(9.20 hodin)
(pokračuje Marksová)
A vlastně teď opět za celé čtyři roky rodina této služby nevyužila, až teprve minulý měsíc se tady objevila první reakce, kdy rodina poprvé určila nějaké organizace, které by se tady o děti staraly, které by na ně dozíraly, včetně dětského lékaře. To znamená zase téměř ty celé čtyři roky toto ta rodina neudělala.
A ještě úplně na závěr bych ráda uvedla, že mě fascinuje, s jakým nasazením se paní poslankyně Chalánková věnuje zrovna tomuto případu, když jiným podobným případům se věnuje minimálně. Já vím o třech konkrétních případech, kdy se jeden z bezmocných rodičů na paní poslankyni obrátil se svým přeshraničním případem, nicméně nezaznamenala jsem žádnou její veřejnou aktivitu k podpoře těchto případů. A rovněž se, pokud vím, paní poslankyně zajímala a zajímá o některé případy odebírání dětí ve Velké Británii, českých dětí, ale zase jsem nezaznamenala, že by za tyto děti paní poslankyně bojovala, protože zřejmě to jsou kauzy, které jsou méně mediálně atraktivní.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní poslankyně Chalánková chce dále vystoupit. Prosím.
Poslankyně Jitka Chalánková: Určitě budu reagovat. Já bych paní ministryni chtěla upozornit, že se tomuto případu věnuji od přelomu roku 2013-2014. Od té doby mohu komentovat svou činnost.
Pokud paní ministryně hovořila o tom, že státní občanství v lidském životě a v současné době v globalizujícím se světě ztrácí svůj význam, tak se domnívám, že to cesta správná není a že možná nastává také chvíle i v mezinárodní situaci, která nám teď v Evropě nastává, že tomu tak není a nebude. To je můj názor a domnívám se, že mám pravdu. Možná máme jiný postoj stran ideového zakotvení, ale domnívám se, že tomu tak je.
Podle různých mezinárodněprávních norem, zejména podle mezinárodního práva soukromého, je jasné, že matka a děti mají trvalé bydliště v Hodoníně, přestože mají obvyklý pobyt v cizině, tak se na ně vztahuje institut státního občanství České republiky.
Hovoříte o tom, že rodina se dobrovolně umístila v Norsku, ale chlapci byli u rodičů vychováváni bilingvně. Opravdu hovořili oběma jazyky, jak česky, tak norsky, a vzhledem k tomu, jak drastické metody při odsunutí dětí do pěstounských rodin a jak nízká frekvence těchto návštěv může být setkání s rodiči, tak je jasné, že tento jazyk se ztrácí. Také žádost o výuku češtiny skončila poměrně neslavně.
Chlapci také trávili své prázdniny u dědečka a babičky v Hodoníně.
Máte pravdu, že je důležité, a že se netýká celá kauza pouze vašeho resortu, v tom s vámi, paní ministryně, plně souhlasím. Také jsem žádali jednak o vytvoření pracovní skupiny, kde by byli zástupci jednotlivých ministerstev a úřadů včetně úřadu Kanceláře prezidenta republiky a úřadu pana premiéra zastoupeni, abychom si informace předávali a nedocházelo k informačním šumům. Ale tyto kroky a tyto své představy představím dnes ve 13 hodin na tiskové konferenci, protože právě v těchto dnech probíhá jednání krajské komise v Norsku a některé nestandardní kroky, které ale nebudu komentovat přímo, ale pohovořím o tom, co by se mělo dělat dál.
Říkáte, že diplomatické úsilí v tomto případě je nadstandardní a že hájíme pouze zájmy maminky. Je mi jasné, že zájmy maminky i zájmy dětí jsou spojené nádoby. Otec se o pomoc na mě neobrátil. Pokud vím, tak to byl především on, kdo byl zpočátku podezříván ze zneužívání dětí, přestože toto všechno bylo policí odloženo, tak to byl údajně on. Maminka se s ním rozvedla, změnila své poměry a nyní žádá o navrácení dětí do své péče a chce doložit, jak změnila poměry ve svém životě.
Zájmy rodičů, biologických rodičů, a dětí jsou spojené nádoby, a pokud mají moderní představy o náhradní rodinné péči jinou představu, tak já ze svého postoje neustoupím. Je třeba hájit nejlepší zájem dítěte, ale je třeba umět také deklarovat, co to vlastně je nejlepší zájem dítěte. Domnívám se, že v případě, že nedošlo k žádnému prokázání, ale žádnému, že by maminka dětem jakkoli ubližovala, tak se domnívám, že odebrat děti biologické matce nebude opravdu tím nejlepším zájmem dítěte.
Je pravdou, že jsme zaznamenali v médiích začátkem roku, že paní ministryně sdělila, že děti by odebrali také v České republice. Úřad žije ze znalosti spisu. Mohu vás ujistit, paní ministryně, že mám plný vstup do spisu, protože jsem zmocněnkyně matky a mám plnou moc, a domnívám se, že toto nebylo vůči mamince a této rodině fér.
Hovoříte o tom, že jsem kritizovala a neseznámila se s jinými kroky Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Není tomu tak. S panem ředitelem Kapitánem jsme v kontaktu, byla jsem také navštívit tento úřad, seznámila jsem se nejen se spisem, ale také s ostatními případy, které tam vede, a některé jsme příkladně prošli, abych se s nimi seznámila modelově, a řešili jsme spíš systémové kroky.
Pokud hovoříte o rodinách ve Velké Británii, tak s některými pracovníky orgánů sociálně-právní ochrany dětí v ČR, kteří se na mě obrátili, jsem nadále v kontaktu, ale ta situace je trošku jiná, protože pokud probíhají řízení ve Velké Británii, tak tam Česká republika má možnost nějakým způsobem se alespoň se spisem seznámit. Je pravdou, že ani soudy ve Velké Británii neberou české úřady natolik vážně. On je také rozdíl, jestli dochází ke sporům mezi rodiči, přeshraniční spor, kdy jeden rodič je české státní občanství a druhý je zahraniční, a když jsou oba v zahraničí. To jsme si s panem ředitelem Kapitánem vyjasnili.
Pokud jde o maminku, že má mnoho věcí a žádostí podat sama, tak to samozřejmě také dělala. Některé prošly poměrně spíš z důvodů administrativních do ztracena, ale dědeček žádal o styk s dětmi. Pokud jde o tetu a širší rodinu, že měla projevit zájem, aby jí děti byly svěřeny, tak bych chtěla paní ministryni upozornit, že Norsko ve své legislativě v žádném případě nevydává děti, které má na svém území, ani do péče širší rodiny na území jiného státu. Tato varianta nepřipadá v úvahu. Přestože k ní byla maminka tlačena i Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, z pohledu norského práva je to absolutní nesmysl.
Matka také norskou advokátku ze strany státu, která byla bezplatná, měla celý rok. Tato norská advokátka dokázala, protože asi byla bezplatná pro matku, celý rok studovat spis, aniž k čemukoli došla. Proto jsme se rozhodli založit petiční výbor a petiční akci na pomoc, aby mohla matka využít jiných advokátek, které se tomuto případu věnují a maminku v tomto případě zastupují.
Žádala jsem také prostřednictvím Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí o vytvoření tzv. případové konference. S výsledkem této žádosti seznámím všechny také na dnešní tiskové konferenci ve 13 hodin. Je tam i dalších několik naprosto nesplněných žádostí ze strany Barnevernu.
Správně říkáte, že matka už požádala Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, aby vyslovil záruky za to, že dohlédne na matku a děti, pokud se ocitnou na území ČR. To je proto, že matka původně žádala orgán sociálně-právní ochrany dětí v Hodoníně a tyto úřady jí vyslovily plný souhlas s tím, že znají matku, znají širší rodinu, pokud by se tady děti ocitly, jsou plně kompetentní a schopné maminku zastoupit a starat se o ni. Ale protože toto přijato nebylo, tak se k tomuto vyjádřil jako garant Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí.
Více k tomu dneska komentovat nechci, protože šetření krajské komise v těchto dnech probíhá a nechtěla bych jakýmkoli způsobem ohrozit jejich výsledek. Ale které informace mám, oznámím ještě veřejně na tiskové konferenci ve 13 hodin.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dále pokračuje v rozpravě pan kolega Beznoska. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Adolf Beznoska: Děkuji, pane předsedající. Hezké dopoledne, kolegyně, kolegové. Nechci rozebírat tento případ nějak detailně. Já bych jenom chtěl ocenit obrovské úsilí Jitky Chalánkové, které tomuto případu věnovala. Já samozřejmě nevím, a nikdo z nás, jak to celé skončí, ale možná je to dobrý krok k tomu, aby se podobné případy nemohly opakovat. V této souvislosti je mi strašně líto, co zaznělo z úst paní ministryně v konci její odpovědi.
Paní ministryně, buďto vy, pokud jste si odpověď připravovala sama, nebo někdo, kdo vám ji připravil, v tom závěru, v tom osočení paní kolegyně Chalánkové, byl velmi nespravedlivý a vaše odpověď v závěru byla velmi hloupá. (Potlesk v pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Kdo dál v rozpravě? Pokud nikdo, ptám se paní kolegyně Chalánkové, co navrhuje. ***