(20.00 hodin)
(pokračuje Filip)
Ale po té snaze omezit politickou demokracii na Ukrajině a znemožnit legální politické straně zúčastnit se voleb nastupuje ještě něco, co jsem opravdu nečekal. 20. srpna letošního roku Ministerstvo spravedlnosti Ukrajiny oficiálně zaregistrovalo nacistickou stranu UNA-UNZO. Nacistická strana se tím mohla a může zúčastnit nadcházejících voleb a ideologie nacismu získala oficiální status ideologie uznané a podporované ukrajinským státem.
Budu citovat z materiálů, které má tato strana. UNA-UNZO považuje národní sebeurčení a nastolení režimu ukrajinské národně sociální demokracie jako svoji nejvyšší povinnost, kterou vyjadřuje slovy: vlastní pravda, moc a vůle je ve vlastním domě. Ve svých aktivitách, jak je jasně uvedeno v programu strany, je UNA-UNZO vedena hesly Ukrajina pro Ukrajince, Ukrajina je nade vše. Tato hesla souzní s podobnými nacistickými a fašistickými hesly z časů Hitlera a Mussoliniho a jsou v rozporu nejen s mezinárodním paktem o občanských a politických právech a s evropskou úmluvou o politických právech, ale se samotnou ústavou Ukrajiny a podněcují společenskou nenávist, rozdělují lidi podle rasy, jazyka a na základě náboženství. Vyzývají k vytvoření nacistické diktatury na Ukrajině a likvidaci disidentů.
Současně po této registraci ale dál Ministerstvo spravedlnosti Ukrajiny jménem vedení státu a za podpory takzvaných důkazů bezpečnostní služby a úřadu hlavního prokurátora dále pracuje na zákazu komunistické strany, který nemůže projít, protože rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve všech soudech, které vedly komunistické strany, které jsou našimi partnery, vždy uspěly. Připomínám tomuto ctěnému sboru, že když se o to pokusila turecká vláda a zakázala komunistickou strany Turecka, Evropský soud pro lidská práva judikoval - mohu ten judikát přinést - že Turecko musí povolit činnost komunistické strany, a zadostiučinění, které Evropský soud pro lidská práva uložil zaplatit turecké komunistické straně, bylo více než 3,5 mil. eur.
Z tohoto důvodu jsem přesvědčen, že současné vedení Ukrajiny, ač požádalo o asociační dohodu, je zásadně v rozporu se základními dokumenty Evropské unie a se samotným usnesením Evropského parlamentu, a to zejména v dodržování zásad demokracie, základních svobod, práv menšin a zajišťování fungování právního státu.
Abyste neřekli, že v této věci používám pouze argumenty, které mám od svých partnerů, tak se vám pokusím vysvětlit, jaký byl postup proti panu Sergeji Arbuzovovi. Dne 15. 3., tedy po Majdanu, bylo Radou Evropské unie vydáno rozhodnutí, na základě kterého se zmrazují veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náleží osobám určeným jako osoby odpovědné za zneužití ukrajinských státních prostředků a za porušování práv na Ukrajině, jak jsou uvedeny v příloze rozhodnutí. Když se s tím pan Arbuzov seznámil, rozporoval toto rozhodnutí, protože se ocitl na tom seznamu, že tento seznam vytvořila ukrajinská strana, označila ho jako osobu, jež je na Ukrajině vyšetřována z důvodu účasti na trestných činech v souvislosti se zneužitím ukrajinských státních prostředků a nezákonným převodem do zahraničí. Klient s tím byl seznámen v okamžiku, kdy bylo o zápisu jeho osoby do seznamu rozhodováno ani bez zbytečného odkladu po přijetí prováděcího rozhodnutí a tento stav trvá do současnosti. Klient, tedy pan Arbuzov, se o přijatém rozhodnutí dozvěděl pouze neoficiálně z hromadných sdělovacích prostředků v průběhu dubna 2014. Ani mu nebylo známo, na základě jakých skutečností a důkazů Rada rozhodla o jeho zařazení na seznam.
V době po přijetí prováděcího rozhodnutí nebylo panu Arbuzovovi známo, že by proti jeho osobě bylo vedeno jakékoliv vyšetřování, vzneseno jakékoliv obvinění, ani že byl trestně stíhán, nebo dokonce odsouzen. 19. května, tedy měsíc poté, bylo generální prokuraturou Ukrajiny vydáno sdělení o podezření, ze kterého je zřejmé, že dne 7. 5. 2014 byl do jednotného rejstříku připraveného k vyšetřování zanesen údaj o zahájení vyšetřování klienta, tedy měsíc poté, co na Radu Evropské unie oznámila ukrajinská strana, tedy vedení po Majdanu, že má být zařazen na seznam. A teprve měsíc poté vydali rozhodnutí, že ho má někdo začít stíhat. V dokumentu nazvaném Sdělení o podezření se vytýká porušení § 68 a 71 zákona o Národní bance Ukrajiny.
22. května tedy na to pan Arbuzov podal žádost o přezkum prováděcího rozhodnutí v části týkající se umístění jeho na seznam. Rada potvrdila přijetí jeho žádosti dne 27. května loňského roku a do dnešního dne klient, tedy pan Arbuzov, na svůj podnět neobdržel žádné výsledky přezkumu. Dne 16. 6., tedy dva a půl měsíce poté, podal pan Arbuzov žalobu k tribunálu s návrhem na zrušení rozhodnutí o prováděcím rozhodnutí ve vztahu k jeho osobě.
S ohledem na tyto okolnosti a na rozhodnutí o realizaci prováděcího rozhodnutí došlo k porušení práv klienta zaručených podle článku 7 Listiny, respektování soukromého rodinného života, článku 17 Listiny, práva na vlastnictví, článku 48 listiny, presumpce neviny a práva obhajoby, článku 21 listiny, ochrana před diskriminací, článku 6 úmluvy, práva na spravedlivý proces a presumpce neviny, článku 8 úmluvy, právo na respektování soukromého rodinného života a článku 14 o zákazu diskriminace.
Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že pan Arbuzov byl zařazen na ten seznam Evropské unie o tři týdny dříve, než bylo zahájeno jakékoliv vyšetřování, o kterém by se vůbec mohl dozvědět, na Ukrajině. S ohledem na tento fakt je jasné, že zařazení na seznam je zcela nepodložené, neodůvodněné a že jde o libovůli nového vedení, které nastoupilo po Majdanu. Pan Arbuzov tedy nabyl přesvědčení, že jeho umístění na seznam bylo motivováno aktuální politickou realitou, ve které převažuje proud usilující o diskreditaci jakékoliv osoby ukrajinské vlády jako celku, aniž by bylo rozlišováno mezi jednotlivými členy vlády.
Mohl bych pokračovat, ale zastavím se u porušování práv na spravedlivý proces a práva na obhajobu, které je podle mého soudu jedním z předpokladů právního státu. Rada před přijetím takto významného opatření neověřila, resp. vůbec neopatřila žádné relevantní informace a podklady, ze kterých by bylo možné usuzovat na obvinění, které by bylo proti panu Arbuzovovi vzneseno, totiž účast na jakémkoliv trestném činu nebo zneužití ukrajinských státních prostředků. Dodnes tato věc není vyšetřena.
V tomto ohledu tedy musím říci, že jde o jasnou účelovost důvodu napadnutí pana Arbuzova a ukázku toho, že není zajištěno právo na spravedlivý proces, tedy právo, které souvisí s principy právního státu. Je evidentní, že tato věc nevzbuzuje ve mně důvěru, že by Ukrajina po své žádosti o asociační dohodu se chopila jednotlivých politik a začala podle asociační dohody alespoň vytvářet předpoklady k tomu, že bude fungovat jako právní stát. ***