vyměřil zhruba ve výši předpokládané daně a výsada správců veřejných rozpočtů, kterou mají zastupitelstva a Sněmovna, to znamená rozhodovat, které veřejně prospěšné účely z povinných odvodů mají tu prioritu, byla zprivatizována.
Chci říct, že ten hlavní problém bylo, že docházelo k obcházení a že se účelově zakládaly vlastní neziskovky, to je pravda. To se také dělo, ale ne v tak masivním měřítku a neznamenalo to hlavní společenský problém. Hlavní společenský problém bylo zprivatizování části pravomocí, které přísluší pouze správcům veřejných rozpočtů, kteří dostanou mandát ve volbách. U nás to měly loterijní společnosti. Tohle je věc, kterou se několikrát různí ministři financí napříč politickým spektrem pokoušeli změnit a vždycky jak na potvoru ve Sněmovně byla menšina. A troufnu si říct, že kdyby nedošlo ke krachu Sazky, kdyby Sazka zůstala stejně silná, jako byla celá léta, tak se to možná nepovedlo dodnes. Já se někdy hrdě biji v prsa, že jsem byl první ministr financí, který v roce 2011 prosadil zdanění hazardu, což je pravda. Nejsem si vůbec jist, jestli by se mi to povedlo v tehdejší Sněmovně při jejím složení, možná ano, možná ne, nejsem si vůbec jist, jestli by se mi to povedlo, kdyby existovala Sazka v plné síle, jak existovala v 90. letech.
V roce 2001 a 2003 došlo k zavedení elektromechanických, elektronických nebo obdobných zařízení a zavedení místního poplatku. Část výtěžku z provozování výherních hracích přístrojů byla odváděna přímo obci, která provozování daných zařízení povolila. V roce 2008 došlo k udělení licence na online internetové sázení. Kolem toho byla tenkrát velmi vzrušená politická diskuse, zvlášť uvnitř jedné politické strany. A přineslo to výrazné výnosy do státního rozpočtu, do té doby z toho státní rozpočet neměl vůbec nic. A podle mého názoru nový zákon, který teď předkladatel předkládá, hry online výrazně rozšiřuje, ale také transparentně reguluje v souladu s právem Evropské unie.
V roce 2012 byla předložena novela loterijního zákona, která zásadním způsobem měnila poměr mezi obcemi a státním rozpočtem na poměr, který bohužel chce předkladatel opět obrátit, a obce by nad tím výrazným způsobem splakaly nad výdělkem. Už jsem tady o tom mluvil, nechci své argumenty opakovat, abych vás nezdržoval. Mohlo by to vypadat jako obstrukce.
K tomu si řekněme, jaká je současná organizace sportu, bezpochyby veřejně prospěšného zájmu, který byl léta zvyklý na své zdroje z loterií a u něhož vždy počítáme, a svým způsobem s tím počítá i předkládaný zákon, že významným zdrojem k jeho financování budou loterijní sázky, kurzové sázky a možná hazard jako celek. Organizace sportu je v České republice koordinována prostřednictvím vlády České republiky, samosprávnými celky, to jsou kraje a obce, a občanskými sdruženími sdružujícími sportovce do příslušných spolků včetně zastřešující role Českého olympijského výboru. Za koordinaci na národní úrovni je zodpovědné Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které v návaznosti na koncepci státní podpory sportu v České republice každoročně zpracovává a vyhlašuje programy státní podpory a sportu. Obce a kraje jsou spoluzodpovědné za vytváření podmínek pro rozvoj sportu a výstavbu a údržbu příslušných zařízení, zatímco sportovní kluby, tělovýchovný jednoty a sportovní svazy mají za úkol přijmout organizaci sportovní činnosti. Samotná sportovní činnost je v České republice nejvíce ovlivněna sportovními organizacemi, to jsou občanská sdružení, přičemž Česká republika se vyznačuje velkou tradicí spolkové tělovýchovy. V současnosti vyvíjí v České republice soustavnou činnost více než 35 tisíc lokálně působících tělovýchovných jednot a sportovních klubů, jež sdružují celkem 3 miliony registrovaných členů včetně několikanásobných členství. Zároveň však dochází k útlumu spolkového života v důsledku snížené aktivity dobrovolníků a nedostatku finančních i lidských zdrojů.
Jaký je současný systém financování sportu? Já se panu poslanci Holečkovi omlouvám, on to ví lépe než já, ale řada z nás to neví a myslím, že je potřeba, abychom si to právě v téhle souvislosti uvědomili.
Především jsou to samozřejmě veřejné rozpočty. Prostředky ze státního rozpočtu poskytuje MŠMT formou dotací sportovním svazům, Českému olympijskému výboru a přímo sportovním klubům. Sportovní svazy část získaných prostředků přerozdělí svým členským sportovním klubům. Loterijní a sázkové společnosti jsou druhým největším zdrojem po veřejných rozpočtech a za bývalého právního stavu do roku 2011 byly významným zdrojem loterijní sázkové společnosti v čele s největší firmou Sazka formou povinného odvodu. Sazka, společnost s miliardovým obratem, neplatila daň, platila povinný odvod na veřejně prospěšné účely. Jejím akcionářem byly sportovní svazy, takže logicky komplet celý výtěžek Sazky šel na financování sportu. Po bankrotu Sazky a změně zákona již loterijní společnosti neodvádí část výnosu ze své činnosti přímo na sport nebo na kulturu nebo na charitu, ale do státního rozpočtu a rozpočtu obcí. Třetí zdroj je vlastní činnost, neboť samozřejmě sportovní kluby, svazy a organizace s celostátní působností dále čerpají zdroje z vlastní činnosti a ze správy majetku. Zdrojem je pochopitelně i soukromý sektor. Soukromé firmy a podnikatelé jsou dalším významným zdrojem. Nejčastější forma financování sportu ze soukromého sektoru je sponzoring a myslím si, že by si zasloužil své pregnantnější legislativní vymezení, byť se nedomnívám, že to je zrovna teď ta nejvyšší priorita, ale do seznamu potenciálních úkolů bychom si ho zařadit měli. ***